{"id":12718,"date":"2009-12-31T18:30:00","date_gmt":"2009-12-31T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12688"},"modified":"2009-12-31T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-31T17:30:00","slug":"advent-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/31\/advent-10\/","title":{"rendered":"Advent 10."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Rudolf Schinbert<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Oba sed\u00edme zachuml\u00e1ni v mikin\u00e1ch a tepl\u00e1c\u00edch na terase. Dr\u017e\u00edme v ruk\u00e1ch tepl\u00fd hrnek \u010daje a u\u017e\u00edv\u00e1me si chvilky, kdy nepadaj\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. V\u0161echno kolem vypad\u00e1 n\u00e1dhern\u011b poh\u00e1dkov\u011b. V\u0161echno. A\u0165 u\u017e zasn\u011b\u017een\u00e9 stromy, silnice, chodn\u00edky, bar\u00e1ky. Je to tak kr\u00e1sn\u00e9. V\u016fbec mi nevad\u00ed, \u017ee mi mrzne obli\u010dej, \u017ee skoro nec\u00edt\u00edm rty a i p\u0159es to, \u017ee m\u00e1m na sob\u011b dvoje tepl\u00e1ky, nec\u00edt\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 ani nohy. U\u017e\u00edv\u00e1m si ka\u017edou vte\u0159inu, kterou m\u016f\u017eu str\u00e1vit s n\u00edm. Nevad\u00ed mi dokonce ani ticho, panuj\u00edc\u00ed mezi n\u00e1mi. V\u00edm, \u017ee si u\u017e\u00edv\u00e1 a vn\u00edm\u00e1 v\u011bci stejn\u011b tak jako j\u00e1. Pohledem se na n\u011bj opatrn\u011b mus\u00edm znovu, ji\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pod\u00edvat. Jak\u00e9 je moje p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e se na\u0161e pohledy st\u0159etnou. Na t\u011ble mi n\u00e1hle nasko\u010d\u00ed z jeho pohledu hus\u00ed k\u016f\u017ee a cel\u00fd se rozechv\u011bju, jako kdybych byl zasn\u011b\u017een\u00fd j\u00e1 a ne ten strom naproti. Jeho n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv zdob\u00ed nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd obli\u010dej. Pomalu se ke mn\u011b p\u0159isune po lavici a schoul\u00ed se ke mn\u011b. Hlavu si polo\u017e\u00ed na m\u00e9 rameno. Je to tak n\u00e1dhern\u00e9. Nikdy jsem si ani nep\u0159edstavoval, jak kr\u00e1sn\u00e9 to je, b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm. A m\u011bl bych o to p\u0159ij\u00edt? P\u0159eci m\u00e1 pr\u00e1vo \u010dlov\u011bk b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a j\u00e1 jsem \u0161\u0165astn\u00fd s n\u00edm. Miluju to, jak se ke mn\u011b tul\u00ed. Jak m\u016f\u017eu b\u00fdt j\u00e1 ten, co ho chr\u00e1n\u00ed. Pol\u00edb\u00edm ho do vlas\u016f, na kter\u00fdch m\u00e1 \u010delenku s ‚chr\u00e1ni\u010di‘ na u\u0161i, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1 moje babi\u010dka. Vypad\u00e1 v\u017edy tak n\u00e1dhern\u011b, \u017ee m\u00e1m chu\u0165 ho pol\u00edbit.<\/div>\n
\n

V\u010dera, kdy\u017e jsem ho p\u0159evl\u00edkal, m\u011bl jsem co d\u011blat, abych se udr\u017eel v klidu. Divil jsem se dokonce i tomu, \u017ee nec\u00edtil moje vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 bylo v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9. Cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem je\u0161t\u011b te\u010f proch\u00e1z\u00ed mraven\u010den\u00ed z toho pohledu. M\u00e1 n\u00e1dhern\u00e9 nohy. Nikdy jsem nevid\u011bl nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e je on s\u00e1m. Jestli bude zas n\u011bkdy n\u011bjak\u00e1 ot\u00e1zka: „Existuje dokonalost?“ nejrad\u0161i bych ho uk\u00e1zal, aby vid\u011bli, \u017ee opravdu existuje a v \u017eiv\u00e9 podob\u011b. On toti\u017e dokonal\u00fdm je. Co na tom, \u017ee nezn\u00e1 tolik v\u011bc\u00ed? Nem\u016f\u017ee za to, \u017ee byl panenkou. Pro m\u011b ov\u0161em mou panenkou z\u016fstal a je j\u00ed st\u00e1le.<\/div>\n

\n
„Tome!“ k\u0159ikne Andreas od br\u00e1ny, Billi se pomalu odsune a smutn\u011b sklop\u00ed pohled k hrne\u010dku s \u010dajem.<\/div>\n
„Neboj, nebudou tu dlouho, jen mi n\u011bco nese pro babi\u010dku,“ pohlad\u00edm ho po smutn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 se najednou znovu tak n\u00e1dhern\u011b rozz\u00e1\u0159\u00ed. Je mo\u017en\u00e9, aby cht\u011bl b\u00fdt jenom se mnou? Nejsem z n\u011bj pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd a nenamlouv\u00e1m si to jenom. Odlo\u017e\u00edm hrnek na stolek, usm\u011bju se na n\u011bj a rychle seb\u011bhnu p\u00e1r schod\u016f, dojdu k brance, o kterou se op\u0159u a popl\u00e1c\u00e1m Andrease po rameni.
„Jak \u017eijete?“ zasm\u011bje se a uk\u00e1\u017ee hlavou k Billovi. Jen slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. „Nesu ti tu n\u011bco pro b\u00e1bi, tak j\u00ed pozdravuj. Jedeme do m\u011bsta nakupovat n\u011bjak\u00fd ozdoby, nesn\u00e1\u0161\u00edm to. Co bude\u0161 d\u011blat ty s tou ro\u0161t\u011bnkou<\/em>?“ zasm\u011bje se a j\u00e1 pohledem mrknu k Billovi, kter\u00fd nohama od\u0161upuje sn\u00edh, kter\u00fd napadal na terasu.<\/div>\n
„Nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 budeme dnes doma a pov\u00eddat si,“ odpov\u00edm s klidem, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky k Andreasovi a vezmu od n\u011bj cosi pro babi\u010dku.
„Fajn, tak ho zdrav\u00edm, a z\u00edtra nebo v \u00fater\u00fd se stav\u00edme, jo?“ m\u00e1vne mi, ne\u017e se oto\u010d\u00ed a rychl\u00fdmi kroky se vyd\u00e1 zp\u00e1tky k jejich domu. Oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. Op\u00edr\u00e1 se o sloup a m\u00fdm t\u011blem znovu proch\u00e1z\u00ed trhav\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. Sakra, m\u011bl bych si takov\u00e9 my\u0161lenky vyhodit urychlen\u011b z hlavy. Jsem jako posedl\u00fd. \u0160\u00edl\u00edm z toho, \u017ee ho nem\u016f\u017eu ani l\u00edbat. \u017de je to zak\u00e1zan\u00e9\u2026 alespo\u0148 pro te\u010f. Nev\u00edm, co c\u00edt\u00ed on a pol\u00edbit ho je p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed. Nechci riskovat, aby se vylekal a ode\u0161el. I kdy\u017e\u2026 ode\u0161el by?<\/div>\n
Dojdu a\u017e k n\u011bmu, to cosi pro babi\u010dku polo\u017e\u00edm na lavici a nev\u011bdomky ho obejmu kolem pasu. D\u00edv\u00e1 se mi up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 je\u0161t\u011b tmav\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed t\u00edm. Hlad\u00edm ho po \u00fazk\u00fdch boc\u00edch, kter\u00e9 jsou z\u0159eteln\u00e9 i p\u0159es t\u0159i vrstvy m\u00fdch mikin a usm\u011bju se na n\u011bj. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a vtisknu mu drobn\u00fd polibek do koutk\u016f \u00fast. Pla\u0161e sklop\u00ed hlavu a pevn\u011bji m\u011b obejme kolem krku, kdy\u017e se o m\u011b op\u0159e cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem a ti\u0161e vydechne. Ucul\u00edm se. B\u00e1l jsem se, \u017ee odejde a m\u00edsto toho se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc tiskne? P\u0159eci jen\u2026 je tu mo\u017en\u00e1 i n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, \u017ee\u2026 zavrt\u00edm hlavou. P\u0159esta\u0148 sakra!!! P\u0159esta\u0148 na TO po\u0159\u00e1d tolik myslet!<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Chv\u011bji se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, kter\u00e9 je pevn\u00e9. Tiskne si m\u011b na sebe a pomalounku se mnou houpe. M\u00fdm t\u011blem proch\u00e1z\u00ed znovu tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vibrov\u00e1n\u00ed a lap\u00e1m po ztracen\u00e9m dechu. Pol\u00edbil m\u011b. Sice jen do koutku rt\u016f, ale i to se d\u00e1 pova\u017eovat za polibek? Nikdo m\u011b nikdy nepol\u00edbil a on je mo\u017en\u00e1 prvn\u00edm a\u2026 v\u0161echno v m\u00e9 hlav\u011b \u0161rotuje, v\u0161echno se ve mn\u011b m\u00eds\u00ed a j\u00e1 nev\u00edm, u \u010deho se pozastavit a dumat nad t\u00edm. Nad t\u00edm jedin\u00fdm.
„P\u016fjdeme dovnit\u0159, hm?“ \u0161pitne a j\u00e1 nic nenam\u00edt\u00e1m. Oba vezmeme sv\u00e9 hrne\u010dky a projdeme do \u00fatuln\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku. Za\u010d\u00edn\u00e1m si zvykat na v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 pohledy panenek. Uv\u011bdomuji si toti\u017e, \u017ee te\u010f mezi n\u011b nepat\u0159\u00edm. Jsem mo\u017en\u00e1 jeho panenka, ale panenka z masa a kost\u00ed. S\u00e1m ze sebe svl\u00edknu n\u011bkolik v\u011bc\u00ed a z\u016fstanu jen v jedn\u011bch tepl\u00e1c\u00edch a jedn\u00e9, t\u00e9 nejdokonalej\u0161\u00ed mikin\u011b. Uveleb\u00edm se pohodln\u011b na seda\u010dce. Nau\u010dil m\u011b p\u0159ep\u00ednat si programy, kdy\u017e jde n\u00e1hodou n\u011bco ud\u011blat a j\u00e1 l\u00edt\u00e1m mezi jedn\u00edm programem a dal\u0161\u00edm. Hled\u00e1m tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed poh\u00e1dku. Pootev\u0159u rty, kdy\u017e se zastav\u00edm. N\u00e1dhern\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek se vyj\u00edm\u00e1 v je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, modern\u00edm ob\u00fdv\u00e1ku. Budeme m\u00edt i tady takov\u00fd strome\u010dek? A v\u016fbec\u2026 budu m\u00edt mo\u017enost ten strome\u010dek vid\u011bt? Smutn\u011b sklop\u00edm pohled. P\u0159\u00e1l bych si str\u00e1vit s n\u00edm alespo\u0148 jedny V\u00e1noce. Jedny jedin\u00e9. Dal bych mu v\u0161echno\u2026 v\u0161echno, co bych mu na o\u010d\u00edch vid\u011bl, proto\u017ee on si to zaslou\u017e\u00ed. Zaslou\u017e\u00ed si, aby m\u011bl kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce, V\u00e1noce, kter\u00e9 bych str\u00e1vil i j\u00e1.
„Jsem tu,“ za\u0161ept\u00e1 potichu a posad\u00ed se vedle m\u011b. Postav\u00ed p\u0159ed n\u00e1s su\u0161enky a stul\u00ed si m\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee to te\u010f pot\u0159ebuji. \u017de pot\u0159ebuji c\u00edtit jeho pevn\u00e9 objet\u00ed, jeho n\u00e1dhernou n\u00e1ru\u010d. „Bill\u00ed? V\u00ed\u0161, kdo t\u011b vyrobil?“ \u0161pitne do m\u00fdch vlas\u016f. Kdo m\u011b vyrobil? Neuv\u011bdom\u00edm si, a svou ot\u00e1zku polo\u017e\u00edm nahlas.
„Ano, v\u00ed\u0161\u2026 jak\u00fd \u010dlov\u011bk z tebe ud\u011blal panenku?“ znovu za\u0161ept\u00e1 svou ot\u00e1zku a j\u00e1 pokr\u010d\u00edm rameny. Zavrt\u00edm beze slova hlavou a je\u0161t\u011b v\u00edce se k n\u011bmu p\u0159itisknu. U\u017e m\u011b nechce? Chce se m\u011b zbavit, a proto se m\u011b pt\u00e1 na tohle? Co kdy\u017e ano? C-co kdy\u017e jsem ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b a u\u017e tu nem\u00e1m co d\u011blat? Bolestiv\u011b sev\u0159u v\u00ed\u010dka k sob\u011b, zpod kter\u00fdch mi vyklouznou drobn\u00e9 slzy, a zhluboka se nadechnu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sv\u00fdmi n\u011b\u017en\u00fdmi prsty hlad\u00ed m\u016fj hrudn\u00edk, obkresluje moje \u017eebra p\u0159es tri\u010dko a d\u00fdch\u00e1 mi hork\u00fd dech na krk, d\u00edky \u010demu mi naskakuje po t\u011ble znovu hus\u00ed k\u016f\u017ee. Od t\u00e9 doby, co jsem s n\u00edm, m\u00e1m po t\u011ble hus\u00ed k\u016f\u017ei po\u0159\u00e1d. Prob\u00edr\u00e1m se v jeho dlouh\u00fdch, \u010dern\u00fdch vlasech, kter\u00e9 jsou naprosto jemn\u00e9 a u\u017e\u00edv\u00e1m si tu chvilku, s n\u00edm ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nevym\u011bnil bych to za nic na sv\u011bt\u011b. B\u00fdt s n\u00edm. Chci s n\u00edm b\u00fdt po\u0159\u00e1d. PO\u0158\u00c1D a nechci to jinak, tak pro\u010d se tolik boj\u00edm, \u017ee se r\u00e1no probud\u00edm a on u\u017e tu se mnou nebude? Je druh\u00e1 adventn\u00ed ned\u011ble. Mo\u017en\u00e1, je tu do V\u00e1noc a zb\u00fdv\u00e1 n\u00e1m u\u017e takov\u00e1 chvilka, ale j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, aby tu z\u016fstal. Nem\u016f\u017eu o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. Ne te\u010f, kdy\u017e mi nez\u00e1le\u017e\u00ed na nikom a na ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e na n\u011bm. Proto\u017ee ON, moje panenka, pat\u0159\u00ed sem. Zaslou\u017e\u00ed si to.<\/div>\n
Odt\u00e1hnu se od n\u011bj, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 usnul. Po\u0159\u00e1d sp\u00ed. Mus\u00edm se nad t\u00edm zasm\u00e1t. Nezn\u00e1m v\u011bt\u0161\u00edho sp\u00e1\u010de ne\u017e je on. Pomalu ho zvednu do n\u00e1ru\u010d\u00ed a opatrn\u011b s n\u00edm vyjdu schody nahoru. Omot\u00e1 mi ruce kolem krku a natiskne se v\u00edc ke mn\u011b. Chov\u00e1 se, jako bych byl jeho jistota. Jako kdybych byl n\u011bco, na \u010dem vis\u00ed jeho \u017eivot a mn\u011b to d\u011bl\u00e1 dob\u0159e. Hodn\u011b dob\u0159e. Ulo\u017e\u00edm ho do na\u0161\u00ed postele. Je prakticky na\u0161e. Sp\u00edme v n\u00ed oba dva a\u2026 nechci, aby n\u011bkdy byla u\u017e jen moje. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a rychle dojdu ke sk\u0159\u00edni, ze kter\u00e9 vyberu krabici, ve kter\u00e9 jsem ho koupil. Za\u010dnu j\u00ed pozorn\u011b, pe\u010dliv\u011b prozkoum\u00e1vat. Ka\u017ed\u00fd milimetr krabice zkoum\u00e1m. I kdybych tam na\u0161el inici\u00e1ly, pomohly by mi v\u00edce ne\u017e nic. Posad\u00edm se do tureck\u00e9ho sedu pod okna a pomalu celou krabici rozd\u011bl\u00e1m.<\/div>\n
Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, aby tu se mnou z\u016fstal. V\u00edm, \u017ee ho mus\u00edm p\u0159edstavit babi\u010dce. Je tu t\u00fdden a ona o tom nem\u00e1 ani \u0161ajnu, ud\u011bl\u00e1m to hned, jak se vr\u00e1t\u00ed, ale chci, abych ho tu m\u011bl. Nedovedu si p\u0159edstavit b\u00fdt bez n\u011bj. Sta\u010d\u00ed vte\u0159ina, aby se mi tahle my\u0161lenka dostala do hlavy, a m\u00e1m chu\u0165 k\u0159i\u010det nen\u00e1vist\u00ed a k nespravedlnosti sv\u011bta. Ale\u2026 v\u017edy\u0165 je tu i mo\u017enost, \u017ee mo\u017en\u00e1 tu z\u016fstane napo\u0159\u00e1d? \u017de tu bude a neprom\u011bn\u00ed se znovu v panenku. Dal bych v\u0161echno za to, aby to tak bylo. Abych o svoji panenku nep\u0159i\u0161el.<\/div>\n
Zamrk\u00e1m, kdy\u017e si v\u0161imnu mal\u00e9ho p\u00edsma na kraji krabice. Rychle vysko\u010d\u00edm s krabic\u00ed v ruce a seb\u011bhnu schody po dvou dol\u016f, ze \u0161upl\u00edku vyt\u00e1hnu babi\u010d\u010dinu lupu a po\u0159\u00e1dn\u011b za\u010dnu zkoumat n\u00e1pis. Rudolf Schinbert. Srdce mi za\u010dne plesat a rozlije se m\u00fdm t\u011blem p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Mus\u00edm ho naj\u00edt. \u0160\u0165astn\u011b se zasm\u011bju a no\u017eem od\u0159\u00edznu kus krabice, na n\u00ed\u017e je jm\u00e9no toho, kdo moj\u00ed panenku vytvo\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Scotty, jak se m\u00e1\u0161?“ usm\u011bju se a vrhnu se okolo krku \u010dern\u00e9mu chlup\u00e1\u010di. M\u00e1 stejnou barvu srsti, jako jsou moje vlasy, p\u0159esto bych mohl i s klidn\u00fdm srdcem \u0159\u00edci, \u017ee moje vlasy jsou je\u0161t\u011b o kapi\u010dku temn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e je pejskova srst. Spokojen\u011b vrt\u00ed oc\u00e1skem a nech\u00e1v\u00e1 se ode m\u011b hladit a drbat za u\u0161ima – r\u00e1d do jeho chloupk\u016f no\u0159\u00edm ruce, je to tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed – na\u010de\u017e mi tv\u00e1\u0159 od sp\u00e1nku a\u017e o brad\u011b dlouh\u00fdm tahem ol\u00edzne sv\u00fdm vlhk\u00fdm jazykem. „Brrr,“ o\u0161iji se. „Ty jsi ale smradlav\u00fd. V\u00ed\u0161, jak ti smrd\u00ed z tlamy?“ zdvihnu ukazov\u00e1\u010dek a k\u00e1rav\u011b se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m. „U\u017e to c\u00edt\u00edm, taky smrd\u00edm!! Ty jsi \u010dun\u011b, Scotty. Co jsi to zase jedl?“ Stoupnu si a ut\u00edk\u00e1m od n\u011bj pry\u010d, zase zp\u00e1tky nahoru po schodech do koupelny. Jen\u017ee Scotty se ned\u00e1 zahanbit a ut\u00edk\u00e1 spolu se mnou. To m\u00e1m tedy radost, ani m\u011b obli\u010dej nenech\u00e1 um\u00fdt! Vejdu do koupelny, rozsv\u00edt\u00edm si sv\u011bt\u00fdlko a p\u0159ijdu k umyvadlu. Pust\u00edm si vodu, kter\u00e1 ale moc stud\u00ed, proto si to asi je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch p\u011bt minut \u0161teluju tak, aby byla kr\u00e1sn\u011b vla\u017en\u00e1 a d\u011blala mi dob\u0159e na ruce. Namydl\u00edm si je m\u00fddlem, kter\u00e9 stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u011b von\u00ed, v\u017edycky kdy\u017e jdu na z\u00e1chod, tak si k n\u011bmu \u010duchnu, a jedin\u00fdm probl\u00e9mem je, \u017ee nev\u00edm, co to je za v\u016fni. Zajist\u00e9 to mus\u00ed b\u00fdt ale n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho, kdy\u017e to tak p\u011bkn\u011b von\u00ed. Stoupnu si na \u0161pi\u010dky a kouknu p\u0159ed sebe na lesklou plochu, kter\u00e1 zobrazuje v\u0161echno to, co j\u00ed stoj\u00ed v cest\u011b. Zrcadlo. Pozorn\u011b se na sebe zad\u00edv\u00e1m, bav\u00ed m\u011b vid\u011bt, jak vypad\u00e1m. Nikdy jsem se takhle z\u0159eteln\u011b nevid\u011bl, a te\u010f se skoro v\u017edycky leknu, proto\u017ee si p\u0159ipad\u00e1m stra\u0161n\u011b velk\u00fd. Vlastn\u011b j\u00e1 jsem velk\u00fd, oproti tomu, co<\/em> jsem byl kdysi. P\u0159esto jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 D\u00edky tomu m\u016f\u017eu d\u00fdchat.<\/p>\n<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee opravdu \u017eiju. Je to tak\u2026 tak kr\u00e1sn\u00fd a svobodn\u00fd pocit. Nut\u00ed m\u011b to t\u00e9m\u011b\u0159 rozt\u00e1hnout ruce a l\u00e9tat. Nat\u0159u si tv\u00e1\u0159 tou p\u011bnou, co mi na ruk\u00e1ch vznikla a mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e si ji rozt\u00edr\u00e1m, tak p\u0159\u00edjemn\u011b \u0161imr\u00e1.<\/div>\n
„Jsi tady?“ usly\u0161\u00edm za sebou zn\u00e1m\u00fd a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hlas, jak\u00fd jsem kdy sly\u0161el. Nep\u0159estane m\u011b udivovat jeho dokonal\u00e9 zbarven\u00ed a ob\u010dasn\u00e9 chrapt\u011bn\u00ed. V\u017edy zn\u00ed pevn\u011b, a p\u0159esto tak jemn\u011b. K m\u00fdm u\u0161\u00edm se v\u017edy line jako med, je tak pln\u00fd a h\u0159ejiv\u00fd. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jej usly\u0161\u00edm, se mi zvedne tep a srdce, jako kdyby se zbl\u00e1znilo. Poskakuje mi v hrudi, div rovnou netan\u010d\u00ed polon\u00e9zy. Oto\u010d\u00edm se k tob\u011b a jednou rukou se zachyt\u00edm za umyvadlo. Scotty poslu\u0161n\u011b sed\u00ed vedle m\u011b. Tu\u0161\u00edm, \u017ee kdybych tak neu\u010dinil, nejsp\u00ed\u0161 bych byl schopen se i z\u0159\u00edtit k zemi jako n\u011bjak\u00e9 sutiny. Rozpa\u010dit\u011b se usm\u011bji, kdy\u017e se mi trochu podlom\u00ed nohy, a kouk\u00e1m do tv\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0161pitnu. Blaze se usm\u011bje\u0161 a p\u0159ijde\u0161 bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Hlavu trochu sklon\u00ed\u0161 a pravou rukou mi odd\u011bl\u00e1\u0161 neposedn\u00e9 pram\u00ednky m\u00fdch vlas\u016f za ucho, kde spolehliv\u011b dr\u017e\u00ed pouh\u00fdch p\u00e1r vte\u0159in, a pak se op\u011bt uvoln\u00ed ze sev\u0159en\u00ed a spadnou mi do o\u010d\u00ed. Rezignovan\u011b se ti zvln\u00ed koutky \u00fast. „Nem\u00e1 to cenu\u2026 ony si v\u017edycky najdou cesti\u010dku, vi\u010f?“ vezme mal\u00fd jemn\u00fd ru\u010dn\u00edk, kter\u00fdm mi za\u010dne tv\u00e1\u0159 ut\u00edrat dosucha. Zacul\u00edm se a p\u0159ik\u00fdvnu. M\u00e1 pravdu, ty moje vlasy si v\u017edycky d\u011blaj\u00ed akor\u00e1t to, co cht\u011bj\u00ed ony. Nikdy m\u011b neposlechnou. A ani Toma ne.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem, jak t\u011b Scotty obl\u00edzal, to d\u011bl\u00e1 jen t\u011bm, kter\u00e9 m\u00e1 moc r\u00e1d,“ omluvn\u011b se zatv\u00e1\u0159\u00ed. „Mus\u00ed\u0161 m\u00edt u\u017e hlad, poj\u010f, jdem se naj\u00edst.“ Vypne kohoutek, chytne mne za ruku a vede si m\u011b po schodech dol\u016f do kuchyn\u011b. U\u017e od schod\u016f do m\u00fdch nosn\u00edch \u00fatrob pronikala chutn\u00e1 v\u016fn\u011b. Jo, je to ur\u010dit\u011b n\u011bco k j\u00eddlu, ale co\u2026 o tom nem\u00e1m v\u016fbec tu\u0161en\u00ed. Posad\u00edm se na \u017eidli, na n\u00ed\u017e v\u017edycky sed\u00edm a kouknu t\u00e1zav\u011b na Toma.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee ti to bude chutnat. Takov\u00e1 klasick\u00e1 sn\u00eddan\u011b\u2026“ pokr\u010d\u00ed rameny a za\u010dne j\u00edst. Vezmu si teda vidli\u010dku, nebo jak se to jmenuje, do lev\u00fd ruky, a zabo\u0159\u00edm to do toho. Naberu si to a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b k tomu \u010dichnu. Von\u00ed to p\u011bkn\u011b. Hupsnu si to do pusy a za\u010dnu kousat. O\u010dka se mi rozz\u00e1\u0159\u00ed a rychle si do pusy str\u010d\u00edm dal\u0161\u00ed sousto. M\u0148\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1m, to je dobr\u00fd!! Za\u010dnu se l\u00e1dovat, jak kdybych nikdy nejedl, co\u017e j\u00e1 u\u017e za sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd pobyt tady stihnul ud\u011blat v\u00edcekr\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Zmo\u017een\u011b si oddychnu a pohlad\u00edm si pln\u00fd b\u0159icho. Jsem tak p\u0159ejeden\u00fd, zato m\u00e1m ale p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit.<\/div>\n
„Chutnalo ti to?“ koukne na m\u011b Tom a j\u00e1 horliv\u011b t\u0159epu hlavou tak, abych mu na ka\u017ed\u00e9 slovo p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Bylo to v\u00fdborn\u00fd!! Co to bylo?“ pusu otev\u0159u doko\u0159\u00e1n a o\u010di na n\u011bj up\u0159en\u011b poul\u00edm.<\/div>\n
„Jen m\u00edchan\u00fd vaj\u00ed\u010dka, Billi,“ pobaven\u011b se zasm\u011bje a za\u010dne skl\u00edzet n\u00e1dob\u00ed.<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvnu a vezmu si to svoje u\u0161pin\u011bn\u00e9 n\u00e1dob\u00ed do rukou a donesu mu to na linku.<\/div>\n
„Oh, super. Chce\u0161 mi to pomoct naskl\u00e1dat do my\u010dky?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„ANO!“ zaraduju se, div nezatlesk\u00e1m rukama. Je\u0161t\u011b jsem to nikdy ned\u011blal, proto se toho zhost\u00edm se ct\u00ed a \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 si to ani neuv\u011bdomuje, ale je stra\u0161n\u011b roztomil\u00fd. Nejrad\u0161i se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m, kdy\u017e o tom on<\/em> nev\u00ed. T\u0159eba kdy\u017e mi usne v n\u00e1ru\u010d\u00ed a j\u00e1 ho pak ukl\u00e1d\u00e1m do m\u00fdch pe\u0159in. To, jak v\u017edycky ze span\u00ed \u0161pul\u00ed rty, je pro m\u011b mu\u010div\u011b rajcovn\u00ed. Nebo to, jak se ze span\u00ed za\u010dne usm\u00edvat, kdy\u017e se mu asi zd\u00e1 n\u011bjak\u00fd kr\u00e1sn\u00fd sen. V\u017edycky vypad\u00e1 jako miminko a j\u00e1 tak m\u00e1m je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed pot\u0159ebu chr\u00e1nit jej. Sn\u00ed tak nevinn\u011b, co\u017e mi d\u00e1v\u00e1 podporu, abych v\u0161echnu svou touhu po n\u011bm potla\u010dil. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee m\u011b p\u0159itahuje jeho nevinnost a naivita. Vlastn\u011b je jako d\u00edt\u011b\u2026 Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je rozumn\u011bj\u0161\u00ed a vysp\u011blej\u0161\u00ed, le\u010d jeho neznalost je pro n\u011bj tak zraniteln\u00e1! Nem\u016f\u017ee za to, \u017ee nikdy nec\u00edtil \u017e\u00e1r, nechutnal alkohol, nikdy nikoho nemiloval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Dok\u00e1\u017ee v\u016fbec panenka jako on op\u011btovat tak siln\u00e9 city, jako je l\u00e1ska? Dok\u00e1\u017ee v\u016fbec on op\u011btovat jak\u00e9koliv city? V\u00ed v\u016fbec, co jsou to city a pocity?<\/p>\n<\/div>\n
Oh\u2026 vzpurn\u011b zavrt\u00edm hlavou a popo\u0161l\u00e1pnu. Jist\u011b\u017ee v\u00ed. Nikdy jsem nevid\u011bl tak emocion\u00e1ln\u00ed bytost, kterou je pr\u00e1v\u011b on<\/em>. Skousnu si spodn\u00ed ret. Mysl\u00edm, \u017ee moje panenka dok\u00e1\u017ee city op\u011btovat a p\u0159ij\u00edmat stokr\u00e1t v\u00edc, ne\u017e kdokoliv jin\u00fd na sv\u011bt\u011b. Nedejb\u016fh, aby city, je\u017e k n\u011bjak\u00e9mu \u010dlov\u011bku Bill poc\u00edt\u00ed, nebyly siln\u011bj\u0161\u00ed jak hranice smrti. Siln\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n
Nemohu dopustit, aby poznal l\u00e1sku\u2026 Ke zv\u00ed\u0159eti, ur\u010dit\u00e9 v\u011bci\u2026 to ano. Ale plnohodnotnou l\u00e1sku k druh\u00e9mu \u010dlov\u011bku? Mus\u00edm ho od n\u00ed ochr\u00e1nit. Tr\u00e1pil by se. Nev\u011b\u0159\u00edm v pravou a bezbolestnou l\u00e1sku, je\u017e p\u0159etrv\u00e1 na v\u011bky v\u011bk\u016f. Jsem si zcela jist, \u017ee poh\u00e1dkov\u00e1 l\u00e1ska dvou du\u0161\u00ed, kter\u00e9 se naleznou a splynou v jednu dohromady, kdy se zapo\u010dne mohutn\u00fd ohe\u0148 jejich srdc\u00ed, jeho\u017e \u017e\u00e1r spole\u010dn\u011b s jejich p\u0159\u00edzn\u00ed a podporou sp\u00e1l\u00ed ve\u0161ker\u00e9 naru\u0161itele jejich spole\u010dn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed a neuhasne ani po jejich smrti, jistojist\u011b<\/em> neexistuje. L\u00e1ska je bu\u010f nespravedliv\u00e1, ni\u010div\u00e1, spaluj\u00edc\u00ed, bolestiv\u00e1 anebo sm\u011bsice ze v\u0161ech t\u011bchhle chmur. V\u00edm, \u017ee bych nedok\u00e1zal vid\u011bt jeho o\u010di zarudl\u00e9 a od pl\u00e1\u010de opuchl\u00e9. Nemohl bych se do nich d\u00edvat a sledovat, jak z nich prch\u00e1 sebemen\u0161\u00ed t\u0159pyt a jas. Nesnesl bych pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se jeho t\u011bla n\u011bkdo dot\u00fdkal, \u017ee mu n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. Co by m\u011b v\u0161ak ale ze v\u0161eho nejv\u00edce srazilo na kolena? Byla by to ta strast. On neum\u00ed zakr\u00fdvat sv\u00e9 pocity. Neum\u00ed lh\u00e1t\u2026 nikdo ho to nenau\u010dil. Ta bolest a utrpen\u00ed, je\u017e bych sledoval v jeho o\u010d\u00edch, by pro m\u011b byla odplata. Nejstra\u0161n\u011bj\u0161\u00ed trest – v\u011bd\u011bn\u00ed, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
A on se tr\u00e1pit nesm\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„To-mi?“ sly\u0161\u00edm tich\u00fd hl\u00e1sek za sebou. Rychle se oto\u010d\u00edm. „Ehm\u2026“ p\u0159enese svou mu\u0161\u00ed v\u00e1hu z jedn\u00e9 nohy na druhou. „Je to\u2026 to, no\u2026 ehm\u2026 dobr\u00fd?“ skousne si jeden koutek spodn\u00edho rtu tak, \u017ee se mu v druh\u00e9m koutku vy\u0161pul\u00ed a z\u010derven\u00e1 jeho zbytek.<\/div>\n
O\u010dima t\u011bk\u00e1m po jeho t\u011ble. To oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 te\u010f na sob\u011b je tak\u2026 sexy? Oh m\u016fj bo\u017ee, ano! D\u017e\u00edny, je\u017e obep\u00ednaj\u00ed jeho \u00fatl\u00e9 boky a \u0161t\u00edhl\u00e9 dlouh\u00e9 nohy, jej snad je\u0161t\u011b v\u00edce ze\u0161t\u00edhlily! \u010cern\u00e9 tri\u010dko s potiskem n\u011bjak\u00e9ho abstraktn\u00edho motivu s nepatrn\u00fdm mno\u017estv\u00edm flitr\u016f teda dok\u00e1\u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b zaujmout pozornost!!<\/div>\n
Vzal jsem Billa dneska na n\u00e1kupy, cht\u011bl jsem mu koupit vlastn\u00ed tepl\u00e9 oble\u010den\u00ed, p\u0159ece nebude po\u0159\u00e1d chodit v m\u00fdch pytlech, a dal jsem mu volnost, a\u0165 si vybere v\u0161echno to, co se mu l\u00edb\u00ed. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee skoro v\u017edycky \u0161ahal po temn\u00fdch barv\u00e1m… Netu\u0161il jsem, \u017ee jako panenka bude m\u00edt r\u00e1d \u010dernou, a pr\u00e1v\u011b proto m\u011b jeho d\u00e9monick\u00fd vzhled lehce zasko\u010dil, p\u0159esto nemohu v\u016fbec \u0159\u00edct, \u017ee by se mi nel\u00edbil. Jemu snad slu\u0161\u00ed v\u0161echno\u2026 Je opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a kouzeln\u00fd. T\u0159eba i to, s jakou radost\u00ed si te\u010f v\u0161echny ty ta\u0161ky pln\u00e9 hadr\u016f, kter\u00e9 jsem mu odsouhlasil (byly to v\u0161echny), a na kter\u00e9 sta\u010dila moje pen\u011b\u017eenka – struny na kytary budou muset po\u010dkat – nese spokojen\u011b dom\u016f. Po\u0159\u00e1d se cul\u00ed jak slun\u00ed\u010dko a ani mu nevad\u00ed mr\u00e1z, kter\u00fd \u0161leh\u00e1 a spaluje na\u0161e tv\u00e1\u0159e. Ta jeho m\u00e1 sladk\u00fd n\u00e1dech r\u016f\u017eov\u00e9, s b\u00edlou plet\u00ed a \u010dern\u00fdmi, zplihl\u00fdmi vlasy\u2026 pekeln\u00fd kontrast!<\/p>\n<\/div>\n
Oh bo\u017ee… je n\u00e1dhern\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tepl\u00fd dech, jen\u017e se dere z na\u0161ich \u00fast, tvo\u0159\u00ed b\u00edl\u00e9 nepr\u016fhledn\u00e9 chom\u00e1\u010dku stoupaj\u00edc\u00ed k nebi. Jdeme ml\u010dky, le\u010d ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panuje, nen\u00ed t\u00ed\u017eiv\u00e9, ba naopak. Vz\u00e1jemn\u00e9, hlubok\u00e9 pohledy, kter\u00e9 na sebe ustavi\u010dn\u011b vrh\u00e1me, jsou spaluj\u00edc\u00ed. V tomhle mrazu m\u011b skv\u011ble zah\u0159\u00edv\u00e1 u\u017e jen pohled na n\u011bj\u2026 nato\u017e tak do jeho pronikav\u00fdch, mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se ke sv\u00e9 panence a chytnu jej za zk\u0159ehlou ru\u010dku. Sleduji ka\u017ed\u00fd jeho neverb\u00e1ln\u00ed projev. T\u0159eba to, \u017ee kdy\u017e se ho dotknu, proc\u00edt\u011bn\u011b p\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di a se zatajen\u00fdm dechem a sklopenou hlavou, t\u00e9m\u011b\u0159 zahanben\u00fdm pohledem, sleduje m\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d nechce\u0161 rukavice? M\u00e1\u0161 tak studen\u00e9 ruce. Onemocn\u00ed\u0161\u2026“ pokr\u010d\u00edm rameny a vyderu se vp\u0159ed, nebo\u0165 se na n\u011bj nemohu u\u017e d\u00e1le v\u00edce d\u00edvat. Ta jeho p\u0159irozenost\u2026 je pro m\u011b tak \u010f\u00e1belsk\u00e1. Jako kdyby mi kdykoliv se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, n\u011bjak\u00fd z\u00e1ke\u0159n\u00fd \u010f\u00e1bel na\u0161pit\u00e1val, abych se dal na strmou a rovnou cestu do pekla. Jako kdyby m\u011b p\u0159\u00edmo ur\u010doval, abych sp\u00e1chal h\u0159\u00edch\u2026 abych\u2026<\/div>\n
„Pro\u010d nenos\u00ed\u0161 rukavice?“ odpov\u00ed mi ot\u00e1zkou. Sklon\u00ed hlavu, automaticky mu pram\u00ednky ebenov\u00fdch vlas\u016f spadnou do o\u010d\u00ed, ol\u00edzne vlhk\u00fdm jazykem a skousne si op\u011bt spodn\u00ed ret, \u017ee by m\u00e1 panenka m\u011bla prvn\u00ed zlozvyk?<\/div>\n
„To je v\u011bc jin\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem na mr\u00e1z zvykl\u00fd\u2026 ehm\u2026“ dojde mi, \u017ee s takovouhle daleko nepochod\u00edm, proto to oto\u010d\u00edm naruby, „zapomn\u011bl jsem si je, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne. Evidentn\u011b to zabralo, skoro si oddychnu. Nen\u00ed to nijak velk\u00fd a z\u00e1vratn\u00fd tajemstv\u00ed, ale chci, aby je nosil, proto\u017ee jinak by mi mohl onemocn\u011bt.<\/div>\n
„Jak\u00e9 to je?“<\/div>\n
„Co?“ vyhrknu, div ve mn\u011b ne\u0161kubne.<\/div>\n
„B\u00fdt nemocn\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed to nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, to ti pov\u00edm hned. Ka\u017ed\u00e1 nemoc je jin\u00e1 a ka\u017ed\u00e1 je stejn\u011b hnusn\u00e1. Bu\u010f t\u011b bol\u00ed z\u00e1da a v\u0161echny klouby, tak\u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 sed\u011bt ani le\u017eet. Bol\u00ed t\u011b v krku tak, \u017ee ka\u017ed\u00e9 tv\u00e9 polknut\u00ed je jako kdy\u017e se \u0159\u00edzne\u0161 no\u017eem. Hlava je jako st\u0159ep, pot\u00ed\u0161 se, jsi v jednom ohni. Zvrac\u00ed\u0161\u2026 to\u010d\u00ed se ti hlava\u2026“ pokr\u010d\u00edm rameny. „Na n\u011bco se m\u016f\u017eu i um\u0159\u00edt, proto nechci, abys byl nemocn\u00fd\u2026“ kouknu do jeho zv\u00eddav\u00fdch o\u010d\u00ed, je\u017e jsou pln\u00e9 z\u00e1jmu. V\u017edycky hlt\u00e1 ka\u017ed\u00e9 m\u00e9 slovo\u2026<\/div>\n
„Aha\u2026 a jak\u00e9 to je vlastn\u011b ta bolest v krku? To \u0159\u00edznut\u00ed no\u017eem? Hlava jako st\u0159ep? Jak\u00e9 je to zvracen\u00ed?“ jeho pln\u00e1 pusinka tvo\u0159\u00edc\u00ed p\u00edsmenko \u00f3 \u0161t\u011bbet\u00e1 o sto \u0161est tak nepodstatn\u00e9 ot\u00e1zky. Povzdychnu si a zavrt\u00edm sm\u00ed\u0159liv\u011b hlavou. Rozhl\u00eddnu se po rozsv\u00edcen\u00fdch lampionech oza\u0159uj\u00edc\u00ed ulici. Osam\u011bl\u00e1 uli\u010dka se pomali\u010dku za\u010d\u00edn\u00e1 prom\u011b\u0148ovat v ru\u0161n\u00fd st\u0159ed d\u011bn\u00ed z\u00e1jmov\u00e9 sportu, uc\u00edt\u00edm v\u016fni sva\u0159\u00e1ku a sko\u0159ice. Usm\u011bju se, kdy\u017e uvid\u00edm tan\u010d\u00edc\u00ed, padaj\u00edc\u00ed a skota\u010d\u00edc\u00ed lidi z m\u011bsta i okol\u00ed, jak si u\u017e\u00edvaj\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1lady, kter\u00e1 se sv\u011btem rozlehla na pln\u00fd plyn. Jsme kousek od na\u0161eho domu\u2026<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to pozn\u00e1\u0161, ale budu se sna\u017eit, abys k tomu nem\u011bl \u017e\u00e1dnou p\u0159\u00edle\u017eitost…“ usm\u011bju se, mrknu lev\u00fdm okem a cvrknu jej do nosu. „Cht\u011bl bys zkusit bruslit?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Rudolf Schinbert Tom Oba sed\u00edme zachuml\u00e1ni v mikin\u00e1ch a tepl\u00e1c\u00edch na terase. Dr\u017e\u00edme v ruk\u00e1ch tepl\u00fd hrnek \u010daje a u\u017e\u00edv\u00e1me si chvilky, kdy nepadaj\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. V\u0161echno kolem vypad\u00e1 n\u00e1dhern\u011b poh\u00e1dkov\u011b. V\u0161echno. A\u0165 u\u017e zasn\u011b\u017een\u00e9 stromy, silnice, chodn\u00edky,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12718","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12718","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12718"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12718\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12718"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12718"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12718"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}