{"id":12737,"date":"2009-12-29T16:00:00","date_gmt":"2009-12-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12707"},"modified":"2009-12-29T16:00:00","modified_gmt":"2009-12-29T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/29\/vylecim-te-laskou-25\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 25."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee potom je\u0161t\u011b ten rentgen a p\u00e1r test\u016f a uvid\u00edme, ano?“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom hlavou pokynul jen o p\u00e1r let star\u0161\u00edmu chlapci, kter\u00fd se souhlasn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Dob\u0159e, zajdu si tam, co nejd\u0159\u00edve to bude mo\u017en\u00e9. D\u011bkuju moc,“ pod\u011bkoval a se svou slo\u017ekou v ruce vy\u0161el na chodbu, zav\u00edraj\u00edc za sebou dve\u0159e ordinace.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty pomalu opustil \u00fasm\u011bv a Tom zt\u011b\u017ekle vydechl p\u0159i pohledu na sv\u016fj pracovn\u00ed st\u016fl, kde na n\u011bj \u010dekaly stohy a stohy pr\u00e1ce. Nebylo se v\u0161ak \u010demu divit. Za\u010dal nov\u00fd t\u00fdden a za ty dva dny v\u00edkendu, co tu nebyl, se mu pr\u00e1ce nakupilo dost a dost. Jen p\u0159i pohledu na sv\u016fj dne\u0161n\u00ed pl\u00e1n v\u011bd\u011bl, \u017ee dnes se rozhodn\u011b nudit nebude, v\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. Jen vzpom\u00ednka na dva kr\u00e1sn\u011b str\u00e1ven\u00e9 dny se svou l\u00e1skou mu vyvolala na rtech \u00fasm\u011bv a Tom se, te\u010f u\u017e o n\u011bco sm\u00ed\u0159liv\u011bji, znova zad\u00edval na svou pr\u00e1ci. Co na tom, \u017ee j\u00ed bylo habad\u011bj, v\u00edc, ne\u017e kdy jindy? Tento v\u00edkend mu za to st\u00e1l a on by ani v nejmen\u0161\u00edm nem\u011bnil. V\u017edy\u0165 jen obraz probouzej\u00edc\u00ed se \u010dernovlas\u00e9 kr\u00e1sky mu u b\u0159\u00ed\u0161ka vyvolal zn\u00e1m\u00fd, \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit a \u00fasm\u011bv, kter\u00fd z Tomovy tv\u00e1\u0159e dnes snad je\u0161t\u011b ani nezmizel. Vlastn\u011b se u\u017e od r\u00e1na usm\u00edval jako slun\u00ed\u010dko a tak\u00e9 k tomu m\u011bl d\u016fvod. U srdce jej h\u0159\u00e1la l\u00e1ska a mysl\u00ed mu bloudily vzpom\u00ednky na spole\u010dn\u00e9 chv\u00edle s \u010dernovl\u00e1skem, na jejich mazlen\u00ed, dotyky, polibky…<\/p>\n<\/div>\n
Jen nerad se odtrhl od sv\u00e9ho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed, nedalo se v\u0161ak nic d\u011blat. Volno u\u017e mu d\u00e1vno skon\u010dilo, a te\u010f p\u0159i\u0161la na \u0159adu pr\u00e1ce. A to si Tom tak\u00e9 uv\u011bdomil. Naposled se prot\u00e1hl a nato vstal ze sv\u00e9 \u017eidle a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm ordinace. Zv\u011bdav\u011b nakoukl do \u010dek\u00e1rny, a kdy\u017e se jeho pohledu naskytla posledn\u00ed postar\u0161\u00ed d\u00e1ma, se kterou si v\u017edy skv\u011ble popov\u00eddal, \u00falevn\u011b si vydechl a rozhl\u00e9dl se po pr\u00e1zdn\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b, v tom v\u0161ak jeho my\u0161lenky rozv\u00ed\u0159il hlas, nesouc\u00ed se chodbou.<\/div>\n
\n
„Tome, no kone\u010dn\u011b! To jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b vid\u00edm. Nesu ti n\u011bjak\u00e9 v\u00fdsledky test\u016f tv\u00fdch pacient\u016f a p\u00e1r sn\u00edmk\u016f,“ tv\u00e1\u0159 pana Hoffmanna rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a star\u00fd l\u00e9ka\u0159 se rychle p\u0159ito\u010dil k Tomovi, stoj\u00edc\u00edmu mezi dve\u0159mi sv\u00e9 ordinace, kter\u00fd zv\u011bdav\u011b zamrkal na dal\u0161\u00ed stoh pap\u00edr\u016f v jeho ruce.<\/div>\n
„Aha, tak to ano. Pokud m\u00e1te p\u011bt minut \u010das, m\u016f\u017eeme si alespo\u0148 prolet\u011bt ty sn\u00edmky,“ navrhl a kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed byl l\u00e9ka\u0159\u016fv souhlas, omluvn\u011b se oto\u010dil ke st\u00e1le sed\u00edc\u00ed d\u00e1m\u011b.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, madam, ale chvili\u010dku…“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, pane doktore. Jdu si jen na l\u00e9ky, kter\u00e9 mi p\u0159edepisujete, r\u00e1da po\u010dk\u00e1m. Ned\u011blejte si starosti,“ pousm\u00e1la se \u010dipern\u011b a ledabyle m\u00e1vla rukou, \u010d\u00edm\u017e vyvolala na rtech obou doktor\u016f \u00fasm\u011bvy. Oba j\u00ed je\u0161t\u011b pod\u011bkovali a potom u\u017e se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e Tomovy ordinace.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti to d\u00e1t u\u017e d\u0159\u00edv, abys potom nem\u011bl moc pr\u00e1ce, byl jsem tady i v\u010dera, ale ty jsi tu nebyl,“ pan Hoffmann m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo a rychle prolistov\u00e1val slo\u017eku za slo\u017ekou, tak\u017ee nemohl vid\u011bt Tom\u016fv \u00fasm\u011bv. Tom se \u0161ibalsky pousm\u00e1l a zamrkal.<\/div>\n
„No, m\u011bl jsem cel\u00fd v\u00edkend volno,“ odv\u011btil a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val doktorovu reakci. Pan Hoffmann se ch\u00e1pav\u011b pl\u00e1cl dlan\u00ed do kolen, nato si v\u0161ak protestn\u011b zalo\u017eil ruce na hrudi.<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee p\u00e1n si u\u017e\u00edval dva dny volna, zat\u00edmco ostatn\u00ed t\u011b\u017ece pracovali,“ pronesl ubl\u00ed\u017een\u011b, b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in se v\u0161ak v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i sta\u010dil pozm\u011bnit a on se zad\u00edval na Toma p\u0159ed sebou zkoumav\u00fdm pohledem. Mo\u017en\u00e1 u\u017e v\u011bd\u011bl, pro\u010d Tom dva dny nebyl v nemocnici… a kv\u016fli komu.<\/div>\n
„\u017de tys byl cel\u00e9 ty dva dny s tou svou novou kr\u00e1skou, co?“ pozorn\u011b zamrkal, a kdy\u017e se jeho pohledu naskytl slab\u00fd \u00fasm\u011bv, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed na Tomov\u00fdch rtech a tv\u00e1\u0159e, nab\u00edraj\u00edc\u00ed sotva znateln\u00fd rum\u011bnec, v\u011bd\u011bl, \u017ee trefil do \u010dern\u00e9ho. Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se u\u017e asi post\u00e9 od doby, co sem do nemocnice nastoupil, podivil, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bkdo tak stra\u0161n\u011b moc zv\u011bdav\u00fd. Ubezpe\u010dila ho v tom i dal\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159ova ot\u00e1zka.<\/div>\n
„A co? Do\u0161lo mezi v\u00e1mi k n\u011b\u010demu?“ vychrlil ze sebe t\u00e9m\u011b\u0159 bleskovou rychlost\u00ed a naklonil se v\u00edce p\u0159es st\u016fl, aby na Toma l\u00e9pe vid\u011bl. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 v\u0161ak jen nev\u011bdomky pokr\u010dil rameny, zat\u00edmco se mu v mysli vybavila vzpom\u00ednka na kr\u00e1sn\u00fd \u010dervnov\u00fd podve\u010der, na z\u00e1pad letn\u00edho slunce a na posledn\u00ed \u010derv\u00e1nky, jejich\u017e odlesky oza\u0159ovaly porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou, alabastrovou k\u016f\u017ei, po kter\u00e9 putovaly jeho dlan\u011b a rty, ochutn\u00e1vaj\u00edc\u00ed jej\u00ed horkost a un\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se jej\u00ed k\u0159ehkost\u00ed a jemnost\u00ed. Tak r\u00e1d by se do tohoto n\u00e1dhern\u00e9ho okam\u017eiku vr\u00e1til a znova jej pro\u017eil…<\/p>\n<\/div>\n
Ani nevn\u00edmal l\u00e9ka\u0159ovy \u00f3dy na sest\u0159i\u010dky, kter\u00fdch v nemocnici pob\u00edhalo v\u00edc ne\u017e dost. On m\u011bl n\u011bco mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho, \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edho a dokonalej\u0161\u00edho, ne\u017e byly v\u0161echny sest\u0159i\u010dky z cel\u00e9 t\u00e9hle nemocnice. A tak\u00e9 to v\u011bd\u011bl. Ani jedna by se nemohla vyrovnat jeho l\u00e1sce, by\u0165 jen svou povahou. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich by si jeho srdce nev\u00e1\u017eila a \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich by mu ani z poloviny nedala tolik sv\u00e9 l\u00e1sky, t\u00edm si byl jist. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich by mu do jeho rukou nesv\u011b\u0159ila sv\u00e9 srdce tak, jako to ud\u011blal on…<\/div>\n
„No nic, nem\u00e1m \u010das na pov\u00edd\u00e1n\u00ed, na to si jednou budeme muset vyhradit poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vku, Tome. O t\u011bch sn\u00edmc\u00edch se pobav\u00edme asi z\u00edtra, dne\u0161ek m\u00e1m toti\u017e kompletn\u011b nabit\u00fd. Zat\u00edm se dr\u017e… a nezapome\u0148 pozdravovat,“ v o\u010d\u00edch star\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e se bl\u00fdsklo a doktor Hoffmann je\u0161t\u011b na posledn\u00ed chv\u00edli str\u010dil hlavu do dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 se za n\u00edm s rozlou\u010den\u00edm zav\u0159ely.<\/div>\n
Tomovy rty rozjasnil \u00fasm\u011bv a Tom uvoln\u011bn\u011b zaklonil hlavu, z\u00edraj\u00edc na b\u00edl\u00fd strop nad sebou. Kdyby tak doktor Hoffmann v\u011bd\u011bl, kdo byl tou jeho kr\u00e1skou a nezn\u00e1mou sle\u010dnou, do kter\u00e9 se Tom zamiloval a\u017e po u\u0161i. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, a u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, ke komu se te\u010f my\u0161lenky mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e sto\u010dily. Sta\u010dila jen zm\u00ednka a Tom byl sv\u00fdmi my\u0161lenkami op\u011bt u \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Tolik se na n\u011bj u\u017e t\u011b\u0161il. Je\u0161t\u011b rychle zap\u0159em\u00fd\u0161lel a nakoukl do sv\u00e9ho \u0161upl\u00edku, kdy\u017e v\u0161ak nebylo po p\u0159ekvapen\u00ed pro Billa ani pam\u00e1tky, podv\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l nad dne\u0161n\u00edm r\u00e1nem, kdy jej pro n\u011bj p\u0159ipravil. Nato se v\u0161ak rychle probral ze sv\u00e9ho sn\u011bn\u00ed a pe\u010dliv\u011b vyhledal slo\u017eku d\u00e1my, st\u00e1le sed\u00edc\u00ed v \u010dek\u00e1rn\u011b. Zhluboka se nadechl, a zat\u00edmco zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm ordinace, pohledem p\u0159elet\u011bl hodiny na st\u011bn\u011b, ukazuj\u00edc\u00ed p\u0159esn\u011b p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9. U\u017e by tu m\u011bl b\u00fdt…<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e st\u0159\u00edbrn\u00e9ho, nabl\u00fdskan\u00e9ho auta ti\u0161e zaklaply a \u010dernovlas\u00fd chlapec rychle p\u0159eb\u011bhl od dve\u0159\u00ed spolujezdce k zadn\u00ed \u010d\u00e1sti auta, u kter\u00e9 post\u00e1vala Simone se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Pomalu podala sv\u00e9mu synkovi velkou ta\u0161ku p\u0159es rameno, a kdy\u017e kufr zase zaklapla, siln\u011b jej sev\u0159ela ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Hlavn\u011b se dr\u017e, zlat\u00ed\u010dko, a neboj se, v\u0161echno bude dobr\u00e9. Z\u00edtra za tebou p\u0159ijedu na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a zase si popov\u00edd\u00e1me, hm? Opravdu jsi si jist\u00fd, \u017ee to te\u010f zvl\u00e1dne\u0161 s\u00e1m?“ optala se tro\u0161ku nejist\u011b a zkoumav\u011b se zahled\u011bla na velkou budovu nemocnice p\u0159ed sebou. P\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Neboj, mami, do pokoje tref\u00edm s\u00e1m. Z\u00edtra se na tebe budu t\u011b\u0161it. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d,“ dodal up\u0159\u00edmn\u011b a naposled Simone pevn\u011b objal. Nem\u011bli moc \u010dasu. Simone posp\u00edchala do pr\u00e1ce, a proto na \u017e\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 lou\u010den\u00ed nebyl \u010das. Je\u0161t\u011b si narychlo s Billem vym\u011bnili p\u00e1r letm\u00fdch polibk\u016f na tv\u00e1\u0159 a potom u\u017e \u010dernovlas\u00fd chlapec osam\u011bl uprost\u0159ed velk\u00e9ho parkovi\u0161t\u011b se svou velkou ta\u0161kou. Pooto\u010dil se k velk\u00e9, b\u00edl\u00e9 budov\u011b a na jeho rtech se us\u00eddlil mil\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e jeho o\u010di up\u0159ely sv\u016fj pohled na tolik zn\u00e1m\u00e9, pootev\u0159en\u00e9 okno…<\/div>\n
Ne\u010dekal u\u017e na nic. P\u0159ehodil svou ta\u0161ku p\u0159es rameno a vy\u0161el vst\u0159\u00edc b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm. Cesta k jeho pokoji mu p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u011b dlouh\u00e1, mo\u017en\u00e1 to v\u0161ak bylo i t\u00edm, \u017ee Bill b\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika minut potkal jen velmi m\u00e1lo lid\u00ed a to zejm\u00e9na l\u00e9ka\u0159\u016f. Bylo velmi kr\u00e1sn\u011b, a kdo nemusel le\u017eet na pokoji, r\u00e1d se proch\u00e1zel a u\u017e\u00edval si kr\u00e1sy rozkvetl\u00e9ho parku. Billovy tich\u00e9 kroky se zastavily s pohledem up\u0159en\u00fdm na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a Bill se zhluboka nadechl. Opatrn\u011b dlan\u00ed spo\u010dinul na b\u00edl\u00e9 klice, a kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed byly pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, ti\u0161e vstoupil do sv\u00e9ho nemocni\u010dn\u00edho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Nic se tu nezm\u011bnilo. V\u0161e, co si tu Bill nechal, z\u016fstalo na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, podlaha byla \u010dist\u00e1 a postel ustlan\u00e1, co\u017e Bill s \u00fasm\u011bvem zaznamenal. Pomalu si odlo\u017eil \u010dernou, ko\u017eenou bundi\u010dku na v\u011b\u0161\u00e1k a porozhl\u00e9dl se kolem. Zd\u00e1lo se mu to… nebo opravdu vypadal mnohem p\u011bkn\u011bji a p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji, ne\u017e p\u0159i jeho prvn\u00edm p\u0159\u00edjezdu? B\u00edl\u00e9 st\u011bny vyhl\u00ed\u017eely mile a cel\u00fd pokoj byl proz\u00e1\u0159en paprsky poledn\u00edho slunce, kter\u00e9 pohladily \u010dernovl\u00e1skovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Pousm\u00e1l se a zad\u00edval se na pe\u010dliv\u011b ustlanou postel. U\u017e u\u017e se na ni posadil, jeho o\u010di v\u0161ak zaujalo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ne\u017e b\u00edl\u00e9 pe\u0159iny a na Billov\u011b \u010dele se objevila vr\u00e1ska. Zpozorn\u011bl – a vzt\u00e1hl \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty po n\u011b\u010dem le\u017e\u00edc\u00edm na jeho posteli. Opatrn\u011b vzal tu nezn\u00e1mou v\u011bc do rukou – a jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem, stejn\u011b jako o\u010di, ve kter\u00fdch vzplanuly zn\u00e1m\u00e9 jisk\u0159i\u010dky a kter\u00e9 se zad\u00edvaly na tu, u\u017e zn\u00e1mou v\u011bc. Byla to krabi\u010dka ve tvaru srdce a u\u017e z pr\u016fhledn\u00e9ho obalu \u0161lo dob\u0159e rozpoznat n\u011bkolik bonb\u00f3n\u016f. Bonb\u00f3n\u016f, na kter\u00fdch si v\u010dera Bill pochutn\u00e1val, a kter\u00e9 mu do \u00fast vkl\u00e1daly \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty toho, nad kter\u00fdm se te\u010f Billovo srdce rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod. Dech se mu zatajil – a hlas ztratil v okam\u017eiku, kdy na spodn\u00ed stran\u011b obalu nahmatal n\u011bco \u0161ust\u00edc\u00edho. Zv\u011bdav\u011b krabi\u010dku oto\u010dil v dlan\u00edch – a za\u010detl se do textu na mal\u00e9m b\u00edl\u00e9m pap\u00edrku.<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj \u010dernovl\u00e1sku. V\u00edt\u00e1m t\u011b znova ve tv\u00e9m pokoji, kam t\u011b budu chodit nav\u0161t\u011bvovat a kde t\u011b budu prohl\u00ed\u017eet. Dnes nev\u00edm, kdy p\u0159ijdu, ale douf\u00e1m, \u017ee se ti tu l\u00edb\u00ed a \u017ee na m\u011b po\u010dk\u00e1\u0161. Tv\u016fj tajn\u00fd ctitel.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
P. S.: V\u00edm, \u017ee je m\u00e1\u0161 r\u00e1d. Miluji t\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily jako nejjasn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy na nebi a Bill si p\u0159itisknul krabi\u010dku ke sv\u00e9 hrudi, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho \u0161\u0165astn\u00e9 srdce, jako ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad. C\u00edtil h\u0159ejiv\u00fd pocit, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se cel\u00fdm jeho t\u011blem nad v\u00fdznamem posledn\u00edch dvou slov a se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se polo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in s v\u00ed\u010dky, p\u0159iv\u0159en\u00fdmi nad sny o jeho tajn\u00e9m ctiteli…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 kroky, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z ordinace, se roznesly celou chodbou a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 zajel sv\u00fdmi kl\u00ed\u010di do kapsy u kalhot. Tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b se nadechl a promnul si ruce, p\u0159esto v\u0161ak sv\u00fdma o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdma o\u010dima nat\u011b\u0161en\u011b vyhledal dve\u0159e pokoje, ke kter\u00fdm jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly. S prac\u00ed pro dne\u0161ek u\u017e skon\u010dil, a proto\u017ee bylo u\u017e n\u011bco m\u00e1lo po \u0161est\u00e9 hodin\u011b, jeho pracovn\u00ed den byl u konce. I p\u0159esto se v\u0161ak rozhodl vzhledem k neuv\u011b\u0159iteln\u00e9mu mno\u017estv\u00ed na sv\u00e9m stole, p\u0159ij\u00edt z\u00edtra alespo\u0148 o dv\u011b hodiny d\u0159\u00edv, te\u010f se v\u0161ak rozhodl pro n\u011bco jin\u00e9ho. Pohled jeho o\u010d\u00ed spo\u010dinul na b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Jak dlouho na tento okam\u017eik \u010dekal? Cel\u00fd tento den, ba i v\u010dera, kdy ze sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de pustil to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed. A d\u00e9le u\u017e \u010dekat necht\u011bl. Jeho dla\u0148 opatrn\u011b zatahala za kliku a on pomalu vstoupil do pokoje, pono\u0159en\u00e9ho do \u0161era a…<\/div>\n
Sv\u011bt mu zmizel v z\u00e1plav\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f a ve v\u016fni, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b otupila v\u0161echny jeho smysly a om\u00e1mila jeho mysl. Tomovy rty rozjasnil \u0161irok\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom ovinul sv\u00e9 pa\u017ee kolem \u0161t\u00edhl\u00e9ho pasu, c\u00edt\u00edc, jak se dv\u011b m\u011bkk\u00e9 a h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b spojily n\u011bkde za jeho krkem. Pousm\u00e1l se – a na to usly\u0161el n\u011bkde u sv\u00e9ho ucha tich\u00fd \u0161epot.<\/div>\n
„Tome, kone\u010dn\u011b,“ Billovy rty ti\u0161e vyslovily ta dv\u011b sl\u016fvka a \u010dernovl\u00e1sek se sv\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky zlehka ot\u0159el o Tomovu tv\u00e1\u0159. Byl tak r\u00e1d a \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee op\u011bt m\u016f\u017ee c\u00edtit h\u0159ejiv\u00e9 teplo n\u00e1ru\u010de sv\u00e9 l\u00e1sky – stejn\u011b, jako mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 p\u0159ed n\u00edm. Jejich rty t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b vyhledaly ty druh\u00e9 a splynuly v dlouh\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku, na kter\u00fd oba tak dlouho \u010dekali. Trvalo n\u011bkolik minut, ne\u017e se od sebe jejich majitel\u00e9 odpojili, i p\u0159esto se v\u0161ak na sebe st\u00e1le kouzeln\u011b usm\u00edvali.<\/div>\n
„Promi\u0148, \u017ee jsem nep\u0159i\u0161el d\u0159\u00edv, ale m\u011bl jsem hodn\u011b pr\u00e1ce a nev\u011bd\u011bl, kam d\u0159\u00edv. Copak jsi cel\u00fd den d\u011blal?“ Tomovy o\u010di vyhledaly ty Billovy a Tom spat\u0159il, jak se v nich bl\u00fdskl z\u00e1blesk n\u011b\u010deho tajemn\u00e9ho. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„No, vybaloval jsem sv\u00e9 v\u011bci, na chvilku jsem usnul a… ochutnal jsem p\u00e1r sladk\u00fdch bonb\u00f3n\u016f od m\u00e9ho tajn\u00e9ho ctitele,“ \u0161eptl a vid\u011bl, jak i Tomovy rty rozjasnil \u00fasm\u011bv. St\u00e1le je\u0161t\u011b spo\u010d\u00edval sv\u00fdmi dlan\u011bmi na Billov\u00fdch boc\u00edch a lehce po nich p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl.<\/div>\n
„Aha. A v\u00ed\u0161, kdo byl t\u00edm tajn\u00fdm ctitelem?“ optal se zv\u011bdav\u011b a tro\u0161ku netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1val Billovu odpov\u011b\u010f. Kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edtil, jak b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejela po jeho tv\u00e1\u0159i a na jeho rty byl vlo\u017een hlubok\u00fd, l\u00e1skypln\u00fd polibek, v\u011bd\u011bl, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kdo mu jeho obl\u00edbenou sladkost v\u011bnoval, a tak\u00e9 mu to cht\u011bl dok\u00e1zat.<\/div>\n
Pomalu se posadili na nemocni\u010dn\u00ed postel a po chvilce pomal\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed se zad\u00edvali do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Na z\u00edt\u0159ek se moc t\u011b\u0161\u00edm. P\u0159ijde toti\u017e mamka, alespo\u0148 tu nebudu tak s\u00e1m. A mo\u017en\u00e1 i pan doktor… jestli bude m\u00edt \u010das,“ dodal s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a prsty p\u0159ejel po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, jej\u00ed\u017e majitel zavrt\u011bl hlavou. Pomalu vzal Billovu dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9 a n\u011b\u017en\u011b ji pol\u00edbil.<\/div>\n
„Na tebe si najdu \u010das v\u017edycky, i kdybych m\u011bl pr\u00e1ce a\u017e nad hlavu. Slibuju,“ za\u0161eptal a sv\u016fj slib stvrdil dlouh\u00fdm polibkem Billov\u00fdch rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
L\u00edbali se dlouho a velmi n\u011b\u017en\u011b, do kr\u00e1sn\u00e9ho ve\u010dern\u00edho ticha a slab\u00e9ho sv\u011btla pr\u00e1v\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00edch hv\u011bzd za oknem. Zamilovan\u00ed do toho druh\u00e9ho v\u016fbec netu\u0161ili, jak\u00fd bude jejich osud a budoucnost za n\u011bkolik m\u00e1lo hodin. A u\u017e v\u016fbec netu\u0161ili, co jim z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den p\u0159iprav\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel „Tak\u017ee potom je\u0161t\u011b ten rentgen a p\u00e1r test\u016f a uvid\u00edme, ano?“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom hlavou pokynul jen o p\u00e1r let star\u0161\u00edmu chlapci, kter\u00fd se souhlasn\u011b pousm\u00e1l. „Dob\u0159e, zajdu si tam, co nejd\u0159\u00edve to bude mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12737","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12737","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12737"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12737\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12737"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12737"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12737"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}