{"id":12748,"date":"2009-12-27T18:30:00","date_gmt":"2009-12-27T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12718"},"modified":"2009-12-27T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-27T17:30:00","slug":"hate-you-for-lovin-me-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/27\/hate-you-for-lovin-me-31\/","title":{"rendered":"Hate you for lovin‘ me 31."},"content":{"rendered":"
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Deeper and deeper<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
V rohu v\u00fdtahu sed\u011bla na zemi zhroucen\u00e1 huben\u00e1 postava, hlavu v dlan\u00edch, \u010dern\u00e9 vlasy sm\u00e1\u010den\u00e9 slzami, a cel\u00e1 se ot\u0159\u00e1sala srdceryvn\u00fdmi vzlyky, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00edmi se ozv\u011bnou od st\u00edsn\u011bn\u00fdch st\u011bn v\u00fdtahu.<\/div>\n
„Proboha\u2026“ vydechl David.<\/div>\n
Sehnul se k t\u00e9 hrom\u00e1dce ne\u0161t\u011bst\u00ed a dve\u0159e se za n\u00edm s cinknut\u00edm zav\u0159ely. Opatrn\u011b se dotkl Billovy ruky. Byla jako kus ledu.<\/div>\n
„Jak dlouho tady proboha jsi?“ zeptal se zd\u011b\u0161en\u011b. Bill jen bezmocn\u011b pokr\u010dil rameny, ani\u017e by zvedl hlavu a d\u00e1l vzlykal.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd, Bille\u2026 V\u0161echno se vy\u0159e\u0161\u00ed\u2026“ sl\u00edbil mu David nejist\u011b a doufal, \u017ee s n\u00edm Bill kone\u010dn\u011b za\u010dne komunikovat. Nic takov\u00e9ho se v\u0161ak nestalo. Bill se roze\u0161tkal je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u2026“ ti\u0161il ho David, nem\u011blo to v\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00fd efekt. David usoudil, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude dostat Billa na jeho pokoj a jakmile usne, bude mu zase l\u00edp. Sehnul se k n\u011bmu, a cht\u011bl ho obejmout, aby se alespo\u0148 trochu uklidnil, Bill v\u0161ak p\u0159ed n\u00edm za\u010dal instinktivn\u011b couvat, a je\u0161t\u011b v\u00edc se rozt\u0159\u00e1sl. Zvedl hlavu a o\u010di, \u0161iroce rozev\u0159en\u00e9 strachem, up\u0159el k Davidovi.<\/div>\n
„Tom\u2026“ vypravil ze sebe s obt\u00ed\u017eemi. „On\u2026“ d\u00e1l u\u017e se nedostal a dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat pl\u00e1\u010de mu znemo\u017enil \u0159\u00edct cokoliv dal\u0161\u00edho.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026 Je mi to tak l\u00edto\u2026“ \u0161eptal David a dve\u0159e v\u00fdtahu se mezit\u00edm rozev\u0159ely. „Poj\u010f, mus\u00ed\u0161 si lehnout,“ vyb\u00eddl Billa a tahal ho za pa\u017ei do vzp\u0159\u00edmen\u00e9 polohy, aby ho mohl odv\u00e9st na pokoj, Bill v\u0161ak nejevil sebemen\u0161\u00ed zn\u00e1mky snahy se postavit.<\/div>\n
<\/div>\n
Nakonec ho David musel vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de a s\u00e1m ho tam odn\u00e9st – dlouh\u00e9 huben\u00e9 nohy s botami na podpatku jen bezvl\u00e1dn\u011b visely dol\u016f a Bill z\u0159ejm\u011b vzdal v\u0161echny pokusy komunikovat s okoln\u00edm sv\u011btem. David z jeho kapsy vydoloval kartu a vlekl jej d\u00e1l do pokoje. Polo\u017eil jej do rozestlan\u00fdch pe\u0159in a vzpomn\u011bl si, co se tu v\u010derej\u0161\u00ed noc odehr\u00e1lo – Bill zjevn\u011b myslel na tot\u00e9\u017e.<\/div>\n
„Bille, no tak\u2026 On toho ur\u010dit\u011b lituje\u2026 ur\u010dit\u011b se ti p\u0159ijde omluvit, nemyslel to tak\u2026 v\u017edy\u0165 on t\u011b miluje\u2026“ domlouval ti\u0161e t\u0159esouc\u00edmu se Billovi. Op\u011bt se minul \u00fa\u010dinkem – Bill jen zmaten\u011b vrt\u011bl hlavou a vzlykal je\u0161t\u011b zoufaleji.<\/div>\n
N\u011bkolik d\u011bsiv\u011b dlouh\u00fdch minut David jen st\u00e1l nad le\u017e\u00edc\u00edm Billem, kter\u00fd m\u011bl hlavu zabo\u0159enou v pol\u0161t\u00e1\u0159i a z\u00e1chvat pl\u00e1\u010de ho st\u00e1le nep\u0159ech\u00e1zel, a David nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co d\u011blat. C\u00edtil se stra\u0161n\u011b, kdy\u017e ho tak pozoroval. Byla to zoufalost sama\u2026 Jak by mu David p\u0159\u00e1l, aby mohl na v\u0161echno zapomenout\u2026 Vtom ho napadla sp\u00e1sn\u00e1 my\u0161lenka.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u011bt,“ ujistil Billa, i kdy\u017e nebylo zrovna pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee ho doopravdy vn\u00edm\u00e1, a b\u011bhem necel\u00e9 minuty byl opravdu zp\u00e1tky a nutil Billa spolknout p\u0159ehnan\u011b velik\u00fd b\u00edl\u00fd pr\u00e1\u0161ek. Nakonec si ho Bill pokorn\u011b nechal nacpat do pusy a za Davidovy asistence ho zapil dou\u0161kem vody.<\/div>\n
„Po tom se ti bude dob\u0159e sp\u00e1t\u2026 bude ti dob\u0159e\u2026“ sliboval mu David a op\u011bt Billa polo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in.<\/div>\n
Opravdu se za p\u00e1r vte\u0159in za\u010dal Bill\u016fv dech zklid\u0148ovat a bylo jasn\u00e9, \u017ee co nevid\u011bt usne. „Douf\u00e1m,“ sta\u010dil je\u0161t\u011b slab\u011b a nesrozumiteln\u011b zamumlat do pol\u0161t\u00e1\u0159e, „\u017ee u\u017e se nikdy neprobud\u00edm\u2026“ vydechl, a pak u\u017e se propadl do hlubok\u00e9ho bezesn\u00e9ho sp\u00e1nku. B\u016fh v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle bylo p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159eboval\u2026 jen chv\u00edli klidu\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill dal\u0161\u00edho dne r\u00e1no probudil, na no\u010dn\u00edm stolku na n\u011bj \u010dekaly vo\u0148av\u00e9 vafle, zalit\u00e9 karamelovou polevou. Bill jednu automaticky ochutnal, po dvou soustech si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee mu to p\u0159ipad\u00e1, jako kdyby kousal molitan, a vafli odlo\u017eil zp\u00e1tky na tal\u00ed\u0159. I kdy\u017e celou noc klidn\u011b spal, c\u00edtil se unaven\u00fd, fyzicky i psychicky vy\u010derpan\u00fd a \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Divil se, \u017ee m\u00e1 v\u016fbec s\u00edlu vst\u00e1t z postele. Na stolku na t\u00e1cu s vaflemi si v\u0161iml kusu kosti\u010dkovan\u00e9ho pap\u00edru s rychle na\u010dm\u00e1ran\u00fdm vzkazem. St\u00e1lo tam:<\/div>\n
„Bille, ve dvan\u00e1ct hodin bu\u010f pros\u00edm dole v soukrom\u00e9m salonku v restauraci, bude takov\u00e1 men\u0161\u00ed porada. Douf\u00e1m, \u017ee u\u017e je ti l\u00edp. David.“<\/div>\n
„Hm,“ zabru\u010del Bill. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed n\u00e1ladu poslouchat Daveovy \u0159e\u010di o t\u00e9 noci ve Felixu. A nav\u00edc\u2026 ur\u010dit\u011b tam bude Tom. Billovi op\u011bt pokleslo srdce. Vybavila se mu v\u010derej\u0161\u00ed slova, co mu Tom \u0159ekl ve v\u00fdtahu, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu bylo jasn\u00e9, \u017ee nem\u00e1 \u0161anci zvl\u00e1dnout dal\u0161\u00ed setk\u00e1n\u00ed s Tomem ve zdrav\u00ed.<\/div>\n
C\u00edtil tupou bolest hlavy a to mu br\u00e1nilo nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, tak\u017ee se s jakousi automatikou obl\u00e9kl a hladce u\u010desal, a s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch se vydal dol\u016f po schodech – v\u00fdtah necht\u011bl ani vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
Prvn\u00ed, co usly\u0161el, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k sal\u00f3nku, byl Dave\u016fv roz\u010d\u00edlen\u00fd hlas, jak na n\u011bkoho k\u0159i\u010d\u00ed. Chv\u00edli z\u016fstal st\u00e1t za od\u0161oup\u00e1vac\u00edmi dve\u0159mi, a poslouchal – chodit tam v tuhle chv\u00edli doopravdy nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
„To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b! Ty n\u011bco zvor\u00e1\u0161, a j\u00e1 jim to m\u00e1m v\u0161em za tebe \u0159\u00edct? Ne, to si teda vy\u0159\u00edd\u00ed\u0161 p\u011bkn\u011b s\u00e1m!“ v\u0159\u00edskal rozezlen\u011b.<\/div>\n
Bill pozvedl obo\u010d\u00ed. Sly\u0161el dal\u0161\u00ed tich\u00fd hlas, ale nedok\u00e1zal identifikovat ani majitele, ani v\u00fdznam jeho slov.<\/div>\n
„Krucin\u00e1l, nemus\u00ed\u0161 jim \u0159\u00edkat p\u0159esn\u00fd d\u016fvod, tak snad nebude takovej probl\u00e9m prost\u011b ozn\u00e1mit, \u017ee s t\u00edm kon\u010d\u00ed\u0161?“ zavr\u010del Dave a to u\u017e Billa natolik zaujalo, \u017ee odhrnul dve\u0159e a vstoupil do sal\u00f3nku. Naskytl se mu pohled na jedin\u00e9 dv\u011b osoby v sal\u00f3nku. St\u00e1le roz\u010d\u00edlen\u00e9ho Davea a zmu\u010den\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edho Davida.<\/div>\n
Jak Billovi v\u0161echno doch\u00e1zelo ve \u0161patn\u00e9m po\u0159ad\u00ed a v\u011bci mu jen zmaten\u011b a pomalu secvak\u00e1valy dohromady, jedin\u00e9, na co se zmohl, kdy\u017e se k n\u011bmu up\u0159ely nejist\u00e9 pohledy obou osob v m\u00edstnosti, bylo zmaten\u00e9 vyhrknut\u00ed – „Co\u017ee?“<\/div>\n
Chvilku se nikdo nem\u011bl k odpov\u011bdi, a nakonec ho Dave, ani\u017e by p\u0159e\u0161el do p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3niny hlasu, ujistil, \u017ee: „V\u0161echno se dozv\u00ed\u0161, a\u017e tady budou i ostatn\u00ed,“ a od t\u00e9 chv\u00edle u\u017e ani jeden nepromluvili ani slovo. Sed\u011bli tam ml\u010dky, a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e se dve\u0159e op\u011bt odsunuly a dovnit\u0159 ve\u0161el Peter, v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu s Gustavem. Trvalo to je\u0161t\u011b asi patn\u00e1ct minut, ne\u017e se v soukrom\u00e9m sal\u00f3nku doopravdy shrom\u00e1\u017edila cel\u00e1 kapela a cel\u00fd t\u00fdm.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se v\u0161ichni usadili k rozlo\u017eit\u00e9mu stolu, Dave kone\u010dn\u011b za\u010dal.<\/div>\n
„Tak\u017ee, jak nejsp\u00ed\u0161 v\u0161ichni v\u00edte, v\u010derej\u0161\u00ed Felixov\u00e1 akce se p\u0159\u00edli\u0161 nepovedla, n\u011bkter\u00e1 m\u00e9dia jsem sta\u010dil obvolat, aby se to p\u0159\u00edli\u0161 nerozeb\u00edralo, nicm\u00e9n\u011b, stejn\u011b se to dostalo na tituln\u00ed str\u00e1nku Bildu, a to je\u0161t\u011b uvid\u00edme, jak\u00e1 bude dohra\u2026 Co budou \u0159\u00edkat lid\u00e9 na internetu a podobn\u011b\u2026 A jestli to bude jenom z poloviny tak hrozn\u00fd, jak to o\u010dek\u00e1v\u00e1m, tak si m\u011b nep\u0159ejte,“ zahrozil Dave a v\u0161echny je p\u0159el\u00e9tl rozl\u00edcen\u00fdm pohledem.<\/div>\n
Bill i Tom jako na povel sklopili o\u010di k zemi.<\/div>\n
„Co se nejbli\u017e\u0161\u00edch pl\u00e1n\u016f t\u00fd\u010de, \u010dek\u00e1 n\u00e1s vystoupen\u00ed v Oberhausenu v n\u011bjak\u00e9 televizn\u00ed show, a n\u011bjak\u00e9 rozhovory a focen\u00ed taky tam, tak\u017ee, Dunni, pros\u00edm za\u0159i\u010f hotel, cel\u00e9 patro, jako obvykle. Pobudeme tam asi t\u0159i dny, pak n\u00e1s \u010dek\u00e1 to vystoupen\u00ed v Kol\u00edn\u011b. A taky se uvid\u00ed, jak ta akce ve Felixovi vlastn\u011b zafungovala\u2026 Jsem hodn\u011b zv\u011bdavej,“ Dave si odka\u0161lal. „Jo, je\u0161t\u011b n\u011bco – Bille, volali mi z n\u011bjak\u00fdho m\u00f3dn\u00edho \u010dasopisu, cht\u011bj, abys pro n\u011b n\u011bco m\u00e1lo nafotil. Byly by z toho docela dobr\u00fd pen\u00edze. Tady m\u00e1\u0161 posledn\u00ed v\u00fdtisk toho \u010dasopisu, ty v\u011bci, co bys m\u011bl fotit a jejich po\u017eadavky. Jo a dole m\u00e1\u0161 i p\u0159ibli\u017en\u00fd cifry. Promysli si to,“ Dave p\u0159ed Billa posunul stoh pap\u00edr\u016f. Bill nem\u011bl na n\u011bjak\u00e9 focen\u00ed ani pomy\u0161len\u00ed, ale pochyboval, \u017ee by mu n\u011bjak\u00e9 protesty byly platn\u00e9. Byla to jeho pr\u00e1ce a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee by mu to Dave ihned p\u0159ipomn\u011bl.<\/div>\n
Ml\u010dky si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl pap\u00edry a sna\u017eil se nemyslet na to, jak \u0161\u00edlen\u00fd p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden bude. C\u00edtil se neskute\u010dn\u011b vy\u010derpan\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd a bolela ho cel\u00e1 hru\u010f, jen co se ocitl s Tomem v jedn\u00e9 m\u00edstnosti, a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm t\u00fddnu s n\u00edm m\u00e1 vystupovat, fotit a d\u011blat rozhovory\u2026 to byl snad zl\u00fd sen\u2026<\/div>\n
Jen\u017ee v\u011bci m\u011bly b\u00fdt je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„To by k organizaci m\u011blo b\u00fdt v\u0161echno\u2026 N\u011bjak\u00e9 dotazy? Ne? Tak\u017ee je tu je\u0161t\u011b jedna v\u011bc, t\u00fdk\u00e1 se to slo\u017een\u00ed na\u0161eho t\u00fdmu a\u2026 ehm, Davide?“ odka\u0161lal si nerv\u00f3zn\u011b Dave a up\u0159el sv\u016fj pohled k Davidovi.<\/div>\n
„Toti\u017e\u2026“ za\u010dal David nejist\u011b. V\u016fbec netu\u0161il, jak to podat\u2026 „Vyskytly se tu n\u011bjak\u00e9\u2026 zm\u011bny v m\u00e9m \u017eivot\u011b a taky, ehm\u2026 nov\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti a zkr\u00e1tka\u2026 kon\u010d\u00edm svou pr\u00e1ci tady,“ sklopil pohled k zemi, stejn\u011b v\u0161ak c\u00edtil, jak se k n\u011bmu sto\u010dil Bill\u016fv nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled. Kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil zvednout hlavu, zjistil, \u017ee v\u0161ichni p\u016fsob\u00ed p\u0159ekvapen\u011b a n\u011bkte\u0159\u00ed i zklaman\u011b, to, co v\u0161ak spat\u0159il v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, se dalo naz\u00fdvat nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
„Davi\u2026?“ dostal ze sebe vysok\u00fdm p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem a David by si v tu chv\u00edli nejrad\u011bji nafackoval\u2026 jak tohle mohl dopustit?<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b s v\u00e1mi objedu ten Oberhausen a za\u0159\u00edd\u00edm si v\u0161echno, co pot\u0159ebuju, a potom\u2026“ nedo\u0159ekl a s obavami pohl\u00e9dl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale\u2026 my t\u011b pot\u0159ebujeme!“ protestoval Bill a \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po kolez\u00edch z teamu, jako by je prosil o podpo\u0159en\u00ed sv\u00fdch slov.<\/div>\n
„No, jestli je to opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9, Davide\u2026“ pokr\u010dil Gustav rozv\u00e1\u017en\u011b rameny. Nikdo jin\u00fd se nem\u011bl k tomu, aby cokoliv \u0159ekl – v\u0161ichni byli zasko\u010den\u00ed Billovou p\u0159ehnanou reakc\u00ed.<\/div>\n
Bill ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d ho to tak roz\u010diluje. Mohl se p\u0159eci s Davidem v\u00eddat d\u00e1l, ale\u2026 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e to nikdy nebude ono. David zkr\u00e1tka pat\u0159il k jeho kari\u00e9\u0159e, byl s nimi od za\u010d\u00e1tku\u2026 Bill si nedovedl p\u0159edstavit, jak vych\u00e1z\u00ed na p\u00f3dium, ani\u017e by mu p\u0159edt\u00edm David nep\u0159ipomn\u011bl, aby jim to tam v\u0161em nat\u0159el, nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, jak te\u010f budou chodit pa\u0159it, kdy\u017e jim za z\u00e1dy nebude st\u00e1t David a nebude jim po\u0159\u00e1d p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee jestli je v tomhle stavu n\u011bkdo vyfot\u00ed, tak jim vlastnoru\u010dn\u011b vym\u00e1ch\u00e1 hlavy v ledov\u00fd vod\u011b; jak te\u010f v\u016fbec budou moct p\u0159eb\u00edrat n\u011bjak\u00e9 ceny, kdy\u017e kolem nich nebude nad\u0161en\u011b poskakovat David a nebude \u0159v\u00e1t: „J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee jednoho dne to dok\u00e1\u017eete!“, skoro jako by byli jeho d\u011bti\u2026 Bill zkr\u00e1tka nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee by mohla existovat sl\u00e1va bez Davida.<\/div>\n
„Ale\u2026“ dostal ze sebe a nech\u00e1pav\u011b se zahled\u011bl na Gustava.<\/div>\n
„Co m\u016f\u017ee b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e my?“ vyhrkl a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
T\u00edm u\u017e uml\u010del kompletn\u011b v\u0161echny.<\/div>\n
„Bille, p\u0159em\u00fd\u0161lej, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161\u2026 tak snad m\u00e1 rodinu a\u2026 spousta v\u011bc\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch\u2026“ vysv\u011btloval mu trp\u011bliv\u011b Georg.<\/div>\n
„Ale p\u0159ece\u2026 my ho pot\u0159ebujeme, jak to v\u0161echno m\u016f\u017eeme zvl\u00e1dnout bez n\u011bj?“ Bill m\u011bl st\u00e1le ten absurdn\u00ed podt\u00f3n v hlase a David si p\u0159ipadal, jako by v m\u00edstnosti snad ani nebyl.<\/div>\n
„Bille, no tak, u\u017e ti nen\u00ed patn\u00e1ct, uklidni se,“ uzav\u0159el to r\u00e1zn\u011b Dave. Po tom no\u010dn\u00edm z\u00e1\u017eitku, kdy nachytal dvoj\u010data v ne zrovna mor\u00e1ln\u00ed situaci, se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem zm\u011bnil jeho pohled na n\u011b.<\/div>\n
„U\u017e bych to ukon\u010dil, tohle u\u017e stejn\u011b nezm\u011bn\u00ed\u0161. No, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsme tu sed\u011bli dost dlouho, u\u017e by to podle m\u00e9ho n\u00e1zoru sta\u010dilo. M\u00e1te je\u0161t\u011b n\u011bkdo n\u011bco?“ rozhl\u00e9dl se po v\u0161ech kolez\u00edch a up\u0159\u00edmn\u011b doufal, \u017ee to v\u0161ichni pochopili jako form\u00e1ln\u00ed ot\u00e1zku.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159eci jen se tu ale na\u0161el n\u011bkdo, kdo se nerv\u00f3zn\u011b zavrt\u011bl na \u017eidli a v\u00e1hav\u011b za\u010dal mluvit.<\/div>\n
„No, j\u00e1 bych je\u0161t\u011b n\u011bco m\u011bl\u2026“ prot\u00e1hl zdr\u017eenliv\u011b Tom.<\/div>\n
„Toti\u017e\u2026 cht\u011bl jsem se jenom zeptat, jak moc by vadilo, kdyby si n\u011bkter\u00fd ze \u010dlen\u016f kapely dal trochu del\u0161\u00ed\u2026 pauzu?“ zat\u00edmco si na prst nerv\u00f3zn\u011b namot\u00e1val jeden z dred\u016f, zvedl k Daveovi b\u00e1zliv\u00fd pohled.<\/div>\n
Ozvala se ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1na, jak Bill svrhl ze stolu sklenici s vodou, kter\u00e1 st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm, jak ho bratrova slova \u0161okovala.<\/div>\n
Tohle ne\u2026 tohle mus\u00ed b\u00fdt zl\u00fd sen\u2026 Opravdu to Tom myslel\u2026 opravdu cht\u011bl odej\u00edt z kapely? V\u0161em bylo jasn\u00e9, co m\u00e1 na mysli slovy „del\u0161\u00ed pauza“.
Pokud si Bill r\u00e1no myslel, \u017ee je na dn\u011b, tak se doopravdy krut\u011b m\u00fdlil\u2026 rozhodn\u011b tu byla je\u0161t\u011b skute\u010dn\u011b hodn\u011b, hodn\u011b hlubok\u00e1 propast, kam mohl d\u00e1l padat. Vysloven\u011b to c\u00edtil, jak se jeho srdce propad\u00e1 n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e do hlubin zoufalstv\u00ed, a jeho zachvacovala je\u0161t\u011b bolestiv\u011bj\u0161\u00ed pr\u00e1zdnota ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Pokud si neum\u011bl p\u0159edstavit svou kari\u00e9ru bez Davida, bez Toma to zkr\u00e1tka a jednodu\u0161e ne\u0161lo. Neexistoval jedin\u00fd zp\u016fsob, jak by mohl d\u00e1l fungovat bez Toma. T\u00fdkalo se to i Billa samotn\u00e9ho. Rozt\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a poslouchal, jak se Dave Toma ot\u0159esen\u011b pt\u00e1, jestli si mysl\u00ed, \u017ee je to vtipn\u00e9.<\/div>\n
„A\u0165 je to cokoliv, vtip to rozhodn\u011b nen\u00ed,“ op\u00e1\u010dil Tom. „Budu se st\u011bhovat, spousta nov\u00fdch v\u011bc\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b a\u2026 mo\u017en\u00e1\u2026 zalo\u017eit rodinu?“ vysv\u011btlil nejist\u011b. Jedna v\u011bc byla, \u017ee se s Agnes p\u0159ed necel\u00fdmi \u010dty\u0159iadvaceti hodinami roze\u0161el, druh\u00e1 v\u011bc ov\u0161em byla, \u017ee pot\u0159eboval p\u0159im\u011b\u0159en\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, pro\u010d chce odstoupit z kapely.<\/div>\n
To ov\u0161em byla posledn\u00ed kapka. Bill u\u017e ani nenach\u00e1zel s\u00edlu bre\u010det, jen tam sed\u011bl se \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdma o\u010dima, cel\u00fd se klepal, a st\u00e1le dokola opakoval jedin\u00e9 slovo – „Ne\u2026 ne.“<\/div>\n
Ne, tohle prost\u011b nebyla pravda. Zkr\u00e1tka nemohla b\u00fdt. Cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det, \u017ee on<\/em> je p\u0159ece Tomova rodina, ale nedok\u00e1zal d\u00e1t dohromady v\u011btu\u2026 to cel\u00e9 byl jen zl\u00fd sen a on se z n\u011bj za chv\u00edli probud\u00ed\u2026 Mus\u00ed\u2026<\/div>\n
„Bille?“ Gustav zat\u0159\u00e1sl s jeho ramenem, ale nedoc\u00edlil \u017e\u00e1dn\u00e9 zm\u011bny. Bill ho jen st\u011b\u017e\u00ed vn\u00edmal, zd\u00e1lky k n\u011bmu dol\u00e9haly ot\u00e1zky, zda je v po\u0159\u00e1dku, v\u0161echny o\u010di se up\u00edraly k n\u011bmu, posledn\u00ed v\u011bc, kterou zaslechl, byl Tom\u016fv hlas, jak \u0159\u00edk\u00e1:<\/div>\n
„No tak, Bille\u2026 ned\u011blej sc\u00e9ny\u2026“ a pak u\u017e jenom \u010derno. \u010cerno\u010dern\u00e9 \u010derno. Blahod\u00e1rn\u00e9 nic.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ketty Deeper and deeper V rohu v\u00fdtahu sed\u011bla na zemi zhroucen\u00e1 huben\u00e1 postava, hlavu v dlan\u00edch, \u010dern\u00e9 vlasy sm\u00e1\u010den\u00e9 slzami, a cel\u00e1 se ot\u0159\u00e1sala srdceryvn\u00fdmi vzlyky, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00edmi se ozv\u011bnou od st\u00edsn\u011bn\u00fdch st\u011bn v\u00fdtahu. „Proboha\u2026“ vydechl David. Sehnul se k t\u00e9 hrom\u00e1dce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[269],"tags":[],"class_list":["post-12748","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hate-you-for-lovin-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12748","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12748"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12748\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12748"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12748"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12748"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}