{"id":12751,"date":"2009-12-27T17:00:00","date_gmt":"2009-12-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12721"},"modified":"2009-12-27T17:00:00","modified_gmt":"2009-12-27T16:00:00","slug":"advent-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/27\/advent-9\/","title":{"rendered":"Advent 9."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ned\u011ble, druh\u00fd advent\u2026<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ude je tma, cel\u00fdm pokojem se rozl\u00e9h\u00e1 jen Bill\u016fv dech. Prsty hlad\u00edm jeho dla\u0148, kterou s n\u00edm m\u00e1m propletenou a lehce ji stisk\u00e1v\u00e1m, aby v\u011bd\u011bl, c\u00edtil, \u017ee jsem st\u00e1le s n\u00edm. Pousm\u011bji se nad n\u00edm, kdy\u017e se ke mn\u011b mali\u010dko natiskne a znovu za\u0161ept\u00e1 moje jm\u00e9no, jen se t\u0159emi p\u00edsmenky. Jako to d\u011bl\u00e1 po\u0159\u00e1d. Mus\u00edm se usm\u00edvat, kdykoli jsem s n\u00edm. Kdykoli m\u00e1m mo\u017enost ho hl\u00eddat, m\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Kdykoli v\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuje, abych byl s n\u00edm. P\u0159iv\u0159u spokojen\u011b v\u00ed\u010dka a nadechnu se v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se rozl\u00e9h\u00e1 v\u0161ude kolem m\u011b. Od t\u00e9 doby, co je tu se mnou, je v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno jin\u00e9. Vn\u00edm\u00e1m v\u011bci, kter\u00fdch jsem si p\u0159ed t\u00edm nev\u0161\u00edmal, d\u011bl\u00e1m v\u011bci, kter\u00e9 by m\u011b ani nenapadly a moje pocity jsou tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jako je\u0161t\u011b nikdy. Sta\u010dilo k tomu, abych \u0161el jednou do hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed a v\u0161echno, v\u010detn\u011b m\u011b samotn\u00e9ho, se zm\u011bnilo k nepozn\u00e1n\u00ed. D\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, jak sladce sp\u00ed v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Mus\u00edm, po\u0159\u00e1d mus\u00edm myslet na to, jak dlouho tu se mnou z\u016fstane. Nechci, aby zmizel, aby se zase prom\u011bnil v panenku, proto\u017ee kdyby se to tak opravdu stalo, zbl\u00e1znil bych se. Ze\u0161\u00edlel bych. Bez n\u011bj. Nemohl bych kolem n\u011bho, coby opravdov\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 panenky, dennodenn\u011b chodit a nec\u00edtit jeho jemnou k\u016f\u017ei, jeho drobn\u00e9 doteky, jeho v\u016fni. Nedok\u00e1zal bych s\u00e1m us\u00ednat v posteli a r\u00e1no se bez n\u011bj probouzet. Nemohlo by to tak b\u00fdt, proto\u017ee bych ze\u0161\u00edlel. Je to p\u0159esn\u011b t\u00fdden od toho, co jsem se probudil a na\u0161el jsem ho v k\u0159esle. T\u00ddDEN. Kolik dn\u00ed je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme \u010dekat, ne\u017e se vypa\u0159\u00ed? Ne\u017e to bude zp\u00e1tky mal\u00e1, drobn\u00e1, porcel\u00e1nov\u00e1 panenka? Ale po\u0159\u00e1d je tu se mnou\u2026 n\u011bco na tom b\u00fdt mus\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pohledem sklouznu k jeho n\u00e1dhern\u011b vykrojen\u00fdm pln\u00fdm rt\u016fm. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka nad p\u0159\u00edvalem my\u0161lenek, jak mus\u00ed jeho rty chutnat. Jsou tak sladk\u00e9, jak si p\u0159edstavuju? A v\u016fbec\u2026 jakou m\u016f\u017eou jeho rty m\u00edt chu\u0165. L\u00edbal jsem se s minimem holek. L\u00edb\u00e1n\u00ed mi p\u0159ijde a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u00ed. Mo\u017en\u00e1 osobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e sex\u2026 P\u0159itisknu se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1m, a\u017e se boj\u00edm, \u017ee to vyc\u00edt\u00ed. M\u016fj hrudn\u00edk, na kter\u00fd se tiskne, se zrychlen\u011b zved\u00e1 a j\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 lap\u00e1m po dechu. Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9, kdy\u017e m\u011b od jeho rt\u016f d\u011bl\u00ed jen n\u011bkolik m\u00e1lo milimetr\u016f, kter\u00e9 b\u011bhem p\u00e1r sekund zkr\u00e1t\u00edm a sv\u00e9 rty v\u00e1\u017en\u011b p\u0159itisknu k t\u011bm jeho n\u00e1dhern\u00fdm m\u011bkk\u00fdm rt\u016fm. Jen se o n\u011b zlehka ot\u00edr\u00e1m. Mou chu\u0165, p\u0159itisknou sv\u00e9 rty k t\u011bm jeho pevn\u011bji a proniknout jazykem mezi jeho rty, zaraz\u00ed fakt, \u017ee jsem tohle necht\u011bl. Nem\u011bl jsem to ud\u011blat. Zakazoval jsem si to, a te\u010f tisknu rty k t\u011bm jeho?<\/div>\n
\n
Popla\u0161en\u011b se od n\u011bj odt\u00e1hnu a p\u0159iv\u0159u bolestiv\u011b v\u00ed\u010dka. Zni\u010dil jsem tu nevinnost, tu nepol\u00edbenost\u2026 Urychlen\u011b se odt\u00e1hnu. D\u011bkuju, \u017ee dneska sp\u00edm na kraji postele j\u00e1. M\u00edrn\u011b se zavrt\u00ed, kdy\u017e ho p\u0159ikryju pe\u0159inou, nat\u00e1hnu na sebe mikinu a rychle, co nejrychleji, vyb\u011bhnu z pokoje. P\u0159iv\u0159u za sebou ti\u0161e dve\u0159e a pohlad\u00edm Scottyho, kter\u00fd se mi proplete mezi nohama. Seb\u011bhnu schody, zam\u00ed\u0159\u00edm rovnou do zku\u0161ebny, kde se zamknu a schoul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka na seda\u010dku. V\u0161echno se to ud\u00e1lo v jedn\u00e9 minut\u011b. Jako by mi p\u0159e\u0161el mrak p\u0159es mysl a j\u00e1 ud\u011blal v\u011bc, kterou jsem si zakazoval cel\u00fd bo\u017e\u00ed t\u00fdden. Cel\u00fd t\u00fdden jsem si zakazoval okusit chu\u0165 jeho rt\u016f, i kdy\u017e jsem v posledn\u00edch n\u011bkolika dnech nebyl schopen myslet na n\u011bco jin\u00e9ho. Schov\u00e1m si hlavu do dlan\u00ed a prsty promnu sv\u00e9 sp\u00e1nky. Siln\u011b p\u0159itisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b a zak\u0148our\u00e1m. Nejrad\u0161i bych to vr\u00e1til. Vr\u00e1til bych to, abych nec\u00edtil jeho chu\u0165 na sv\u00fdch rtech a nem\u011bl v\u00fd\u010ditky toho, \u017ee jsem ho v\u016fbec pol\u00edbil\u2026 P\u0159ipad\u00e1m si, jako kdybych zh\u0159e\u0161il. Mus\u00edm se zasm\u00e1t nad svoj\u00ed pitomost\u00ed. Jsem idiot? L\u00edb\u00e1n\u00ed nen\u00ed trestn\u00e9, tak pro\u010d si vy\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee jsem pol\u00edbil svoji panenku<\/em>?<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zam\u017eour\u00e1m rozespale kolem sebe, jak\u00e9 je v\u0161ak m\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e Toma nikde nevid\u00edm? Kdy\u017e nen\u00ed vedle m\u011b a nedr\u017e\u00ed m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako kdy\u017e jsem us\u00ednal, posad\u00edm se na posteli, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka nad ostr\u00fdm sv\u011btlem, proch\u00e1zej\u00edc\u00edm skrz okna dovnit\u0159 pokoje.<\/div>\n
„Tom?“ za\u0161ept\u00e1m ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem, kter\u00fd m\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u011b nak\u0159\u00e1pl\u00fd, kdykoli se r\u00e1no probud\u00edm, stejn\u011b tak i Tom. Nohy spust\u00edm z postele a za\u010dnu nimi \u010dechrat koberec. Mezi palce beru jednotliv\u00e9 nitky a tah\u00e1m za n\u011b. Pomalu se zvednu, na rozt\u0159esen\u00fdch nohou, projdu ke dve\u0159\u00edm pokoje, kdy\u017e znovu c\u00edt\u00edm tlak na podb\u0159i\u0161ku, hl\u00e1s\u00edc\u00ed mi, jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, \u017ee pot\u0159ebuju na z\u00e1chod. Ohl\u00e9dnu se za sebe, jako bych doufal, \u017ee tam Tom je, ale postel zeje pr\u00e1zdnotou a k\u0159eslo, kter\u00e9 je oto\u010den\u00e9 sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, takt\u00e9\u017e. Znovu si povzdychnu, mikinu si p\u0159itisknu bl\u00ed\u017ee k t\u011blu a p\u0159ivon\u00edm k n\u00ed. Je jin\u00e1 ne\u017e ta, co jsem m\u011bl p\u0159ed t\u00edm. Je snad je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, \u010dern\u00e1 s b\u00edl\u00fdm n\u00e1pisem, ale stejn\u011b tak n\u00e1dhern\u011b h\u0159ejiv\u00e1. P\u0159iv\u0159u slastn\u011b v\u00ed\u010dka nad tou nezam\u011bnitelnou v\u016fn\u00ed, kter\u00e1 mi po\u0159\u00e1d rozklep\u00e1v\u00e1 kolena.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ve\u010der t\u011b vyzvednu v \u0161est, hm?“ obejmu babi\u010dku, ne\u017e nastoup\u00ed do autobusu. Odj\u00ed\u017ed\u00ed na dva dny k tet\u011b do m\u011bsta a mn\u011b sv\u011b\u0159ila, le\u010d se strachem, na cel\u00e9 dva dny d\u016fm i Scottyho. Po\u010dk\u00e1m, ne\u017e autobus nastartuje a zmiz\u00ed za prvn\u00ed zat\u00e1\u010dkou, ne\u017e se i se Scottym rozejdu pomalu k domu. Od r\u00e1na, co jsem se probudil rozl\u00e1man\u00fd ve zku\u0161ebn\u011b, m\u00e1m \u0161patnou n\u00e1ladu. Chod\u00edm nabru\u010den\u00fd, na ka\u017ed\u00e9ho h\u00e1z\u00edm pohledy, kter\u00fdmi je v\u00fdslovn\u011b pos\u00edl\u00e1m do dalek\u00fdch krajin. Jsem na sebe je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00fd za dne\u0161n\u00ed noc, kdy jsem ochutnal snad ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed rty, kter\u00e9 jsem kdy ochutnat mohl. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale i kdy\u017e si to vy\u010d\u00edt\u00e1m, najednou mi nen\u00ed l\u00edto toho, \u017ee neust\u00e1le, i po vy\u010di\u0161t\u011bn\u00ed zub\u016f, vypit\u00ed k\u00e1vy a sn\u011bzen\u00ed n\u011bkolika kol\u00e1\u010d\u016f, c\u00edt\u00edm jeho dokonalou chu\u0165 rt\u016f na t\u011bch sv\u00fdch. Nebyl to \u017e\u00e1dn\u00fd polibek. Bylo to sp\u00ed\u0161e jen lehk\u00e9 ot\u0159en\u00ed se rt\u016f o rty toho druh\u00e9ho, ale i to pro m\u011b je a bylo nezam\u011bniteln\u00e9. V\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 nikdy neochutn\u00e1m \u00faplnou chu\u0165 t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch rt\u016f, v\u00edm, \u017ee se ho nikdy nebudu moci dot\u00fdkat, ale t\u0159eba mo\u017en\u00e1? Jsem jako \u0161\u00edlen\u00fd, kdy\u017e m\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity, kdykoli m\u00e1m svou panenku u sebe? Nebo u\u017e \u0161\u00edlencem jsem?<\/p>\n<\/div>\n
Nevn\u00edm\u00e1m bij\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky do tv\u00e1\u0159\u00ed. Nikde nikdo. \u017d\u00e1dn\u00e9 d\u011bti, hraj\u00edc\u00ed si se sn\u011bhem, jen p\u00e1r postaven\u00fdch sn\u011bhul\u00e1k\u016f u bar\u00e1ku nebo na chodn\u00edc\u00edch vedle silnice. V\u0161ichni si u\u017e\u00edvaj\u00ed tepla domova. Pohledem se zad\u00edv\u00e1m do okna, kde blikaj\u00ed mal\u00e1, barevn\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka. M\u011bl bych b\u00fdt u n\u011bj. Nem\u011bl bych ho tam nech\u00e1vat samotn\u00e9ho. V\u00edm, jak se mus\u00ed c\u00edtit, kdy\u017e se probud\u00ed do pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje. C\u00edt\u00edm se s\u00e1m ob\u010das mizern\u011b, a jestli u\u017e je vzh\u016fru, nechci, aby tam byl prost\u011b s\u00e1m. P\u0159id\u00e1m nev\u011bdomky do kroku, Scotty b\u011b\u017e\u00ed rychle p\u0159ede mnou a moje nohy se za\u010d\u00ednaj\u00ed pohybovat rychleji. Rozeb\u011bhnu se do na\u0161\u00ed ulice a \u00falevn\u011b vydechnu, kdy\u017e prob\u011bhnu kolem n\u011bkolika bar\u00e1k\u016f, a\u017e k tomu na\u0161emu.<\/p>\n<\/div>\n
Odemknu dve\u0159e, do kter\u00fdch se jako prvn\u00ed nacpe Scotty a jak je jeho zvykem, kdy\u017e je mokr\u00fd, ot\u0159ese se. Nau\u010den\u011b stoj\u00ed na m\u00edst\u011b, dokud mu tlapy neot\u0159u m\u00fdm star\u00fdm tri\u010dkem a popl\u00e1c\u00e1m ho po boku, d\u00e1vaj\u00edc mu najevo, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt d\u00e1l. S\u00e1m ze sebe st\u00e1hnu oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 pov\u011bs\u00edm na su\u0161\u00e1k, kter\u00fd mi babi\u010dka p\u0159ipravila, a v m\u00edrn\u011b promo\u010den\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch dojdu do kuchyn\u011b. P\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e si Billa v\u0161imnu, stoj\u00edc\u00edho u kuchy\u0148sk\u00e9 linky, hlad\u00edc\u00edho prsty hrne\u010dek.
„Ahoj,“ prolom\u00edm ticho sv\u00fdm \u0161eptem. M\u00edrn\u011b nadsko\u010d\u00ed a oto\u010d\u00ed se popla\u0161en\u011b ke mn\u011b. Na jeho tv\u00e1\u0159i hraje znovu spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd v\u0161ak v okam\u017eiku pohasne.
„D-dobr\u00fd d-den,“ vykokt\u00e1 ze sebe jeho b\u011b\u017en\u00fd pozdrav. „K-kde jsi byl? N-nechal s-s-si m\u011b tu s-samotn\u00e9ho,“ ot\u0159ese se a hrnek s \u010dajem si vezme do rukou. Pozvednu obo\u010d\u00ed. Nevzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee bych tu j\u00e1 nebo babi\u010dka nech\u00e1val \u010daj.<\/div>\n
„\u0160el jsem s babi\u010dkou na n\u00e1dra\u017e\u00ed, jela k tet\u011b,“ odpov\u00edm chladn\u011b. S\u00e1m nad sebou mus\u00edm zavrt\u011bt hlavou. Co se to se mnou d\u011bje? Pohledem se koch\u00e1m jeho rty a ty sv\u00e9 si m\u00edrn\u011b mnu mezi sebou, jako bych si cht\u011bl p\u0159ipomenout, jak\u00e9 to v noci bylo okusit je. Jen tak zlehka.<\/div>\n
„A-aha,“ za\u0161ept\u00e1 potichu a pohledem m\u011b neust\u00e1le zkoum\u00e1. Zvednu k n\u011bmu znovu pohled, cel\u00fd se t\u0159ese pod mou mikinou. Je tak n\u00e1dhern\u00fd. Nevinn\u00fd. V\u00edm, \u017ee na to mysl\u00edm neust\u00e1le. \u017de si po\u0159\u00e1d v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m to, jak je n\u00e1dhern\u00fd, ale jde to jinak? Nevid\u011bl jsem nikdy v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1dheru, ne\u017e je on. Neexistuje nic, co by to p\u0159ed\u010dilo. Pro m\u011b je and\u00edlkem. Je n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e and\u011bl\u00e9\u2026 t\u00edm si jsem jist\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si tak pr\u00e1zdn\u00fd. Odlo\u017e\u00edm hrne\u010dek s hork\u00fdm \u010dajem, kter\u00fd jsem si uva\u0159il S\u00c1M a docela mi chutn\u00e1, na st\u016fl a prosm\u00fdknu se kolem Toma do ob\u00fdv\u00e1ku. Pohledem sjedu t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny panenky, kter\u00e9 tu jsou, a vyb\u011bhnu schody nahoru. Mo\u017en\u00e1 mu te\u010f budu p\u0159ipadat hloup\u00fd, ale jeho chladn\u00e9 odpov\u011bdi, jeho chladn\u00fd hlas a chladn\u00fd pohled, bez \u0161petky n\u011bhy, kterou v nich ka\u017ed\u00fd den vid\u00edm, m\u011b mrz\u00ed. Bol\u00ed. Tla\u010d\u00ed m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b na hrudn\u00edku a do o\u010d\u00ed se mi derou kapi\u010dky vody. Slz, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1 Tom. Zabouchnu za sebou t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e a posad\u00edm se do k\u0159esla, oto\u010d\u00edm se \u010delem k oknu. D\u00edky slz\u00e1m vid\u00edm padaj\u00edc\u00ed vlo\u010dky sn\u011bhu h\u016f\u0159, ne\u017e kdyby mi po tv\u00e1\u0159\u00edch nest\u00e9kaly \u010dern\u00e9 slzy. P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt te\u010f mezi nimi. Schoul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka a p\u0159itisknu si mikinu bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu t\u011blu. Pro\u010d to nem\u016f\u017ee b\u00fdt jako v\u010dera? Jako p\u0159edt\u00edm? Pro\u010d je najednou tak zl\u00fd? Tak chladn\u00fd? Odsek\u00e1val mi, necht\u011bl mi ani nic vysv\u011btlit. D\u011bl\u00e1m n\u011bco \u0161patn\u011b? Hlasit\u00fd vzlyk se prodere skrz m\u00e9 rty a j\u00e1 se je\u0161t\u011b v\u00edce za\u010dnu t\u0159\u00e1st. Cel\u00fd ve\u010der jsme le\u017eeli spolu v posteli, hladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a tisknul si m\u011b pod pe\u0159inou ke sv\u00e9mu t\u011blu, jen \u0161el p\u00e1rkr\u00e1t za babi\u010dkou a p\u0159inesl mi tal\u00ed\u0159 j\u00eddla, kdy\u017e \u0161la sp\u00e1t. Pro\u010d jsem j\u00ed vlastn\u011b je\u0161t\u011b ani nevid\u011bl? Cht\u011bl bych ji poznat. Cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, jestli je stejn\u011b tak hodn\u00e1 jako Tom. M\u016fj Tom.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b se d\u00edv\u00e1m na toho \u010dlov\u011bka, stoj\u00edc\u00edho p\u0159ede mnou. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, a\u017e to ve mn\u011b ho\u0159\u00ed. C\u00edt\u00edm se tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b se mi chv\u011bj\u00ed kolena pod t\u011bmi \u010dern\u00fdmi kalhotami, kter\u00e9 m\u011b obep\u00ednaj\u00ed, a j\u00e1 m\u00e1m chu\u0165 se sv\u00e9zt pod\u00e9l t\u00e9 kovov\u00e9 podstavy dol\u016f a vykulit na n\u011bj o\u010di. M\u00e1m chu\u0165 se usm\u00e1t. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak pronikav\u011b. Vn\u00edm\u00e1m to dob\u0159e, nebo mi opravdu hled\u00ed do o\u010d\u00ed? Pod ruk\u00e1vem, kter\u00fd m\u00e1m sta\u017een\u00fd i p\u0159es dla\u0148, stisknu lehce prsty k sob\u011b. Zamrk\u00e1 sv\u00fdmi v\u00ed\u010dky, vypad\u00e1 to, jako ty mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, kdy\u017e je na ja\u0159e pozoruji, jak poletuj\u00ed kolem v\u00fdlohy. Ten \u010dlov\u011bk je n\u00e1dhern\u00fd. M\u00e1 n\u00e1dhern\u00fd pohled a-a cel\u00fd je tak kr\u00e1sn\u00fd, \u017ee bych se mu nejrad\u011bji nab\u00eddl, aby m\u011b vykoupil tady odsud. Ale jist\u011b, \u017ee za chvilku si v\u0161imne i jin\u00fdch panenek ne\u017e jen m\u011b a vybere si jinou. Hez\u010d\u00ed. S nad\u00fdchan\u00fdmi \u0161aty a kr\u00e1sn\u00fdm klobou\u010dkem, kter\u00fdch je tu spousty. Mo\u017en\u00e1 si vybere zrovna tu, kter\u00e1 je naproti mn\u011b a je celkem opu\u0161t\u011bn\u00e1. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli Chico taky vid\u00ed toho n\u00e1dhern\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd na m\u011b hled\u00ed. Pomalu ke mn\u011b natahuje ruce a j\u00e1 se d\u00e1l p\u0159em\u00e1h\u00e1m, abych se neza\u010dal sm\u00e1t \u0161t\u011bst\u00edm, \u017ee si m\u011b snad chce vz\u00edt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*konec flashbacku*<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak slzy znovu sm\u00e1\u010dej\u00ed m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. M\u00e1 v\u00ed\u010dka pozvoln\u011b klesaj\u00ed a j\u00e1 se tomu nebr\u00e1n\u00edm\u2026 p\u0159i\u010dichnu si znovu k tepl\u00e9 mikin\u011b. Mo\u017en\u00e1 je to naposledy, co jsem vid\u011bl padaj\u00edc\u00ed vlo\u010dky v t\u00e9hle podob\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nasupen\u011b hod\u00edm tal\u00ed\u0159em do d\u0159ezu. Nic m\u011b nebav\u00ed, na nic nem\u00e1m n\u00e1ladu. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle stavy, kdy si p\u0159ijdu s\u00e1m a opu\u0161t\u011bn\u00fd. Nem\u00e1m chu\u0165 b\u00fdt v gar\u00e1\u017ei a hr\u00e1t s ostatn\u00edmi. Nem\u00e1m chu\u0165 j\u00edst, p\u00edt ani sp\u00e1t. Nem\u00e1m n\u00e1ladu jednodu\u0161e na nic. M\u00e1m zapnutou televizi u\u017e p\u00e1r hodin, ale vn\u00edmal jsem snad prvn\u00edch p\u011bt minut po\u0159adu, kter\u00fd d\u00e1vali o va\u0159en\u00ed, a pak? Moj\u00ed mysl znovu zaplnil ON. Ten jedin\u00fd, na kter\u00e9ho v posledn\u00edch dnech dok\u00e1\u017eu myslet. Jsem idiot, idiot a znovu idiot. Choval jsem se k n\u011bmu v\u00e1\u017en\u011b \u0161patn\u011b a nediv\u00edm se, \u017ee utekl. B\u00fdt na jeho m\u00edst\u011b, je\u0161t\u011b bych se profackoval.<\/p>\n<\/div>\n
Za okny u\u017e je d\u00e1vno tma. Znerv\u00f3z\u0148uje m\u011b, jak brzy je v zim\u011b tma. U\u017e na podzim se za\u010d\u00edn\u00e1 stm\u00edvat brzy, ale v zim\u011b je to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. U\u017e v p\u011bt sv\u00edt\u00ed lampy a za okny je \u010derno. Babi\u010dka by v tuhle chvilku zap\u00e1lila sv\u00ed\u010dky. Chci to ud\u011blat s n\u00edm. Chci, aby zap\u00e1lil svou sv\u00ed\u010dku na druh\u00fd advent. Zhasnu sv\u011btlo v kuchyni, pohledem zkontroluji rychle sv\u00edcen na stole a vyb\u011bhnu schody. Pohlad\u00edm Scottyho, kter\u00fd si lebed\u00ed s ply\u0161ov\u00fdm zaj\u00edcem u dve\u0159\u00ed babi\u010d\u010diny lo\u017enice a pomalu, potichu, vstoup\u00edm do m\u00e9ho, a te\u010f u\u017e i jeho, pokoje. Ti\u0161e oddechuje na k\u0159esle, schoulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka. M\u00edrn\u00e1 z\u00e1\u0159e lamp zven\u010d\u00ed oza\u0159uje jeho n\u00e1dhernou, nezam\u011bnitelnou tv\u00e1\u0159. Nen\u00ed na n\u00ed jedin\u00e1 chybi\u010dka, jen roztekl\u00e1 l\u00ed\u010didla od slz. Slz\u2026 bodne m\u011b u srdce, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee kv\u016fli mn\u011b bre\u010dela moje panenka. Kleknu si k n\u011bmu a pohlad\u00edm ho po dlani, kterou m\u00e1 k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159enou v p\u011bst. Je toho tolik, co pro n\u011bj mus\u00edm je\u0161t\u011b ud\u011blat. Nakoupit mu py\u017eamo, oble\u010den\u00ed\u2026 mus\u00edm mu toho tolik vysv\u011btlit. Je druh\u00fd advent. Prvn\u00ed byl minul\u00fd t\u00fdden a-a co kdy\u017e\u2026 co kdy\u017e je tu jen po dobu \u010dty\u0159 advent\u016f a jeho kouzlo za\u017e\u00edt \u017eivot n\u00e1s, smrteln\u00edk\u016f – jak je to slovo poh\u00e1dkov\u011b hloup\u00e9 – pomine pond\u011blkem, kdy u\u017e skon\u010d\u00ed ve\u0161ker\u00fd advent? Mus\u00edm p\u0159ij\u00edt na n\u011bco, \u010d\u00edm si ho tu udr\u017e\u00edm\u2026 v\u017edy\u0165 ani ale nev\u00edm, jestli je tu nafurt nebo v\u00e1\u017en\u011b jen na takovou kr\u00e1tkou chvilku? Nedovol\u00edm, aby moje panenka ‚ode\u0161la‘. P\u0159itisknu tv\u00e1\u0159 k jeho dlani a n\u011b\u017en\u011b se o ni ot\u0159u rty\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Panenko moje,“ \u0161pitnu a pohlad\u00edm ho vzta\u017een\u00fdmi prsty po jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ti\u0161e vydechne a ze span\u00ed za\u0161ept\u00e1 moje jm\u00e9no. Po tv\u00e1\u0159i se mi v tu r\u00e1nu rozlije drobn\u00fd, spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. „Bill\u00ed? Vst\u00e1vej\u2026“ za\u0161ept\u00e1m znovu. Sleduji, jak se jeho o\u010di rozev\u00edraj\u00ed. Jsou znovu ospal\u00e9, roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a n\u00e1dhern\u011b velik\u00e9. Jeho \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di jsou v\u017edy perfektn\u00ed. Bez toho, aby se mu rozmazalo nebo cokoli jin\u00e9ho\u2026 tedy, pokud zrovna nepl\u00e1\u010de. Cht\u011bl bych vid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159 bez t\u011bch \u010dern\u00fdch \u0161minek. Mus\u00ed b\u00fdt je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e mu zakr\u00fdvaj\u00ed l\u00ed\u010didla pravou tv\u00e1\u0159.
„Tom,“ \u0161pitne znovu a do m\u00e9ho doteku se v\u00edce tv\u00e1\u0159\u00ed op\u0159e.<\/div>\n
„Jsem tady, mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem byl hrub\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1m okam\u017eit\u011b omluvn\u011b, kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m do jeho sklen\u011bn\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Sta\u010dilo by, aby se na m\u011b pod\u00edval a j\u00e1 bych mu byl schopen sn\u00e9st modr\u00e9 z nebe, kdyby o to po\u017e\u00e1dal. Neexistovalo by nic, co by mi p\u0159ek\u00e1\u017eelo v tom, d\u011blat ho \u0161\u0165astn\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
Postav\u00ed se a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed, kdy\u017e ho napodob\u00edm. Omot\u00e1 sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 pa\u017ee kolem m\u00e9ho krku a natiskne se ke mn\u011b. Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale to, \u017ee je ode m\u011b men\u0161\u00ed, mu dod\u00e1v\u00e1 na v\u011bt\u0161\u00ed k\u0159ehkosti. I p\u0159esto, \u017ee je podstatn\u011b men\u0161\u00ed, m\u00e1 n\u00e1dhern\u00e9, dlouh\u00e9 nohy, kter\u00fdch jsem si u\u017e tak\u00e9 mohl v\u0161imnout. Dokonce nah\u00fdch, kdy\u017e jsem mu p\u0159ed dv\u011bma dny omylem vb\u011bhnul do pokoje, kdy je\u0161t\u011b nebyl oble\u010den\u00fd. Mus\u00edm se usm\u00e1t nad tou vzpom\u00ednkou. Jeho tv\u00e1\u0159e byly n\u00e1dhern\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 a rty si neust\u00e1le skous\u00e1val od studu po zbytek ve\u010dera.<\/div>\n
„Chci, abys zap\u00e1lil druhou, adventn\u00ed sv\u00ed\u010dku. Pro tebe by to bylo poprv\u00e9\u2026“ za\u0161ept\u00e1m do jeho jemn\u00fdch vo\u0148av\u00fdch vlas\u016f a znovu se nadechnu t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 v\u016fn\u011b. Beze slova p\u0159ik\u00fdvne a spust\u00ed dlan\u011b pod\u00e9l t\u011bla. Vyhled\u00e1 prsty ty moje a b\u0159ichem se mi v tu r\u00e1nu rozlet\u00ed mot\u00fdli, kdy\u017e se na\u0161e prsty automaticky propletou a na\u0161e pohledy se vpij\u00ed do pohledu toho druh\u00e9ho. Znovu se s n\u00edm dost\u00e1v\u00e1m do pomysln\u00e9ho meziprostoru, kdy pro m\u011b p\u0159est\u00e1v\u00e1 existovat zbytek sv\u011bta a je pro m\u011b jen ON<\/strong>.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1 studen\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 prsty. Propletu je s t\u011bmi sv\u00fdmi a automaticky, tak jak to d\u011bl\u00e1m v\u017edycky, za\u010dnu jeho dla\u0148 jemn\u011b mnout, zah\u0159\u00edvat. Zachv\u011bje se zimou, tud\u00ed\u017e okolo n\u011bj ovinu sv\u00e9 pa\u017ee. Oproti mn\u011b je mali\u010dk\u00fd, o dost men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ale ne \u00fapln\u00fd prcek. Je tak akor\u00e1t. Propl\u00e9t\u00e1 se mnou prsty a tiskne se k m\u00e9mu rozp\u00e1len\u00e9mu t\u011blu. Abych pravdu \u0159ekl, jeho neost\u00fdchav\u00e9 chov\u00e1n\u00ed m\u011b nenech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm. Dost \u010dasto tak m\u00e1m co d\u011blat, abych se na n\u011bj jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem nevrhl. Je\u0161t\u011b te\u010f m\u00e1m \u0161patn\u00fd pocit z toho, \u017ee jsem zkazil jeho nepol\u00edbenost, zkazil jeho \u00faplnou neznalost, a\u0165 u\u017e o tom v\u00ed nebo nev\u00ed. Zn\u00ed to zvl\u00e1\u0161tn\u011b.<\/div>\n
Zhluboka poberu jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni, je pro n\u011bj tak specifick\u00e1 a ojedin\u011bl\u00e1, nikdy jsem ji nec\u00edtil, pouze u n\u011bj, a zamysl\u00edm se. Je tak d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd a p\u0159\u00edtuln\u00fd, kdykoliv m\u016f\u017ee, mazl\u00ed se se mnou – a j\u00e1 jej neodm\u00edt\u00e1m. Dojde mi fakt, \u017ee se sp\u00ed\u0161e chov\u00e1me jako dva zamilovan\u00ed milenci. \u017de se chov\u00e1me jako p\u00e1r hrdli\u010dek\u2026<\/div>\n
Zavrt\u00edm nad sebou a svou ujetou mysl\u00ed hlavou. Nel\u00edb\u00ed se mi takhle uva\u017eovat, nebo\u0165 \u010d\u00edm v\u00edc nad t\u00edmhle t\u00e9matem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, t\u00edm v\u00edc po jeho nevinnosti tou\u017e\u00edm. Odt\u00e1hnu se od n\u011bj kapinku, mali\u010dko zavr\u00e1vor\u00e1, jeho nohy si je\u0161t\u011b nestihly zvyknout, nejist\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho lehce po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ st\u00e1le jej dr\u017e\u00edm za ruku, na\u0161e prsty jsou po\u0159\u00e1d propleten\u00e9, a odvedu jej po schodech dol\u016f a\u017e k j\u00eddeln\u00edmu stolu, na n\u011bm\u017e je tradi\u010dn\u011b, jako ka\u017ed\u00e9 V\u00e1noce, adventn\u00ed v\u011bnec.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu a t\u0159esouc\u00ed se rukou vezmu tu v\u011bc od tebe. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem ji nevid\u011bl. Je takov\u00e1\u2026 stra\u0161ideln\u00e1. Vezmu ji mezi dva prsty a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si ji p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k o\u010d\u00edm. Zkoum\u00e1m ji. Obo\u010d\u00ed se mi svra\u0161t\u00ed do rovn\u00e9 linie a p\u0159imhou\u0159en\u011b na to kouk\u00e1m.<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm tv\u016fj \u00fasm\u011bv, proto se po tv\u00e9m hlasu oto\u010d\u00edm a vyhled\u00e1m t\u011b pohledem. Tvoje o\u010di jisk\u0159\u00ed nast\u00e1vaj\u00edc\u00edm pobaven\u00edm. Nech\u00e1pav\u011b nakr\u010d\u00edm hlavu na jednu stranu.<\/div>\n
„Ty nezn\u00e1\u0161 zapalova\u010d, vi\u010f?“ usm\u011bje se a vezme si ho do sv\u00e9 ruky.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu. „Ne-nezn\u00e1m. Zapa-lova\u010d?“ kouknu po Tomovi, abych se ujistil, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Jo. Zapalova\u010d. To mus\u00ed\u0161 tady takhle zm\u00e1\u010dknout, vid\u00ed\u0161? A koukej\u2026 m\u00e1\u0161 plam\u00ednek,“ usm\u011bje se. Nat\u00e1hnu po n\u011bm ruku, p\u011bkn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed, uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee jsem vid\u011bl n\u011bjak\u00e9 lidi, jak si z t\u00e9hle v\u011bci odpaluj\u00ed cigarety, a nar\u00e1z mi to nep\u0159ijde tak nezn\u00e1m\u00e9. Chci se toho oran\u017eov\u00e9ho a\u017e modr\u00e9ho plam\u00ednku dotknout.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle st\u00e1hne ruku. „Ne, Bille. To nem\u016f\u017ee\u0161. Pop\u00e1lil by sis prsty, a to moc bol\u00ed!“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na m\u011b m\u016fj Tom hled\u00ed. Zpytav\u011b sklon\u00edm hlavu a p\u0159ik\u00fdvnu, c\u00edt\u00edm se za svou neznalost trapn\u011b. Ol\u00edznu si seschl\u00e9 rty a n\u00e1sledn\u011b si ten spodn\u00ed, pln\u011bj\u0161\u00ed, vezmu mezi zoubky. Stalo se to moj\u00ed obl\u00edbenou \u010dinnost\u00ed. Vlasy mi spadaj\u00ed do o\u010d\u00ed, zvykl jsem si na n\u011b u\u017e. Takov\u00fd probl\u00e9m jako prvn\u011b mi to u\u017e ned\u011bl\u00e1. Na sv\u00fdch ramenech c\u00edt\u00edm tepl\u00e9 doteky tv\u00e9ho t\u011bla. P\u0159itul\u00ed\u0161 si m\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b do objet\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ty jsi se nikdy nesp\u00e1lil, tak nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, jak to bol\u00ed,“ jemn\u011b se o mou tv\u00e1\u0159 ot\u0159e svou. Zhluboka se nadechnu a p\u0159iv\u0159u o\u010di. L\u00edb\u00ed se mi jeho doteky. Sto\u010d\u00edm se do jeho n\u00e1ru\u010de, je tak h\u0159ejiv\u00e1. Zhluboka vydechnu a zaposlouch\u00e1m se do koled, je\u017e k n\u00e1m dol\u00e9haj\u00ed z rozhlasu v ulici. Vzpomenu si na to, jak \u010dasto jsem je poslouchal, jak jsem byl s\u00e1m a p\u0159\u00e1l si, aby tady na sv\u011bt\u011b \u017eil n\u011bkdo jen pro m\u011b. Aby si m\u011b jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne n\u011bkdo vybral a staral se o m\u011b jako o drahocenn\u00fd skvost.<\/div>\n
„A proto taky nechci, abys to n\u011bkdy poznal. Nechci, abys poznal bolest, panenko moje. Nechci, aby se ti na hlav\u011b zk\u0159ivil jedin\u00fd \u010dern\u00fd vl\u00e1sek.“ \u0160ept\u00e1 mi do vlas\u016f jeho medov\u00fdm hlas. Zav\u0159u o\u010di a nech\u00e1m se t\u00edm un\u00e1\u0161et. Vybav\u00edm si, \u017ee jsem v\u017edycky r\u00e1d, kdy\u017e sly\u0161\u00edm jeho hlas. Srdce mi v\u017edycky zaples\u00e1 blahem a v\u0161echno se ve mn\u011b tak podivn\u011b chv\u011bje. Ale je to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, a\u017e m\u011b to nut\u00ed p\u0159iv\u00edrat o\u010di. Co to je?<\/div>\n
Usm\u011bju se pro sebe. Ten \u010dlov\u011bk, o n\u011bm\u017e jsem v\u017edy snil ve sv\u00fdch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch snech, je skute\u010dn\u00fd. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 abstraktn\u00ed postava, ba p\u0159\u00edmo naopak. Je z masa a kost\u00ed, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejdokonalej\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem si mohl kdy vysn\u00edt. M\u016fj Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Zachv\u011bji se.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Neuv\u011bdomil jsem si to, a\u017e pak, kdy\u017e se cht\u011bl dotknout ohn\u011b, m\u011b to trklo. Vy\u010d\u00edtal bych si, kdyby si ubl\u00ed\u017eil. Kdyby se jeho alabastrov\u00e1 ple\u0165 sp\u00e1lila a po\u0161kodila. Kdyby mu to zp\u016fsobilo bolest. Siln\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a zavrt\u00edm hlavou. Nerad nad takov\u00fdma v\u011bcma p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, je to a\u017e moc katastrofick\u00e9. Frustruje m\u011b p\u0159edstava, \u017ee bych p\u0159ihl\u00ed\u017eel jeho utrpen\u00ed. V\u017edy\u0165 on si toho jist\u011b vytrp\u011bl a\u017ea\u017e, i kdy\u017e byl po\u0159\u00e1d jen panenka. Zavrt\u00edm se, jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko se v m\u00e9m objet\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 zm\u00edt\u00e1.<\/div>\n
„Je ti zima?“ \u0161eptnu mu do jeho jemn\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „Ne. Nen\u00ed mi zima.“<\/div>\n
„T\u0159ese\u0161 se,“ n\u011b\u017en\u011b mu p\u0159ipomenu.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. To j\u00e1 nechci.“ Vyman\u00ed se z m\u00e9ho objet\u00ed a nemotorn\u011b se posad\u00ed. Omluvn\u011b a provinile se na m\u011b op\u011bt d\u00edv\u00e1, ten jeho \u0161\u0165\u011b\u0148\u00e1tkovsk\u00fd pohled je setsakramentsky roztomil\u00fd. Nerv\u00f3zn\u011b si poposedne.<\/div>\n
„Zap\u00e1l\u00edme sv\u00ed\u010dku?“ opt\u00e1m se jej jen tak, a za ramena si jej jemn\u011b op\u011bt sto\u010d\u00edm k sob\u011b. Siln\u011b se chv\u011bje.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
I kdy\u017e m\u00e1m trochu strach, \u017ee by se mohl pop\u00e1lit, nebo \u017ee by t\u00edm sv\u00fdm chv\u011bn\u00edm mohl podp\u00e1lit cel\u00fd v\u011bne\u010dek, sl\u00edbil jsem mu to a moc dob\u0159e v\u00edm, jak jsem se na tohle v\u017edycky jako mal\u00fd kluk t\u011b\u0161il. V\u017edycky jsem nejrad\u0161i zapaloval sv\u00ed\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/p>\n<\/div>\n
„Babi?“<\/em><\/div>\n
„Copak, Tomi?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b babi\u010dka pronikav\u00fdm a mil\u00fdm pohledem. Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed a na\u0161pul\u00edm rty, trochu se taky zachv\u011bju zimou, stud\u00ed m\u011b no\u017eky a popo\u0161l\u00e1pnu o kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017e k babi\u010dce.<\/em><\/div>\n
„Mohl bych, pros\u00edm, zap\u00e1lit tu sv\u00ed\u010dku?“ povyt\u00e1hnu posledn\u00ed t\u00f3n slova o n\u011bkolik okt\u00e1v v\u00fd\u0161.<\/em><\/div>\n
Babi\u010dka se na m\u011b n\u011bjakou chv\u00edli d\u00edv\u00e1 a nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed. „Tome, kde m\u00e1\u0161 zase ty ba\u010dk\u016frky? Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1m, abys nechodil bosky, nachladne\u0161 a bude\u0161 pak nemocn\u00fd, a co j\u00e1 s tebou budu d\u011blat? Abych po\u0159\u00e1d poslouchala tvoje \u0161kemr\u00e1n\u00ed o koulova\u010dku. No jen se tak nekoukej, d\u011bda by m\u011bl v\u00fdslovn\u00fd z\u00e1kaz j\u00edt s tebou ven, to je\u0161t\u011b abys chytil z\u00e1pal plic, no ne?! Tak to teda ne!!! Hybaj pro ty ba\u010dk\u016frky. Kde je m\u00e1\u0161?“ koul\u00ed na m\u011b ta svoje dv\u011b velk\u00e1 kukadla.<\/em><\/div>\n
„Och!“ zakryju si \u0161iroce otev\u0159enou pusu ru\u010dkou a upaluju si to, co mi s\u00edly sta\u010d\u00ed, pro ba\u010dk\u016frky. Jakmile si je na malou no\u017eku nazuju, ihned se c\u00edt\u00edm l\u00edp, je mi takov\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed teplo, a u\u017e mi necvakaj\u00ed zoubky. Stihnu si je\u0161t\u011b s sebou vz\u00edt pod pa\u017ei Brumlu, \u0159\u00edkal mi, \u017ee by taky cht\u011bl b\u00fdt u toho, jak se zapaluje druh\u00e1 sv\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
„Jooo, Brumlo, u\u017e um\u00edm po\u010d\u00edtat do dvaceti. Poslouchej: jedna, t\u0159i, dva, \u010dty\u0159i, p\u011bt\u2026 deset,“ uk\u00e1\u017eu ob\u011b svoje ru\u010dky. „Tolik je prst\u016f,“ p\u0159ik\u00fdvnu mu a po\u010d\u00edt\u00e1m d\u00e1l a\u017e do dvaceti, ne\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159ijdu k babi\u010dce.<\/em><\/div>\n
„Jsem tady, babi!!!“ Vyhoupnu se na \u0161pi\u010dky, abych vid\u011bl, co v\u0161echno p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1. Usm\u011bje se spokojen\u011b.<\/em><\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jak to jde.“ Podotkne.<\/em><\/div>\n
„Vzal jsem si Brumlu. Taky to cht\u011bl vid\u011bt,“ zazub\u00edm se.<\/em><\/div>\n
„Tak ho polo\u017e tam k panence, a\u0165 nen\u00ed s\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„Ne, babi, ne, to nem\u016f\u017eu, k panence ne. Brumla bude se mnou,“ p\u0159ik\u00fdvnu zcela v\u00e1\u017en\u011b.<\/em><\/div>\n
„Aha, a kdo to pov\u00eddal?“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To je p\u0159\u00edsn\u011b tajn\u00fd, babi. To ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ \u0165uknu si na \u010delo a vezmu si od babi\u010dky sirku. \u0160krknu o obal z\u00e1palek. Jejej, toto p\u011bkn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*konec flashbacku*<\/p>\n<\/div>\n
Kouknu na svoje nohy bez papu\u010d\u00ed a potla\u010d\u00edm sm\u00edch. Panebo\u017ee, kdyby m\u011b vid\u011bla babi\u010dka. Zakrout\u00edm hlavou. To by zase bylo\u2026. Nikdy se to nenau\u010d\u00edm. Scvaknu zuby a usm\u011bju se.<\/div>\n
„Sirkami to p\u016fjde l\u00edp,“ rty se v\u011bdom\u011b ot\u0159u o jeho sp\u00e1nek, v\u0161ak d\u011bl\u00e1m jako by nic, jako\u017ee jsem si toho ani nev\u0161iml. Le\u010d pocit blaha, kter\u00fd n\u00e1sledn\u011b uc\u00edt\u00edm, kdy\u017e se k n\u011bmu oto\u010d\u00edm z\u00e1dy a dojdu p\u00e1r krok\u016f do kuchyn\u011b pro z\u00e1palky, je p\u011bkn\u011b siln\u00fd. Tak moc miluju c\u00edtit ho u sebe. Tak moc miluju dot\u00fdkat se ho. Nenene, nikdo mi t\u011b nevezme, Bille.<\/div>\n
Sednu si k n\u011bmu, a \u0161krtnu sirkou, jeho ohromen\u00fd v\u00fdraz stoj\u00ed za to. „D\u00edvej.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jup\u00ed\u00ed\u00ed, v\u00fdskal jsem si radost\u00ed, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo chytit sirku a zap\u00e1lit ob\u011b sv\u00ed\u010dky. Byl to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Nikdy jsem to ned\u011blal, ale l\u00edbilo se mi to. R\u00e1d bych si to zkusil znovu, ale Tom mi \u0159ekl, \u017ee se sm\u00ed zap\u00e1lit pouze ka\u017edou ned\u011bli jedna, tak\u017ee budu \u010dekat na dal\u0161\u00ed ned\u011bli a t\u0159eba mi to je\u0161t\u011b jednou dovol\u00ed, zap\u00e1lit tu modrou sv\u00ed\u010dku. Usm\u011bju se a p\u0159itul\u00edm se v\u00edce k n\u011bmu. Le\u017e\u00edme rozvalen\u00ed na seda\u010dce v ob\u00fdv\u00e1ku a kouk\u00e1me na n\u011bjakou poh\u00e1dku, co tu zrovna d\u00e1vaj\u00ed v televizi. V\u0161ude okolo je plno zv\u00eddav\u00fdch o\u010d\u00ed porcel\u00e1nov\u00fdch panenek, zakryji si tv\u00e1\u0159 do tv\u00e9 mikiny a v\u00edce, jak do d\u011bje v poh\u00e1dce, se zaposlouch\u00e1m do pravideln\u00e9ho tlukotu tv\u00e9ho srdce. P\u00e1rkr\u00e1t mi pohled za\u0161ilh\u00e1 k zap\u00e1len\u00e9mu v\u011bnci, ale v\u00edce se v\u011bnuji u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed si tv\u00e9 bl\u00edzkosti. Pomalu a necht\u011bn\u011b se mi kl\u00ed\u017e\u00ed o\u010dka. Jsou tak t\u011b\u017ek\u00e1 a stejn\u011b tak mi t\u011b\u017ekne i hlava. Mus\u00edm ji m\u00edt polo\u017eenou na tv\u00e9 hrudi. Sna\u017e\u00edm se po\u0159\u00e1dn\u011b zamrkat, abych neusnul, proto v\u017edycky silnou v\u016fl\u00ed odtrhnu v\u00ed\u010dka od sebe a zam\u017eik\u00e1m do prostoru. Pot\u00e9 to v\u0161ak ale vzd\u00e1m, nebo\u0165 to je pro m\u011b \u0161\u00edlen\u00e1 n\u00e1maha a op\u011bt je zav\u0159u. Chce se mi sp\u00e1t\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille\u2026“ le\u017e\u00ed se mi tak p\u011bkn\u011b a p\u0159\u00edjemn\u011b, poklidnou kulisu mi dod\u00e1v\u00e1 i bu\u0161en\u00ed tv\u00e9ho srdce, kter\u00e9 jsem poslouchal i p\u0159ed t\u00edm. P\u0159ed o\u010dima mi prob\u00edh\u00e1 d\u011bj, nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 poh\u00e1dka, ale jsem to j\u00e1 a ty. Jsme tam oba a ty se tak kr\u00e1sn\u011b usm\u00edv\u00e1\u0161, odhaluje\u0161 tak n\u00e1dhernou \u0159adu sv\u00fdch b\u011blostn\u00fdch zub\u016f. Tiskne\u0161 si m\u011b k sob\u011b a dot\u00fdk\u00e1\u0161 se sv\u00fdmi rty t\u011bch m\u00fdch\u2026 Je to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit. V\u0161echno se v m\u00e9m nitru chv\u011bje, hlavn\u011b v b\u0159\u00ed\u0161ku, ale ty m\u011b pevn\u011b dr\u017e\u00ed\u0161.<\/div>\n
„Panenko, moje\u2026“ mluv\u00ed\u0161 ke mn\u011b. Usm\u011bju se a obejmu t\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc, pot\u0159ebuju se k tob\u011b natisknout a op\u011bt fetovat tvou v\u016fni. Usm\u011bju se, kdy\u017e mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed\u0161 dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i. \u0160imr\u00e1 to.<\/div>\n
„No tak, panenko, opravdu spink\u00e1\u0161? A to jsi cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak ta poh\u00e1dka dopadne,“ zasm\u011bje\u0161 se l\u00edbezn\u011b a j\u00e1 jako kdybych procitl do tvrd\u00e9 reality. Nech\u00e1pav\u011b zam\u017eik\u00e1m do prostoru. Vid\u00edm tvou usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159, ale to u\u017e nejsme venku pod \u010derv\u00e1nkov\u00fdm nebem, ale na seda\u010dce v ob\u00fdv\u00e1ku. Nech\u00e1pu to\u2026 jak to? V\u017edy\u0165 jsme byli p\u0159ed chv\u00edl\u00ed tam, pry\u010d\u2026 a-a ty ses m\u011b dot\u00fdkal. Zavrt\u00edm nech\u00e1pav\u011b hlavou. Opravdu to m\u016fj mozek nebere.<\/div>\n
„Jsi unaven\u00fd, vi\u010f?“ usm\u011bje se a op\u011bt m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
N\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
Nic ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161, zvedne\u0161 se na nohy, sta\u010d\u00edm pouze popla\u0161n\u011b zamrkat a zaregistrovat, co se zhruba d\u011bje, a u\u017e si m\u011b to nese\u0161 v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako nev\u011bstinku, do tv\u00e9ho pokoje. Zav\u011bs\u00edm se do tebe a zav\u0159u o\u010di. Jak\u00e9 to je asi l\u00e9tat?<\/div>\n
Polo\u017e\u00ed\u0161 m\u011b do nad\u00fdchan\u00fdch a vo\u0148av\u00fdch pe\u0159in tv\u00e9 postele. Zabo\u0159\u00edm se do nich t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, jejich tkanina p\u0159\u00edjemn\u011b chlad\u00ed m\u00e9 hork\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Mrk\u00e1m o\u010dima a \u0159asy mi tak nar\u00e1\u017eej\u00ed o hranu pol\u0161t\u00e1\u0159e, vyd\u00e1v\u00e1 to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pravideln\u00fd zvuk, p\u0159esto m\u011b v\u0161ak l\u00e9pe usp\u00e1valo tvoje srdce. Kde jsi??<\/div>\n
„Asi si nesund\u00e1\u0161 v\u011bci, vi\u010f?“ sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas a usm\u011bju se. Jsi tu n\u011bkde, jen nem\u00e1m potuchy kde. O\u010di se mi rozlepit necht\u011bj\u00ed.<\/div>\n
„Ne-e,“ vyd\u00e1m vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f a sto\u010d\u00edm se v\u00edc do klub\u00ed\u010dka na bok.<\/div>\n
„Aha\u2026 ale takhle sp\u00e1t nem\u016f\u017ee\u0161. Neodpo\u010dinul by sis\u2026“ jen matn\u011b sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas.<\/div>\n
Za\u00fap\u00edm. „Tom, mn\u011b je v\u0161echno jedno,“ obejmu si kolena pa\u017eemi a sna\u017e\u00edm se zah\u0159\u00e1t.<\/div>\n
Jen mlhav\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec, vn\u00edm\u00e1m to, jak se m\u011b dot\u00fdk\u00e1\u0161. Nev\u00edm, co d\u011bl\u00e1\u0161\u2026 Co to d\u011bl\u00e1\u0161? Sna\u017e\u00edm se odlepit o\u010di, ale nejde mi to. Chce se mi tak moc sp\u00e1t, ale po\u0159\u00e1d jsem p\u0159i v\u011bdom\u00ed, nem\u016f\u017eu zabrat. \u010c\u00edm to?<\/div>\n
Moje ruce se po tob\u011b samovoln\u011b natahuj\u00ed. Poda\u0159\u00ed se mi otev\u0159\u00edt jedno oko a n\u00e1sledn\u011b i druh\u00e9, zamrk\u00e1m\u2026 nar\u00e1z, jako kdyby se mi nikdy necht\u011blo sp\u00e1t. Nech\u00e1pav\u011b na tebe kouknu. Jsi trochu rud\u00fd v tv\u00e1\u0159\u00edch a trochu zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1\u0161. Co se stalo? Jsem oble\u010den\u00fd v tom, v \u010dem sp\u00edm, jak se to stalo? To je mi z\u00e1hada. Zakrout\u00edm nad sebou hlavou a oto\u010d\u00edm se na bok k tob\u011b. Kone\u010dn\u011b sis lehnul do postele, p\u0159it\u00e1hne\u0161 si m\u011b k sob\u011b a stul\u00ed\u0161 do objet\u00ed.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu to,“ p\u0159izn\u00e1m se.<\/div>\n
„Copak nech\u00e1pe\u0161?“ trochu zachrapt\u00ed\u0161. Nev\u011bnuji tomu v\u0161ak pozornost.<\/div>\n
„To\u2026 to\u2026 byli jsme na louce a pak zni\u010dehonic zase tady a-a mn\u011b se tak cht\u011blo sp\u00e1t a v\u016fbec nic mi ne\u0161lo, to, co jsem cht\u011bl, a pak se mi sp\u00e1t u\u017e nechce,“ kouk\u00e1m na tebe s otazn\u00edkama v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Drobn\u011b se usm\u011bje\u0161. „Jen jsi unaven\u00fd, asi se ti n\u011bco zd\u00e1lo.“ P\u0159itul\u00ed\u0161 si m\u011b.<\/div>\n
„Zd\u00e1lo?“ zopakuji po tob\u011b.<\/div>\n
„Jo. Kdy\u017e usneme, m\u00edv\u00e1me sny, to je, jako kdybychom n\u011bkde byli, nebo jako kdyby se n\u00e1m stalo n\u011bco moc p\u011bkn\u00e9ho, n\u011bco, co bychom si p\u0159\u00e1li. N\u011bkdo si sv\u00e9 sny pamatuje, jin\u00fd ne,“ mluv\u00ed tak ti\u0161e a kr\u00e1sn\u011b. L\u00edb\u00ed se mi poslouchat jeho hlas.<\/div>\n
Tak\u017ee… j\u00e1 jsem cht\u011bl, aby se mi Tom dot\u00fdkal sv\u00fdmi rty po t\u011bch m\u00fdm? U\u017easnu. J\u00e1 jsem cht\u011bl, aby se m\u011b tam dot\u00fdkal i jazykem? U\u017easnu je\u0161t\u011b v\u00edc. Kouknu ti do o\u010d\u00ed\u2026 U\u017e del\u0161\u00ed dobu jsem se t\u011b na tohle cht\u011bl zeptat\u2026Nadechnu se. „Tom?“ \u0161pitnu.<\/div>\n
„Ano, Billi?“<\/div>\n
Usm\u011bji se a zase zapomenu to, co jsem cht\u011bl. „Kdy\u017e mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 Billi, m\u00e1m ti \u0159\u00edkat Tomi?“<\/div>\n
Taky se usm\u011bje. „To je na tob\u011b, jak chce\u0161,“ pokr\u010d\u00ed rameny\u2026<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu a op\u011bt se zamysl\u00edm, vzpomenu si na d\u011bj v poh\u00e1dce. Vzpomenu si, \u017ee jsem se t\u011b cht\u011bl na n\u011bco zeptat.<\/div>\n
„A\u2026 Tom\u2026 Tomi?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na poh\u00e1dky?“ opt\u00e1m se zaduman\u011b a sleduji m\u011bn\u00edc\u00ed se v\u00fdraz v tv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ta zabarvenost u\u017e trochu vybledla, ale po\u0159\u00e1d je tam n\u00e1dech r\u016f\u017eov\u00e9. Tv\u00e9 o\u010di zvl\u00e1\u0161tn\u011b sv\u00edt\u00ed, jsou tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9. Dok\u00e1zal bych se do nich d\u00edvat na v\u011bky, k\u00e9\u017e by mi to bylo umo\u017en\u011bno\u2026 Povzdechnu si. Je druh\u00fd Advent, za\u010d\u00edn\u00e1 polovina m\u00e9ho \u010dasu tady\u2026<\/div>\n
„Jako mal\u00fd jsem v\u011b\u0159il, te\u010f u\u017e jsem dosp\u011bl\u00fd, te\u010f u\u017e nev\u011b\u0159\u00edm\u2026“ za\u0161ept\u00e1 do ticha noci. Siln\u011b p\u0159itisknu o\u010di a semknu rty pevn\u011b k sob\u011b, sna\u017e\u00edm se zabr\u00e1nit op\u011bt t\u011bm slz\u00e1m, tak jak tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161, ale jde mi to moc t\u011b\u017eko.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 na m\u011b\u2026“ vydechnu ti\u0161e.<\/div>\n
„To jsem ne\u0159ekl,“ vydechne\u0161 vzpurn\u011b.<\/div>\n
„Ale nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 na poh\u00e1dky, jak bys pak mohl v\u011b\u0159it na m\u011b?“ hlas se mi podivn\u011b chv\u011bje a je vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Ne\u2026 Ty\u2026 Panenko moje,“ p\u0159itul\u00ed\u0161 si m\u011b ochranitelsky je\u0161t\u011b v\u00edce do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. „Jsi pro m\u011b nejskute\u010dn\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b, znamen\u00e1\u0161 te\u010f pro m\u011b cel\u00fd sv\u011bt. Bille, ty jsi m\u016fj and\u011bl. Moje sv\u011btlo. I moje poh\u00e1dka, pokud si to bude\u0161 p\u0159\u00e1t,“ usm\u011bje se. Zamraz\u00ed m\u011b na srdci, kter\u00e9 se n\u00e1sledn\u011b rychle rozbije. Bu\u0161\u00ed tak siln\u011b, jako snad je\u0161t\u011b nikdy. Pot\u00edm se, a p\u0159itom je mi zima. Chv\u011bji se, u\u017e zase. Tep v m\u00fdch \u017eil\u00e1ch je siln\u00fd, c\u00edt\u00edm jej velmi znateln\u011b. Nemohu si vzpomenout, jak pou\u017e\u00edt hlas. V\u016fbec nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct. Mysl\u00ed\u0161, to opravdu v\u00e1\u017en\u011b?<\/div>\n
„Opravdu?“ p\u00edpnu ti\u0161e a rozechv\u011ble, t\u00e9m\u011b\u0159 rozlad\u011bn\u011b jako n\u011bjak\u00fd hudebn\u00ed n\u00e1stroj.<\/div>\n
„Ano, mysl\u00edm.“ P\u0159ik\u00fdvne\u0161 a p\u0159iv\u0159e\u0161 o\u010di.<\/div>\n
P\u0159itisknu se k tob\u011b co nejv\u00edc a v z\u00e1chvatu radosti a \u0161t\u011bst\u00ed se jemn\u011b ot\u0159u sv\u00fdmi rty o tvou tv\u00e1\u0159, tak jak to n\u011bkdy d\u011bl\u00e1\u0161 ty. „Ty\u2026 ty pro m\u011b taky. Ty jsi moje du\u0161e. Moje sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e, Tomi\u2026 Pov\u00ed\u0161\u2026 ehm\u2026 pov\u00ed\u0161 mi poh\u00e1dku na dobrou noc, pros\u00edm?“ zahled\u00edm se ti hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Zhluboka se nadechne\u0161 a vydechne\u0161. „No, j\u00e1 nev\u00edm\u2026 neum\u00edm poh\u00e1dky.“<\/div>\n
Ti\u0161e a nal\u00e9hav\u011b zapros\u00edm.<\/div>\n
„Pro moji panenku v\u0161echno,“ kapituluje\u0161 a polo\u017e\u00ed\u0161 si m\u011b na svou hru\u010f, prsty jemn\u011b zaj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161 do m\u00fdch vlas\u016f. Op\u011bt sly\u0161\u00edm uklid\u0148uj\u00edc\u00ed tlukot tv\u00e9ho srdce. Op\u011bt sly\u0161\u00edm tv\u016fj melodicky zbarven\u00fd hlas, jen\u017e dod\u00e1v\u00e1 n\u00e1dhernou akustiku. Op\u011bt se mi s \u00fasm\u011bvem p\u0159iv\u00edraj\u00ed v\u00ed\u010dka\u2026 op\u011bt us\u00edn\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Byla nebyla jedna kr\u00e1sn\u00e1 \u010dernovlas\u00e1 panenka…“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Ned\u011ble, druh\u00fd advent\u2026 Tom V\u0161ude je tma, cel\u00fdm pokojem se rozl\u00e9h\u00e1 jen Bill\u016fv dech. Prsty hlad\u00edm jeho dla\u0148, kterou s n\u00edm m\u00e1m propletenou a lehce ji stisk\u00e1v\u00e1m, aby v\u011bd\u011bl, c\u00edtil, \u017ee jsem st\u00e1le s n\u00edm. Pousm\u011bji se nad<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12751","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12751","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12751"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12751\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12751"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12751"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12751"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}