{"id":12760,"date":"2009-12-26T16:00:00","date_gmt":"2009-12-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12730"},"modified":"2009-12-26T16:00:00","modified_gmt":"2009-12-26T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/26\/vylecim-te-laskou-24\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 24."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bylo kr\u00e1tce po poledni a slunce oza\u0159ovalo i tu nejmen\u0161\u00ed uli\u010dku ve m\u011bst\u011b. Lid\u00e9 se z jeho z\u00e1\u0159e a paprsk\u016f t\u011b\u0161ili, stejn\u011b jako dva chlapci, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed m\u011bstem ruku v ruce. I oni se usm\u00edvali a neust\u00e1le si vym\u011b\u0148ovali a\u0165 u\u017e pohledy pln\u00e9 l\u00e1sky, tak i n\u011b\u017en\u00e9 dotyky a nesm\u011bl\u00e9 polibky. Z Tomova domu vy\u0161li asi p\u0159ed p\u016flhodinou a pomal\u00fdmi kroky sm\u011b\u0159ovali do ulice, ve kter\u00e9 Bill bydlel. Oba, a\u010d neradi, usoudili, \u017ee by se m\u011bli na t\u011bch p\u00e1r hodin, kdy se neuvid\u00ed, rozlou\u010dit. Zvl\u00e1\u0161t\u011b Bill, kter\u00fd byl pry\u010d u\u017e od v\u010derej\u0161ka, a\u010dkoli mu to p\u0159i\u0161lo jako hodinka. Simone se v\u0161ak z p\u0159ehl\u00eddky m\u011bla vr\u00e1tit dnes, a proto posp\u00edchal…<\/div>\n
Netrvalo dlouho a oni se zastavili uprost\u0159ed chodn\u00edku, jen p\u00e1r metr\u016f od Billova domu a oto\u010dili se k sob\u011b, ut\u00e1p\u011bj\u00edc se v hloubce o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… Cht\u011bl bych ti za v\u0161echno moc pod\u011bkovat. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9 a n\u00e1dhern\u00e9, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee za to vd\u011b\u010d\u00edm pr\u00e1v\u011b tob\u011b. Byl to ten nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed v\u00edkend v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ p\u0159iznal, setkal se v\u0161ak s Tomov\u00fdm nesouhlasn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavou. Tom se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat, Bille. To j\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b, Bille. S tebou to bylo v\u00edc, ne\u017e n\u00e1dhern\u00e9,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem, nato v\u0161ak pokra\u010doval.<\/div>\n
„Budu na tebe myslet. Ur\u010dit\u011b se uvid\u00edme z\u00edtra v nemocnici, podle toho, v kolik p\u0159ijede\u0161,“ dodal a vid\u011bl, jak se Bill zamyslel. P\u0159esn\u00fd \u010das sv\u00e9ho n\u00e1vratu je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee to bude dopoledne. Ozvu se,“ sl\u00edbil a nato na sv\u00fdch vlasech poc\u00edtil h\u0159ejiv\u00e9 teplo m\u011bkk\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„U\u017e te\u010f se mi st\u00fdsk\u00e1,“ mal\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159el\u00e9tnul p\u0159es Tomovy rty a Tom se sehnul, aby mohl Billovi v\u011bnovat posledn\u00ed, dlouh\u00fd a proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm a n\u011b\u017en\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e uc\u00edtil b\u0159\u00ed\u0161ka Billov\u00fdch prst\u016f na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ Billovy o\u010di zaz\u00e1\u0159ily nad v\u00fdznamem Tomov\u00fdch slov a Bill oplatil Tom\u016fv polibek s neskr\u00fdvanou l\u00e1skou, d\u00edvaj\u00edc se do jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kdy\u017e se od sebe odpojili.<\/div>\n
„Pa, l\u00e1sko,“ Tom naposled pohladil Billovu tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e mu Bill rozlou\u010den\u00ed oplatil, jemn\u011b jej svou dlan\u00ed pohladil po mal\u00e9m zade\u010dku, d\u00edvaj\u00edc se, jak odch\u00e1z\u00ed. U\u017e u\u017e se ot\u00e1\u010del, v tom v\u0161ak…<\/div>\n
„Bille?“ Tomovy rty vyslovily chlapcovo jm\u00e9no a Tom narychlo popo\u0161el o p\u00e1r krok\u016f k Billovi, kter\u00fd se k n\u011bmu oto\u010dil. C\u00edtil, \u017ee by ode\u0161el bez toho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho.<\/div>\n
„J\u00e1 jen… Na n\u011bco jsem zapomn\u011bl. Zapomn\u011bl jsem ti pod\u011bkovat,“ \u0161eptl a zad\u00edval se do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ekvapen\u011b zamrkaly.<\/div>\n
„A za co?“ optal se Bill zv\u011bdav\u011b, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu dostalo, v\u0161ak v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a sv\u011bt kolem n\u011bj se na okam\u017eik rozplynul, kdy\u017e uc\u00edtil, jak dv\u011b m\u011bkk\u00e9 dlan\u011b n\u011b\u017en\u011b uchopily jeho tv\u00e1\u0159 a jeho pohled se setkal s t\u00edm l\u00e1skypln\u00fdm, zat\u00edmco se k jeho u\u0161\u00edm dolinul kr\u00e1sn\u00fd, medov\u00fd hlas.<\/div>\n
„Za to, \u017ee jsi.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Rty \u010dernovlas\u00e9ho chlapce ozdobil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill jen velmi ti\u0161e vyt\u00e1hnul kl\u00ed\u010de ze z\u00e1mku jejich domovn\u00edch dve\u0159\u00ed, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. Ti\u0161e vstoupil dovnit\u0159 a zav\u0159el je za sebou, aby se o n\u011b mohl op\u0159\u00edt sv\u00fdmi z\u00e1dy a zasn\u011bn\u011b se zad\u00edvat na b\u00edl\u00fd strop jejich mal\u00e9 p\u0159eds\u00ed\u0148ky.<\/div>\n
Jeho srdce st\u00e1le prudce bu\u0161ilo a jeho t\u011blem znova projel zn\u00e1m\u00fd, \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit, kdy\u017e b\u0159\u00ed\u0161ka \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch prst\u016f lehce p\u0159ejela po nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch, m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159c\u00edch. Jejich majitel se jen s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l a slab\u011b vydechl. Zd\u00e1lo se mu to, nebo se dnes opravdu c\u00edtil tak, jako je\u0161t\u011b nikdy? Pocit zamilovanosti, kter\u00fd a\u017e dote\u010f poci\u0165oval n\u011bkde v hloubi sv\u00e9ho srdce, byl u\u017e d\u00e1vno pry\u010d. Prom\u011bnil se v kr\u00e1snou, \u010distou l\u00e1sku, kter\u00e1 napl\u0148ovala ka\u017edou bu\u0148ku Billova t\u011bla, a nad kterou Billovy rty zdobil jemn\u00fd, zamilovan\u00fd \u00fasm\u011bv. Sta\u010dil pouh\u00fd polibek, dotyk dvou h\u0159ejiv\u00fdch dlan\u00ed na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a p\u00e1r n\u011b\u017en\u00fdch sl\u016fvek, a ona a\u017e do posledn\u00edho mal\u00e9ho kousku zaplnila jeho srdce sv\u00fdm lehk\u00fdm, nadn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edm kouzlem. Za to, \u017ee jsi…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billov\u00fdm b\u0159\u00ed\u0161kem v m\u017eiku prolet\u011blo snad tis\u00edc t\u0159epotav\u00fdch mot\u00fdlk\u016f a Bill zasn\u011bn\u011b up\u0159el sv\u016fj pohled n\u011bkam dol\u016f, v tom mu v\u0161ak do oka padlo n\u011bco voln\u011b le\u017e\u00edc\u00edho na mal\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce. Sta\u010dilo jen, aby se jeho prsty nat\u00e1hly – a za okam\u017eik u\u017e sv\u00edraly kr\u00e1snou rudou r\u016f\u017ei. Billovo srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji a Bill se pozorn\u011b zad\u00edval na ten n\u00e1dhern\u00fd skvost ve sv\u00fdch prstech. Nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let, kde se tu vzal. Byla to r\u016f\u017ee, p\u0159esn\u011b ta r\u016f\u017ee, kterou v\u010dera dostal od Toma, a kterou si sem polo\u017eil. Pomalu ji pozvedl ke sv\u00e9mu obli\u010deji a podv\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e v\u0161echny jeho smysly otupila n\u00e1dhern\u00e1 omamn\u00e1 v\u016fn\u011b je\u0161t\u011b nerozvinut\u00e9ho poup\u00e1tka. Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee pr\u00e1v\u011b sed\u00ed na chladn\u00e9 podlaze a st\u00e1le se op\u00edr\u00e1 o domovn\u00ed dve\u0159e. Vn\u00edmal jen ji, jej\u00ed kr\u00e1su a kouzlo, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z jej\u00edch okv\u011btn\u00edch l\u00edstk\u016f… a n\u00e1sledn\u011b i n\u011bco mal\u00e9ho a p\u0159\u00edjemn\u011b chlupat\u00e9ho, co se ot\u0159elo o jeho levou nohu a p\u0159inutilo tak Billa odtrhnout se od t\u00e9 rud\u00e9 n\u00e1dhery. Pomalu pootev\u0159el v\u00ed\u010dka – a p\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul mil\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e jeho o\u010di spat\u0159ily \u010dernou chlupatou kuli\u010dku, up\u00edraj\u00edc\u00ed na n\u011bj sv\u00e1 dv\u011b jasn\u00e1 kukadla. I kocourka, hov\u00edc\u00edho si ve sv\u00e9m pel\u00ed\u0161ku, p\u0159inutilo rachocen\u00ed domovn\u00edho z\u00e1mku vysko\u010dit a alespo\u0148 zv\u011bdav\u011b nakouknout do p\u0159eds\u00ed\u0148ky. Sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby jeho bystr\u00e9 o\u010di zahl\u00e9dly zn\u00e1mou \u010dernou h\u0159\u00edvu a Kazim\u00edr v\u011bd\u011bl, kdo jej z jeho bezstarostn\u00e9ho pod\u0159imov\u00e1n\u00ed vyru\u0161il. Sv\u00fdmi p\u0159edn\u00edmi tlapkami se op\u00edral o Billovo stehno, a jakmile k n\u011bmu \u010dernovlas\u00fd chlapec pozvedl p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd pohled, bla\u017een\u011b zavrn\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Kazim\u00edrku,“ Billova tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila nad mal\u00fdm kocourkem, kter\u00e9mu neuniklo nikdy nic a Bill dlan\u00ed lehce p\u0159ejel po Kzim\u00edrkov\u011b srsti, jej\u00edho\u017e majitele v\u0161ak snad poprv\u00e9 zaujalo n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e mazl\u00edc\u00ed se m\u011bkk\u00e1 dla\u0148. Zv\u011bdav\u011b nastra\u017eil sv\u00e1 ou\u0161ka a v\u00edce se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k \u010derven\u00e9mu poup\u00e1tku, kter\u00e9 Bill st\u00e1le sv\u00edral ve sv\u00fdch prstech. Pousm\u00e1l se nad kocourkovou bystrost\u00ed a jeho zv\u011bdav\u00fdm o\u010dich\u00e1v\u00e1n\u00edm a m\u011bkce jej pohladil po leskl\u00e9 srsti.<\/div>\n
„Je n\u00e1dhern\u00e1, vi\u010f? Proto\u017ee… je od n\u011bho,“ \u0161eptl ti\u0161e a jen nad tou skute\u010dnost\u00ed jeho t\u011blo zalil p\u0159\u00edjemn\u00fd h\u0159ej\u00edc\u00ed pocit a \u010dernovl\u00e1sek znova sklonil svou tv\u00e1\u0159 k neporu\u0161en\u00e9 k\u0159ehkosti ve sv\u00fdch dlan\u00edch. Naposled si p\u0159i\u010dichl, lehce pol\u00edbil rud\u00e9 pl\u00e1tky a nechal jejich hebkost, aby naposled pohladila jeho tv\u00e1\u0159. Jeho o\u010di se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b sto\u010dily k mal\u00e9mu zv\u00ed\u0159\u00e1tku vedle sebe a Bill se znova pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Mus\u00edm ti toho tolik povypr\u00e1v\u011bt, Kazim\u00edrku. Ale p\u016fjdeme nahoru, ano?“ poznamenal a s malou kabelkou a r\u016f\u017e\u00ed ve sv\u00fdch prstech zam\u00ed\u0159il spolu s Kazim\u00edrkem ke schod\u016fm do horn\u00edho patra…<\/p>\n<\/div>\n
Vypadalo to, \u017ee Simone je\u0161t\u011b nen\u00ed doma a je\u0161t\u011b se nevr\u00e1tila z p\u0159ehl\u00eddky. Kuchyn\u011b byla pr\u00e1zdn\u00e1, stejn\u011b jako ob\u00fdv\u00e1k, a dokonce ani z mal\u00e9 terasy na zahrad\u011b nezaslechl Bill \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky. Dokonce ani Simonino auto nest\u00e1lo na sv\u00e9m obvykl\u00e9m m\u00edst\u011b a v cel\u00e9m dom\u011b panoval klid a ticho. Billovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. Znal Simone, a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, jak moc jsou pro ni a pro jej\u00ed spolupracovn\u00edky p\u0159ehl\u00eddky d\u016fle\u017eit\u00e9 a z\u00e1rove\u0148 n\u00e1ro\u010dn\u00e9, a tahle byla jedna z t\u011bch nejn\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00edch. Nebylo divu, \u017ee se je\u0161t\u011b nevr\u00e1tila. Pomalu vy\u0161el schody do horn\u00edho patra, ve\u0161el do sv\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed a spole\u010dn\u011b s kocourkem v n\u00e1ru\u010di se uvelebil na svou postel. Pohodln\u011b se op\u0159el o pol\u0161t\u00e1\u0159, polo\u017eil si na n\u011bj hlavu a jeho my\u0161lenky se znova st\u0159etly se skute\u010dnost\u00ed n\u011bkolika posledn\u00edch dn\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se po sluncem oz\u00e1\u0159en\u00e9m pokoji a potom po oknu, kudy sem pronikaly zlat\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky. Nebylo to tak d\u00e1vno, sotva \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed? P\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny na t\u00e9to posteli le\u017eel chlapec, uzav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m nitru a zahlouban\u00fd ve sv\u00fdch \u010dern\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00e9 mu n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u00ed nedaly sp\u00e1t. Sm\u00ed\u0159en\u00fd se sv\u00fdm \u017eivotem a s t\u00edm, co jej \u010dek\u00e1, se strachem z ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed minuty \u010di sekundy o\u010dek\u00e1val sv\u016fj krut\u00fd, nemilosrdn\u00fd osud a sv\u00fdm smutn\u00fdm, uslzen\u00fdm pohledem si m\u011b\u0159il velkou ta\u0161ku, zabalenou a\u017e po okraj t\u011bmi nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edmi v\u011bcmi. Hrdlo i nitro mu stahoval strach, bolest a nejistota, a \u010dernovlas\u00fd chlapec nevid\u011bl ani \u0161petku, ani z\u00e1blesk slab\u00e9ho sv\u011bt\u00e9lka nad\u011bje na konci \u010derno\u010dern\u00e9ho, tmav\u00e9ho tunelu, ve kter\u00e9m se ocitl…<\/div>\n
A te\u010f… D\u00e1vno u\u017e tu nebyl. M\u00edsto n\u011bj te\u010f na posteli le\u017eel \u010dernovlas\u00fd chlapec se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a s pocitem tak lehk\u00fdm, jako by jej nadn\u00e1\u0161elo tis\u00edc obl\u00e1\u010dk\u016f. Jako by jej t\u011bch n\u011bkolik dn\u00ed zm\u011bnilo k nepozn\u00e1n\u00ed, jako by oto\u010dilo v\u0161echny ty \u010dern\u00e9 my\u0161lenky o bl\u00edzk\u00e9 budoucnosti, kter\u00fdmi se tr\u00e1pil, jako by rozjasnilo jeho nitro t\u00edm dlouho o\u010dek\u00e1van\u00fdm sv\u011bt\u00e9lkem, ve kter\u00e9 u\u017e p\u0159est\u00e1val m\u00edt nad\u011bji. Kdyby mu je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee jej bude m\u00edt v sob\u011b a bude jej c\u00edtit, nejsp\u00ed\u0161 by se mu vysm\u00e1l, pravda v\u0161ak byla skute\u010dnost\u00ed. On jej m\u011bl a opravdu jej c\u00edtil a v\u011bd\u011bl o n\u011bm. Jak by tak\u00e9 ne? V\u017edy\u0165 jej m\u011bl pln\u00e9 srdce a plnou hlavu, najednou na sv\u011bt\u011b neexistovalo nic, co by jej mohlo zhasnout.<\/p>\n<\/div>\n
Mlad\u00fd hezk\u00fd l\u00e9ka\u0159 – to bylo Billovo sv\u011bt\u00e9lko, ve kter\u00e9 u\u017e ani nedoufal, \u017ee se objev\u00ed. A najednou – p\u0159i\u0161lo tak znenad\u00e1n\u00ed, v okam\u017eiku, kdy by jej nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1val a od z\u00e1kladu zm\u011bnilo jeho \u017eivot pln\u00fd strachu, obav a nejistoty z budoucnosti. A Bill u\u017e ji nec\u00edtil. Stra\u0161n\u00e9 pocity v jeho nitru a\u017e do posledn\u00edho kousku zaplnila n\u011bha a l\u00e1ska, to, co dosud nikdy nepoznal a nikdy nepoc\u00edtil. Te\u010f ji v\u0161ak c\u00edtil, a to bylo to, co jej \u010dinilo \u0161\u0165astn\u00fdm. A nejen to. On ji dokonce i pozn\u00e1val, dost\u00e1val ji a tak\u00e9 ji nach\u00e1zel. V ka\u017ed\u00e9m n\u011b\u017en\u00e9m slov\u00ed\u010dku, v ka\u017ed\u00e9m dotyku \u010di pol\u00edben\u00ed – v\u0161ude c\u00edtil Tomovu l\u00e1sku, rostouc\u00ed v jeho kr\u00e1sn\u00e9m, laskav\u00e9m a up\u0159\u00edmn\u00e9m srdci. A nebyla jen ve sl\u016fvk\u00e1ch a vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky. Byla tak\u00e9 v Tomov\u00fdch \u010dinech a to si \u010dernovlas\u00fd chlapec tak\u00e9 za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat. Kdy\u017e se o n\u011bj od jeho p\u0159\u00edchodu do nemocnice staral, pe\u010doval o n\u011bj, pravideln\u011b jej kontroloval, kdy\u017e jej v\u010dera v bezv\u011bdom\u00ed odnesl k sob\u011b dom\u016f…<\/div>\n
Tohle nebyl soucit. Byla to l\u00e1ska, kterou k n\u011bmu Tom c\u00edtil a kterou Bill poznal a\u017e te\u010f, v okam\u017eiku, kdy si uv\u011bdomil svou nemoc. Nech\u00e1pal, jak mohl b\u00fdt tak slep\u00fd, jak ji mohl nevid\u011bt, nec\u00edtit. Celou dobu ji k n\u011bmu Tom c\u00edtil a d\u00e1val mu ji najevo, v\u010dera ve\u010der mu ji v\u0161ak uk\u00e1zal t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. A Bill si j\u00ed cht\u011bl v\u00e1\u017eit a opl\u00e1cet ji, ne ji p\u0159ehl\u00ed\u017eet a zneuc\u0165ovat. I on ji cht\u011bl d\u00e1vat Tomovi najevo, a tak to tak\u00e9 ud\u011blal. Stvrdil svou l\u00e1sku slibem, ani na okam\u017eik v\u0161ak v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy jej Tomovi dal, nezalitoval. Miloval jej a v\u011bd\u011bl, \u017ee d\u00edky jejich l\u00e1sce pro n\u011bj ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. A v\u011bd\u011bl to i v okam\u017eiku, kdy se dnes r\u00e1no jako prvn\u00ed jeho o\u010d\u00edm naskytla kr\u00e1sn\u00e1, usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 jeho l\u00e1sky. To on mu nab\u00eddl v\u0161echno, co m\u011bl, to on mu dal sv\u00e9 \u010dist\u00e9, up\u0159\u00edmn\u00e9 srdce, svou l\u00e1sku, to on mu dal v\u016fli bojovat d\u00e1l a nevzd\u00e1vat se p\u0159edem. A za to mu byl Bill neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee s Tomovou l\u00e1skou a pomoc\u00ed zvl\u00e1dne v\u0161echno. On byl jeho darem z nebes, ke kter\u00fdm se te\u010f up\u00edraly hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di s nekone\u010dn\u00fdm vd\u011bkem a nad\u011bj\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?! Bille, jsi doma?“ volaj\u00edc\u00ed \u017eensk\u00fd hlas se dolinul skrz dve\u0159e k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a donutil jej tak odtrhnout se od sv\u00e9ho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed. \u010cernovl\u00e1sek jen tro\u0161ku popla\u0161en\u011b zamrkal a spustil teplou dla\u0148 ze sv\u00e9ho chv\u011bj\u00edc\u00edho se b\u0159\u00ed\u0161ka, posazuj\u00edc se na sv\u00e9 posteli. Nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let, komu volaj\u00edc\u00ed hlas pat\u0159\u00ed. Jeho nohy se rychle rozb\u011bhly po schodech dol\u016f a Billova tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila, kdy\u017e p\u0159ed sebou spat\u0159il…<\/div>\n
„Mami!“ vyk\u0159ikl radostn\u011b a vrhnul se do n\u00e1ru\u010de Simone p\u0159esn\u011b tak, jako to d\u011bl\u00e1val, kdy\u017e byl mal\u00fd. Poc\u00edtil, jak mu objet\u00ed oplatila a lehce jej pol\u00edbila do uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, promi\u0148, \u017ee jsem p\u0159ijela a\u017e te\u010f, ale musela jsem je\u0161t\u011b za\u0159\u00eddit spoustu v\u011bc\u00ed. Nezlob se,“ za\u0161eptala a dlan\u00ed jemn\u011b p\u0159ejela po Billov\u00fdch z\u00e1dech. C\u00edtila tro\u0161ku v\u00fd\u010ditky nad t\u00edm, \u017ee jej tady tak dlouho nechala samotn\u00e9ho, sta\u010dil v\u0161ak jedin\u00fd \u00fasm\u011bv a rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di jej\u00edho synka, a ona v\u011bd\u011bla, \u017ee se ani tro\u0161ku nezlob\u00ed. Znova se do nich zad\u00edvala – a pousm\u00e1la se, kdy\u017e v nich spat\u0159ila zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159ekvapen\u00fd odlesk.<\/div>\n
„Teto Gr\u00e9to, ty jsi p\u0159i\u0161la taky? Tak dlouho jsem t\u011b u\u017e nevid\u011bl,“ Billovy dlan\u011b pustily ty Simoniny a Bill popo\u0161el bl\u00ed\u017e k usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se osob\u011b, stoj\u00edc\u00ed za Simone, aby mohl pol\u00edbit jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Byla to Simonina nad\u0159\u00edzen\u00e1, \u0159editelka spole\u010dnosti, jen o n\u011bco m\u00e1lo star\u0161\u00ed ne\u017e Simone. Tak\u00e9 se pousm\u00e1la a \u0161\u0165astn\u011b Billa objala.<\/div>\n
„Taky jsem t\u011b dlouho nevid\u011bla, Bille. \u017de jsi se ale zm\u011bnil k nepozn\u00e1n\u00ed, co? Simone na tebe m\u016f\u017ee b\u00fdt py\u0161n\u00e1,“ poznamenala, nato se v\u0161ak tro\u0161ku v\u00e1\u017en\u011b zad\u00edvala do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee se na m\u011b nezlob\u00ed\u0161 za to obsazen\u00e9 m\u00edsto na p\u0159ehl\u00eddce. Je mi to tak l\u00edto,“ odv\u011btila a tro\u0161ku sklopila pohled. Billa znala u\u017e odmali\u010dka, v\u017edy v n\u011bj vkl\u00e1dala velk\u00e9 nad\u011bje a jej\u00edm tajn\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm bylo, aby jednou nastoupil na m\u00edsto po Simone. Proto te\u010f poc\u00edtila l\u00edtost nad t\u00edm, \u017ee se p\u0159ehl\u00eddky nemohl z\u00fa\u010dastnit. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Gr\u00e9to, ned\u011blej si kv\u016fli tomu v\u00fd\u010ditky. Mysl\u00edm, \u017ee p\u0159ehl\u00eddek bude je\u0161t\u011b dost a dost,“ povzbudiv\u011b se pousm\u00e1l a pooto\u010dil se na Simone, kter\u00e1 p\u0159itakala.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Pozvala jsem Gr\u00e9tu na \u010daj, Bille, douf\u00e1m, \u017ee si d\u00e1\u0161 s n\u00e1mi. Mus\u00edm ti toho tolik povypr\u00e1v\u011bt,“ dodala s neskr\u00fdvan\u00fdm nad\u0161en\u00edm v hlase, a kdy\u017e j\u00ed odpov\u011bd\u00ed bylo Billovo pohotov\u00e9 p\u0159itak\u00e1n\u00ed, rychle odb\u011bhla do kuchyn\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
„Sice se to tro\u0161ku prot\u00e1hlo a dalo to dost pr\u00e1ce a \u010dasu, ale st\u00e1lo to za to. U\u017e te\u010f m\u00e1me p\u00e1r v\u00edce ne\u017e dobr\u00fdch nab\u00eddek, a mysl\u00edm, \u017ee s prodejem a popt\u00e1vkou by nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m,“ Simone si upila ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku a vr\u00e1tila jej zp\u011bt na pod\u0161\u00e1lek se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Sed\u011bli na terase jejich mal\u00e9 zahrady a ona Billovi vypr\u00e1v\u011bla pr\u016fb\u011bh cel\u00e9 p\u0159ehl\u00eddky, kter\u00e1 dopadla v\u00edce ne\u017e skv\u011ble. A to usoudil jak Bill, tak i Gr\u00e9ta.<\/div>\n
„St\u00e1lo to za to a st\u00e1lo to za to hlavn\u011b d\u00edky tob\u011b, Simone. Neb\u00fdt tebe, ani z poloviny by spole\u010dnost nebyla tam, kde je te\u010f. Za v\u0161echno vd\u011b\u010d\u00edm tob\u011b. Odvedla jsi skv\u011blou pr\u00e1ci,“ pousm\u00e1la se a v\u011bnovala pohled, pln\u00fd vd\u011bku Simone, kter\u00e1 jen pok\u00fdvala hlavou a pomalu se zvedla ze sv\u00e9ho k\u0159esla.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, v\u00ed\u0161, \u017ee firma je m\u016fj druh\u00fd \u017eivot. P\u0159inesu je\u0161t\u011b \u010daj, ano?“ navrhla a za okam\u017eik u\u017e zmizela v kuchyni. Gr\u00e9tinu tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a Gr\u00e9ta se pozorn\u011b zad\u00edvala na Billa p\u0159ed sebou. V\u017edycky jej m\u011bla r\u00e1da stejn\u011b, jako Simone, a r\u00e1da si s n\u00edm pov\u00eddala.<\/div>\n
„Tak… jak se m\u00e1\u0161, Bille?“ vychrlila na n\u011bj zv\u011bdav\u011b tak, jak bylo jej\u00edm zvykem a vid\u011bla, jak Bill souhlasn\u011b s \u00fasm\u011bvem pok\u00fdval hlavou. V\u011bd\u011bl, jak\u00e1 ot\u00e1zka bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n
„A… u\u017e ses do n\u011bkoho zamiloval?“ Gr\u00e9tina ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Gr\u00e9ta vid\u011bla, jak se Billovy rty zvlnily do \u00fasm\u011bvu. Ptala se jej na to snad v\u017edy, kdy\u017e se vid\u011bli a Bill j\u00ed poka\u017ed\u00e9 stejn\u011b odpov\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee dnes bude jeho odpov\u011b\u010f jin\u00e1. Necht\u011bl lh\u00e1t – a necht\u011bl ani skr\u00fdvat ten n\u00e1dhern\u00fd pocit ve sv\u00e9m srdci. Pokr\u010dil rameny a tajemn\u011b se pousm\u00e1l, zat\u00edmco jeho l\u00ed\u010dka nabrala slab\u00fd n\u00e1dech r\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee ano… mo\u017en\u00e1, \u017ee ne,“ \u0161eptl ti\u0161e, \u010d\u00edm\u017e je\u0161t\u011b prohloubil Gr\u00e9tinu zv\u011bdavost. Ne\u017e v\u0161ak sta\u010dila cokoli \u0159\u00edct, \u010di nam\u00edtnout, spat\u0159ila ve dve\u0159\u00edch Simone s dal\u0161\u00edm pln\u00fdm podnosem. Rychle se probrala ze sv\u00fdch my\u0161lenek a zavrt\u011bla hlavou, stejn\u011b jako Bill, zvedaj\u00edc\u00ed se z k\u0159esla. V\u011bd\u011bl, \u017ee se je\u0161t\u011b Simone nezeptal na to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e m\u00e1 nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das.<\/div>\n
„Mami, asi u\u017e p\u016fjdu nahoru do pokoje, pot\u0159ebuju si sbalit ta\u0161ku na z\u00edtra do nemocnice,“ za\u010dal opatrn\u011b, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, zlat\u00ed\u010dko, b\u011b\u017e. Z\u00edtra vyjedeme u\u017e v deset, abych mohla odpoledne do pr\u00e1ce a jak t\u011b zn\u00e1m, r\u00e1no bys to nemusel kv\u016fli tomu sv\u00e9mu vysp\u00e1v\u00e1n\u00ed stihnout. Rad\u011bji si to v klidu ud\u011blej te\u010f, hm?“ navrhla a ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161ila, jakou svou odpov\u011bd\u00ed ud\u011blala \u010dernovlas\u00e9mu chlapci radost.<\/p>\n<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem p\u0159itakal, radostn\u011b ji l\u00edbl na tv\u00e1\u0159, rozlou\u010dil se s Gr\u00e9tou a rychle vyb\u011bhnul schody ke sv\u00e9mu pokoji. V\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159eboval a byl tomu neskonale r\u00e1d. Uvid\u00ed jej… mo\u017en\u00e1 u\u017e z\u00edtra dopoledne jej uvid\u00ed. Rychle se nat\u00e1hnul po sv\u00e9m mobilu a posadil se do pe\u0159in ke sp\u00edc\u00edmu kocourkovi, zat\u00edmco b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f za\u010dala vy\u0165uk\u00e1vat text.<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj Tome. Pr\u00e1v\u011b jsem mluvil s mamkou a \u0159\u00edkala, \u017ee v deset vyjedeme z domu. Tak\u017ee u\u017e p\u0159ed p\u016fl jeden\u00e1ctou bych mohl b\u00fdt v nemocnici. Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Jinak le\u017e\u00edm na posteli a mazl\u00edm se s Kazim\u00edrkem. Douf\u00e1m, \u017ee t\u011b od ni\u010deho neru\u0161\u00edm. Pos\u00edl\u00e1m pusu jen a jen pro tebe. Pa, tv\u016fj \u010dernovl\u00e1sek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nad posledn\u00edm slovem se Bill pousm\u00e1l, i p\u0159esto v\u0161ak zpr\u00e1vu jedn\u00edm kliknut\u00edm odeslal. Byl velmi zv\u011bdav\u00fd, co na to Tom \u0159ekne a jestli mu v\u016fbec odep\u00ed\u0161e. Netrvalo v\u0161ak dlouho a na displeji jeho mobilu se objevila nov\u00e1 ob\u00e1lka, kterou \u010dernovlas\u00fd chlapec jen se zatajen\u00fdm dechem rozklikl a za\u010detl se do jej\u00edho textu.<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj \u010dernovl\u00e1sku, to v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m radost, i kdy\u017e… nejrad\u011bji bych t\u011b m\u011bl u sebe u\u017e te\u010f… Moc se na tebe t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e t\u011b zase uvid\u00edm. A m\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed, uvid\u00ed\u0161 z\u00edtra. Zrovna ukl\u00edz\u00edm… a z\u00e1vid\u00edm Kazim\u00edrkovi. Ale z\u00edtra budu moci b\u00fdt zase s tebou, ale nejsp\u00ed\u0161 se toho asi ani nedo\u010dk\u00e1m. Taky pos\u00edl\u00e1m pusu. S l\u00e1skou T.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billovy rty rozjasnil \u00fasm\u011bv a Bill poc\u00edtil n\u011bkde u sv\u00e9ho b\u0159\u00ed\u0161ka p\u0159\u00edjemn\u00fd, \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit.<\/div>\n
A c\u00edtil jej i v okam\u017eiku, kdy se polo\u017eil do sv\u00fdch pe\u0159in a s \u00fasm\u011bvem a s my\u0161lenkami na svou l\u00e1sku, se oddal kouzlu sp\u00e1nku – stejn\u011b, jako mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 o n\u011bkolik ulic d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Bylo kr\u00e1tce po poledni a slunce oza\u0159ovalo i tu nejmen\u0161\u00ed uli\u010dku ve m\u011bst\u011b. Lid\u00e9 se z jeho z\u00e1\u0159e a paprsk\u016f t\u011b\u0161ili, stejn\u011b jako dva chlapci, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed m\u011bstem ruku v ruce. I oni se usm\u00edvali a neust\u00e1le si vym\u011b\u0148ovali a\u0165 u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12760","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12760","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12760"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12760\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12760"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12760"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12760"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}