{"id":12764,"date":"2009-12-25T18:30:00","date_gmt":"2009-12-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12734"},"modified":"2009-12-25T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-25T17:30:00","slug":"only-for-you-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/25\/only-for-you-34\/","title":{"rendered":"Only For You 34."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Cera<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak t\u00e9m\u011b\u0159 symbolicky, a p\u0159ece nepl\u00e1novan\u011b, jsem se rozhodla dopsat dal\u0161\u00ed d\u00edl. Takov\u00fd mal\u00fd d\u00e1re\u010dek pod strome\u010dek…<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 za to m\u016f\u017ee ta zimn\u00ed melancholie. Mo\u017en\u00e1 prvn\u00ed sn\u00edh, co n\u00e1m tu pozvolna pad\u00e1 za oknem. Nebo fakt, \u017ee jsem psan\u00edm op\u011bt cht\u011bla zm\u00edrnit sv\u016fj p\u00e1d a to dobr\u00fd kafe mi dalo skute\u010dn\u011b skv\u011blou z\u00e1minku otev\u0159\u00edt word a za\u010d\u00edt ps\u00e1t. V posledn\u00ed dob\u011b m\u00e1m pocit, \u017ee m\u00e1 slova jsou pouh\u00e9 v\u00fdk\u0159iky do pr\u00e1zdna…<\/em><\/div>\n
Pokud jde o dal\u0161\u00ed d\u00edl, nev\u00edm, kdy p\u0159ijde. Mo\u017en\u00e1 po pr\u00e1zdnin\u00e1ch, mo\u017en\u00e1 za m\u011bs\u00edc anebo op\u011bt a\u017e za rok.<\/em><\/div>\n
Rozhodla jsem se, \u017ee u\u017e rad\u011bji nebudu slibovat \u017e\u00e1dn\u00e9 ur\u010dit\u00e9 term\u00edny… Jen m\u00e1lo kdy je spln\u00edm…<\/em><\/div>\n
Vesel\u00e9 V\u00e1noce!<\/em><\/strong> Cera<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tlukot srdce. Zb\u011bsil\u00fd \u00fat\u011bk do nezn\u00e1ma. Cestou, co nikam nevede. Neschopen vn\u00edmat cokoli jin\u00e9ho, \u010dekal na okam\u017eik, jen\u017e se nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed. Na okam\u017eik, kdy se jednotliv\u00e9 \u00fadery pozvolna zm\u011bn\u00ed v harmonick\u00fd rytmus, kter\u00fd nakonec utichne jako melodie v posledn\u00edm taktu son\u00e1ty.<\/div>\n
A on definitivn\u011b propadne peklu.<\/div>\n
Ml\u010dky spolu s hodinami po\u010d\u00edtal m\u00edjej\u00edc\u00ed vte\u0159inu za vte\u0159inou a \u010d\u00edm d\u00e9le ot\u00e1lel s tou podv\u011bdomou my\u0161lenkou, co se mu tak vlezle vkradla do rozbou\u0159en\u00e9 mysli, t\u00edm v\u00edce si uv\u011bdomoval, \u017ee j\u00ed i p\u0159ese v\u0161echny sv\u00e9 snahy neunikne. Proto\u017ee ona vytou\u017een\u00e1 chv\u00edle nep\u0159ich\u00e1zela. St\u00e1le byl schopen c\u00edtit.<\/div>\n
Zoufalstv\u00ed, napl\u0148uj\u00edc\u00ed tu hlubokou d\u00edru uvnit\u0159 vlastn\u00edho nitra, kter\u00e9 hrozilo, \u017ee se dal\u0161\u00ed slanou slzou p\u0159elije p\u0159es okraj. Bolest, kterou ji\u017e nemohl sn\u00e9st.<\/div>\n
Pochopil to.<\/div>\n
V\u0161ichni svat\u00ed spali…<\/em><\/div>\n
Nechali h\u0159\u00ed\u0161nou du\u0161i napospas \u017eivotu.<\/div>\n
H\u0159ejiv\u00e9 ruce obj\u00edmaj\u00edc\u00ed jej lehce okolo ramen, bezpe\u010dn\u00e9, stav\u011bj\u00edc\u00ed hr\u00e1z na okraji propasti, se n\u00e1hle v porovn\u00e1n\u00ed s jin\u00fdmi zdaj\u00ed ledov\u011b chladn\u00e9. Bez citu. Rozp\u00e1len\u00e1 k\u016f\u017ee onen nepatrn\u00fd rozd\u00edl vn\u00edm\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ost\u0159e.<\/div>\n
Poru\u0161en\u00fd slib tepe echem ticha a rozp\u00edn\u00e1 se jako poledn\u00ed \u00fader n\u011bm\u00e9ho zvonu na v\u011b\u017ei kostela. Tak hlasit\u011b. Nikdo ho nem\u016f\u017ee sly\u0161et a p\u0159esto tu je. N\u011bkde hodn\u011b hluboko uvnit\u0159 n\u011bj, p\u0159ec neschopen v\u00fdpov\u011bdi, kter\u00e1 by odsoudila ob\u017ealovan\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, je ti n\u011bco?“ Nesm\u011bl\u00e1 ot\u00e1zka, doprov\u00e1zen\u00e1 starostliv\u00fdm pohledem o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, protnula vzduch a zas\u00e1hla krv\u00e1cej\u00edc\u00ed srdce.<\/div>\n
„Sl\u00edbil, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed. Sl\u00edbil to!“ \u0160epot se v n\u011bkolika m\u00e1lo vysloven\u00fdch v\u011bt\u00e1ch zm\u011bnil ve v\u00fdk\u0159ik beznad\u011bje.<\/div>\n
„Bille…“ Konej\u0161iv\u00e1 slova, uschovan\u00e1 v pouh\u00e9m tom jm\u00e9n\u011b bez p\u0159\u00edkras, proklouzla branou bled\u00fdch rt\u016f. Nepov\u0161imnuta.<\/div>\n
„Ochoten poru\u0161ovat pravidla, chr\u00e1nit toho, koho z hloubi srdce miloval… Bojovat proti nep\u0159\u00edzni osudu, v\u0161em jej\u00edm n\u00e1strah\u00e1m, skr\u00fdvaj\u00edc svou pravou tv\u00e1\u0159 pod maskou bratrsk\u00e9 l\u00e1sky, aby mu v\u0161e, co op\u011btovn\u011b z\u00edskal, proklouzlo mezi prsty.“ Slzy se znovu vykradly ze st\u00ednu temn\u011b \u010dern\u00fdch \u0159as, a\u010dkoli jejich slan\u00e9 prameny m\u011bly b\u00fdt ji\u017e d\u00e1vno vyprahl\u00e9 jak ten nejzaz\u0161\u00ed kout pou\u0161t\u011b, vzd\u00e1len\u00fd od o\u00e1zy tis\u00edce mil.<\/div>\n
\n
„Nerozum\u00edm ti, u\u017e jsme to prob\u00edrali, tak na\u010d se k tomu vracet? Te\u010f bychom m\u011bli jet do nemocnice…“ Sv\u011btlovlas\u00fd buben\u00edk se za\u010dal pozvolna zvedat, aby mohl pomoci vst\u00e1t \u010dernovlas\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou, av\u0161ak jedin\u00e1 jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka jej zastavila uprost\u0159ed pohybu.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, pro\u010d? P\u0159ed n\u011bkolika m\u00e1lo dny jsi m\u011bl v\u00e1\u017enou autonehodu, Bille. Do\u0161lo k do\u010dasn\u00e9mu po\u0161kozen\u00ed mozku, ztratil jsi pam\u011b\u0165, a p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsi mi tu zkolaboval p\u0159ed o\u010dima! M\u016f\u017ee se jednat o n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed neo\u010dek\u00e1van\u00e9 n\u00e1sledky, co j\u00e1 v\u00edm… nejsem doktor.“ Odv\u011btil Gustav a za\u010dal se urychlen\u011b obl\u00e9kat, nev\u0161\u00edmaje si druh\u00e9ho hocha, kter\u00fd z\u016fstal nehybn\u011b sed\u011bt na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Chladn\u00e1 zem\u011b jako by jej necht\u011bla propustit ze s\u00edt\u00ed sv\u00fdch neviditeln\u00fdch pout. \u010c\u00e1st jeho nitra se zoufale sna\u017eila uv\u011b\u0159it bl\u00e1zniv\u00e9 my\u0161lence, \u017ee pokud je\u0161t\u011b na moment z\u016fstane, v\u0161echno se vr\u00e1t\u00ed a on znovu propadne temnot\u011b, je\u017e mu v\u011bnuje n\u011bkolik m\u00e1lo \u00fatr\u017ek\u016f z jeho historie. Odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 se rty boj\u00ed vyslovit nahlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Vzpomn\u011bl jsem si, Gustave. Na ten \u00fatok, jak jste pro m\u011b p\u0159i\u0161li do t\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 uli\u010dky. Je\u0161t\u011b te\u010f c\u00edt\u00edm v \u00fastech pachu\u0165 vlastn\u00ed krve, jednotliv\u00e9 \u00fadery… bezpe\u010d\u00ed Tomovy n\u00e1ru\u010de. Barvy, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se od jeho temn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, pln\u00fdch slz.“ Nam\u00edtl ti\u0161e a skryl si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00e1 slan\u00e1 kr\u016fp\u011bj, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po zarudl\u00e9 tv\u00e1\u0159i jeho dvoj\u010dete, ka\u017ed\u00e1 grimasa ode dne, kdy se probudil v onom neosobn\u00edm pokoji na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku, hled\u00edc zmaten\u011b na ciz\u00ed sv\u011bt p\u0159ed sebou, se mu pozvolna odv\u00edjel p\u0159ed o\u010dima jako n\u011bm\u00fd film, jeho\u017e dialogy se odr\u00e1\u017eej\u00ed v \u010dernob\u00edl\u00e9m spektru my\u0161lenek. Vzpom\u00ednky – spousta nepodstatn\u00fdch detail\u016f, co s odstupem \u010dasu zm\u011bnily se v neodpustiteln\u00e9 chyby na p\u011b\u0161in\u011b zatracen\u00ed jejich vztahu, p\u0159ekra\u010duj\u00edc\u00ed v\u0161echny mor\u00e1ln\u00ed z\u00e1sady spole\u010dnosti – dost\u00e1valy n\u00e1hle a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u00fd r\u00e1z.<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ vydechl Gustav a p\u0159ekvapen\u011b dosedl zp\u011bt ke stolu. Pohledem se vp\u00edjel do postavy zhroucen\u00e9 na podlaze. Sna\u017e\u00edc se zachytit alespo\u0148 st\u0159\u00edpek z rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9ho skla nev\u011bdomosti, v tichosti vy\u010dk\u00e1val na p\u00e1r dal\u0161\u00edch sl\u016fvek vysv\u011btlen\u00ed, jen\u017e by mu dovolila podlehnout t\u00e9 sladk\u00e9 iluzi nad\u011bje.<\/div>\n
Le\u010d marn\u011b. Pr\u016fzra\u010dnou hladinu zrcadla dekorovala pouh\u00e1 mozaika z pavu\u010din.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e1 ukol\u00e9bavka nesla se onou nepatrnou sf\u00e9rou mezi dnem a noc\u00ed. H\u00fd\u010dkala ku sp\u00e1nku sv\u00e9 d\u00edt\u011b, je\u017e unaven\u011b kleslo do rud\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed; nev\u011bdomky sm\u00e1\u010d\u00ed se v krvi, co prot\u00e9k\u00e1 skrz pletence zlat\u00fdch paprsk\u016f<\/em>; a jemn\u011b k \u017eivotu probouzela bledou tv\u00e1\u0159 luny, kter\u00e1 v tom n\u00e1hl\u00e9m rozmaru rozsypala si perly do vlas\u016f temn\u011bj\u0161\u00edch, ne\u017e \u010der\u0148 havran\u00edho pe\u0159\u00ed.<\/div>\n
Dla\u0148 jemn\u011b odhrnuje b\u011blostnou krajku, hledaj\u00edce cestu, po n\u00ed\u017e by bylo mo\u017eno alespo\u0148 na chv\u00edli uprchnout z tohoto podivn\u00e9ho dramatu odehr\u00e1vaj\u00edc\u00edho se na jevi\u0161ti \u017eivota. Pr\u016fzra\u010dn\u00e9 sklo chlad\u00ed u\u017e tak ledov\u00e9 kone\u010dky prst\u016f a d\u00e1v\u00e1 na odiv kr\u00e1su slunce, co pr\u00e1v\u011b zapad\u00e1 za obzor.<\/div>\n
Otev\u0159e dve\u0159e. Zoufale ti\u0161e, snad jako by se b\u00e1l, aby jej n\u00e1hodou n\u011bkdo nezaslechl a neukradl mu jeho okam\u017eik spoutan\u00fd v samot\u011b.<\/div>\n
Napije se. Chu\u0165 \u010dir\u00e9 tekutiny jej zevnit\u0159 pozvolna spaluje a jeho t\u011blo m\u011bn\u00ed v \u0161ediv\u00fd troud. Zaslepuje rozh\u00e1ranou mysl a otupuje bolest, \u010di jak\u00fdkoliv jin\u00fd cit. Nez\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee onu l\u017eivou pomoc jeho rozt\u0159esen\u00e1 du\u0161e p\u0159ij\u00edm\u00e1 a\u017e moc snadno.<\/div>\n
Ne.<\/div>\n
Nezale\u017e\u00ed, \u017ee p\u0159\u00edchu\u0165 nasl\u00e1dl\u00fdch pomeran\u010d\u016f, kterou on tolik miluje, tato Markova p\u0159isl\u00edben\u00e1 sm\u011bs zaru\u010den\u011b postr\u00e1d\u00e1. P\u0159\u00edli\u0161 \u010dist\u00e1 na pouhou kapku alkoholu v jinak nealkoholick\u00e9m n\u00e1poji.<\/div>\n
C\u00edt\u00ed chlad, co se mu pozvolna vkr\u00e1d\u00e1 na holou k\u016f\u017ei, ale ned\u011bl\u00e1 nic, aby zastavil jeho pou\u0165. Ze zahrady k n\u011bmu dol\u00e9h\u00e1 hlasit\u00e9 dun\u011bn\u00ed hudby, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159est\u00e1v\u00e1 sly\u0161et jej\u00ed melodii a tou\u017e\u00ed po jedin\u00e9m – naslouchat tichu. Bezv\u00fdsledn\u011b.<\/div>\n
A tak jen d\u00e1l ml\u010dky stoj\u00ed, op\u00edr\u00e1 se lokty o \u017eelezn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed a sna\u017e\u00ed se zachytit alespo\u0148 n\u011bkolik posledn\u00edch t\u00f3n\u016f. Jako tehdy…<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Jednou tak<\/em><\/strong><\/div>\n
na konci listopadu\u2026<\/em><\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
\n<\/div>\n
*<\/strong><\/div>\n
„Tome!“ Nad\u0161en\u00fd hl\u00e1sek se nese hotelovou chodbou. Jmenovan\u00fd chlapec si v\u0161ak pouze schov\u00e1 hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a zachuml\u00e1 se je\u0161t\u011b v\u00edc do vyh\u0159\u00e1t\u00fdch pe\u0159in, neberouce ho na v\u011bdom\u00ed.<\/em><\/div>\n
Posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u016f se zd\u00e1lo b\u00fdt t\u00e9m\u011b\u0159 nekone\u010dn\u00fdch. Neust\u00e1l\u00fd shon, st\u00e1le se opakuj\u00edc\u00ed kruh podobn\u00fdch ot\u00e1zek, fale\u0161n\u00e9 \u00fasm\u011bvy na rtech a tis\u00edce tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 pravd\u011bpodobn\u011b ji\u017e nikdy neuvid\u00ed a kdyby n\u00e1hodou ano, dal\u0161\u00ed tis\u00edce se postaraj\u00ed o to, aby upadly v zapomn\u011bn\u00ed. Nemluv\u011b o ve\u010dern\u00edch koncertech a n\u00e1sledn\u00fdch ve\u010d\u00edrc\u00edch trvaj\u00edc\u00edch a\u017e dlouho do noci. To v\u0161echno m\u011blo za n\u00e1sledek, \u017ee Tom Kaulitz te\u010f nam\u00edsto toho, aby si u\u017e\u00edval voln\u00e9ho ve\u010dera v n\u00e1ru\u010d\u00ed n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 ko\u0159isti v podob\u011b uk\u0159i\u010den\u00e9 fanynky, le\u017eel u\u017e bezm\u00e1la p\u0159es hodinu v posteli a sna\u017eil se dospat aspo\u0148 malou \u010d\u00e1st z onoho hlubok\u00e9ho sp\u00e1nkov\u00e9ho deficitu.<\/em><\/div>\n
„Tome!“ Sly\u0161\u00ed otev\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed a kroky, kter\u00e9 urychlen\u011b sm\u011b\u0159uj\u00ed p\u0159\u00edmo k jeho pokoji, ani\u017e by se zastavily u jin\u00e9ho. A tak, smi\u0159uj\u00edc se se skute\u010dnost\u00ed, pozvolna po\u010d\u00edt\u00e1 posledn\u00ed setiny chv\u00edle, kdy je mu dovoleno neru\u0161en\u011b sn\u00edt o v\u011bcech nav\u017edy zapov\u011bzen\u00fdch.<\/em><\/div>\n
P\u0159edchoz\u00ed povyk jako by se v jednom jedin\u00e9m zlomku okam\u017eiku rozplynul. Ho\u0159ce \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se s nejistotou rozhl\u00ed\u017e\u00ed po m\u00edstnosti. T\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edt\u00ed onen propaluj\u00edc\u00ed pohled, kdy\u017e jej kone\u010dn\u011b zachyt\u00ed.<\/em><\/div>\n
Kradm\u00e9 kroky lehce na\u0161lapuj\u00ed po hotelov\u00e9m koberci jako po st\u00e9blech tr\u00e1vy, co se skl\u00e1n\u00ed k zemi pod d\u011btsk\u00fdmi chodidly.<\/em><\/div>\n
M\u011blk\u00fd dech, pravideln\u00fd tlukot srdce, kter\u00fd se pozvolna zrychluje s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm nadechnut\u00edm, t\u00edm nez\u0159eteln\u00fdm pohybem. C\u00edt\u00ed vlah\u00fd v\u00e1nek na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a v\u016fni jasm\u00ednu z nakr\u00e1tko st\u0159i\u017een\u00fdch vlas\u016f m\u00eds\u00edc\u00ed se s nasl\u00e1dl\u00fdmi jahodami, je\u017e t\u00e9 os\u016fbce ulp\u011bla na rtech. Ov\u0161em i tento t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u00fd zvuk utichne, kdy\u017e ona and\u011blsk\u00e1 bytost poklekne na zem.<\/em><\/div>\n
( – sv\u011bdom\u00ed t\u00e1pe v temnot\u011b a p\u0159\u00e1n\u00ed hlasit\u011b bije na poplach – )<\/em><\/div>\n
Billovy chladn\u00e9 prsty se rozechv\u011ble vzn\u00e1\u0161\u00ed nad jeho tv\u00e1\u0159\u00ed a nakonec lehce usednou na poko\u017eku jako mot\u00fdl, co z nebes sl\u00e9tne na rozkvetlou kv\u011btinu a jemn\u011b ji pohlad\u00ed sv\u00fdmi b\u011blostn\u00fdmi k\u0159\u00eddly.<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee jeho bratr p\u0159eci sn\u00ed\u2026<\/em><\/strong><\/div>\n
Ten omamn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 neskute\u010dn\u00fd pocit, zmizel stejn\u011b rychle jako se objevil.<\/em><\/div>\n
( – Jeho rovnom\u011brn\u00fd dech se n\u00e1hle zd\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 trhan\u00fd. -)<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b okam\u017eik, sta\u010d\u00ed krati\u010dk\u00fd, ne\u017e drobn\u00e9 zrnko dopadne ve sv\u00e9m voln\u00e9m p\u00e1du do hlubin \u010dasu na dno star\u00fdch p\u0159es\u00fdpac\u00edch hodin a j\u00e1 p\u0159estanu<\/em> h<\/em><\/strong>l<\/em>o<\/em><\/strong>u<\/em>p<\/em><\/strong>\u011b sn\u00edt.<\/em><\/div>\n
Ne, nezastav\u00ed se. Ne pro n\u011bj.<\/em><\/div>\n
Ne te\u010f.<\/em><\/div>\n
Otev\u0159e o\u010di. Vt\u00edrav\u00e1 ospalost, kter\u00e1 se je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami tak n\u00e1hle a bez varov\u00e1n\u00ed zmocnila jeho t\u011bla, zmizela a nahradil ji jej\u00ed dokonal\u00fd protiklad.<\/em><\/div>\n
„Dobrou noc.“ Za\u0161ept\u00e1 a usm\u011bje se na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou, \u00fasp\u011b\u0161n\u011b tak skr\u00fdvaj\u00edc rozechv\u011blost vlastn\u00edho srdce. Narozd\u00edl od jeho dvoj\u010dete, v jeho\u017e ho\u0159ce hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch se odr\u00e1\u017e\u00ed \u010dir\u00e1 panika a touha uniknout z dosahu toho dokonal\u00e9ho pohledu. Slova, co maj\u00ed splynout ze rt\u016f v prapodivn\u00e9m sc\u00e9n\u00e1\u0159i z d\u011btstv\u00ed, nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Usnula n\u011bkde v pustin\u011b.<\/em><\/div>\n
Ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed ticho mezi nimi se prohlubuje ka\u017edou uplynulou vte\u0159inou. Dokud Bill neposb\u00edr\u00e1 posledn\u00ed sn\u00edtka z trosek vlastn\u00ed odvahy, nic ho nezastav\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J-jak dlouho u\u017e jsi\u2026jsi vzh\u016fru?“ zakokt\u00e1. D\u00fdch\u00e1n\u00ed se zpomal\u00ed, po chv\u00edli a\u017e zadrhne vprost\u0159ed cesty do plic.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Stalo se n\u011bco?“ odv\u011bt\u00ed, nech\u00e1vaje t\u00f3n sv\u00e9ho hlasu st\u00e1le na pokraji sly\u0161itelnosti. Jednoduch\u00e9 rozhodnut\u00ed ho nut\u00ed sehr\u00e1t kr\u00e1tkou sc\u00e9nku na jevi\u0161ti hotelov\u00e9ho pokoje. Je v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 d\u016fle\u017eit\u00e1 na to, aby si mohla dovolit b\u00fdt p\u0159edvedena jakkoli jinak, ne\u017e-li perfektn\u011b.<\/em><\/div>\n
Vydechne \u00falevou a lehce zkrout\u00ed rty do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/em><\/div>\n
Herec m\u016f\u017ee b\u00fdt spokojen.<\/em><\/div>\n
„Ne, jist\u011b\u017ee ne, jen\u2026“<\/em><\/div>\n
„\u2026se mo\u017en\u00e1 teprve stane.“ Dopov\u00ed za n\u011bj ti\u0161e Tom.<\/em><\/div>\n
V\u00fdk\u0159ik.<\/em><\/div>\n
Drobn\u00e9 t\u011blo \u010dernovlas\u00e9ho chlapce n\u00e1hle ztratilo pevnou p\u016fdu pod nohama, aby mohlo na pouhou slzu z v\u011b\u010dn\u00e9ho toku \u010dasu vzl\u00e9tnout a spadnout do sv\u011btle modr\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek. Spout\u00e1n okovy bratrov\u00fdch dlan\u00ed, jejich\u017e dotek jeho vlastn\u00ed k\u016f\u017ei rozpaluje dob\u011bla, om\u00e1men dechem, co nev\u011bdomky rozechv\u00edv\u00e1 z\u00e1voje \u010dern\u00fdch \u0159as, sna\u017e\u00edc\u00ed se skr\u00fdt tu proradnou br\u00e1nu do du\u0161e.<\/em><\/div>\n
Nadarmo. Strach a nap\u011bt\u00ed spole\u010dn\u011b sm\u011ble berou za kliku a otv\u00edraj\u00ed ji doko\u0159\u00e1n. Nech\u0165 \u010dte ten, kdo m\u00e1 odvahu a neboj\u00ed se riskovat\u2026<\/em><\/div>\n
Dv\u011b srdce bij\u00ed v jednolit\u00e9m rytmu. Ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed n\u00e1dech se zd\u00e1 b\u00fdt o n\u011bco m\u00e1lo krat\u0161\u00ed ne\u017e ten p\u0159edchoz\u00ed, stejn\u011b jako vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 se rozprost\u00edr\u00e1 mezi pouh\u00fdm sn\u011bn\u00edm o osam\u011bl\u00e9m polibku a sladk\u00fdmi rty. Nikdy nevy\u0159\u010den\u00e9 ot\u00e1zky odr\u00e1\u017e\u00ed se ode zd\u00ed. Zmaten\u00e9 my\u0161lenky se ztr\u00e1c\u00ed ve v\u00edru rozpolcen\u00fdch pocit\u016f a odpov\u011bdi z\u016fst\u00e1vaj\u00ed n\u011bm\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi sem p\u0159i\u0161el, Bille?“ za\u0161ept\u00e1. Jejich pohledy pln\u00e9 temn\u011b hn\u011bd\u00e9 \u010dokol\u00e1dy se pozvolna m\u00eds\u00ed a vytv\u00e1\u0159\u00ed spolu novou, zcela jedine\u010dnou chu\u0165.<\/em><\/div>\n
„Kv\u016fli\u2026 ukol\u00e9bavce.“<\/em><\/div>\n
„Ukol\u00e9bavce?“ Billova \u00fasta se nez\u0159eteln\u011b pohybuj\u00ed. Nesly\u0161n\u011b. O\u010di, zast\u0159en\u00e9 v\u00e1\u0161n\u00ed, odez\u00edraj\u00ed slova, av\u0161ak mysl je nedok\u00e1\u017ee pochopit. Ona vz\u00e1jemn\u00e1 bl\u00edzkost se zd\u00e1 b\u00fdt ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 ne\u00fanosn\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Chci, abys ji sly\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159itak\u00e1 Tom, povol\u00ed stisk sv\u00fdch dlan\u00ed okolo \u00fatl\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00ed. Zav\u00e1h\u00e1, je\u0161t\u011b jednou se dotkne pohledem kontur bratrovy tv\u00e1\u0159e a p\u0159eval\u00ed se na volnou stranu postele. „Poslouch\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
Sm\u00edch. Jisk\u0159i\u010dky v temn\u00fdch, hlubok\u00fdch vod\u00e1ch, v nich\u017e jeho srdce tou\u017e\u00ed utonout.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d se sm\u011bje\u0161? \u0158ekl jsem snad\u2026 “ P\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fd prst p\u0159es jeho rty jej ihned uml\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di.“ Promluv\u00ed po chv\u00edli jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka a on uposlechne. Zrak nech\u00e1 op\u011bt oslepit tmou.<\/em><\/div>\n
M\u00edsto vedle n\u011bj se zhoupne v ladn\u00e9m pohybu. Okouzluj\u00edc\u00ed v\u016fn\u011b jasm\u00edn\u016f se vytrat\u00ed. Ov\u0161em jen na moment – ne\u017e se pootev\u0159ou dve\u0159e a studen\u00fd, srpnov\u00fd v\u00e1nek ji zavane zp\u011bt.<\/em><\/div>\n
Drobn\u00e9 dlan\u011b se zmocn\u00ed jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed a on je nucen n\u00e1sledovat kradm\u00e9 kroky, je\u017e jej doprov\u00e1z\u00ed n\u011bkde v temnot\u011b.<\/em><\/div>\n
„Kam m\u011b to vede\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom?“ op\u00e1\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00fd chlapec a rukou, zlehka omotanou kolem bratrova pasu, si sv\u00e9 dvoj\u010de p\u0159it\u00e1hne je\u0161t\u011b o kousek bl\u00ed\u017ee k sob\u011b. „Pozor, te\u010f bude schod.“<\/em><\/div>\n
Vzduch se n\u00e1hle prudce ochlad\u00ed a ledov\u00fd v\u00edtr jej pol\u00edb\u00ed na bled\u00e9, popraskan\u00e9 rty.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsme tady\u2026 na balk\u00f3n\u011b? Je tu snad lep\u0161\u00ed akustika?“ zept\u00e1 se Tom a oto\u010d\u00ed se sm\u011brem k m\u00edstu, kde tu\u0161\u00ed Billovu tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
Rozesm\u00e1l se, znovu. Te\u010f mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b hlasit\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d\u2026?“ na\u0161pul\u00ed ubl\u00ed\u017een\u011b \u00fasta.<\/em><\/div>\n
„Ml\u010d.“ Tich\u00fd hlas mu za\u0161ept\u00e1 t\u011bsn\u011b u ucha a Tomovo srdce se na okam\u017eik zastav\u00ed, odm\u00edtaje d\u00e1le jasn\u011b spolupracovat, a\u017e se nakonec roztlu\u010de je\u0161t\u011b rychleji, a\u017e se Tom boj\u00ed, \u017ee by mu mohlo vysko\u010dit z hrudi p\u0159\u00edmo do Billovy n\u00e1ru\u010de a prozradit mu v\u0161echna jeho nejtajn\u011bj\u0161\u00ed tajemstv\u00ed. „U\u017e to za\u010d\u00edn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Dv\u011b ruce jej zezadu obejmou okolo pasu a uv\u011bzn\u00ed jej ve sv\u00e9m h\u0159ejiv\u00e9m objet\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Co t\u00edm\u2026?“<\/em><\/div>\n
„Prost\u011b jen poslouchej\u2026“<\/em><\/div>\n
Ticho – klidn\u00e9, m\u00edrumilovn\u00e9. Nesly\u0161\u00ed nic v\u00edc, ne\u017e zur\u010den\u00ed vody, co se t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed o hladinu ka\u0161ny uprost\u0159ed zahrady. Zp\u011bv pt\u00e1k\u016f, co d\u00e1vaj\u00ed sbohem dal\u0161\u00edmu uplynul\u00e9mu dni. Posledn\u00ed kv\u011bty, co uschov\u00e1vaj\u00ed svou kr\u00e1su pod z\u00e1\u0161titu okv\u011btn\u00edch l\u00edstk\u016f, chystaj\u00edc se sp\u00e1t. Dech, co se jemn\u011b dot\u00fdk\u00e1 odhalen\u00e9 k\u016f\u017ee na jeho krku\u2026<\/em><\/div>\n
T\u011blo, doposud napjat\u00e9 v zoufalosti dan\u00e9 chv\u00edle, se najednou uvoln\u00ed, poklidn\u011b spo\u010dine v t\u00e9 ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010di.<\/em><\/div>\n
( – dva protiklady do sebe dokonale zapadnou – )<\/em><\/div>\n
„Te\u010f otev\u0159i o\u010di.“<\/em><\/div>\n
P\u0159es konturu \u0159as postupn\u011b prostoup\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 zapl\u0148uje celou oblohu. Spektrum barev, od jemn\u00fdch odst\u00edn\u016f sv\u011btlounce \u017elut\u00e9, a\u017e po krvav\u011b rudou. Drobn\u00e9 chom\u00e1\u010dky tmav\u00fdch \u010derv\u00e1nk\u016f, co sna\u017e\u00ed se alespo\u0148 na chv\u00edli ukr\u00e1st p\u016fvab zlat\u00e9mu prstenci.<\/em><\/div>\n
Souzn\u011bn\u00ed nebes a zem\u011b. Tak\u2026 kouzeln\u00e9. Vyst\u0159ihnut\u00e9 z obrazu, \u010di snad rovnou z mal\u00ed\u0159sk\u00e9ho pl\u00e1tna, kter\u00e9 opu\u0161t\u011bn\u011b dl\u00ed v um\u011blcov\u011b kr\u00e1lovstv\u00ed za zam\u010den\u00fdmi dve\u0159mi.<\/em><\/div>\n
– Ticho.<\/em><\/div>\n
Souzn\u011bn\u00ed. –<\/em><\/div>\n
„Ukol\u00e9bavka\u2026“ vydechne ve chv\u00edli pozn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„… pro z\u00e1pad slunce.“ Dopov\u00ed jeho dvoj\u010de, a je\u0161t\u011b v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itiskne v tom jedine\u010dn\u00e9m okam\u017eiku.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„\u0158ekni, br\u00e1\u0161ko, l\u00edb\u00ed se ti?“<\/em><\/div>\n
„Co?“<\/em><\/div>\n
„Ta na\u0161e podivn\u00e1 podzimn\u00ed romance\u2026“<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
Jednou tak<\/em><\/strong><\/div>\n
na konci listopadu\u2026<\/em><\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n
Hlasit\u00e1 hudba. Dun\u011bn\u00ed, co zrychluje tepovou frekvenci. Tich\u00fd sm\u00edch hraj\u00edc\u00ed v rytmu d\u011btsk\u00e9 zvonkohry. Mo\u017en\u00e1 snad i l\u00edbezn\u00fd, jen kdyby v tuhle chv\u00edli nezn\u011bl tak nepat\u0159i\u010dn\u011b. Karm\u00ednov\u00e9 rty \u0161eptaj\u00ed nepat\u0159i\u010dn\u00e1 slova a za tajemn\u00e9ho podve\u010dera vyb\u00edz\u00ed k h\u0159\u00edch\u016fm, co rad\u011bji m\u011bla by se skr\u00fdt pod z\u00e1\u0161titu noci.<\/div>\n
A on c\u00edt\u00ed jen onu sladkou v\u016fni, je\u017e se kolem n\u011bj ov\u00edj\u00ed jako Lilith, zr\u00e1dn\u00fd had, kolem stromu pozn\u00e1n\u00ed. Tak omamnou.<\/div>\n
Hebk\u00e9 doteky prst\u016f se hrav\u011b pohybuj\u00ed sm\u011brem vzh\u016fru, nech\u00e1vaj\u00edc za sebou ho\u0159\u00edc\u00ed pl\u00e1\u0148, dokonale kontrastuj\u00edc\u00ed s chladem, kter\u00fd se rozprost\u00edr\u00e1 v\u0161ude kolem nich. Hork\u00e1 \u00fasta na k\u016f\u017ei si ml\u010dky raz\u00ed cestu p\u0159es jeho l\u00edcn\u00ed kost a\u017e ke rt\u016fm, kde se spoj\u00ed v jednom \u017e\u00e1dostiv\u00e9m polibku\u2026 Lehce pije dou\u0161ky z onoho trpk\u00e9ho poh\u00e1ru poku\u0161en\u00ed a p\u0159est\u00e1v\u00e1 sly\u0161et tlukot vlastn\u00edho srdce za branou zatracen\u00ed.<\/div>\n
A zat\u00edmco kroky si to m\u00ed\u0159\u00ed ke st\u0159edu m\u00edstnosti, ledov\u00e9 ruce postupn\u011b p\u0159ekon\u00e1vaj\u00ed hranice jednotliv\u00fdch vrstev oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 ho d\u011bl\u00ed od dotek\u016f t\u00e9 nazl\u00e1tl\u00e9 k\u016f\u017ee, vystaven\u00e9 dlouh\u00e9 hodiny slunci, co tolik tou\u017e\u00ed ochutnat.<\/div>\n
Sv\u011bdom\u00ed pobou\u0159en\u011b k\u0159i\u010d\u00ed, on jej v\u0161ak nesly\u0161\u00ed.<\/div>\n
Nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
Vlastn\u011b ani nechce.<\/div>\n
Nech\u00e1v\u00e1 se st\u00e1hnout do rozestlan\u00fdch pe\u0159in, ani na moment neopou\u0161t\u011bj\u00edc sv\u00fdmi dlan\u011bmi to poddajn\u00e9 t\u011blo, je\u017e slastn\u011b vzdych\u00e1 pod jeho nyn\u00ed ji\u017e v\u00e1\u0161niv\u00fdmi dotyky\u2026<\/p>\n<\/div>\n
–<\/div>\n
Kniha se uzav\u0159ela.<\/div>\n
*<\/div>\n
Av\u0161ak pak najednou<\/div>\n
procitne.<\/div>\n
A pt\u00e1 se, kdo ve skute\u010dnosti je\u2026<\/div>\n
.<\/div>\n
.<\/div>\n
.<\/div>\n
Zbab\u011blec.<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera Tak t\u00e9m\u011b\u0159 symbolicky, a p\u0159ece nepl\u00e1novan\u011b, jsem se rozhodla dopsat dal\u0161\u00ed d\u00edl. Takov\u00fd mal\u00fd d\u00e1re\u010dek pod strome\u010dek… Mo\u017en\u00e1 za to m\u016f\u017ee ta zimn\u00ed melancholie. Mo\u017en\u00e1 prvn\u00ed sn\u00edh, co n\u00e1m tu pozvolna pad\u00e1 za oknem. Nebo fakt, \u017ee jsem psan\u00edm op\u011bt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-12764","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12764","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12764"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12764\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12764"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12764"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12764"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}