{"id":12770,"date":"2009-12-24T18:30:00","date_gmt":"2009-12-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12740"},"modified":"2009-12-24T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-24T17:30:00","slug":"advent-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/24\/advent-8\/","title":{"rendered":"Advent 8."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc a Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jednodu\u0161e, panenka<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
Ach m\u016fj bo\u017ee, on je tak stra\u0161n\u011b sladk\u00fd! Kdy\u017e jsem jej obj\u00edmal a konej\u0161iv\u011b hladil p\u0159ed t\u00edm hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00edm, byl jsem dost nam\u011bkko. P\u0159eci jen, m\u00edt v ruce chv\u011bj\u00edc\u00ed se dokonalost, kter\u00e1 v\u00e1m \u0161pit\u00e1 tich\u00e1 slova d\u00edk\u016f, je\u017e maj\u00ed snad v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam ne\u017e kdy jindy, je trochu odli\u0161n\u00e9 od toho, na co jsem byl doposud zvykl\u00fd. Naprosto m\u011b okouzlil jeho nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e se jej kluci na n\u011bco ptali, a on jim prost\u011b neodpov\u00eddal. Jen se zasn\u011bn\u011b koukal bu\u010fto do hromady b\u00edl\u00e9ho sn\u011bhu, nebo se divil sv\u00fdch vlas\u016fm, koukal na padaj\u00edc\u00ed vlo\u010dky a usilovn\u011b o n\u011b\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Korunu tomu nasadilo jeho picnut\u00ed do hlavy. Jak\u017etak\u017e jsem se dr\u017eel, koutky mi sice cukaly o sto p\u00e9ro, ale vydr\u017eel jsem to. Le\u010d jeho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed na m\u016fj nesmysln\u00fd argument v\u016f\u010di Andreasov\u011b hloup\u00e9 pozn\u00e1mce, byl bezkonkuren\u010dn\u00ed. Podle v\u0161eho kluky okouzlil. Je mi jasn\u00e9, \u017ee si jej ka\u017ed\u00fd mus\u00ed zamilovat. Jeho sladk\u00e9mu kouzlu nev\u011bdomosti d\u00edt\u011bte a ne\u00famysln\u00e9 smyslnosti, by podlehl jist\u011b ka\u017edi\u010dk\u00fd tvor na \u0161ir\u00e9 planet\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho \u00fasm\u011bvn\u00e9 a tich\u00e9 obdivov\u00e1n\u00ed v\u0161eho, co kolem sebe vid\u00ed, je opravdick\u00e9 zpest\u0159en\u00ed na\u0161eho pravideln\u00e9ho pochodu. Bill je s\u00e1m o sob\u011b hodn\u011b tich\u00fd a plach\u00fd chlapec, av\u0161ak jeho neznalost a touha po pozn\u00e1n\u00ed do\u010dista p\u0159etvo\u0159uje v\u0161echny jeho z\u00e1sady. Zkoum\u00e1 v\u0161echny lidi, s nejistotou, ale chut\u00ed okus\u00ed v\u0161e, co mu kde kdo nab\u00eddne. Jasn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jen od kluk\u016f nebo ode m\u011b – tedy hlavn\u011b ode m\u011b. Proto\u017ee j\u00e1 jedin\u00fd v\u00edm, co v\u0161echno se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1 za pocity. Sem tam mi ti\u0161e \u0161pitne obdivn\u00e1 a pochvaln\u00e1 slova. Odhod\u00edm kel\u00edmek, je\u0161t\u011b st\u00e1le tepl\u00fd od sva\u0159\u00e1ku, a vyhled\u00e1m Billa. Geo mu n\u011bco pov\u00edd\u00e1 a j\u00e1 m\u00e1m strach, aby se mi moje panenka v tom kel\u00edmku se sva\u0159en\u00fdm v\u00ednem neutopila. Roztomile kr\u010d\u00ed nos, kdy\u017e se sm\u011bje. Nepil nikdy nic alkoholick\u00e9ho, a tohle mu zachutnalo, tud\u00ed\u017e cel\u00fd kel\u00edmek a je\u0161t\u011b n\u011bco sem tam, mu tro\u0161i\u010dku rozproudilo krev v t\u011ble. Je povoln\u011bj\u0161\u00ed a v\u00edce otev\u0159en\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed? S\u00e1m nev\u00edm. Kluci se n\u011bkam vytratili a Bill se zapot\u00e1c\u00ed bl\u00ed\u017ee ke mn\u011b. Chyt\u00edm jej za ruku a zastav\u00edm jej. Upout\u00e1 m\u011b jeho \u010derven\u00fd nos. Zak\u0159en\u00ed se.<\/div>\n
\n
„P\u016fjdeme u\u017e dom\u016f, ano?“ I kdy\u017e je stra\u0161n\u011b roztomil\u00fd a r\u00e1d bych sledoval, co v\u00edce jeho te\u010f om\u00e1men\u00e1 hlavi\u010dka vymysl\u00ed, rad\u011bji si ho odvedu zp\u00e1tky dom\u016f. Je moc d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, co\u017e je probl\u00e9m. V dne\u0161n\u00edm zka\u017een\u00e9m sv\u011bt\u011b se jen tak ledajak\u00e1 d\u016fv\u011bra nevpl\u00e1c\u00ed. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, kdo by odolal poku\u0161en\u00ed jeho k\u0159ehkosti a povolnosti, jeho bezmezn\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e a oddanosti. N\u011bkdo by jej mohl nafetovat, nebo dokonce i zneu\u017e\u00edt, a pak by si to je\u0161t\u011b vy\u010d\u00edtal s\u00e1m za sebe. Taky by jej to mohlo du\u0161evn\u011b zlomit, kdov\u00ed, co by se s n\u00edm stalo. Vydr\u017eelo by jeho t\u011blo, ale i psychika fyzick\u00fd kontakt? Ne. Tohle nem\u016f\u017eu dopustit. Jeho nevinnost mus\u00ed z\u016fstat neposkvrn\u011bn\u00e1 ni\u010d\u00edm zl\u00fdm (ani \u017e\u00e1dn\u00fdm h\u0159\u00edchem!).<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u2026“ Na\u0161pul\u00ed rty a kouk\u00e1 na m\u011b sv\u00fdma sklen\u011bn\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Je stra\u0161n\u00e1 zima, copak tob\u011b to nevad\u00ed?“ kouknu na jeho drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. „Poj\u010f.“ Chyt\u00edm jej za ruku a odvedu jej k pr\u00e1v\u011b uvoln\u011bn\u00e9 lavi\u010dce. Sedne si a \u00falevn\u011b p\u0159iv\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Je mi zima. A-ale Tom, v\u00ed\u0161 jak je kr\u00e1sn\u00e9 c\u00edtit j\u00ed? Jak\u00fd je kr\u00e1sn\u00fd pocit na srdce v\u011bd\u011bt\u2026 \u017e-\u017ee ji c\u00edtit m\u016f\u017ee\u0161. \u017de kdy\u017e se ti rozpust\u00ed sn\u011bhov\u00e1 vlo\u010dka v dlani i bol\u00ed?“ za\u0161ept\u00e1 a polo\u017e\u00ed hlavu na m\u00e9 rameno. Alkohol je opravdu \u010darovn\u00fd! A moje domn\u011bnky z celodenn\u00edho pozorov\u00e1n\u00ed jsou spr\u00e1vn\u00e9. Je d\u011bsn\u011b p\u0159\u00edtuln\u00fd a povoln\u00fd. Zamysl\u00edm se. On je vlastn\u011b p\u0159\u00edtuln\u00fd v\u017edycky. V\u017edy se tv\u00e1\u0159\u00ed nev\u011bdom\u011b op\u0159e o mou dla\u0148. V\u017edy, kdy\u017e m\u016f\u017ee, se p\u0159itul\u00ed do m\u00e9ho objet\u00ed. Neskr\u00fdv\u00e1 sv\u00e9 city, on je projevuje. Ka\u017ed\u00fd by jej mohl prokouknout a sprost\u011b vyu\u017e\u00edt. Ka\u017ed\u00fd\u2026 P\u0159iv\u0159u siln\u011b o\u010di v moment\u011b, kdy pomysl\u00edm na sebe a svou d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed touhu.<\/div>\n
Se z\u00e1jmem se mu zahled\u00edm do p\u0159evelik\u00fdch temn\u00fdch o\u010d\u00ed. Zavrt\u00edm sm\u00ed\u0159liv\u011b hlavou. „Nev\u00edm.“ Pokr\u010d\u00edm rameny a vezmu si jeho dla\u0148 do sv\u00fdch rukou. Chci ji zah\u0159\u00e1t. Pomalu zataj\u00ed dech a pozorn\u011b sleduje, jak m\u016fj palec mne jeho h\u0159bet ruky. D\u011bl\u00e1m to r\u00e1d. R\u00e1d jej chyt\u00e1m za ruce, r\u00e1d se jej sebem\u00ed\u0148 dot\u00fdk\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee i takov\u00fd mal\u00fd dotyk, je velice osobn\u00ed a bl\u00edzk\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee i pouh\u00e9 sev\u0159en\u00ed dlan\u011b a sou\u010dasn\u00fd pohled do o\u010d\u00ed n\u011bkdy zm\u016f\u017ee v\u00edc, ne\u017e tis\u00edc slov. „K\u00e9\u017e by bylo v\u00edc takov\u00fdch lid\u00ed, jako jsi ty.“ Kouknu mu do o\u010d\u00ed a sou\u010dasn\u011b si skousnu spodn\u00ed ret. Srdce mi \u0161\u00edlen\u011b bije, kdy\u017e jemn\u011b mnu jeho dla\u0148, le\u010d nem\u016f\u017eu s t\u00edm p\u0159estat.<\/div>\n
Jeho ruka ucukne a ubl\u00ed\u017een\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m, srdce mi vynech\u00e1 n\u011bjak\u00fd ten \u00fader, jen tak ledabyle si \u0165ukne, mn\u011b v\u0161ak jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed zastav\u00ed i dech a hru\u010f, jako kdyby m\u011b probodl me\u010dem.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d?“ \u0161pitne ti\u0161e a rychle mrk\u00e1, aby mu z jeho o\u010d\u00ed op\u011bt nevytekly slzy. Trhav\u011b se nadechne a spodn\u00ed ret se mu za\u010dne t\u0159\u00e1st. Za\u010dne se t\u0159\u00e1st cel\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 zm\u00edtat v m\u00e9 n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne!“ p\u0159it\u00e1hnu si jej jem\u0148ounce za ramena a obejmu jej. „To jsem nikdy ne\u0159ekl. Ne. Nen\u00ed to pravda, panenko moje.“ Za\u0161ept\u00e1m mu m\u011bkce do vlas\u016f. Ti\u0161e vzlykne. Je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak rychle se v n\u011bm st\u0159\u00eddaj\u00ed ve\u0161ker\u00e9 pocity. Je tak emocion\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
A co kdy\u017e jsme takov\u00ed v\u0161ichni, jen na\u0161e stavy nevypou\u0161t\u00edme zrak\u016fm ostatn\u00edm? Co kdy\u017e jsme my nep\u0159irozen\u00ed herci?<\/p>\n<\/div>\n
„Nejsem \u010dlov\u011bk\u2026“ zalap\u00e1 ti\u0161e po dechu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ty jsi n\u011bco v\u00edc. Panenka moje\u2026“ holou dlan\u00ed jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tvoje?“ \u0161eptne.<\/div>\n
„No\u2026“ Zamysl\u00edm se. M\u016fj p\u016fvodn\u00ed \u00famysl byl darovat jej babi\u010dce\u2026 ale copak m\u016f\u017eu? Ne! On\u2026 ty mi nesm\u00ed\u0161 odej\u00edt, panenko. Jsi moje kouzeln\u00e1 nevinn\u00e1 panenka. Nemohu ani nechci t\u011b n\u011bkomu darovat.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026“ hlesne ti\u0161e. „Jsem pouh\u00fd dar.“<\/div>\n
O\u010di se mi roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed, tv\u00e1\u0159 zkamen\u00ed a \u00fasta se pootev\u0159ou. S takov\u00fdm sm\u00ed\u0159en\u00fdm a pokorn\u011b boj\u00e1cn\u00fdm hlasem, j\u00edm\u017e tohle vypustil ze sv\u00fdch dokonale pln\u00fdch rt\u016f, to \u0159ekl, jako kdyby to byla samoz\u0159ejmost.<\/p>\n<\/div>\n
Buch.<\/p>\n<\/div>\n
Buch.<\/p>\n<\/div>\n
„Auuu!“ vyjeknu na\u0161tvan\u011b, kdy\u017e mi n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho pr\u00e1skne o hlavu. Jako kdyby m\u011b to tak mohlo bolet. Pomysl\u00edm si, v duchu se uchechtnu a zastyd\u00edm, ale s\u00edla zvyku je holt s\u00edla zvyku. A\u0165 kluci zpytuj\u00ed sv\u011bdom\u00ed za to, jak moc n\u00e1m ubl\u00ed\u017eili. Bill na n\u011b nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1, nejsp\u00ed\u0161 nev\u00ed, co to v\u0161echno znamen\u00e1. Andreas a Georg se hystericky sm\u011bj\u00ed.<\/div>\n
„Vy jste\u2026 v\u00edte v\u016fbec, kolik jsme za tohle utratili prach\u016f?“ sm\u011bj\u00ed se ti dva tupci spolu s Gustavem, kter\u00fd si donese stejnou hra\u010dku, kterou maj\u00ed ty dv\u011b d\u011bti p\u0159ed n\u00e1ma. V\u0161imnu si, jak Bill zaost\u0159uje zrak na nafukovac\u00ed velk\u00e9 kladivo, kter\u00e9 trojice p\u0159ed n\u00e1mi dr\u017e\u00ed v ruk\u00e1ch, a \u0159e\u017eou se hlava nehlava. Tup\u00e9 a dut\u00e9 r\u00e1ny, kter\u00e9 vyd\u00e1v\u00e1 gumovina o bundy a hlavy t\u011bch blbe\u010dk\u016f, jsou legra\u010dn\u00ed. N\u011bkolik lid\u00ed se po n\u00e1s zase ot\u00e1\u010d\u00ed. Sakra, pro\u010d p\u0159ivol\u00e1v\u00e1me zrovna my v\u017edycky pozornost\u2026<\/div>\n
„Ehm\u2026 tak \u0161est euro,“ zachrapt\u00ed suver\u00e9nn\u011b, p\u0159esto pla\u0161e, Bill.<\/div>\n
Gustav zbyst\u0159\u00ed. „Jak to v\u00ed\u0161? Koupil sis to taky?“ nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1 na Billa, kter\u00fd jen zavrt\u00ed hlavou doprava a doleva. Vlasy mu vlaj\u00ed. „Ne\u2026 Jen to v\u00edm.“<\/div>\n
„No jo\u2026 odhad m\u00e1\u0161 asi dobr\u00fd,“ pokr\u010d\u00ed nad t\u00edm n\u00e1\u0161 buben\u00edk rameny a za\u010dne se ml\u00e1tit s t\u011bma h\u0148upama. Je to celkem z\u00e1bavn\u00e9 je pozorovat, kdybych tady s sebou nem\u011bl svoji k\u0159ehkou panenku, nejsp\u00ed\u0161 bych se k nim p\u0159idal. Ale te\u010f na to nen\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. M\u00e1m strach jej nechat bez dozoru. Vypl\u0148uje po\u0159\u00e1d moji mysl a j\u00e1 se tomu nebr\u00e1n\u00edm, ba pr\u00e1v\u011b naopak. S\u00e1m sebe p\u0159ekvapuju, jak\u00fd vztah k n\u011bmu chov\u00e1m. Je tak nep\u0159ekonateln\u011b siln\u00fd. Chci jej dr\u017eet v objet\u00ed a chci se o n\u011bj starat. St\u0159e\u017eit ka\u017ed\u00fd jeho nesm\u011bl\u00fd krok a u\u010dit jej to, co nezn\u00e1. Chci mu uk\u00e1zat v\u0161echno, co nikdy nevid\u011bl a nikdy nezkusil. Chci b\u00fdt s n\u00edm. Kdy\u017e jej pozoruju mezi t\u011bma klukama, siln\u011b si uv\u011bdomuju jeho v\u00fdjime\u010dnost. Vy\u010dn\u00edv\u00e1 z n\u011bj na m\u00edle daleko, jen slep\u00fd by to nepoznal. Po\u0159\u00e1d nad n\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a zji\u0161\u0165uji, \u017ee mu chci v\u0161echno uk\u00e1zat a vysv\u011btlit, ale s\u00e1m. Jen j\u00e1 a on. My dva…<\/p>\n<\/div>\n
Zvednu se a p\u0159ijdu bl\u00ed\u017e k nim, z\u00e1rove\u0148 se ale zdr\u017e\u00edm v bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od nich tak, abych nedostal n\u011bjakou r\u00e1nu t\u00edm nafukovac\u00edm velk\u00fdm kladivem.<\/div>\n
„Ehm\u2026 Kluci, my u\u017e p\u016fjdem,“ zahled\u00edm se v\u0161em do o\u010d\u00ed. Bill ihned p\u0159icupit\u00e1 za m\u00e1 z\u00e1da, trochu zavr\u00e1vor\u00e1, jako kdyby byl m\u00fdm oc\u00e1skem a op\u011bt se tak neskonale pokorn\u011b a provinile zad\u00edv\u00e1. Jeho o\u010di jsou sklen\u011bn\u00e9, odr\u00e1\u017e\u00ed se v nich p\u0159evr\u00e1cen\u00fd obraz v\u0161eho, co se zde nach\u00e1z\u00ed. Zamiloval jsem si jeho nevinn\u00fd pohled. Je to tak \u017e\u00e1dostiv\u00e9\u2026<\/div>\n
„Aha\u2026 babi\u010dka, co\u2026“ usoud\u00ed Gustav sklesle.<\/div>\n
„No\u2026 jo,“ nikdy jsem se p\u0159\u00edli\u0161 nevymlouval, nikdy jsem nelhal, ale te\u010f jsem to tak tro\u0161i\u010dku ud\u011blat musel. No co, mal\u00e1 le\u017e, to se p\u0159e\u017eije!!<\/div>\n
„Aha, tak se m\u011bjte. Aaa zase se mus\u00edme co nejd\u0159\u00edv setkat!!“ k\u0159ikne Andy, jen\u017e si zvl\u00e1\u0161\u0165 obl\u00edbil Billa. Je to dobr\u00fd kluk, nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, ale p\u0159edstava, \u017ee bych Billa m\u011bl p\u016fj\u010dit, by\u0165 jen na chvili\u010dku, do jeho rukou, je pro m\u011b absolutn\u00ed tabu. Bill je jen m\u016fj. On je toti\u017e moje kr\u00e1sn\u00e1 panenka. Geo a v\u0161ichni kluci n\u00e1m je\u0161t\u011b stihnou zam\u00e1vat, nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 se s nima dneska nelou\u010d\u00edm, nem\u00e1m na to n\u00e1ladu, chci s n\u00edm b\u00fdt o samot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vyd\u00e1m se za Tomem po jeho boku. Za tu chv\u00edli, co jsem se tady mohl voln\u011b proch\u00e1zet po m\u011bst\u011b, a to jen d\u00edky Tomovi, jsem stihl poznat spoustu v\u011bc\u00ed. T\u0159eba to, jak chutn\u00e1 sva\u0159en\u00fd v\u00edno se sko\u0159ic\u00ed. Ten kel\u00edmek, v n\u011bm\u017e fialov\u00e1 tekutina byla, mi p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1l prsty, a ta v\u016fn\u011b linouc\u00ed se z n\u011bj, byla v\u00edce ne\u017e omamn\u00e1. M\u011blo to takovou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chu\u0165\u2026 jestli na to nezapomenu, budu se muset Toma zeptat, co to bylo za chu\u0165. Tedy\u2026 pokud mi to vysv\u011btl\u00ed. On\u2026 chov\u00e1 se te\u010f tak trochu odta\u017eit\u011b. P\u0159ed t\u011bma klukama a vlastn\u011b dneska cel\u00fd den. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se na m\u011b d\u00edv\u00e1, c\u00edtil jsem jeho pohled, a jak bych taky nemohl, jeho pohled je tak spaluj\u00edc\u00ed, tak p\u0159\u00edjemn\u00fd a pro m\u011b smutn\u00fd. Oznamuje mi r\u016fzn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 se sna\u017e\u00edm z jeho o\u010d\u00ed vy\u010d\u00edst.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak se mi chv\u011bj\u00ed ruce. Ty rukavice jsou jaksi prom\u00e1\u010den\u00e9 a stud\u00ed. Nen\u00ed to zas tak p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, celkem hodn\u011b to \u0159e\u017ee a ruce mi zvl\u00e1\u0161tn\u011b napuchaj\u00ed a rudnou, hlavn\u011b jednotliv\u00e9 prsty jsou jako bu\u0159t\u00edky. P\u0159im\u00e1\u010dknu se v\u00edce k Tomovi. Boj\u00edm se tady t\u011bch v\u0161ech lid\u00ed okolo. To je snad jedin\u00e9, co mi tak trochu vad\u00ed. Jedin\u011b oni, ti lid\u00e9, m\u011b znepokojuj\u00ed. Ne \u017ee bych se ostatn\u00edch v\u011bc\u00ed neb\u00e1l. J\u00e1 vlastn\u011b\u2026 boj\u00edm se t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161eho, co nezn\u00e1m, ale ty davy lid\u00ed, kter\u00e9 jsem v\u017edycky pozoroval akor\u00e1t z v\u00fdkladn\u00edch sk\u0159\u00edn\u00ed, jsou tak neklidn\u00e9 a\u2026 opravdu d\u011bsiv\u00e9. Nejsou v\u016fbec tolerantn\u00ed a klidn\u011b do m\u011b str\u010d\u00ed, kdy\u017e jim nesta\u010d\u00edm uhnout. Polekan\u011b se nam\u00e1\u010dknu na Toma a vyhled\u00e1m jeho dla\u0148, s kterou propletu prsty. V\u017edycky to tak d\u011bl\u00e1\u2026 snad mu to nevad\u00ed. Srdce se mi rozbu\u0161\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e zaznamen\u00e1m elektrizuj\u00edc\u00ed dotek jeho hebk\u00e9 k\u016f\u017ee – rukavice jsem si sundal.<\/p>\n<\/div>\n
Pohled zabodne na m\u011b a jeho koutky se zvln\u00ed do \u00fasm\u011bvu. Mali\u010dko, ale \u0161\u0165astn\u011b mu to op\u011btuji.<\/div>\n
Zahne do klidn\u011bj\u0161\u00ed ulice, d\u00edkybohu. Nen\u00ed tu tolik lid\u00ed, p\u0159esto p\u0159ese v\u0161echno se jej nad\u00e1le dr\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Jdeme dom\u016f?“ \u0161pitnu ti\u0161e.<\/div>\n
Ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Ehm\u2026“ sklon\u00edm pohled k zemi. „P-pot\u0159ebuju zase na z\u00e1chod.“ Nakr\u010d\u00edm provinile obo\u010d\u00ed\u2026 Po\u0159\u00e1d mus\u00edm chodit na z\u00e1chod. Je to tak trapn\u00e9! C\u00edt\u00edm, jak mi tv\u00e1\u0159e dost\u00e1vaj\u00ed postupn\u011b syt\u011bj\u0161\u00ed barvu, a\u017e se zm\u011bn\u00ed do ruda.<\/div>\n
„To nevad\u00ed. Za chvili\u010dku tam jsme,“ stiskne mi siln\u011bji ruku a mrkne jedn\u00edm o\u010dn\u00edm v\u00ed\u010dkem.<\/div>\n
Pomalu p\u0159ik\u00fdvnu a zahled\u00edm se smutn\u011b do zem\u011b. Odkopnu jeden kam\u00ednek, kter\u00fd mi stoj\u00ed v cest\u011b.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem, abys byl smutn\u00fd, Bille.“ Zastav\u00ed se. „Ty jsi moje panenka,“ p\u0159ik\u00fdvne a drob\u00e1tko se usm\u011bje. Sklon\u00ed se v\u00edce ke mn\u011b, jeliko\u017e jsem men\u0161\u00ed, a vtiskne mi drobnou pusu na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
Srdce mi zaples\u00e1 a zkolabuje blahem.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc a Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc a Lorett Jednodu\u0161e, panenka Tom Ach m\u016fj bo\u017ee, on je tak stra\u0161n\u011b sladk\u00fd! Kdy\u017e jsem jej obj\u00edmal a konej\u0161iv\u011b hladil p\u0159ed t\u00edm hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00edm, byl jsem dost nam\u011bkko. P\u0159eci jen, m\u00edt v ruce chv\u011bj\u00edc\u00ed se dokonalost, kter\u00e1 v\u00e1m \u0161pit\u00e1 tich\u00e1 slova<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12770","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12770","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12770"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12770\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12770"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12770"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12770"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}