{"id":12790,"date":"2009-12-23T18:30:00","date_gmt":"2009-12-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12760"},"modified":"2009-12-23T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-23T17:30:00","slug":"hate-you-for-lovin-me-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/23\/hate-you-for-lovin-me-30\/","title":{"rendered":"Hate you for lovin‘ me 30."},"content":{"rendered":"
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Nothing’s left<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Po celodenn\u00edm poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed a ob\u010dasn\u00fdch l\u00edn\u00fdch p\u0159esunech do koupelny a zp\u00e1tky, se Bill kone\u010dn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil k tomu, aby vstal. Pokou\u0161el se o to u\u017e d\u0159\u00edv, neskute\u010dn\u00e1 bolest v\u0161ak sv\u00edrala jeho t\u011blo, a hlavn\u011b du\u0161i tak pevn\u011b, \u017ee ho poka\u017ed\u00e9 znovu p\u0159inutila pon\u00ed\u017een\u011b klesnout do t\u011bch p\u0159ikr\u00fdvek, ve kter\u00fdch ho Tom p\u0159ede\u0161lou noc nechal le\u017eet, a z\u016fstat tam, dokud jeho tragick\u00e9 p\u0159edstavy plynule nep\u0159e\u0161ly v neklidn\u00e9 sny, ze kter\u00fdch se v\u017edy za n\u011bkolik m\u00e1lo des\u00edtek minut s\u00e1m probouzel sv\u00fdm vlastn\u00edm k\u0159ikem\u2026 V\u011bt\u0161inou to bylo n\u011bco jako „P\u0159esta\u0148“, „Dost!“ nebo podobn\u011b\u2026 asi dvakr\u00e1t si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee ve snu, a tud\u00ed\u017e vlastn\u011b i ve skute\u010dnosti, \u00fap\u011bnliv\u011b vol\u00e1 Toma a pros\u00ed ho, aby ho zachr\u00e1nil\u2026 existovali pro n\u011bj moment\u00e1ln\u011b dva Tomov\u00e9 – jeden zl\u00fd, kter\u00fd mu \u0159\u00edkal hrub\u00e9 v\u011bci a tvrd\u011b a nel\u00edtostn\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eel do Billova \u00fazk\u00e9ho t\u011bla\u2026 a druh\u00fd – jeho „vlastn\u00ed“ Tom, od kter\u00e9ho se \u010dekalo, \u017ee Billovi v\u017edycky pom\u016f\u017ee a ut\u011b\u0161\u00ed ho\u2026 V\u017edycky ho v\u0161ak jeho vlastn\u00ed vol\u00e1n\u00ed vytrhlo z neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se dovolal pomoci\u2026 b\u016fhv\u00ed, jestli by n\u011bjak\u00e1 p\u0159i\u0161la\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd zpocen\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd, tv\u00e1\u0159e zm\u00e1\u010den\u00e9 slzami, se posadil na posteli, pomyslel na to, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed vst\u00e1t, ne\u017e zase usne\u2026 Dr\u00e1pal se na nohy, sna\u017e\u00edc si nep\u0159ipustit tupou bolest hlavy, pomalu a opatrn\u011b do\u0161el bos do koupelny a prvn\u00ed v\u011bc, kterou uvid\u011bl, byl jeho odraz. Zarudl\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 o\u010di z\u00edraly na Billa stejn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b jako on na n\u011b\u2026 Bodej\u0165 by nebyly pr\u00e1zdn\u00e9\u2026 Chyb\u011blo v nich to jedin\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 Bill ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b kdy spat\u0159oval\u2026 chyb\u011bl v nich Tom.<\/div>\n
Sev\u0159el se mu \u017ealudek, srdce jako by nem\u011blo s\u00edlu b\u00edt, pod tlakem t\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 bolesti, kter\u00e1 se rozlila jeho nitrem\u2026 V\u011bdom\u00ed, \u017ee tentokr\u00e1t u\u017e to nikdo a nic nesprav\u00ed\u2026 Nikdy u\u017e u sebe nebude m\u00edt toho, koho nejv\u00edc miloval a pot\u0159eboval\u2026 S hysterick\u00fdmi vzlyky, derouc\u00edmi se samovoln\u011b z jeho \u00fast, a\u017e ho z toho rozbolelo na prsou, se svalil znovu na postel, hlavu zabo\u0159il do mokr\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e\u2026 a v\u0161echno se opakovalo znovu a znovu cel\u00fd den.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Za pozdn\u00edho odpoledne si Bill teprve uv\u011bdomil, jak\u00fd m\u00e1 hlad. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee kdy\u017e n\u011bco sn\u00ed, bolest aspo\u0148 trochu ustoup\u00ed, a to byla jedin\u00e1 v\u011bc, kterou si te\u010f p\u0159\u00e1l. Probl\u00e9m byl, \u017ee nejd\u0159\u00edv musel vst\u00e1t, obl\u00e9knout se, u\u010desat se a sej\u00edt cel\u00e1 dv\u011b patra do p\u0159\u00edzem\u00ed hotelu. Zatou\u017eil po tom, aby dve\u0159e rozrazil Tom, vzal ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed do sv\u00fdch siln\u00fdch rukou, a odnesl ho a\u017e dol\u016f do hotelov\u00e9 restaurace. Poc\u00edtil bolestiv\u00e9 \u0161kubnut\u00ed u srdce, kdy\u017e na to pomyslel.<\/div>\n
P\u0159es den n\u011bkolikr\u00e1t n\u011bkdo klepal na dve\u0159e jeho pokoje, nikdy v\u0161ak nikoho nepustil dovnit\u0159. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby to byl Tom, tak by se nenechal tak lehce odb\u00fdt\u2026 a v\u016fbec – pro\u010d by za n\u00edm Tom je\u0161t\u011b chodil?<\/div>\n
Obl\u00e9k\u00e1n\u00ed Billovi trvalo neskute\u010dn\u011b dlouho – ka\u017edou pono\u017eku si natahoval snad p\u016fl hodiny. Obl\u00e9kl se dost teple, i p\u0159esto se nad\u00e1le t\u0159\u00e1sl\u2026 nebyl si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, zda za to doopravdy m\u016f\u017ee zima.<\/div>\n
M\u011bl na sob\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 zna\u010dkov\u00e9 tepl\u00e1ky a hu\u0148at\u00fd vln\u011bn\u00fd svetr. L\u00edmec byl tak vysok\u00fd, \u017ee mu sotva bylo vid\u011bt do obli\u010deje. Nemohl naj\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 boty, jedin\u00e9, kter\u00e9 upoutaly jeho pohled, byly \u0161pi\u010dat\u00e9 ko\u017een\u00e9 boty na podpatku, kter\u00e9 se v\u00e1lely u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Na podpatc\u00edch um\u011bl chodit, nosil je hlavn\u011b v p\u0159\u00edpadech, kdy se mu tenisky v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nehodily k outfitu. Dnes to zrovna nebyl ten p\u0159\u00edpad, ale jin\u00e1 mo\u017enost nebyla.<\/div>\n
Nezdr\u017eoval se s l\u00ed\u010den\u00edm ani \u010des\u00e1n\u00edm\u2026 te\u010f u\u017e bylo \u00fapln\u011b jedno, jak vypad\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Vy\u0161el ven, kartu od pokoje si str\u010dil do kapsy tepl\u00e1k\u016f a klapal na podpatc\u00edch dol\u016f ze schod\u016f. Dole v hotelov\u00e9 restauraci zahl\u00e9dl hlavy n\u011bkolika lid\u00ed z t\u00fdmu. Na chv\u00edli zav\u00e1hal, jestli vlastn\u011b chce j\u00edt dovnit\u0159. Krom\u011b toho, \u017ee necht\u011bl s nik\u00fdm mluvit, je\u0161t\u011b nav\u00edc sed\u011bl u stolu i David, a kdy\u017e si Bill vzpomn\u011bl, v jak\u00e9m stavu ho David naposledy vid\u011bl, mluvit s n\u00edm bylo opravdu to posledn\u00ed, co si Bill p\u0159\u00e1l. Bylo v\u0161ak pozd\u011b. Ne\u017e se sta\u010dil vytratit, v\u0161ech p\u011bt lid\u00ed u stolu p\u0159estalo mluvit a zvedlo hlavu k Billov\u011b vysok\u00e9 huben\u00e9 postav\u011b.<\/div>\n
Bill se zarazil a z\u016fstal st\u00e1t n\u011bkolik krok\u016f od jejich stolu. Bylo mu nep\u0159\u00edjemn\u00e9, jak na n\u011bj z\u00edraj\u00ed.<\/div>\n
„Jednu v\u011bc nikdy nepochop\u00edm,“ dostal ze sebe po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli Peter. „Vychlast\u00e1 asi hektolitr alkoholu, celej den prole\u017e\u00ed, pak vstane, a stejn\u011b vypad\u00e1, jako by pr\u00e1v\u011b \u0161el na p\u0159ehl\u00eddku,“ st\u00e1le trochu zara\u017een\u00fd zamrkal, zavrt\u011bl hlavou, a ml\u010dky se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu j\u00eddlu. David mu k\u00fdvnut\u00edm hlavy nab\u00eddl m\u00edsto u jejich stolu, a a\u010dkoliv to bylo to posledn\u00ed m\u00edsto, kde Bill cht\u011bl sed\u011bt, nemohl odm\u00edtnout.<\/div>\n
Posadil se na polstrovanou \u017eidli a st\u00e1le ml\u010dky si za\u010dal prohl\u00ed\u017eet j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek.<\/div>\n
„Tak u\u017e je ti l\u00edp?“ zeptal se ho David opatrn\u011b, velice velice starostliv\u00fdm t\u00f3nem. V\u00edc starostliv\u00fdm t\u00f3nem, ne\u017e jak\u00fdm se lid\u00e9 ptaj\u00ed lid\u00ed, co se jen p\u0159ede\u0161lou noc opili. Bill na n\u011bj kr\u00e1tce pohl\u00e9dl. Jeho tv\u00e1\u0159e m\u011bly rud\u00fd n\u00e1dech a v o\u010d\u00edch se mu zra\u010dil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh soucitu.<\/div>\n
Bill m\u011bl toho dne p\u0159\u00edli\u0161 moc v\u011bc\u00ed k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a s t\u00edmhle u\u017e se zkr\u00e1tka nedok\u00e1zal zab\u00fdvat.<\/div>\n
„Jo, u\u017e je mi docela dob\u0159e,“ zalhal pr\u00e1zdn\u00fdm chraplav\u00fdm hlasem. T\u00e9m\u011b\u0159 celodenn\u00ed z\u00e1chvaty pl\u00e1\u010de se na n\u011bm dost podepsaly. To bylo p\u0159\u00edmo skv\u011bl\u00e9 – te\u010f nebude moct ani zp\u00edvat.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mu nebylo dob\u0159e. Bylo mu je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, ne\u017e si David ve sv\u00e9 nev\u011bdomosti mohl v\u016fbec p\u0159edstavit – nebo si to o n\u011bm Bill alespo\u0148 myslel.<\/div>\n
„Kdyby \u0161el Dave, schovej se pod st\u016fl,“ poradil mu vesele Peter. Bill v\u0161ak nem\u011bl s\u00edlu ani na n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. V porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, co mu ud\u011blal Tom, byl Dave naprosto zanedbatelnou hrozbou. Zat\u00edmco si objedn\u00e1val, dr\u017eel o\u010di sklopen\u00e9 k desce stolu; c\u00edtil na sob\u011b toti\u017e up\u0159en\u00e9 pohledy cel\u00e9ho osazenstva stolu, a nebylo to ani trochu p\u0159\u00edjemn\u00e9, c\u00edtil se stra\u0161n\u011b. C\u00edtil se ne\u010dist\u00fd, poskvrn\u011bn\u00fd\u2026 pon\u00ed\u017een\u00fd\u2026 jako by i to, \u017ee tam s nimi sed\u00ed a bav\u00ed se s nimi, jako by s nimi byl rovnocenn\u00fd, byla neskute\u010dn\u00e1 opov\u00e1\u017elivost. V\u011bd\u011bl, \u017ee ten pocit nem\u00e1 logiku, nedok\u00e1zal se tomu v\u0161ak vyhnout. P\u0159ipadalo mu, \u017ee mu v\u0161ichni ostatn\u00ed vid\u00ed a\u017e do \u017ealudku a ka\u017ed\u00fd do jednoho v\u00ed, co v\u010dera v noci d\u011blal. Byla to ov\u0161em jen jeho utkv\u011bl\u00e1 p\u0159edstava. To trapn\u00e9 ticho ho mu\u010dilo. Miloval, kdy\u017e m\u011bl v\u0161echnu pozornost pro sebe, v tuhle chv\u00edli by v\u0161ak byl rad\u011bji, kdyby si ho nikdo nev\u0161\u00edmal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom se tu dnes neuk\u00e1zal?“ zeptal se mimochodem. To jm\u00e9no v n\u011bm vyvolalo dal\u0161\u00ed vlnu bolesti.<\/div>\n
„Kolem poledne ho Karl n\u011bkam vezl, nev\u00edm, jestli u\u017e je zp\u00e1tky,“ vysv\u011btlil Peter. Bill jen pok\u00fdval hlavou. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ed n\u00edm p\u0159ist\u00e1l tal\u00ed\u0159 r\u00fd\u017ee a hov\u011bz\u00edho masa s houbami, tak\u017ee mohl chv\u00edli d\u011blat, \u017ee se zab\u00fdv\u00e1 j\u00eddlem.<\/div>\n
Kam mohl Tom proboha jet? Bill jen zavrt\u011bl hlavou, a zat\u00edmco cinkal p\u0159\u00edbory o tal\u00ed\u0159, uv\u011bdomil si, \u017ee je u stolu a\u017e moc velk\u00e9 ticho na to, \u017ee ne\u017e sem p\u0159i\u0161el, byli v\u0161ichni zapojeni do rozhodn\u011b zaujat\u00e9ho hovoru.<\/div>\n
Pomalu zvedl pohled a zjistil, \u017ee Peter se z\u0159ejm\u011b odhodl\u00e1v\u00e1 n\u011bco mu \u0159\u00edct, zat\u00edmco David na druh\u00e9 stran\u011b stolu zu\u0159iv\u011b vrt\u00ed hlavou, aby byl zticha. Oba v\u0161ak zahanben\u011b zabodli pohledy do stolu p\u0159ed sebou, kdy\u017e si v\u0161imli, \u017ee je Bill pozoruje.<\/div>\n
„Co je?“ zeptal se. Za\u010d\u00ednalo jim to b\u00fdt krajn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Ale nic,“ sna\u017eil se to zamluvit David. Peter ho ale p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Toti\u017e, Bille\u2026 nechci, aby to vyzn\u011blo \u0161patn\u011b, ale\u2026 v\u00ed\u0161, \u0159\u00edkali jsme si tady\u2026 ty a Tom\u2026 mezi v\u00e1mi… toti\u017e, vy dva – m\u00e1te spolu n\u011bco? Toti\u017e v\u010dera v noci v tom Felixovi\u2026 vypadalo to\u2026 zaj\u00edmav\u011b.“<\/div>\n
Bill v tu chv\u00edli zrudl a\u017e za u\u0161ima.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nem\u00e1me, je\u017ei\u0161, Dave to po n\u00e1s cht\u011bl, p\u0159ece,“ ohradil se na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Ale ten zp\u016fsob, jak\u00fdm jste se l\u00edbali a\u2026 jak t\u011b Tom odstr\u010dil,“ nel\u00e9hal d\u00e1l Peter, a to u\u017e to Bill nevydr\u017eel, t\u0159\u00edskl s p\u0159\u00edborem o tal\u00ed\u0159, vysko\u010dil na nohy a odch\u00e1zel pry\u010d, neschopen cokoliv \u0159\u00edct, jak se mu p\u0159i t\u00e9 zm\u00ednce zalily o\u010di slzami a sev\u0159elo se mu hrdlo. Je\u0161t\u011b za sebou zaslechl Davida \u0159\u00edkat: „\u0158\u00edkal jsem v\u00e1m, a\u0165 s n\u00edm o tom nemluv\u00edte!“ a pak u\u017e za sebou r\u00e1zn\u011b t\u0159\u00edskl dve\u0159mi hotelov\u00e9 restaurace.<\/div>\n
V domn\u011bn\u00ed, \u017ee je kone\u010dn\u011b s\u00e1m, nahlas zavzlykal, kdy\u017e zvedl hlavu a proti n\u011bmu se zpoza rohu vyno\u0159ila jemu velice d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e1 tv\u00e1\u0159, Bill zalapal po dechu a sna\u017eil se p\u0159estat bre\u010det, a\u010dkoliv se mu p\u0159i pohledu na dvoj\u010de do o\u010d\u00ed hrnuly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy.<\/div>\n
Tom prudce vydechl, jak ho bratr zasko\u010dil. Chv\u00edli se rozm\u00fd\u0161lel, co by m\u011bl Billovi \u0159\u00edct, byl na n\u011bj v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 moc na\u0161tvan\u00fd na to, aby s n\u00edm mohl v klidu mluvit, tak\u017ee se k n\u011bmu rad\u011bji obr\u00e1til z\u00e1dy a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na p\u0159ivol\u00e1n\u00ed v\u00fdtahu. Dve\u0159e se okam\u017eit\u011b rozev\u0159ely a Tom vstoupil dovnit\u0159.<\/div>\n
„Tome!“ zaslechl zavol\u00e1n\u00ed a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b za n\u00edm do v\u00fdtahu vpadl Bill.<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ zeptal se Billa ledov\u011b a toho v tu chv\u00edli napadlo, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. S Tomem v takov\u00e9m st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru\u2026 Za\u010d\u00ednal se proti sv\u00e9 v\u016fli t\u0159\u00e1st. Po v\u010derej\u0161\u00ed noci mu tahle situace byla krajn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ za\u010dal nejist\u011b. Vlastn\u011b cht\u011bl od Toma sly\u0161et, \u017ee je zase v\u0161echno v pohod\u011b, cht\u011bl ho ujistit, \u017ee by jeho omluvu klidn\u011b p\u0159ijal, i kdy\u017e z n\u011bj st\u00e1le m\u011bl dost strach. T\u00f3n, jak\u00fdm na n\u011bj v\u0161ak Tom mluvil, ho naprosto vykolejil. Rozhodn\u011b nevypadal, \u017ee by se mu chystal omluvit.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se na m\u011b zlob\u00ed\u0161?“ zeptal se nakonec opatrn\u011b.<\/div>\n
„Jestli se na tebe zlob\u00edm?!“ v Tomovi v\u0161echno v\u0159elo. „Tot\u00e1ln\u011b jsi mi zni\u010dil \u017eivot, nejsp\u00ed\u0161 celou kari\u00e9ru a Agnes m\u011b kv\u016fli tob\u011b, a tv\u00fd neschopnosti se ovl\u00e1dat, nechala. Douf\u00e1m, \u017ee jsi kone\u010dn\u011b spokojenej. Je to v\u0161echno v prdeli, moje osudov\u00e1 l\u00e1ska je pry\u010d a za v\u0161echno m\u016f\u017ee\u0161 ty, a je\u0161t\u011b m\u00e1\u0161 tu drzost se m\u011b pt\u00e1t, jestli se zlob\u00edm?!“ vychrlil na bratra roz\u010d\u00edlen\u011b. Bill se instinktivn\u011b p\u0159itiskl ke st\u011bn\u011b v\u00fdtahu za sebou, jak\u00fd m\u011bl z bratra te\u010f strach.<\/div>\n
„Copak ti na mn\u011b v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed? Copak v\u016fbec nev\u00ed\u0161, jak jsi mi ubl\u00ed\u017eil?“ vyhrkl zaj\u00edkav\u011b.<\/div>\n
„Bille, bu\u010f t\u00e9 dobroty a jednou jedinkr\u00e1t v \u017eivot\u011b se zachovej rozumn\u011b a nech m\u011b, krucin\u00e1l, b\u00fdt! P\u00e1r let t\u011b nechci ani vid\u011bt, je ti to jasn\u00fd? M\u00e1m dost toho v\u0161eho, v\u0161ech ohled\u016f, co na tebe mus\u00edm br\u00e1t, co po\u0159\u00e1d mus\u00edm poslouchat, jak ti ubli\u017euju, nem\u00e1m t\u011b r\u00e1d a nechci ti nic dop\u0159\u00e1t\u2026 Jdi u\u017e do h\u00e1je, Bille, bu\u010f tak hodnej\u2026“<\/div>\n
V\u00fdtah zacinkal, dve\u0159e se rozev\u0159ely a Tom bez ohl\u00ed\u017een\u00ed vyrazil pry\u010d. Dve\u0159e se op\u011bt s cinknut\u00edm zav\u0159ely a Tom na\u0161tvan\u011b odkr\u00e1\u010del hotelovou chodbou, netu\u0161\u00edc, \u017ee za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi se pr\u00e1v\u011b Bill sesunul po st\u011bn\u011b a\u017e k podlaze v\u00fdtahu, kde s hlavou v dlan\u00edch z\u016fstal sed\u011bt, ot\u0159\u00e1saj\u00edc se hysterick\u00fdmi vzlyky.<\/div>\n
<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
Tom za sebou zabouchl dve\u0159e pokoje. Rozhodl se – d\u00e1 p\u0159ednost l\u00e1sce. Bill ho natolik vyt\u00e1\u010del, \u017ee nebylo ani pochyb o tom, koho z t\u011bch dvou si vybere.<\/div>\n
Tohle u\u017e nebude sn\u00e1\u0161et ani minutu. Na koncerty stejn\u011b chod\u00ed minimum lid\u00ed a po tomhle skand\u00e1lu s incestem jich bude je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148, tak snad nebude probl\u00e9m d\u00e1t si p\u00e1r let pauzu. Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to za p\u00e1r let nebudou moct d\u00e1t zase dohromady? Jestli cht\u011bj\u00ed pokra\u010dovat, m\u016f\u017eou si naj\u00edt jin\u00e9ho kytaristu, po sv\u011bt\u011b jich chod\u00ed\u2026 On se na tohle v\u0161echno m\u016f\u017ee vyka\u0161lat, m\u00e1 koupen\u00fd vlastn\u00ed byt v Berl\u00edn\u011b, m\u016f\u017ee se hned te\u010f nast\u011bhovat. Jen to n\u011bjak ozn\u00e1mit Davidovi a ostatn\u00edm. A Georgovi a Gustavovi\u2026 Tohle byla ta nejnep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st\u2026 S Billem si ned\u011blal starosti, doopravdy c\u00edtil, \u017ee od n\u011bj pot\u0159ebuje b\u00fdt na chv\u00edli odlou\u010den\u00fd\u2026 Cel\u00fd \u017eivot ho m\u011bl neust\u00e1le za z\u00e1dy, byli nep\u0159etr\u017eit\u011b celou tu dobu spolu\u2026 T\u0159eba spolu budou l\u00edp vych\u00e1zet, kdy\u017e bude ka\u017ed\u00fd \u017e\u00edt jinde\u2026<\/div>\n
Po n\u011bkolikaminutov\u00e9m zb\u011bsil\u00e9m p\u0159ech\u00e1zen\u00ed po pokoji, si Tom kone\u010dn\u011b sednul na postel a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
Nemohl jednat tak bezmy\u0161lenkovit\u011b\u2026 to bylo na n\u011bj moc… Billovsk\u00e9\u2026 Nejd\u0159\u00edv ze v\u0161eho se bude muset domluvit s Davidem a Davem, nejsp\u00ed\u0161 se mu to budou sna\u017eit rozmluvit. Ale Tom byl rozhodnut\u00fd. \u0160kodilo to jemu, \u0161kodilo to i Billovi, a tak \u010di tak, jednou konec musel p\u0159ij\u00edt. Vlastn\u011b si m\u016f\u017eou d\u00e1t jen na dva, t\u0159i roky pauzu\u2026 T\u0159eba potom bude fanynkovsk\u00e9 nad\u0161en\u00ed zase v\u011bt\u0161\u00ed.<\/div>\n
A hlavn\u011b – musel z\u00edskat zp\u00e1tky Agnes. Byl si jist\u00fd, \u017ee je\u0161t\u011b budou muset d\u00e1t asi tis\u00edc rozhovor\u016f a uspo\u0159\u00e1dat konference. Nedejbo\u017ee n\u011bjak\u00fd rozlu\u010dkov\u00fd koncert, na to nem\u011bl Tom ani pomy\u0161len\u00ed. Cht\u011bl norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot, kone\u010dn\u011b po tolika letech. Zvednul telefon a vyto\u010dil v posledn\u00ed dob\u011b \u010dasto volan\u00e9 \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi? Co pro v\u00e1s mohu ud\u011blat?“ ozval se na druh\u00e9m konci zn\u00e1m\u00fd hlas.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane Schneidere, chci se jen zeptat, jak\u00fd je nejbli\u017e\u0161\u00ed term\u00edn, kdy bych se mohl do nov\u00e9ho bytu nast\u011bhovat?“<\/div>\n
„Pokud opravdu chcete co nejd\u0159\u00edv\u2026 p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u00fater\u00fd se m\u016f\u017eete nast\u011bhovat,“ ujistil ho p\u0159\u00edjemn\u00fd pan Schneider. Tom se zaradoval.<\/div>\n
„Dob\u0159e, mnohokr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji, pane Schneidere. Je\u0161t\u011b se v\u00e1m do t\u00e9 doby ur\u010dit\u011b ozvu. Nashle,“ rozlou\u010dil se a zav\u011bsil.<\/div>\n
Vida\u2026 byt m\u011bl zaji\u0161t\u011bn\u00fd\u2026 te\u010f u\u017e ho \u010dekal jen nep\u0159\u00edjemn\u00fd hovor s Davem, Davidem, Georgem a Gustavem. A s velkou pravd\u011bpodobnost\u00ed tak\u00e9 hysterick\u00e1 sc\u00e9na s Billem.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ketty Nothing’s left Po celodenn\u00edm poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed a ob\u010dasn\u00fdch l\u00edn\u00fdch p\u0159esunech do koupelny a zp\u00e1tky, se Bill kone\u010dn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil k tomu, aby vstal. Pokou\u0161el se o to u\u017e d\u0159\u00edv, neskute\u010dn\u00e1 bolest v\u0161ak sv\u00edrala jeho t\u011blo, a hlavn\u011b du\u0161i tak pevn\u011b, \u017ee ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[269],"tags":[],"class_list":["post-12790","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hate-you-for-lovin-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12790","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12790"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12790\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12790"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12790"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12790"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}