{"id":12799,"date":"2009-12-22T15:30:00","date_gmt":"2009-12-22T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12769"},"modified":"2009-12-22T15:30:00","modified_gmt":"2009-12-22T14:30:00","slug":"pesimisticky-pacient","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/22\/pesimisticky-pacient\/","title":{"rendered":"Pesimistick\u00fd pacient"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Xinka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahooj twinces\u0165a\u010dky moje \ud83d\ude00 …Tak po del\u0161\u00ed dob\u011b jsem tady s pov\u00eddkou… Tentokr\u00e1t jednod\u00edlovkou… Absolutn\u011b nev\u00edm, jestli se bude l\u00edbit, a jestli to na sebe navazuje \ud83d\ude00 Psala jsem ji, zrovna kdy\u017e jsem se pekeln\u011b nudila, a moje psan\u00ed je ot\u0159esn\u00e9. V\u017edycky na n\u011bco mysl\u00edm, a pak to tam nedop\u00ed\u0161u \ud83d\ude00 Jeliko\u017e jsem si to po sob\u011b nekontrolovala, tak douf\u00e1m, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed chyby tam nebudou, a bude tam n\u011bjak\u00e1 ta n\u00e1vaznost. \ud83d\ude42 Tak jsem zv\u011bdav\u00e1 na va\u0161e n\u00e1zory, ale jak \u0159\u00edk\u00e1m, berte to s rezervou a dost velkou xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec, le\u017e\u00edc\u00ed na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku, se ztracenou nad\u011bj\u00ed na jak\u00e9koliv uzdraven\u00ed, znovu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o sv\u00e9m \u017eivot\u011b. U\u017e po cel\u00fd t\u00fdden, den co den, v tu samou hodinu, d\u011bl\u00e1 to sam\u00e9. U\u017e si to ani pomalu neuv\u011bdomuje. Po\u0159\u00e1d m\u00e1 na mysli jen to, \u017ee se neuzdrav\u00ed, \u017ee u\u017e mu opravdu zb\u00fdvaj\u00ed posledn\u00ed chv\u00edle jeho mlad\u00e9ho \u017eivota. Nad\u011bji, kterou mu d\u00e1vaj\u00ed jeho rodi\u010de, p\u0159\u00e1tel\u00e9 a spolu\u017e\u00e1ci, je\u017e jej pravideln\u011b nav\u0161t\u011bvuj\u00ed, v\u017edy ve sv\u00e9 hlav\u011b okam\u017eit\u011b po vysloven\u00ed zam\u00edtne. Le\u017e\u00ed a v o\u010d\u00edch se mu lesknou slzy… Jestli jsou to slzy smutku, nebo bolesti, to u\u017e v\u00ed jen on. \u010casto se pt\u00e1 s\u00e1m sebe, pro\u010d zrovna on mus\u00ed b\u00fdt nemocn\u00fd? V\u017edy\u0165 je mu \u010derstv\u00fdch 25 let, a on si p\u0159ipad\u00e1 jako bezmocn\u00fd, uboh\u00fd d\u016fchodce, co m\u00e1 smrt na kraj\u00ed\u010dku. Nikdy se nec\u00edtil takhle… jak by on s\u00e1m nazval pon\u00ed\u017een\u011b. Neust\u00e1le jej n\u011bkdo kontroluje, neust\u00e1le se staraj\u00ed, jestli n\u011bco nepot\u0159ebuje, a neust\u00e1le mu podl\u00e9zaj\u00ed ty mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dky, kter\u00e9 tady v nemocnici maj\u00ed zrovna praxi. M\u016f\u017eou se sna\u017eit jakkoliv, on v\u0161ak \u0159e\u010di o snaze na uzdraven\u00ed nechce. Pro co by vlastn\u011b m\u011bl \u017e\u00edt? „Matce a nevlastn\u00edmu otci stejn\u011b jen p\u0159id\u011bl\u00e1v\u00e1m starosti a vlastn\u00ed dvoj\u010de se na m\u011b vyka\u0161lalo, joo v\u011b\u0159te lidem.“<\/em><\/div>\n
\n
Po zbytek dne, vedl ve sv\u00e9 hlav\u011b pesimistick\u00e9 \u0159e\u010di o tom, jak je zbyte\u010dn\u00fd, jak p\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed, a o tom, \u017ee jej nikdo nepot\u0159ebuje. Ve\u010der, kdy jej chod\u00ed pravideln\u011b u\u017e cel\u00fd t\u00fdden kontrolovat l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd mimochodem jako jedin\u00fd zn\u00e1 Tomovu povahu, a v\u00ed jak na n\u011bj, se nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017eil. Tom \u010dekal jako v\u017edy, \u017ee si bude moci post\u011b\u017eovat na j\u00eddlo, kter\u00e9 mu dali, a jeho obl\u00edben\u00fd, ji\u017e tro\u0161ku star\u0161\u00ed pan doktor, mu to jen odk\u00fdv\u00e1, a samoz\u0159ejm\u011b s n\u00edm bude souhlasit. Bylo n\u011bco okolo \u0161est\u00e9 hodiny ve\u010der, a ozvalo se klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e jeho pokoje. Na tv\u00e1\u0159i se mu alespo\u0148 na chv\u00edli vykouzlil \u00fasm\u011bv. Doktor ve\u0161el dovnit\u0159 pokoje, a zara\u017een\u011b se sna\u017eil vst\u0159ebat tu tmu, kter\u00e1 se nesla pokojem. Mlad\u00edk na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku automaticky pozdravil, mysl\u00edc si, \u017ee ve\u0161el jeho zmi\u0148ovan\u00fd obl\u00edben\u00fd l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der. Jsem Bill, asi jste \u010dekal va\u0161eho pana doktora, bohu\u017eel musel n\u011bkam v\u00e1\u017en\u011b odjet, tak jsem tady j\u00e1. Pokud v\u00e1m to nebude vadit, rozsv\u00edt\u00edm, abych na v\u00e1s l\u00e9pe vid\u011bl…“ Dokon\u010dil mlad\u00fd \u010dernovlas\u00fd kluk svou \u0159e\u010d. T\u011b\u017eko by n\u011bkdo poznal, \u017ee je to doktor. Takov\u00fd mladi\u010dk\u00fd chlapec, je\u0161t\u011b k tomu s tenk\u00fdmi \u010dern\u00fdmi linkami, se dal lehko zam\u011bnit za d\u00edvku. Po upozorn\u011bn\u00ed l\u00e9ka\u0159e se v pokoji rozsv\u00edtilo slab\u0161\u00ed sv\u011btlo. Tom, st\u00e1le bez jak\u00e9koliv reakce na doktora, koukal z okna. V\u017edy\u0165 se tak t\u011b\u0161il na sv\u00e9ho obl\u00edbence, a oni mu tady \u0161oupnou n\u011bjak\u00e9ho kluka s hlasem jako holka.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se rozsv\u00edtilo v pokoji sv\u011btlo, mlad\u00fd doktor, kter\u00fd se v nemocnici zau\u010doval, si chlapce prohl\u00e9dl, aby v\u016fbec v\u011bd\u011bl, s k\u00fdm m\u00e1 tu \u010dest.<\/div>\n
„Jste Tom, \u017ee?“ Pokusil se \u0161etrn\u011b nav\u00e1zat konverzaci, jeliko\u017e chlapce znal jen ze zdravotn\u00ed karty, a to si je\u0161t\u011b nev\u0161iml jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed, v jak\u00e9 rychlosti si pro\u010d\u00edtal jeho zdravotn\u00ed stav.<\/div>\n
„Ano. Mysl\u00edm, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a m\u016f\u017eete odej\u00edt. Nen\u00ed nic, co bych pot\u0159eboval, v\u0161e m\u00e1m tady.“ Uk\u00e1zal ledabyle na stolek vedle postele. V\u016fbec se neobt\u011b\u017eoval zvednout hlavu z pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby se pod\u00edval doktorovi alespo\u0148 ze slu\u0161nosti do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Opravdu nic nepot\u0159ebujete? Doktor Winkler \u0159\u00edkal \u017ee …“<\/div>\n
„Ale m\u011b opravdu nezaj\u00edm\u00e1, co \u0159\u00edkal doktor, mlad\u00fd pane.“ A\u017e te\u010f zvedl hlavu. Jeho pocity byly absolutn\u011b sm\u00ed\u0161en\u00e9, a jeho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed bylo na bod\u011b nula. Prot\u0159el si o\u010di, a neust\u00e1le se d\u00edval na osobu stoj\u00edc\u00ed kousek od jeho l\u016f\u017eka. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Po trapn\u00e9 dob\u011b ticha ze sebe vydal ot\u00e1zku, ani nev\u011bd\u011bl jak… „Mohl byste mi zopakovat va\u0161e jm\u00e9no, pros\u00edm?“ Bill se na toho chlapce jen povrchn\u011b pod\u00edval. Najednou chce v\u011bd\u011bt moje jm\u00e9no. V\u0161ichni chlapi stejn\u00ed. Vid\u00ed namalovan\u00fd xicht, a hned p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jak by si kr\u00e1sn\u011b zasunuli.<\/em> Myslel si mladi\u010dk\u00fd l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n
„Jsem Bill. A \u0159ekl jsem to mysl\u00edm dost jasn\u011b, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el.“ Oto\u010dil se a cht\u011bl odej\u00edt. „Mysl\u00edm, \u017ee bych pot\u0159eboval pr\u00e1\u0161ek.“ Okam\u017eit\u011b zareagoval chlapec na l\u016f\u017eku, se zvl\u00e1\u0161tn\u00edmi \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky. Bill jen proto\u010dil o\u010di, a oto\u010dil se zp\u011bt sm\u011brem k posteli pacienta.<\/div>\n
„A to jako jak\u00fd? V\u00edte, kolik jich tady je?“ Tomovi se ta jeho drzost a namy\u0161lenost l\u00edbila. U\u017e jen proto, \u017ee v\u011bd\u011bl, o koho jde. V\u011bd\u011bl to moc dob\u0159e, \u0159ekly mu to jeho o\u010di, do kter\u00fdch se d\u00edval, jak jen mohl. U\u017e nebude ten pesimista, kter\u00fd se rozhodl nechat v\u0161echno osudu. On si te\u010f vezme v\u0161e do sv\u00fdch rukou, a bude o n\u011bj bojovat, jak jen to bude mo\u017en\u00e9. Kv\u016fli n\u011bmu se uzdrav\u00ed.<\/div>\n
„Po\u010dkejte…“ Zahrabal v \u0161upl\u00edku a vyt\u00e1hl krabi\u010dku od l\u00e9k\u016f, kter\u00e9 mu d\u00e1v\u00e1 pan doktor Winkler v\u017edy ve\u010der, p\u0159edt\u00edm ne\u017e jde sp\u00e1t. „Tohle mi d\u00e1v\u00e1 pan Winkler, v\u017edy p\u0159edt\u00edm ne\u017e jdu sp\u00e1t.“ Doktor si vzal krabi\u010dku od pr\u00e1\u0161k\u016f a p\u0159e\u010detl si n\u00e1zev.<\/div>\n
„Sestra v\u00e1m ho p\u0159inese. V kolik chod\u00edte sp\u00e1t?“<\/div>\n
„Kolem des\u00e1t\u00e9. A nechci sestru. Zase p\u0159ijde n\u011bjak\u00e1 sle\u010dna v minisukni a bude se p\u0159ede mnou nakrucovat, jako to maj\u00ed ve zvyku po cel\u00fd t\u00fdden. Pan doktor mi to v\u017edycky p\u0159inese s\u00e1m. Pokud byste byl tak hodn\u00fd, uv\u00edtal bych to, kdyby jste p\u0159i\u0161el vy a ne n\u011bjak\u00e1 koza, co se mi tady bude nakrucovat.“ Dokon\u010dil sv\u016fj projev Tom. V sob\u011b jen doufal, \u017ee to nebylo moc okat\u00e9, a \u017ee mu Bill d\u00e1 za pravdu. P\u0159eci jen jsou tady ty holky vlezl\u00e9, a\u017e n\u011bjak moc.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Kolem des\u00e1t\u00e9 budu tady. Ne, \u017ee usnete. Budit v\u00e1s nebudu.“ Bill mu musel d\u00e1t za pravdu, n\u011bkdy i jemu samotn\u00e9mu ty upi\u0161t\u011bn\u00e9 holky, kter\u00e9 tady m\u011bly praxi, lezly na nervy. Pousm\u00e1l se, a koukl ven z okna. „Dob\u0159e, nebudu v\u00e1s ru\u0161it. Kdybyste cokoliv pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed zazvonit na n\u011bkterou ze sester, a ony u\u017e m\u011b zavolaj\u00ed.“ Nachystal se k odchodu.<\/div>\n
„Po\u010dkejte. Jestli zastupujete pana Winklera, tak u\u017e nem\u00e1te na pr\u00e1ci, \u017e\u00e1dn\u00e9ho pacienta. V\u017edy tady se mnou z\u016fst\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
„Mil\u00fd Tome, ale j\u00e1 opravdu nejsem pan doktor Winkler…“ odml\u010del se… „Ale r\u00e1d tady s v\u00e1mi z\u016fstanu. Alespo\u0148 nebudu muset poslouchat ty \u0159e\u010di ze sesterny.“ Tom si \u00falevn\u011b vydechl. Posunul se na posteli, aby ud\u011blal Billovi m\u00edsto vedle sebe.<\/div>\n
„Na tu \u017eidli si nesedejte, budete z n\u00ed m\u00edt d\u0159ev\u011bn\u00fd zadek, jak v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1v\u00e1 pan doktor.“ Bill se jen usm\u011bje, a sedne si velmi bl\u00edzko Toma, na jeho postel. Kdyby m\u011bl Tom na sebe takov\u00fd pohled, jak\u00fd na n\u011bj m\u00e1 Bill, v\u0161iml by si, stejn\u011b jako mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, \u017ee na n\u011bj neust\u00e1le kouk\u00e1, a m\u00e1 z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Billovi, se taky velmi l\u00edbil, a proto se bli\u017e\u0161\u00edmu kontaktu n\u011bjak nebr\u00e1nil. V\u017edy mu \u0159\u00edkali, \u017ee jeho povol\u00e1n\u00ed mu m\u016f\u017ee p\u0159in\u00e9st l\u00e1sku na cel\u00fd \u017eivot. Oh bo\u017ee, u\u017e zase p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad n\u011b\u010d\u00edm nesmysln\u00fdm. Bill nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, \u017ee ten \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm tam sed\u00ed, je jeho vlastn\u00ed bratr. Tak moc se na n\u011bj sna\u017eil zapomenout, a\u017e na n\u011bj opravdu zapomn\u011bl. A to tak, \u017ee \u00fapln\u011b. Pov\u00edd\u00e1n\u00ed s Tomem se tak prot\u00e1hlo, \u017ee oba ztratili pojem o \u010dase. Z pokoje vych\u00e1zel jen hlasit\u00fd sm\u00edch dvou chlapc\u016f. D\u0159\u00edve pesimistick\u00fdm pacientem, a mladi\u010dk\u00fdm doktorem. Tom\u016fv stav se opravdu, po p\u00e1r t\u00fddnech s Billem v nemocnici zlep\u0161il. A po necel\u00e9m m\u011bs\u00edci sm\u011bl odej\u00edt dom\u016f.<\/div>\n
Kdo si v\u0161ak myslel, \u017ee odchodem Toma z nemocnice se uzav\u0159ela cel\u00e1 tahle kapitola jeho a Billova \u017eivota, se jen pletl. Netrvalo dlouho, a Tom si opravdu z\u00edskal srdce sv\u00e9ho zachr\u00e1nce, v podob\u011b doktora a dvoj\u010dete v jednom. Bill se v\u0161ak nikdy nedozv\u011bd\u011bl to, co si Tom pe\u010dliv\u011b hl\u00eddal. Jen on v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nen\u00ed pouze jeho milenec, ale tak\u00e9 bratr, se kter\u00fdm \u017eije \u0161\u0165astn\u011b a\u017e dodnes.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Xinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Xinka Ahooj twinces\u0165a\u010dky moje \ud83d\ude00 …Tak po del\u0161\u00ed dob\u011b jsem tady s pov\u00eddkou… Tentokr\u00e1t jednod\u00edlovkou… Absolutn\u011b nev\u00edm, jestli se bude l\u00edbit, a jestli to na sebe navazuje \ud83d\ude00 Psala jsem ji, zrovna kdy\u017e jsem se pekeln\u011b nudila, a moje psan\u00ed je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12799","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12799","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12799"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12799\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12799"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12799"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12799"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}