{"id":1280,"date":"2017-05-10T16:00:00","date_gmt":"2017-05-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1273"},"modified":"2017-05-10T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-10T15:00:00","slug":"school-reunion-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/10\/school-reunion-5\/","title":{"rendered":"School reunion 5."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
\n

„Bille, j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee to nebylo \u00fapln\u011b obvykl\u00e9, ale mohli jsme to vy\u0159e\u0161it spolu. Pro\u010d jsi mi nikdy ne\u0159ekl, \u017ee s t\u00edm takhle bojuje\u0161?“ zeptal jsem se mnohem m\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem.<\/p><\/div>\n

„Nebylo to jen tohle. To, \u017ee na to na\u0161i p\u0159ijdou, byl jen zlomek toho v\u0161eho,“ p\u0159iznal Bill. Jeho uzav\u0159en\u00e1 maska trochu povolila. Kdy\u017e jsem s n\u00edm za\u010dal mluvit, bylo zn\u00e1t, \u017ee je odhodlan\u00fd chovat se ke mn\u011b chladn\u011b a nedovolit mi dostat se a\u017e k t\u011bm m\u00edst\u016fm, kter\u00e1 byla vyhrazena jen pro m\u011b. Navzdory v\u0161emu, \u010d\u00edm jsme si spolu pro\u0161li, jsme nebyli schopni navz\u00e1jem potla\u010dit ten bratrsk\u00fd pud. Nadarmo jsme spolu nesd\u00edleli jedno l\u016fno.<\/div>\n
Bill mi moji \u00favahu hned potvrdil. „V\u017edycky jsme si rozum\u011bli i beze slov a tehdy poprv\u00e9 jsem j\u00e1 c\u00edtil n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e ty. A nedok\u00e1zal jsi to ve mn\u011b p\u0159e\u010d\u00edst. Ne\u0161lo o to, \u017ee by n\u00e1m to neklapalo ve vztahu. \u0160lo o to, \u017ee jsem t\u011b za\u010dal ztr\u00e1cet jako bratra a p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b m\u011b to vyd\u011bsilo.“<\/div>\n
\n

Na moment jsme se znovu pono\u0159ili do ticha a j\u00e1 si zkou\u0161el p\u0159ehr\u00e1t ty momenty, kdy jsme s br\u00e1\u0161kou nebyli tak \u00fapln\u011b propojeni. Uzav\u0159el se do sebe a j\u00e1 byl tehdy tak hloup\u00fd, \u017ee jsem ho nechal. Sta\u010dilo mi, \u017ee ho m\u00e1m cel\u00e9ho pro sebe a \u017ee se ho m\u016f\u017eu dot\u00fdkat. Tak jsem se pono\u0159il do l\u00e1sky k n\u011bmu, \u017ee jsem mu zapomn\u011bl b\u00fdt bratrem.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m pocit, \u017ee bych se ti m\u011bl omluvit,“ promluvil jsem nakonec a c\u00edtil jsem se jako tot\u00e1ln\u00ed hlup\u00e1k.<\/div>\n
„Nechci v tob\u011b vyvol\u00e1vat n\u011bjak\u00fd pocit vinny nebo n\u011bco. Taky jsem to mohl \u0159e\u0161it trochu jinak. M\u011bl jsem b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed,“ zakroutil Bill hlavou, aby potla\u010dil moje v\u00fd\u010ditky. Vzduch se najednou zd\u00e1l mnohem d\u00fdchateln\u011bj\u0161\u00ed a nap\u011bt\u00ed z ramen mi trochu opadlo. Je\u0161t\u011b to mezi n\u00e1mi nebylo v po\u0159\u00e1dku, ale u\u017e jsme byli na cest\u011b.<\/div>\n
\n

Odn\u011bkud k n\u00e1m p\u0159isp\u011bchal barman, v obli\u010deji byl cel\u00fd rud\u00fd, jako by celou cestu sem b\u011b\u017eel. „Moc se omlouv\u00e1m. M\u011bli jsme n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee,“ dostal ze sebe a omotal si kolem pasu dlouhou z\u00e1st\u011bru. Vzhledem k tomu, \u017ee jsme s Billem byli jedin\u00ed, kdo u kr\u00e1tk\u00e9ho improvizovan\u00e9ho baru sed\u011bli, nebyl to zas a\u017e takov\u00fd probl\u00e9m. Ostatn\u00ed spolu\u017e\u00e1ci si vysta\u010dili s pun\u010dem dom\u00e1c\u00ed v\u00fdroby na samoobslu\u017en\u00e9m stole.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1te si je\u0161t\u011b?“ k\u00fdvl hlavou sm\u011brem k Billov\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 skleni\u010dce a po jeho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed mu ji dolil.<\/div>\n
„A v\u00e1m pane?“ obr\u00e1til se na m\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1te jemn\u011b perlivou vodu?“ zeptal jsem se a nemohl si nev\u0161imnout zkoumav\u00e9ho pohledu, kter\u00fd na m\u011b Bill hodil. Barman okam\u017eit\u011b splnil moje p\u0159\u00e1n\u00ed, a tak jsem se napil. Po n\u00e1ro\u010dn\u00e9m rozhovoru mi docela vyschlo.<\/div>\n
\n
„To je poprv\u00e9, co t\u011b vid\u00edm p\u00edt vodu na m\u00edst\u011b, kde se pod\u00e1v\u00e1 alkohol a je zcela p\u0159\u00edpustn\u00e9 op\u00edt se do n\u011bmoty,“ nedalo to br\u00e1\u0161kovi, aby si ner\u00fdpnul. Pokr\u010dil jsem rameny a necht\u011bl to nijak komentovat, co\u017e Billovu zv\u011bdavost jen podn\u00edtilo. „No tak, co se d\u011bje, Tome? Pro\u010d nepije\u0161? Nejsi nemocn\u00fd nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
Kdy\u017e vyslovil m\u00e9 jm\u00e9no, bylo to, jako by mi n\u011bkdo vrazil do \u017ealudku roz\u017ehaven\u00fd pohrab\u00e1\u010d. Z jeho \u00fast to zn\u011blo jako nejmilej\u0161\u00ed osloven\u00ed na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Nejsem nemocn\u00fd,“ zahuhlal jsem otr\u00e1ven\u011b. Tohle bylo t\u00e9ma, kter\u00e9 se mi te\u010f v\u00e1\u017en\u011b necht\u011blo rozeb\u00edrat.<\/div>\n
„No tak o co jde?“ hu\u010del do m\u011b po\u0159\u00e1d a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee u\u017e nep\u0159estane.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsi odjel a necht\u011bl se mnou mluvit, pro\u0161el jsem si p\u00e1r t\u011b\u017ek\u00fdmi m\u011bs\u00edci. Sotva jsem r\u00e1no vstal, musel jsem se zhulit, abych v\u016fbec dok\u00e1zal fungovat. Ve\u010dery jsem pak tr\u00e1vil n\u011bkde v hospod\u011b. V\u011bt\u0161inou jsem ani nev\u011bd\u011bl, jak jsem se dostal dom\u016f. Neb\u00fdt Gustava, stala by se ze m\u011b \u00fapln\u00e1 troska. P\u0159inutil m\u011b se soust\u0159edit na jin\u00e9 v\u011bci a hl\u00eddal m\u011b, abych do toho znovu nespadl.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitl Bill a do o\u010d\u00ed mu pronikla provinilost. Ano, p\u00edt jsem za\u010dal, proto\u017ee mi hrozn\u011b chyb\u011bl, ale rozhodn\u011b jsem si m\u011bl naj\u00edt jin\u00e9 zp\u016fsoby, jak se vypo\u0159\u00e1dat se steskem.<\/div>\n
„Nezazl\u00edv\u00e1m ti to. Byl jsem idiot,“ pousm\u00e1l jsem se na n\u011bj. „Ty s\u00e1m nejl\u00edp v\u00ed\u0161, jak se um\u00edm rozjet, kdy\u017e p\u0159ede mnou stoj\u00ed fla\u0161ka. Georgovy party byly v tomhle sm\u011bru dobr\u00e1 \u0161kola.“<\/div>\n
\n

…<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Bill<\/em><\/div>\n

<\/a><\/p>\n

„D\u00edky, Gustave, jsem ti tak vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee m\u011b vyzved\u00e1v\u00e1\u0161. V tomhle po\u010das\u00ed se mi v\u00e1\u017en\u011b necht\u011blo j\u00edt p\u011b\u0161ky,“ vyj\u00e1d\u0159il jsem sv\u016fj vd\u011bk kamar\u00e1dovi, jakmile jsem za sebou zabouchl dve\u0159e od jeho rezav\u00e9ho auta.<\/em><\/div>\n

„V pohod\u011b, k\u00e1mo. Stejn\u011b bych jel kolem,“ uklid\u0148oval m\u011b a dobr\u00e1cky se \u0161klebil. Za t\u011bch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, co na \u0161kole jsme, jsem se s Gustavem hodn\u011b sbl\u00ed\u017eil. Tom m\u011bl n\u011bjak\u00e9 kamar\u00e1dy mezi sportovci, ale t\u011bm jsem se rad\u0161i vyh\u00fdbal, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee by si ze m\u011b d\u011blali srandu, a necht\u011bl jsem mu to pokazit. Kdy\u017e jsem nemohl b\u00fdt s n\u00edm, tr\u00e1vil jsem \u010das s t\u00edmhle hromotlukem, a proto\u017ee byl Gustav obl\u00edben\u00fd, nikdo si na m\u011b nedovoloval. Najednou jsem m\u00edsto jednoho bodyguarda m\u011bl dva a pro\u017e\u00edval jsem to nejklidn\u011bj\u0161\u00ed obdob\u00ed z cel\u00e9 \u0161koln\u00ed doch\u00e1zky. Gustav\u016fv vliv byl tak velk\u00fd, \u017ee m\u011b nech\u00e1vali b\u00fdt, i kdy\u017e jsme spolu zrovna nebyli. P\u00e1r lid\u00ed m\u011b dokonce zdravilo pok\u00fdvnut\u00edm hlavy.<\/em><\/div>\n
„A kde dneska m\u00e1me pana Toma?“ zeptal se m\u011b, zat\u00edmco hodil blinkr a odlepil auto od chodn\u00edku a vytrhl m\u011b tak z m\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed. St\u011bra\u010de na p\u0159edn\u00edm skle hroziv\u011b zavrzaly a j\u00e1 si byl t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee brzy upadnou.<\/em><\/div>\n
„Tom \u0161el nap\u0159ed,“ \u0159ekl jsem r\u00e1doby lhostejn\u011b. „Necht\u011blo se mu \u010dekat, ne\u017e p\u0159ijede\u0161, tak \u0161el p\u011b\u0161ky. Pr\u00fd nen\u00ed takov\u00e1 citlivka jako j\u00e1 a trochu de\u0161t\u011b mu neubl\u00ed\u017e\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Blbec, ne\u017e tam dojde, bude \u00fapln\u011b mokr\u00fd,“ zhodnotil to Gustav a j\u00e1 jsem mu byl v duchu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se na to d\u00edv\u00e1 stejn\u011b jako j\u00e1 a neshazuje m\u011b prohl\u00e1\u0161en\u00edmi typu: Jsi snad z cukru?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Dojeli jsme a\u017e ke Georgovu domu, kde u\u017e klasicky dun\u011bla hudba. Dnes se v\u0161ak d\u00edky hust\u00e9mu de\u0161ti zd\u00e1la mnohem m\u00e9n\u011b hlasit\u00e1. Tak\u00e9 okol\u00ed domu bylo netypicky pr\u00e1zdn\u00e9. Kdy\u017e jsem vch\u00e1zel dovnit\u0159, o\u010dek\u00e1val jsem p\u0159\u00edmo n\u00e1val t\u011bl, kter\u00e1 se tu budou schov\u00e1vat p\u0159ed lij\u00e1kem. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee je tu sotva patn\u00e1ct lid\u00ed. Zahl\u00e9dl jsem i Toma, jak v ob\u00fdv\u00e1ku tancuje a kolem n\u011bj se ov\u00edjej\u00ed dv\u011b d\u00edvky. On v\u0161ak v\u011bt\u0161\u00ed pozornost v\u011bnoval fla\u0161ce vodky, kterou sv\u00edral v prav\u00e9 ruce a o\u010dividn\u011b se o ni nehodlal s nik\u00fdm pod\u011blit. Znechucen\u011b jsem se odvr\u00e1til a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, kde posed\u00e1vali Georg s Becky. Kamar\u00e1d se tv\u00e1\u0159il naprosto ne\u0161\u0165astn\u011b a j\u00e1 spr\u00e1vn\u011b odhadl, \u017ee za to m\u016f\u017ee pr\u00e1v\u011b mal\u00e1 \u00fa\u010dast.<\/em><\/div>\n

„To je konec. Jdu ke dnu. Nikdo u\u017e se o Georga nezaj\u00edm\u00e1,“ sku\u010del jako ran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159e, div \u017ee neplakal. Becky ho jen hladila po ruce a sv\u00e9 p\u0159ipom\u00ednky si nech\u00e1vala pro sebe. Jej\u00ed proto\u010den\u00ed o\u010d\u00ed v\u0161ak mluvilo samo za sebe.<\/em><\/div>\n
„Neboj se, v\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b brzo,“ uklid\u0148oval jsem ho, ale moc \u00fasil\u00ed jsem do toho nevkl\u00e1dal. Kdy\u017e si Georg vzal n\u011bco do hlavy, nem\u011blo smysl mu to rozmlouvat. Jako na zavolanou dovnit\u0159 vpadla skupinka asi deseti lid\u00ed a rozj\u00edven\u011b povykovali. N\u011bkolik z nich se hned p\u0159idalo k tane\u010dn\u00edk\u016fm v ob\u00fdv\u00e1ku a zakryli mi tak v\u00fdhled na bratra. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo dob\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ oslovil m\u011b Gustav a podal mi skleni\u010dku s v\u00ednem. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem ji p\u0159ijal a trochu upil. Po p\u00e1r n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch jsem se kamar\u00e1d\u016fm p\u0159iznal, \u017ee pivo nasn\u00e1\u0161\u00edm, a od t\u00e9 doby tady byla poka\u017ed\u00e9 nachystan\u00e1 l\u00e1hev, kter\u00e1 pat\u0159ila jen mn\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Op\u0159eli jsme se o kuchy\u0148sk\u00fd ostr\u016fvek a prob\u00edrali nejnov\u011bj\u0161\u00ed \u0161koln\u00ed drby. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee klepy jsou hlavn\u011b dom\u00e9nou holek a gay\u016f, ale ob\u011b g\u00e9\u010dka m\u011b vyvedla z omylu. Gustav se v tom nijak extra nevy\u017e\u00edval, ale r\u00e1d p\u0159isp\u011bl svou tro\u0161kou do ml\u00fdna. Naproti tomu Georg byl hotov\u00e1 rozv\u011bdka. V\u011bd\u011bl v\u0161echno o v\u0161ech a sv\u011b\u0159it mu n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed bylo \u017eivotu nebezpe\u010dn\u00e9. Museli jste ho t\u0159ikr\u00e1t upozornit, a\u0165 to nikde ne\u0159\u00edk\u00e1, ale stejn\u011b se mu v\u017edycky nedopat\u0159en\u00edm povedlo v\u0161echno vybreptat. Omluvou bylo jen to, \u017ee to ned\u011blal \u00famysln\u011b a p\u0159edem v\u0161echny upozornil, \u017ee by mu mohlo n\u011bco vyklouznout.<\/em><\/div>\n

„Po Tomovi pr\u00fd jede kapit\u00e1nka roztlesk\u00e1va\u010dek,“ p\u0159idal dal\u0161\u00ed perlu do sb\u00edrky Georg a tv\u00e1\u0159il se p\u0159i tom, jako by to byl drb stolet\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Kter\u00e1 to je?“ zamra\u010dil jsem se a kr\u00e1tce pohl\u00e9dl do ob\u00fdv\u00e1ku, jestli tam neuvid\u00edm n\u011bjakou d\u00edvku v dresu roztlesk\u00e1va\u010dky. I kdy\u017e bylo nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee by se takto n\u011bkdo obl\u00e9kal i mimo \u0161kolu.<\/em><\/div>\n
„Ona sem nechod\u00ed,“ zakroutila hlavou Becky. „Tady je to pod jej\u00ed \u00farove\u0148. M\u00e1 hrozn\u011b zazoban\u00e9 rodi\u010de.“<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zahu\u010del jsem a srdce mi za\u010dalo bu\u0161it v podivn\u00e9m nepravideln\u00e9m rytmu. M\u011bl jsem dojem, \u017ee se mi chce zastavit i rozb\u011bhnout z\u00e1rove\u0148.<\/em><\/div>\n
„No ka\u017edop\u00e1dn\u011b by to pro Toma byl postup na spole\u010densk\u00e9m \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku. U\u017e jste tady dost dlouho na to, abyste za\u010dali lovit ve zdej\u0161\u00edch vod\u00e1ch,“ obr\u00e1til pozornost ke mn\u011b. Kdy\u017e vid\u011bl m\u016fj zdrcen\u00fd v\u00fdraz, dobr\u00e1cky m\u011b popl\u00e1cal po rameni, div \u017ee jsem si nedal \u010del\u00ed\u010dko s mramorovou deskou. „Neboj, tob\u011b taky najdeme n\u011bkoho vhodn\u00e9ho.“<\/em><\/div>\n
„To nen\u00ed probl\u00e9m, kter\u00fd bych pr\u00e1v\u011b \u0159e\u0161il,“ zamumlal jsem si pod vousy, ale pochybuju, \u017ee to n\u011bkdo sly\u0161el. Z ob\u00fdv\u00e1ku se ozvalo hlasit\u00e9 p\u00edsk\u00e1n\u00ed a skandov\u00e1n\u00ed. Tom a ty dv\u011b holky p\u0159esunuli sv\u016fj tane\u010dek na konferen\u010dn\u00ed stolek. Jedna se mu plazila po z\u00e1dech, zat\u00edmco druh\u00e1 se mu ot\u00edrala o hrudn\u00edk. Bylo zn\u00e1t, \u017ee se sna\u017e\u00ed dostat co nejbl\u00ed\u017e, aby dos\u00e1hla na Tomova \u00fasta. Ten byl pravd\u011bpodobn\u011b tak mimo, \u017ee to v\u016fbec nepost\u0159ehl. Zvedl si ke rt\u016fm l\u00e1hev vodky a n\u011bkolikr\u00e1t si lokl.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tom chce dneska vyhr\u00e1t sout\u011b\u017e o to, kdo bude prvn\u00ed zvracet?“ nakr\u010dil Gustav obo\u010d\u00ed s obavami vepsan\u00fdmi do tv\u00e1\u0159e. Nikdo s kamar\u00e1d\u016f se nezasm\u00e1l a jen sledovali Tomovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n

Tom jako by vyc\u00edtil jejich my\u0161lenky, sesko\u010dil ze stolu a kol\u00e9bav\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e k n\u00e1m. Zt\u011b\u017eka se posadil, ke kuchy\u0148sk\u00e9mu stolu a m\u017eoural o\u010dima po m\u00edstnosti. V osv\u011btlen\u00e9 kuchyni se mu pravd\u011bpodobn\u011b \u0161patn\u011b zaost\u0159ovalo.<\/em><\/div>\n
„Tady jsi,“ vy\u0161t\u011bkl zni\u010dehonic. Hm\u00e1tl rukou do vzduchu a s p\u0159ekvapivou p\u0159esnost\u00ed m\u011b popadl za z\u00e1p\u011bst\u00ed. \u0160kubl j\u00edm, a\u017e jsem se mu sk\u00e1cel do kl\u00edna. Obmotal mi dlouh\u00e9 pa\u017ee kolem b\u0159icha a hlavu si polo\u017eil na m\u00e1 z\u00e1da. Kamar\u00e1di byli zvykl\u00ed, \u017ee jsme si bl\u00edzc\u00ed. Tenhle man\u00e9vr v\u0161ak p\u0159ekvapil i je. Nicm\u00e9n\u011b se nikdo neodv\u00e1\u017eil to komentovat.<\/em><\/div>\n
„Jsi m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka,“ mumlal mi Tom nesrozumiteln\u011b do tri\u010dka.<\/em><\/div>\n
„Jestli m\u011b poblije a j\u00e1 omdl\u00edm, tak m\u011b pros\u00edm rad\u0161i neprob\u00edrejte,“ za\u017eertoval jsem, ale \u017ealudek jsem m\u011bl nervozitou sta\u017een\u00fd.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b tak miluju, Bibi. Jsi tak hodn\u00fd br\u00e1\u0161ka,“ pokra\u010doval Tom ve sv\u00e9m monologu, ani\u017e by v\u011bnoval pozornost \u010demukoliv okolo. To u\u017e se v\u0161ichni za\u010dali pochecht\u00e1vat. J\u00e1 jsem se vzmohl jen na k\u0159e\u010dovit\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„M\u011bl by se nap\u00edt n\u011bjak\u00e9ho nealka,“ radila Becky se starostliv\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Ona byla takov\u00e1 na\u0161e ch\u016fva. Jako jedin\u00e1 holka v part\u011b si o n\u00e1s v\u017edycky d\u011blala starosti a byla zdrav\u00fdm hlasem rozumu, aby vyv\u00e1\u017eila Georgovo bl\u00e1znovstv\u00ed. Nikdy mu nebr\u00e1nila v \u0161\u00edlenostech, ale dok\u00e1zala mu rozumn\u011b vysv\u011btlit, pro\u010d n\u011bco ned\u011blat, kdy\u017e u\u017e to bylo p\u0159es \u010d\u00e1ru.<\/em><\/div>\n

Gustav nelenil a naplnil sklenic\u00ed oby\u010dejnou vodou. Dloubnul do Toma, aby mu v\u011bnoval pozornost, a pak p\u0159ed n\u011bj postavil n\u00e1poj na st\u016fl.<\/em><\/div>\n
„Gustav,“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b Tom, jako by kamar\u00e1da nevid\u011bl sto let. „Tebe taky miluju, Gusti. Jsi fakt dobr\u00fd k\u00e1mo\u0161. I Georg je k\u00e1mo\u0161. I Becky je k\u00e1mo\u0161. V\u0161ichni jste k\u00e1mo\u0161i. Ale jestli mi s\u00e1hnete na br\u00e1\u0161ku, zmaluju v\u00e1m dr\u017eky,“ bl\u00e1bolil a ka\u017ed\u00e9 r a \u0159 mu d\u011blalo probl\u00e9m, tak\u017ee p\u0159e\u0161el do roztomil\u00e9ho \u0161i\u0161l\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ten je sladk\u00fd,“ rozpl\u00fdvala se Becky, ale m\u011b na tom nic sladk\u00e9ho nep\u0159ipadalo. D\u011bsil jsem se chv\u00edle, kdy vybreptne n\u011bjakou blbost jako t\u0159eba: „M\u016fj br\u00e1\u0161ka m\u00e1 tak skv\u011blou pusinku, um\u00ed mi ho skv\u011ble vykou\u0159it.“<\/em><\/div>\n
Rozhodl jsem se, \u017ee je pot\u0159eba tomu p\u0159edej\u00edt. „Geo, nebude ti vadit, kdy\u017e ho tady n\u011bkde ulo\u017e\u00edm? Mysl\u00edm, \u017ee by si m\u011bl d\u00e1t pauzu.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Jo jasn\u011b, chce\u0161 s n\u00edm pomoct do patra?“ nab\u00eddl se okam\u017eit\u011b, ale j\u00e1 ho s d\u00edky odm\u00edtl. Dost dlouho mi trvalo, ne\u017e jsem ho v\u016fbec p\u0159emluvil, aby m\u011b pustil a j\u00e1 se mohl postavit. Nejd\u0159\u00edve protestoval, ale kdy\u017e jsem mu \u0159ekl, \u017ee si p\u016fjdeme lehnout, najednou o\u017eil. Asi v tom vid\u011bl n\u011bjak\u00fd k\u00f3d pro nemravnosti, proto\u017ee se nechal ochotn\u011b odv\u00e9st po schodech nahoru. \u00damysln\u011b jsem minul koupelnu, ve kter\u00e9 jsem onehdy Toma nachytal s tou holku, a c\u00edlev\u011bdom\u011b jsem s n\u00edm zam\u00ed\u0159il do pokoje Georgov\u00fdch rodi\u010d\u016f. Ti m\u011bli koupelnu p\u0159ipojenou p\u0159\u00edmo k lo\u017enici. S dobr\u00fdm \u00famyslem, \u017ee Tomovi omyju obli\u010dej a nech\u00e1m ho vypl\u00e1chnout si pusu, jsem ho tam nasm\u011broval. Br\u00e1\u0161ka v\u0161ak m\u011bl lep\u0161\u00ed n\u00e1pad a rovnou se svalil na p\u0159ehoz zdoben\u00fd r\u016f\u017ei\u010dkami.<\/em><\/div>\n

„Poj\u010f za mnou,“ zahu\u010del s obli\u010dejem p\u0159itisknut\u00fdm do matrace. Neochotn\u011b jsem ho poslechl a posadil se na okraj. Myslel jsem si, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1 propadat do sp\u00e1nku, ale pak po mn\u011b zni\u010dehonic vystartoval. P\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b a uv\u011bznil m\u011b ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Musel jsem odvr\u00e1tit hlavu na stranu, proto\u017ee z v\u00fdpar\u016f linouc\u00edch se mu z pusy se mi d\u011blalo zle.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju, \u017ee jo?“ uji\u0161\u0165oval se Tom a za\u010dal mi s\u00e1zet vlhk\u00e9 pusy ze strany na krk.<\/em><\/div>\n
„V\u00edm to, taky t\u011b miluju,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu up\u0159\u00edmn\u011b a byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsme z doslechu. „Jede po tob\u011b n\u011bjak\u00e1 roztlesk\u00e1va\u010dka,“ pr\u00e1sknul jsem mu.<\/em><\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Tom s naprost\u00fdm nez\u00e1jmem v hlase. I kdy\u017e kdo v\u00ed, byl tak opil\u00fd, \u017ee to nebylo poznat.<\/em><\/div>\n
„No a co ty na to?“ zkou\u0161el jsem ho. Alkohol pr\u00fd nut\u00ed lidi mluvit pravdu, tak si to ov\u011b\u0159\u00edme v praxi.<\/em><\/div>\n
„Nic,“ zahu\u010del Tom a p\u0159esunul se s polibky na mou kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Jeho pohyby byly dost vl\u00e1\u010dn\u00e9, ale i tak velmi vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 z\u00e1jem?“ testoval jsem ho d\u00e1l a nechal se ope\u010dov\u00e1vat. Div, \u017ee jsem neza\u010dal p\u0159\u00edst jako mal\u00e9 kot\u011b.<\/em><\/div>\n
„Chci tebe,“ vysv\u011btlil Tom kr\u00e1tce. P\u0159esunul svou ruku k zap\u00edn\u00e1n\u00ed m\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f a lehce si poradil s knofl\u00ed\u010dkem i zipem. Trochu neohraban\u011b m\u011b za\u010dal dr\u00e1\u017edit p\u0159es boxerky.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tome, jsme u Georga,“ vzdoroval jsem a chytnul ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Snadno se z m\u00e9ho stisku vymanil, nadzvedl se a zalehl m\u011b celou v\u00e1hou.<\/em><\/div>\n

„Tolik t\u011b chci, Billy. \u00dapln\u011b z tebe \u0161\u00edl\u00edm. Poj\u010f, rozd\u00e1me si to,“ \u0161kemral a p\u0159i tom se o m\u011b ot\u00edral. Divil jsem se, \u017ee byl v\u016fbec n\u011b\u010deho schopn\u00fd, ale vzhledem k tomu, jak dlouho jsem ho tr\u00e1pil p\u016fstem, to nebylo zas tak \u0161okuj\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee to nebude bolet. Budu opatrn\u00fd. Pot\u0159ebuju ho do tebe str\u010dit,“ pokra\u010doval Tom a zt\u011b\u017eka se nadzvednul, aby se mi znovu pokusil dostat do kalhot.<\/em><\/div>\n
„Ne, tady to d\u011blat nebudeme. Jsme u Georga. Mohl by n\u00e1s p\u0159ij\u00edt zkontrolovat,“ br\u00e1nil jsem se a zakr\u00fdval se rukama.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159ijde,“ vrt\u011bl Tom hlavou a jako posedl\u00fd se ze m\u011b sna\u017eil st\u00e1hnout d\u017e\u00edny. Prob\u011bhl mezi n\u00e1mi mal\u00fd tich\u00fd boj o to, kdo bude m\u00edt navrch. Tom se ka\u017edou vte\u0159inou zd\u00e1l zu\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed a odhodlan\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tome, boj\u00edm se t\u011b,“ prodral se mi skrz zatnut\u00e9 zuby vzlyk. Takhle jsem ho nikdy nevid\u011bl. V\u00edm, \u017ee jsem ho t\u00edm odm\u00edt\u00e1n\u00edm dost tr\u00e1pil, ale co m\u011bl v pl\u00e1nu? Zn\u00e1silnit m\u011b, kdy\u017e nebudu souhlasit?<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e si bratr v\u0161iml slz v m\u00fdch o\u010d\u00edch, \u00fapln\u011b ztuhnul. Posadil se na paty a obli\u010dej si schoval do dlan\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148. Necht\u011bl jsem,“ vysoukal ze sebe. Zaml\u017eenost z jeho o\u010d\u00ed rychle vyprch\u00e1vala a zd\u00e1lo se, \u017ee se dost\u00e1v\u00e1 i z alkoholov\u00e9ho opojen\u00ed. „Jsem kret\u00e9n. Moc se omlouv\u00e1m,“ hled\u011bl na m\u011b s obavami v o\u010d\u00edch a bylo zn\u00e1t, \u017ee m\u00e1 strach se m\u011b jen dotknout, abych se nevyd\u011bsil.<\/em><\/div>\n
„V pohod\u011b,“ ujistil jsem ho, i kdy\u017e jsem se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b t\u0159\u00e1sl. Nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruce, aby m\u011b mohl obejmout. V n\u00e1ru\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho jsme kone\u010dn\u011b na\u0161li klid. Sed\u011bli jsme tak nejm\u00e9n\u011b deset minut, ne\u017e jsem si v\u0161iml, \u017ee Tom ti\u0161e oddechuje.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e jsme druh\u00fd den r\u00e1no z Georgova domu odch\u00e1zeli, na nic z ve\u010dera si nepamatoval.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tom „Bille, j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee to nebylo \u00fapln\u011b obvykl\u00e9, ale mohli jsme to vy\u0159e\u0161it spolu. Pro\u010d jsi mi nikdy ne\u0159ekl, \u017ee s t\u00edm takhle bojuje\u0161?“ zeptal jsem se mnohem m\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem. „Nebylo to jen tohle. To, \u017ee na to na\u0161i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[671],"tags":[],"class_list":["post-1280","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-school-reunion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1280","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1280"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1280\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1280"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1280"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1280"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}