{"id":12812,"date":"2009-12-20T17:00:00","date_gmt":"2009-12-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12782"},"modified":"2009-12-20T17:00:00","modified_gmt":"2009-12-20T16:00:00","slug":"advent-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/20\/advent-7\/","title":{"rendered":"Advent 7."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Tomovi p\u0159\u00e1tel\u00e9\u2026?<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm prsty, rejd\u00edc\u00ed po moj\u00ed tv\u00e1\u0159i. Jen nakr\u010d\u00edm \u010delo, a t\u011blo, kter\u00e9 sv\u00edr\u00e1m v objet\u00ed, stisknu o n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
„Tom,“ \u0161pitne mi moje panenka do ucha. Mus\u00ed to b\u00fdt jedin\u011b on, proto\u017ee nikdo jin\u00fd m\u00e9 jm\u00e9no nevyslovuje jen se t\u0159emi p\u00edsmenky. Nev\u00edm, jestli nev\u00ed, jak se moje jm\u00e9no \u0159\u00edk\u00e1 a nebo to tak chce rad\u011bji \u0159\u00edkat, ale je mi to jedno. Pomalu si za\u010d\u00edn\u00e1m uv\u011bdomovat, \u017ee si ho tisknu k sob\u011b a jemu to je mo\u017en\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Pootev\u0159u pomalu v\u00ed\u010dka a zad\u00edv\u00e1m se na tu n\u00e1dheru p\u0159ed sebou. Skl\u00e1n\u00ed se ke mn\u011b, o\u010di znovu, jako st\u00e1le, velk\u00e9, a rty pootev\u0159en\u00e9. Lehce se usm\u00edv\u00e1 a prsty hlad\u00ed mou tv\u00e1\u0159. C\u00edt\u00edm, \u017ee jeho prsty jsou zase tak rozechv\u011bl\u00e9. C\u00edt\u00edm, jak se zase v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed t\u0159ese, ale sv\u016fj pohled st\u00e1le nech\u00e1v\u00e1m zabodnut\u00fd v tom jeho.<\/div>\n
„Hm?“ zamru\u010d\u00edm potichu a p\u0159iv\u0159u znovu v\u00ed\u010dka. Jeho v\u016fn\u011b je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikdy jsem nic podobn\u00e9ho nec\u00edtil. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tak von\u00ed v\u0161echny porcel\u00e1nov\u00e9 panenky, ale on? M\u00e1 nezam\u011bnitelnou v\u016fni, kter\u00e1 mi v\u017edy podlom\u00ed kolena, a d\u00edky kter\u00e9 se mi sev\u0159ou snad v\u0161echny \u00fatroby v t\u011ble. Nev\u011bdomky za\u010dich\u00e1m a spokojen\u011b se ucul\u00edm. Nejde popsat. Ta v\u016fn\u011b je naprosto odli\u0161n\u00e1 od v\u0161eho, co jsem kdy c\u00edtil. Je nasl\u00e1dl\u00e1, ale p\u0159itom naprosto sv\u011b\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Chce se mi na z\u00e1chod,“ za\u0161ept\u00e1 a j\u00e1 okam\u017eit\u011b st\u00e1hnu ruce z jeho t\u011bla. Omluvn\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m, jeho pohled je v\u0161ak provinil\u00fd. Jako by se styd\u011bl nebo b\u00e1l za to, \u017ee se mu chce na z\u00e1chod. Posunkem ruky ho vyzvu, aby \u0161el, a kdy\u017e se rozt\u0159esen\u011b postav\u00ed a pomal\u00fdmi, nejist\u00fdmi kroky dojde ke dve\u0159\u00edm, pohledem ho vyhled\u00e1m a lehce se na n\u011bj usm\u011bju.<\/p>\n<\/div>\n
Zabo\u0159\u00edm hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fd je n\u00edm provon\u011bn\u00fd. Mus\u00edm neust\u00e1le myslet na to, jak je v\u0161echno jin\u00e9. V hlav\u011b se mi prom\u00edt\u00e1 dne\u0161n\u00ed noc\u2026 mus\u00edm b\u00fdt co nejv\u00edc s n\u00edm. Chci mu v\u0161echno uk\u00e1zat, chci, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt jen tehdy, kdy\u017e pozn\u00e1 v\u0161echno.<\/div>\n
\n
Nechci ho o nic o\u0161idit. Ale nechci z\u00e1rove\u0148, aby ode\u0161el. Nechci o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. Babi\u010dka mi v\u017edycky \u0159\u00edkala, \u017ee kdy\u017e je n\u011bco na\u0161e, nikdy by to nem\u011blo b\u00fdt n\u011bkoho jin\u00e9ho, tak pro\u010d by se m\u011bl znovu prom\u011bnit v kr\u00e1snou, porcel\u00e1novou panenku? Pro\u010d bych se ho nemohl nikdy dot\u00fdkat a c\u00edtit, jak se chv\u011bje? Budu ho muset je\u0161t\u011b p\u0159edstavit babi\u010dce, ale na to je zat\u00edm \u010dasu habad\u011bj. Posad\u00edm se do sedu, promnu si rozespal\u00e9 o\u010di a pod\u00edv\u00e1m se ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 zavrzaly. Stoj\u00ed nesm\u011ble mezi nimi a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b, nohou klouzaj\u00edc po koberci.
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ usm\u011bju se jemn\u011b a prsty si p\u0159ejedu po cop\u00e1nc\u00edch.
„Dobr\u00fd den,“ usm\u011bje se i on a pomal\u00fdm, vr\u00e1vorav\u00fdm krokem, p\u0159ejde a\u017e ke mn\u011b. Posad\u00ed se nejist\u011b vedle m\u011b na postel, do t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti. Snad, aby m\u011b m\u011bl bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, nebo si to v\u0161echno jen namlouv\u00e1m a on se prost\u011b jenom posadil? D\u00edv\u00e1m se znovu na n\u011bj a on na m\u011b. Na\u0161e pohledy se prol\u00ednaj\u00ed a na\u0161e dechy se znovu zkracuj\u00ed. Pohledem znovu sklouznu k jeho n\u00e1dhern\u011b vykrojen\u00fdm rt\u016fm. Zavrt\u00edm prudce hlavou a vstanu z postele.
„P\u0159evle\u010d se, oble\u010den\u00ed bys m\u011bl m\u00edt u\u017e such\u00fd a j\u00e1 n\u00e1m dojdu pro n\u011bco k j\u00eddlu, hm?“ nat\u00e1hnu na sebe \u010dist\u00fd tepl\u00e1ky ze sk\u0159\u00edn\u011b a uk\u00e1\u017eu rukou k topen\u00ed, kde se mu su\u0161\u00ed tepl\u00e1ky, kter\u00e9 jsem mu p\u016fj\u010dil. Rychle, ani\u017e bych se na n\u011bj pod\u00edval, vyb\u011bhnu z pokoje, zabouchnu za sebou dve\u0159e a seb\u011bhnu schody dol\u016f, kde babi\u010dka pe\u010de dal\u0161\u00ed cukrov\u00ed a z r\u00e1dia se line tich\u00e1 hudba. V\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 kouk\u00e1 a nech\u00e1pe, vid\u00edm p\u0159ed o\u010dima ty jeho velik\u00e9, jak boj\u00e1cn\u011b koukaj\u00ed na dve\u0159e, ale sakra, pro\u010d na n\u011bj po\u0159\u00e1d mus\u00edm myslet? Pro\u010d se ho mus\u00edm neust\u00e1le dot\u00fdkat a m\u00e1m chu\u0165 ochutnat jeho rty?<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Beze slova sed\u00edm na posteli, d\u00edv\u00e1m se na dve\u0159e, kter\u00fdmi p\u0159ed chvilkou ode\u0161el. C\u00edt\u00edm, jak se mi ml\u017e\u00ed p\u0159ed o\u010dima a po tv\u00e1\u0159i se mi kut\u00e1l\u00ed voda. Zase \u010dern\u00e1, jako v\u017edycky. Prsty si j\u00ed jednodu\u0161e set\u0159u a lehnu si do klub\u00ed\u010dka, na m\u011bkkou postel. V\u00edm, \u017ee m\u011b celou noc dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed. C\u00edtil jsem jeho h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d, jeho p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho t\u011bla, a kdy\u017e jsem se v noci probudil, d\u00edval jsem se na n\u011bj. Za okny padaly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky a bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 sv\u011btlo, d\u00edky kter\u00e9mu jsem se na n\u011bj mohl d\u00edvat. \u0160eptal n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b m\u00e9 jm\u00e9no a kdykoli to ud\u011blal, jeho pevn\u00fd stisk byl je\u0161t\u011b pevn\u011bj\u0161\u00ed. Tak pro\u010d je najednou takov\u00fd? Pro\u010d z n\u011bj m\u00e1m najednou \u0161patn\u00fd pocit? Ne, pro\u010d m\u00e1m najednou \u0161patn\u00fd pocit ze v\u0161eho? Co kdy\u017e jsem hloup\u00fd a jemu to vad\u00ed? Co kdy\u017e ho u\u017e nebav\u00edm a on p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jak se m\u011b rychle zbavit? Hlasit\u00fd vzlyk se prodere z m\u00fdch \u00fast a j\u00e1 zabo\u0159\u00edm hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Jak bych ho mohl taky bavit? Nic nev\u00edm, nic nezn\u00e1m. Nev\u011bd\u011bl jsem ani, jak se chod\u00ed na z\u00e1chod, p\u0159itom pro n\u011bj je to p\u0159irozen\u00e1 v\u011bc. Jsem jen hloup\u00e1 panenka, kter\u00e1 sem nepat\u0159\u00ed. Nepat\u0159\u00edm sem, do tohoto sv\u011bta, ale pat\u0159\u00edm na reg\u00e1ly, kde si m\u011b stejn\u011b nikdo nikdy nev\u0161iml. A\u017e on. Ten, p\u0159i kter\u00e9m moje srdce bu\u0161\u00ed jako o z\u00e1vod, ten, p\u0159i kter\u00e9m nem\u016f\u017eu t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00fdchat a jeho\u017e kr\u00e1sa v m\u00e9m t\u011ble vyvol\u00e1v\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vibrace.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed?“ tich\u00e9 osloven\u00ed m\u011b vytrhne z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad t\u00edm, jak je n\u00e1dhern\u00fd, a popla\u0161en\u011b si ot\u0159u tv\u00e1\u0159e a oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. Jeho hlas je tak n\u00e1dhern\u00fd. Poznal bych ho kdykoli, t\u00edm si jsem na sto procent jist\u00fd. Ti\u0161e vydechnu, na\u0161e pohledy se st\u0159etnou a jeho jemn\u00e1 dla\u0148 mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Znovu se k n\u011bmu mus\u00edm v\u00edce p\u0159itisknout. Mus\u00edm znovu c\u00edtit jeho jemnou k\u016f\u017ei na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ti\u0161e zavrn\u00edm blahem a zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Pro\u010d mi vlastn\u011b \u0159ekl Bill\u00ed? J\u00e1 jsem Bill.<\/div>\n
„Pro\u010d B-Bill\u00ed?“ vydechnu svou ot\u00e1zku ti\u0161e, kdy\u017e se posad\u00ed na postel vedle m\u011b a obejme m\u011b, tak\u017ee si m\u011b p\u0159it\u00e1hne do sv\u00e9ho objet\u00ed a vydechne hork\u00fd dech do m\u00fdch vlas\u016f. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a pohlad\u00edm ho kone\u010dky prst\u016f po z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se ti to? L\u00edb\u00ed se mi tak \u0159\u00edkat ti\u2026 je to n\u011b\u017en\u00e9 a m\u011bkk\u00e9,“ za\u0161ept\u00e1. Zvednu k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b pohled. Usm\u00edv\u00e1 se a dr\u017e\u00ed m\u011b ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako tomu bylo celou noc. P\u0159ik\u00fdvnu. Nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edct. Cel\u00fd se zase chv\u011bju, snad je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e p\u0159ed p\u016fl minutou, kdy tu se mnou nebyl. Znovu m\u00fdm t\u011blem prostupuj\u00ed vibrace a mot\u00fdlci m\u011b hlad\u00ed v podb\u0159i\u0161ku.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d plakal? Zaj\u00edmalo by m\u011b to\u2026 je mo\u017en\u00fd, aby plakal kv\u016fli mn\u011b? Kv\u016fli tomu, jak\u00fd jsem na n\u011bj byl, kdy\u017e jsem posp\u00edchal pry\u010d z pokoje, od n\u011bj? Pohledem vyhled\u00e1m tal\u00ed\u0159ek s p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00e1no\u010dkou a nat\u00e1hnu se k n\u00ed\u2026
„Donesl jsem n\u00e1m sn\u00eddani. Je to sladk\u00e9, m\u00e1\u0161 r\u00e1d sladk\u00e9, vi\u010f?“ zacul\u00edm se, kdy\u017e se ode m\u011b nepatrn\u011b odt\u00e1hne, st\u00e1le si u m\u011b udr\u017euje v\u0161ak p\u0159\u00edjemnou bl\u00edzkost. Lehce p\u0159ik\u00fdvne, prsty vklouzne do m\u00e9 mikiny, kterou m\u00e1 st\u00e1le na sob\u011b. „A tohle,“ uk\u00e1\u017eu na hrne\u010dek s tepl\u00fdm kakaem\u2026 „Je babi\u010d\u010dino kakao. D\u011bl\u00e1 to nejlep\u0161\u00ed kakao na sv\u011bt\u011b. Je to takov\u00e1 \u010dokol\u00e1da, zalit\u00e1 ml\u00edkem a rozpust\u00ed se ti to. Babi\u010dka do toho ale d\u00e1v\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b ml\u00e9\u010dnou \u010dokol\u00e1du,“ zasm\u011bju se, kdy\u017e p\u0159ikyvuje hlavou a kru\u010d\u00ed mu v b\u0159\u00ed\u0161ku. Zvednu se a v\u0161echno polo\u017e\u00edm na zem, kam se tak\u00e9 posad\u00edm, a on m\u011b n\u00e1sleduje. Usm\u011bju se na n\u011bj, kdy\u017e se hned vrhne po V\u00e1no\u010dce, do kter\u00e9 se s chut\u00ed zakousne. Za okny je zase neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 v\u00e1nice. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle v\u00e1nice. Sn\u00edh pak \u0161\u00edlen\u011b bi\u010duje do obli\u010deje a pad\u00e1n\u00ed vlo\u010dek k zemi ztr\u00e1c\u00ed svoje kouzlo.
„Pro\u010d nej\u00ed\u0161?“ zamlask\u00e1 a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Zavrt\u00edm s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem hlavou. Jsem zv\u011bdav\u00fd, jak se mu s n\u00e1mi dnes bude l\u00edbit. Volal jsem rychle kluk\u016fm, aby pro n\u00e1s dneska p\u0159i\u0161li a v\u0161ichni nad\u0161en\u011b souhlasili. Jen jestli bude souhlasit on. Moje n\u00e1dhern\u00e1 panenka. Zakousnu se do p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed V\u00e1no\u010dky a zapiju j\u00ed kakaem, do kter\u00e9ho kousek m\u011bkk\u00e9ho t\u011bsta vhod\u00edm a vylov\u00edm n\u00e1sledn\u011b l\u017ei\u010dkou. Za\u010dnu se sm\u00e1t, kdy\u017e v\u0161echno podle m\u011b napodobuje a roztomile se usm\u00edv\u00e1. Je \u0161\u0165astn\u00fd? P\u0159\u00e1l bych si, aby byl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zav\u00e1\u017eu mu pe\u010dliv\u011b \u0161\u00e1lu kolem krku a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. P\u0159iv\u0159e slastn\u011b v\u00ed\u010dka a tv\u00e1\u0159\u00ed se natiskne v\u00edc do m\u00e9 dlan\u011b. Je to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit, m\u00edt n\u011bkoho, s k\u00fdm jste \u010dty\u0159iadvacet hodiny denn\u011b. M\u00edt n\u011bkoho, s k\u00fdm se m\u016f\u017eete mazlit a pov\u00eddat si. Projede mnou osten l\u00edtosti, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee by mi za p\u00e1r dn\u016f ode\u0161el. Nechci to a j\u00e1 to ani nedovol\u00edm. Nat\u00e1hne si na prsty rukavice tak, jak jsem ho to v\u010dera nau\u010dil a stoupne si p\u0159ed velik\u00e9 zrcadlo. Za\u010dne se v n\u011bm prohl\u00ed\u017eet a tahat za velik\u00e9 oble\u010den\u00ed, vis\u00edc\u00ed na n\u011bm. Nat\u00e1hnu si na hlavu \u010depici a pomal\u00fdmi kroky dojdu k n\u011bmu. V\u0161echno p\u0159i n\u011bm d\u011bl\u00e1m tak automaticky. Nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm najednou nad t\u00edm, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9 nebo nen\u00ed. D\u011bl\u00e1m v\u0161echno a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159irozen\u011b. Stoj\u00edm t\u011bsn\u011b za n\u00edm, d\u00edv\u00e1m se na n\u00e1s v zrcadle. Jeho \u00fasm\u011bv najednou ochabne, kdy\u017e ke mn\u011b zvedne v zrcadle pohled a vzt\u00e1hne nepatrn\u011b ruku k hladk\u00e9mu povrchu skla, p\u0159ejede prsty p\u0159es moji tv\u00e1\u0159 v n\u011bm a j\u00e1 se lehce usm\u011bju. Zavrt\u00ed s m\u00edrn\u011b na\u0161pulen\u00fdmi rty hlavou. Moje ruce putuj\u00ed p\u0159es jeho boky na b\u0159\u00ed\u0161ko, za kter\u00e9 si ho p\u0159itisknu bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Op\u00edr\u00e1 se o m\u016fj hrudn\u00edk. Neust\u00e1le ho sleduji. Jeho v\u00ed\u010dka jsou p\u0159iv\u0159en\u00e1 a dlan\u011bmi, kter\u00e9 m\u00e1 schovan\u00e9 pod rukavicemi, mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po ruk\u00e1ch, kter\u00e9 m\u00e1m na jeho b\u0159\u00ed\u0161ku. Srdce mi spla\u0161en\u011b bu\u0161\u00ed a hrudn\u00edk se mi rychle zved\u00e1. C\u00edt\u00edm, jak tv\u00e1\u0159e nab\u00edraj\u00ed rud\u00fd odst\u00edn, ale mn\u011b je to v tuhle chv\u00edli ukraden\u00e9.<\/div>\n
„Nedovol\u00edm, abych o tebe p\u0159i\u0161el,“ za\u0161ept\u00e1m do jeho vlas\u016f, o kter\u00e9 se l\u00edbezn\u011b ot\u0159u tv\u00e1\u0159emi a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka i j\u00e1, stejn\u011b jako to ud\u011blal p\u0159ed malou chvilkou on.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sn\u00edh znovu bi\u010duje m\u016fj obli\u010dej a j\u00e1 p\u0159ed jednotliv\u00fdmi vlo\u010dkami p\u0159iv\u00edr\u00e1m v\u00ed\u010dka. \u0160t\u00edpe to, ale je to tak kr\u00e1sn\u00e9 c\u00edtit, jak\u00e9 to je, j\u00edt v k\u0159upav\u00e9m sn\u011bhu, do kter\u00e9ho se t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku propad\u00e1te. Zdvihnu k n\u011bmu rychle pohled a n\u011bkolika rychl\u00fdmi kroky dojdu a\u017e k n\u011bmu. Je o p\u00e1r krok\u016f nap\u0159ed. Moje tv\u00e1\u0159e ho\u0159\u00ed a z\u00e1rove\u0148 jsou chladn\u00e9. Rukou vyhled\u00e1m tu jeho. Chci j\u00edt po jeho boku. Chci ho m\u00edt u sebe. P\u0159i my\u0161lence, jak se m\u011b dot\u00fdkal, kdy\u017e jsme st\u00e1li u toho skla, podlamuj\u00ed se mi kolena a nem\u00e1m mot\u00fdlky jen v podb\u0159i\u0161ku. Propletu s n\u00edm pomalu prsty tak, jako to ud\u011blal on, kdy\u017e jsme vy\u0161li z bar\u00e1ku a natisknu se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Dech se mi zpomal\u00ed. Jen p\u00e1r krok\u016f od n\u00e1s je velik\u00e1 budova. Ano, ta, kde jsem st\u00e1l takovou dobu, dokud si pro m\u011b on nep\u0159i\u0161el. Pootev\u0159u rty, ze kter\u00fdch mi vych\u00e1z\u00ed p\u00e1ra a d\u00edv\u00e1m se na sklo p\u0159ed sebou. Pust\u00edm Tom ruku a pomalu dojdu k v\u00fdloze, ze kter\u00e9 jsem tolikr\u00e1t koukal ven a p\u0159\u00e1l si b\u00fdt na tomto m\u00edst\u011b. V\u0161echno je to tak nov\u00e9, tak kr\u00e1sn\u00e9 a j\u00e1 m\u00e1m strach, \u017ee tam budu st\u00e1t znovu. \u017de u\u017e nikdy nebudu c\u00edtit, jak se mne jeho n\u00e1dhern\u011b m\u011bkk\u00e9 ruce dot\u00fdkaj\u00ed pr\u00e1v\u011b tak, jako zrovna te\u010f. I kdy\u017e je nec\u00edt\u00edm p\u0159\u00edmo na hol\u00e9 k\u016f\u017ei, v\u00edm, jak jeho ruce h\u0159ej\u00ed a to je ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit v\u016fbec. C\u00edtit, jak h\u0159eje n\u011b\u010d\u00ed n\u00e1ru\u010d. Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu a zabo\u0159\u00edm ji rychle k jeho ramenu.
„D\u011bkuji, d\u011bkuji Tom\u2026“ \u0161pit\u00e1m nal\u00e9hav\u011b, kousek od jeho ucha. Sv\u00e9 pa\u017ee obmot\u00e1 kolem m\u00e9ho t\u011bla a natiskne si m\u011b n\u011b\u017en\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou sekundu, str\u00e1venou v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161echno, co pro m\u011b on d\u011bl\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e mi ve vlasech p\u0159istane sn\u011bhob\u00edl\u00fd sn\u00edh a odt\u00e1hnu se od n\u011bj. D\u00edv\u00e1m se do tv\u00e1\u0159e chlapci, kter\u00e9ho si vybavuji ze v\u010dera. Hr\u00e1l na kytaru. Je to ur\u010dit\u011b on.
„Poj\u010f,“ jeho dla\u0148 chyt\u00ed tu mou a rozejdeme se spole\u010dn\u011b ke skupince t\u0159ech kluk\u016f, stoj\u00edc\u00edch opod\u00e1l.
„\u010cAU!“ pozdrav\u00ed v\u0161ichni nar\u00e1z.<\/div>\n
„Bille, tohle je Andreas,“ uk\u00e1\u017ee na blon\u010fat\u00e9ho chlapce, t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b vysok\u00e9ho jako je m\u016fj Tom a j\u00e1 mu zam\u00e1v\u00e1m. „Tohle je Georg,“ rukou m\u00e1vne ledabyle k chlapci, vypadaj\u00edc\u00edmu o dost star\u0161\u00ed ne\u017e je Tom a j\u00e1 mu stejn\u011b tak zam\u00e1v\u00e1m. „A tohle je Gustav,“ mal\u00fd kluk s \u010dern\u00fdmi vlasy a br\u00fdlemi na o\u010d\u00edch se na m\u011b usm\u011bje a lokne si z plechovky, kterou m\u00e1 v ruce. Taky mu zam\u00e1v\u00e1m a p\u0159itisknu se bl\u00ed\u017e k tob\u011b. Pot\u0159ebuji c\u00edtit, \u017ee t\u011b m\u00e1m vedle sebe, proto\u017ee bez tebe jsem tolik nejist\u00fd. Nejist\u00fd v\u0161\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. Zvednu k tob\u011b tv\u00e1\u0159 a usm\u011bju se. Pohlad\u00ed\u0161 m\u011b po tv\u00e1\u0159i a \u00fasm\u011bv mi pomalounku op\u011btuje\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
„Co m\u00e1te dneska v pl\u00e1nu?“ hlas zelenook\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka m\u011b p\u0159inut\u00ed vr\u00e1tit se zp\u00e1tky na zem ze sv\u00e9ho sn\u011bn\u00ed. Zamyslel jsem se toti\u017e nad t\u00edm, jak je Tom kr\u00e1sn\u00fd. Hned, jak jsem jej uvid\u011bl v obchod\u011b, jsem si byl jist\u00fd, \u017ee kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka jsem nikdy nevid\u011bl. Jeho o\u010di jsou tvaru mandl\u00ed a maj\u00ed o\u0159\u00ed\u0161kovou barvu. Jeho rty jsou takt\u00e9\u017e dokonale vykrojen\u00e9 a jemn\u011b zbarven\u00e9 do syt\u011b r\u016f\u017eov\u00e9ho odst\u00ednu. Rovn\u00fd nos a \u010dist\u00e1 ple\u0165 nic nekaz\u00ed. Kolikr\u00e1t u\u017e jsem zahl\u00e9dl n\u011bjak\u00e9 kluky a holky, kte\u0159\u00ed m\u011bli tv\u00e1\u0159e poset\u00e9 \u010derven\u00fdmi pup\u00ednky s b\u00edl\u00fdma prost\u0159edkama, nevypadalo to moc p\u011bkn\u011b\u2026<\/div>\n
Sklon\u00edm tv\u00e1\u0159 a o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee mi do o\u010d\u00ed spadnou moje neposedn\u00e9 pram\u00ednky \u010dern\u00fdch vlas\u016f. V\u017edycky mi dr\u017eely stejn\u00fd tvar, ale nyn\u00ed? Po\u0159\u00e1d by chodily n\u011bkam na proch\u00e1zky a ze v\u0161eho nejrad\u0161i mi trajdaj\u00ed do o\u010d\u00ed, tam se jim l\u00edb\u00ed ze v\u0161eho nejv\u00edc. Jen\u017ee jak tak \u010dek\u00e1m, po\u0159\u00e1d m\u00e1m pohled voln\u00fd a pestr\u00fd. Uv\u011bdom\u00edm si p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo na m\u00fdch u\u0161\u00edch a rukou se dotknu jemn\u00e9 a h\u0159ejiv\u00e9 tkaniny. A jo vlastn\u011b! Pl\u00e1cnu se rukou do \u010dela. V\u017edy\u0165 mi Tom p\u0159ece dal tu \u010delenku, nebo jak tomu on \u0159\u00edk\u00e1. Ou\u0161ka jsou v teple a vlasy mi dob\u0159e dr\u017e\u00ed, to je tak v\u00fdhodn\u00e9\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Procitnu ze sv\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed a rozkouk\u00e1m se kolem sebe. Vid\u00edm, jak se v\u0161ichni kluci pobaven\u011b sm\u011bj\u00ed. Jen Tomovi na tv\u00e1\u0159i pohr\u00e1v\u00e1 l\u00edbezn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m, a\u017e se \u0159asy z r\u016fzn\u00fdch \u0159ad koutk\u016f oka o sebe ot\u0159ou a napr\u00e1zdno otev\u0159u pusu do p\u00edsmenka o.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, Bille, nev\u0161\u00edmej si jich,“ sm\u011bje\u0161 se a jednou rukou m\u011b obejme\u0161 okolo ramena, kter\u00e9 mi p\u0159\u00e1telsk\u00fdm gestem stiskne\u0161 a v z\u00e1p\u011bt\u00ed se odt\u00e1hne\u0161 na v\u011bt\u0161\u00ed vzd\u00e1lenost ode m\u011b, zato ale po\u0159\u00e1d jsi mi velmi bl\u00edzko.<\/div>\n
„Jak tak pozoruju, ani se o to nesna\u017e\u00ed,“ uchechtne se Andy.<\/div>\n
„Cssss.“ Zasy\u010d\u00edm na n\u011bj.<\/div>\n
„To on jen pro vybran\u00e9 spole\u010dn\u00edky, vi\u010f?!“ mrkne na m\u011b.<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b si prohr\u00e1bnu vlasy a sou\u010dasn\u011b pokr\u010d\u00edm rameny. Tom m\u00e1 v\u017edycky pravdu a nechci n\u011bco ud\u011blat \u0161patn\u011b, proto trhav\u011b a v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
V\u0161ichni vyprsknou, p\u00e1r lid\u00ed z proch\u00e1zej\u00edc\u00edch se dav\u016f se po nich oto\u010d\u00ed. Nech\u00e1pu.<\/div>\n
„S tebou je, kluku, psina.“ Sm\u011bje se ten blon\u010f\u00e1k.<\/div>\n
„Odkud \u017ee jsi?“ vypt\u00e1v\u00e1 se ten br\u00fdlat\u00fd man\u00edk.<\/div>\n
Nev\u011bdom\u011b \u0161lehnu po Tomov\u011b z\u00e1chran\u011b. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, co bych m\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Nejsem si jist\u00fd, jestli bych sm\u011bl pravdu \u0159\u00edct i v\u00edce lidem, ne\u017e jen Tomovi. Rozhodnu se tedy rad\u011bji ml\u010det a kouk\u00e1m na n\u011bj, douf\u00e1m, \u017ee mi pom\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Z daleka.“ Tom utne jejich zv\u00eddav\u00e9 pohledy strohou, p\u0159esto p\u0159\u00edjemnou odpov\u011bd\u00ed. Kluk\u016fm to nejsp\u00ed\u0161 posta\u010d\u00ed a tak se v\u0161ichni spole\u010dn\u011b n\u011bkam rozejdeme. Jaksi nem\u00e1m potuchy o tom, kam jdeme, ale pokud tam bude se mnou Tom, bude to tam jist\u011b skv\u011bl\u00e9. Ur\u010dit\u011b. Nebo\u0165 s n\u00edm bych \u0161el i do pekel.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc a Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Tomovi p\u0159\u00e1tel\u00e9\u2026? C\u00edt\u00edm prsty, rejd\u00edc\u00ed po moj\u00ed tv\u00e1\u0159i. Jen nakr\u010d\u00edm \u010delo, a t\u011blo, kter\u00e9 sv\u00edr\u00e1m v objet\u00ed, stisknu o n\u011bco v\u00edc. „Tom,“ \u0161pitne mi moje panenka do ucha. Mus\u00ed to b\u00fdt jedin\u011b on, proto\u017ee nikdo jin\u00fd m\u00e9 jm\u00e9no<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12812","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12812","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12812"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12812\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12812"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12812"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12812"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}