{"id":12831,"date":"2009-12-17T18:30:00","date_gmt":"2009-12-17T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12801"},"modified":"2009-12-17T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-17T17:30:00","slug":"advent-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/17\/advent-6\/","title":{"rendered":"Advent 6."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Scotty<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017e\u00edm n\u016f\u017e na linku a vyd\u011b\u0161en\u011b se rozejdu ke dve\u0159\u00edm kuchyn\u011b. Co kdy\u017e upadl? N\u011bco se mu mohlo st\u00e1t\u2026 rychle, ani\u017e bych vn\u00edmal, vyb\u011bhnu z kuchyn\u011b, ale v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed p\u0159istane ta chv\u011bj\u00edc\u00ed se panenka. S vykulen\u00fdma o\u010dima m\u011b pozoruje, tiskne se k m\u00e9mu hrudn\u00edku, dlan\u011bmi dr\u017e\u00ed m\u00e1 ramena a up\u0159en\u011b se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Zrychlen\u011b za\u010dnu d\u00fdchat. Nec\u00edtil jsem ho je\u0161t\u011b tak bl\u00edzko. Nem\u011bl jsem tu mo\u017enost c\u00edtit ka\u017ed\u00fd jeho z\u00e1chv\u011bv, n\u00e1dech, \u00fader srdce. T\u011bk\u00e1m o\u010dima po jeho b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i a sv\u00edr\u00e1m ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jak nejn\u011b\u017en\u011bji jsem jenom schopn\u00fd. Nasucho polknu a zat\u0159epu hlavou.
„Co se ti stalo?“ za\u0161ept\u00e1m a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159ekvapiv\u011b m\u011bkce a pust\u00edm jeho t\u011blo ze sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sta\u010d\u00ed jen pohled a ka\u017ed\u00fd by si v\u0161iml, jak se jeho t\u011blo t\u0159ese. Je a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee by se chv\u011bl zimou. V cel\u00e9m bar\u00e1ku je teplo, kv\u016fli babi\u010dce, kter\u00e1 je n\u00e1chyln\u00e1 na r\u016fzn\u00e9 ch\u0159ipky a ang\u00edny, tak\u017ee se tu top\u00ed cel\u00fd rok. Uprav\u00edm si tri\u010dko. Jeho pohled je najednou tak jin\u00fd. Snad je\u0161t\u011b v\u00edc plach\u00fd a vystra\u0161en\u00fd. Oto\u010d\u00ed se a uk\u00e1\u017ee na Scottyho, kter\u00fd stoj\u00ed jen kousek od n\u011bj. Pomalu znovu couvne ke mn\u011b. Zavrt\u00edm se sm\u00edchem hlavou a kleknu si k m\u00fdmu \u010dern\u00fdmu \u010dty\u0159noh\u00fdmu kamar\u00e1dovi. Vjedu mu prsty do hust\u00e9 srsti a pohlad\u00edm ho.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 je to Scotty, nic by ti neud\u011blal,“ za\u0161ept\u00e1m znovu m\u011bkce a popl\u00e1c\u00e1m toho chlap\u00e1ka po h\u0159bet\u011b a rychle odb\u011bhne pry\u010d od ob\u00fdv\u00e1ku. Znovu se na n\u011bj oto\u010d\u00edm. Stoj\u00ed na m\u00edst\u011b, se sklopenou tv\u00e1\u0159\u00ed a cel\u00fd se chv\u011bje. „Je to pes, co sis myslel? \u017de tu m\u00e1me nebezpe\u010dnou zv\u011b\u0159?“ zasm\u011bju se a pomal\u00fdmi kroky k n\u011bmu dojdu. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu ruku a n\u011b\u017en\u011b prsty pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159e. „Poj\u010f,“ \u0161pitnu ti\u0161e, jako kdybych m\u011bl te\u010f strach, \u017ee se vypa\u0159\u00ed. Chyt\u00edm ho za ruku, kterou jako by ke mn\u011b nat\u00e1hl. Nev\u00edm, jestli to d\u011bl\u00e1 v\u011bdom\u011b nebo ne, ale je rozko\u0161n\u00fd. Propletu s n\u00edm prsty. Nikdy jsem nebyl na takov\u00e9hle city. P\u0159ijde mi to osobn\u00ed, dr\u017eet se s n\u011bk\u00fdm takhle za ruku, ale u n\u011bj? Chci ho dr\u017eet ne jen za ruku, ale i ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Chci ho zah\u0159\u00e1t, kdy\u017e je mu zima. Posad\u00edm ho za st\u016fl. P\u0159it\u00e1hne si kolena pod bradu a op\u0159e si o n\u011b hlavu. Prsty p\u0159ejede po mohutn\u00e9 desce stolu a pohledem se vpije do toho m\u00e9ho. Nikdy jsem nevid\u011bl tak kr\u00e1sn\u00fd pohled, jako je na n\u011bj\u2026 do jeho kr\u00e1sn\u00fdch velk\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159ijde mi to, jako by se mi to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zd\u00e1lo a nem\u016f\u017eu tomu v\u0161emu uv\u011b\u0159it. Ti\u0161e si povzdechnu a polo\u017e\u00edm p\u0159ed n\u011bj \u010dty\u0159i vafle ve tvaru kyti\u010dek, posypan\u00e9 cukrem. P\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
\n
„To je sladk\u00e9?“ vydechne a p\u0159ejede po vafli prstem, tak\u017ee mu na n\u011bm ulp\u00ed cukr. Automaticky, stejn\u011b jako bych to ud\u011blal i j\u00e1, vzt\u00e1hne prst ke rt\u016fm a ol\u00edzne ho jazykem. O\u010di se mu rozz\u00e1\u0159\u00ed a snad je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161\u00ed, pokud je to mo\u017en\u00fd. Vezmu vafli do ruky, a on m\u011b napodob\u00ed. Sleduje m\u011b, pe\u010dliv\u011b zkoum\u00e1, co d\u011bl\u00e1m. P\u0159ik\u00fdvnu a oba se zakousneme do tepl\u00fdch vafl\u00ed. Slastn\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Mohl bych tohle j\u00edst po\u0159\u00e1d a nikdy by se mi to neznechutilo. Nedovedu si p\u0159edstavit b\u00fdt bez vafl\u00ed. Jsou moj\u00ed ka\u017edodenn\u00ed stravou.<\/div>\n
„Je to sladk\u00e9\u2026 a dobr\u00e9,“ \u0161eptne s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a znovu se zakousne do vafle, tak\u017ee mu na nose z\u016fstane tro\u0161ku cukru.<\/p>\n<\/div>\n
Nechci ho tu nech\u00e1vat samotn\u00e9ho, nejrad\u0161i bych tu sed\u011bl s n\u00edm a hl\u00eddal ho. Hl\u00eddal jeho sny a jeho t\u011blo, tak, jako tomu bylo v noci. V b\u0159i\u0161e se mi rozlet\u00ed hejno mot\u00fdlk\u016f, kdy\u017e si vzpomenu na to, jak jsem ho mohl dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Vlastn\u011b to byl n\u00e1\u0161 prvn\u00ed bli\u017e\u0161\u00ed kontakt, ale on si to nejsp\u00ed\u0161 ani ve span\u00ed neuv\u011bdomoval. A pak dnes, p\u0159ed kuchyn\u00ed. Cht\u011bl jsem ho dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta a u\u017e ho nikdy nemuset pustit.<\/div>\n
Nat\u00e1hnu si na sebe mikinu, vezmu kytaru, kterou m\u00e1m ve stojanu u sk\u0159\u00edn\u011b, a znovu se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Z\u00edtra ho vezmu ven. P\u0159eci jen nikde nebyl a m\u011bl by m\u00edt n\u011bco na sebe. Je po\u0159\u00e1d v tom sam\u00e9m a to nen\u00ed moc dobr\u00e9. Odlo\u017e\u00edm kytaru znovu na stojan a otev\u0159u svou velkou sk\u0159\u00ed\u0148 s velk\u00fdm oble\u010den\u00edm. Nenajdu tu nic, co by obep\u00ednalo jeho drobnou postavu, t\u00edm si jsem jist\u00fd, ale vyberu mu b\u00edl\u00e9 tepl\u00e1ky, pe\u010dliv\u011b slo\u017een\u00e9, a polo\u017e\u00edm mu je na kraj postele. Snad pochop\u00ed\u2026<\/div>\n
P\u0159ehod\u00edm si kytaru p\u0159es rameno, potichu zav\u0159u dve\u0159e od pokoje, seb\u011bhnu schody.<\/div>\n
Sp\u00ed. Po\u0159\u00e1d sp\u00ed. Mus\u00edm se usm\u00e1t. Je snad je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed sp\u00e1\u010d, ne\u017e jsem j\u00e1, a to je u\u017e co \u0159\u00edct. Je kolem p\u016fl osm\u00e9 ve\u010der. V\u00edm, \u017ee do dvou hodin by babi\u010dka m\u011bla b\u00fdt u\u017e doma, tak\u017ee jsem svolal zkou\u0161ku na dne\u0161ek, aby m\u011bla babi\u010dka v dal\u0161\u00edch dnech klid. V\u00edm, jak j\u00ed p\u0159ed V\u00e1noci leze na nervy na\u0161e hran\u00ed v gar\u00e1\u017ei. Odemknu dve\u0159e a okam\u017eit\u011b zam\u00e1v\u00e1m kluk\u016fm a Leonie, kter\u00e1 netrp\u011bliv\u011b stoj\u00ed u mikrofonu, o\u010dividn\u011b p\u0159ipraven\u00e1 na zp\u00edv\u00e1n\u00ed. Sednu si do k\u0159esla a vezmu si od Georga plechovku piva.<\/div>\n
„Jdeme na to?“ za\u010dne ml\u00e1tit pali\u010dkami Gustav do bubnu a j\u00e1 se sm\u00edchem p\u0159ik\u00fdvnu. Jen douf\u00e1m, \u017ee to moj\u00ed panenku neprobud\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Posad\u00edm se na posteli, dezorientovan\u011b se rozhl\u00e9dnu kolem sebe. Kde jsi, Tom? Na\u0161pul\u00edm nev\u011bdomky rty a pod\u00edv\u00e1m se na velik\u00e9 tepl\u00e1ky, kter\u00e9 jsou slo\u017een\u00e9 na kraji postele. Prohr\u00e1bnu si vlasy sv\u00fdmi prsty a vzt\u00e1hnu dla\u0148 k jemn\u00e9 l\u00e1tce tepl\u00e1k\u016f, kter\u00e9 nos\u00ed tak \u010dasto Tom. Rozt\u0159esenou rukou je vezmu do n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159ivon\u00edm k nim. M\u00e1 to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni. Chvilkami von\u00ed za n\u00edm a chvilkami za n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm. Osv\u011b\u017euj\u00edc\u00edm a kr\u00e1sn\u00fdm. Sjedu dlan\u00ed na sv\u016fj velk\u00fd p\u00e1sek, kter\u00fd nemotorn\u011b rozepnu a vyt\u00e1hnu ho z upnut\u00fdch kalhot, kter\u00e9 si za p\u00e1r sekund st\u00e1hnu z bok\u016f. \u00dalevn\u011b vydechnu. Nic m\u011b netla\u010d\u00ed a p\u0159ipad\u00e1m si zvl\u00e1\u0161tn\u011b voln\u00fd. Nat\u00e1hnu si velik\u00e9 tepl\u00e1ky, kter\u00e9 si upevn\u00edm na boc\u00edch tkani\u010dkami, \u010douhaj\u00edc\u00edmi z nich ven. Ud\u011bl\u00e1m si nau\u010den\u011b ma\u0161li\u010dku, kterou m\u011b nau\u010dil Chicko se sv\u011btle zelenkavou stu\u017ekou. Usm\u011bji se a p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b. Kdepak je? Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, b\u00fdt tu s\u00e1m. Doufal jsem, \u017ee bude le\u017eet vedle m\u011b, nebo alespo\u0148 na zemi. Srdce mi tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b tlu\u010de, kdy\u017e si vzpomenu na dne\u0161ek, kdy m\u011b dr\u017eel ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bylo mi smutno, kdy\u017e m\u011b pustil, ale jeho jemn\u00e9 doteky, kter\u00fdmi m\u011b obohacoval po zbytek dne, dokud jsem neusnul, byly n\u00e1dhern\u00e9. Sna\u017eil se b\u00fdt ke mn\u011b mil\u00fd a opravdu mil\u00fd byl. Nebyl jako ty lidi v obchod\u011b, kter\u00fd m\u011b svazovali gumi\u010dkami.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom?“ \u0161eptnu a zav\u0159u za sebou dve\u0159e pokoje. P\u0159ejdu ke schod\u016fm a pod\u00edv\u00e1m se dol\u016f. P\u0159itisknu se k z\u00e1bradl\u00ed a pomal\u00fdmi kroky sejdu a\u017e \u00fapln\u011b dol\u016f. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. N\u00e1dhern\u011b to tu von\u00ed, jako v cel\u00e9m bar\u00e1ku, tady je v\u0161ak v\u016fn\u011b jin\u00e1 ne\u017e nad t\u011bmi schody. Vklouznu prsty do kapsy mikiny a zaposlouch\u00e1m se do hlas\u016f a n\u011bjak\u00e9 melodie, linouc\u00ed se ode dve\u0159\u00ed. V\u017edycky n\u00e1m v obchod\u011b hr\u00e1ly p\u00edsni\u010dky, jak tomu \u0159\u00edkal Chicko, a j\u00e1 je tak r\u00e1d poslouchal. Kr\u00e1tily n\u00e1m chvilku, kdy jsme st\u00e1li ne\u010dinn\u011b na m\u00edstech a museli vypadat dob\u0159e pro z\u00e1kazn\u00edky. Znovu p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b, ne\u017e dojdu ke dve\u0159\u00edm a st\u00e1le rozt\u0159esenou rukou vezmu za kliku a dve\u0159e otev\u0159u. Pohled mi padne na Toma, kter\u00fd stoj\u00ed vedle n\u011bjak\u00e9 d\u00edvky a hraje na n\u011bjak\u00fd n\u00e1stroj. Stoj\u00ed tu je\u0161t\u011b dva chlapci a d\u00edvka. Srdce se mi rozbu\u0161\u00ed. M\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kdy se mi stahuje b\u0159icho a hrudn\u00edk. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e, o kter\u00e9 se op\u0159u a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Je n\u00e1dhern\u00fd. Kr\u00e1sn\u00fd. V\u017edy on\u011bm\u00edm, kdy\u017e na m\u011b promluv\u00ed, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Jeho pohled je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy mohl vid\u011bt, stejn\u011b jako on cel\u00fd. Tom. St\u00e1le se mi v hlav\u011b to jm\u00e9no opakuje dokole\u010dka a nem\u016f\u017eu ho nijak vypudit z mysli.
„Wooooouho,“ zak\u0159i\u010d\u00ed Tom, a\u017e nadsko\u010d\u00edm a vyp\u00edsknu. M\u00e1 dla\u0148 vyst\u0159el\u00ed k m\u00fdm pevn\u011b semknut\u00fdm rt\u016fm a vyd\u011b\u0161en\u011b se d\u00edv\u00e1m na ot\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed se \u010dty\u0159i \u010dlov\u011bky, up\u00edraj\u00edc\u00ed na m\u011b p\u0159ekvapen\u00e9 pohledy.<\/div>\n
„O-od-odpus\u0165te, j\u00e1\u2026“ vydechnu a p\u0159itisknu se z\u00e1dy v\u00edc ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj v\u0161ichni d\u00edvaj\u00ed, stejn\u011b jako j\u00e1. Stoj\u00ed v m\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch, tiskne se ke dve\u0159\u00edm a smutn\u011b se na n\u00e1s d\u00edv\u00e1. Jakoby m\u011bl strach, \u017ee ho n\u011bkdo z n\u00e1s vyhod\u00ed do toho mrazu, kter\u00fd je zna\u010dn\u00fd i tady, v gar\u00e1\u017ei.
„Ne\u0159ekl si n\u00e1m, k\u00e1mo, \u017ee m\u00e1\u0161 novou holku,“ drkne do m\u011b Gustav, \u010d\u00edm\u017e m\u011b probere z om\u00e1men\u00ed a neust\u00e1l\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na mou panenku.
„J-j\u00e1\u2026“ znovu vykokt\u00e1 Bill a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdm pohledem, roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima. Odlo\u017e\u00edm kytaru a pomalu k n\u011bmu dojdu. Vid\u00edm na n\u011bm, jak je vyd\u011b\u0161en\u00fd. Od t\u00e9 doby, co je u m\u011b, nebyl mezi hlou\u010dkem lid\u00ed, a v\u00edm, \u017ee m\u00e1 strach z toho, co se bude d\u00edt. Vid\u00edm to na n\u011bm. Sta\u010d\u00ed mi k tomu jeden jedin\u00fd pohled do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, vyspal jsi se?“ n\u011b\u017en\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. P\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 se mu zat\u0159epotaj\u00ed, a zap\u0159e se obli\u010dejem do m\u00e9 dlan\u011b. D\u011bl\u00e1 to v\u017edy, kdykoli se ho dot\u00fdk\u00e1m. Tiskne se ustra\u0161en\u011b k m\u00fdm dlan\u00edm a j\u00e1 nem\u00e1m to srdce ho od sebe odstr\u010dit, proto\u017ee to ani ud\u011blat nechci. Najednou nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee tam jsou s n\u00e1mi je\u0161t\u011b oni. Hlad\u00edm ho prsty po bled\u00e9 pleti tv\u00e1\u0159e. Jeho prsty mi p\u0159ejedou po z\u00e1p\u011bst\u00ed a j\u00e1 ti\u0161e vydechnu.
„Vy-vyspal a-a vzal jsem si\u2026 tohle?“ zatah\u00e1 s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem za m\u00e9 tepl\u00e1ky, kter\u00e9 na n\u011bm vis\u00ed snad je\u0161t\u011b v\u00edc jak na mn\u011b. Ne, rozhodn\u011b v\u00edc jak na mn\u011b. Po\u0159\u00e1d \u0161ept\u00e1, kdykoli mluv\u00ed, jeho hlas je tich\u00fd. Jen p\u00e1rkr\u00e1t je hlasit\u00fd, ale t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d mluv\u00ed potichu a j\u00e1 to d\u011bl\u00e1m stejn\u011b.
„Tome? Tak my p\u016fjdeme,“ uc\u00edt\u00edm na rameni n\u011b\u010d\u00ed dotyk. Procitnu do reality a vzt\u00e1hnu dla\u0148 z jeho l\u00edce. Oto\u010d\u00edm se na Leonii, kter\u00e1 se d\u00edv\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u011b na Billa a na m\u011b. Pokr\u010d\u00edm ledabyle rameny. Nem\u00e1m v posledn\u00ed dob\u011b n\u00e1ladu b\u00fdt s nimi, nem\u00e1m n\u00e1ladu d\u011blat cokoli, v \u010dem se omezuji b\u00fdt s n\u00edm. B\u00fdt vedle n\u011bho a hl\u00eddat ho. Ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e si Georg zabal\u00ed svoj\u00ed basovku a spiklenecky na m\u011b mrkne. M\u00e1vnu na n\u011b a nech\u00e1m ruku voln\u011b sklouznout pod\u00e9l m\u00e9ho t\u011bla. Na dlani uc\u00edt\u00edm n\u011b\u017en\u00fd dotyk, ten p\u0159\u00edjemn\u00fd dotyk, kdykoli se m\u011b dotkne on. Vyhled\u00e1 m\u00e9 prsty, kter\u00e9 se mnou proplete a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se v\u00edc ke mn\u011b. Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu a pohledem se vpiju do toho jeho. Pro\u010d by m\u011b zaj\u00edmalo, jak chutn\u00e1 jeho k\u016f\u017ee? Jeho m\u00edrn\u011b na\u0161pulen\u00e9 rty? V\u0161echno se zm\u011bnilo a j\u00e1 taky. Jsem j\u00edm posedl\u00fd? \u0160\u00edl\u00edm, kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m, v m\u00e9m t\u011ble v\u00ed\u0159\u00ed mot\u00fdli a srdce mi spla\u0161en\u011b bu\u0161\u00ed. Chci, aby se m\u011bl dob\u0159e, chci, aby byl v pohodl\u00ed a aby mu naprosto nic nechyb\u011blo. Znovu m\u011b z m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed vytrhne trojhlasn\u00fd pozdrav a j\u00e1 jim zam\u00e1v\u00e1m nazp\u00e1tek.
„Necht\u011b-necht\u011bl jsem, a-ab-abych v\u00e1m to zka-kazil\u2026“ \u0161pitne potichu a zad\u00edv\u00e1 se hluboko, pronikav\u011b do m\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Sleduji ka\u017edi\u010dk\u00e9 nepatrn\u00e9 zachv\u011bn\u00ed jeho \u00fatl\u00e9ho t\u011bla. Je to v\u00e1\u017en\u011b drobe\u010dek, a i kdy\u017e m\u00e1 dokonce i moje tepl\u00e1kov\u00e9 pytle na sob\u011b, je po\u0159\u00e1d stejn\u011b chu\u010founk\u00fd a zraniteln\u00fd. Jemn\u011b si jej k sob\u011b p\u0159ivinu. V\u017edy, kdy\u017e se na n\u011bj v\u00edce zad\u00edv\u00e1m a za\u010dnu o n\u011bm v\u00edce p\u0159em\u00fd\u0161let, moje srdce sv\u00edraj\u00ed podivn\u00e9 pocity, jejich\u017e s\u00edlu jsem je\u0161t\u011b nikdy tak intenzivn\u011b nepoc\u00edtil! M\u00e1m strach se jej sebem\u00ed\u0148 dotknout, jen abych mu neubl\u00ed\u017eil. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak nesnesiteln\u011b moc tou\u017e\u00edm po tom dot\u00fdkat se ho. M\u00e1m strach, \u017ee se mu ve sp\u00e1nku zk\u0159iv\u00ed vl\u00e1sek nebo \u017ee upadne. Co kdy\u017e m\u00e1 tak k\u0159ehk\u00e9 kosti, jako je porcel\u00e1n? Jeho ple\u0165 a k\u016f\u017ee je sama o sob\u011b dost studen\u011bj\u0161\u00ed, k\u0159eh\u010d\u00ed a dokonalej\u0161\u00ed ne\u017e je ta moje.<\/div>\n
Usm\u011bju se na n\u011bj a nepatrn\u011b jej op\u011bt pohlad\u00edm po hladk\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Nic jsi nezkazil. My jsme t\u011b probudili, \u017ee?“ opt\u00e1m se a napjat\u011b sleduji jeho velk\u00e9 tmav\u00e9 o\u010di. Co mi to jen tak p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed\u2026<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „N-ne\u2026 J\u00e1 se probudil s\u00e1m,“ \u0161pitne, jako kdyby se stalo n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho. Jeho o\u010di jsou sklen\u011bn\u00e9 a odr\u00e1\u017e\u00ed se v nich jako v zrcadlech m\u016fj obraz. Kouk\u00e1 na m\u011b, jako kdyby m\u011bl b\u00fdt za n\u011bco potrestan\u00fd.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 hlad?“ tradi\u010dn\u00ed ot\u00e1zka. Trochu si p\u0159ipad\u00e1m, jak kdybych byl babi\u010dka. Ta se m\u011b toti\u017e taky v\u017edycky pt\u00e1 na v\u0161echny mo\u017en\u00fd i nemo\u017en\u00fd ot\u00e1zky. Kone\u010dn\u00e9 vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed ale pravidlem ukon\u010d\u00ed ot\u00e1zka, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se j\u00eddla.<\/div>\n
Ml\u010dky zavrt\u00ed hlavou.<\/div>\n
Pov\u0161imnu si, \u017ee je n\u011bjak\u00fd sklesl\u00fd, smutn\u00fd. Sklon\u00edm se v\u00edce k n\u011bmu, l\u00edb\u00ed se mi, \u017ee je men\u0161\u00ed ne\u017e jsem j\u00e1. Naklon\u00edm k n\u011bmu hlavu, rty m\u00e1 nev\u011bdomky na\u0161pulen\u00e9, pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i. V\u0161iml jsem si u\u017e, \u017ee on je tak m\u00e1 vlastn\u011b v\u017edycky. P\u016fsob\u00ed to na m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 rajcovn\u011b. Jeho rt\u00ed\u010dky\u2026 Zamrk\u00e1m a za\u017eenu divnou my\u0161lenku z hlavy. Odevzdan\u011b p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, jeho \u0159asy tak naberou snad optick\u00fd klam, nebo\u0165 jsem snad je\u0161t\u011b del\u0161\u00ed a hust\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Povzdychne si potichou\u010dku a jemn\u011b jako ko\u010dka a op\u0159e se o mou ruku. Je n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
„Dostal jsem n\u00e1pad,“ mrknu na n\u011bj s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Pozdvihne v\u00edce hlavu a o\u010dka se mu nepatrnou zv\u011bdavost\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak stud\u00ed sn\u00edh?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!!!“ ut\u00edk\u00e1m, div se cel\u00fd nepropadnu do po\u0159\u00e1dn\u00e9, b\u00edl\u00e9, studen\u00e9 pe\u0159iny. Scotty m\u011b hon\u00ed po cel\u00e9 zahrad\u011b, okolo v\u0161ech strom\u016f. Zprvu jsem se jej hodn\u011b b\u00e1l, ale pak mi Tom uk\u00e1zal, \u017ee nen\u00ed zl\u00fd a \u017ee mi nic neud\u011bl\u00e1. Je to velk\u00fd pes. Nikdy jsem takov\u00fdho nevid\u011bl. V\u017edycky do hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed chodili akor\u00e1t takov\u00ed ti mal\u00ed fajnov\u00ed ps\u00edci. Anebo jsem vid\u011bl pouze ply\u0161ov\u00e9 psy. Nikdy v\u0161ak ne tak obrovsk\u00e9, proto\u017ee ti velc\u00ed barevn\u00ed ply\u0161\u00e1ci byli v jin\u00e9m odd\u011blen\u00ed.<\/div>\n
Podlom\u00ed se mi noha a seknu sebou p\u0159\u00edmo do velk\u00e9 hromady sn\u011bhu. Pr\u00e1sk. A v\u00e1l\u00edm se na zemi jak pytel brambor. Nen\u00ed to zas tak tvrd\u00fd, jen jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b cel\u00fd zabo\u0159il do studen\u00e9ho sn\u011bhu. Kone\u010dn\u011b v\u00edm, jak stud\u00ed. Jak\u00fd je. Nikdy jsem ani nesnil o tom, \u017ee mi budou drobn\u00e9 krystalky sn\u011bhov\u00fdch vlo\u017eek dopadat do vlas\u016f. \u017de budou \u0159ezat moji tv\u00e1\u0159 mrazem a ruce mi budou pomali\u010dku ale jist\u011b ztr\u00e1cet cit, budou napuchat a rudnout pod ledov\u00fdmi hr\u00e1tkami s tou b\u00edlou hmotou dr\u017e\u00edc\u00ed tvar, kter\u00e1 se v m\u00fdch dlan\u00edch m\u011bn\u00ed na kapi\u010dky vody. V\u016fbec jsem netu\u0161il, \u017ee je to tak dot\u011brn\u00e9 ten mr\u00e1z. Nenapadlo m\u011b, \u017ee by sn\u00edh tak \u0159ezal. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak stud\u00ed sn\u00edh.<\/p>\n<\/div>\n
Usm\u011bju se pro sebe a zahled\u00edm se na \u010dernofialov\u00e9 nebe. Jsou na n\u011bm rozh\u00e1zeny hv\u011bzdy, kter\u00e9 jsem v\u017edycky tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d pozoroval z okenn\u00edch v\u00fdloh. \u010cetl jsem si prad\u00e1vn\u00e9 legendy, je\u017e vypr\u00e1v\u00ed jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed. Po\u010d\u00edtal jsem sv\u011bt\u00e9lkuj\u00edc\u00ed hv\u011bzdy, le\u010d nikdy nedo\u0161el ke zd\u00e1rn\u00e9mu konci. Kr\u00e1til jsem si t\u00edmhle \u010das. Ony m\u011b prov\u00e1zely cel\u00fd \u017eivot, ka\u017edou noc. Moje spole\u010dnice. Tajn\u011b jsem si s nima pov\u00eddal\u2026 Pov\u00eddal jsem si s Pol\u00e1rkou. V\u017edycky byla na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, a dokonce je i te\u010f. Usm\u011bji se a zam\u00e1v\u00e1m z\u00e1\u0159iv\u00e9 hv\u011bzd\u011b. „Ahoj Pol\u00e1rko,“ \u0161eptnu ti\u0161e a hled\u00edm na ni. P\u0159\u00edmo vis\u00edm pohledem na hv\u011bzdi\u010dce, kter\u00e9 jako kdyby se na m\u011b tak\u00e9 usm\u00e1la. „Nikdy jsem netu\u0161il, \u017ee jsi odsud tak kr\u00e1sn\u00e1,“ pootev\u0159u obdivn\u011b rty a s rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima sleduji no\u010dn\u00ed oblohu p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Scotty, m\u016fj te\u010f u\u017e kamar\u00e1d, m\u00e1 ale r\u00e1d pozornost, a hlavu mi str\u010d\u00ed p\u0159ed obli\u010dej, za\u010dne m\u011b olizovat. Je to vlhk\u00e9 a lecht\u00e1 to. Op\u011bt se za\u010dnu sm\u00e1t. „Ssssscotty! Nech m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Navl\u00edkl jsem ho asi do troj\u00edch tepl\u00e1k\u016f a mikin. Dal jsem mu jednu svoj\u00ed men\u0161\u00ed bundu a obv\u00e1zal ho hu\u0148atou dlouhou \u0161\u00e1lou okolo krku, jako sn\u011bhul\u00e1ka, a je\u0161t\u011b jsem mu dal modrou \u010delenku do vlas\u016f, aby mu neodpadly ob\u011b u\u0161i. Rukavice cel\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd zahodil. Hned jak jsem ho vevedl na zahradu, kde je sn\u011bhu dost a dost, nejprve stydliv\u011b a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b p\u0159i\u0161el k t\u011bm hromad\u00e1m a koukal s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm obli\u010dejem na tu b\u00edlou n\u00e1dheru. Jedn\u00edm prst\u00edkem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po hladk\u00e9m povrchu, a kdy\u017e se mu tam prst ne\u010dekan\u011b zabo\u0159il, lekl se tak, a\u017e povysko\u010dil a m\u00e1lem mi vyrazil zuby. Uk\u00e1zal jsem mu, jak se ze sn\u011bhu daj\u00ed kr\u00e1sn\u011b d\u011blat kuli\u010dky, kter\u00e9 po sob\u011b z legrace v\u0161ichni h\u00e1z\u00ed. Hodil jsem po n\u011bm jednu kouli, ale zrovna se ot\u00e1\u010del ke mn\u011b, tud\u00ed\u017e to schytal n\u011bkam do sp\u00e1nku a vlas\u016f. B\u00e1l jsem se, \u017ee mu t\u00edm tvrd\u00fdm \u00faderem n\u011bjak ubl\u00ed\u017e\u00edm, ale on na m\u011b jen chv\u00edli nech\u00e1pav\u011b koukal, a kdy\u017e se rozm\u00e1chl a hodil mi p\u0159\u00edmo n\u011bkam na krk ledovou kuli\u010dku, za\u010dal se sm\u00edchy za b\u0159icho popadat. Po\u0159\u00e1d se usm\u00edval a byl cel\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e si na sn\u00edh mohl \u0161\u00e1hnout. Kdy\u017e sledoval, jak mu na nastavenou dla\u0148 dopadaj\u00ed p\u0159evelik\u00e9 vlo\u010dky, kter\u00e9 z\u00e1hy zmiz\u00ed a zbyde po nich jen kapka vody. Sna\u017eil se je i n\u011bjak pochytat, ale ne\u0161lo mu to, v\u011bt\u0161ina b\u00edl\u00fdch vlo\u010dek mu ulp\u011bla na havran\u00edch vlasech a tvo\u0159\u00ed tak i dote\u010f kr\u00e1sn\u00e9 ozd\u016fbky.<\/div>\n
Za\u010dal si hr\u00e1t se Scottym, mysl\u00edm, \u017ee to budou dob\u0159\u00ed kamar\u00e1di. Musel jsem si na chv\u00edli sednout, abych to v\u0161echno rozd\u00fdchal. Je jako d\u00edt\u011b. Mus\u00edm mu v\u0161echno vysv\u011btlovat, proto\u017ee nic nezn\u00e1, nikdo mu nic nepov\u011bd\u011bl. Kdy\u017e na m\u011b v\u017edycky koul\u00ed ta sv\u00e1 sladk\u00e1 o\u010dka nev\u011bdomosti, nemohu ho odb\u00fdt a nepov\u011bd\u011bt mu o tom, pro\u010d jsou v\u011bci takov\u00e9 a jin\u00e9 zase makov\u00e9. Nem\u00e1m to srdce, kdy\u017e vid\u00edm tu touhu m\u00eds\u00edc\u00ed se v jeho o\u010d\u00edch, poznat v\u0161echno, co mu bylo zatajeno.<\/p>\n<\/div>\n
Sleduji ho s n\u011b\u017en\u00fdm v\u00fdrazem v tv\u00e1\u0159i, mazl\u00ed se se Scottym, sou\u010dasn\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00ed k nebi. Pov\u00edd\u00e1 si s hv\u011bzdou. Mus\u00edm se usm\u00e1t. Je roztomil\u00fd a tak hezk\u00fd, ba p\u0159\u00edmo kr\u00e1sn\u00fd. Ano, je n\u00e1dhern\u00fd. Nikdy jsem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka na sv\u011bt\u011b nevid\u011bl. Zamra\u010d\u00edm se. Ale on nen\u00ed \u010dlov\u011bk\u2026on je bytost. \u017div\u00e1, k\u0159ehk\u00e1 a p\u0159edev\u0161\u00edm nevinn\u00e1 panenka. P\u0159iv\u0159u o\u010di a ti\u0161e si povzdychnu. Vzpomenu si na v\u00e1nici, je\u017e ovl\u00e1dala krajiny svou silou je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Sotva v\u0161ak Bill vkro\u010dil na zahradu a vzhl\u00e9dl sv\u00fdmi sklen\u011bn\u00fdmi \u010dokol\u00e1dami vysoko k nebi, jako kdyby kouzeln\u00e1 v\u00edla zru\u0161ila zakl\u00ednadlo a po\u010das\u00ed se uklidnilo. Jen n\u00e1dhern\u00e9 vlo\u010dky se sn\u00e1\u0161\u00ed z nebe a dopadaj\u00ed do jeho vlas\u016f. Usm\u011bju se. Je nejsp\u00ed\u0161 opravdu kouzeln\u00fd.<\/div>\n
Zvednu se a kr\u00e1\u010d\u00edm k n\u011bmu. Sn\u00edh pode mnou jemn\u011b do rytmu k\u0159upe. Le\u017e\u00ed si uprost\u0159ed na hol\u00e9 zemi se Scottym, kter\u00fd se pohodln\u011b rozvaluje na jeho noh\u00e1ch, a zasn\u011bn\u011b se d\u00edv\u00e1 na oblohu. Nevn\u00edm\u00e1 m\u011b. Vypad\u00e1, jako kdyby si pr\u00e1v\u011b snil sv\u016fj sen. C\u00edtil imagin\u00e1rn\u00ed teplo, v\u00fdjime\u010dn\u011b se nechv\u011bje. D\u00edv\u00e1 se na nebe, le\u010d p\u0159ipad\u00e1 mi, jako kdyby jeho pohled sm\u011b\u0159oval mnohem v\u00fd\u0161. K and\u011bl\u016fm snad? Jeho dlouh\u00e9 \u0159asy se t\u0159epotaj\u00ed, sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky na n\u011b dopadaj\u00ed. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi and\u011bla. Sednu si k n\u011bmu a jemn\u011b jej pohlad\u00edm teplou rukou, kterou jsem m\u011bl celo dobu v kapse, po jeho prok\u0159ehl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Sto\u010d\u00ed ke mn\u011b sv\u016fj pln\u00fd pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fjdeme u\u017e dom\u016f, ano? U\u017e jsme tu dlouho, mus\u00ed ti b\u00fdt zima,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Nevad\u00ed mi zima,“ nam\u00edtne.<\/div>\n
„Oblohu m\u016f\u017ee\u0161 sledovat i z okna.“<\/div>\n
Trhav\u011b se nadechne, z o\u010d\u00ed mu spadne jedna velk\u00e1 slza. D\u011bl\u00e1m n\u011bco \u0161patn\u011b? „V\u017edycky jsem ji sledoval jenom z okna. Pros\u00edm, je\u0161t\u011b chv\u00edli\u2026“ srdceryvn\u011b za\u0161ept\u00e1 nazp\u00e1tek.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ svol\u00edm s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Ale jenom chvili\u010dku.“<\/div>\n
Radostn\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ p\u0159it\u00e1hnu si ho jemn\u011b na sebe. „Lehni si na m\u011b, nechci, abys nastydl,“ sto\u010d\u00edm si ho do objet\u00ed a za\u010dnu si s n\u00edm jemn\u011b pohupovat a hladit jej po tv\u00e1\u0159i, po\u010d\u00edtat vlo\u010dky v jeho jemn\u00fdch a vo\u0148av\u00fdch vlasech, ut\u00e1p\u011bt se v jeho o\u010d\u00edch. Nemohu si pomoct. Je tak magneticky n\u00e1dhern\u00fd. Ka\u017ed\u00e1 \u010d\u00e1st jeho t\u011bla je origin\u00e1ln\u00ed a k\u0159ehk\u00e1, ka\u017ed\u00e1 je dokonal\u00e1.<\/div>\n
Nech\u00e1pu s\u00e1m sebe. Tul\u00edm si jej k sob\u011b, jako kdyby byl moje l\u00e1ska, \u010dlov\u011bk, jen\u017e mi pat\u0159\u00ed, a j\u00e1 pat\u0159\u00edm jemu. Ten, kter\u00fd m\u011b pot\u0159ebuje a je tu jen pro m\u011b. \u010clov\u011bk, kter\u00fd je mi v\u011brn\u00fd a existuji pro n\u011bj jen j\u00e1. \u010clov\u011bk, kter\u00fd m\u011b miluje a oddan\u011b se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. \u010clov\u011bk, kter\u00e9ho chr\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Lehou\u010dce vtisknu drobnou pusu do jeho vlas\u016f. Nem\u016f\u017ee to poznat, op\u011bt se zasn\u011bn\u011b a zamy\u0161len\u011b d\u00edv\u00e1 na oblohu. P\u0159itul\u00edm si jej.<\/div>\n
V\u017edy\u0165 on mi pat\u0159\u00ed. J\u00e1 jsem tady jenom pro n\u011bj. On se i tak oddan\u011b d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. On je jen m\u016fj. Pro m\u011b jedin\u00e9ho. J\u00e1 si ho vybral a j\u00e1 si jej st\u0159e\u017e\u00edm, je to moje panenka, bude tu se mnou nav\u017edy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Na jak dlouho jsi sem p\u0159i\u0161el? Poznat sv\u011bt?“<\/div>\n
„Jen na chv\u00edli,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha a bolestn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prohlouben\u011b oddechuje. Tak stra\u0161n\u011b se mi chv\u011bj\u00ed ruce, v nich\u017e mi le\u017e\u00ed a poklidn\u011b sp\u00ed. Usnul mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed. M\u00e1 pootev\u0159en\u00e9 rty, op\u011bt. Jeho tv\u00e1\u0159 nekaz\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 chyba, on je pravdu dokonal\u00fd. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, kdo jej asi vyrobil. Ur\u010dit\u011b jej tesali samotn\u00ed and\u011bl\u00e9 a n\u00e1sledn\u011b mu v\u011bnovali jejich du\u0161i. On je posel z poh\u00e1dkov\u00e9ho nebe. On je tak nedotknuteln\u00fd. Tak nevinn\u00fd. Nikdo se jej je\u0161t\u011b nikdy nedot\u00fdkal na hol\u00e9 k\u016f\u017ei. N\u011bkdo je\u0161t\u011b nep\u0159ejel po jeho citliv\u00fdch rtech. Nezabo\u0159il ruku do jeho hust\u00fdch \u010dern\u00fdch kade\u0159\u00ed. Nikomu sladce nespal v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nikomu v n\u00ed je\u0161t\u011b tak spokojen\u011b neoddychoval, nikomu se v n\u00ed tak\u00e9 je\u0161t\u011b nechv\u011bl. Nikdo nec\u00edtil b\u00edt jeho srdce. Skute\u010dn\u00e9 srdce. Zataj\u00ed se mi dech, jakmile jemn\u011b p\u0159ejedu po jeho hrudi, pod n\u00ed\u017e pravideln\u011b tlu\u010de jeho srdce,<\/p>\n<\/div>\n
Tluk. Tluk. Tluk.<\/p>\n<\/div>\n
Nasucho polknu v\u0161echny sliny a n\u00e1sledn\u011b se rychle a zb\u011bsile rozpumpuje m\u016fj krevn\u00ed ob\u011bh, nebo\u0165 srdce m\u00e1lem zkolabuje. C\u00edt\u00edm jej. Mohu se jej v jeho sp\u00e1nku dot\u00fdkat a on o tom nem\u00e1 ani tu\u0161en\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se jen n\u011bkdy lehce usm\u011bje. And\u00edlek. Co kdybych ho mali\u010dko pol\u00edbil? Nev\u011bd\u011bl by o tom! Jen nepatrn\u011b se dotkl sv\u00fdmi rty o ty jeho. Co dotkl, pouze ot\u0159el! Jen bych jej ochutnal. Mali\u010dko ochutnal\u2026.<\/div>\n
Pro\u010d m\u011b tak l\u00e1k\u00e1 p\u0159edstava, \u017ee je\u0161t\u011b nikomu nepat\u0159il? \u017de je to moje kouzeln\u00e1 poh\u00e1dkov\u00e1 bytost. \u017de je to moje nevi\u0148\u00e1tko, po n\u011bm\u017e nyn\u00ed tou\u017e\u00ed ka\u017ed\u00e1 m\u00e1 bu\u0148ka. Trpce si skousnu ret a trhav\u011b vydechnu. A\u010d po n\u011bm tak tou\u017e\u00edm, nem\u016f\u017eu. Nem\u016f\u017eu moj\u00ed bezbrannou panenku sebem\u00ed\u0148 zneuct\u00edt. Mus\u00edm, jej, Billa, jak kr\u00e1sn\u011b to zn\u00ed – Bill, pouze dov\u00e9st k pozn\u00e1n\u00ed, uk\u00e1zat mu sv\u011bt a \u017eivot do t\u00e9 doby, kdy mi odejde\u2026<\/p>\n<\/div>\n
D\u00fdch\u00e1 mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ti\u0161e \u0161ept\u00e1 moje jm\u00e9no\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ne. Nechci o n\u011bj p\u0159ij\u00edt!!!!!! O moji k\u0159ehkou panenku. O m\u00e9ho nevinn\u00e9ho Billa. O moji bezbrannou l\u00e1sku?<\/p>\n<\/div>\n
V n\u00e1ru\u010d\u00ed usp\u00e1val jsem and\u011bla,<\/em><\/div>\n
jemu\u017e hedv\u00e1bn\u00e9 k\u0159\u00eddla chyb\u011bla.<\/em><\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u0159asy se mu t\u0159epotaj\u00ed,<\/em><\/div>\n
sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky na n\u011b dopadaj\u00ed.<\/em><\/div>\n
U\u017e us\u00edn\u00e1\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Scotty Tom Odlo\u017e\u00edm n\u016f\u017e na linku a vyd\u011b\u0161en\u011b se rozejdu ke dve\u0159\u00edm kuchyn\u011b. Co kdy\u017e upadl? N\u011bco se mu mohlo st\u00e1t\u2026 rychle, ani\u017e bych vn\u00edmal, vyb\u011bhnu z kuchyn\u011b, ale v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed p\u0159istane ta chv\u011bj\u00edc\u00ed se panenka. S<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12831","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12831","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12831"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12831\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12831"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12831"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12831"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}