{"id":12832,"date":"2009-12-17T18:00:00","date_gmt":"2009-12-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12802"},"modified":"2009-12-17T18:00:00","modified_gmt":"2009-12-17T17:00:00","slug":"where-did-i-go-wrong","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/17\/where-did-i-go-wrong\/","title":{"rendered":"Where did I go wrong?"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Gabby<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj uchyl\u00e1\u010dci :)) P\u0159in\u00e1\u0161\u00edm v\u00e1m moji dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovku, tentokr\u00e1t je o trochu del\u0161\u00ed a nejednou jsem u n\u00ed chytala nerva, \u017ee ji sma\u017eu a m\u016f\u017eu se na to vyka\u0161lat. \ud83d\ude00 Tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit. A je\u0161t\u011b prozrad\u00edm, \u017ee m\u00e1m pro v\u00e1s p\u0159ipravenou v\u00edced\u00edlnou story. T\u011b\u0161te se, va\u0161e Gabby :))<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Byl podzim, v\u0161ude okolo rozhazoval nezbedn\u00fd v\u00edtr r\u016fznobarevn\u00e9 list\u00ed, kter\u00e9 mi tak moc p\u0159ipom\u00ednalo onen den, kdy v\u0161echno skon\u010dilo. Je to d\u00e1vno, n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es osm let, ale j\u00e1 v\u0161e st\u00e1le vid\u00edm tak \u017eiv\u011b. V\u0161echny okam\u017eiky str\u00e1ven\u00e9 s Tebou. Cel\u00fdch devaten\u00e1ct let po Tv\u00e9m boku, kter\u00e9 se vypa\u0159ily, jako by snad ani neexistovaly, ale j\u00e1 to po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm, v\u00edm, \u017ee se to v\u0161echno stalo…<\/p>\n<\/div>\n
Jdu d\u00e1l parkem, ve kter\u00e9m jsme spolu tr\u00e1vili tolik \u010dasu. Za\u017eili jsme tady spolu tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se nav\u017edy vryly do m\u00e9 pam\u011bti, nezbav\u00edm se jich, ani kdybych tis\u00edckr\u00e1t cht\u011bl. Ale ze v\u0161eho nejbolestn\u011bj\u0161\u00ed je to, \u017ee se ani za tak dlouhou dobu nedok\u00e1\u017eu zbavit onoho pevn\u00e9ho citu, kter\u00fd jsem k Tob\u011b choval, a Tys ho jednodu\u0161e zni\u010dil… Ne, to my oba…<\/p>\n<\/div>\n
Where did I go wrong, I lost a friend<\/div>\n
Somewhere along in the bitterness<\/p>\n<\/div>\n
Bylo n\u00e1m patn\u00e1ct, kdy\u017e jsme si oba p\u0159iznali, \u017ee n\u00e1\u0161 vztah nebude jen \u010dist\u011b bratrsk\u00fd. Tehdy, pr\u00e1v\u011b v tomto parku, jsem vy\u0161el s pravdou ven, skoro a\u017e ned\u00fdchaje z tv\u00e9 reakce. Jak moc jsem byl p\u0159ekvapen, kdy\u017e jsi m\u00e9 city op\u011btoval. Zd\u00e1lo se to v\u0161echno b\u00fdt tak ide\u00e1ln\u00ed, jako kapitola z n\u011bjak\u00e9 poh\u00e1dky, kde se z\u00e1zraky d\u011bj\u00ed. Byli jsme \u0161\u0165astn\u00ed, zamilovan\u00ed a okouzlen\u00ed t\u00f3nem v na\u0161ich p\u0159\u00edslibech, \u017ee takto to bude u\u017e nav\u017edy. Jak moc jsme se tehdy spletli…<\/p>\n<\/div>\n
Bylo a\u017e pozoruhodn\u00e9, \u017ee jsme tak skv\u011ble dok\u00e1zali n\u00e1\u0161 vztah tajit. Rodi\u010de si ni\u010deho nev\u0161imli, kamar\u00e1di a spolu\u017e\u00e1ci tak\u00e9 ne, a proto n\u00e1m spole\u010dn\u00e9 chvilky, kter\u00e9 se nedaly po\u010d\u00edtat jako sourozeneck\u00e9, p\u0159ipadaly tak vz\u00e1cn\u00e9. Nikdy jsme necht\u011bli riskovat, proto jsme po\u010dkali, a\u017e rodi\u010de usnou, a pot\u00e9 se potaj\u00ed vydali do pokoje toho druh\u00e9ho. Na\u0161e milov\u00e1n\u00ed bylo v\u017edy tak n\u00e1dhern\u00e9. Ne\u0161lo jen o ukojen\u00ed a zkrocen\u00ed cht\u00ed\u010de, bylo to spojen\u00ed dvou lid\u00ed, kte\u0159\u00ed k sob\u011b neodmysliteln\u011b pat\u0159ili…<\/div>\n
\n
Try to slip past his defense<\/div>\n
Without granting innocence<\/p>\n<\/div>\n
Nikdy, nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, \u017ee by n\u00e1s n\u011bco mohlo rozd\u011blit. Mo\u017en\u00e1 to bylo shonem ve \u0161kole a strachem z maturity, nebo snad podez\u0159en\u00edm ze strany rodi\u010d\u016f, kdo v\u00ed? Te\u010f je to u\u017e stejn\u011b jedno. V\u00edm jen to jedin\u00e9, \u017ee od na\u0161ich devaten\u00e1ct\u00fdch narozenin jsme \u010das jeden na druh\u00e9ho m\u011bli \u010d\u00edm d\u00e1l m\u00ed\u0148. A i kdybychom ho m\u011bli, jak\u00e1si propast mezi n\u00e1mi by n\u00e1m ho stejn\u011b nedovolila vyu\u017e\u00edt. Byl to jak\u00fdsi pocit \u00fazkosti a strachu z okol\u00ed, kter\u00fd n\u00e1m to zakazoval. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc jsme se za\u010dali stranit, a kdy\u017e u\u017e jsme chv\u00edli byli o samot\u011b, na\u0161e doteky byly jen letm\u00e9 a o\u010di neust\u00e1le m\u00ed\u0159ily ke dve\u0159\u00edm, jestli se n\u00e1hodou neotev\u0159ou a na\u0161e tajemstv\u00ed bude prozrazeno.<\/p>\n<\/div>\n
A postupem \u010dasu to bylo hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Step one,<\/div>\n
you say we need to talk<\/div>\n
He walks,<\/div>\n
you say sit down it\u00b4s just a talk<\/div>\n
He smiles,<\/div>\n
politely back at you<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010dali jsme si proti sob\u011b vytv\u00e1\u0159et jak\u00e9si protil\u00e1tky. Ta bolestn\u00e1 skute\u010dnost, kter\u00e1 n\u00e1m na ka\u017ed\u00e9m kroku d\u00e1vala najevo, jak moc jsme \u0161patn\u00ed za to, co jsme d\u011blali a d\u011bl\u00e1me, n\u00e1s l\u00e1mala v p\u016fli. Nejhor\u0161\u00ed v\u0161ak bylo v\u011bd\u011bt, \u017ee se jeden druh\u00e9mu vzdalujeme. Bylo n\u00e1m jasn\u00e9, \u017ee schov\u00e1vat se d\u00e1le nen\u00ed mo\u017eno. Oba jsme to c\u00edtili, i kdy\u017e jsme spolu promluvili u\u017e jen p\u00e1r slov.<\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f p\u0159ed maturitou jsme kolem sebe proch\u00e1zeli jako dva naprosto ciz\u00ed lid\u00e9. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, jestli to byla hran\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165, kterou jsme si k sob\u011b vytvo\u0159ili a nebo jen pouho pouh\u00fd strach se pod\u00edvat tomu druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed. V\u0161e se tak moc zm\u011bnilo a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee za to nem\u016f\u017ee to, \u017ee jsme spolu byli poka\u017ed\u00e9, kdy jsme jen mohli. N\u00e1\u0161 vztah by se nikdy nestal stereotypn\u00edm. Ten spr\u00e1vn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se v\u0161e tak pokazilo a my se odcizili, byla obava z prozrazen\u00ed…<\/p>\n

<\/div>\n

A tak, kdy\u017e jsme kupodivu posledn\u00ed den vy\u0161li ze \u0161koly spole\u010dn\u011b, \u0159ekl jsi, \u017ee si chce\u0161 promluvit, a j\u00e1 u\u017e p\u0159edem v\u011bd\u011bl o \u010dem. Vzal jsi m\u011b do na\u0161eho parku, kter\u00fdm pr\u00e1v\u011b i te\u010f proch\u00e1z\u00edm. Je to a\u017e magick\u00e9, ale v\u0161e se zd\u00e1 b\u00fdt stejn\u00e9 jako kdysi. A\u017e na to, \u017ee te\u010f je podzim, i kdy\u017e ono l\u00e9to nebylo zas a\u017e tak tepl\u00e9, tak\u00e9 foukalo a v\u0161ude v okol\u00ed se vzn\u00e1\u0161ela jak\u00e1si nepohoda a nap\u011bt\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pamatuji si, jak si m\u011b vyzval, a\u0165 se posad\u00edm, nerv\u00f3zn\u011b ses pousm\u00e1l, a pot\u00e9 kone\u010dn\u011b \u0159ekl to, co jsem tak dlouho o\u010dek\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, takhle to d\u00e1l nejde. S\u00e1m vid\u00ed\u0161, kam jsme se to dostali. J\u00e1 ani nev\u00edm, jestli k Tob\u011b n\u011bco c\u00edt\u00edm… mo\u017en\u00e1 jsem ani nec\u00edtil.“ V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee l\u017ee\u0161, miloval jsi m\u011b v\u00edc ne\u017e vlastn\u00ed \u017eivot. Stejn\u011b tak j\u00e1 Tebe. „M\u00e1me po maturit\u011b, ka\u017ed\u00fd se rozprchneme n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam a t\u0159eba…“<\/p>\n<\/div>\n
„T\u0159eba se u\u017e neuvid\u00edme.“ Doplnil jsem T\u011b, a\u017e jsi se na m\u011b popla\u0161en\u011b pod\u00edval. Na\u0161e spojen\u00ed bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. St\u00e1le jsme ho oba c\u00edtili a moc dob\u0159e si uv\u011bdomovali, \u017ee v\u0161echno, co te\u010f vych\u00e1z\u00ed z na\u0161ich \u00fast, jsou jen l\u017ei. „J\u00e1 v\u00edm, m\u00e1\u0161 pravdu. N\u011bjak… asi to v\u0161echno byla jen takov\u00e1 d\u011btsk\u00e1 hra. Naprosto s Tebou souhlas\u00edm.“ Chrlil jsem ze sebe a ani nev\u011bd\u011bl, kde se ve mn\u011b v\u0161echna ta odhodlanost vzala. V krku jsem m\u011bl knedl\u00edk, od zadr\u017eov\u00e1n\u00ed pl\u00e1\u010de, a cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo se t\u0159\u00e1slo. „A nav\u00edc, m\u00e1m sv\u00e9 pl\u00e1ny a asi bys mi jen p\u0159ek\u00e1\u017eel,“ dodal jsem a doufal, \u017ee to vyzn\u011blo dostate\u010dn\u011b pov\u00fd\u0161en\u011b. Cht\u011bl jsem, a\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee je mi to v\u0161echno jedno. \u017de k Tob\u011b vlastn\u011b nic nec\u00edt\u00edm, \u017ee m\u011b ta hran\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165 pohltila natolik, \u017ee T\u011b nepot\u0159ebuji, \u017ee jsi mi naprosto lhostejn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Let him know that you know best<\/div>\n
Cause after all you do know best<\/p>\n<\/div>\n
Po mal\u00e9 chv\u00edli, kdy\u017e jsme na sebe jen tak tup\u011b hled\u011bli a pravd\u011bpodobn\u011b nemohli uv\u011b\u0159it slov\u016fm toho druh\u00e9ho, jsem se sebral a rozb\u011bhl se k na\u0161emu domu. Cestou jsem se ji\u017e nebr\u00e1nil slz\u00e1m. C\u00edtil jsem se najednou tak pr\u00e1zdn\u00fd. Jako bych ztratil d\u016fvod, pro\u010d m\u00e9 srdce st\u00e1le bije. Ale o\u010dek\u00e1val jsem to, o\u010dek\u00e1val jsem to ji\u017e del\u0161\u00ed dobu, jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e se to skute\u010dn\u011b stalo, jsem to nedok\u00e1zal pobrat. M\u016fj mozek odm\u00edtal zpracovat onu informaci, \u017ee jsme te\u010f jako dva lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se n\u00e1hodn\u011b potkaj\u00ed na ulici a v\u016fbec existenci toho druh\u00e9ho ne\u0159e\u0161\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Sbalil jsem si v\u011bci a u\u017e nikdy T\u011b znovu nevid\u011bl…<\/p>\n<\/div>\n
He smiles politely back at you<\/div>\n
You stare politely right on through<\/div>\n
Some sort of window to your right<\/div>\n
As he goes left and you stay right<\/p>\n<\/div>\n
A te\u010f, kdy\u017e jsem p\u0159ijel po del\u0161\u00ed dob\u011b zp\u00e1tky do N\u011bmecka nav\u0161t\u00edvit m\u00e1mu a Gordona, se v\u0161echno vracelo. Celou dobu jsem o Tob\u011b v\u011bd\u011bl jen z m\u00e1mina vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Pr\u00fd m\u00e1\u0161 malou dceru, u\u017e t\u0159i roky jsi rozveden\u00fd a o mn\u011b v\u016fbec nemluv\u00ed\u0161. N\u011bkdy s\u00e1m sebe mus\u00edm p\u0159esv\u011bd\u010dovat, \u017ee je hloupost, abys na m\u011b zapomn\u011bl. Kdy\u017e jsem nezapomn\u011bl j\u00e1, tak pro\u010d bys m\u011bl Ty?… Ale zat\u00edmco j\u00e1 z\u016fstal s\u00e1m, naivn\u011b v\u011brn\u00fd Tob\u011b, ty sis na\u0161el \u017eenu, sice jsi rozveden\u00fd, ale m\u00e1\u0161 s n\u00ed dceru… Mo\u017en\u00e1, \u017ee tv\u00e1 slova kdysi byla pravdiv\u00e1. Mo\u017en\u00e1 ono vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky bylo jen tmavou p\u00e1skou, kter\u00e1 se ti tak dlouho dr\u017eela p\u0159ed o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem zp\u00e1tky,“ k\u0159iknul jsem a sund\u00e1val ze sebe \u010dern\u00fd kab\u00e1t a \u010depici stejn\u00e9 barvy. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, nechcete ve\u010der n\u011bkam j\u00edt?“ Pokra\u010doval jsem d\u00e1l a \u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde na m\u011b u\u017e \u010dekala m\u00e1ma s Gordonem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravili mne dvojhlasn\u011b. Av\u0161ak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bylo, \u017ee v pokoji bylo o osobu v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Lay down a list of what is wrong<\/div>\n
The things you\u00b4ve told him all along<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, br\u00e1\u0161ko…“ Ozval se mn\u011b tak zn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd jsem doufal, \u017ee u\u017e nikdy neusly\u0161\u00edm. Cel\u00fd sv\u011bt se okam\u017eit\u011b zastavil, kdy\u017e se m\u00e9 o\u010di znovu st\u0159etly s t\u011bmi jeho. Po\u0159\u00e1d byly tak n\u00e1dhern\u00e9, ale nebyl jsem si jist, jestli se po\u0159\u00e1d lesknou pro m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co Ty tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vydal jsem ze sebe p\u0159idu\u0161en\u011b a musel se p\u0159idr\u017eet sk\u0159\u00edn\u011b. Nikdy bych ne\u010dekal, \u017ee kdy\u017e se po p\u016fl roce znovu uk\u00e1\u017eu v dom\u011b sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, bude tu i on.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale no tak Bille, copak sv\u00e9ho bratra ani nep\u0159iv\u00edt\u00e1\u0161? Nevid\u011bli jste se tak dlouho…“ Vlo\u017eila se do na\u0161eho sporu m\u00e1ma, kter\u00e1 vlastn\u011b v\u016fbec nic nev\u011bd\u011bla, jen to, \u017ee jsme se s Tomem od st\u0159edn\u00ed nevid\u011bli. Pravou p\u0159\u00ed\u010dinu neznala.<\/p>\n<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1? Pro\u010d je tady?“ Za\u010dal jsem vy\u0161ilovat, po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly slzy a j\u00e1 se znovu utvrdil v tom, jak Toma st\u00e1le \u0161\u00edlen\u011b miluju.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ale no tak Ty p\u0159-„<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, cht\u011bl jsem T\u011b jen vid\u011bt, m\u00e1ma mi \u0159ekla, \u017ee p\u0159ijede\u0161…“ P\u0159eru\u0161il Tom pohotov\u011b na\u0161i matku, a u\u017e se zvedal a \u0161el ke mn\u011b. C\u00edtil jsem, jak se s ka\u017ed\u00fdm jeho krokem vrac\u00edme do na\u0161ich \u0161\u0165astn\u00fdch let. Do dob, kdy bylo je\u0161t\u011b v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a my nebyli s\u017e\u00edr\u00e1ni pocitem viny a strachu. „Chci s Tebou mluvit…“ Za\u0161eptal tak, abych jeho slova mohl zaznamenat jen j\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
As he begins to raise his voice<\/div>\n
You lower yours and grant him one last choice<\/p>\n<\/div>\n
Celou cestu jsme \u0161li ml\u010dky a j\u00e1 jen uva\u017eoval nad t\u00edm, co te\u010f bude nadch\u00e1zet. Pro\u010d m\u011b cht\u011bl znovu vid\u011bt? Doufal jsem, \u017ee se u\u017e nikdy nesetk\u00e1me a j\u00e1 v sob\u011b ten pevn\u00fd cit n\u011bjak zni\u010d\u00edm. I kdy\u017e, nepovedlo se mi to dote\u010f, pro\u010d by m\u011blo n\u011bkdy jindy?<\/div>\n
Bylo mi jasn\u00e9, kam m\u011b Tom vede. N\u00e1\u0161 park…<\/p>\n<\/div>\n
„Posa\u010f se.“ \u0158ekl jako tehdy p\u0159ed osmi lety. „Bille, j\u00e1… po\u0159\u00e1d nad t\u00edm uva\u017euju. Bylo to \u0161patn\u011b, nem\u011bli jsme to ukon\u010dit. Nikdy jsme to nem\u011bli ukon\u010dit…“ Za\u010dal hned mluvit o dan\u00e9 v\u011bci, bez jak\u00fdchkoliv okolk\u016f a \u0159e\u010di\u010dek kolem.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148, ale tohle j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b sly\u0161et nechci. Moc dob\u0159e jsi v\u011bd\u011bl, co jsem k Tob\u011b c\u00edtil, ale nechal jsi m\u011b… u\u017e je to za n\u00e1mi. Nechci o tom mluvit, a jestli dovol\u00ed\u0161, r\u00e1d bych se vr\u00e1til.“ Bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem se znovu postavil a zahled\u011bl se sv\u00e9mu bratrovi do o\u010d\u00ed. Bylo to jako bych v nich zapomn\u011bl \u010d\u00edst. D\u0159\u00edv mi sta\u010dilo se do nich jednou pod\u00edvat a p\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, co si Tom mysl\u00ed.<\/div>\n
V\u0161echno bylo takov\u00e9 divn\u00e9. Tak moc jsem tou\u017eil po jeho pozornosti, a z\u00e1rove\u0148 jsem ho cht\u011bl vymazat ze sv\u00e9ho \u017eivota. Jen\u017ee kter\u00e1 mo\u017enost byla ta spr\u00e1vn\u00e1?<\/p>\n<\/div>\n
Between the lines of fear and blame<\/div>\n
And you begin to wonder why you came<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm T\u011b, vyslechni m\u011b. D\u0159\u00edv jsme mo\u017en\u00e1 ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bli, co k sob\u011b c\u00edt\u00edme. Zahodili jsme to v\u0161echno, dlouho jsme se nevid\u011bli, ale to, co k Tob\u011b c\u00edt\u00edm… to prost\u011b zm\u011bnit nedok\u00e1\u017eu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to byla dlouh\u00e1 doba a tehdy se to n\u011bjak\u00fdm nezn\u00e1m\u00fdm zp\u016fsobem zni\u010dilo, ale j\u00e1… Po\u0159\u00e1d T\u011b m-„<\/p>\n<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej to!!“ K\u0159ikl jsem vzpurn\u011b a o krok od Toma odstoupil. „Tohle je jedna velk\u00e1 chyba, nikdy jsme se u\u017e nem\u011bli potkat… a Ty, Ty pitom\u010de, cel\u00fd jsi to pokazil!“ Tomova tv\u00e1\u0159 se st\u00e1hla do ubl\u00ed\u017een\u00e9ho \u00fa\u0161klebku, av\u0161ak to, co m\u011b p\u0159ekvapilo, bylo to, \u017ee po jeho tv\u00e1\u0159i za\u010daly st\u00e9kat slzy smutku. „Nechej m\u011b j\u00edt, pros\u00edm.“ Ptal jsem se jako otrok sv\u00e9ho p\u00e1na. V\u0161e jsem d\u011blal proti sv\u00e9 v\u016fli. Tak moc jsem s n\u00edm cht\u011bl z\u016fstat, ale b\u00e1l jsem se, \u017ee to skon\u010d\u00ed tak jako kdysi.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ale Ty to nech\u00e1pe\u0161… chci to v\u0161echno zl\u00fd vz\u00edt zp\u00e1tky, pros\u00edm, dej mi \u0161anci.“ Prosil d\u00e1l Tom.<\/p>\n<\/div>\n
He will do one of two things<\/div>\n
He will admit to everything<\/div>\n
Or he\u00b4ll say he\u00b4s just not the same<\/div>\n
And you\u00b4ll begin to wonder why you came<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bj se hezky…“ Za\u0161eptal jsem a m\u00e1 slova jako by odnesl v\u00edtr kamsi do nezn\u00e1ma. Na nic jsem ne\u010dekal, p\u0159emohl se a u\u017e se ani nezad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Sp\u011bchal jsem pry\u010d, pry\u010d od n\u011bj, od d\u016fvodu, pro\u010d bylo m\u00e9 nebe modr\u00e9. Nech\u00e1pal jsem, co se to d\u011bje. M\u011bl jsem b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem se znovu shledal s Tomem, ale m\u00edsto toho ve mn\u011b vl\u00e1dl jak\u00fdsi boj. Zmatek nade mnou v\u00edt\u011bzil.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se po chv\u00edli tak\u00e9 oto\u010dil a se slzami v o\u010d\u00edch kr\u00e1\u010del pry\u010d. V\u0161e d\u00e1val za vinu sob\u011b. Tehdy m\u011bl rad\u011bji \u0159\u00edct, \u017ee by um\u0159el, ne\u017e aby se vzdal Billa, ale na to u\u017e bylo pozd\u011b. V\u0161e bylo ztraceno, tedy alespo\u0148 tak to on vn\u00edmal.<\/div>\n
\u0160el jsem d\u00e1l, hlavu pln\u011b zapln\u011bnou ot\u00e1zkami. T\u0159eba to takhle m\u011blo b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 jsem se s n\u00edm m\u011bl znovu setkat, t\u0159eba… Uva\u017eoval jsem a nech\u00e1val slz\u00e1m voln\u00fd pr\u016fchod. Je mi sedmadvacet a jsem st\u00e1le svobodn\u00fd jen proto, \u017ee miluji sv\u00e9ho bratra. V\u0161e mi p\u0159ipadalo jako jedna velk\u00e1 past, ze kter\u00e9 nen\u00ed \u00faniku, a v tu chv\u00edli, kdy se v\u00edtr znovu zvednul a pocuchal m\u00e9 dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 vlasy, jsem si uv\u011bdomil, \u017ee t\u0159eba je tohle druh\u00e1 \u0161ance, kter\u00e9 bych se m\u011bl bez me\u0161k\u00e1n\u00ed chopit…<\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“<\/p>\n<\/div>\n
…And pray to God he hears you…<\/p>\n<\/div>\n
Bezmy\u0161lenkovit\u011b, skoro a\u017e automaticky, jsem se oto\u010dil a doufal, \u017ee nen\u00ed a\u017e moc pozd\u011b. Nikdy bych si neodpustil, \u017ee jsem T\u011b nechal j\u00edt, ale jak se zd\u00e1lo, n\u011bkdo tam naho\u0159e, \u010di kolem n\u00e1s, zkr\u00e1tka ten, kdo p\u0159i n\u00e1s v\u017edy st\u00e1l, byl i tentokr\u00e1t na na\u0161\u00ed stran\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ Vy\u0161lo z tv\u00fdch \u00fast nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Okam\u017eit\u011b jsem k Tob\u011b p\u0159isp\u011bchal.<\/p>\n<\/div>\n
„Odpus\u0165.“ S tvrd\u00fdm n\u00e1razem jsem se zabo\u0159il do tv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed a pevn\u011b se k Tob\u011b tiskl. Na nic jsi ne\u010dekal a j\u00e1 u\u017e po mal\u00e9 chv\u00edli mohl c\u00edtit, jak se tv\u00e9 pa\u017ee obemkly kolem m\u00e9ho rozechv\u011bl\u00e9ho t\u011bla. „Tak moc… tak moc jsi mi chyb\u011bl. Nemohl jsem to vydr\u017eet.“ Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak mi teprve te\u010f za\u010daly doch\u00e1zet v\u0161echny bolestn\u00e9 skute\u010dnosti, ale hlavn\u011b to, jak jsem cel\u00fdch osm let postr\u00e1dal kysl\u00edk. Jako bych celou tu dobu d\u00fdchal jedovat\u00e9 plyny, kter\u00e9 m\u011b pomalu, ale jist\u011b zab\u00edjely.<\/div>\n
„U\u017e nikdy neud\u011bl\u00e1m takovou hloupost, abych se T\u011b vzdal. Nikdy, to Ti p\u0159\u00edsah\u00e1m…“ Tv\u016fj slib si zpe\u010detil tou nejpevn\u011bj\u0161\u00ed pe\u010det\u00ed, jakou jsi jen mohl. A sice, \u017ee se na\u0161e rty, prahnouc\u00ed po polibc\u00edch toho druh\u00e9ho, op\u011bt spojily v jedny.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b hodnou chv\u00edli jsme setrvali v t\u00e9to pozici, jen se ot\u00edraje o rty toho druh\u00e9ho v pevn\u00e9m objet\u00ed. A kdy\u017e jsme se od sebe kone\u010dn\u011b po p\u00e1r minut\u00e1ch odtrhli, do domu na\u0161ich rodi\u010d\u016f jsme se nevydali s rozbou\u0159en\u00fdmi pocity a plni zmatku, ale s pocitem bezpe\u010d\u00ed a napln\u011bn\u00ed, kter\u00e9 jsme tak dlouho hledali.<\/p>\n<\/div>\n
„A te\u010f bys mi mohl pov\u011bd\u011bt n\u011bco o m\u00e9 mal\u00e9 nete\u0159ince, hm?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Gabby<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Ahoj uchyl\u00e1\u010dci :)) P\u0159in\u00e1\u0161\u00edm v\u00e1m moji dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovku, tentokr\u00e1t je o trochu del\u0161\u00ed a nejednou jsem u n\u00ed chytala nerva, \u017ee ji sma\u017eu a m\u016f\u017eu se na to vyka\u0161lat. \ud83d\ude00 Tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit. A je\u0161t\u011b prozrad\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12832","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12832","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12832"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12832\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12832"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12832"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12832"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}