{"id":12846,"date":"2009-12-16T14:30:00","date_gmt":"2009-12-16T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12816"},"modified":"2009-12-16T14:30:00","modified_gmt":"2009-12-16T13:30:00","slug":"unos-bordel-a-laska-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/16\/unos-bordel-a-laska-3\/","title":{"rendered":"\u00danos, bordel a l\u00e1ska 3."},"content":{"rendered":"
autor: Kiki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Andreasi?“
„Tome?“
„Ahoj! Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“
„P\u0159i\u0161el jsem nav\u0161t\u00edvit sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, kdy\u017e je posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d pry\u010d.“
„Aha, jo, to je super!“ Nem\u011bl \u010das na vykec\u00e1v\u00e1n\u00ed. Rychle otev\u0159el dve\u0159e a u\u017e m\u011bl v n\u00e1ru\u010di plakaj\u00edc\u00edho Billa.
„Bille, jsem tu. U\u017e je to dobr\u00fd.“ Uklid\u0148oval jej. Stejn\u011b po\u0159\u00e1d ale plakal a t\u0159\u00e1sl se. B\u00e1l se, \u017ee si pro n\u011bj majitel<\/em> p\u0159i\u0161el.
„Bille?“ vykulil o\u010di Andy. T\u00e1zan\u00fd se na n\u011bj ani nepod\u00edval. Andy do n\u011bj tro\u0161ku dloubl, ale Bill se na Toma je\u0161t\u011b v\u00edce p\u0159itiskl.
„Ne! Nikam nep\u016fjdu!“ Vyk\u0159ikl.
„Billi. To je Andy, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ P\u0159ipomn\u011bl mu Tom. A\u017e te\u010f se na n\u011bj koukl.
„Andreasi?“ vykulil o\u010di pro zm\u011bnu on.
„Kluci, nechcete j\u00edt dovnit\u0159?“ Zeptal se Tom. Andreas p\u0159ik\u00fdvl a Bill? Nereagoval. St\u00e1le se ho dr\u017eel jako kl\u00ed\u0161t\u011b.
„Bille, mus\u00edm vz\u00edt ty ta\u0161ky…“ Zjemnil Tom hlas, ale on zaprotestoval.
„J\u00e1 ty ta\u0161ky vezmu.“ Nab\u00eddl se Andy.
„V\u00e1\u017en\u011b?“
„Jo, jasn\u011b.“
„D\u011bkuju.“
„Pros\u00edm t\u011b.“ M\u00e1vl nad t\u00edm rukou a dred\u00e1\u010d vzal \u010dernovl\u00e1ska do n\u00e1ru\u010de. Odnesl ho do pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Posadil ho na k\u0159eslo, rychle seb\u011bhl schody pro ty ta\u0161ky a stejn\u011b tak rychle je i vyb\u011bhl. V\u0161echny vysypal na postel a v\u0161echny pol\u0161t\u00e1\u0159ky po n\u00ed rozh\u00e1zel. Jeho dvoj\u010de to sledovalo s otev\u0159enou pusou.<\/div>\n
\n
„Tak poj\u010f.“ Chytil jej za ruku a vedl ho k posteli. Opatrn\u011b ho do n\u00ed polo\u017eil.
„P\u00e1ni…. To se hned bude l\u00e9pe us\u00ednat…“ zavrtal se do nich.
„To douf\u00e1m.“ Usm\u00e1l se Tom, kdy\u017e ho p\u0159ikr\u00fdval.
„Z\u016fsta\u0148 tu pros\u00edm se mnou.“ Chytil jej za ruku, kdy\u017e cht\u011bl odej\u00edt z pokoje.
„Ale jen chvili\u010dku. Mus\u00edm za Andreasem. \u010cek\u00e1 dole.“
„Dob\u0159e. Jen chvili\u010dku.“ Dob\u0159e se to na\u010dasovalo. Bill i za chvili\u010dku usnul, tak\u017ee on mohl odej\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se tu vzal?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b jejich nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, kdy\u017e si spolu sedli v kuchyni u stolu s redbullem.
„No…“ Tom za\u010dal v\u0161e vypr\u00e1v\u011bt. Andy byl jedin\u00fd, kdo v\u011bd\u011bl, co mezi nimi je. Neodsoudil je za to.
„P\u00e1ni. A to se te\u010f budete st\u011bhovat?“ vyhazoval plechovku od vypit\u00e9ho pit\u00ed do ko\u0161e.
„Nev\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 jo. M\u00e1m v pl\u00e1nu se jet po ob\u011bd\u011b na ten bar\u00e1\u010dek pod\u00edvat. I s Billem.“
„Aha… tak to j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu, proto\u017ee je u\u017e… kolik? P\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9?“ koukal vykulen\u011b na hodiny.
„Nemus\u00ed\u0161 j\u00edt, jestli nechce\u0161.“
„Ne, j\u00e1 p\u016fjdu.“ Pousm\u00e1l se a \u0161el sm\u011brem k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm.
„Jak chce\u0161, ale j\u00e1 t\u011b nevyhazuju.“
„Nemysl\u00edm si to.“
„To je dob\u0159e.“
„Tak fajn. Ahoj a pozdravuj ho.“ Rozlou\u010dil se.
„Budu. Ahoj.“ Zav\u00edral Tom dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu vych\u00e1zel schody do Billova pokoje. Bylo na \u010dase vst\u00e1vat. Ve\u0161el a jeho pohled sklouzl na postel. Respektive na jeho dvoj\u010de v n\u00ed. Vypadal tak kouzeln\u011b. Necht\u011blo se mu ho budit. Jen\u017ee nem\u011bl na vybranou. Ne\u017e se nal\u00ed\u010d\u00ed, uprav\u00ed, vybere oble\u010den\u00ed, to mu trv\u00e1 v\u011b\u010dnost.
„Bille….“ promluvil a pohladil jej po ruce. Nic. „Billi.“ Po\u0159\u00e1d nic. Zkou\u0161el to n\u011bkolikr\u00e1t, ale nic nezabralo. Nakonec se rozhodl, \u017ee ho probud\u00ed polibkov\u00fdm<\/em> zp\u016fsobem.
„Hm…“ zabru\u010del Bill.
„Vst\u00e1vej…“
„Pro\u010d?“
„Proto\u017ee je p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9 odpoledne a tob\u011b to trv\u00e1, ne\u017e se p\u0159iprav\u00ed\u0161.“
„Kam?“ Zeptal se se strachem v hlase. Myslel si, \u017ee ho tam chce vr\u00e1tit<\/em>.
„Neboj. Pojedeme se pod\u00edvat na ten bar\u00e1\u010dek, co jsi si vybral, a pak za rodi\u010di.“
„Jo. Zapomn\u011bl jsem. M\u011bl jsem se vzbudit s\u00e1m.“ Usm\u00e1l se provinile.
„Copak se d\u00e1\u0161 na\u010dasovat, kdy se vzbud\u00ed\u0161?“ za\u010dal se sm\u00e1t Tom.
„No, ne.“ Za\u010dervenal se.
„Tak co, vst\u00e1v\u00e1\u0161, nebo se tam chce\u0161 jet pod\u00edvat a\u017e z\u00edtra?“
„Ne, vst\u00e1v\u00e1m.“ Za\u010dal se vyhrab\u00e1vat z postele. Pomalu za\u0161el do koupelny a za\u010dal vykon\u00e1vat sv\u00e9 pot\u0159eby. Tom na n\u011bj \u010dekal dole u televize. Jen\u017ee to ho po hodin\u011b p\u0159estalo bavit a rozhodl se j\u00edt pod\u00edvat, co tam vyv\u00e1d\u00ed. Nakoukl a vid\u011bl Billa jen v boxerk\u00e1ch st\u00e1t p\u0159ed otev\u0159enou sk\u0159\u00edn\u00ed.<\/div>\n
„Co to tu po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161?“
„U\u017e p\u016fl hodiny si vyb\u00edr\u00e1m oble\u010den\u00ed.“
„P\u016fl hodiny?“
„Jo. Nem\u016f\u017eu se rozhodnout, mezi b\u00edl\u00fdm tri\u010dkem a sv\u011btl\u00fdmi kalhotami, nebo \u010dern\u00fdm tri\u010dkem a tmav\u00fdmi kalhotami.“
„Tak si vezmi tmav\u00e9 tri\u010dko se sv\u011btl\u00fdmi kalhotami.“
„Jo! To je ono! Co bych bez tebe d\u011blal!“ pol\u00edbil jej a vyt\u00e1hl vybran\u00e9 oble\u010den\u00ed.
„To v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm.“ Pokr\u010dil rameny a se\u0161el zp\u00e1tky dol\u016f vypnout televizi.<\/p>\n<\/div>\n
Po p\u011bti minut\u00e1ch u\u017e Bill kone\u010dn\u011b slezl. V Tomov\u011b v\u00fdb\u011bru oble\u010den\u00ed, nenal\u00ed\u010den\u00fd, snad jen tu\u017eku a \u0159asenku s vlasy dol\u016f. Dneska to nechal b\u00fdt.<\/div>\n
„P\u00e1ni, slu\u0161\u00ed ti to.“ Nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, kdy\u017e sch\u00e1zel schody.
„D\u011bkuju. Tob\u011b taky.“
„Tak poj\u010f, a\u0165 tam nep\u0159ijedeme pozd\u011b.“
„No, je\u0161t\u011b se cestou stav\u00edme na ob\u011bd, pak na ten bar\u00e1\u010dek se pod\u00edvat a za rodi\u010di.“
„No jo, jasn\u011b.“ Pl\u00e1cl se do \u010dela.
„Tak poj\u010f.“ Chytil se ho za ruku a nechal se v\u00e9st hezky do auta.<\/p>\n

„Tak co si d\u00e1te?“ P\u0159i\u0161la k nim pan\u00ed st\u0159edn\u00edho v\u011bku, kdy\u017e u\u017e sed\u011bli v restauraci.
„Tak, co t\u0159eba ty ku\u0159ec\u00ed \u0159\u00edzky s brambory a p\u0159\u00edlohou, Bille?“
„Co? Jo, jasn\u011b.“ Zakoktal se. Byl zamy\u0161len\u00fd nad t\u00edm, co bude d\u011blat, a\u017e uvid\u00ed rodi\u010de. Hlavn\u011b m\u00e1mu.
„Fajn, tak dvakr\u00e1t.“
„Jist\u011b.“ Usm\u00e1la se a n\u011bco si zapsala.
„Poslouchal jsi m\u011b?“ zeptal se Tom sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra, kdy\u017e ta pan\u00ed ode\u0161la.
„Jo… Teda, ne.“ P\u0159iznal a za\u010dervenal se.
„Ptal jsem se, jestli m\u00e1\u0161 mobil. Asi ne, co?“
„No, n\u011bkde bych m\u011bl m\u00edt ten star\u00fd.“ Kdy\u017e to do\u0159ekl, vzpomn\u011bl si, \u017ee v\u0161echno mu tam vzali. Jen ten p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek si mohl nechat. „Vlastn\u011b, ne. Nem\u00e1m.“
„Tak hned mus\u00edme n\u011bjak\u00fd koupit.“
„K \u010demu mi bude mobil?“
„Kdyby se ti n\u011bco stalo?“ pokr\u010dil rameny Tom.
„Pro\u010d by se mi m\u011blo n\u011bco st\u00e1t? M\u00e1m tebe.“
„Nebudu s tebou po\u0159\u00e1d.“
„Ah… Pro\u010d? Teda, jak to mysl\u00ed\u0161?“
„Mysl\u00edm to tak, \u017ee ur\u010dit\u011b bude\u0161 n\u011bkam s\u00e1m chodit, t\u0159eba nakupovat nebo tak podobn\u011b. J\u00e1 s tebou n\u011bkdy nebudu. Budu se sna\u017eit, aby tomu tak nebylo, ale n\u011bkdy se prost\u011b stane. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b mobil bude\u0161 m\u00edt.“
„Nepot\u0159ebuju ho.“
„Ale ano, pot\u0159ebuje\u0161“
„Byl jsem bez n\u011bj rok.“
„A jak to dopadlo?“
„Nemohl jsem ti zavolat.“
„No tak vid\u00ed\u0161.“
„Fajn, pot\u0159ebuju mobil… Pro v\u0161echny p\u0159\u00edpady.“
„Kone\u010dn\u011b jsi dostal rozum.“ Zasm\u00e1l se.<\/div>\n

„T\u00e1k, tady to je.“ Dala ka\u017ed\u00e9mu jejich j\u00eddlo.
„D\u011bkujeme.“ Pod\u011bkoval Tom a Bill mu zase nev\u011bnoval pozornost. Byl ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b.
<\/em> „Bille, vystydne ti to.“
„Jo.“ Kone\u010dn\u011b se chopil p\u0159\u00edboru a dal se do j\u00eddla.
„Tome, co kdy\u017e se n\u00e1m ten d\u016fm nebude l\u00edbit?“
„Poohl\u00eddneme se po jin\u00e9m.“
„A co pen\u00edze?“
„Ty nejsou probl\u00e9m. M\u00e1m jich v\u00edc ne\u017e dost. M\u00e1ma s Gordonem m\u011b, te\u010f u\u017e n\u00e1s, z\u00e1sobuj\u00ed.“
„I tak…“
„Co tak?“
„Je to moc pen\u011bz. Sta\u010dil by mal\u00fd byte\u010dek.“
„Byt? Kdybychom m\u011bli byt, za chv\u00edli toho lituje\u0161, v\u011b\u0159 mi.“
„Nic jin\u00e9ho mi asi nezbude, ne\u017e ti v\u011b\u0159it.“
„Tak n\u011bjak.“<\/div>\n
Oba v tichosti dojedli a Tom zaplatil. Pak ruku v ruce opou\u0161t\u011bli restauraci a vydali se sm\u011brem do Hamburgu. Pod\u00edvat se na ten bar\u00e1\u010dek.<\/div>\n
„P\u00e1ni, je v\u00e1\u017en\u011b hezk\u00fd.“ Chv\u00e1lil ho i Tom.
„J\u00e1 to \u0159\u00edkal.“ Zazubil se Bill.
„No jo. V\u00fdjime\u010dn\u011b jsi m\u011bl pravdu.“
„V\u00fdjime\u010dn\u011b?“ zamra\u010dil se Bill.
„No tak dob\u0159e. V\u017edycky m\u00e1\u0161 pravdu.“ Dloubl ho do zad.
„Au!“ vyk\u0159ikl.
„Je\u017ei\u0161i, promi\u0148, promi\u0148.“ Omlouval se, a p\u0159itom ho hladil.
„Dobr\u00fd… Jen to zabolelo.“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si budu d\u00e1vat pozor!“
„Dob\u0159e.“ Pousm\u00e1l se, ale vy\u0161el z toho jen n\u011bjak\u00fd \u0161kleb.
„M\u00e1m \u010d\u00edslo na majitele, tak mu m\u016f\u017eu zavolat, \u017ee bychom m\u011bli z\u00e1jem.“
„Fajn.“ Usm\u00e1l se a jeho dvoj\u010de u\u017e telefonovalo. Bill ho jen pozoroval.
„Dnes m\u00e1 \u010das. Pak dlouho ne, tak\u017ee za hodinu m\u00e1me sch\u016fzku. Tady p\u0159ed domem.“
„Tak rychle?“
„Jo, tak rychle. Taky jsem se divil, \u017ee u\u017e za hodinu, ale pr\u00fd potom u\u017e nebude m\u00edt \u010das. Bude na m\u011bs\u00edc mimo m\u011bsto.“
„Aha, tak to jo, ale co budeme d\u011blat?“
„O n\u011b\u010dem bych v\u011bd\u011bl. Nastup si.“ Rozk\u00e1zal mil\u00fdm hlasem. Ani to tak nezn\u011blo, jako rozkaz. A ani necht\u011bl, aby to tak vyzn\u011blo.
Bill okam\u017eit\u011b nastoupil. „Asi to tady dob\u0159e zn\u00e1\u0161, co?“ zeptal se, kdy\u017e u\u017e asi p\u011bt minut jeli.
„Jo, celkem dob\u0159e. Na chv\u00edli jsem sem jezdil.“
„A pro\u010d?“
„Kv\u016fli skupin\u011b..“
„Ty m\u00e1\u0161 skupinu?“
„No, jo. Je\u0161t\u011b s Georgem a Gustavem. Ale chyb\u00ed n\u00e1m je\u0161t\u011b zp\u011bv\u00e1k…“
„Aha.“
„A ty m\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u00fd hlas, tak\u017ee…“
Bill se na n\u011bj jen nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.
„Bere\u0161?“
„Jestli beru co?“
„Roli zp\u011bv\u00e1ka.“
„Nemysl\u00edm si, \u017ee m\u00e1m dobr\u00fd hlas.“
„J\u00e1 si to mysl\u00edm.“
„Mo\u017en\u00e1 ty, ale j\u00e1 ne.“
„Bo\u017ee, Bille, v\u011b\u0159 si. M\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u00fd hlas. Holky by po tob\u011b sko\u010dily.“
„Holky?“
„No, na m\u011b nekoukej, j\u00e1 po tob\u011b sko\u010dil u\u017e d\u00e1vno. Bille, jen si to p\u0159edstav. Ka\u017ed\u00fd den je\u010d\u00edc\u00ed fanynky, koncerty, photoshootingy, ka\u017ed\u00fd den v jin\u00e9m m\u011bst\u011b. Nezn\u00ed to super?“ zastavil na jednom parkovi\u0161ti u cesty.
„Zn\u00ed, ale-„
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale. Bereme t\u011b.“
„J\u00e1 ne\u0159ekl, \u017ee to beru. Tome, je toho na m\u011b moc. Fakt moc. Hele, Je\u0161t\u011b v\u010dera jsi m\u011b odtamtud<\/em> vyt\u00e1hl a dneska u\u017e m\u00e1m b\u00fdt v n\u011bjak\u00e9 skupin\u011b? Je to na m\u011b rychl\u00e9.“
„Jo. Promi\u0148. Zapomn\u011bl jsem na to. Omlouv\u00e1m se.“
„To nic.“
„Ale kdyby sis to rozmyslel, \u0159ekl bys mi, \u017ee ano?“
„Jasn\u011b. Byl bys prvn\u00ed, kdo by to v\u011bd\u011bl.“
„Skv\u011ble. Po\u010dk\u00e1\u0161 tady? Pot\u0159ebuju si zavolat.“
„Jo. Ur\u010dit\u011b. Kam bych \u0161el? V\u017edy\u0165 to tady v\u016fbec nezn\u00e1m.“ Prohodil rukama, Tom mu v\u011bnoval jeden ze sv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a vytratil se ven. Vyt\u00e1hl telefon a za\u010dal vyt\u00e1\u010det \u010d\u00edslo na Davida. Jejich mana\u017eer.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano? Tome?“ ozval se hlas z telefonu.
„Pot\u0159ebuju, abyste za chv\u00edli byli v\u0161ichni, ty, Gustav i Georg ve studiu. V Hamburgu. Budu tam za p\u011bt minut.“
„Ale pro\u010d?“
„N\u011bkoho jsem na\u0161el, ale zat\u00edm nesouhlas\u00ed. Je toho te\u010f na n\u011bj moc. Ale i tak si mysl\u00edm, \u017ee to vezme. M\u00e1 n\u00e1dhern\u00fd hlas. Jen si nev\u011b\u0159\u00ed.“
„Zp\u011bv\u00e1ka? Zp\u011bva\u010dku?“
„Kluka.“
„V\u00fdborn\u011b. Za chv\u00edli tam jsem. A G-\u00e9\u010dka obvol\u00e1m.“
„D\u011bkuju, Davi. Mus\u00edm j\u00edt. Zat\u00edm!“
„Zat\u00edm a u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm.“ Polo\u017eil to. Tom se vr\u00e1til zp\u00e1tky za Billem.<\/p>\n

„Jsem tady.“ Usm\u00e1l a p\u0159ipoutal se.
„Vid\u00edm.“ Zasm\u00e1lo se jeho dvoj\u010de.
„Ud\u011blal bys pro m\u011b n\u011bco?“ zeptal se, kdy\u017e vyjel z parkovi\u0161t\u011b.
„Pro tebe cokoli.“
„Dob\u0159e. Jen vydr\u017e.“
„Nikam nesp\u011bch\u00e1m.“
„Ale j\u00e1 ano.“
„Kam?“
„Uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n

Opravdu za p\u011bt minut u\u017e byli ve studiu. Za chv\u00edli p\u0159i\u0161el i David s kluky.
„Bille, je tv\u016fj \u010das.“
„M\u016fj \u010das?“
„Ano. Zazp\u00edv\u00e1\u0161?“
„Pro\u010d?“
„Pros\u00edm. Pro m\u011b.“
„Tak dob\u0159e.“ Svolil a sedl si na \u017eidli\u010dku p\u0159ed profesion\u00e1ln\u00ed mikrofon. Ostatn\u00ed si posedali na sv\u00e1 m\u00edsta, vzali si sv\u00e9 n\u00e1stroje a Bill dostal pap\u00edr s textem. Kluci za\u010dali hr\u00e1t a Bill pot\u00e9 i zp\u00edvat.<\/div>\n
„P\u00e1ni! To bylo \u00fa\u017easn\u00fd! Tom m\u011bl pravdu. M\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u00fd hlas. \u00da\u017easn\u00fd styl, mysl\u00edm, \u017ee na tebe holky polet\u00ed. Tak co, bere\u0161? Mimochodem, jsem David Jost, mana\u017eer kluk\u016f.“ Nab\u00eddl mu ruku.
„Bill Kaulitz. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“ Ruku p\u0159ijal s \u00fasm\u011bvem.
„Kaulitz? Vy jste s Tomem sourozenci?“
„Dvoj\u010data.“ Opravil ho.
„Dvoj\u010data?“ Zd\u011bsil se. „To tady budeme m\u00edt o jednoho Toma v\u00edc?“
„Ne\u0159ekl jsem, \u017ee to beru. Co jsi zase vyvedl?“ koukl Bill po sv\u00e9m star\u0161\u00edm dvoj\u010deti.
„J\u00e1? Zase?“ ud\u011blal, \u017ee se ho to dotklo. „Nic.“ Zatv\u00e1\u0159il se jako and\u00edlek.
„Ne, on nic.“ Prohodil David ironicky. „Bille, mus\u00ed\u0161 to vz\u00edt. Jsi skv\u011bl\u00fd zp\u011bv\u00e1k.“
„Bille, \u0159\u00edkal jsem ti to a tohle je n\u00e1zor profesion\u00e1la. Producenta. Pros\u00edm. Budeme spolu cestovat. Jenom spolu…“ \u0161eptal mu do ou\u0161ka posledn\u00ed dv\u011b v\u011bty.
„Tak… dob\u0159e. Beru to.“ Povzdychl si.
„V\u00fdborn\u011b. Bille, tohle je Georg, Gustav. Kluci, Bill.“ Na ka\u017ed\u00e9ho z nich uk\u00e1zal.
„Ahoj.“ \u0158ekli v\u0161ichni t\u0159i najednou.
„Ou, kruci. Mus\u00edme b\u00fdt za \u010dtvrt hodiny u toho domu.“ Pod\u00edval se Tom na hodiny na mobilu.
„Sakra.“ Zaklel i Bill a zvedal se ze \u017eidle, na kter\u00e9 dote\u010f sed\u011bl.
„Tak fajn. Uvid\u00edme se zase… n\u011bkdy, ale te\u010f u\u017e mus\u00edme. M\u011bjte se a ahoj!“ zat\u00e1hl Tom sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra a ten nem\u011bl ani \u0161anci se rozlou\u010dit.<\/div>\n
Bezva. Zp\u011bv\u00e1kem Bill je, a te\u010f u\u017e jen, aby vy\u0161el ten d\u016fm, a jsou ob\u011b dvoj\u010data spokojen\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Kiki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiki „Andreasi?“„Tome?“„Ahoj! Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“„P\u0159i\u0161el jsem nav\u0161t\u00edvit sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, kdy\u017e je posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d pry\u010d.“„Aha, jo, to je super!“ Nem\u011bl \u010das na vykec\u00e1v\u00e1n\u00ed. Rychle otev\u0159el dve\u0159e a u\u017e m\u011bl v n\u00e1ru\u010di plakaj\u00edc\u00edho Billa.„Bille, jsem tu. U\u017e je to dobr\u00fd.“ Uklid\u0148oval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[289],"tags":[],"class_list":["post-12846","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unos-bordel-a-laska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12846","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12846"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12846\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12846"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12846"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12846"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}