{"id":1286,"date":"2017-05-07T16:00:00","date_gmt":"2017-05-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1279"},"modified":"2017-05-07T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-07T15:00:00","slug":"school-reunion-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/07\/school-reunion-4\/","title":{"rendered":"School reunion 4."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
\n

„A ty n\u011bkoho m\u00e1\u0161?“ zeptal se m\u011b Bill s naprostou lehkost\u00ed v hlase. Tolik bych si p\u0159\u00e1l, abych tam c\u00edtil alespo\u0148 n\u011bjakou z\u00e1\u0161\u0165 nebo \u017e\u00e1rlivost. Chvilku jsem zva\u017eoval, \u017ee si vymysl\u00edm n\u011bjakou super \u017ehavou p\u0159\u00edtelkyni, se kterou u\u017e jsem hrozn\u011b dlouho, ale do\u0161lo mi, \u017ee bych t\u00edmhle Billa neoblafnul. A i kdy\u017e jsem na n\u011bj byl moment\u00e1ln\u011b na\u0161tvan\u00fd, lh\u00e1t jsem necht\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Ne, j\u00e1 jsem miloval jen jednu osobu,“ prsknul jsem na n\u011bj obvi\u0148uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem, a\u017e p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat s rukama a ani kam se d\u00edvat. Doslova jsem c\u00edtil, jak se uzav\u00edr\u00e1 do sebe a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jestli by nem\u011bl rad\u011bji ut\u00e9ct.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d jsi sem p\u0159ijel, Bille?“ zahodil jsem ve\u0161kerou obez\u0159etnost. U\u017e se mi necht\u011blo na\u0161lapovat kolem n\u011bj po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, aby se nevyd\u011bsil. Byli jsme dva dosp\u011bl\u00ed mu\u017ei a on u\u017e o\u010dividn\u011b necht\u011bl, abych ho chr\u00e1nil p\u0159ed sv\u011btem. Bude muset n\u00e9st n\u00e1sledky sv\u00fdch \u010din\u016f a za\u010d\u00edt mi odpov\u00eddat na ot\u00e1zky.<\/p><\/div>\n

„Dlouho jsem tady nebyl,“ pokr\u010dil r\u00e1doby bezstarostn\u011b rameny. Cht\u011bl se nenucen\u011b nap\u00edt ze skleni\u010dky, ale uv\u011bdomil si, \u017ee u\u017e je pr\u00e1zdn\u00e1, tak\u017ee ji zase postavil na olepenou desku baru. „Cht\u011bl jsem vid\u011bt v\u0161echny spolu\u017e\u00e1ky, m\u011bsto, rodi\u010de a tak.“<\/div>\n
„Kecy,“ vy\u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj a c\u00edtil jsem, \u017ee se vztek nahromad\u011bn\u00fd za cel\u00e9 ty roky dere na povrch. „Na v\u0161echny ses tady vyka\u0161lal a odjel jsi pry\u010d. Nejezd\u00ed\u0161 dom\u016f ani na V\u00e1noce. V\u0161echny jsi n\u00e1s od\u0159\u00edzl. Vyka\u0161lal ses i na m\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se na tebe nevyka\u0161lal,“ pokusil se mi vzep\u0159\u00edt, ale bylo to jen chab\u00fd pokus, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to le\u017e.<\/div>\n
\n

„V\u00edm, \u017ee to mezi n\u00e1mi bylo v\u0161elijak\u00e9, ale j\u00e1 jsem po\u0159\u00e1d tv\u016fj bratr. Spolu jsme v\u017edycky zvl\u00e1dli v\u0161echno. Nikdy jsme si nelhali. Byli jsme spolu ka\u017ed\u00fd zasran\u00fd den a tys m\u011b tady nechal a u\u017e ses ani neozval,“ v\u0161echny emoce ve mn\u011b vybuchovaly najednou. Vztek p\u0159ekr\u00fdval pocit smutku a zklam\u00e1n\u00ed. Bolelo m\u011b srdce, jako by mi ho te\u010f l\u00e1mal znovu a znovu. Ruce se mi rozt\u0159\u00e1sly. Musel jsem se od n\u011bj odvr\u00e1tit, abych na n\u011bj nevid\u011bl, proto\u017ee i pohled na n\u011bj mi zp\u016fsoboval tr\u00e1pen\u00ed. P\u0159i\u0161el jsem sem s \u00famyslem se usm\u00ed\u0159it, ale nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit emoce, kter\u00e9 jsem skr\u00fdval takovou dobu.<\/p><\/div>\n

„Prost\u011b jsem si cht\u011bl splnit v\u0161echny sny,“ zkusil to znovu chab\u011b. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nem\u00e1 daleko k tomu, aby za\u010dal plakat. Bill byl v\u017edycky takov\u00fd. Jakmile se dostal do nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace, slzy se mu spustily jako na povel. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je hodn\u011b citliv\u00fd, ale moment\u00e1ln\u011b jsem nebyl schopn\u00fd mu odpustit a za\u010d\u00edt ho ut\u011b\u0161ovat.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem ti snad n\u011bjak br\u00e1nil v pln\u011bn\u00ed sn\u016f? To nen\u00ed d\u016fvod pro to, abys ode m\u011b utekl,“ ztratil jsem u\u017e kompletn\u011b nervy a bouchl p\u011bstmi do baru, a\u017e z toho nadsko\u010dil.<\/div>\n
„Bylo toho na m\u011b prost\u011b moc, ch\u00e1pe\u0161 to? Ka\u017edou chvilkou hrozilo, \u017ee n\u00e1s nachytaj\u00ed na\u0161i a j\u00e1 to necht\u011bl riskovat,“ dok\u00e1zal v sob\u011b naj\u00edt s\u00edlu ke vzdoru a taky se na m\u011b rozk\u0159i\u010del.<\/div>\n
Oba jsme se m\u011b\u0159ili tvrd\u00fdmi pohledy a zt\u011b\u017eka jsme oddechovali, abychom zklidnili rozbou\u0159en\u00e9 emoce. Ta vzpom\u00ednka mi vplula do mysli tak snadno, jako by se to stalo v\u010dera.<\/div>\n
\n
\u2026<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Bill<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Tomi, to lecht\u00e1,“ chichotal jsem se jako bl\u00e1zen, zat\u00edmco m\u011b br\u00e1\u0161ka mu\u010dil prsty na \u017eebrech. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti vykopnu zuby, jestli nep\u0159estane\u0161,“ soukal jsem ze sebe mezi z\u00e1chvaty sm\u00edchu. Tom nade mnou obkro\u010dmo kle\u010del a prom\u011b\u0148oval n\u00e1\u0161 poklidn\u00fd ve\u010der u televize v hotov\u00e9 mu\u010den\u00ed. Dal mi jen kr\u00e1tkou chvilku na oddych, ne\u017e se zase s plnou vervou pustil do lecht\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n

„P\u0159esta\u0148,“ k\u0148u\u010del jsem jako n\u011bjak\u00fd mal\u00fd ps\u00edk. Slzy mi tekly po z\u010dervenal\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a b\u0159icho jsem m\u011bl sev\u0159en\u00e9 v k\u0159e\u010d\u00edch, ale Toma to nezaj\u00edmalo. V\u017edycky m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mohl m\u00edt na vrch a proti jeho svalnat\u00fdm pa\u017e\u00edm jsem nem\u011bl prakticky \u017e\u00e1dnou \u0161anci. „Pros\u00edm, ud\u011bl\u00e1m, co bude\u0161 cht\u00edt,“ uch\u00fdlil jsem se k vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Cokoliv?“ zpozorn\u011bl br\u00e1\u0161ka a dop\u0159\u00e1l mi dal\u0161\u00ed malou pauzu.<\/em><\/div>\n
„Jo, cokoliv,“ vydechoval jsem zt\u011b\u017eka, srdce mi bu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9. Sta\u010dil jsem zachytit Tom\u016fv mal\u00fd \u00fa\u0161klebek, kdy\u017e mi p\u0159e\u0161pendlil ruce nad hlavou a polo\u017eil se na m\u011b celou v\u00e1hou.<\/em><\/div>\n
„Tak se neh\u00fdbej,“ pronesl smysln\u011b, a\u017e se mi svaly v podb\u0159i\u0161ku st\u00e1hly, tentokr\u00e1t v\u0161ak ne d\u00edky k\u0159e\u010d\u00edm, ale vzru\u0161en\u00edm. Tom se sklonil k m\u00e9mu krku a za\u010dal mi po jeho d\u00e9lce vtisk\u00e1vat s\u00e9rii polibk\u016f. \u010cas od \u010dasu povyt\u00e1hl jazyk a ol\u00edzl mi horkou k\u016f\u017ei.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Od t\u00e9 doby, co jsme sv\u016fj bratrsk\u00fd vztah posunuli na dal\u0161\u00ed level, nebylo dne, kdy bychom se navz\u00e1jem nedot\u00fdkali. Ano, d\u0159\u00edv k tomu taky doch\u00e1zelo, ale byla to jen mal\u00e1 nen\u00e1padn\u00e1 hm\u00e1tnut\u00ed, tak bezv\u00fdznamn\u00e1, \u017ee jsme jim skoro nev\u011bnovali pozornost. Te\u010f naopak jsme ze sebe skoro nedok\u00e1zali sundat ruce. Hladili jsme se p\u0159i ka\u017ed\u00e9 mo\u017en\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, p\u0159ed\u00e1vali si tajn\u00e9 polibky na z\u00e1chodc\u00edch ve \u0161kole a divoce se mazlili, jakmile jsme p\u0159i\u0161li dom\u016f. P\u0159esto v\u0161echno jsem se nedok\u00e1zal donutit, abych Tomovi dal \u00fapln\u011b v\u0161echno. Miloval jsem v\u0161echno, co jsme spolu d\u011blali. A z d\u016fvod\u016f, kter\u00e9 jsem ani j\u00e1 nech\u00e1pal, jsem cht\u011bl na to poprv\u00e9 je\u0161t\u011b chvilku po\u010dkat. Snad abych se ujistil, \u017ee to, co mezi n\u00e1mi vzniklo, je skute\u010dn\u00e9. \u017de to nen\u00ed chyba, kter\u00e9 budeme \u010dasem litovat. A nav\u00edc m\u011b tak trochu uspokojovalo to, jak ze m\u011b Tom \u0161\u00edl\u00ed, ale to jsem mu samoz\u0159ejm\u011b ne\u0159ekl.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Tomi,“ zast\u00e9nal jsem, kdy\u017e jsem uc\u00edtil, jak se o m\u011b t\u0159e sv\u00fdm pevn\u00fdm p\u0159irozen\u00edm. „Na\u0161i se m\u016f\u017eou ka\u017edou chvilkou vr\u00e1tit.“<\/em><\/div>\n

„Nevr\u00e1t\u00ed,“ vydechl Tom. \u0158ekl bych, \u017ee sotva vn\u00edmal, co mu \u0159\u00edk\u00e1m. Nechal se naprosto pohltit okam\u017eikem, jeho kr\u00e1tk\u00e9 usyk\u00e1v\u00e1n\u00ed dokazovalo, jak moc se mu to l\u00edb\u00ed. Necht\u011bl jsem nechat br\u00e1\u0161ku trp\u011bt, tak\u017ee jsem ho \u010dasto nech\u00e1val, a\u0165 n\u00e1s takto oba dovede k vrcholu. N\u011bkolikr\u00e1t jsem ho uspokojil rukou a jednou jsem se dokonce odv\u00e1\u017eil vz\u00edt jej do pusy. To se mi obzvl\u00e1\u0161\u0165 l\u00edbilo. Tom byl jako smysl\u016f zbaven\u00fd a b\u011bhem deseti minut se ud\u011blal. Nikdy jsem na sebe nebyl tak hrd\u00fd, jako kdy\u017e jsem spolykal v\u0161echno jeho sperma a on se na m\u011b pod\u00edval zaml\u017een\u00fdm spokojen\u00fdm pohledem. Tom m\u011bl sex r\u00e1d a byl zvykl\u00fd ho dost\u00e1vat. Mo\u017en\u00e1 ne \u00fapln\u011b pravideln\u011b, ale \u010das od \u010dasu to pot\u0159eboval. T\u00edm, \u017ee jsem mu ho odep\u00edral, jsem ho dost tr\u00e1pil, tak\u017ee jsem se sna\u017eil mu to vynahrazovat, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9. Nap\u016fl i ze strachu, \u017ee pokud mu ho ned\u00e1m j\u00e1, p\u016fjde hledat jinam. Ne, \u017ee bych mu nev\u011b\u0159il, jen\u017ee t\u011blesn\u00e9 pudy jsou n\u011bkdy prost\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Poj\u010f aspo\u0148 nahoru. Kdyby ve\u0161li dovnit\u0159, tak n\u00e1s uvid\u00ed,“ sna\u017eil jsem se ho zarazit a naj\u00edt v jeho hlavn\u011b aspo\u0148 n\u011bjakou zn\u00e1mkou zdrav\u00e9ho rozumu. V\u0161e bylo marn\u00e9.<\/em><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu p\u0159estat,“ vzdychal mi Tom do prohlubn\u011b krku a zrychloval sv\u00e9 p\u0159\u00edrazy. Nemohl jsem si pomoct a omotal jsem mu nohy kolem zadku a p\u0159itisk\u00e1val si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b. „Ach bo\u017ee,“ dostal ze sebe zt\u011b\u017eka a zakousl se mi do krku jako up\u00edr. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee mi tam nech\u00e1 zna\u010dku, kterou budu jen t\u011b\u017eko vysv\u011btlovat, ale bylo mi to jedno. Jedin\u00e9, na co jsem se dok\u00e1zal soust\u0159edit, bylo horko, kter\u00e9 se n\u00e1m tvo\u0159ilo v kl\u00ednech.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„P\u0159edstav si, \u017ee u\u017e m\u011b nech\u00e1v\u00e1 po t\u0159et\u00ed to p\u0159ed\u011blat. Nic j\u00ed nen\u00ed dost dobr\u00e9,“ zaslechli jsme hlasy p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z p\u0159eds\u00edn\u011b. Rozsv\u00edcen\u00e9 sv\u011btlo oz\u00e1\u0159ilo i v\u011bt\u0161inu ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Ztuhnul jsem a v duchu jsem d\u011bkoval tomu, kdo se rozhodl nechat pohovku obr\u00e1cenou z\u00e1dy ke vchodu do ob\u00fdv\u00e1ku, proto\u017ee n\u00e1s na\u0161i takhle hned nemohli vid\u011bt. Kdyby se v\u0161ak rozhodli vej\u00edt do m\u00edstnosti a p\u00e1trat po tom, pro\u010d tam hraje televize, narazili by na dva syny, jak na sob\u011b le\u017e\u00ed, naprosto rud\u00ed a zpocen\u00ed, v dost neobvykl\u00e9 pozici a jsou naprosto strnul\u00ed hr\u016fzou.<\/em><\/div>\n

„Div\u00edm se, \u017ee se na to nevyka\u0161le\u0161, zlato. Stoj\u00ed ti to za ty nervy?“ ptal se otec, n\u00e1sledn\u011b se ozvalo \u0161ust\u011bn\u00ed bund a klepnut\u00ed vyzouvan\u00fdch bot o podlahu.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e plat\u00ed. A kdy\u017e bude spokojen\u00e1, p\u0159ivede to spoustu nov\u00fdch klient\u016f. Je p\u0159edsedkyn\u00ed n\u011bjak\u00e9ho um\u011bleck\u00e9ho spolku a dost jasn\u011b mi nazna\u010dovala, \u017ee kdy\u017e ud\u011bl\u00e1m, co bude cht\u00edt, doporu\u010d\u00ed m\u011b sv\u00fdm p\u0159\u00edtelkyn\u00edm. To znamen\u00e1 nejm\u00e9n\u011b je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch deset obraz\u016f. Jist\u011b ch\u00e1pe\u0161, \u017ee tohle si nechci nechat uj\u00edt,“ mat\u010din hlas se ztr\u00e1cel, jak zam\u00ed\u0159ila do kuchyn\u011b. Nedok\u00e1zal jsem si v\u0161ak \u00falevn\u011b oddechnout, proto\u017ee po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b hrozilo, \u017ee se ta\u0165ka rozhodne j\u00edt d\u00edvat na zpr\u00e1vy.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„D\u00e1\u0161 si n\u011bco k j\u00eddlu, Gordone? Mohla bych n\u011bco rychle ukuchtit,“ k\u0159ikla mamka z kuchyn\u011b.<\/em><\/div>\n

„Ani ne, zlato. Chuck m\u011b vyt\u00e1hl do jednoho bistra a vnutil mi tam tortillu.“ I ta\u0165k\u016fv hlas najednou zn\u011bl n\u011bjak vzd\u00e1len\u011bji, tak\u017ee se Tom trochu nadzvedl a opatrn\u011b mrknul p\u0159es okraj gau\u010de. Kdy\u017e se ujistil, \u017ee je vzduch \u010dist\u00fd, rychle ze m\u011b slezl a posadil se. J\u00e1 jsem ud\u011blal tot\u00e9\u017e a sp\u011b\u0161n\u011b jsem si poupravoval pomuchlan\u00e9 oble\u010den\u00ed. Sjel jsem o\u010dima do sv\u00e9ho kl\u00edna a za\u00fap\u011bl jsem, kdy\u017e jsem si v\u0161imnul boule, kter\u00e1 se zcela z\u0159eteln\u011b r\u00fdsovala pod m\u00fdmi t\u011bsn\u00fdmi d\u017e\u00edny. Tom se jen zachichotal a hodil po mn\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159, tak\u017ee jsem si ho mohl naaran\u017eovat do kl\u00edna a skr\u00fdt tak inkriminuj\u00edc\u00ed d\u016fkaz toho, co jsme tu pr\u00e1v\u011b prov\u00e1d\u011bli.<\/em><\/div>\n
Tom mohl b\u00fdt naprosto v klidu. P\u0159es jeho ob\u0159\u00ed kalhoty bylo sotva poznat, \u017ee se n\u011bco d\u011blo. Pochyboval jsem toti\u017e, \u017ee by dok\u00e1zal b\u011bhem p\u00e1r minut vychladnout, kdy\u017e byl tak roz\u017ehaven\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Kluci jsou doma?“ usly\u0161eli jsme s kuchyn\u011b a oba jsme se zad\u00edvali na obrazovku, ani\u017e bychom m\u011bli tu\u0161en\u00ed, na co se to vlastn\u011b d\u00edv\u00e1me.<\/em><\/div>\n

„Nebyla zapnut\u00e1 televize?“ zeptala se mamka a s n\u011b\u010d\u00edm hlasit\u011b rachotila. Pravd\u011bpodobn\u011b hledala n\u011bco v \u0161upl\u00edc\u00edch s p\u0159\u00edbory.<\/em><\/div>\n
„Vy jste tady,“ \u0159ekl ta\u0165ka p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e vkro\u010dil do ob\u00fdv\u00e1ku. „V\u016fbec jsme si v\u00e1s nev\u0161imli, kdy\u017e jsme p\u0159i\u0161li.“<\/em><\/div>\n
„To bude t\u00edm, \u017ee jste byli tak za\u017eran\u00ed do sebe,“ zavtipkoval Tom a popadl ovlada\u010d. Za\u010dal bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ep\u00ednat programy a \u017e\u00e1dn\u00fd tam nenechal v\u00edc ne\u017e p\u011bt vte\u0159in.<\/em><\/div>\n
„Bille, je ti dob\u0159e?“ obr\u00e1til se na m\u011b starostliv\u011b ta\u0165ka.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ vysoukal jsem ze sebe, ale v\u016fbec to nezn\u011blo jako m\u016fj hlas.<\/em><\/div>\n
„Jsi cel\u00fd \u010derven\u00fd. Nem\u00e1\u0161 hore\u010dku?“ vstal a p\u0159ilo\u017eil mi ruku na rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo. Nerv\u00f3zn\u011b jsem se zavrt\u011bl, proto\u017ee ten zr\u00e1dce v m\u00fdch kalhot\u00e1ch si ne a ne lehnout. Tom se vedle m\u011b dusil tich\u00fdm sm\u00edchem. Bastard. „Jsi v\u00e1\u017en\u011b hork\u00fd. Opravdu se c\u00edt\u00ed\u0161 dob\u0159e?“ Starost v jeho o\u010d\u00edch byla sice mil\u00e1, ale naprosto zbyte\u010dn\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Bude v pohod\u011b,“ ujal se slova Toma, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo zkrotit sm\u00edch. „Ten \u0161mejd mi vzal ovlada\u010d, tak jsem mu musel ru\u010dn\u011b vysv\u011btlit, \u017ee se to star\u0161\u00edmu br\u00e1chovi ned\u011bl\u00e1.“ V\u00edm, \u017ee je to naprosto absurdn\u00ed, ale jakmile Tom \u0159ekl „ru\u010dn\u011b vysv\u011btlit“, m\u016fj penis to vzal jako sign\u00e1l k tomu, aby nabyl pln\u00e9 d\u00e9lky.<\/em><\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e se perete,“ zamra\u010dil se ta\u0165ka a k m\u00e9 \u00falev\u011b se rozhodl vr\u00e1tit zp\u011bt do kuchyn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Bylo to jen takov\u00e9 nevinn\u00e9 \u0161k\u00e1dlen\u00ed,“ rozchechtal se \u0161kodolib\u011b Tom, a tak jsem ho pra\u0161til p\u011bst\u00ed do ramene.<\/em><\/div>\n
<\/a>„Kret\u00e9ne,“ otituloval jsem ho, co\u017e v n\u011bm vyvolalo novou vlnu sm\u00edchu.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b kr\u00fdt, aby sis mohl j\u00edt vy\u0159e\u0161it ten sv\u016fj mal\u00fd probl\u00e9m, nebo m\u011b chce\u0161 d\u00e1l ur\u00e1\u017eet,“ zubil se na m\u011b jako idiot. Tak r\u00e1d bych mu ten sebejist\u00fd \u00fa\u0161klebek se\u0161kr\u00e1bnul z ksichtu, ale faktem z\u016fst\u00e1valo, \u017ee jsem jeho pomoc opravu pot\u0159eboval. Proto\u017ee ta mo\u017enost, \u017ee ze sebe sv\u00e9 vzru\u0161en\u00ed prost\u011b jen nech\u00e1m odej\u00edt, evidentn\u011b nebyla na sklad\u011b.<\/em><\/div>\n
„P\u016fjdu prvn\u00ed a ty m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt za mnou. Pak ute\u010d do pokoje, j\u00e1 mezit\u00edm rozpt\u00fdl\u00edm na\u0161e rodi\u010de,“ ud\u011bloval mi pokyny Tom a bylo zn\u00e1t, \u017ee si to v\u0161echno n\u00e1ramn\u011b u\u017e\u00edv\u00e1.<\/em><\/div>\n
„To si vypije\u0161,“ za\u0161eptal jsem v\u00fdhru\u017en\u011b jeho z\u00e1d\u016fm. Pak u\u017e jsem jen rychle vyb\u011bhl schody do patra. Je\u0161t\u011b jsem sly\u0161el zdola, jak Tom n\u011bco vesele vykl\u00e1d\u00e1 rodi\u010d\u016fm a v\u0161ichni se hlasit\u011b sm\u00e1li. Jen matn\u011b jsem tu\u0161il, \u017ee to byl vtip na m\u016fj \u00fa\u010det.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Hodil jsem sebou z\u00e1dy do matrace, a p\u0159esto\u017ee se m\u016fj penis v kalhot\u00e1ch vzp\u00ednal a do\u017eadoval se pozornosti, z\u016fstal jsem k n\u011bmu nete\u010dn\u00fd. Najednou jsem c\u00edtil v b\u0159i\u0161e podivnou pr\u00e1zdnotu. Nev\u00edm jist\u011b, co ji zp\u016fsobilo. Prost\u011b jsem si najednou p\u0159ipadal hrozn\u011b s\u00e1m. Mohl by v\u016fbec n\u011bkdo n\u011bkdy pochopit vztah, jak\u00fd s Tomem m\u00e1me? Budeme se muset po\u0159\u00e1d p\u0159etva\u0159ovat? Bylo mi z toho smutno. Miloval jsem jej a cht\u011bl jsem svou l\u00e1sku d\u00e1vat najevo kdykoliv. C\u00edtil to Tom stejn\u011b, nebo o t\u011bchto v\u011bcech v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel? Bylo to z jeho strany jen dal\u0161\u00ed pln\u011bn\u00ed m\u00fdch rozmar\u016f? Bral to jako chvilkovou z\u00e1le\u017eitost? Nesn\u00e1\u0161el jsem se za to, jak\u00e1 jsem uk\u0148ouran\u00e1 baba.<\/em><\/div>\n

Vzru\u0161en\u00ed m\u011b u\u017e d\u00e1vno p\u0159e\u0161lo, tak\u017ee jsem se posadil a slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed. Z kuchyn\u011b ke mn\u011b dolehla dal\u0161\u00ed salva sm\u00edchu a j\u00e1 zatou\u017eil b\u00fdt tam dole s nimi. Sed\u011bt vedle Toma a nec\u00edtit v b\u0159i\u0161e tu pal\u010divou touhu, kterou mus\u00edm p\u0159ed rodi\u010di skr\u00fdvat. Na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik jsem si p\u0159\u00e1l vid\u011bt v n\u011bm pouze bratra.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Vstal jsem a l\u00edn\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e ke \u010dlen\u016fm sv\u00e9 rodiny. Mamka st\u00e1la u spor\u00e1ku a n\u011bco m\u00edchala v hrnci, p\u0159esto\u017ee j\u00ed ta\u0165ka \u0159\u00edkal, \u017ee nic nechce. Byla prost\u011b takov\u00e1. Ze v\u0161eho nejv\u00edc j\u00ed z\u00e1le\u017eelo na tom, abychom byli spokojen\u00ed. Ta\u0165ka se op\u00edral o kuchy\u0148skou linku hned vedle a nal\u00e9val j\u00ed do sklenice \u010derven\u00e9 v\u00edno. Br\u00e1\u0161ka sed\u011bl za stolem a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se n\u011b\u010demu pochecht\u00e1val. „Zkus j\u00ed do toho obrazu namalovat n\u011bco, co tam nepat\u0159\u00ed. A zakamuflovat to tak, aby to nebylo poznat,“ navrhoval pr\u00e1v\u011b mamce.<\/em><\/div>\n

„A co t\u0159eba?“ usm\u00e1la se na n\u011bj p\u0159es rameno.<\/em><\/div>\n
„T\u0159eba penis,“ vyhrkl Tom bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a sna\u017eil se ovl\u00e1dnout dal\u0161\u00ed bou\u0159livou vlnu sm\u00edchu.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ ok\u0159ikla ho mamka na oko a zakroutila hlavou, ale ani ona nedok\u00e1zala zastavit chichot\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Tom se po\u0159\u00e1d zubil a obr\u00e1til svou pozornost na m\u011b. V moment\u011b mu \u00fasm\u011b\u0161ek z tv\u00e1\u0159e zmizel, kdy\u017e vid\u011bl jak ztr\u00e1pen\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edm. ‚V po\u0159\u00e1dku?‘ ptaly se m\u011b jeho o\u010di a tak jsem jen k\u00fdvl hlavou. Pochopil, \u017ee nechci nic rozeb\u00edrat p\u0159ed na\u0161ima.<\/em><\/div>\n
Pochutn\u00e1vali jsme si na v\u00fdborn\u00e9m j\u00eddle, ale c\u00edtil jsem, jak po mn\u011b Tom ka\u017edou chvilku hod\u00ed zkoumav\u00fdm pohledem. Bohu\u017eel, i kdyby se m\u011b zeptal, co se d\u011bje, nebyl bych mu to schopn\u00fd vysv\u011btlit. Praly se ve mn\u011b dva pocity. Jeden hlasit\u011b hul\u00e1kal, \u017ee bychom toho m\u011bli okam\u017eit\u011b nechat a chovat se jako brat\u0159i, ne\u017e na to n\u011bkdo p\u0159ijde. Druh\u00fd m\u011b prosil, a\u0165 to nevzd\u00e1v\u00e1m, proto\u017ee bych byl \u00fapln\u00fd bl\u00e1zen, kdybych se s\u00e1m p\u0159ipravil o n\u011bco tak \u00fa\u017easn\u00e9ho a v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho. Bylo mi z toho zle.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tom „A ty n\u011bkoho m\u00e1\u0161?“ zeptal se m\u011b Bill s naprostou lehkost\u00ed v hlase. Tolik bych si p\u0159\u00e1l, abych tam c\u00edtil alespo\u0148 n\u011bjakou z\u00e1\u0161\u0165 nebo \u017e\u00e1rlivost. Chvilku jsem zva\u017eoval, \u017ee si vymysl\u00edm n\u011bjakou super \u017ehavou p\u0159\u00edtelkyni, se kterou u\u017e jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[671],"tags":[],"class_list":["post-1286","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-school-reunion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1286","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1286"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1286\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1286"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1286"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1286"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}