{"id":12861,"date":"2009-12-14T15:30:00","date_gmt":"2009-12-14T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12831"},"modified":"2009-12-14T15:30:00","modified_gmt":"2009-12-14T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/14\/vylecim-te-laskou-20\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 20."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Z\u00e1voj a otup\u011bl\u00fd pocit, a\u017e dote\u010f pln\u011b ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed mysl \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, se za\u010dal pomalu m\u00edrnit a v\u016fbec poprv\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch des\u00edtek minut ubral na sv\u00e9 intenzit\u011b. Celou tu dobu byl \u010dernovlas\u00fd chlapec pod jeho nadvl\u00e1dou a on se jej necht\u011bl vzd\u00e1t, po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00fdch minut\u00e1ch to v\u0161ak a\u017e te\u010f za\u010dalo vypadat, \u017ee se karta obrac\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0159asy se m\u00edrn\u011b zachv\u011bly a v\u00ed\u010dka, a\u017e dote\u010f pevn\u011b semknut\u00e1, poodhalila hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di, je\u0161t\u011b zast\u0159eny sp\u00e1nkem. Nejprve zamrkaly a nato se porozhl\u00e9dly kolem sebe, zat\u00edmco jejich majitel se poprv\u00e9 pokusil tro\u0161ku pohnout. C\u00edtil, jak se mu do t\u011bla za\u010d\u00edn\u00e1 vracet cit, c\u00edtil, jak jej \u0161imr\u00e1 i v kone\u010dc\u00edch jeho dlouh\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f, p\u0159esto v\u0161ak nebyl sto ani pozvednout ruku. S p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se znova rozhl\u00e9dl kolem a pohledem se zastavil na nedalek\u00e9m okn\u011b. Oza\u0159ovaly jej posledn\u00ed paprsky slunce, kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b bl\u00ed\u017eilo k obzoru a jeho\u017e odlesky pr\u00e1v\u011b spo\u010dinuly na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Jej\u00ed rozespal\u00fd v\u00fdraz se zm\u011bnil na p\u0159ekvapen\u00fd, a\u017e zmaten\u00fd a Bill o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po m\u00edstnosti, ve kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zel. Postel, na kter\u00e9 le\u017eel, neznal, stejn\u011b tak jako celou tuhle m\u00edstnost. Je\u0161t\u011b nikdy v n\u00ed nebyl. A te\u010f se v n\u00ed probudil zni\u010dehonic, le\u017e\u00edc na posteli s my\u0161lenkami zatoulan\u00fdmi b\u016fhv\u00ed kde. Ale pro\u010d? Pro\u010d tu byl? Jen matn\u011b si pokou\u0161el vybavit, co se stalo, jako by jej v\u0161ak opustil zdrav\u00fd rozum a jeho mysl nebyla sto odpov\u00eddat mu na ot\u00e1zky, kter\u00e9 si pr\u00e1v\u011b pokl\u00e1dal. C\u00edtil posledn\u00ed dozvuky pal\u010div\u00e9 bolesti hlavy, ani to mu v\u0161ak nepoodhalilo skute\u010dnost, kterou si nepamatoval. Jen matn\u011b si vybavoval to v\u0161echno – proch\u00e1zku, modr\u00e9 nebe nad sebou, louku plnou kopretin a…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tome,“ z Billov\u00fdch \u00fast vy\u0161el sotva sly\u0161iteln\u00fd v\u00fddech, osoba sed\u00edc\u00ed u postele jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161ela. Tomovy o\u010di jako by procitly ze sp\u00e1nku a Tom zamrkal p\u0159ed sebe. Obrovsk\u00fd k\u00e1men spadl z jeho srdce, kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed byly dv\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Kone\u010dn\u011b! Kolik jen za\u017eil do t\u00e9to chv\u00edle strachu? Nikdy se nec\u00edtil h\u016f\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille… kone\u010dn\u011b. U\u017e jsem ani nedoufal,“ p\u0159iznal a vzal Billovu ruku do t\u00e9 sv\u00e9, aby mohl pol\u00edbit jej\u00ed h\u0159bet. Tohle byly ty nejhor\u0161\u00ed dv\u011b hodiny v jeho \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde… kde to jsem?“ Billova ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Bill jen o\u010dima t\u011bkal po jemu nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Tom n\u011b\u017en\u011b stisknul jeho ruku.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, klid, Bille. Jsi u m\u011b doma, v bezpe\u010d\u00ed. Tady se ti nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t,“ ujistil jej dal\u0161\u00edm polibkem, tentokr\u00e1t v\u0161ak na \u010delo. Tolik byl r\u00e1d, \u017ee jej op\u011bt vid\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Strach, kter\u00fd do t\u00e9to chv\u00edle za\u017eil, se nedal srovnat s ni\u010d\u00edm. Nejistota a obavy byly hor\u0161\u00ed ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. \u010cernovlas\u00fd chlapec se pomalu vy\u0161plhal do sedu, kdy\u017e jeho hlavou v\u0161ak projela prudk\u00e1 vlna bolesti, pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka. Je\u0161t\u011b st\u00e1le netu\u0161il, co se vlastn\u011b stalo, a pro\u010d tu je, ona jej v\u0161ak za\u010d\u00ednala p\u0159ipravovat na nejhor\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co… co se stalo?“ optal se \u0161eptem, jako by se b\u00e1l Tomovy odpov\u011bdi. A on se j\u00ed opravdu b\u00e1l. B\u00e1l se toho, co p\u0159ijde, u\u017e jen p\u0159i pohledu do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ed t\u011bmi jeho sklopily sv\u016fj pohled. Tom se zhluboka nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
„Nic, jen… Rozb\u011bhl ses ke mn\u011b z kopce a… asi t\u011b zklamaly s\u00edly. Vid\u011bl jsem, jak pad\u00e1\u0161, \u0159\u00edkal jsi mi, \u017ee t\u011b stra\u0161n\u011b moc bol\u00ed hlava a… potom jsi mi omdlel v n\u00e1ru\u010di. Odnesl jsem t\u011b rad\u011bji ke mn\u011b dom\u016f. Asi jsi p\u0159ebral slun\u00ed\u010dka,“ dodal, v duchu si v\u0161ak d\u016fvod Billovy n\u00e1hl\u00e9 slabosti a nevolnosti vysv\u011btloval jinak. Billovy o\u010di smutn\u011b up\u0159ely sv\u016fj pohled n\u011bkam dol\u016f a Bill ti\u0161e vydechl. Tolik se na dne\u0161n\u00ed den t\u011b\u0161il. Pro\u010d se tohle muselo st\u00e1t? Bylo to snad kv\u016fli n\u011bmu?<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za to j\u00e1. Je to v\u0161echno moje vina,“ \u0161eptl, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak bylo Tomovo nesouhlasn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Nic z toho nen\u00ed tvoje vina, Bille. Jen se ti ud\u011blalo nevolno, to se m\u016f\u017ee st\u00e1t ka\u017ed\u00e9mu. Nic jsi nezkazil. Nem\u016f\u017ee\u0161 za to,“ odporoval mu a tak si to i myslel. Tohle nebyla Billova vina. Bill\u016fv n\u00e1zor byl v\u0161ak jin\u00fd.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ano,“ \u0161pitnul pon\u00ed\u017een\u011b a sklopil hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
Jako by se jeho mysl r\u00e1zem probrala z toho bezv\u011bdom\u00ed, ve kter\u00e9m tak dlouho byla, jako by se v\u0161echny jeho my\u0161lenky vr\u00e1tily zp\u011bt. Nebyly v\u0161ak pry\u010d jen ty dv\u011b hodiny, ve kter\u00fdch se nach\u00e1zel ve sp\u00e1nku z omdlen\u00ed. Byly pry\u010d mnohem d\u00e9le – a \u010dernovlas\u00fd chlapec si tu skute\u010dnost teprve te\u010f za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat. Jak\u00fd byl vlastn\u011b jeho \u017eivot asi p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny? V\u011bd\u011bl o sv\u00e9m \u017eivot\u011b, o sv\u00e9 nemoci a byla to pr\u00e1v\u011b ona, kter\u00e9 v\u0161echno pod\u0159\u00eddil a v\u0161e j\u00ed uzp\u016fsobil. Sv\u00e9 my\u0161len\u00ed, sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, sv\u016fj p\u0159\u00edstup k okol\u00ed. Byl vyrovnan\u00fd a sm\u00ed\u0159en\u00fd s\u00e1m se sebou a s t\u00edm, co jej \u010dek\u00e1. A potom…<\/p>\n<\/div>\n
Do cesty mu vstoupil mlad\u00fd, hezk\u00fd l\u00e9ka\u0159 s n\u00e1dhern\u00fdma o\u010dima a okouzluj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem. A on? Zbl\u00e1znil se do n\u011bj. Dokonce tak moc, \u017ee si v\u016fbec neuv\u011bdomoval realitu a budoucnost, nad kterou v\u011bt\u0161inou str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm cel\u00e9 dny. Tohle nebyl jeho sv\u011bt. Nach\u00e1zel se ve sv\u011bt\u011b zamilovan\u00fdch, tam, kde neexistovalo \u017e\u00e1dn\u00e9 zlo, \u017e\u00e1dn\u00e9 nemoci. A v n\u011bm tak\u00e9 \u017eil posledn\u00ed dva t\u00fddny. Jak se to jen mohlo st\u00e1t? Jak na to mohl zapomenout? L\u00e1ska jej zaslepila a pohltila natolik, \u017ee si ani neuv\u011bdomil to, co bylo pravdou a d\u011bsivou skute\u010dnost\u00ed. Jeho nemoc. A\u017e te\u010f, kdy\u017e tu sed\u011bl po dlouh\u00e9m bezv\u011bdom\u00ed a omdlen\u00ed, si uv\u011bdomoval, jak hloup\u00fd byl, kdy\u017e na ni zapomn\u011bl. Co si proboha myslel? \u017de ji l\u00e1ska p\u0159em\u016f\u017ee? \u017de ji Tom p\u0159em\u016f\u017ee? Jak naivn\u00ed byl, kdy\u017e v n\u011bco takov\u00e9ho doufal. Tohle ne\u0161lo dohromady, tohle ne. A pokud ano – za jakou cenu? Byla vysok\u00e1, velmi vysok\u00e1 a Bill to v\u011bd\u011bl. Byl to \u017eivot \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miloval. A\u017e te\u010f si sv\u00e9 city k n\u011bmu uv\u011bdomil – a tak\u00e9 si uv\u011bdomil, \u017ee tohle po n\u011bm \u017e\u00e1dat nesm\u00ed. Nesm\u00ed mu zanechat o\u0161kliv\u00e9 stopy a r\u00e1ny v jeho \u017eivot\u011b. U\u017e jen kv\u016fli tomu, co k n\u011bmu c\u00edt\u00ed. Nesm\u00ed to dopustit… a moc dob\u0159e to v\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle… tohle nem\u00e1 cenu,“ Billovy rty ti\u0161e vyslovily p\u00e1r slov a Bill bolestn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Pr\u00e1v\u011b jej \u010dekal jeden z nejhor\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f v jeho \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Co?“ Tom zv\u011bdav\u011b pozvedl o\u010di k t\u011bm Billov\u00fdm, kter\u00e9 se na n\u011bj d\u00edvaly se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm soucitem a l\u00edtost\u00ed. Odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu dostalo, v\u0161ak v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Tome, j-j\u00e1… Chci… chci se rozej\u00edt,“ pevn\u011b semknul rty k sob\u011b a okam\u017eit\u011b sklopil pohled dol\u016f. Necht\u011bl vid\u011bt o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se na n\u011bj okam\u017eit\u011b up\u0159ely.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal o\u010dima, do kter\u00fdch se nekontrolovateln\u011b za\u010daly vkr\u00e1dat slzy. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Tohle mu \u0159ekl jeho Bill, jeho l\u00e1ska? Realita v\u0161ak byla mnohem zdrcuj\u00edc\u00ed, ne\u017e jakou ji o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Bude to tak pro n\u00e1s oba lep\u0161\u00ed, Tome. Ty si p\u016fjde\u0161 svou cestou… a j\u00e1 zase tou svoj\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, pohled v\u0161ak k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i nepozvedl. Bylo mu jasn\u00e9, co bude n\u00e1sledovat, i p\u0159esto to v\u0161ak necht\u011bl vzd\u00e1t. Musel jej uchr\u00e1nit.<\/div>\n
„A-ale… pro\u010d?“ pla\u010dtiv\u00fd hlas protrhl ticho mezi nimi a prvn\u00ed slza si na\u0161la cestu po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Nejsem dost… D\u011bl\u00e1m n\u011bco \u0161patn\u011b? Nechov\u00e1m se dob\u0159e? Nebo…“ Tomova slova, pln\u00e1 tich\u00fdch vzlyk\u016f, v\u0161ak p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv hlas a jeho zavrt\u011bn\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, Tome. Jsi \u00fa\u017easn\u00fd kluk a…“<\/div>\n
„Tak pro\u010d? Pro\u010d, Billi? Pov\u011bz mi to,“ Tomovy o\u010di se znova zaleskly slzami a Tom je up\u0159el do t\u011bch Billov\u00fdch, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Jejich majitele p\u00edchlo u srdce, kdy\u017e je spat\u0159il. A pr\u00e1v\u011b proto cht\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. Tom si zaslou\u017eil pravdu.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… Je to moje vina. Chyba nen\u00ed v tob\u011b, to ne. Je ve mn\u011b a j\u00e1 to v\u00edm. A taky v\u00edm, \u017ee… \u017ee takhle to d\u00e1l prost\u011b nejde. J\u00e1… jsem nemocn\u00fd a v\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1. Jsem hlup\u00e1k, proto\u017ee jsem si to neuv\u011bdomil d\u0159\u00edv. J\u00e1 jsem se do tebe zamiloval… a moc, Tome. Tak moc, \u017ee jsem tu skute\u010dnost p\u0159ehl\u00ed\u017eel. A pr\u00e1v\u011b proto… to mus\u00edme ukon\u010dit… dokud je je\u0161t\u011b \u010das a… dokud tu jsem. M\u011bl jsem si to uv\u011bdomit d\u0159\u00edv a nedovolit to u\u017e na za\u010d\u00e1tku a v\u0161echno by bylo v po\u0159\u00e1dku. M\u016f\u017eu za to j\u00e1. Tohle se nikdy nem\u011blo st\u00e1t,“ zavrt\u011bl hlavou, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co sv\u00fdmi p\u00e1r v\u011btami chlapci sed\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou zp\u016fsobil. Tomovo srdce krv\u00e1celo nad jejich v\u00fdznamem a Tom c\u00edtil ka\u017edou r\u00e1nu, kter\u00e1 se do n\u011bj zabod\u00e1vala. P\u0159\u00e1l si, aby se probudil a zjistil, \u017ee to byl jen zl\u00fd sen.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161… Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee toho v\u0161eho lituje\u0161?“ optal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a nedok\u00e1zal d\u00e1l skr\u00fdvat slzy smutku a zklam\u00e1n\u00ed. Stejn\u011b, jako \u010dernovlas\u00fd chlapec p\u0159ed n\u00edm. Copak to i pro n\u011bj nebylo t\u011b\u017ek\u00e9? Bylo – mnohem v\u00edc, ne\u017e by si mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 mohl myslet.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, to ne, Tome. Tohle… tohle cel\u00e9, ty dny, kter\u00e9 jsem s tebou mohl pro\u017e\u00edvat… Byly to ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dny v m\u00e9m \u017eivot\u011b. A j\u00e1 jsem ti za n\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, Tome, a nadosmrti budu. Jsi kr\u00e1sn\u00fd, hodn\u00fd, mil\u00fd a laskav\u00fd kluk s t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm srdcem. M\u00e9 pocity k tob\u011b jsou siln\u00e9, znamen\u00e1\u0161 pro m\u011b n\u011bco, co pro m\u011b je\u0161t\u011b nikdy nikdo neznamenal. A pr\u00e1v\u011b proto si tvou l\u00e1sku nezaslou\u017e\u00edm a nem\u016f\u017eu ji m\u00edt, nezaslou\u017e\u00edm si t\u011b. Ty si zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bkoho, kdo bude takov\u00fd jako ty, bude ti tvou l\u00e1sku opl\u00e1cet, bude s tebou chodit na proch\u00e1zky a do kina a nebude ti p\u0159ed o\u010dima omdl\u00e9vat. A hlavn\u011b – bude s tebou moci b\u00fdt po\u0159\u00e1d. A to j\u00e1 ti d\u00e1t nem\u016f\u017eu, Tome. Za p\u00e1r t\u00fddn\u016f u\u017e… budu n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. A chci, abys na m\u011b vzpom\u00ednal v dobr\u00e9m a pamatoval si m\u011b takov\u00e9ho, jak\u00fd jsem byl a ne takov\u00e9ho, nad kter\u00fdm nemoc zv\u00edt\u011bzila. To nem\u016f\u017eu dopustit, pochop to, pros\u00edm. Nechci ti zni\u010dit \u017eivot. Nechci, abys… abys to peklo pro\u017e\u00edval se mnou. Nechci, aby ses tr\u00e1pil,“ za\u0161eptal se slzami v o\u010d\u00edch, st\u00e1le v\u0161ak hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Jako by si i jejich majitel uv\u011bdomil tu krutou realitu… v\u011bd\u011bl v\u0161ak, co by se stalo, kdyby jej Bill opustil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tr\u00e1pit se budu, kdy\u017e budu bez tebe,“ pronesl zamy\u0161len\u011b, v tom v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i pln\u00e9 slz Billovu teplou dla\u0148. My\u0161lenka, \u017ee ji u\u017e nikdy nebude dr\u017eet v t\u00e9 sv\u00e9, \u017ee ji neuc\u00edt\u00ed, \u017ee ji nepol\u00edb\u00ed, byla v\u00edce, ne\u017e stra\u0161n\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Bude to pro oba lep\u0161\u00ed, Tomi. Se mnou by byl tv\u016fj \u017eivot hor\u0161\u00ed ne\u017e beze m\u011b, v\u011b\u0159 mi. Nemus\u00ed\u0161 na m\u011b br\u00e1t ohledy kv\u016fli tomu, \u017ee… \u017ee jsem nemocn\u00fd a z\u016fstanu s\u00e1m bez tebe. Nechci, aby ses kv\u016fli mn\u011b n\u011bjak m\u011bnil, omezoval, nebo se mnou z\u016fst\u00e1val a l\u00e9\u010dil m\u011b ze soucitu,“ dodal, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Tomovy o\u010di vzhl\u00e9dly k t\u011bm jeho a Tom pozvedl hlavu. Soucit. Ano, on m\u011bl soucit. S pacienty, kte\u0159\u00ed byli nemocn\u00ed a kter\u00e9 l\u00e9\u010dil. Ale Bill… K n\u011bmu nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00fd soucit, \u017e\u00e1dnou povinnost pom\u00e1hat mu. C\u00edtil k n\u011bmu n\u011bco, soucit to v\u0161ak nebyl. Bylo to n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee… \u017ee to v\u0161echno, co jsem pro tebe d\u011blal, byl soucit? \u017de z t\u00e9 louky jsem t\u011b omdlen\u00e9ho v bezv\u011bdom\u00ed p\u0159inesl sem a pomohl ti jen ze soucitu, proto, \u017ee jsem l\u00e9ka\u0159?“ Tom\u016fv klidn\u00fd t\u00f3n hlasu se dolinul k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a Bill k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl. Slzy na jeho tv\u00e1\u0159i u\u017e sta\u010dily zaschnout a on u\u017e neplakal. Necht\u011bl plakat. Ne te\u010f. Pl\u00e1\u010dou jen pora\u017een\u00ed a t\u00edm on b\u00fdt necht\u011bl. Pr\u00e1v\u011b te\u010f cht\u011bl sebrat v\u0161echny sv\u00e9 s\u00edly a zabojovat o svou l\u00e1sku – i kdyby jej to m\u011blo st\u00e1t \u017eivot!<\/div>\n
„Nebylo to ze soucitu, ani z povinnosti pomoct ti, Bille. Pom\u00e1h\u00e1m pacient\u016fm, ale… Ty u\u017e d\u00e1vno nejsi jen m\u016fj pacient, Bille. Z\u00edskal sis m\u011b, mou p\u0159\u00edze\u0148 a d\u016fv\u011bru, z\u00edskal sis to, co se je\u0161t\u011b nikdy nikomu nepoda\u0159ilo z\u00edskat. Z\u00edskal sis tohle,“ pomalu vzal Billovu dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9 a p\u0159ilo\u017eil ji k m\u00edstu, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed bilo srdce. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl pro koho bije a komu pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„A pr\u00e1v\u011b tohle je d\u016fvod, pro\u010d jsem na tebe od za\u010d\u00e1tku d\u00e1val pozor, pro\u010d jsem t\u011b chr\u00e1nil a pro\u010d jsem t\u011b dnes odnesl z louky ke mn\u011b dom\u016f. To nebyl ten soucit, kter\u00fd jsem znal do doby, ne\u017e jsem t\u011b poznal, Bille. Kdy\u017e m\u00e1me n\u011bkoho r\u00e1di a z\u00e1le\u017e\u00ed n\u00e1m na n\u011bm, tak n\u00e1m nen\u00ed jedno, co se s n\u00edm stane. A nen\u00ed n\u00e1m to jedno o to v\u00edc, kdy\u017e…. kdy\u017e toho druh\u00e9ho milujeme,“ za\u0161eptal tich\u00fdm, a\u017e zast\u0159en\u00fdm hlasem, a b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f spo\u010dinula na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dla. Billovo srdce vynechalo jeden \u00fader a Bill c\u00edtil, jak se mu na okam\u017eik ztratil dech. Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm. Tohle nemohla b\u00fdt pravda – jen kr\u00e1sn\u00fd sen.<\/p>\n<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Billovy rty jako ve sn\u00e1ch vyslovily jedno jedin\u00e9 sl\u016fvko a Bill se zad\u00edval mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i do o\u010d\u00ed. Vid\u011bl v nich l\u00e1sku, nehynouc\u00ed l\u00e1sku, kter\u00e1 pat\u0159ila jen jemu, a kterou Tom c\u00edtil. A c\u00edtil ji i ve sv\u00e9m srdci daleko v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Byl si jist\u00fd a v\u011b\u0159il ka\u017ed\u00e9mu slovu, kter\u00e9 jeho rty vyslovily. V\u017edy\u0165 to bylo pr\u00e1v\u011b jeho zamilovan\u00e9 srdce, kter\u00e9 mu je na\u0161ept\u00e1valo.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille… opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi mi lhostejn\u00fd? Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee k tob\u011b nic nec\u00edt\u00edm?“ \u0161eptem vyslovil svou ot\u00e1zku, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byl Bill\u016fv pohled, sklopen\u00fd k zemi, n\u011b\u017en\u011b si jeho tv\u00e1\u0159 nadzvedl do \u00farovn\u011b t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Te\u010f m\u011b dob\u0159e poslouchej, Bille. Nikde nen\u00ed naps\u00e1no, \u017ee um\u0159e\u0161 a nikdo to ani ne\u0159\u00edk\u00e1. Jsi v jedn\u00e9 z nejlep\u0161\u00edch nemocnic v N\u011bmecku, pod dohledem t\u011b maj\u00ed \u0161pi\u010dkov\u00ed l\u00e9ka\u0159i a m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo bojovat stejn\u011b jako ostatn\u00ed. A l\u00e9ka\u0159i a j\u00e1 jsme tu od toho, abychom ti pomohli ten boj vyhr\u00e1t. K \u010demu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee byly ty dv\u011b kontroly ka\u017ed\u00fd den, rentgeny, testy a vy\u0161et\u0159en\u00ed? Abychom v\u011bd\u011bli, kdy bude ta nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle k operaci. Sna\u017e\u00edme se a pom\u00e1h\u00e1me ti… ale mus\u00ed\u0161 se sna\u017eit i ty. Je\u0161t\u011b nen\u00ed nic ztraceno, Bille. V\u0161ichni lid\u00e9 p\u0159ed tebou, v\u011bt\u0161ina z nich to zvl\u00e1dla s p\u0159ehledem a m\u011bli mnohem men\u0161\u00ed nad\u011bje na uzdraven\u00ed ne\u017e ty. A zvl\u00e1dli to pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee bojovali, nevzdali to p\u0159edem. Nevzd\u00e1vej to, Bille, a bojuj, pros\u00edm. U\u017e kv\u016fli mn\u011b. Neodvracej se od toho a nenech se porazit. Ta nemoc to c\u00edt\u00ed a v\u00ed, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1\u0161 a pr\u00e1v\u011b proto v\u00edt\u011bz\u00ed. Pak u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt…“ dokon\u010dil a pohladil po vlasech Billa, kter\u00fd se nad v\u00fdznamem jeho slov zamyslel. Byl odjak\u017eiva ten slab\u0161\u00ed, ten, kdo nech\u00e1val vyhr\u00e1vat druh\u00e9. Nikdy nem\u011bl dostatek sil na to, aby zvl\u00e1dl p\u0159emoci siln\u011bj\u0161\u00edho. A i kdy\u017e se v n\u011bm po Tomov\u00fdch slovech probudilo odhodl\u00e1n\u00ed bojovat, v\u011bd\u011bl, \u017ee to s\u00e1m nezvl\u00e1dne. S\u00e1m ne…<\/p>\n<\/div>\n
„T-Tome, ale co kdy\u017e… Co kdy\u017e nevyhraju? Co kdy\u017e zklamu? Nejsem tak siln\u00fd, abych ji dok\u00e1zal p\u0159emoci s\u00e1m. J\u00e1… J-j\u00e1 to s\u00e1m nedok\u00e1\u017eu. Ne bez tebe,“ za\u0161eptal pla\u010dtiv\u011b to, co jej tr\u00e1pilo nejv\u00edc, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Tomova dla\u0148 se jen lehce dotkla t\u00e9 jeho a Tomovy prsty se propletly s t\u011bmi jeho v n\u011b\u017en\u00e9m spojen\u00ed. Sta\u010dil okam\u017eik a oba poc\u00edtili, \u017ee nen\u00ed nikdo a nic, kdo by mohl jejich ruce rozpojit. A c\u00edtil to i mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, kdy\u017e si Billovu dla\u0148 schov\u00e1val do t\u00e9 sv\u00e9. C\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b tam je jej\u00ed m\u00edsto… a v\u017edycky bude.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, miluji t\u011b. A chci b\u00fdt s tebou v dobr\u00e9m i ve zl\u00e9m. V\u0161e, co jsem a co m\u00e1m, chci d\u00e1t tob\u011b. Slibuji ti tady a te\u010f, \u017ee budu s tebou a neopust\u00edm t\u011b, a\u0165 se stane cokoli. Pat\u0159\u00ed ti m\u00e9 srdce a to nic nezm\u011bn\u00ed, ani jak\u00e9koli zlo, ani jak\u00e1koli nemoc. Nebudeme se vzd\u00e1vat hned, ani za cenu toho, \u017ee se stane cokoli. Spole\u010dn\u011b budeme bojovat proti n\u00ed a n\u00e1\u0161 boj tak\u00e9 vyhrajeme, to ti slibuji, Bille. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ optal se a sna\u017eil se naj\u00edt odpov\u011b\u010f v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch. Teprve te\u010f o\u010dek\u00e1val sv\u016fj kone\u010dn\u00fd ortel. Jeho srdce prudce bu\u0161ilo – stejn\u011b, jako srdce \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, jeho\u017e my\u0161lenky pr\u00e1v\u011b opustily jeho mysl a z\u016fstala jen ta jedna jedin\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Nepot\u0159eboval u\u017e d\u00e9le p\u0159em\u00fd\u0161let. Pr\u00e1v\u011b se rozhodl – a za sv\u00fdm rozhodnut\u00edm si cht\u011bl poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b st\u00e1t. Jeho tv\u00e1\u0159 se sklonila k t\u00e9 Tomov\u011b a jeho rty se setkaly s t\u011bmi Tomov\u00fdmi v prvn\u00edm polibku, jako odpov\u011b\u010f na Tomovu ot\u00e1zku. Jejich boj pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednal…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Z\u00e1voj a otup\u011bl\u00fd pocit, a\u017e dote\u010f pln\u011b ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed mysl \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, se za\u010dal pomalu m\u00edrnit a v\u016fbec poprv\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch des\u00edtek minut ubral na sv\u00e9 intenzit\u011b. Celou tu dobu byl \u010dernovlas\u00fd chlapec pod jeho nadvl\u00e1dou a on se jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12861","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12861","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12861"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12861\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12861"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12861"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12861"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}