{"id":12866,"date":"2009-12-13T17:00:00","date_gmt":"2009-12-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12836"},"modified":"2009-12-13T17:00:00","modified_gmt":"2009-12-13T16:00:00","slug":"advent-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/13\/advent-5\/","title":{"rendered":"Advent 5."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Prvn\u00ed chu\u0165<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Za okny se znovu sn\u00e1\u0161\u00ed sn\u00edh. I kdy\u017e jsem vevnit\u0159, v tepl\u00e9m pokoji, p\u0159i pohledu na sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se vlo\u010dky z nebe v\u00edm p\u0159esn\u011b, jak\u00e1 je venku zima. Sto\u010d\u00edm pohled k n\u011bmu. Ti\u0161e oddechuje, sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka na moj\u00ed posteli, z notebooku se line tich\u00e1 melodie, aby nebylo takov\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Pod\u00edv\u00e1m se na hodiny. Je skoro \u010dtvrt na deset ve\u010der, babi\u010dka p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u0159i\u0161la s posezen\u00ed u n\u011bjak\u00fd pan\u00ed. Nem\u00e1m hlad. Nem\u00e1m chu\u0165. Po\u0159\u00e1d jsem jenom s n\u00edm, a i kdy\u017e mi n\u011bkolikr\u00e1t volali kluci a zvonil tu i Andreas, j\u00e1 ve\u0161ker\u00e9 hran\u00ed dneska zatrhnul. Znovu se zad\u00edv\u00e1m na jeho roztomilou b\u00edlou tv\u00e1\u0159. Kdykoli mu \u0159eknu n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho, roztomile mu tv\u00e1\u0159e zrudnou a na\u0161pul\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 nev\u011bdom\u011b, rty. P\u0159ipad\u00e1m si s n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b jako v meziprostoru. Nic kolem n\u00e1s nen\u00ed, kdy\u017e mu vykl\u00e1d\u00e1m n\u011bco o sob\u011b. Pob\u00edzel jsem ho, aby mi \u0159ekl taky n\u011bco, ale on s r\u00e1zn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavy zam\u00edtl. Poposednu si bl\u00ed\u017e k posteli, o kterou se op\u00edr\u00e1m z\u00e1dy, a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Nerozum\u00edm tomu. Po\u0159\u00e1d mi to vrt\u00e1 hlavou a j\u00e1 nejsem s to p\u0159ij\u00edt k odpov\u011bdi. Rozlu\u0161tit onu z\u00e1hadu, JAK TO, \u017ee on o\u017eil. V bar\u00e1ku m\u00e1me nespo\u010det panenek a zrovna on? Pokl\u00e1d\u00e1m si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ot\u00e1zek na to, abych je mohl zodpov\u011bd\u011bt s\u00e1m. Sto\u010d\u00edm pohled k no\u010dn\u00edmu stolku, na kter\u00e9m m\u00e1m r\u00e1me\u010dek s d\u011bdovou fotkou. Slab\u011b se pousm\u011bju a p\u0159iv\u0159u pomalu v\u00ed\u010dka, kdy\u017e si lehnu na koberec, vedle moj\u00ed postele.<\/div>\n
\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Obejmu pevn\u011b Brumlu, kdy\u017e m\u011b babi\u010dka navle\u010de do pras\u00e1tkov\u00fdho py\u017eamka, a polo\u017e\u00edm se pod pe\u0159inu do postele..
„M\u016f\u017ee mi j\u00edt d\u011bde\u010dek je\u0161t\u011b n\u011bco vypr\u00e1v\u011bt?“ zad\u00edv\u00e1m se prosebn\u011b na babi\u010dku, kter\u00e1 jen lehce p\u0159ik\u00fdvne a lehce m\u011b pol\u00edb\u00ed na \u010delo. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. M\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mi d\u011bda vypr\u00e1v\u00ed n\u011bjak\u00e9 z\u00e1\u017eitky. P\u0159itisknu si Brumlu k hrudn\u00edku, kdy\u017e se oto\u010d\u00edm na bok, abych na d\u011bdu vid\u011bl.
„Tak co, lumpe? P\u0159ichystal jsi mi m\u00edsto?“ zasm\u011bje se d\u011bde\u010dek a dojde k p\u0159ipraven\u00e9mu k\u0159eslu u moj\u00ed postele. Radostn\u011b zatlesk\u00e1m a pod\u00edv\u00e1m se na Brumlu, kter\u00fd se na m\u011b usm\u011bje. D\u011bde\u010dek se posad\u00ed na svoje m\u00edsto v k\u0159esle a rozsv\u00edt\u00ed malou lampi\u010dku, kdy\u017e babi\u010dka zhasne velk\u00e9 sv\u011btlo. Zachuml\u00e1m se po\u0159\u00e1dn\u011b pod pe\u0159inu a zadrkot\u00e1m zuby. „Co chce\u0161 dneska vypr\u00e1v\u011bt?“ chyt\u00ed mi nos mezi prost\u0159edn\u00edk a ukazov\u00e1\u010dek, a lehce mi ho zkrout\u00ed. Pomalu se zamysl\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Jak jsi poznal babi\u010dku?“ nat\u011b\u0161en\u011b se za\u0161kleb\u00edm, stejn\u011b jako to ud\u011bl\u00e1 i Brumla, a oba sledujeme d\u011bde\u010dka, kter\u00fd se nadechne. V\u017edycky mu to trv\u00e1, ne\u017e se \u00fapln\u011b rozvzpomene, ale mn\u011b to nevad\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Je to dlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, Tome. Nechce\u0161 sly\u0161et n\u011bco krat\u0161\u00edho?“ zasm\u011bje se, ale v\u00edm, \u017ee mi to r\u00e1d bude vypr\u00e1v\u011bt. „Dobr\u00e1\u2026 kdy\u017e mi bylo sedmn\u00e1ct, pracoval jsem s t\u00e1tou, tv\u00fdm prad\u011bde\u010dkem, na poli, kam chodila d\u011bv\u010data a nosila n\u00e1m ob\u011bdy. Jednou p\u0159i\u0161la i Agens, tvoje babi\u010dka, a hned se mi l\u00edbila. M\u016fj t\u00e1ta n\u00e1m domluvil, abychom \u0161li spolu ven, na veselku, kter\u00e1 m\u011bla b\u00fdt za p\u00e1r dn\u00ed ve vedlej\u0161\u00ed vsi,“ odml\u010d\u00ed se a j\u00e1 s vykulen\u00fdm pohledem naslouch\u00e1m jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, ne\u017e znovu za\u010dne vypr\u00e1v\u011bt. Vn\u00edm\u00e1m ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko, kter\u00e9 mi \u0159\u00edk\u00e1. Vypr\u00e1v\u00ed to docela jako poh\u00e1dku a v n\u011bkter\u00fdch chvilk\u00e1ch se mi to i jako poh\u00e1dka zd\u00e1. Mrknu po o\u010dku na Brumlu, kter\u00fd se usm\u00edv\u00e1, a stejn\u011b jako j\u00e1, naslouch\u00e1 d\u011bde\u010dkovu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po asi dvacetiminutov\u00e9m vypr\u00e1v\u011bn\u00ed p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se ke mn\u011b d\u011bde\u010dek naklon\u00ed, aby mi mohl vtisknout pusu na \u010delo, na dobrou noc. Pousm\u011bju se, kdy\u017e mi zhasne lampi\u010dku a dojde ke dve\u0159\u00edm. P\u0159itisknu si Brumlu v\u00edc k hrudn\u00edku a zad\u00edv\u00e1m se na d\u011bde\u010dkovu odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postavu.<\/em><\/div>\n
„Taky bych si, d\u011bdo, p\u0159\u00e1l, abych potkal n\u011bkoho, jako m\u00e1\u0161 ty babi\u010dku,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha v pokoji, soukrom\u011b jen pro d\u011bde\u010dka a zazub\u00edm se.
„Na to si je\u0161t\u011b mal\u00fd, Tome, ale jednou ur\u010dit\u011b n\u011bkoho takov\u00fdho potk\u00e1\u0161,“ stoupne si mezi dve\u0159e. D\u00edky sv\u011btlu na chodb\u011b se mu m\u016f\u017eu d\u00edvat do obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
„A ten n\u011bkdo bude moc kr\u00e1sn\u00fd,“ \u0161eptnu Brumlovi. „Jako t\u0159eba Sn\u011bh\u016frka,“ zasm\u011bju se a pol\u00edb\u00edm Brumlu na hlavi\u010dku, ne\u017e si ho znovu pod pe\u0159inou p\u0159itisknu k sob\u011b a zav\u0159u o\u010di.<\/em><\/div>\n
*konec flasbacku*<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Promnu si unaven\u00e9 o\u010di, posad\u00edm se do sedu na posteli a rozhl\u00e9dnu se kolem. V\u0161ude je tma, jen d\u00edky okn\u016fm sem vnik\u00e1 sv\u011btlo. P\u0159itisknu si mikinu v\u00edce k t\u011blu a p\u0159ivon\u00edm k n\u00ed. Ta v\u016fn\u011b\u2026 je jako jeho. N\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b, z kter\u00e9 se mi podlamuj\u00ed kolena, kdykoli ji c\u00edt\u00edm. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee ta v\u016fn\u011b je p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b v pokoji. Pro\u010d nen\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161ude? A kde v\u016fbec je? Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m a po\u0161oupnu se po posteli, bl\u00ed\u017e ke kraji. M\u016fj pohled okam\u017eit\u011b sklouzne na zem, kde le\u017e\u00ed sto\u010den\u00fd v klub\u00ed\u010dku Tom. Na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se vykouzl\u00ed slab\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si ho prohl\u00e9dnu. Ale pro\u010d le\u017e\u00ed na zemi a ne na t\u00e9hle vyh\u0159\u00e1t\u00e9 posteli? Pomalu, abych ho neprobudil, slezu z postele na zem, kleknu si k jeho t\u011blu a rozt\u0159esen\u00fdmi prsty ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Je tak jemn\u00e1, a\u017e mus\u00edm p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di. Tak dokonal\u00e1 a bezchybn\u00e1. Je tak kr\u00e1sn\u00fd. Kdy\u017e jsem se na n\u011bj dnes d\u00edval, v\u0161iml jsem si mal\u00e9ho znam\u00e9nka na l\u00edci. I j\u00e1 m\u00e1m takov\u00e9\u2026 Chico \u0159\u00edkal, \u017ee je to pozn\u00e1vac\u00ed zna\u010dka, ale kdo v\u00ed? Mo\u017en\u00e1 ano, kdy\u017e on m\u00e1 n\u011bco podobn\u00e9 na l\u00ed\u010dku. B\u0159\u00ed\u0161kem prstu po tom znam\u00e9nku jemn\u011b p\u0159ejedu. Ustra\u0161en\u011b ruku st\u00e1hnu v okam\u017eiku, kdy se mu zat\u0159epotaj\u00ed \u0159asy a on pootev\u0159e o\u010di, kter\u00fdmi na m\u011b zamrk\u00e1. Skr\u010d\u00edm se v\u00edc od n\u011bj, p\u0159itul\u00edm se k m\u011bkk\u00e9, kr\u00e1sn\u011b tepl\u00e9 a vo\u0148av\u00e9 mikin\u011b. Nemluv\u00edme, jen se na sebe d\u00edv\u00e1me. Oba rozespal\u00ed, ale s lehk\u00fdmi \u00fasm\u011bvy. Vy\u0161plh\u00e1 se do sedu a posad\u00ed se naproti mn\u011b.<\/div>\n
„C-cht\u011bl jsem, a-aby jsi si lehnul na postel,“ uk\u00e1\u017eu prstem k m\u00edstu, kde jsem spal. „J-j\u00e1 m\u016f\u017eu le\u017eet tady,“ usm\u011bju se lehce. P\u0159eci jen je to jeho postel a j\u00e1? J\u00e1 jsem jen panenka. Smutn\u011b sklop\u00edm pohled, kdy\u017e se na m\u011b s nakr\u010den\u00fdm \u010delem a obo\u010d\u00edm d\u00edv\u00e1. Zavrt\u00ed hlavou a usm\u011bje se. Jako prvn\u00ed se zvedne a vzt\u00e1hne ke mn\u011b sv\u00e9 p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 dlan\u011b. Sv\u00fdm pohledem se zavrt\u00e1m do toho jeho, kter\u00fdm m\u011b pob\u00edz\u00ed, abych p\u0159ijal jeho tepl\u00e9 dlan\u011b a j\u00e1 tak ud\u011bl\u00e1m. Nech\u00e1m se vyt\u00e1hnout na vratk\u00e9 nohy. V\u0161echno ve mn\u011b ho\u0159\u00ed, v\u0159e. Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9, kdy\u017e se m\u011b dot\u00fdk\u00e1, kdy\u017e m\u011b prstem hlad\u00ed po h\u0159betu ruky. Polknu hromad\u00edc\u00ed se sliny v m\u00fdch \u00fastech a zad\u00edv\u00e1m se pla\u0161e do jeho o\u010d\u00ed. Jemn\u011b se usm\u011bje.<\/div>\n
„Je ti zima? T\u0159ese\u0161 se,“ \u0161eptne potichu. Po\u0159\u00e1d \u0161ept\u00e1. Mluv\u00ed nahlas jen z\u0159\u00eddka a mn\u011b to nevad\u00ed. Jeho hlas zn\u00ed poka\u017ed\u00e9 jinak. Jednou rozt\u0159esen\u011b, jednou zase pevn\u011b a mohutn\u011b. N\u011bkdy zase chrapt\u00ed. Co\u017ee se mu tolik m\u011bn\u00ed hlasy? Jen slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu hlavou na jeho ot\u00e1zku, pohledem za\u010dnu hypnotizovat na\u0161e spojen\u00e9 ruce. Pust\u00ed je a p\u0159ejde k posteli, do kter\u00e9 se polo\u017e\u00ed. Posune se a\u017e ke zdi a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. P\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b a ruce si schov\u00e1m do kapsy v mikin\u011b. Kr\u00e1sn\u011b m\u011b h\u0159eje, i kdy\u017e je mi po\u0159\u00e1d zima, t\u0159esu se. Ale net\u0159esu se jen kv\u016fli zim\u011b, ale i kv\u016fli n\u011bmu. Kv\u016fli tomu n\u00e1dhern\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00fd le\u017e\u00ed na m\u00edst\u011b, na kter\u00e9m jsem p\u0159ed chvilkou le\u017eel j\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 m\u011bkce. P\u0159ejedu si jazykem po rtech. D\u011bl\u00e1m to te\u010f po\u0159\u00e1d, ani nev\u00edm pro\u010d. Znovu p\u0159e\u0161l\u00e1pnu, ne\u017e si lehnu z\u00e1dy k n\u011bmu, na m\u011bkkou postel. St\u00e1hnu si nohy k b\u0159\u00ed\u0161ku a obejmu je dlan\u00ed. C\u00edt\u00edm jeho tepl\u00fd dech vzadu na m\u00e9m krku. P\u0159i\u0161oupne se po posteli bl\u00ed\u017ee ke mn\u011b. Jeho tepl\u00e1 dla\u0148, kterou bych u\u017e za t\u011bch n\u011bkolik hodin poznal mezi tis\u00edci, p\u0159ejede po m\u00e9m pase a obejme m\u011b kolem b\u0159\u00ed\u0161ka. Zkr\u00e1t\u00ed se mi dech, hrudn\u00edk se mi prudce nadzved\u00e1v\u00e1. V m\u00e9m b\u0159i\u0161e to zvl\u00e1\u0161tn\u011b \u0161imr\u00e1, ale je to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit, kdy\u017e c\u00edt\u00edm jeho dlan\u011b na sv\u00e9m t\u011ble. „Jen aby ti nebyla zima,“ za\u0161ept\u00e1 t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho ucha a polo\u017e\u00ed si hlavu znovu na pol\u0161t\u00e1\u0159. Beze slova p\u0159ik\u00fdvnu a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. P\u0159estanu se t\u0159\u00e1st, kdy\u017e se p\u0159itiskne sv\u00fdm hrudn\u00edkem k m\u00fdm z\u00e1d\u016fm, nar\u00e1z se v\u0161ak znovu rozt\u0159esu. \u017d\u00e1dn\u00e1 zima mnou neproch\u00e1z\u00ed, nec\u00edt\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd chlad, jen jeho bl\u00edzkost. Bl\u00edzkost, kterou u\u017e nebudu c\u00edtit p\u0159\u00edli\u0161 dlouho? Smutn\u011b vydechnu, kdy\u017e jeho palec n\u011b\u017en\u011b pohlad\u00ed m\u00e9 b\u0159icho, schovan\u00e9 pod tri\u010dkem a mikinou.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, co m\u011b to popadlo, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak se t\u0159ese a pla\u0161e na m\u011b kouk\u00e1 t\u011bma sv\u00fdma obrovsk\u00fdma o\u010dima, nemohl jsem d\u011blat cokoli jin\u00e9ho. Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b napadla, byla, aby si lehl vedle m\u011b. Abych mu mohl b\u00fdt znovu bl\u00edzko. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, co se najednou d\u011bje. M\u00e1m pot\u0159ebu ho po\u0159\u00e1d chr\u00e1nit. Tisknu se k jeho z\u00e1d\u016fm, ale boj\u00edm se p\u0159itla\u010dit se k n\u011bmu v\u00edc nebo snad stisknout mu ruku. Boj\u00edm se toho, \u017ee by se rozpadnul. Je opravdu tak k\u0159ehk\u00fd jako ta panenka. Sakra, u\u017e znovu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, kde se tu vzal. Kam by jinak opravdu zmizela ta panenka? Pochybuju, \u017ee by n\u011bkdo byl tak stejn\u00fd, do p\u0159esnosti stejn\u00fd, jako je on. On, moje panenka. Je z\u00e1hada, co se to stalo, ale v\u00edm, \u017ee nechci, aby byl znovu mal\u00fd, z porcel\u00e1nu. Ur\u010dit\u011b u\u017e sp\u00ed. St\u00e1le se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed chv\u011bje, mo\u017en\u00e1 m\u00e1 strach, \u017ee mu n\u011bco ud\u011bl\u00e1m, ale plete se, pokud m\u00e1 z toho strach.<\/div>\n
„Dobrou noc, panenko,“ za\u0161ept\u00e1m do jeho jemn\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to te\u010f nem\u016f\u017ee sly\u0161et. Naklon\u00edm se v\u00edce p\u0159es n\u011bj, abych uvid\u011bl jeho dokonale symetrickou tv\u00e1\u0159. A\u010d se kdykoliv na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a sna\u017e\u00edm se sebev\u00edc, nemohu na jeho tv\u00e1\u0159i naj\u00edt chybu. Alabastrov\u00e1 ple\u0165, pln\u00e9, nyn\u00ed na\u0161pulen\u00e9 a pootev\u0159en\u00e9 rty, podmaniv\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 jsou v\u0161ak te\u010f zakryty v\u00ed\u010dky s husou \u0159adou dlouh\u00fdch tmav\u00fdch \u0159as. Odv\u00e1\u017e\u00edm se jej nyn\u00ed lehce po tv\u00e1\u0159i pohladit. Uv\u011bdomuji si, \u017ee jedn\u00e1m po\u0161etile. Mohl bych jej kdykoliv probudit sebemen\u0161\u00edm dotykem, copak j\u00e1 mohu v\u011bd\u011bt, jak moc je k\u0159ehk\u00fd? Jeho \u0159asy se o h\u0159bet m\u00e9 dlan\u011b zat\u0159epotaj\u00ed tak, jako kdyby se jich dotkla mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla. Neubr\u00e1n\u00edm se tich\u00e9mu vydechnut\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9mu skousnut\u00ed rtu. Zavrt\u00ed se a j\u00e1 ustrnu. T\u011blo mi ztuhne jako k\u00e1men, nebo\u0165 se moje panenka oto\u010d\u00ed \u010delem ke mn\u011b. Nev\u011bdomky za\u0161m\u00e1tr\u00e1 rukama, a kdy\u017e se o m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti ujist\u00ed, p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b a poklidn\u011b sn\u00ed d\u00e1l. Siln\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di. C\u00edt\u00edm jeho tepl\u00fd vl\u00e1\u010dn\u00fd dech na m\u00e9 hrudi. Sp\u00ed, ti\u0161e vzdych\u00e1 a nepatrn\u011b se na m\u011b nam\u00e1\u010dkne. Na tv\u00e1\u0159i mu hraje and\u011blsk\u00fd v\u00fdraz. Ebenov\u00e9 vlasy je\u0161t\u011b v\u00edce podtrhuj\u00ed a zv\u00fdraz\u0148uj\u00ed jeho rozbitnost. Je jako nevi\u0148\u00e1tko. Uboh\u00e9 nevi\u0148\u00e1tko, je\u017e tiskne sv\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 t\u011blo ke sv\u00e9mu zachr\u00e1nci.<\/div>\n
Polo\u017e\u00edm si napnutou hlavu na voln\u00e9 m\u00edsto na pol\u0161t\u00e1\u0159i. Se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem a rozporupln\u00fdmi pocity ne\u010dekan\u00e9ho proudu \u0161t\u011bst\u00ed pomalu us\u00edn\u00e1m. Om\u00e1men sladkou a nepatrnou v\u016fn\u00ed jeho t\u011bla. Propad\u00e1m se hluboko do sn\u016f, v nich\u017e hraje hlavn\u00ed roli jedna n\u00e1dhern\u00e1 \u010dernovlas\u00e1 panenka s klu\u010di\u010d\u00edm jm\u00e9nem Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Neklidn\u011b se zavrt\u00edm, d\u00e1l naslouch\u00e1m sv\u00fdm sn\u016fm. Sv\u00fdm ustra\u0161en\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m.<\/div>\n
Jak asi vypad\u00e1 v\u00fdchod slunce nad zasn\u011b\u017eenou krajinou? Jak vypad\u00e1 \u010derno\u010dern\u00e9 nebe poset\u00e9 miliardami vzd\u00e1len\u00fdch hv\u011bzd zpod ob\u011bt\u00ed sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e? Jako chutn\u00e1 \u010dokol\u00e1da? A jak stud\u00ed sn\u00edh? Kolik je na sv\u011bt\u011b o\u010d\u00ed a kolik mo\u0159\u00ed? Kolik je na sv\u011bt\u011b sn\u016f a ho\u0159\u00ed? Adventn\u00ed \u010das za\u010d\u00edn\u00e1, m\u016fj \u010das se neodbytn\u011b po\u010d\u00edt\u00e1. Stihnu poznat alespo\u0148 \u0161petku z toho m\u00e1la, co bych si p\u0159\u00e1l za\u017e\u00edt? A jak velk\u00e1 je vlastn\u011b \u0161petka?<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pokojem se rozl\u00e9h\u00e1 ta\u017en\u00e1 v\u016fn\u011b sp\u00e1nku z tv\u00e9ho ho\u0159\u00edc\u00edho t\u011bla. Napjat\u011b sleduji ka\u017ed\u00fd tv\u016fj pohyb, sebemen\u0161\u00ed zat\u0159epot\u00e1n\u00ed \u0159asy, je\u017e m\u011b v\u017edy spolehliv\u011b dok\u00e1\u017ee zabavit. U\u017e nen\u00ed \u010dasn\u00e9 r\u00e1no, ba naopak, je t\u00e9m\u011b\u0159 poledne. D\u016fm je pr\u00e1zdn\u00fd. Babi\u010dka spolu s jej\u00edmi vrstevnicemi dnes jela na z\u00e1jezd nav\u0161t\u00edvit n\u011bjak\u00fd kostel a veletrh, kde pr\u00fd d\u011blaj\u00ed ty nejlep\u0161\u00ed v\u00e1no\u010dky v cel\u00e9m N\u011bmecku. Jsem i tak r\u00e1d. Nemus\u00edm se tak b\u00e1t babi\u010d\u010din\u00fdch ot\u00e1zek. Vid\u011bl jsem, jak tvrd\u011b sp\u00ed\u0161, zedralo by mi to srdce, kdybych t\u011b musel n\u00e1siln\u011b vzbudit, proto jsem \u0161el dol\u016f za netrp\u011blivou babi\u010dkou. Tyhle v\u00fdlety bere stra\u0161n\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Ostatn\u011b tak jako v\u0161echny ostatn\u00ed babi\u010dky. Pobyl jsem tam s n\u00ed tu chv\u00edli, ne\u017e si sbalila s sebou p\u00e1r sv\u00fdch \u0161vestek, kter\u00e9 se rozhodla t\u00e1hnout na v\u00fdlet, a ode\u0161la. Vr\u00e1til jsem se sem, abych t\u011b zkontroloval, a u\u017e jsem se prost\u011b od tebe neodtrhl. Nemohl jsem odt\u00e1hnout rentgenov\u00fd pohled od tv\u00e9 dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Necht\u011bl jsem, aby ses probudil do osam\u011bl\u00e9ho pokoje. Proto tu te\u010f u\u017e hodnou chv\u00edli \u010dek\u00e1m na to, a\u017e se kone\u010dn\u011b probud\u00ed\u0161. Sp\u00ed\u0161 dlouho. Nejsp\u00ed\u0161 se ti to zal\u00edbilo, sp\u00e1t. Taky m\u00e1m sp\u00e1nek r\u00e1d, moc r\u00e1d, le\u010d dneska jsem prost\u011b nemohl d\u00e9le sp\u00e1t. Zamhou\u0159it oko po tom, co jsi se ke mn\u011b s tich\u00fdm a nal\u00e9hav\u00fdm k\u0148our\u00e1n\u00edm p\u0159itulil, jsem nemohl. Sna\u017eil jsem se, ale ne\u0161lo to.<\/p>\n<\/div>\n
Tv\u00e9 \u0159asy se jemn\u011b zat\u0159epotaj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Trhav\u011b polknu.<\/p>\n<\/div>\n
Tv\u00e9 velk\u00e9 a pronikav\u00e9 o\u010di se otev\u0159ou. Dezorientovan\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00ed po pokoji, jako kdyby jej nikdy v \u017eivot\u011b nevid\u011bly. Mal\u00e1tn\u00fdmi pohyby se posad\u00ed\u0161, m\u00e1lem p\u0159epadne\u0161.<\/div>\n
P\u0159isko\u010d\u00edm k tob\u011b a lehce t\u011b pohlad\u00edm po vla\u017en\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se na tv\u016fj nech\u00e1pav\u00fd, p\u0159esto pot\u011b\u0161en\u00fd pohled.<\/div>\n
„Ahoj, Bille, jak ses vyspal?“ p\u0159isednu si k tob\u011b a o\u010dima t\u011bk\u00e1m po tv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Jsi je\u0161t\u011b cel\u00fd vl\u00e1\u010dn\u00fd a rozespal\u00fd po tvrd\u00e9m sp\u00e1nku, jsi kr\u00e1sn\u011b roztomil\u00fd. Zakoul\u00ed\u0161 velk\u00fdma tmav\u00fdma o\u010dima a tv\u00e1\u0159e se ti nafouknou vzduchem, kter\u00fd zadr\u017e\u00ed\u0161 v \u00fastech a postupn\u011b jej vyfukuje\u0161. Pohled tv\u00fdch \u010dern\u00fdch o\u010dn\u00edch panenek sm\u011b\u0159uje n\u011bkam k lev\u00e9mu rohu stromu. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161. Zachv\u011bje\u0161 se.<\/div>\n
„Ehm\u2026 p\u0159\u00edjemn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne\u0161 na d\u016fkaz sv\u00e9ho slova. Nikdy jsem je\u0161t\u011b nesly\u0161el n\u011bkoho, kdo by na tuhle ot\u00e1zku takhle odpov\u011bd\u011bl. Usm\u011bju se. Vlasy ti pohybem spadnou do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ \u0159eknu m\u011bkk\u00fdm t\u00f3nem hlasu. Na dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed pohled, je\u017e ti v\u011bnuji, si v\u0161imnu, \u017ee vlastn\u011b po\u0159\u00e1d jsi ve sv\u00e9m oble\u010den\u00ed. Jen jsi zachumlan\u00fd v m\u00e9 mikin\u011b a trochu se ot\u0159ese\u0161. Mus\u00ed to b\u00fdt stra\u0161n\u011b nepohodln\u00e9, ty \u00fazk\u00e9 \u010dern\u00e9 rifle, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 na sob\u011b. P\u0159it\u00e1hne\u0161 si nohy a na kolena si polo\u017e\u00ed\u0161 bradu, po\u0159\u00e1d na m\u011b kouk\u00e1\u0161, ale kdykoliv se ti pohledem zahled\u00edm do tv\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, stydliv\u011b uhne\u0161.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ pozdvihnu obo\u010d\u00ed a nat\u00e1hnu se k tob\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„No\u2026 ehm\u2026 j-j\u00e1\u2026“ polkne\u0161 a t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btsk\u00fdm, nejist\u00fdm pohledem se zahled\u00ed\u0161 do zem\u011b. „Pot\u0159ebuju a-asi na z\u00e1chod.“ Sm\u011b\u0161n\u011b kr\u010d\u00ed\u0161 a z\u00e1rove\u0148 spojuje\u0161 obo\u010d\u00ed a \u0161pul\u00ed\u0161 p\u0159itom rty. Zasm\u011bju se tv\u00e9mu stydliv\u00e9mu a provinil\u00e9mu pohledu. Jako kdybys mohl za to, \u017ee se ti chce na z\u00e1chod. Pro m\u011b je to \u010dist\u011b oby\u010dejn\u00e1 ka\u017edodenn\u00ed v\u011bc, a ne jen pro m\u011b, ale pro tebe je to vlastn\u011b n\u011bco nov\u00e9ho, sakra.<\/div>\n
„Aha\u2026“ usm\u011bju se. „V\u00ed\u0161, jak vypad\u00e1 z\u00e1chod?“<\/div>\n
Zavrt\u00ed\u0161 hlavou. „Tu v\u011bc jsem zat\u00edm nikdy nevid\u011b\u2026 ani o n\u00ed nesly\u0161el.“<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1 ti to nebudu vysv\u011btlovat, to pozn\u00e1\u0161 s\u00e1m, jenom ti \u0159eknu, kde to je, jo?!“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Tak vyjde\u0161 z t\u011bchhle dve\u0159\u00ed a p\u016fjde\u0161 rovn\u011b po chodb\u011b, a tam hned ty dve\u0159e kousek naproti – to je koupelna. Rozsv\u00edt\u00ed\u0161 si sv\u011btlo, abys tam nebyl po tm\u011b,“ zasm\u011bju se t\u00e9 p\u0159edstav\u011b. „Sakra,“ uv\u011bdom\u00edm si, kdy\u017e na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b kouk\u00e1\u0161. „V\u017edy\u0165 ty jsi nikde jinde s\u00e1m nebyl. No\u2026 j\u00e1 t\u011b tam zavedu. Poj\u010f\u2026“ Zvednu se z postele a \u010dek\u00e1m, a\u017e se vyman\u00ed\u0161 j\u00edt ven. Postav\u00ed\u0161 se na nohy, kter\u00e9 jsou st\u00e1le je\u0161t\u011b vratk\u00e9, zavr\u00e1vor\u00e1\u0161, proto t\u011b sp\u011b\u0161n\u011b chyt\u00edm za ruku. „Pro p\u0159\u00edpad, kdybys spadl,“ ujist\u00edm t\u011b s \u00fasm\u011bvem a vyd\u00e1m se ven z pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Projdeme rychle chodbou. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b \u0165apk\u00e1\u0161 za mnou jako oc\u00e1sek, dr\u017e\u00ed\u0161 se m\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Tady.“ Kouknu na tebe a otev\u0159u koupelnu, rozsv\u00edt\u00edm sv\u011btlo a uk\u00e1\u017eu ti na z\u00e1chod. „Tam to je ono. Zvl\u00e1dne\u0161 to s\u00e1m, vi\u010f?“ uji\u0161\u0165uji s\u00e1m sebe. Ost\u00fdchav\u011b s vykulen\u00fdma o\u010dima p\u0159ik\u00fdvne\u0161 a zajde\u0161 do koupelny. \u010cek\u00e1m na tebe o kousek d\u00e1l. Nechci vypadat \u00fachyln\u011b, ale zase nechci, aby se ti n\u011bco stalo. Jde\u0161 sice jen na blb\u00fd z\u00e1chod, ale d\u011bl\u00e1\u0161 tuhle v\u011bc poprv\u00e9. My, kdy\u017e jsme byli mal\u00ed, taky n\u00e1s rodi\u010de u\u010dili, jak sed\u011bt na no\u010dn\u00edku. Proto\u010d\u00edm nad sebou o\u010di, ale vlastn\u011b m\u00e1m pravdu. \u010cek\u00e1m celkem dlouho. Sakra, co tam m\u016f\u017ee\u0161 tak dlouho d\u011blat? Snad si mi do t\u00e9 m\u00edsy nespadl!?! Rozhodnu se j\u00edt do pokoje, nech\u00e1m otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, abych v\u0161echno sly\u0161el, kdybys o n\u011bco zakopl t\u0159eba nebo tak. Sednu si do k\u0159esla a zad\u00edv\u00e1m se ven z okna. Mus\u00ed tam b\u00fdt zima\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zap\u00edn\u00e1m si ten stra\u0161n\u00fd p\u00e1sek. V\u016fbec jsem nev\u011bd\u011bl, jak se toho m\u00e1m zbavit, a jak se to odep\u00edn\u00e1. Ne\u0161lo mi to. Chv\u011bly se mi od toho ruce, m\u00e1m je cel\u00fd \u010derven\u00fd, jak jsem se marn\u011b sna\u017eil rozepnout ho. Oddychnu si, kdy\u017e u\u017e vypad\u00e1 stejn\u011b tak, jak kdy\u017e jsem ho m\u011bl p\u0159edt\u00edm, rukou necht\u011bn\u011b \u0161trejchnu o jakousi v\u011bc, kter\u00e1 se zm\u00e1\u010dkne a z t\u00e9 v\u011bci za\u010dne sy\u010det voda. Usko\u010d\u00edm leknut\u00edm pry\u010d. Je to tak stra\u0161ideln\u00e9. Co kdy\u017e z toho vyleze n\u011bjak\u00e1 \u010darod\u011bjnice? Vid\u011bl jsem jich u\u017e p\u0159es odd\u011blen\u00ed p\u00e1r a byly opravdu d\u011bsiv\u00e9 a \u0161kared\u00e9. Co by mi tak mohla ud\u011blat? Zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a srdce mi za\u010dne pumpovat o sto \u0161est. Nohy se mi za\u010dnou chv\u011bt a \u017ealudek je n\u011bkde a\u017e v krku. Vezmu nohy na ramena, ani se nerozhl\u00ed\u017e\u00edm okolo. Pry\u010d odtud, rychle!! Hlasit\u011b bouchnu dve\u0159mi, leknu se, a\u017e nadsko\u010d\u00edm, a se sklon\u011bnou hlavou jdu naj\u00edt Tom.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, jsem tady!!“ zahul\u00e1k\u00e1 jako hrom z jeho pokoje. Zase se leknu, div nespadnu na zem. Te\u010f jeho hlas zn\u011bl tak hlasit\u011b a pevn\u011b jako hrom. Zachv\u011bji se a zadrkot\u00e1m zubama, p\u0159itisknu si tu velkou m\u011bkou\u010dkou mikinu v\u00edce k sob\u011b. N\u011bco m\u011b nut\u00ed, aby se mi t\u011blo t\u0159\u00e1slo a cvakal jsem zubama.<\/div>\n
„T-tom?“ p\u00edpnu ti\u0161e. Vejdu do toho jeho pokoje. Sed\u00ed na k\u0159esle a sleduje zahradu z okna.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dl jsi to?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b a usm\u011bje se.<\/div>\n
Skousnu si ret. „Ano.“ Zahled\u00edm se do zem\u011b. „Ale ne\u0161el mi\u2026 z-zapnout ten p\u00e1sek.“ Uk\u00e1\u017eu na ko\u017eenou \u010dernou v\u011bc, kter\u00e1 obep\u00edn\u00e1 m\u00e9 boky.<\/div>\n
„Ne\u0161el ti odepnout?“ usm\u011bje\u0161 se.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu a p\u0159e\u0161l\u00e1pnu nad dal\u0161\u00edm chv\u011bn\u00edm m\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Je ti zima?“ udiven\u011b na m\u011b koukne\u0161.<\/div>\n
„Zima?“ zopakuji po tob\u011b s ot\u00e1zkou.<\/div>\n
Stoupne\u0161 si ke mn\u011b, trochu se sehne\u0161 a m\u00e1 ramena promne\u0161 sv\u00fdmi dlan\u011bmi. C\u00edt\u00edm, jak mi jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bla zb\u011bsile sk\u00e1\u010d\u00ed. „Chv\u011bje\u0161 se.“ Sleduji po\u0159\u00e1d tv\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u011b kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di a p\u0159ik\u00fdvnu, vlasy op\u011bt v o\u010d\u00edch, zuby mi zadrkotaj\u00ed. „Je ti zima,“ p\u0159ik\u00fdvne\u0161. Pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co?“ usm\u011bje se. „D\u00e1m ti n\u011bco na sebe. Nem\u00e1m sice asi v\u011bci, kter\u00e9 by se ti l\u00edbily, ale bude t\u011b to h\u0159\u00e1t a nebude ti zima\u2026 ehm\u2026 nebude\u0161 se tak t\u0159\u00e1st, v\u00ed\u0161?!“ op\u011bt se usm\u011bje. Ledabyle pokr\u010d\u00edm rameny a p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e.“ Jdu za tebou k tv\u00e9 sk\u0159\u00edni. „A-a pro\u010d by se mi to nem\u011blo l\u00edbit?“ zept\u00e1m se t\u011b udiven\u011b s o\u010dima \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma. Pobaven\u011b se zasm\u011bje\u0161.<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed. To je tvoje v\u011bc. Mn\u011b se moje oble\u010den\u00ed l\u00edb\u00ed, proto ho nos\u00edm, ale \u0159ad\u011b lid\u00ed to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 sp\u00ed\u0161e pytle, proto\u017ee to je XXL.“<\/div>\n
„XXL?“ kouknu na tebe s otazn\u00edkama.<\/div>\n
„To je takov\u00e9 \u010d\u00edslov\u00e1n\u00ed velikost\u00ed oble\u010den\u00ed. XXL znamen\u00e1, \u017ee je to prost\u011b moc velk\u00fd,“ mrkne. „Nech\u00e1\u0161 si svoje \u00fazk\u00fd d\u017e\u00edny, nebo bude\u0161 cht\u00edt p\u016fj\u010dit n\u011bjak\u00fd moje?“<\/div>\n
Zamysl\u00edm. „Ehm\u2026“ to je \u0161patn\u00fd takhle si to br\u00e1t, ozve se mi hlav\u011b ozv\u011bna m\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed. „Sta\u010d\u00ed mi ty moje,“ p\u00edpnu ti\u0161e.<\/div>\n
„Vem si tohle,“ pod\u00e1 mi n\u011bco velk\u00e9ho. „To je tepl\u00fd. A\u2026 chce\u0161 po\u0159\u00e1d tu mikinu, nebo jinou??“<\/div>\n
„Pokud ti to nevad\u00ed\u2026 n-nech\u00e1m si ji.“ Za\u0161ept\u00e1m. Chci si nechat jen ji, nechci \u017e\u00e1dnou vypranou. Takhle mikina je tak h\u0159ejiv\u00e1 a nas\u00e1kl\u00e1 jeho ohromuj\u00edc\u00ed v\u016fni. Chci jen ji, nebo\u0165 mohu neust\u00e1le von\u011bt po n\u011bm.<\/div>\n
„Dob\u0159e. J-j\u00e1\u2026 j\u00e1 ti jdu ud\u011blat sn\u00eddani. Zat\u00edm si m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t to tri\u010dko a pak za mnou m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt. Tam dol\u016f, po t\u011bch schodech\u2026 nebo klidn\u011b zavolej, jo?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu. Vp\u00edj\u00edm se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo a vlastn\u011b\u2026 co by sis dal?“<\/div>\n
Sv\u011bs\u00edm hlavu a zase pokr\u010d\u00edm rameny. „Nev\u00edm. J\u00e1 nem\u00e1m hlad.“ Podivn\u011b mi zakru\u010d\u00ed v b\u0159ichu. Udiven\u011b si na n\u011bj \u0161\u00e1hnu. Co to zase d\u011bl\u00e1?? To nem\u016f\u017ee dr\u017eet pusu to b\u0159icho jednou?<\/div>\n
„Evidentn\u011b jo,“ pobaven\u011b se uculuje\u0161. „Bude\u0161 cht\u00edt n\u011bco sladk\u00fdho, slan\u00fdho\u2026??“ kouk\u00e1 na m\u011b t\u011bma sv\u00fdma zlatav\u00fdma o\u010dima a srdce mi op\u011bt siln\u011b bu\u0161\u00ed, kolena sl\u00e1bnou.<\/div>\n
„Ehm\u2026. sladk\u00fd?“ na\u0161pul\u00edm rty a nev\u011bdom\u011b zamrk\u00e1m o\u010dima, kdy\u017e na tebe hled\u00edm. Ruce se mi chv\u011bj\u00ed, schov\u00e1m je za sebe.<\/div>\n
„Tak joo. N\u011bco vymysl\u00edm,“ mrkne\u0161 a rozejde\u0161 se ke dve\u0159\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t se za mnou je\u0161t\u011b oto\u010d\u00ed\u0161 a s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem odejde\u0161.<\/div>\n
Dobrou chv\u00edli je\u0161t\u011b hled\u00edm na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Z\u00e1van vzduchu ke mn\u011b dovane tvou v\u016fni. Op\u011bt tak jemn\u011b intenzivn\u00ed. Ano, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed slovn\u00ed spojen\u00ed, ale je to opravdu tak.<\/p>\n<\/div>\n
Ten \u017eivot je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tolik rozmanitost\u00ed se v n\u011bm nach\u00e1z\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Sednu si na postel, kter\u00e1 se pode mnou ti\u0161e zhoupne. Sund\u00e1m si mikinu, ale jen na chvili\u010dku, a rozepnu si knofl\u00ed\u010dky u moj\u00ed ko\u0161ile. Ihned se op\u011bt za\u010dnu t\u0159\u00e1st a k\u016f\u017ee se mi podivn\u011b zje\u017e\u00ed, je to nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Honem se prot\u00e1hnu jako rybka ve vod\u011b jeho obrovsk\u00fdm tri\u010dkem, takov\u00e9 velk\u00e9 jsem vid\u011bl jen na n\u011bm, a rychle se zachuml\u00e1m do jeho teplou\u010dk\u00e9 mikiny. Jako kdyby mi p\u0159irostla k srdci, stejn\u011b tak jako on. Po\u0159\u00e1d na n\u011bj mus\u00edm myslet, na sv\u00e9ho zachr\u00e1nce. „Tom.“ Za\u0161ept\u00e1m si pro sebe jeho jm\u00e9no. Tak se mi l\u00edb\u00ed! Po\u0159\u00e1d si ho v duchu opakuju. Boj\u00edm se, \u017ee jej zklamu n\u011b\u010d\u00edm. \u017de se mu nebudu l\u00edbit, anebo \u017ee jej budu nudit a vyhod\u00ed m\u011b pry\u010d. Jsem p\u0159ece jeho panenka, koupil si m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
S nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima a vykulen\u00fdma o\u010dima se rozhl\u00ed\u017e\u00edm po chodb\u011b, na n\u00ed\u017e jsem u\u017e m\u011bl tu \u010dest b\u00fdt. Uvid\u00edm schody, o nich\u017e mi Tom \u0159\u00edkal, a tak se podle jeho slov vyd\u00e1m po nich dol\u016f. Boj\u00edm se, nalep\u00edm se co nejv\u00edce to jde na z\u00e1bradl\u00ed a postupuju pomali\u010dku. Je to takov\u00e9 strm\u00e9. Snad nespadnu. Zpot\u00edm se nad tou my\u0161lenkou a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee kdybych opravdu spadl, byl bych rozpadnut\u00fd na cimprcampr. Ne pouh\u00e9 ostr\u00e9 kousky porcel\u00e1nu. Vlastn\u011b\u2026 s\u00e1hnu si te\u010f na ruku. Nejsem z porcel\u00e1nu. Sestoup\u00edm kone\u010dn\u011b dol\u016f na zem a rozhl\u00eddnu se okolo. Je to tu moc p\u011bkn\u00fd. \u010cist\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Hled\u00e1m t\u011b\u2026 Kde jsi, Tom? Usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd \u0165apkav\u00fd zvuk, oto\u010d\u00edm se po n\u011bm a polije m\u011b horko. Zpot\u00ed se mi dlan\u011b a z\u00e1rove\u0148 mi za\u010dne b\u00fdt d\u011bsn\u00e1 zima. Srdce bije n\u011bkde v krku. Stoj\u00ed p\u0159ede mnou n\u011bjak\u00e1 velk\u00e1, \u010dern\u00e1, chlupat\u00e1 \u0161elma.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u00e1\u00e1\u00e1-\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1, pomooooooc!“ ut\u00edk\u00e1m rychle pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Prvn\u00ed chu\u0165 Za okny se znovu sn\u00e1\u0161\u00ed sn\u00edh. I kdy\u017e jsem vevnit\u0159, v tepl\u00e9m pokoji, p\u0159i pohledu na sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se vlo\u010dky z nebe v\u00edm p\u0159esn\u011b, jak\u00e1 je venku zima. Sto\u010d\u00edm pohled k n\u011bmu. Ti\u0161e oddechuje, sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12866","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12866","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12866"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12866\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12866"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12866"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12866"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}