{"id":12882,"date":"2009-12-11T16:00:00","date_gmt":"2009-12-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12852"},"modified":"2009-12-11T16:00:00","modified_gmt":"2009-12-11T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/11\/vylecim-te-laskou-19\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 19."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Odpoledn\u00ed slunce zal\u00e9valo svou z\u00e1\u0159\u00ed cel\u00e9 m\u011bsto a celou krajinu, pono\u0159enou v n\u00e1ru\u010di jeho paprsk\u016f, zat\u00edmco tepl\u00fd letn\u00ed v\u011bt\u0159\u00edk lehce foukal do list\u016f strom\u016f a hrav\u011b si s nimi pohr\u00e1val. A nejen s listy strom\u016f. Byly to tak\u00e9 \u010dern\u00e9 havran\u00ed vlasy chlapce, se kter\u00fdmi v\u00e1nek pohupoval a m\u00edrn\u011b je cuchal, jejich majiteli to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo.<\/div>\n
Rty \u010dernovlas\u00e9ho chlapce rozjasnil \u00fasm\u011bv a Bill spokojen\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Zd\u00e1lo se mu to, nebo se opravdu je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil tak dob\u0159e a p\u0159\u00edjemn\u011b, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f? U\u017e\u00edval si ka\u017edou vte\u0159inu t\u00e9to kr\u00e1sn\u00e9 chvilky a pln\u00fdmi dou\u0161ky se j\u00ed nech\u00e1val un\u00e1\u0161et. Jako by se opravdu vzn\u00e1\u0161el na r\u016f\u017eov\u00e9m obl\u00e1\u010dku. Slune\u010dn\u00ed paprsky jej p\u0159\u00edjemn\u011b hladily po tv\u00e1\u0159i, v\u011bt\u0159\u00edk pro\u010des\u00e1val sv\u00fdmi dlan\u011bmi jeho \u010dern\u00e9 vlasy a on kr\u00e1\u010del \u00fazkou cestou ruku v ruce s tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed osobou po sv\u00e9m boku. Nic u\u017e pro n\u011bj nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu sto\u010dil o\u010di na osobu, jdouc\u00ed vedle n\u011bj, kdy\u017e v\u0161ak na sob\u011b uc\u00edtil pohled dvou mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, skryt\u00fdch za \u010dern\u00fdmi mu\u0161\u00edmi br\u00fdlemi, m\u00edrn\u011b sklopil hlavu a nesm\u011ble se pousm\u00e1l. Tohle byl jeden snad ze sta pohled\u016f, kter\u00e9 si dnes oba chlapci vym\u011b\u0148ovali. U\u017e od okam\u017eiku, chvilky, kdy vy\u0161li z Billova domu, se jejich pohledy setk\u00e1valy snad ka\u017edou minutu a ani jeden z nich ani na okam\u017eik nespustil z toho druh\u00e9ho o\u010di. Zat\u00edmco Tom je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nevst\u0159ebal pohled na tu kr\u00e1su, jdouc\u00ed vedle sebe, a neust\u00e1le k n\u00ed zal\u00e9t\u00e1val o\u010dima, Bill si a\u017e te\u010f, kdy\u017e vy\u0161li z domu, pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. L\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd mu dokonale popletl hlavu a nad n\u00edm\u017e se \u010dernovlas\u00e9mu chlapci zatajil dech. Sta\u010dil jen jedin\u00fd pohled, aby Bill poznal, \u017ee i Tom si dnes na sob\u011b dal z\u00e1le\u017eet. Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di byly skryty za \u010dern\u00fdmi mu\u0161\u00edmi br\u00fdlemi, \u010dern\u00e9 leskl\u00e9 cop\u00e1nky spadaly lehce pod ramena a na cel\u00e9 Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i by Bill nena\u0161el by\u0165 sebemen\u0161\u00ed chybi\u010dku. Tom se mu l\u00edbil, byl podle n\u011bj kr\u00e1sn\u00fd, dnes m\u011bl v\u0161ak Bill pocit, \u017ee se mu podlom\u00ed kolena nad jedn\u00edm Tomov\u00fdm pohledem \u010di \u00fasm\u011bvem. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 cht\u011bl dnes vypadat perfektn\u011b, cht\u011bl se mu l\u00edbit, a to se mu tak\u00e9 povedlo. Bill j\u00edm byl okouzlen…<\/div>\n
\n
Spole\u010dn\u011b se proch\u00e1zeli ruku v ruce a \u00fasm\u011bvy z jejich tv\u00e1\u0159\u00ed ani na okam\u017eik nevymizely. Neust\u00e1le si m\u011bli o \u010dem pov\u00eddat a \u010demu se sm\u00e1t, i kdy\u017e to byly jen Tomovy historky z d\u011btstv\u00ed. Billovy o\u010di u\u017e nemohly b\u00fdt v\u00edce vykulen\u00e9, kdy\u017e \u010dernovl\u00e1sek zv\u011bdav\u011b naslouchal Tomovu p\u0159\u00edb\u011bhu o tom, jak jako nejv\u011bt\u0161\u00ed ro\u0161\u0165\u00e1k ve \u0161kole v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b polil jednu z u\u010ditelek inkoustem. Vesele se v\u0161ak rozesm\u00e1l i p\u0159i Tomov\u011b nejv\u011bt\u0161\u00edm pr\u016f\u0161vihu, kter\u00fd mu mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 l\u00ed\u010dil jako l\u00e9\u010den\u00ed sv\u00e9ho tat\u00ednka. Tenkr\u00e1t se ve \u0161kole u\u010dili o tom, jak moc je kou\u0159en\u00ed doutn\u00edk\u016f \u0161kodliv\u00e9 a mal\u00fd Tom d\u00edky sv\u00e9 velk\u00e9 starosti o tat\u00ednka pe\u010dliv\u011b rozst\u0159\u00edhal v\u0161echny jeho doutn\u00edky na mal\u00e9 kousky. Pan Kaulitz se tenkr\u00e1t velmi roz\u010d\u00edlil a Tom si mohl nechat o tr\u00e1ven\u00ed sv\u00e9ho voln\u00e9ho \u010dasu s kamar\u00e1dy jen zd\u00e1t. I p\u0159esto si v\u0161ak po \u010dase op\u011bt z\u00edskal otcovu p\u0159\u00edze\u0148 a spole\u010dn\u011b s n\u00edm se nad jeho dobr\u00fdm skutkem v\u017edy dob\u0159e pobavil.<\/div>\n
I te\u010f se znova rozesm\u00e1l p\u0159i vzpom\u00ednce na rozst\u0159\u00edhan\u00e9 doutn\u00edky, tentokr\u00e1t v\u0161ak s \u010dernovlas\u00fdm chlapcem, kter\u00fd a\u017e nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutil hlavou nad mal\u00fdm Tomem, kter\u00fd byl nejv\u011bt\u0161\u00edm \u010d\u00edslem z cel\u00e9 \u0161koly. A te\u010f… Vyrostl v kr\u00e1sn\u00e9ho, vysoce inteligentn\u00edho mlad\u00edka s dobr\u00fdm, laskav\u00fdm srdcem a touhou pom\u00e1hat druh\u00fdm. Ani v nejmen\u0161\u00edm se nepodobal tomu mal\u00e9mu lajd\u00e1kovi, kter\u00fdm v d\u011btstv\u00ed byl. Billovi se v\u0161ak takhle l\u00edbil je\u0161t\u011b v\u00edc – za maskou usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se, hodn\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, se skr\u00fdvalo Tomovo d\u011btsk\u00e9 j\u00e1. A i p\u0159esto, \u017ee Tom u\u017e d\u00e1vno dosp\u011bl, st\u00e1le je\u0161t\u011b v n\u011bm zbytky jeho d\u011btsk\u00e9 povahy p\u0159eb\u00fdvaly.<\/div>\n
Na Billov\u00fdch rtech se op\u011bt rozlil \u00fasm\u011bv p\u0159i p\u0159edstav\u011b mal\u00e9ho Toma, pe\u010dliv\u011b st\u0159\u00edhaj\u00edc\u00edho doutn\u00edky, a Bill pot\u011b\u0161en\u011b stisknul Tomovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Tak tys byl takov\u00fd velk\u00fd ro\u0161\u0165\u00e1k?“ p\u0159\u00edsn\u011b nadzvedl jedno sv\u00e9 obo\u010d\u00ed, v jeho hlase v\u0161ak v\u016fbec nebylo ani stopy po n\u011bjak\u00e9m n\u00e1znaku v\u00fdchovy. S\u00e1m d\u00e1val Simone p\u011bkn\u011b zabrat a ani u\u010ditelky ve \u0161kolce \u010di ve \u0161kole to s n\u00edm nem\u011bly zrovna lehk\u00e9. Tomovy rty rozjasnil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se pomalu zastavil. Jeho dlan\u011b n\u011b\u017en\u011b spo\u010dinuly na Billov\u011b pasu a on si jej n\u011b\u017en\u011b p\u0159ivinul k sob\u011b.<\/div>\n
„No… ani ne,“ pousm\u00e1l se a zamrkal \u0159asami tak nevinn\u011b, a\u017e Billovi p\u0159ipom\u00ednal toho nejhodn\u011bj\u0161\u00edho and\u00edlka na sv\u011bt\u011b. A takhle se Billovi l\u00edbil. Jako jeho sladk\u00fd and\u00edlek Tom. P\u0159itulil se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a rozhl\u00e9dnul se kolem sebe. Pr\u00e1v\u011b se nach\u00e1zeli v \u010d\u00e1sti m\u011bsta, kam v\u011bt\u0161inou moc lid\u00ed nechodilo a tak\u00e9 se nebylo \u010demu divit. Tady se m\u011bsto m\u011bnilo v \u010distou, ni\u010d\u00edm neposkvrn\u011bnou p\u0159\u00edrodu. V d\u00e1lce se zelenal tmav\u00fd les a \u00fazk\u00e9 cesti\u010dky vedly na n\u011bkolik luk pod n\u00edm. V\u0161echny byly rozkvetl\u00e9 a nesly v\u016fni medu a p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho l\u00e9ta. Bill om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, ti\u0161e naslouchaj\u00edc bzukotu piln\u00fdch v\u010delek. Tohle bylo to nejdokonalej\u0161\u00ed m\u00edsto, jak\u00e9 mohl Tom vybrat. Kr\u00e1sn\u00e9… a tak\u00e9 romantick\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Popo\u0161li je\u0161t\u011b kousek k louce a s \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch proch\u00e1zeli \u00fazk\u00fdmi cesti\u010dkami, u\u017e\u00edvaj\u00edc si bl\u00edzkosti toho druh\u00e9ho. Dokonce sta\u010dili zahl\u00e9dnout i st\u00e1do mal\u00fdch b\u00edl\u00fdch ber\u00e1nk\u016f a ove\u010dek, pasouc\u00edch se jen nedaleko od nich. Billova dla\u0148 opustila tu Tomovu a Bill se posadil do provon\u011bn\u00e9 tr\u00e1vy, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. Nohy jej je\u0161t\u011b nebolely, cht\u011bl si v\u0161ak tro\u0161ku oddechnout. Uvoln\u011bn\u011b se polo\u017eil na zelen\u00fd koberec a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se zad\u00edval na blankytn\u011b modrou oblohu nad sebou. Jeho pohled sjel na chlapce s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky a mu\u0161\u00edmi br\u00fdlemi, kter\u00fd st\u00e1l kousek opod\u00e1l a tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b. Nev\u011bd\u011bl, jestli to nebude moc troufal\u00e9, lehnout si vedle Billa a tak\u00e9 jej necht\u011bl vylekat. Proto se jen rozhl\u00ed\u017eel po m\u011bst\u011b, na kter\u00e9 m\u011bl p\u011bkn\u00fd v\u00fdhled, v tom se v\u0161ak za n\u00edm ozval tich\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tome, poj\u010f ke mn\u011b… pros\u00edm,“ Billova tich\u00e1 prosba protrhla ticho mezi nimi a Bill se zad\u00edval do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely. Tom si tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b promnul ruce a popo\u0161el k n\u011bmu o krok bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem… necht\u011bl jsem t\u011b n\u011bjak vylekat, ani b\u00fdt neomalen\u00fd, nebo tak a…“ nedo\u0159ekl, jeho vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
„Chci t\u011b m\u00edt u sebe a chci b\u00fdt s tebou, Tome,“ za\u0161eptal, a t\u00edm ukon\u010dil p\u0159\u00edval Tomov\u00fdch v\u011bt, kter\u00e9 pro n\u011bj byly v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9. Hlup\u00e1\u010dku. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys m\u011b dok\u00e1zal vylekat? V\u017edy\u0165 jsi to ty, do kter\u00e9ho jsem se…<\/em><\/div>\n
Prosebn\u011b k n\u011bmu vzt\u00e1hnul ruce a kdy\u017e zaznamenal Tomovo t\u011blo vedle toho sv\u00e9ho, jeho rty rozz\u00e1\u0159il \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Oba se polo\u017eili na bok, \u010delem k tomu druh\u00e9mu a zad\u00edvali se do jeho o\u010d\u00ed. Billovy prsty opatrn\u011b spo\u010dinuly n\u011bkde na Tomov\u00fdch br\u00fdl\u00edch a Bill za n\u011b lehce zatahal. Te\u010f se cht\u011bl topit v tom n\u00e1dhern\u00e9m mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, cht\u011bl se nechat un\u00e1\u0161et jeho hloubkou. Opatrn\u011b mu je sundal a polo\u017eil n\u011bkam vedle sebe, prsty z jeho tv\u00e1\u0159e v\u0161ak nespustil. Vid\u011bl, jak Tom jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed pozoruje, i p\u0159esto se v\u0161ak pohledu do jeho o\u010d\u00ed vyh\u00fdbal. N\u011b\u017en\u011b sjel sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky na jeho pol\u0161t\u00e1\u0159ky a p\u0159ejel po nich, kdy\u017e na nich v\u0161ak uc\u00edtil jemn\u00fd polibek, jeho rty rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
A nejen jeho. I Tom m\u011bl pocit, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00ed na r\u016f\u017eov\u00e9m obl\u00e1\u010dku. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo je\u0161t\u011b v\u00edc a mot\u00fdlci v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku se roztan\u010dili v\u017edy, kdy\u017e jen na zlomek vte\u0159iny pohl\u00e9dl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. L\u00e1kaly jej tak, jako je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 stejn\u011b, jako \u010dernovlas\u00fd chlapec p\u0159ed n\u00edm. \u0160\u00edlel z n\u011bj \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc… a pomalou\u010dku si to za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee dnes vypad\u00e1\u0161 kouzeln\u011b? Moc ti to slu\u0161\u00ed,“ Tomovy rty ti\u0161e vyslovily jeho my\u0161lenku a Tom se zad\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Neunikly mu jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 se v nich r\u00e1zem objevily.<\/div>\n
„To je dnes u\u017e druh\u00e1 poklona,“ p\u0159es \u010dernovl\u00e1skovu tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill zaznamenal slab\u00fd rum\u011bnec ve sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. C\u00edtil, jak jej zah\u0159\u00e1lo u srdce, kdy\u017e se jeho pohled st\u0159etnul s t\u00edm obdivn\u00fdm, kter\u00fd k n\u011bmu Tom vyslal.<\/div>\n
„Tak kr\u00e1sn\u00fd kluk by m\u011bl dost\u00e1vat n\u011bkolik kompliment\u016f denn\u011b,“ odv\u011btil s \u00fasm\u011bvem, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co v\u00fdznam jeho slov zp\u016fsob\u00ed. Billova tv\u00e1\u0159 tro\u0161ku posmutn\u011bla a Bill m\u00edrn\u011b sklopil pohled, vyh\u00fdbaj\u00edc se tak Tomovu pohledu, kter\u00fd se z rozz\u00e1\u0159en\u00e9ho zm\u011bnil na nejist\u00fd.<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1… \u0158ekl jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“ na okam\u017eik znejist\u011bl nad Billov\u00fdm smutn\u00fdm pohledem a v duchu s\u00e1m sebe fackoval. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, Tome, j\u00e1 jen, \u017ee… \u017de ty jsi prvn\u00ed, kdo m\u011b kdy za n\u011bco pochv\u00e1lil,“ \u0161eptnul ti\u0161e a c\u00edtil, jak jej v duchu sev\u0159el smutek nad tou skute\u010dnost\u00ed. Mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e vedle n\u011bj p\u00edchlo u srdce nad smutn\u00fdma mandlov\u00fdma o\u010dima, ve kter\u00fdch r\u00e1zem vyhasla i ta posledn\u00ed jisk\u0159i\u010dka a Tom tro\u0161ku zmaten\u011b zamrkal. Tohle nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Ale… jakto?“ optal se prvn\u00ed ot\u00e1zkou, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na jazyk a vid\u011bl, jak k n\u011bmu Bill pozvedl sv\u016fj pohled. S\u00e1m se nad Tomovou ot\u00e1zkou zamyslel.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, ale… Za\u010dalo to u\u017e v d\u011btstv\u00ed. Vlastn\u011b od doby, co jsem se za\u010dal li\u0161it od ostatn\u00edch. Nikdo m\u011b nebral takov\u00e9ho, jak\u00fd jsem byl a jak\u00fd jsem. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed se mi posm\u00edvala a m\u011bla na m\u011b nar\u00e1\u017eky, hlavn\u011b ve \u0161kole. To proto jsem nikdy nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 kamar\u00e1dy,“ p\u0159iznal a tro\u0161ku sklopil o\u010di nad t\u011bmi Tomov\u00fdmi, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edraly. Tom zamrkal a ti\u0161e se nadechl. S t\u00edmhle se mu Bill je\u0161t\u011b nikdy nesv\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Ale pro\u010d?“ nech\u00e1pav\u011b svra\u0161til \u010delo a sna\u017eil se naj\u00edt odpov\u011b\u010f v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, ve kter\u00fdch se pr\u00e1v\u011b zra\u010dil smutek. Smutek z nepochopen\u00ed okol\u00ed. Netolerance – to bylo to, s \u010d\u00edm se Bill tak \u010dasto setk\u00e1val a nad \u010d\u00edm se \u010dasto tr\u00e1pil.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale… Asi jsem pro n\u011b nebyl dost dobr\u00fd. Byl jsem jin\u00fd ne\u017e oni, st\u00e1l jsem si za t\u00edm, a to je dr\u00e1\u017edilo je\u0161t\u011b v\u00edc. Vadilo jim moje chov\u00e1n\u00ed, m\u016fj styl i to, \u017ee jsem se maloval. A tak je to dote\u010f. Lid\u00e9 se nikdy nesm\u00ed\u0159\u00ed s t\u00edm, \u017ee jsem jin\u00fd, v\u017edycky m\u011b za to budou ur\u00e1\u017eet. Vypad\u00e1m jako holka. V\u0161ichni si to o mn\u011b mysl\u00ed,“ dokon\u010dil, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. B\u0159\u00ed\u0161ka Tomov\u00fdch prst\u016f se zlehka dotkla jeho tv\u00e1\u0159e a n\u011b\u017en\u011b jej po n\u00ed pohladila.<\/div>\n
„V\u0161ichni ne,“ tich\u00e9 \u0161pitnut\u00ed se dolinulo k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tl \u00fasm\u011bv. Sta\u010dila jen pouh\u00e1 dv\u011b slova a jeho o\u010d\u00edm se naskytl \u00fasm\u011bv, kter\u00fd tolik miloval. Opravdu si nemyslel, \u017ee Bill vypad\u00e1 jako holka. Vid\u011bl jej jako kr\u00e1sn\u00e9ho, dokonal\u00e9ho chlapce – a bylo mu jedno, co si mysl\u00ed okol\u00ed.<\/div>\n
„Ne ne, Bille. Nevypad\u00e1\u0161 jako holka. Jen… jsi jin\u00fd, ale… mn\u011b se takhle l\u00edb\u00ed\u0161. U\u017e od prvn\u00edho dne, kdy jsem t\u011b spat\u0159il,“ p\u0159iznal a odhrnul p\u00e1r pram\u00ednk\u016f z Billovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 v\u0161ak nad jeho v\u011btou na okam\u017eik ztratila sv\u016fj jas a z\u00e1\u0159i, kterou tolik miloval, a jej\u00ed majitel se zamyslel. Moc dob\u0159e si pamatoval sv\u00e9 prvn\u00ed dny v nemocnici.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1…. Chci se ti omluvit za to, jak o\u0161kliv\u011b jsem se k tob\u011b choval. Moc m\u011b to mrz\u00ed, v\u016fbec sis to nezaslou\u017eil…“ zavrt\u011bl hlavou, p\u0159\u00edval jeho slov v\u0161ak ukon\u010dil Tom\u016fv ukazov\u00e1\u010dek na jeho rtech. Tom s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 se v\u016fbec za co omlouvat, Bille. U\u017e je to d\u00e1vno a je to pry\u010d. A i p\u0159esto, jak ses ke m\u011b choval, jsem t\u011b nikdy nep\u0159estal obdivovat. Nikdy jsem se na tebe za to nezlobil. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee takov\u00fd doopravdy nejsi. A v\u011bd\u011bl jsem to u\u017e od okam\u017eiku, kdy jsem t\u011b poprv\u00e9 spat\u0159il. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee za tou maskou nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho a protivn\u00e9ho kluka, se skr\u00fdv\u00e1 kr\u00e1sn\u00fd, hodn\u00fd a mil\u00fd chlapec. M\u016fj Bill,“ za\u0161eptal a n\u011b\u017en\u011b vzal Billovu dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9. Pomalu si s n\u00edm propletl prsty a vzhl\u00e9dl k jeho o\u010d\u00edm, ve kter\u00fdch se zra\u010dilo dojet\u00ed.<\/div>\n
„Je mi \u00fapln\u011b jedno, co d\u011bl\u00e1\u0161 a jak vypad\u00e1\u0161, Bille. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je, \u017ee jsi to ty. Nenech se ovliv\u0148ovat okol\u00edm a nem\u011b\u0148 se jen proto, \u017ee se to nel\u00edb\u00ed ostatn\u00edm. Ano, jsi jin\u00fd… ale tv\u00e1 odli\u0161nost je kr\u00e1sn\u00e1. D\u011bl\u00e1 t\u011b takov\u00fdm, jak\u00fdm doopravdy jsi. A mn\u011b se l\u00edb\u00ed, Bille. Je jedno, kolik lid\u00ed t\u011b obdivuje a kolika lidem se nel\u00edb\u00ed\u0161. Pro m\u011b jsi, byl a bude\u0161 n\u00e1dhern\u00fd. Takov\u00e9ho Billa jsem poznal a do takov\u00e9ho jsem se zamiloval, Billi,“ pousm\u00e1l se a vtiskl na h\u0159bet Billovy ruky mal\u00fd polibek. Pohled, kter\u00fd se jeho o\u010d\u00edm naskytl, u\u017e nemohl b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Billovy o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily a Bill dlan\u00ed pohladil Tomovu tv\u00e1\u0159. Nepot\u0159eboval sly\u0161et u\u017e nic. I kdyby jej odsuzoval a nen\u00e1vid\u011bl cel\u00fd sv\u011bt, Tomovi se l\u00edbil, a to bylo pro n\u011bj nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Sklonil svou tv\u00e1\u0159 k jeho rt\u016fm, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b setkaly v prvn\u00edm polibku, c\u00edtil, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Tome,“ \u0161pitl a spojil jejich rty dal\u0161\u00edm polibkem.<\/p>\n<\/div>\n
Rozz\u00e1\u0159en\u00e9 slunce pomalu za\u010dalo st\u00e1\u010det sv\u00e9 paprsky na opa\u010dnou stranu, st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u0161ak projas\u0148ovalo louku, po kter\u00e9 se pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky proch\u00e1zel zamilovan\u00fd p\u00e1r. No, proch\u00e1zel. Sta\u010dilo, aby Bill spat\u0159il louku, posetou snad tis\u00edcem kopretin, a bylo jasn\u00e9, co budou v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch okam\u017eic\u00edch d\u011blat. Zat\u00edmco Bill nad\u0161en\u011b poskakoval z m\u00edsta na m\u00edsto, Tom pe\u010dliv\u011b trhal jednu kv\u011btinu za druhou a skl\u00e1dal je do kytice. Zrovna na tohle nikdy moc nebyl, sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby se k n\u011bmu dolinul Bill\u016fv zvoniv\u00fd sm\u00edch a on trhal d\u00e1l. Nepo\u010d\u00edtal vte\u0159iny, ani minuty, kter\u00e9 t\u00edm str\u00e1vil. Znova se sehnul k dal\u0161\u00ed kopretin\u011b, v tom v\u0161ak zaslechl tolik milovan\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tome? Tomi!!!“ Billovo vol\u00e1n\u00ed se rozneslo celou loukou a \u010dernovl\u00e1sek o\u010dima vyhledal nejd\u0159\u00edve Toma, kousek pod n\u00edm a kytici v jeho n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Tak, kolik jich m\u00e1\u0161?“ tro\u0161ku ubral na hlase, st\u00e1le se v\u0161ak usm\u00edval. Tom se zad\u00edval nejd\u0159\u00edve na jeho n\u00e1ru\u010d plnou kopretin, a potom a\u017e na svou, o hodn\u011b men\u0161\u00ed kytku.<\/div>\n
„Jsi v\u00edt\u011bz!“ zvolal s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a i na d\u00e1lku mohl vid\u011bt jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 v \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch o\u010d\u00edch posko\u010dily radost\u00ed. Otev\u0159el mu svou n\u00e1ru\u010d – a Bill nev\u00e1hal.<\/div>\n
Vesele se rozb\u011bhnul z kopce dol\u016f, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Sta\u010dil zahl\u00e9dnout jen Tomovu tv\u00e1\u0159… a potom mu sv\u011bt kolem n\u011bj zmizel v temn\u00e9 mlze a pal\u010div\u00e9 bolesti, kter\u00e1 projela jeho hlavou jako blesk. C\u00edtil, jak sl\u00e1bne, jak se j\u00ed podd\u00e1v\u00e1… a jak kles\u00e1 k zemi. Nevid\u011bl a nevn\u00edmal nic kolem sebe, kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edtil, jak jeho bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo sta\u010dily zachytit dv\u011b siln\u00e9 pa\u017ee, ti\u0161e vydechl a jen matn\u011b rozezn\u00e1val Tomovu tv\u00e1\u0159 a hlas, kter\u00fd se k n\u011bmu donesl.<\/div>\n
„Bille! Bo\u017ee m\u016fj… Co se d\u011bje? Nestalo se ti n\u011bco?“ Tom rychle chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou a vyd\u011b\u0161en\u011b podp\u00edral Billa, kter\u00fd se jej jen z posledn\u00edch sil dr\u017eel.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Tome, nev\u00edm. Stra\u0161n\u011b moc… m\u011b bol\u00ed hlava. Pros\u00edm, neodch\u00e1zej…. Tome, pros\u00edm…“ vydechl zt\u011b\u017ekle – a sv\u011bt mu zmizel ve v\u00edru barev a v temnu, kter\u00e9 zaplnilo celou jeho mysl. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka – a jeho t\u011blo se bezvl\u00e1dn\u011b sesunulo do Tomovy n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Bille… l\u00e1sko moje…“ v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch se zaleskly slzy, i p\u0159esto v\u0161ak v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat. Byl p\u0159eci l\u00e9ka\u0159 a s n\u00edm se Billovi nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t. P\u0159ilo\u017eil sv\u00e9 prsty na Bill\u016fv krk, a kdy\u017e zaznamenal tepaj\u00edc\u00ed tepnu, polo\u017eil si jej do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Tady jej te\u010f nemohl nechat. Musel jej odsud odn\u00e9st pry\u010d. A v\u011bd\u011bl jen o jednom m\u00edst\u011b, kde bude jeho l\u00e1ska doopravdy v bezpe\u010d\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Odpoledn\u00ed slunce zal\u00e9valo svou z\u00e1\u0159\u00ed cel\u00e9 m\u011bsto a celou krajinu, pono\u0159enou v n\u00e1ru\u010di jeho paprsk\u016f, zat\u00edmco tepl\u00fd letn\u00ed v\u011bt\u0159\u00edk lehce foukal do list\u016f strom\u016f a hrav\u011b si s nimi pohr\u00e1val. A nejen s listy strom\u016f. Byly to tak\u00e9 \u010dern\u00e9 havran\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12882","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12882","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12882"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12882\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12882"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12882"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12882"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}