{"id":12884,"date":"2009-12-10T18:30:00","date_gmt":"2009-12-10T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12854"},"modified":"2009-12-10T18:30:00","modified_gmt":"2009-12-10T17:30:00","slug":"advent-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/10\/advent-4\/","title":{"rendered":"Advent 4."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett a Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Prvn\u00ed advent<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ooooh\u2026 Co to tu sakra po\u0159\u00e1d tak rachot\u00ed, doprdele!! Babi\u010dka v ned\u011bli akor\u00e1t v\u017edycky va\u0159\u00ed, neukl\u00edz\u00ed, a proto tu b\u00fdv\u00e1 po\u0159\u00e1dn\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd klid pro regeneraci odpit\u00fdch bun\u011bk z h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdch sobot, kter\u00e9 v\u011bt\u0161inou s klukama tak tak p\u0159e\u017eijem.<\/div>\n
Je mi tak \u0161\u00edlen\u011b blb\u011b!!! P\u0159eto\u010d\u00edm se z boku na bok tak \u0161ikovn\u011b, div nespadnu z postele na zem. Nebylo by to zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fd, takov\u00fd tvrd\u00fd a ne\u010dekan\u00fd probuzen\u00ed, pomysl\u00edm si a jsem r\u00e1d, \u017ee dok\u00e1\u017eu norm\u00e1ln\u011b a smyslupln\u011b uva\u017eovat. I kdy\u017e m\u011b ob\u010dasn\u00e9 prop\u00edchnut\u00ed hlavy nemine, nen\u00ed to nic smrt\u00edc\u00edho, tud\u00ed\u017e moje prvotn\u00ed my\u0161lenka stra\u0161n\u00fdch, opileck\u00fdch chorob zanik\u00e1. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt vhodnou polohu a pokra\u010dovat ve span\u00ed. Usoud\u00edm, \u017ee je to pohodln\u00e9 na z\u00e1dech, a tak se spokojen\u011b uveleb\u00edm. Paprsky zimn\u00edho slunce \u0161lehaj\u00ed a oh\u0159\u00edvaj\u00ed mou tv\u00e1\u0159. Tohle se mi nel\u00edb\u00ed. Ani za m\u00e1k se to nepodob\u00e1 oby\u010dejn\u00e9mu r\u00e1nu, kter\u00e9 oby\u010dejnou ned\u011bli vedu. Otev\u0159u o\u010di a zpozoruji, \u017ee pokoj nen\u00ed potemn\u011bl\u00fd, n\u00fdbr\u017e prosv\u011btlen\u00fd. Kdo dopr\u010dic rozt\u00e1hnul z\u00e1v\u011bsy? V\u017edycky si je na noc zatahuju, abych m\u011bl zaslou\u017eil\u00e9 klima na sp\u00e1nek, le\u010d dneska jsou naplno rozta\u017eeny. \u017de by mi je babi\u010dka rozt\u00e1hla? Ne, to t\u011b\u017eko. Ona mi sem nikdy nechod\u00ed, jen m\u011b pouze p\u0159es zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e bud\u00ed, a kdy\u017e tady nejsem, tak mi to ukl\u00edz\u00ed, jinak prost\u011b nic. Ona to b\u00fdt nemohla. Sakra, \u017ee bych si je zapomn\u011bl ve\u010der zat\u00e1hnout j\u00e1?<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010derven\u00e1m se, p\u0159i vzpom\u00ednce na v\u010derej\u0161\u00ed rozjet\u00fd ve\u010der. Mlhav\u011b si pamatuju tu p\u011bknou holku, kter\u00e1 tam pak se mnou n\u011bkde byla. Asi jo\u2026 m\u00e1vnu nad t\u00edm rukou. Posad\u00edm se, sna\u017e\u00edm se si stoupnout. Jsem takov\u00fd debil. Sp\u00e1t se mi u\u017e v\u016fbec nechce, kv\u016fli t\u011bmhle stupidn\u00edm z\u00e1clon\u00e1m. Rychle sko\u010d\u00edm k oknu, abych je mohl zat\u00e1hnout, to sv\u011btlo z b\u00edl\u00fdch ulic mi nah\u00e1n\u00ed hr\u016fzu. M\u00e1m r\u00e1d sn\u00edh, to ano, ale n\u011bkdy mi je trochu proti srsti. Nap\u0159\u00edklad, kdy\u017e m\u011b jeho z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00e1 barva probouz\u00ed, nebo kdy\u017e m\u011b stud\u00ed za krkem. Ot\u0159esu se zimou a hod\u00edm na sebe rychle triko a voln\u00e9 d\u017e\u00edny, to je moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, yeah. Zhoupnu se v rytmu p\u00edsni\u010dky, kter\u00e1 mi te\u010f hraje v hlav\u011b, a zdaleka to nen\u00ed n\u011bjak\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed hit. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se v\u0161ude okolo a hled\u00e1m tu mikinu ze v\u010derej\u0161ka, je stra\u0161n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e1 na dotek, m\u00e1m ji r\u00e1d, a proto si ji chci obl\u00edknout. Nikde ji nem\u016f\u017eu naj\u00edt\u2026 sakra. Je mi zima, nen\u00ed zrovna nejtepleji. V\u017edycky, kdy\u017e jsem tak trochu mimo, h\u00e1\u017eu v\u011bci v\u0161ude po pokoji a pak, kdy\u017e si je chci uklidit nebo obl\u00e9ct, je nem\u016f\u017eu nikdy naj\u00edt. Oto\u010d\u00edm nezvykle t\u011b\u017ek\u00e9 k\u0159eslo a na prvn\u00ed pohled m\u011b do obli\u010deje \u0161lehne obr\u00e1zek m\u00e9 mikiny. Potichu si radost\u00ed tlesknu a samolib\u011b se u\u0161kl\u00edbnu, j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee bude\u0161 tady, ty mrcho, tak poj\u010f k Tomovi. U\u017eu\u017e se natahuji, abych si ji vzal, kdy\u017e v tom se pozorn\u011bji zahled\u00edm a na druh\u00fd, \u010dtvrt\u00fd, \u0161est\u00fd vykolejen\u00fd pohled zpozoruju to n\u011bco p\u0159ed sebou. Leknut\u00edm sebou trhnu, div dnes podruh\u00e9 nespadnu na zem.<\/div>\n
\n
A\u010dkoliv byl v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der dost divok\u00fd, nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dnou holku ani kluka na to, abych se s n\u011bk\u00fdm vyspal a zavedl si ho dom\u016f. Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m a zam\u017eour\u00e1m pohledem. To snad nen\u00ed pravda! Siln\u011b p\u0159itisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b a zavrt\u00edm hlavou, je to ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinek n\u011bjak\u00e9ho alkoholu, co jsem v\u010dera pil. \u0158\u00edkal jsem si, \u017ee je mi n\u011bjak neobvykle dob\u0159e na to, \u017ee jsem v\u010dera chlastal a ejhle (!), ono to bude m\u00edt dneska siln\u011bj\u0161\u00ed h\u0159eb\u00ed\u010dek. \u017de bych m\u011bl halucinace? Jist\u011b\u011b\u011b\u2026 Uklid\u0148uju s\u00e1m sebe, le\u010d je mi to, s prominut\u00edm, hovno platn\u00e9!!!! Jakmile znovu a znovu otev\u00edr\u00e1m o\u010di, neust\u00e1le m\u00e1m p\u0159ed sebou ten stejn\u00fd obr\u00e1zek chv\u011bj\u00edc\u00edho se klub\u00ed\u010dka k\u0159ehk\u00e9 osoby (?), kter\u00e1 m\u00e1 nezvykle ebenov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy a ple\u0165 b\u00edlou jako sn\u00edh, rty pln\u00e9 a sladce nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9. Spoj\u00edm si v\u0161echny souvislosti do jedn\u00e9 vodorovn\u00e9 roviny a m\u00e1lem se zakuck\u00e1m. Jestli\u017ee nem\u00e1m vidiny, nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b tak podobn\u00fd\u2026 jemu!<\/p>\n<\/div>\n
Nar\u00e1z mi nevad\u00ed zima, rychle se za\u010dnu sh\u00e1n\u011bt po krabici s panenkou a nemus\u00edm ani nijak zvl\u00e1\u0161t\u011b hledat. Le\u017e\u00ed PR\u00c1ZDN\u00c1 a otev\u0159en\u00e1, m\u00edsty trochu narupl\u00e1, vedle m\u00e9 postele. Zakrout\u00edm hlavou a po z\u00e1dech mi sou\u010dasn\u011b p\u0159ejde chladiv\u00fd mr\u00e1z s va\u0159\u00edc\u00edm potem. Rozechv\u011ble se k tomu oto\u010d\u00edm \u010delem.<\/div>\n
M\u00e1 zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, jeho \u0159asy se nepatrn\u011b chv\u011bj\u00ed. T\u0159ese se jako osika a zoufale se schov\u00e1v\u00e1 pod moj\u00ed mikinu. Hluboce oddechuje. Nejsp\u00ed\u0161 sp\u00ed. Zataj\u00ed se mi dech \u00fa\u017easem a odv\u00e1\u017e\u00edm se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Je to na pohled norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk, z masa a kost\u00ed. Siln\u011b potla\u010duji nutk\u00e1n\u00ed dotknout se jej, le\u010d touha je mnohon\u00e1sobn\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed a j\u00e1 s o\u010dima siln\u011b rozev\u0159en\u00fdma jemn\u011b p\u0159ejedu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po jeho tv\u00e1\u0159i. Srdce se mi v tu chv\u00edli zastav\u00ed a snad ani nebije do t\u00e9 doby, dokud se jej opravdu nedotknu. C\u00edt\u00edm jeho jem\u0148ou\u010dkou poko\u017eku, m\u00e1 ji tak zatracen\u011b jemnou!! Jako n\u011bjak\u00e9 miminko. N\u011bco si nesrozumiteln\u011b zabru\u010d\u00ed do mikiny, tak\u017ee mohu sly\u0161et pouh\u00e9 tlumen\u00e9 vydechnut\u00ed, a je\u0161t\u011b v\u00edce se sto\u010d\u00ed do klub\u00ed\u010dka. Tiskne se ke sv\u00e9mu t\u011blu, sna\u017e\u00ed se zah\u0159\u00e1t. Projede mnou vlna l\u00edtosti. Je opravdu tak k\u0159ehk\u00fd a bezbrann\u00fd?<\/p>\n<\/div>\n
„TOMEE? \u017dIJE\u0160??“<\/p>\n<\/div>\n
Zdmi domu se za\u010dne rozl\u00e9hat babi\u010d\u010din mohutn\u00fd hlas. Op\u011bt se \u0161\u00edlen\u011b leknu. \u0158ve jak na lesy, a co je hor\u0161\u00ed, v\u00edce spaluj\u00edc\u00ed a paralyzuj\u00edc\u00ed, ne\u017e kdy\u017e na v\u00e1s ta bytost otev\u0159e sv\u00e1 velk\u00e1, pronikav\u00e1 a n\u00e1dhern\u011b tmav\u011b \u010dokol\u00e1dov\u011b zbarven\u00e1 kukadla.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Jsou tak kr\u00e1sn\u00e9. V\u0161echno se se mnou zato\u010d\u00ed, kdy\u017e na m\u011b up\u00edr\u00e1 sv\u016fj p\u0159ekvapen\u00fd pohled. Ve stejnou chvilku se mnou pootev\u0159el rty. M\u00e9 srdce bije jako spla\u0161en\u00e9 a m\u016fj hrudn\u00edk se chv\u011bje, jako kdybych m\u011bl n\u011bjak\u00fd strach, ale j\u00e1 ten strach m\u00e1m. Chlad, kter\u00fd jsem c\u00edtil je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami, je najednou pry\u010d a j\u00e1 jen hled\u00edm do tv\u00e1\u0159e, do o\u010d\u00ed, toho n\u00e1dhern\u00e9ho. TOM. Znovu si to slovo opakuju, dokola si ho p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m v hlav\u011b a nem\u00e1m chu\u0165 p\u0159ehr\u00e1vat si n\u011bco jin\u00e9ho. Polekan\u011b ode m\u011b odsko\u010d\u00ed a d\u00e1l na m\u011b nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1. Nechci mrkat. Chci si vychutn\u00e1vat pohled, kter\u00fd mu m\u016f\u017eu v\u011bnovat. Nasucho polknu, je\u0161t\u011b v\u00edc se schoul\u00edm do velik\u00e9 mikiny. Je tak p\u0159\u00edjemn\u00e1. Tak m\u011bkk\u00e1. Ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, hlavu naklon\u00edm na stranu, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a ot\u0159u se tv\u00e1\u0159\u00ed n\u011b\u017en\u011b o tu jemnou mikinu, kter\u00e1 zah\u0159\u00edv\u00e1 m\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Kdo jsi?“ \u0161eptne p\u0159ekvapen\u011b. Snad je\u0161t\u011b v\u00edc vykul\u00edm sv\u00e9 o\u010di a pomalu se postav\u00edm na vratk\u00fdch noh\u00e1ch. D\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a on na m\u011b. Existujeme jen my. Jako by se kolem n\u00e1s smrkla vlna a my se ocitli v meziprostoru. Ol\u00edznu si jazykem vysu\u0161en\u00e9 rty, a tak si je navlh\u010d\u00edm. P\u0159itul\u00edm se v\u00edc k mikin\u011b, ale sv\u016fj pohled st\u00e1le up\u00edr\u00e1m do jeho n\u00e1dhern\u00fdch sv\u011btle hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159itahuj\u00ed m\u011b sv\u00fdm pohledem, bu\u0161\u00ed mi z toho pohledu srdce, dlan\u011b se mi t\u0159esou a j\u00e1 si jsem t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee to nen\u00ed jen zimou, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem, prostupuj\u00edc\u00ed do pokoje z pootev\u0159en\u00e9ho okna.<\/p>\n<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 j-j-jsem\u2026 j-j\u00e1\u2026“ nev\u00edm co \u0159\u00edct. Kokt\u00e1m. Stydliv\u011b sklop\u00edm pohled k zemi, ke krabici a lehce k n\u00ed k\u00fdvnu hlavou, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee to bylo p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9 na to, aby to jeho o\u010di zaznamenaly. Styd\u00edm se. Mus\u00ed m\u016fj hlas zn\u00edt zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Styd\u011bl jsem se poprv\u00e9 mluvit i s Chickem, a te\u010f m\u00e1m mluvit na toho nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem kdy vid\u011bl? Zavrt\u00ed rezignovan\u011b hlavou a sehne se ke krabici, ze kter\u00e9 jsem vylezl. Ot\u0159esu se p\u0159i pohledu na onu pap\u00edrovou v\u011bc, ve kter\u00e9 jsem byl cel\u00fd ve\u010der s\u00e1m. Opu\u0161t\u011bn\u00fd, jako po\u0159\u00e1d. Zvedne ke mn\u011b znovu pohled a sklop\u00ed ho zp\u011bt ke krabici. Ud\u011bl\u00e1 ke mn\u011b p\u00e1r rychl\u00fdch krok\u016f.
„Kde je ta panenka? A co tu sakra d\u011bl\u00e1\u0161? A-a kdo jsi?“ po\u0159\u00e1d mluv\u00ed tak potichu, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho n\u011bkdo usly\u0161\u00ed. Couvnu od n\u011bj p\u00e1r krok\u016f dozadu. Boj\u00edm se ho. Boj\u00edm se, \u017ee mi sv\u00e1\u017ee ruce i nohy a krk mi ov\u00e1\u017ee tla\u010divou gumi\u010dkou. Ot\u0159esu se a ustoup\u00edm je\u0161t\u011b o krok, tak\u017ee se mi podlom\u00ed nohy, kdy\u017e naraz\u00edm na k\u0159eslo a spadnu do n\u011bj. Ti\u0161e vyjeknu, a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b vysok\u00fdm hlasem a rychle si d\u00e1m ruku p\u0159ed pusu. O\u010di se mi za\u010d\u00ednaj\u00ed ml\u017eit. „Tak sakra, kdo jsi?“ znovu \u0161eptne. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, a\u017e m\u011b \u0159asy polechtaj\u00ed pod okem a schoul\u00edm se boj\u00e1cn\u011b do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka.
„N-neubli\u017euj mi, pros\u00edm!“ za\u0161ept\u00e1m. Nechci otev\u0159\u00edt o\u010di, nechci se d\u00edvat do t\u011bch jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jsou pro m\u011b okouzluj\u00edc\u00ed a podlamuj\u00ed mi nohy.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Nen\u00ed mo\u017en\u00fd, aby to byla ta panenka. Proboha. Ale kdo to je? V\u017edy\u0165 vypad\u00e1 jako on. Je tak k\u0159ehk\u00fd a bezbrann\u00fd. Zat\u0159epu rychle hlavou, abych zahnal tyhle hloup\u00e9 my\u0161lenky. Kdo si ze m\u011b sakra d\u011bl\u00e1 takhle po r\u00e1nu srandu? Kleknu si p\u0159ed k\u0159eslo. Choul\u00ed se p\u0159ede mnou, jeho dlouh\u00e9 \u0159asy se mihotaj\u00ed, tiskne k sob\u011b pevn\u011b sv\u00e1 v\u00ed\u010dka a klepe se pod mou mikinou. Je n\u00e1dhern\u00fd. Najednou m\u011b net\u00ed\u017e\u00ed my\u0161lenka na to, \u017ee je to n\u011bkdo ciz\u00ed, n\u011bkdo o kom nem\u00e1m ani \u0161ajnu. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu dla\u0148, kterou ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Popla\u0161en\u011b se st\u00e1hne od m\u00e9 dlan\u011b pry\u010d, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed, kdy\u017e pootev\u0159e znovu sv\u00e9 velik\u00e9 o\u010di a st\u0159etne se pohledem s t\u00edm m\u00fdm, sklon\u00ed tv\u00e1\u0159 znovu k m\u00e9 dlani a p\u0159itiskne se k n\u00ed. Znovu n\u011bco zamuml\u00e1, sp\u00ed\u0161e pro sebe, a p\u0159itiskne se v\u00edc k moj\u00ed ho\u0159\u00edc\u00ed dlani. L\u00edbezn\u011b se o ni ot\u00edr\u00e1 tv\u00e1\u0159\u00ed a p\u0159iv\u00edr\u00e1 v\u00ed\u010dka. Vn\u00edm\u00e1m, \u017ee se jeho t\u011blo p\u0159est\u00e1v\u00e1 t\u0159\u00e1st. Bo\u017ee, co to d\u011bl\u00e1m? Odlo\u017e\u00edm krabici na zem a urychlen\u011b vzt\u00e1hnu ruku pry\u010d z jeho obli\u010deje. Prsty si p\u0159ilo\u017e\u00edm ke sp\u00e1nk\u016fm a zavrt\u00edm hlavou. Nech\u00e1pu to, nerozum\u00edm tomu. Co se to tu sakra d\u011bje? Co to m\u00e1 znamenat? Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed na sebe nat\u00e1hnu n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mi p\u0159ijde pod ruku, oto\u010d\u00edm se na n\u011bj, sed\u00ed s vykulen\u00fdma o\u010dima, kter\u00fdma m\u011b pozoruje. Jeho pohled je spaluj\u00edc\u00ed, paralyzuj\u00edc\u00ed. Jako by do m\u011b vyr\u00fdval r\u00fdhy. Vycouv\u00e1m pozp\u00e1tku z pokoje, zabouchnu za sebou dve\u0159e a rychle seb\u011bhnu schody dol\u016f.<\/div>\n
„Tome!!! Tome, kam jde\u0161?“ sly\u0161\u00edm babi\u010d\u010din starostliv\u00fd hlas, ale rychle si nazouv\u00e1m boty. Mus\u00edm vypadnout. Jen se mi n\u011bco zd\u00e1, p\u0159ehnal jsem to s pit\u00edm, a a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, st\u0159\u00edzliv\u00fd od chladu a sn\u011bhu, u\u017e tam nebude, bude zp\u00e1tky v krabici. Jsou to jenom bludy, moje fantazie. Vyb\u011bhnu jen v tepl\u00e1c\u00edch, mikin\u011b a bot\u00e1ch ven, do v\u00e1nice. Nic nevn\u00edm\u00e1m, ut\u00edk\u00e1m rychle p\u0159es zahradu pry\u010d. Zastav\u00edm se na cest\u011b p\u0159ed domem a pohledem vyhled\u00e1m sv\u00e9 okno v pokoji. Zastav\u00ed se mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b srdce, kdy\u017e ten n\u011bkdo stoj\u00ed u okna, s odta\u017eenou z\u00e1clonou a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Rozeb\u011bhnu se po cest\u011b pry\u010d. Srdce mi bu\u0161\u00ed jako spla\u0161en\u00e9 a j\u00e1 nejsem s to vn\u00edmat ledov\u00fd sn\u00edh, bij\u00edc\u00ed mi do tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 jsou u\u017e promrzl\u00e9. \u0160t\u00edpe to, ale mn\u011b je to jedno. Bo\u017ee, co se to se mnou d\u011bje? K\u00fdvl jen neznateln\u011b hlavou ke krabici na zemi. Pro\u010d to d\u011bl\u00e1? Pro\u010d si ze m\u011b d\u011bl\u00e1 srandu? Chce, abych se zbl\u00e1znil? Ud\u00fdchan\u011b se sval\u00edm do hordy sn\u011bhu a p\u0159edklon\u00edm se, abych na\u0161el ztracen\u00fd dech.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaj\u00ed drobn\u00e9 kapi\u010dky \u010dehosi, co jsem nikdy nepoznal. Co jsem nikdy nec\u00edtil. Prsty si p\u0159ejedu po tv\u00e1\u0159\u00edch, na nich\u017e se mi d\u011blaj\u00ed vlhk\u00e9 cesti\u010dky. C-co to? Pod\u00edv\u00e1m se na velik\u00e9 n\u00e1st\u011bnn\u00e9 zrcadlo u velik\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b a dojdu pomalu tam. \u010cern\u00e9 \u0161mouhy po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, utvo\u0159en\u00e9 v nepravideln\u00fdch cesti\u010dk\u00e1ch. Jsou rozm\u00e1\u010den\u00e9. P\u0159ekvapen\u011b vydechnu a p\u0159ejedu si prstem po tv\u00e1\u0159i, sma\u017eu si tak tro\u0161ku \u010dern\u00e9 cesti\u010dky a p\u0159ekvapen\u011b se na sebe pod\u00edv\u00e1m do velik\u00e9ho zrcadla.<\/p>\n<\/div>\n
Ten \u010dern\u00fd st\u00edn na m\u00fdch v\u00ed\u010dk\u00e1ch a okolo m\u00fdch o\u010d\u00ed, je podivn\u011b mazlav\u00fd. Jemn\u011b si po n\u011bm p\u0159ejedu prsty, na nich\u017e mi n\u00e1sledn\u011b ulp\u00ed tmav\u00e1 hmota? Voln\u011b sklon\u00edm tv\u00e1\u0159 k zemi, je to takov\u00fd nezvyk, pohybovat se tak snadno, a prsty mnu mezi sebou, a\u017e se mi ta v\u011bc rozet\u0159e do ztracena. Popojdu bl\u00ed\u017ee k zrcadlu. Ta osoba tam d\u011bl\u00e1 tot\u00e9\u017e co j\u00e1. Vr\u00e1vorav\u00fdm krokem se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm a\u017e k jeho r\u00e1mu a t\u0159esouc\u00ed se rukou p\u0159ejedu po jeho chladn\u00e9m skle. Je to takov\u00e9 rovn\u00e9, bez sebemen\u0161\u00ed chybi\u010dky. Zt\u011b\u017ekle polknu a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k jeho okraji. Up\u00edr\u00e1m sv\u00e9 o\u010di na ty medov\u011b zlatav\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 vid\u00edm v zrcadle. Temn\u00e9 vlasy mi spadnou do \u010dela. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee tot\u00e9\u017e se d\u011bje i v n\u011bm. Nech\u00e1pav\u011b nakr\u010d\u00edm \u010delo, kde se mi vytvo\u0159\u00ed p\u00e1r vr\u00e1sek, hlavu zaklon\u00edm v\u00edce do lev\u00e9 strany a rty se mi vy\u0161pul\u00ed do \u00fazk\u00e9 \u0161t\u011brbinky. Tak takhle vypad\u00e1m? Kone\u010dn\u011b se vid\u00edm p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd jsem, a ne jen v odlesku vitr\u00edn. Zvykem horliv\u011b mrk\u00e1m v\u00ed\u010dky, sna\u017e\u00edm se tak zabr\u00e1nit nep\u0159\u00edjemn\u00e9 mlze, kter\u00e1 v\u017edycky p\u0159ijde, m\u00edsto toho mi v\u0161ak po tv\u00e1\u0159i zase za\u010dnou st\u00e9kat ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kapi\u010dky, je\u017e tvo\u0159\u00ed mokr\u00e9 \u010dern\u00e9 cesti\u010dky. O\u010di mi rudnou. Aha, tak\u017ee p\u0159ece. Nel\u00edb\u00edm se mu a nem\u00e1 m\u011b r\u00e1d. Popot\u00e1hnu pla\u010dtiv\u011b a zhrout\u00edm se na studenou podlahu. T\u011blo se mi op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 samo od sebe zm\u00edrat, na rukou mi vystupuj\u00ed n\u011bjak\u00e9 pup\u00ednky a chloupky se mi je\u017e\u00ed. Ot\u0159ese se a rychle se sto\u010d\u00edm do klub\u00ed\u010dka, obejmu si nohy rukama. Nev\u00edm, co to je. T\u0159esu se a zuby mi samy od sebe za\u010d\u00ednaj\u00ed drkotat. Opom\u00edj\u00edm tich\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 jsem v\u017edycky sl\u00fdch\u00e1val v hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed u mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, kdy\u017e jim rodi\u010de necht\u011bli koupit vytou\u017eenou hra\u010dku. Ty mokr\u00e9 cesti\u010dky, co mi po\u0159\u00e1d padaj\u00ed z o\u010d\u00ed, jsou stra\u0161n\u011b p\u00e1liv\u00e9. Jako kdyby mi n\u011bkdo rozp\u00e1ral b\u0159icho.<\/div>\n
Se zbytkem s\u00edly, kterou v sob\u011b m\u00e1m, se p\u0159iplaz\u00edm a lehnu si k t\u00e9 hebou\u010dk\u00e9 mikin\u011b. Zachuml\u00e1m se do n\u00ed. C\u00edt\u00edm, jak aspo\u0148 na chvili\u010dku m\u00fdm t\u011blem prostupuje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energie. Tisknu si k sob\u011b v\u0161echny svoje \u010d\u00e1sti t\u011bla. Ruce tla\u010d\u00edm na b\u0159icho, podivn\u011b mi v n\u011bm vr\u010d\u00ed a je tak pr\u00e1zdn\u00e9! Trhav\u011b polknu v\u0161echny sliny a vzpomenu si na jeho hrubost.<\/p>\n<\/div>\n
Vyhod\u00ed\u0161 m\u011b na skl\u00e1dku, Tom?<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka oddychuju, tv\u00e1\u0159 celou zm\u00e1\u010denou od sn\u011bhu. V\u00e1nice m\u011b snad cel\u00e9ho zasypala, ale mn\u011b to v\u016fbec nevad\u00ed. Kdepak. Jsem prom\u00e1\u010den\u00fd a\u017e na kost, p\u0159esto mi to nevad\u00ed. Pot\u0159ebuju se zchladit a urovnat si ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky. Sednu si a rozhl\u00e9dnu se okolo, ulice, stromy a v\u0161echno je zasypan\u00e9 b\u00edlou pe\u0159inou. Je mi jasn\u00e9, \u017ee je to pouh\u00fd v\u00fdplod moj\u00ed fantazie, to ono, co bylo v m\u00e9m pokoji. Ironicky se uchechtnu. P\u0159ipad\u00e1m si jako bl\u00e1zen. Ano, nejsp\u00ed\u0161e jsem bl\u00e1zen, proto\u017ee se nec\u00edt\u00edm n\u011bjak opil\u00fd. V\u0161echno to jist\u011b zavinily ty vzpom\u00ednky na d\u011bdu. Bylo jeho v\u00fdro\u010d\u00ed, tak jsem te\u010f na n\u011bj prost\u011b myslel, a on v\u017edycky miloval poh\u00e1dky, tak se mi to jednodu\u0161e n\u011bjak semlelo. To je norm\u00e1ln\u00ed, mo\u017en\u00e1 m\u00e1lo piju. T\u0159eba to je jako fata morgana. Zase se nad sebou mus\u00edm zasm\u00e1t. Zakrout\u00edm rezignovan\u011b hlavou a cel\u00fd promrzl\u00fd se postav\u00edm a vyd\u00e1m se k domovu. V\u00e1nice je tedy po\u0159\u00e1dn\u00e1. M\u00e1m sice r\u00e1d sn\u00edh, ale ne v tak velk\u00e9m a siln\u00e9m mno\u017estv\u00ed, to ne. N\u00e1ladu mi ani nesprav\u00ed to, \u017ee za\u010dnou v rozhlase hr\u00e1t n\u011bjak\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed koledy a za\u010dnou p\u0159i tom i zv\u00e1t lidi na prvn\u00ed zp\u00edv\u00e1n\u00ed pod v\u00e1no\u010dn\u00edm stromem. Pch. To tak. V\u017edycky jsem tam jako mal\u00fd s babi\u010dkou chodil, ale te\u010f? Ani m\u011b nehne. Kdybych nebyl bl\u00e1zen a m\u011bl bych \u010distou hlavu, tak potom mo\u017en\u00e1 i jo, je to tam docela sranda, kdy\u017e poslouch\u00e1\u0161 a m\u00e1\u0161 s k\u00fdm komentovat ty mr\u0148av\u00fd d\u011bcka, jak do mikrofon\u016f fale\u0161n\u00fdmi a rozechv\u011bl\u00fdmi hl\u00e1sky zp\u00edvaj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Rolni\u010dky, rolni\u010dky, kdo pak v\u00e1m vzal hlas?<\/p>\n<\/div>\n
Tuhletu p\u00edsni\u010dku za\u010d\u00edn\u00e1m \u00fapln\u011b nejv\u00edc nesn\u00e1\u0161et. Kolik je v\u016fbec hodin? \u017de zvou lidi na zp\u00edv\u00e1n\u00ed? Oby\u010dejn\u011b to b\u00fdv\u00e1 tak kolem p\u011bti ve\u010der, aby se tam u\u017e v \u0161est v\u0161ichni se\u0161li. Kosteln\u00ed zvony n\u00e1sledn\u011b za\u010dnou mohutn\u011b odb\u00edjet hodiny. Po\u010d\u00edt\u00e1m. A safra! Ono je fakt kolem p\u00e1t\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Ka\u0161p\u00e1rek mali\u010dk\u00fd nebo d\u011bda Mr\u00e1z?<\/div>\n
Dr\u017e u\u017e hubu!!! Siln\u011b si p\u0159itisknu ruce k u\u0161\u00edm. Nem\u016f\u017eu to ani sly\u0161et! Ty radostn\u00e9 projevy V\u00e1noc. Sehnu se pro sn\u00edh, kter\u00fd si vezmu do sv\u00fdch hol\u00fdch dlan\u00ed a hod\u00edm si jej \u00famysln\u011b za krk a na tv\u00e1\u0159. \u00c1\u00e1\u00e1\u00e1ch, aspo\u0148 trochu a\u0165 m\u011b to zchlad\u00ed. Nev\u0161\u00edm\u00e1m si lid\u00ed, co proch\u00e1z\u00ed kolem m\u011b, a rychle vb\u011bhnu do domu. Zaklapnu ud\u00fdchan\u011b dve\u0159e. A \u00falevn\u011b si p\u0159eto\u010d\u00edm o\u010di a oddychnu si. Kone\u010dn\u011b klid.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, kde si byl? Jak to vypad\u00e1\u0161? V\u017edy\u0165 jsi cel\u00fd mokr\u00fd?!“ Zvol\u00e1 na m\u011b zni\u010dehonic babi\u010dka, od\u011bna v tepl\u00e9m a decentn\u00edm kost\u00fdmku s klobou\u010dkem proti mrazu, pr\u00e1v\u011b si nasazuje rukavice.<\/div>\n
„Ach… promi\u0148 babi, jen jsem musel narychlo odej\u00edt a jaksi jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee je venku a\u017e takov\u00e1 v\u00e1nice. Te\u010f u\u017e je to ale celkem dobr\u00fd, sn\u011bhu sice pad\u00e1 po\u0159\u00e1d dost, ale je to dobr\u00fd…“ m\u00e1vnu nad t\u00edmhle sd\u011blen\u00edm rukou.<\/div>\n
„Nep\u016fjde\u0161 se mnou, vi\u010f?“ uji\u0161\u0165uje se babi\u010dka, je mi ale jasn\u00e9, \u017ee u\u017e m\u011b m\u00e1 p\u0159e\u010dten\u00e9ho.<\/div>\n
„Ne, babi. Dneska nem\u00e1m n\u00e1ladu. Jdu se vysprchovat, je mi \u0161\u00edlen\u00e1 zima,“ sh\u00fdbnu se k n\u00ed a l\u00edbnu ji na tv\u00e1\u0159. „U\u017eij si to tam. Stejn\u011b m\u00e1\u0161 za v\u0161ech babek nejlep\u0161\u00ed cukrov\u00ed,“ li\u0161\u00e1cky na ni mrknu.<\/div>\n
„I ty jeden, to ne\u0159\u00edkej!“ na\u010dert\u00ed se babi\u010dky, kdy\u017e si bere ko\u0161\u00edk, ve kter\u00e9m pravideln\u011b nos\u00ed cukrov\u00ed. To se toti\u017e takhle jednou babky dohodly, \u017ee tu ka\u017edou adventn\u00ed ned\u011bli p\u0159i zp\u00edv\u00e1n\u00ed pod stromem budou nosit svoje cukrov\u00ed. A babi\u010dka m\u00e1 nejlep\u0161\u00ed. Te\u010dka.<\/div>\n
Usm\u011bju se na babi\u010dku blahosklonn\u011b, dob\u0159e v\u00edm, \u017ee jsem j\u00ed pot\u011b\u0161il, a u\u017eu\u017e se sna\u017e\u00edm vy\u0161lapat schody do sv\u00e9ho patra.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 v ledni\u010dce ve\u010de\u0159i!“ sly\u0161\u00edm je\u0161t\u011b hul\u00e1kat babi\u010dku.<\/div>\n
„Jojo. Nazdar!“ K\u0159iknu.<\/div>\n
„\u010cau!“ Zakuck\u00e1m se sm\u00edchy. Babi\u010dka v\u00e1l\u00ed. T\u0159\u00edskne dve\u0159mi a p\u00e1d\u00ed si to sm\u011br kulturn\u00edmu vy\u017eit\u00ed. Ona m\u011b v\u017edycky dovede p\u0159iv\u00e9st na jin\u00e9 my\u0161lenky. Vlastn\u011b ji ani neberu jako babi\u010dku, sp\u00ed\u0161 jako maminku? J\u00e1 nev\u00edm. Pokr\u010d\u00edm nad t\u00edm rameny a vysvl\u00e9knu si oble\u010den\u00ed. Rodi\u010de si u\u017e ani nepamatuju, stejn\u011b jsem byl v\u017edycky v\u011bt\u0161inu \u010dasu u babi\u010dky, tak\u017ee\u2026 je to jasn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Vyjdu z p\u0159\u00edjemn\u011b klimatizovan\u00e9 sprchy a okolo t\u011bla si obmot\u00e1m osu\u0161ku. Kone\u010dn\u011b je mi teplo a m\u00e1m \u010distou mysl. Vy\u010dist\u00edm si po\u0159\u00e1dn\u011b zuby a navon\u00edm se. Otev\u0159u spodn\u00ed sk\u0159\u00ednku, ve kter\u00e9 m\u00e1m n\u00e1hradn\u00ed oble\u010den\u00ed. V\u017edycky si ho toti\u017e zapomenu v pokoji, a abych nemusel p\u0159ech\u00e1zet jen tak s ru\u010dn\u00edkem, m\u00e1m to tu pro jistotu. Obl\u00edknu se a \u0161tr\u00e1duju si to do pokoje pro mobil. Rozsv\u00edt\u00edm tlumen\u00e9 sv\u011btlo, nem\u00e1m n\u00e1ladu na silnou z\u00e1\u0159ivku, a rozejdu se k posteli. Nohou o cosi \u0161trejchnu a ne\u010dekan\u011b se sk\u00e1c\u00edm k zemi. Sakra, co to? Sednu si a m\u00e1lem se vyvr\u00e1t\u00edm. Panebo\u017ee, to\u2026 to ne! J\u00e1 p\u0159eci nejsem bl\u00e1zen, \u017ee ne?!<\/div>\n
Fascinovan\u011b se po \u010dty\u0159ech p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k chv\u011bj\u00edc\u00edmu se klub\u00ed\u010dku. Le\u017e\u00ed na hol\u00e9 zemi, kousek mikiny si k sob\u011b tul\u00ed, aby se zah\u0159\u00e1l, a p\u0159esto se tak siln\u011b ot\u0159\u00e1s\u00e1 zimou. Pln\u00fd spodn\u00ed ret se mu t\u0159ese. A po alabastrov\u00e9 tv\u00e1\u0159i, je\u017e tak dokonale kontrastuje s jeho \u010derno\u010dern\u00fdmi vlasy, mu zaschly \u010dern\u00e9 slzy. Ti\u0161e zak\u0148our\u00e1, div nevzlykne, a p\u0159itiskne si je\u0161t\u011b siln\u011bji kolena ke sv\u00e9mu t\u011blu. Zat\u0159esu hlavou a popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e se mi v\u0161ak obr\u00e1zek p\u0159ed sebou nikam nevypa\u0159\u00ed a on neust\u00e1le le\u017e\u00ed tak bezbrann\u011b na t\u00e9 zemi, zmocn\u00ed se m\u011b \u0161\u00edlen\u00fd pocit viny. Jeho \u0159asy se op\u011bt kr\u00e1tce zat\u0159epotaj\u00ed a on op\u011bt otev\u0159e ty sv\u00e9 podmaniv\u00e9 o\u010di. Dech se mu zadrhne. Zaost\u0159\u00ed, a kdy\u017e si m\u011b naplno v\u0161imne, v cukuletu se s hysterick\u00fdm strachem posune minim\u00e1ln\u011b o metr dva ode m\u011b pry\u010d. Boj\u00ed se? T\u0159ese se a z jeho pln\u00e9ho pohledu, jeho neskute\u010dn\u011b velk\u00fdch, sklen\u00fdch o\u010d\u00ed, se odr\u00e1\u017e\u00ed obrovsk\u00fd strach. I kdy\u017e je v pokoji teplo, zm\u00edt\u00e1 sebou zimou. Ruce m\u00e1 pokryt\u00e9 hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed a tv\u00e1\u0159 bledou, b\u00edlou jako sn\u00edh. Dech se mi prohloub\u00ed, jestli je to skute\u010dn\u00e9, tak\u2026 tak nev\u00edm. Pomali\u010dku se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm, jeho ustra\u0161en\u00fd pohled m\u011b sleduje.<\/div>\n
„Ty\u2026“ vydechnu ti\u0161e a p\u0159ekvapen\u011b. „Boj\u00ed\u0161 se?“<\/p>\n<\/div>\n
Lehce, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b, p\u0159ik\u00fdvne hlavou. Na\u0161e pohledy se vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9taj\u00ed. M\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u011b sev\u0159en\u00e9 b\u0159icho, kdy\u017e se mu d\u00edv\u00e1m do obrovsk\u00fdch o\u010d\u00ed. Jsou tak velik\u00e9. Nikdy jsem na nikom nevid\u011bl tak n\u00e1dhern\u00e9 velik\u00e9 o\u010di, jakou jsou pr\u00e1v\u011b ty jeho. Kouk\u00e1 se na m\u011b jimi tak vyd\u011b\u0161en\u011b a celkov\u011b p\u016fsob\u00ed naprosto k\u0159ehk\u00fdm dojmem. Sehnu se k n\u011bmu, on znovu instinktivn\u011b posune sv\u00e9 drobn\u00e9 t\u011blo po koberci, jako bych mu m\u011bl ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti,“ \u0161eptnu ti\u0161e. \u0158\u00edk\u00e1m to jemu, ale z\u00e1rove\u0148 i sob\u011b. S\u00e1m se uji\u0161\u0165uji, \u017ee mu neubl\u00ed\u017e\u00edm, kdy\u017e se ho dotknu. Nasucho polknu. M\u016fj dech se zrychluje nebo zkracuje? S\u00e1m nev\u00edm\u2026 sleduji jeho alabastrovou poko\u017eku, jeho r\u016f\u017eov\u00e9 rty, kter\u00e9 jsou m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9. Po\u0159\u00e1d t\u011bk\u00e1m pohledem po jeho n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nat\u00e1hnu se \u00fapln\u011b k n\u011bmu, abych se znovu mohl dotknout jeho tv\u00e1\u0159e a dozv\u011bd\u011bt se, jestli je to v\u00e1\u017en\u011b pravda nebo nen\u00ed, ale v m\u00e9m pokra\u010dov\u00e1n\u00ed m\u011b zastav\u00ed hlasit\u00e9 zakru\u010den\u00ed b\u0159icha. Ruku okam\u017eit\u011b st\u00e1hnu od jeho tv\u00e1\u0159e a pod\u00edv\u00e1m se na jeho vyd\u011b\u0161en\u00fd, smutn\u00fd pohled. Moje koutky se lehce zacukaj\u00ed v \u00fasm\u011bvu. Ol\u00edznu si rty a moji tv\u00e1\u0159 v jednu chv\u00edli zaplav\u00ed \u00fasm\u011bv. Sklop\u00edm pohled, ale kdy\u017e ho znovu zvednu, smutn\u011b si hraje s lemem moj\u00ed mikiny.
„Nev\u00edm, co to je,“ za\u0161ept\u00e1. Prolom\u00ed tak t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho v pokoji sv\u00fdm \u0161eptaj\u00edc\u00edm hlasem, kter\u00fd i p\u0159es to, \u017ee je tak tich\u00fd, je n\u00e1dhern\u00fd. Pro m\u011b je rozhodn\u011b n\u00e1dhern\u00fdm. Lehounce se zacul\u00edm a k\u00fdvnu hlavou.<\/div>\n
„Po\u010dkej tady,“ zvednu se. V hlav\u011b mi okam\u017eit\u011b zazn\u00ed babi\u010d\u010dina v\u011bta, \u017ee m\u00e1m j\u00eddlo v lednici a rychle seb\u011bhnu schody. Vyt\u00e1hnu j\u00eddlo na tal\u00ed\u0159i, kter\u00e9 str\u010d\u00edm do mikrovlnky a zapnu to na dva a p\u016fl. Hodiny se za\u010dnou pomalu od\u010d\u00edtat a j\u00e1 se z\u00e1dy op\u0159u o linku. Nen\u00ed to mo\u017en\u00e9. Bu\u010f jsem zmago\u0159il, zd\u00e1 se mi to a nebo\u2026 nebo opravdu o\u017eil? Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9? Zavrt\u00edm hlavou. Sakra, v\u017edy\u0165 na n\u011bj sah\u00e1m, mluv\u00ed se mnou, m\u00e1 na sob\u011b moj\u00ed mikinu. Mus\u00ed to b\u00fdt realita, mus\u00ed to b\u00fdt fakt, a co kdy\u017e to tak opravdu je? Na jak dlouho je \u017eivou bytost\u00ed? A co tu vlastn\u011b chce d\u011blat? Kde m\u00e1 sp\u00e1t? My\u0161lenky mi v\u00ed\u0159\u00ed jedna za druhou a ten tok p\u0159eru\u0161\u00ed a\u017e hlasit\u00e9, dlouh\u00e9, neunavuj\u00edc\u00ed p\u00edp\u00e1n\u00ed, oznamuj\u00edc\u00ed, \u017ee j\u00eddlo je oh\u0159\u00e1t\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bm\u011b, bez jedin\u00e9ho hlasit\u00e9ho vydechnut\u00ed, sed\u00edm na m\u00edst\u011b a pohledem st\u00e1le hypnotizuji dve\u0159e, kter\u00fdmi ode\u0161el. Je na m\u011b tak hodn\u00fd. Ale na jak dlouho? Brzy ho ur\u010dit\u011b omrz\u00edm a on m\u011b stejn\u011b vyhod\u00ed na skl\u00e1dku. Te\u010f \u0161el ur\u010dit\u011b pro n\u011bco, \u010d\u00edm m\u011b vypud\u00ed odsud. Zhluboka se nadechnu, nohy si p\u0159it\u00e1hnu k b\u0159ichu a op\u0159u se z\u00e1dy o velikou sk\u0159\u00ed\u0148 za sebou. Zvednu pohled ke dve\u0159\u00edm, kde se objev\u00ed jeho postava. M\u00e1 ji tak p\u011bknou. Nen\u00ed tak b\u00edl\u00fd, jako jsem j\u00e1. Je sp\u00ed\u0161e hn\u011bd\u00fd. Mo\u017en\u00e1 zlat\u00fd? Ani nev\u00edm, co je to za barvu, ale nen\u00ed jako j\u00e1. V ruce m\u00e1 velk\u00fd t\u00e1c s tal\u00ed\u0159em a sklenic\u00ed. Posad\u00ed se pomalu ke mn\u011b na zem a lehce se usm\u011bje. M\u00e1 tak kr\u00e1sn\u00e9 rty. Pln\u00e9, jeho \u00fasm\u011bv mi rozbu\u0161\u00ed neust\u00e1le srdce. Je to, jako by se mi to zd\u00e1lo. Jako by se mi zd\u00e1lo to v\u0161echno. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee na sob\u011b m\u00e1m nejsp\u00ed\u0161 jeho mikinu a lehce za ni zatah\u00e1m. Nechci mu ji vr\u00e1tit. Chci si j\u00ed nechat. Chci v n\u00ed b\u00fdt, proto\u017ee je toho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
„P\u0159inesl jsem ti j\u00eddlo. Nev\u00edm, jestli ti to bude chutnat. Jsou to brambory se zeleninou a masem\u2026“ mluv\u00edm pomalu a j\u00e1 sleduji jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty.
„Co s t\u00edm m\u00e1m d\u011blat?“ zept\u00e1m se pla\u0161e a v m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku znovu divn\u011b zavrn\u00ed. Pod\u00edv\u00e1m se omluvn\u011b do jeho obli\u010deje a vezmu si od n\u011bj vidli\u010dku, jak ji pojmenoval. Usm\u011bju se a nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj kouk\u00e1m. Zavrt\u00ed hlavou a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem zase vezme vidli\u010dku do sv\u00e9 ruky. Nabere tu \u017elutou bramboru a pofouk\u00e1 ji, ne\u017e ji p\u0159istr\u010d\u00ed k m\u00fdm rt\u016fm. Podv\u011bdom\u011b je pootev\u0159u a nech\u00e1m zajet vidli\u010dku lehce do moj\u00ed pusy, ne\u017e zuby st\u00e1hnu bramboru a rozkou\u0161u ji. Lehce p\u0159ik\u00fdvne a j\u00e1 se pousm\u011bji. Nabere to zelen\u00e9, kulat\u00e9, hr\u00e1\u0161ek a znovu mi str\u010d\u00ed vidli\u010dku do pusy. Je tak kr\u00e1sn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e doj\u00edm posledn\u00ed kousek masa, napiju se a jemn\u011b ho d\u011bkovn\u011b pohlad\u00edm po ruce, okam\u017eit\u011b se v\u0161ak st\u00e1hnu stranou.
„D\u011b-d\u011bkuji,“ nasucho polknu a sklop\u00edm pohled k zemi. „Boj\u00edm se t\u011b, nechci, abys m\u011b dal na skl\u00e1dku. Cht\u011bl bych tu z\u016fs-z\u016fstat, Tom,“ \u0161eptnu a jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159\u00ed. Na jeho tv\u00e1\u0159i hraje kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, m\u00e1 n\u00e1dhern\u00e9 zuby. M\u00e1m je taky tak kr\u00e1sn\u00e9 jako on?
„Ale kde jsi se tu vzal? Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by to mohla b\u00fdt pravda, ty jsi p\u0159eci \u00fapln\u011b jako\u2026“ nat\u00e1hne se pro krabici\u2026 „on\u2026“ za\u0161ept\u00e1 a zat\u0159epe pr\u00e1zdnou krabic\u00ed, ve kter\u00e9 jsem byl. P\u0159ik\u00fdvnu hlavou.
„J-j-j\u00e1\u2026 j-jsem to\u2026 j-j\u00e1\u2026“ vydechnu. C\u00edt\u00edm se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. M\u00e9 b\u0159icho se podivn\u011b krout\u00ed, kdy\u017e je tak bl\u00edzko u m\u011b. Zvedne se a jeho dlan\u011b chyt\u00ed ty m\u00e9 do zajet\u00ed. Dr\u017e\u00ed m\u011b za prsty a pom\u00e1h\u00e1 mi vst\u00e1t. Posad\u00ed m\u011b na velikou postel, na kter\u00e9 spal, kdy\u017e jsem se na n\u011bj r\u00e1no d\u00edval. Smutn\u011b si povzdychnu. Ur\u010dit\u011b mu mus\u00edm p\u0159ij\u00edt divn\u00fd. Po tv\u00e1\u0159i mi st\u00e9kaj\u00ed znovu ty \u010dern\u00e9 cesti\u010dky. Chv\u011bji se a vzlyk\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik hodin, co usnul. Le\u017e\u00ed a sp\u00ed v moj\u00ed posteli. Zaznamenal jsem jen bouchnut\u00ed babi\u010d\u010diny lo\u017enice, kolem p\u016fl des\u00e1t\u00e9, a od t\u00e9 chv\u00edle taky ub\u011bhlo n\u011bkolik hodin. Je sv\u011btl\u00e1 noc. Sv\u011btl\u00e1, d\u00edky sn\u011bhu, sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edmu se dol\u016f z nebes a zahaluj\u00edc\u00ed tak v\u0161echno svou sn\u011bhob\u00edlou kr\u00e1sou. Sed\u00edm ti\u0161e na jednom a tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b, p\u0159ed postel\u00ed, a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Je samoz\u0159ejm\u00fd, \u017ee ho budu muset pozd\u011bji p\u0159edstavit babi\u010dce, jen te\u010f je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee, mus\u00ed z\u016fstat v utajen\u00ed. D\u00e1-li se to tak \u0159\u00edct. Zvednu se na mal\u00e1tn\u00fdch noh\u00e1ch a potichu vyjdu z pokoje, dve\u0159e ti\u0161e zav\u0159u, abych ho nevyt\u00e1hnul ze sp\u00e1nku, sejdu rychle dol\u016f, vezmu si mikinu a boty, projdu cel\u00fdm ob\u00fdv\u00e1kem a\u017e ke \u0161pajzov\u00fdm, sklepn\u00edm a gar\u00e1\u017eov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Odemknu gar\u00e1\u017eov\u00e9 a rychle je za sebou zav\u0159u. Rozsv\u00edt\u00edm sv\u011btlo, kter\u00e9 zaplav\u00ed celou m\u00edstnost, a posad\u00edm se na gau\u010d. V\u0161echno je tak jin\u00e9. Nem\u00e1m chu\u0165 cokoli d\u011blat, jeliko\u017e mou mysl\u00ed v\u00ed\u0159\u00ed jen ON. Tak dokonal\u00fd, bezchybn\u00fd, k\u0159ehk\u00fd, bezbrann\u00fd, nevinn\u00fd, roztomil\u00fd, u\u017e na prvn\u00ed pohled n\u011b\u017en\u00fd. Jsem \u0161\u00edlen\u00fd? Kde je sakra m\u00e9 ego? Sklop\u00edm hlavu do dlan\u00ed a ti\u0161e si povzdychnu. Vyt\u011bsnil z hlavy v\u0161echny jin\u00e9 my\u0161lenky a vt\u011bsnal se tam jen on. Jen na n\u011bj m\u016f\u017eu myslet. Na to, pro\u010d tu je, jak se to v\u0161echno stalo. Nejrad\u0161i bych \u0161el zp\u00e1tky do pokoje a na v\u0161echny ot\u00e1zky se zeptal sv\u00e9ho star\u00e9ho Brumly, ale to te\u010f nem\u016f\u017eu. Zoufale ude\u0159\u00edm p\u011bst\u00ed do m\u011bkk\u00e9 matrace seda\u010dky.<\/div>\n
„D\u011bdo, co se to d\u011bje?“ zachrapt\u00edm a promnu si prsty sp\u00e1nky, ne\u017e si vezmu do rukou svou kytaru a za\u010dnu potichu vybrnk\u00e1vat melodii ‚Smells Like Teen Spirit’\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V\u017edycky m\u011b uklidn\u00ed hudba. V\u017edy, kdy\u017e si vezmu do rukou t\u011blo m\u00e9 kytary a s l\u00e1skou vybrnk\u00e1v\u00e1m na strun\u00e1ch melodie m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch p\u00edsn\u00ed, jako kdybych se dost\u00e1val do jin\u00e9 dimenze. N\u011bkam, kde \u010das ani sv\u011bt neexistuje. Tam, kde nez\u00e1le\u017e\u00ed na okoln\u00edm d\u011bn\u00ed ani na ostatn\u00edch lidech. Dostanu se do meziprostoru. Do sv\u00e9ho vlastn\u00edho, kr\u00e1sn\u00e9ho a barevn\u00e9ho sv\u011bta pln\u00e9ho ext\u00e1ze a pot\u011b\u0161en\u00ed, kde nehraj\u00ed roli \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my a j\u00e1 se mohu op\u011bt st\u00e1t t\u00edm mal\u00fdm klukem. Mal\u00fdm Tomem, kter\u00fd je\u0161t\u011b nem\u011bl potuchy o tom, jak\u00fd je skute\u010dn\u00fd sv\u011bt. Neznal \u017e\u00e1dn\u00e1 tr\u00e1pen\u00ed ani probl\u00e9my. Nebyl to herec, jako nyn\u011bj\u0161\u00ed velk\u00fd Tom, kter\u00fd ze sebe neust\u00e1le d\u011bl\u00e1 akor\u00e1t to, co opravdu nen\u00ed. Hraje si ne n\u011bkoho, p\u011bstuje si sv\u00e9 ego, p\u0159itom je to v du\u0161i jen ten oby\u010dejn\u00fd, mal\u00fd kluk se sv\u011btle hn\u011bd\u00fdma vl\u00e1skama, jen\u017e ut\u00edkal se sebemen\u0161\u00edm probl\u00e9m za d\u011bde\u010dkem a ob\u0161\u0165ast\u0148oval jej sv\u00fdm up\u0159\u00edmn\u00fdm a d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem. Mali\u010dk\u00fd kluk, kter\u00fd si hr\u00e1l na indi\u00e1ny, nosil s sebou v\u017edycky medv\u00eddka a cpal se babi\u010d\u010din\u00fdmi buchtami. V\u011b\u0159il na poh\u00e1dky\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Trpce se pousm\u011bju, kdy\u017e dohraju posledn\u00ed takty p\u00edsni\u010dky. V\u017edy\u0165 j\u00e1 vlastn\u011b ani te\u010f nev\u00edm, jak\u00fd je sv\u011bt skute\u010dn\u011b. Nemohu podle toho m\u00e1la, co v\u00edm, soudit, jak\u00fd sv\u011bt skute\u010dn\u011b je. Nezn\u00e1m v\u0161echna jeho z\u00e1kout\u00ed ani jeho divy. Nedovedu si vysv\u011btlit to, pro\u010d sem p\u0159i\u0161el. Vid\u00edm a sly\u0161\u00edm jej absolutn\u011b norm\u00e1ln\u011b, c\u00edt\u00edm jeho jemnou poko\u017eku a vn\u00edm\u00e1m jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni. Neuniknul mi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odlesk jeho o\u010d\u00ed. Je tak nevinn\u00fd. Jist\u011b je v m\u00fdch letech, p\u0159esto bych podle jeho takt\u00e9\u017e d\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9ho pohledu mohl soudit, \u017ee je to je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b. Na v\u0161e okolo se tak vyd\u011b\u0161en\u011b d\u00edv\u00e1, t\u0159ese se strachy a ze span\u00ed ti\u0161e k\u0148our\u00e1. Odlo\u017e\u00edm kytaru. Nemohu ho tam nechat samotn\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 jsem se pom\u00e1tnul, mo\u017en\u00e1 jsem schizofrenik, p\u0159esto m\u011b dere srdce, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je v m\u00e9m pokoji. Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b ovl\u00e1d\u00e1 m\u00e1 mysl, asi jsem ze v\u0161eho okolo sebe zlbnul, a proto si jej p\u0159edstavuji\u2026 Zavrt\u00edm vzpurn\u011b hlavou. Ale jak si m\u00e1m kruci vysv\u011btlit to, \u017ee ta panenka zmizela a on je naprosto toto\u017en\u00fd s n\u00ed?! Zav\u0159u vrata a vyb\u011bhnu zp\u00e1tky po schodech k sob\u011b do pokoje. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt tich\u00fd jako my\u0161ka, nebo\u0165 sly\u0161\u00edm jeho tichou\u010dk\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Sp\u00ed. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d\u2026 Lehce se usm\u011bju a kleknu si k posteli, na n\u00ed\u017e le\u017e\u00ed, abych mohl obdivovat jeho neskonalou kr\u00e1su. M\u00e1 tak dokonale symetrick\u00fd obli\u010dej. Hladkou a sn\u011bhov\u011b b\u00edlou ple\u0165, sebemen\u0161\u00ed pup\u00ednek, pigment \u010di vr\u00e1ska mu ji nekaz\u00ed. Velik\u00e9 o\u010di, je\u017e jsou te\u010f pokorn\u011b zav\u0159eny a jejich v\u00ed\u010dka lemuj\u00ed p\u0159edlouh\u00e9 a hust\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0159asy. M\u00e1 je tak dlouh\u00e9, jako panenka. Usm\u011bji se nad svou hloupost\u00ed a jemn\u011b mu p\u0159ejedu prsty tv\u00e1\u0159\u00ed. V\u017edy\u0165 on je panenka. Moje n\u00e1dhern\u00e1 panenka. Jeho \u0159asy se zat\u0159epotaj\u00ed jako k\u0159\u00eddla mot\u00fdl\u00ed, vyt\u00ed\u017een\u011b oddychne a p\u0159eto\u010d\u00ed se v\u00edce na bok k moj\u00ed stran\u011b, ruce slo\u017e\u00ed jako k modlitb\u011b a polo\u017e\u00ed se je pod pravou tv\u00e1\u0159, na kter\u00e9 le\u017e\u00ed. Pln\u00e9 rty s n\u00e1dechem r\u016f\u017ee lehce pootev\u0159eny. Bo\u017ee, je tak kouzeln\u00fd. Zdvihnu pohled ke stropu. Seslal si mi ho z nebes? Prvn\u00edm Adventem dal jsi mu \u017eivot, ale co potom? Probud\u00edm se a budu ho tu z\u00edtra op\u011bt m\u00edt? Bude \u017eiv\u00fd? Z masa a kost\u00ed? B\u00e1zliv\u00fd a tak sladce nevinn\u00fd? Dal jsi mi takov\u00fd dar a \u010dest, abych se o n\u011bj sm\u011bl starat? Pohled op\u011bt sto\u010d\u00edm ke vzdychaj\u00edc\u00edmu klub\u00ed\u010dku a lehce, abych jej neproudil, ho pohlad\u00edm po havran\u00edch vlasech.<\/p>\n<\/div>\n
„I kdy\u017e o tob\u011b nic nev\u00edm, neboj se, postar\u00e1m se o tebe a nic se ti nestane, panenko moje.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuky se tady rozl\u00e9haj\u00ed. Podv\u011bdom\u011b vn\u00edm\u00e1m \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce sv\u011btla, kter\u00e9 mi bi\u010duje tv\u00e1\u0159e a nut\u00ed m\u011b otev\u0159\u00edt o\u010di. M\u017eourav\u00fdm t\u0159epot\u00e1n\u00edm v\u00ed\u010dek se sna\u017e\u00edm o\u010di otev\u0159\u00edt. Nen\u00ed to tak jednoduch\u00e9, jak jsem si myslel, v\u00ed\u010dka jsou pom\u011brn\u011b t\u011b\u017ek\u00e1, le\u010d \u0161t\u00edpaj\u00ed m\u011b, pot\u0159ebuji je otev\u0159\u00edt. Kone\u010dn\u011b se mi povede do\u0161iroka rozlepit o\u010dka a mohu se se zatajen\u00fdm dechem op\u011bt rozhl\u00e9dnout m\u00edstnost\u00ed. Jsem po\u0159\u00e1d tady. Le\u017e\u00edm na t\u00e9 velk\u00e9 posteli docela s\u00e1m a skrz okna sem proud\u00ed paprsky zmrzl\u00e9ho tlumen\u00e9ho slun\u011bn\u00ed, ale p\u0159edev\u0161\u00edm b\u00edl\u00e1 barvy sn\u011bhu. Usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd zvuk, le\u010d m\u00e1 pozornost mu nepat\u0159\u00ed, na zvuky jsem ji\u017e d\u00e1vno zvykl\u00fd. Polknu a p\u0159ekul\u00edm se na b\u0159icho, t\u011b\u017ece oddychnu a z\u00edvnu si, z o\u010d\u00ed mi kanou dv\u011b malilinkat\u00e9 cesti\u010dky, je\u017e si okam\u017eit\u011b set\u0159u chladn\u00fdmi a t\u0159esouc\u00edmi se prsty.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cau.“<\/p>\n<\/div>\n
Leknu se a trhnu sebou. Pootev\u0159u rty a o\u010di pln\u011b p\u0159ekvapen\u011b vykul\u00edm na Tom. Je tak kr\u00e1sn\u00fd, \u010di se mi to zd\u00e1? Jemn\u011b se usm\u011bju, nechal si m\u011b tu!!! Srdce mi bije na poplach, dok\u00e1zalo by jist\u011b p\u0159ed\u010d\u00edt mohutn\u00e9 \u00fadery velk\u00fdch a t\u011b\u017ek\u00fdch zvon\u016f. To \u010dau jsem kdesi sly\u0161el, ale nemohu si po\u0159\u00e1dn\u011b vybavit, k \u010demu to slou\u017e\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00fd pozdrav. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pozdrav, pomysl\u00edm si. V hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed v\u017edycky mluvili lid\u00e9 zdvo\u0159ile a my jsme tak\u00e9 v\u017edycky mluvili zastarale\u2026? Posad\u00edm se a kolena si p\u0159it\u00e1hnu k brad\u011b, zachuml\u00e1m se je\u0161t\u011b v\u00edce do pe\u0159iny.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ \u0161pitnu ti\u0161e, up\u00edraj\u00edc sv\u016fj pohled do jeho o\u010d\u00ed. Hlavu si t\u00e9m\u011b\u0159 schov\u00e1m do pe\u0159iny. Za\u010dne se sm\u00e1t, jeho sm\u00edch je tak srde\u010dn\u00fd a stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u011b se poslouch\u00e1. Dojde mi v\u0161ak, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161e sm\u011bje mn\u011b, proto podez\u00edrav\u011b nakr\u010d\u00edm \u010delo a na\u0161pul\u00edm rty.<\/div>\n
„Vyspal ses sladce?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny. „C-co to je to\u2026“ sklop\u00edm o\u010di k zemi. „Sladce?“<\/div>\n
„Aha.“ vzdychne. „Ty nev\u00ed\u0161, co je to, kdy\u017e je n\u011bco sladk\u00e9?“ pozdvihne obo\u010d\u00ed. Chov\u00e1 se jinak\u2026 Nev\u00edm, jak bych to m\u011bl p\u0159esn\u011b popsat, ale chov\u00e1 se jinak ne\u017e v\u010dera. Mluv\u00ed se mnou v\u00edce norm\u00e1ln\u011bji, t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159est\u00e1v\u00e1m m\u00edt strach. P\u0159esto p\u0159ese v\u0161echno se na m\u011b neust\u00e1le tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b d\u00edv\u00e1. Nel\u00edb\u00edm se ti, Tom? Smutn\u011b si skousnu ret a sna\u017e\u00edm se zabr\u00e1nit tomu vzlyknut\u00ed. N\u00e1hle poci\u0165uji, jak m\u00e9 t\u011blo ovl\u00e1daj\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klimata, jevy, \u010di co to je. Nev\u00edm, jak to pojmenovat, nikdy p\u0159edt\u00edm jsem to takhle nec\u00edtil. Vlastn\u011b v\u016fbec nec\u00edtil. Zato te\u010f, v\u0161echno je tak intenzivn\u00ed a to vevnit\u0159 mne, se m\u011bn\u00ed ze sekundy na sekundu jako bou\u0159e.<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou. „Nev\u00edm,“ \u0161eptnu chraptiv\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Skoro v\u016fbec jsem nezamhou\u0159il o\u010di. Po\u0159\u00e1d jsem jej pozoroval, b\u00e1l jsem se toti\u017e tak stra\u0161n\u011b moc, \u017ee zmiz\u00ed. \u017de se rozplyne d\u0159\u00edve, ne\u017e se ho budu moct na n\u011bco zeptat, ne\u017e se ho budu moct jemn\u011b dotknout, by\u0165 jen na jeho drobnou ru\u010dku, nebo \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00edm jeho dokonale velk\u00e9 o\u010di. Ten pohled jsem si zamiloval a celou noc jsem \u010dekal na to, kdy se mu kone\u010dn\u011b jeho o\u010di otev\u0159ou. Byl tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se r\u00e1no probouzel. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee jsem schv\u00e1ln\u011b rozd\u011blal z\u00e1v\u011bsy, aby se probudil d\u0159\u00edv. Bylo mi sice l\u00edto toho, \u017ee jej budu z jeho sladk\u00e9ho sn\u011bn\u00ed ru\u0161it, le\u010d p\u0159\u00e1l jsem si op\u011bt vid\u011bt, jak se probouz\u00ed. Cht\u011bl jsem jej p\u0159iv\u00edtat p\u0159\u00e1telsky a ne tak, aby se op\u011bt b\u00e1l. Nechci, aby se n\u011b\u010deho b\u00e1l, t\u00edm v\u00edce nemohu p\u0159ipustit to, \u017ee v\u00edm, \u017ee se on b\u00e1l m\u011b.<\/div>\n
Op\u011bt se m\u011b lekl, kdy\u017e jsem jej pozdravil. \u0160el jsem do kolen, kdy\u017e na m\u011b vykulen\u011b koukal a pozdravil m\u011b purit\u00e1nsk\u00fdm ‚dobr\u00fd den‘. Ano. Te\u010f u\u017e pomalu m\u016f\u017eu p\u0159ipustit, \u017ee nen\u00ed jako norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9 v jeho v\u011bku. Je jin\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Sklon\u00edm pohled k zemi. „To se \u0161patn\u011b vysv\u011btluje. Budu ti muset n\u011bco p\u0159in\u00e9st, abys v\u011bd\u011bl, co to je to sladk\u00fd.“ Usm\u011bju se na n\u011bj n\u011b\u017en\u011b. Nemohl bych b\u00fdt k n\u011bmu hrub\u00fd.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne, i kdy\u017e vlastn\u011b ani chud\u00e1k nev\u00ed, na co to p\u0159ikyvuje. Skousnu si ret. M\u00e1m na jazyku tolik ot\u00e1zek, ale nev\u00edm jak na n\u011bj. Boj\u00edm se jej vystra\u0161it, i p\u0159es to, jak se k n\u011bmu chov\u00e1m, se p\u0159ede mnou skoro cel\u00fd schov\u00e1v\u00e1 do pe\u0159iny. V\u0161imnu si, \u017ee je sou\u010dasn\u011b zabalen\u00fd v moj\u00ed mikin\u011b. Usm\u011bju se. Kdybych byl jako jin\u00fd kluci, mohl bych jej surov\u011b skopnout z postele a nechat jej le\u017eet za zemi, nebo ho vyhodit do toho mrazu venku\u2026 Rozhodnu se pro z\u00e1kladn\u00ed v\u011bc. Vyhoupnu se vedle n\u011bj na postel a op\u0159u se spolu s n\u00edm o ze\u010f. Op\u011bt na m\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b poul\u00ed ta sv\u00e1 o\u010dka. „Neboj,“ \u0161eptnu, nebo\u0165 se mi zd\u00e1, \u017ee bych jej mohl norm\u00e1ln\u00edm mluven\u00edm polekat. St\u00e1hnu z n\u011bj pe\u0159inu a opatrn\u011b mu vezmu pravou ruku do t\u00e9 sv\u00e9 prav\u00e9 k pozdravu. Boj\u00edm se, \u017ee mu j\u00ed zlom\u00edm. „Nev\u00edm, jak ses to dozv\u011bd\u011bl, ale jen pro dobr\u00fd pocit se norm\u00e1ln\u011b pozdrav\u00edme, hm? J\u00e1 jsem Tom,“ mrknu na n\u011bj sou\u010dasn\u011b s \u00fasm\u011bvem. „A ty?“ pozdvihnu obo\u010d\u00ed, po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00edc jeho studenou drobnou dla\u0148 v t\u00e9 m\u00e9. A\u017e te\u010f si v\u0161imnu, \u017ee m\u00e1 del\u0161\u00ed pe\u010dliv\u011b vymodelovan\u00e9 nehty s \u010dernou barvou. „Vy\u010derpan\u011b jsme se v\u010dera dozv\u011bd\u011bli, \u017ee jsi on, ta porcel\u00e1nov\u00e1 panenka, kterou jsem si koupil.“ Usm\u011bju se. „Jak se jmenuje\u0161?“ Kouk\u00e1 na m\u011b pohledem vyd\u011b\u0161en\u00e9ho kolou\u0161ka se zlatav\u00fdma o\u010dima, je\u017e jsou tak n\u00e1dhern\u00e9. Panebo\u017ee. Nikdy jsem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed o\u010di nevid\u011bl. Je t\u011b\u017ek\u00e9 dr\u017eet se od n\u011bj odta\u017eit\u011b se v\u0161\u00ed m\u00edrou. Ani ke sv\u00fdm kamar\u00e1d\u016fm se takhle nechov\u00e1m.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00ed rameny. „N-nev\u00edm\u2026“ Sv\u011b\u0161\u00ed hlavu a hypnotizuje tak na\u0161e spole\u010dn\u00e9 ruce. Popla\u0161n\u011b nech\u00e1pav\u011b zamrk\u00e1m. Nev\u00ed, jak se jmenuje?? Nech\u00e1pu a nadechuju se k odpov\u011bdi. On je v\u0161ak tak nevinn\u00fd a boj\u00e1cn\u00fd, s vlasy, kter\u00e9 mu spadaj\u00ed do o\u010d\u00ed, b\u00e1zliv\u011b promluv\u00ed. „A-ale Chico mi \u0159\u00edkal Bille.“ Trhav\u011b polkne a zahled\u00ed se na m\u011b, v\u0161imnu si, \u017ee se mu ruka t\u0159ese a trhav\u011b d\u00fdch\u00e1. Odv\u00e1\u017e\u00edm se k n\u011bmu sklonit a jemn\u011b jej pohladit po vla\u017en\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Pohledem se upne do m\u00fdch o\u010di. Zase se usm\u011bju. „Bill je kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no.“<\/p>\n<\/div>\n
Zd\u00e1 se mi to? Nebo jeho tv\u00e1\u0159e opravdu dostaly n\u00e1dech r\u016f\u017ee toto\u017en\u00e9 s jeho rty?<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett a Saj\u00fc Prvn\u00ed advent Ooooh\u2026 Co to tu sakra po\u0159\u00e1d tak rachot\u00ed, doprdele!! Babi\u010dka v ned\u011bli akor\u00e1t v\u017edycky va\u0159\u00ed, neukl\u00edz\u00ed, a proto tu b\u00fdv\u00e1 po\u0159\u00e1dn\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd klid pro regeneraci odpit\u00fdch bun\u011bk z h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdch sobot, kter\u00e9 v\u011bt\u0161inou s klukama tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12884","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12884","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12884"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12884\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12884"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12884"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12884"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}