{"id":12885,"date":"2009-12-10T18:00:00","date_gmt":"2009-12-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12855"},"modified":"2009-12-10T18:00:00","modified_gmt":"2009-12-10T17:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/10\/byl-jednou-jeden-ucitel-14\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 14."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ticho.
Pr\u00e1zdno.
Tma\u2026<\/div>\n
Prudce sebou trhnu a otev\u00edr\u00e1m o\u010di. Nade mnou se skv\u00ed b\u011blostn\u00fd strop, zdoben\u00fd zlatav\u00fdmi prou\u017eky od slunce.
Posad\u00edm se a s radost\u00ed shled\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem st\u00e1le ve sv\u00e9m pokoji. Na\u0161t\u011bst\u00ed.
Pohledem na hodiny zji\u0161\u0165uji, \u017ee jsem spal docela dlouho. A tak\u00e9 to, \u017ee \u0161kolu u\u017e nestihnu, a chodit tam na posledn\u00ed dv\u011b hodiny by bylo zbyte\u010dn\u00e9.
Sval\u00edm se zp\u011bt do vyh\u0159\u00e1t\u00e9 postele a ze v\u0161ech sil se sna\u017e\u00edm vybavit si sen, jeho\u017e sv\u011bdkem jsem se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stal. V\u00edm jen, \u017ee mi volal Bill, d\u00e1l nic. A mo\u017en\u00e1 byl ten telefon\u00e1t taky sou\u010d\u00e1st\u00ed snu, a\u010dkoli si to nemysl\u00edm. Na rozd\u00edl od hr\u016fzn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu, odehr\u00e1vaj\u00edc\u00edho se v m\u00e9 hlav\u011b, z hovoru jsem si pamatoval ka\u017ed\u00e9 slovo. A taky t\u00f3n Billova hlasu; zn\u011bl tak slab\u011b, skoro jako by byl… vy\u010derpan\u00fd. Nebo zran\u011bn\u00fd. To ale ur\u010dit\u011b nebyl, m\u00e1m jen bujnou fantazii.
Pomalu jsem vstal, vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi ale do\u0161lo, \u017ee n\u011bco<\/em> je jinak. Kam se pod\u011bl ten strach? Ten mu\u010div\u00fd pocit beznad\u011bje, jen\u017e m\u011b ni\u010dil v posledn\u00edch n\u011bkolika dnech, byl prost\u011b pry\u010d. Po t\u00fddnu, kter\u00fd mi sp\u00ed\u0161e p\u0159ipadal jako rok, jsem se zase mohl norm\u00e1ln\u011b h\u00fdbat, voln\u011b se nadechnout a mo\u017en\u00e1 se i zasm\u00e1t, kdyby bylo \u010demu. Jen\u017ee nebylo.<\/div>\n
Obl\u00e9kl jsem se, s myt\u00edm se neobt\u011b\u017eoval a vyrazil jsem ven, proj\u00edt se. Na \u0161kolu u\u017e opravdu ka\u0161lu, nem\u011blo by cenu tam chodit; prost\u011b \u0159eknu, \u017ee mi bylo \u0161patn\u011b. V\u0161ak taky bylo.<\/div>\n
Bez jak\u00e9hokoli pocitu jsem opustil d\u016fm a vyrazil sm\u011brem z m\u011bsta. V centru by m\u011b toti\u017e mohl n\u011bkdo vid\u011bt, a probl\u00e9my s chozen\u00edm za \u0161kolu te\u010f rozhodn\u011b nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed.<\/div>\n
\n
Brzy jsem dorazil k lesu. Klidn\u011b jsem se posadil na tr\u00e1vu (sn\u00edh byl d\u00e1vno v\u2026 pry\u010d) a z\u00e1dy se op\u0159el o kmen stromu. Nejrad\u0161i bych tady z\u016fstal nejm\u00e9n\u011b do ve\u010dera, p\u0159\u00edroda tu je tak \u010dist\u00e1 a svobodn\u00e1, co\u017e je, na sousedstv\u00ed s m\u011bstem, docela v\u00fdkon; po n\u011bkolika minut\u00e1ch jsem se ale p\u0159inutil vst\u00e1t. Mokr\u00e9 kalhoty se mi lepily k t\u011blu; na to, abych se \u0161el dom\u016f p\u0159evl\u00e9knout, jsem ale opravdu nem\u011bl n\u00e1ladu. P\u0159esto jsem se pomal\u00fdm krokem vydal zp\u011bt k m\u011bstu. Chv\u00edli jsem jen tak bezc\u00edln\u011b bloumal okrajov\u00fdmi ulicemi a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jo, kdyby tak z t\u00e9hle uli\u010dky vyb\u011bhl Bill, v \u010derven\u00e9 bund\u011b a hodn\u011b, hodn\u011b nal\u00ed\u010den\u00fd. Povalil by m\u011b na zem a pak bychom se dlouho, dlouho l\u00edbali. Jen\u017ee to se nestane, tak pro\u010d si d\u00e1vat nad\u011bji. Na Billa si je\u0161t\u011b budu muset po\u010dkat.
Ani\u017e jsem si to uv\u011bdomil, dorazil jsem na minis\u00eddli\u0161t\u011b v romsk\u00e9 \u010dtvrti. Tady p\u0159ece bydl\u00ed Bill, do\u0161lo mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Te\u010f tu ale nen\u00ed, tak co tady d\u011bl\u00e1m j\u00e1? Kdy\u017e u\u017e jsem tady… trochu se tu porozhl\u00e9dnu.<\/div>\n
Pomalu dojdu k jednomu z polorozpadl\u00fdch panel\u00e1k\u016f. M\u011bl by to b\u00fdt ten, v n\u011bm\u017e jsem byl „na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b“ u Billa. Aspo\u0148 mysl\u00edm.
U\u017e na prvn\u00ed pohled mi bylo divn\u00e9, \u017ee tu nikdo nen\u00ed. Kdy\u017e jsem tu byl minule, lidmi se to tu jen hem\u017eilo; z tohoto nep\u0159\u00e1telsk\u00e9ho ticha mi b\u011bh\u00e1 mr\u00e1z po z\u00e1dech. Jedin\u00e9, co se v ozv\u011bn\u011b nese domem, jsou m\u00e9 kroky, jejich\u017e zvuk se sna\u017e\u00edm v\u0161emo\u017en\u011b redukovat. Snad a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy doraz\u00edm do k\u00fd\u017een\u00e9ho patra. Ostra\u017eit\u011b dojdu ke dve\u0159\u00edm a chyst\u00e1m se zaklepat, d\u0159ev\u011bn\u00e1 deska se ale pod n\u00e1porem m\u00fdch prst\u016f vylom\u00ed z r\u00e1mu a s nep\u0159\u00edli\u0161 hlasitou r\u00e1nou dopadne na zem a rozv\u00ed\u0159\u00ed prach.<\/div>\n
Vypad\u00e1 to tady jako v n\u011bjak\u00e9m hororu. V\u0161echno je \u0161pinav\u00e9, na zdech chyb\u00ed velk\u00e9 kusy om\u00edtky a v\u0161ude se v\u00e1l\u00ed sklen\u011bn\u00e9 st\u0159epy.
„Marion?“ Za\u0161ept\u00e1m, kdy\u017e si vybav\u00edm jm\u00e9no Billovy „pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed“. \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce. Prosklen\u00e9 dve\u0159e do kuchyn\u011b p\u0159i otev\u00edr\u00e1n\u00ed bolestn\u011b zask\u0159\u00edpou; pohled mi padne na zdevastovan\u00fd n\u00e1bytek.
Postupn\u011b se bytem propracuji a\u017e k Billovu pokoji a po d\u016fkladn\u00e9m n\u00e1dechu otev\u0159u dve\u0159e.
Tahle m\u00edstnost, snad jako jedin\u00e1, nen\u00ed zni\u010den\u00e1. Naopak, nach\u00e1z\u00ed se v pom\u011brn\u011b zachoval\u00e9m stavu. Z rozvrzan\u00e9 postele je sta\u017eeno povle\u010den\u00ed a jedin\u00e9, na co se tedy mohu posadit, je sta\u0159i\u010dk\u00e1 matrace. No, n\u011b\u010d\u00edm m\u011bkk\u00fdm a pohodln\u00fdm rozhodn\u011b nepohrdnu, tak\u017ee se na ni sval\u00edm. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale zji\u0161\u0165uji, jakou jsem ud\u011blal chybu; to kdy\u017e se mi jedna z pru\u017ein zap\u00edchne do zadku a j\u00e1 se slzami v o\u010d\u00edch op\u011bt vysko\u010d\u00edm na nohy. P\u0159i detailn\u00edm pohledu na matraci zji\u0161\u0165uji, \u017ee inkriminovan\u00e1 pru\u017eina rozhodn\u011b nen\u00ed jedin\u00e1, jej\u00ed\u017e hrot tou\u017e\u00ed po kontaktu s lidskou k\u016f\u017e\u00ed. Jak na tomhle Bill proboha mohl sp\u00e1t?!<\/div>\n
St\u00e1le si mas\u00edruj\u00edc zadek, se rozhl\u00ed\u017e\u00edm po pokoji. Polorozpadl\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 je pr\u00e1zdn\u00e1, v\u0161imnu si ale r\u00e1me\u010dku, le\u017e\u00edc\u00edho na podlaze v rohu m\u00edstnosti. Opatrn\u011b jej zdv\u00edh\u00e1m. Je v n\u011bm fotka. To je samoz\u0159ejm\u011b ohromn\u011b p\u0159ekvapiv\u00e9, \u017ee. Na fotce byl Bill. Ale ne takov\u00fd, jak\u00e9ho ho zn\u00e1m. Bill na obr\u00e1zku byl\u2026 voj\u00e1k. Na fotce vypadal o moc mlad\u0161\u00ed ne\u017e dnes, asi tak na patn\u00e1ct. Vlasy m\u011bl kr\u00e1tk\u00e9 a rozcuchan\u00e9, tv\u00e1\u0159 u\u017e tehdy zjizvenou, p\u0159esto se usm\u00edval a vedle n\u011bj st\u00e1l jin\u00fd chlapec, o n\u011bkolik let star\u0161\u00ed, a obj\u00edmal jej kolem pasu. V pozad\u00ed byla vid\u011bt \u010d\u00e1st vojensk\u00e9ho karavanu. Jako posledn\u00ed jsem si v\u0161iml p\u0159ilby, ji\u017e Bill dr\u017eel v ruce.
P\u0159i pohledu na fotku se mi o\u010di znovu zalily slzami. Vypadali oba tak \u0161\u0165astn\u011b. Hlavou se mi honily tis\u00edce ot\u00e1zek, nicm\u00e9n\u011b, p\u0159inutil jsem se je potla\u010dit, vyt\u00e1hl fotku z r\u00e1mu a str\u010dil si ji do kapsy. Te\u010f jsem mohl d\u016fm opustit.<\/div>\n
Na ulici jsem se dostal rychle, poh\u00e1n\u011bla m\u011b hlavn\u011b nutkav\u00e1 pot\u0159eba \u010derstv\u00e9ho vzduchu. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se zhluboka nadechl a pohledem na v\u011b\u017e kostela se ujistil o dostatku \u010dasu. Takto zabezpe\u010den (ha ha) jsem se vydal sm\u011brem k hlavn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b.
Na rohu ulice jsem si v\u0161iml mu\u017ee, op\u00edraj\u00edc\u00edho se o plot, odkud jsem j\u00e1 ned\u00e1vno pozoroval Bill\u016fv odjezd. Kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl, odhodil cigaretu a zkoumav\u011b se na m\u011b zad\u00edval. Nev\u011bnoval jsem mu pozornost, kdy\u017e jsem se ale dostal k p\u0159echodu a \u010dekal, a\u017e na semaforu blikne zelen\u00e1, najednou tu byl taky. P\u0159e\u0161li jsme, a j\u00e1 jsem se pro jistotu vydal na opa\u010dnou stranu, ne\u017e jsem m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu, a taky o n\u011bco rychleji – s pot\u011b\u0161en\u00edm jsem shledal, \u017ee mu\u017e zam\u00ed\u0159il jinam ne\u017e j\u00e1, a dokonce jsem si dovolil na chv\u00edli se posadit na popsanou lavi\u010dku.
Sotva jsem se jak\u017e tak\u017e uvelebil, najednou tu byl zas. Posadil se p\u0159\u00edmo vedle m\u011b, ale ned\u00edval se na m\u011b. Ztuhl jsem. Vyza\u0159ovalo z n\u011bj nebezpe\u010d\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem vstal a vydal se ulic\u00ed d\u00e1l; brzy jsem v\u0161ak shledal, \u017ee je op\u011bt za mnou. To u\u017e se m\u011b opravdu za\u010d\u00ednala zmoc\u0148ovat panika; rozb\u011bhl jsem se pry\u010d, nejrychleji, jak jsem um\u011bl. Rozb\u011bhl se za mnou. Te\u010f u\u017e jsem nepochyboval, \u017ee po mn\u011b jde. B\u011b\u017eel jsem, co mi s\u00edly sta\u010dily, nicm\u00e9n\u011b moje odm\u00edt\u00e1n\u00ed j\u00eddla v posledn\u00ed dob\u011b, a taky absence tr\u00e9ninku, sehr\u00e1ly svou roli. Brzy u\u017e jsem nesta\u010dil.
To je m\u016fj konec, blesklo mi hlavou, kdy\u017e po mn\u011b sko\u010dil a p\u0159im\u00e1\u010dkl m\u011b k zemi.
V\u0161echno mi splynulo v jednu rozmazanou \u0161mouhu ud\u00e1lost\u00ed. Bolest v od\u0159en\u00fdch kolenech a dlan\u00edch, strach, nejistota. V\u00edm jen, \u017ee mi n\u011bco p\u0159et\u00e1hl p\u0159es hlavu a n\u011bkam m\u011b vedl, ne ale moc dlouho. A najednou jich bylo v\u00edc, p\u0159ed\u00e1vali si m\u011b jako bal\u00edk na po\u0161t\u011b, \u0161el jsem z rukou do rukou a nev\u011bd\u011bl, co bude, a pak m\u011b polo\u017eili na zem, ale u\u017e to nebyl asfalt. Tahle zem\u011b byla m\u011bk\u010d\u00ed a o n\u011bco pohodln\u011bj\u0161\u00ed. Sly\u0161el jsem zav\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed, zn\u011blo jako u dod\u00e1vky (co\u017e pozn\u00e1m, proto\u017ee dod\u00e1vku jsme dlouho m\u011bli doma), a pak tlumen\u00e9 hlasy. N\u011bkolik mu\u017e\u016f a jedna, mo\u017en\u00e1 dv\u011b \u017eeny, diskutovaly, nejsp\u00ed\u0161, o m\u00e9m dal\u0161\u00edm osudu. Nerozum\u011bl jsem jim ani slovo. Kdy\u017e hovor skon\u010dil, n\u011bkdo si nastoupil do auta a nastartoval.
A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1m sv\u00e1zan\u00e9 ruce.
Pokusil jsem se vydat n\u011bjak\u00fd zvuk.
„Ticho bude\u0161.“ Ozvalo se zep\u0159edu; \u017eensk\u00fdm hlasem s nezn\u00e1m\u00fdm p\u0159\u00edzvukem.
Nech\u00e1pal jsem nic.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Ticho.Pr\u00e1zdno.Tma\u2026 Prudce sebou trhnu a otev\u00edr\u00e1m o\u010di. Nade mnou se skv\u00ed b\u011blostn\u00fd strop, zdoben\u00fd zlatav\u00fdmi prou\u017eky od slunce.Posad\u00edm se a s radost\u00ed shled\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem st\u00e1le ve sv\u00e9m pokoji. Na\u0161t\u011bst\u00ed.Pohledem na hodiny zji\u0161\u0165uji, \u017ee jsem spal docela dlouho. A tak\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-12885","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12885","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12885"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12885\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12885"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12885"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12885"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}