{"id":12890,"date":"2009-12-10T15:00:00","date_gmt":"2009-12-10T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12860"},"modified":"2009-12-10T15:00:00","modified_gmt":"2009-12-10T14:00:00","slug":"hope-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/10\/hope-37\/","title":{"rendered":"Hope 37."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ud\u011blal jsem chybu, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ty odpou\u0161t\u011bt um\u00ed\u0161<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ozv\u011bna tich\u00fdch krok\u016f se pomalu linula zahradou. V\u0161ude kolem se rozl\u00e9hal tmav\u00fd st\u00edn pozdn\u00edho ve\u010dera.<\/div>\n
Osoba, je\u017e nejist\u011b kr\u00e1\u010dela ke sv\u00e9mu c\u00edli, se nejednou zarazila uprost\u0159ed kroku.<\/div>\n
V\u00e1hal. M\u00e1 j\u00edt d\u00e1l? Nem\u00e1 j\u00edt d\u00e1l?<\/div>\n
Tak dlouho nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee si nedovolil oto\u010dit se a odej\u00edt pry\u010d. U roztomil\u00e9 zahradn\u00ed houpa\u010dky sed\u011bla sklon\u011bn\u00e1 postava a h\u00e1zela mal\u00fd m\u00ed\u010dek d\u00edt\u011bti, kter\u00e9 sed\u011blo jenom kous\u00ednek od n\u00ed. U\u017e zd\u00e1lky sly\u0161el tich\u00fd sm\u00edch a povzbudiv\u00e1 slova, kter\u00e1 byla v\u011bnov\u00e1na mal\u00e9 hol\u010di\u010dce, kter\u00e9 se neda\u0159ilo m\u00ed\u010d chytit. Kolem nich b\u011bhal mal\u00fd pejsek a soud\u011b podle soustavn\u00e9ho vrt\u011bn\u00ed ocasem, si cht\u011bl taky hr\u00e1t. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by m\u011bl Bill psa. Jedin\u00e9, na co si moc dob\u0159e pamatoval, byly chv\u00edle, kter\u00e9 s Billem jako mal\u00ed kluci na t\u00e9 houpa\u010dce str\u00e1vili. Hr\u00e1li si spolu a bl\u00e1znili tak, jak to d\u011bl\u00e1vaj\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. A on to v\u0161echno zni\u010dil. V\u0161echno zkazil svou hloupou \u017e\u00e1rlivost\u00ed.<\/div>\n
A bylo by to ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, kdyby Bill v\u011bd\u011bl celou pravdu. Kdyby zjistil, \u017ee to d\u00edky n\u011bmu skon\u010dil Tom v nemocnici, u\u017e nikdy by s n\u00edm nepromluvil. Byl by schopn\u00fd jej nen\u00e1vid\u011bt po tom v\u0161em? Opravdu by to Bill dok\u00e1zal?<\/div>\n
V o\u010d\u00edch jej \u0161t\u00edpaly slzy, hlavou mu vrtaly nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ot\u00e1zky. M\u011bl strach. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b jeden krok, Tom se oto\u010d\u00ed a uvid\u00ed jej. Op\u011bt zav\u00e1hal. Stejn\u011b mu to neodpust\u00ed\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jsi \u0161ikulka,“ pohladil jsem malou po baculat\u00e9m l\u00ed\u010dku, kdy\u017e se j\u00ed kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo chytit m\u00ed\u010d. Til\u00ed se na m\u011b rozko\u0161n\u011b zaculila, sundala si sv\u016fj mal\u00fd klobouk a za\u010dala n\u00edm vesele m\u00e1vat kolem sebe. Jak jsem \u0159\u00edkal. \u00dapln\u011b jako Bill. I jeho reakce byly v\u017edycky takhle kouzeln\u011b roztomil\u00e9 a ne\u010dekan\u00e9. I te\u010f bych jej cht\u011bl m\u00edt u sebe, ale bohu\u017eel to nebylo mo\u017en\u00e9, proto\u017ee hned po p\u0159\u00edjezdu zp\u00e1tky dom\u016f usnul, a j\u00e1 jsem jej nechal sp\u00e1t. Cht\u011bl jsem, aby si alespo\u0148 jednou po\u0159\u00e1dn\u011b odpo\u010dinul, a proto jsem jej nevzbudil. Simone \u0161la mezit\u00edm uva\u0159it ve\u010de\u0159i a j\u00e1 jsem vzal malou na zahradu.<\/div>\n
Tohle m\u00edsto jsem na jejich dom\u011b miloval snad nejv\u00edce. Miloval jsem v\u0161echny ty kyti\u010dky, stromky, jejich houpa\u010dku i sad Billovy maminky, ve kter\u00e9m jsme se s Billem poprv\u00e9 milovali…<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011bdomky jsem sklouzl pohledem na m\u00edsto, kde tehdy le\u017eela na\u0161e deka a nev\u011bdomky jsem se usm\u00e1l. \u0160koda, \u017ee to v\u0161echno muselo skon\u010dit takhle.<\/div>\n
Pohled mi padl na zlomenou ruku, ve kter\u00e9 jsem c\u00edtil ostrou bolest. Simone nebyla nad\u0161en\u00e1, kdy\u017e jsem se kulhaj\u00edc vydal s Til\u00ed na zahradu, ale j\u00e1 jsem opravdu cht\u011bl. V\u00edm, \u017ee by mi to Bill nedovolil, ale cht\u011bl jsem j\u00edt je\u0161t\u011b na chvilku ven. A nav\u00edc, tohle m\u00edsto jsem opravdu miloval.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b probral ze sv\u00fdch my\u0161lenek, Til\u00ed u\u017e u m\u011b nebyla. Na m\u00edst\u011b, kde p\u0159edt\u00edm sed\u011bla a vesele si tleskala, z\u016fstal jenom jej\u00ed klobouk. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Til\u00ed byla asi tak t\u0159i metry ode m\u011b, po \u010dty\u0159ech se bl\u00ed\u017eila k tmav\u00e9 osob\u011b, op\u00edraj\u00edc\u00ed se o ze\u010f domu. V tu chv\u00edli jsem \u00fapln\u011b ztuhl. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se d\u00edval na tmav\u00fd st\u00edn p\u0159ed sebou. Cht\u011bl jsem vst\u00e1t, ale prudk\u00e1 bolest nohou m\u011b srazila k zemi. Zhluboka d\u00fdchaj\u00edc a v\u0161\u00ed silou potla\u010duj\u00edc bolest, jsem to zkusil je\u0161t\u011b jednou. To u\u017e ale Til\u00ed spo\u010d\u00edvala v n\u00e1ru\u010d\u00ed osoby, kter\u00e1 m\u011b tolik vyd\u011bsila.<\/p>\n<\/div>\n
„Dej mi ji,“ odm\u00edtal jsem se mu pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e. Nat\u00e1hl jsem po n\u00ed ruku, d\u00edvaj\u00edc se do zem\u011b a jedin\u00fdm m\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm bylo, aby uposlechl, dal mi ji a ode\u0161el.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Nem\u00e1m doj\u00edt pro Billa?“ Til\u00ed opatrn\u011b polo\u017eil vedle m\u011b a s\u00e1m si ke mn\u011b klekl. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it tomu, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Nejd\u0159\u00edv prozradil bratranci, kde bydl\u00edm, a te\u010f se o m\u011b snad b\u00e1l. Trpce jsem si skousl rty, vzal jsem Til\u00ed jednou rukou do n\u00e1ru\u010de a posadil jsem si ji na kl\u00edn. Vypadala jako and\u00edlek. D\u00edvala se na m\u011b velik\u00fdma posmutn\u011bl\u00fdma o\u010dima, z\u0159ejm\u011b \u010dekala, \u017ee se na ni usm\u011bju tak jako poka\u017ed\u00e9.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem to. P\u0159itulila se ke mn\u011b a hlavu zavrtala do m\u00e9 mikiny.<\/div>\n
„Je mi fajn,“ procedil jsem skrz pevn\u011b semknut\u00e9 rty, po\u0159\u00e1d jsem v\u0161ak odm\u00edtal op\u011btovat jeho p\u0159\u00edm\u00fd pohled.<\/div>\n
„Co je to za pejska? Je roztomilej,“ zeptal se po del\u0161\u00ed chv\u00edli ticha a zlehka pohladil Hope po z\u00e1dech. Neodpov\u011bd\u011bl jsem. Nem\u011bl jsem s\u00edlu nav\u00e1zat s n\u00edm del\u0161\u00ed rozhovor. Jenom jsem si k sob\u011b Til\u00ed p\u0159itulil je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Tome,“ vysloven\u00ed m\u00e9ho jm\u00e9na m\u011b donutilo pod\u00edvat se na n\u011bj. Poprv\u00e9 m\u011b oslovil m\u00fdm jm\u00e9nem. Poprv\u00e9 mi ne\u0159ekl tul\u00e1ku nebo \u017eebr\u00e1ku. Poprv\u00e9 se na m\u011b ned\u00edval s takov\u00fdm odporem a nen\u00e1vist\u00ed jako je\u0161t\u011b ned\u00e1vno. O\u010di se mu leskly, po tv\u00e1\u0159i mu dokonce st\u00e9kala slza.<\/div>\n
T\u0159\u00e1sl se a vypadal bezmocn\u00fd.<\/div>\n
„Moc m\u011b to v\u0161echno mrz\u00ed. Omlouv\u00e1m se za v\u0161echno, co jsem ti ud\u011blal. Za v\u0161echno, co jsem ti kdy \u0159ekl. Byla to chyba. Ud\u011blal jsem velikou chybu, a te\u010f jsem ztratil mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem cht\u011bl z\u00edskat.“<\/div>\n
„Cht\u011bl z\u00edskat?“ prol\u00e9tl jsem jeho obli\u010dej nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem. „Ty jsi to tak\u00e9 i z\u00edskal! Nen\u00e1vid\u011bl jsi m\u011b od prvn\u00ed chv\u00edle. A te\u010f na sob\u011b nem\u00e1m jedin\u00e9 m\u00edsto, kde by nebyla mod\u0159ina. Nedok\u00e1\u017eu bez pomoci proj\u00edt s\u00e1m ani n\u011bkolik metr\u016f. Je tohle to, co si cht\u011bl?“ m\u016fj t\u00f3n hlasu byl po\u0159\u00e1d smutn\u00fd, tich\u00fd a pln\u00fd bolesti. Nikdy jsem nedok\u00e1zal b\u00fdt na n\u011bkoho zl\u00fd, nebo po n\u011bkom k\u0159i\u010det. Ani po tom v\u0161em, co mi ud\u011blal, to ne\u0161lo.<\/div>\n
Andreas ti\u0161e popot\u00e1hl a t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zak\u00fdval hlavou. „To jsem necht\u011bl,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je u\u017e ale tro\u0161i\u010dku pozd\u011b litovat,“ sklopil jsem hlavu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m se. Ud\u011blal jsem velikou chybu, kterou mi mo\u017en\u00e1 neodpust\u00ed\u0161, ale cht\u011bl jsem to jenom zkusit,“ naposled se na m\u011b zad\u00edval a vstal. Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se d\u00edval na Til\u00ed, kter\u00e1 si vesele hr\u00e1la s malou vy\u0161\u00edvanou beru\u0161kou, ji\u017e m\u011bla na tri\u010dku, a j\u00e1 si pomalu uv\u011bdomoval, co ud\u011blal.<\/div>\n
Ud\u011blal sice velikou chybu, ale omluvil se.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el za mnou i p\u0159esto, \u017ee jsem mu tehdy v nemocnici \u0159ekl, aby ode\u0161el. I p\u0159esto, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00edm z\u0159ejm\u011b nebudu cht\u00edt mluvit. P\u0159esto to zkusil.<\/div>\n
Tehdy, kdy\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee byl stejn\u00fd jako bratranec, jsem se zm\u00fdlil. Bratranec d\u011blal chyby a ubli\u017eoval lidem, ale nikdy se nikomu neomluvil. Nikdy si svou chybu nep\u0159iznal.<\/div>\n
„Andreasi?“ zavolal jsem za n\u00edm, sotva ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f. S nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch se na m\u011b oto\u010dil, dokonce se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Po… pomohl bys mi pros\u00edm vst\u00e1t?“ zeptal jsem se jej smutn\u00fdm hlasem. Opravdu m\u011b to bolelo, s\u00e1m bych nedok\u00e1zal vst\u00e1t.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ je\u0161t\u011b jednou se na m\u011b pousm\u00e1l, set\u0159el si zbyl\u00e9 slzy a popo\u0161el op\u011bt ke mn\u011b\u2026<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ Simone se na m\u011b je\u0161t\u011b jednou zad\u00edvala v p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee budu souhlasit s t\u00edm, aby m\u011b vzala do nemocnice.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku. Jenom jsem prudce vstal, je to moje chyba,“ odpov\u011bd\u011bl jsem ti\u0161e a vlo\u017eil jsem Til\u00ed do pusinky dal\u0161\u00edho gum\u00eddka.<\/div>\n
„Bill by nebyl r\u00e1d, kdyby v\u011bd\u011bl, co se stalo. M\u00e1 o tebe strach. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt opatrn\u011bj\u0161\u00ed,“ zlehka m\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a jedn\u00edm stisknut\u00edm tla\u010d\u00edtka vypla nesmysln\u00fd po\u0159\u00e1d, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b d\u00e1vali v televizi.<\/div>\n
M\u011bla pravdu. Bill by nebyl r\u00e1d. Kdyby se mi opravdu n\u011bco stalo a j\u00e1 bych skon\u010dil op\u011bt v nemocnici, p\u0159inesl bych mu akor\u00e1t dal\u0161\u00ed tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n
„Budu,“ sl\u00edbil jsem a co nejopatrn\u011bji jsem se postavil. Cht\u011bl jsem j\u00edt nahoru za Billem, zan\u00e9st mu ve\u010de\u0159i a b\u00fdt s n\u00edm. Po tom v\u0161em, co se dnes stalo, jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e le\u017eet u n\u011bj a u\u017e\u00edvat si jeho bl\u00edzkosti.<\/div>\n
„Tome, pot\u0159ebovala bych s tebou je\u0161t\u011b o n\u011b\u010dem mluvit,“ Simone si posadila malou Til\u00ed na kl\u00edn a zad\u00edvala se na m\u011b ustaran\u00fdma o\u010dima. Nestihl jsem ani zareagovat, a u\u017e se zhluboka nadechla a pokra\u010dovala d\u00e1l. „V\u00edm o tom, co se d\u011bje mezi tebou a m\u00fdm synem,“ v tu chv\u00edli jsem na v\u0161echnu bolest, kterou jsem c\u00edtil, zapomn\u011bl a bezradn\u011b jsem se d\u00edval do jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 byla neutr\u00e1ln\u011b klidn\u00e1. Z\u016fstal jsem st\u00e1t u dve\u0159\u00ed, pevn\u011b se p\u0159idr\u017euj\u00edc jejich r\u00e1mu, neschopen slova.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1da, Tome. P\u0159eju si jenom, abys mi \u0159ekl, co k m\u00e9mu synovi skute\u010dn\u011b c\u00edt\u00ed\u0161. Pokud jde o pouh\u00fd flirt, pros\u00edm, \u0159ekni mi to. Jste kluci, byli jste dlouho spolu, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee n\u011bkdy prost\u011b p\u0159esko\u010d\u00ed jiskra a je to. Pochybuju, \u017ee je to v\u0161ak natolik siln\u00e9, abyste spolu vytvo\u0159ili rodinu a \u017eili spole\u010dn\u011b tak, jak se \u017e\u00edt m\u00e1,“ jej\u00ed slova sice d\u00e1vala smysl, ale jenom z jej\u00edho pohledu. Ne z toho m\u00e9ho. Jenom j\u00e1 jsem p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak moc byla moje l\u00e1ska siln\u00e1. Proto byla moje odpov\u011b\u010f takov\u00e1, jak\u00e1 byla.<\/div>\n
„M\u00fdl\u00edte se, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. To mezi n\u00e1ma je mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed,“ vzal jsem do dlan\u00ed jeho ve\u010de\u0159i a pomalu jsem odkr\u00e1\u010del pry\u010d\u2026
<\/p>\n

Nad\u011bje p\u0159ich\u00e1z\u00ed k \u010dlov\u011bku spolu s jin\u00fdm \u010dlov\u011bkem… Dante Alighieri<\/em><\/div>\n

To nad\u011bje mi t\u011b p\u0159inesla, Bille…<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Ud\u011blal jsem chybu, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ty odpou\u0161t\u011bt um\u00ed\u0161 Ozv\u011bna tich\u00fdch krok\u016f se pomalu linula zahradou. V\u0161ude kolem se rozl\u00e9hal tmav\u00fd st\u00edn pozdn\u00edho ve\u010dera. Osoba, je\u017e nejist\u011b kr\u00e1\u010dela ke sv\u00e9mu c\u00edli, se nejednou zarazila uprost\u0159ed kroku. V\u00e1hal. M\u00e1 j\u00edt d\u00e1l?<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-12890","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12890","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12890"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12890\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12890"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12890"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12890"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}