{"id":12898,"date":"2009-12-09T16:00:00","date_gmt":"2009-12-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12867"},"modified":"2009-12-09T16:00:00","modified_gmt":"2009-12-09T15:00:00","slug":"midnight-star-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/09\/midnight-star-4\/","title":{"rendered":"Midnight star 4."},"content":{"rendered":"
autor: Bajik<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
You don’t know me
Don’t ignore me
You don’t want me there
You just shut me out
You don’t know me
Don’t ignore me
If you had your way
You’d just shut me up
Make me go away<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pro n\u011bkoho pot\u0159ebn\u00fd, pro n\u011bkoho necht\u011bn\u00fd<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
*~*<\/div>\n
New York – usedlost pana D. – v\u011b\u017e<\/p>\n<\/div>\n
Jedin\u00e9, co vid\u011bl, byl st\u00edn v d\u00e1lce asi dvaceti krok\u016f. Vlastn\u011b ani nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee n\u011bco uvid\u00ed. V m\u00edstnosti bylo \u0161ero a jeho o\u010di nem\u011bly takov\u00e9 vlastnosti jako o\u010di ko\u010di\u010d\u00ed, kter\u00e9 v \u0161eru pr\u00fd vid\u00ed podstatn\u011b l\u00e9pe ne\u017e lid\u00e9.<\/div>\n
St\u00edn p\u0159e\u0161el o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e. Bill v n\u011bm poznal postavu z fotografie, kdy\u017e u\u017e st\u00e1l p\u00e1r krok\u016f p\u0159ed n\u00edm; dr\u017eel si sv\u016fj odm\u00edtav\u00fd odstup. \u010cern\u00e9 rovn\u00e9 vlasy mu spl\u00fdvaly na ramena a v jeho o\u010d\u00edch bylo zn\u00e1t nep\u0159\u00e1telstv\u00ed. Pohrdav\u00fd pohled, jako by snad on byl n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
„Ty jse\u0161 ten novej?“ zeptal se jej stejn\u00fdm t\u00f3nem, jak\u00fd Bill o\u010dek\u00e1val. Nad\u0159azen\u00fd, pohrdav\u00fd, znechucen\u00fd, vysm\u00edvav\u00fd.<\/div>\n
„A ty teda potom mus\u00ed\u0161 b\u00fdt ten starej,“ odv\u011btil mu Bill stejn\u00fdm t\u00f3nem a sjel jej od hlavy a\u017e k pat\u011b. Pod oby\u010dejn\u00fdm b\u00edl\u00fdm tri\u010dkem byly zn\u00e1t svaly, ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb jeho t\u011bla; vlasy barvy havran\u00ed \u010dern\u011b u\u017e od pohledu byly hedv\u00e1bn\u011b hebk\u00e9; t\u00e9m\u011b\u0159 bezbarv\u00e9 rty zdobila \u010dern\u00e1 ozdoba. Vypadal mnohem l\u00e9pe ne\u017e na t\u00e9 fotografii.<\/div>\n
„Tak\u017ee to ty n\u00e1s m\u00e1\u0161 dou\u010dovat?“ zeptal se jej chlapec st\u00e1le stejn\u00fdm t\u00f3nem a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu na minim\u00e1ln\u00ed vzd\u00e1lenost. Pomal\u00fdm krokem si jej obe\u0161el a pohledem jej zkoumal. Musel si p\u0159iznat, \u017ee netu\u0161il, \u017ee by jeho otec mohl najmout n\u011bkoho tak mlad\u00e9ho. Kolik mu mohlo b\u00fdt? Sedmn\u00e1ct? Maxim\u00e1ln\u011b osmn\u00e1ct. S\u00e1m osobn\u011b si p\u0159edstavoval, \u017ee najme n\u011bjak\u00e9ho star\u00e9ho pupkat\u00e9ho neatraktivn\u00edho sta\u0159\u00ed\u010dka, co bude m\u00edt za sebou nejm\u00e9n\u011b 40 let praxe, ne n\u011bco mlad\u00e9ho huben\u00e9ho a stra\u0161n\u011b atraktivn\u00edho, co teprve vylezlo ze \u0161kolky. A nav\u00edc – n\u00e1dhern\u011b von\u011bl\u2026<\/div>\n
\n
„P\u0159edstav si, \u017ee jo. To potom nejsp\u00ed\u0161 znamen\u00e1, \u017ee budu u\u010dit i tebe, co?“ zeptal se jej na opl\u00e1tku Bill a sna\u017eil se, aby to zn\u011blo co nejotr\u00e1ven\u011bji. Chlapec se mu pod\u00edval zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed; teprve te\u010f mohl ur\u010dit jejich barvu. Byly tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 a\u017e \u010dern\u00e9. Kontrastovaly s bledou poko\u017ekou jako uhl\u00edky na sn\u011bhul\u00e1kovi.<\/div>\n
Za to o\u010di, do kter\u00fdch se d\u00edval bled\u00fd chlapec, byly karamelov\u011b hn\u011bd\u00e9. Zd\u00e1ly se b\u00fdt pln\u00e9 \u017eivota, p\u0159i\u010dem\u017e u\u017e byly d\u00e1vno mrtv\u00e9. Bylo v nich vid\u011bt, \u017ee v\u0161echny sny u\u017e zatratil, \u017ee to, pro co \u017eil, bylo nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/div>\n
„Taky mi to d\u011bl\u00e1 velikou radost, stejn\u011b jako tob\u011b,“ \u0159ekl Bill nez\u00e1vazn\u011b, kdy\u017e mu chlapec neodpov\u011bd\u011bl a jeho ot\u00e1zku ignoroval.<\/div>\n
„To potom m\u00e1me n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho,“ \u0161eptnul znechucen\u011b a jeho hlas se vytratil do ztracena. Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a ode\u0161el zp\u00e1tky do tmy.<\/div>\n
„Asi nejste \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed rodinka, co?“ nakousnul Bill a \u010dekal, \u017ee jej chlapec p\u0159ijde zamordovat. Trefil se do citliv\u00e9ho m\u00edsta, p\u0159\u00edmo do \u010dern\u00e9ho. Zastavil se toti\u017e na m\u00edst\u011b a dlan\u011b sev\u0159el v p\u011bst.<\/div>\n
„Podle \u010deho soud\u00ed\u0161?“ zeptal se popuzen\u011b ten bled\u00fd a oto\u010dil se. Tohle ka\u017edop\u00e1dn\u011b nem\u011bl \u0159\u00edkat. Co si to ten fracek dovoluje?<\/div>\n
„Jm\u00e9na tv\u00fdch sester, tv\u016fj z\u00e1hadn\u00fd otec a tenhle bar\u00e1k. Nav\u00edc v\u0161ichni vypad\u00e1te jako ze \u0161patn\u00fdho filmu o up\u00edrech,“ p\u0159itvrdil Bill. R\u00e1d lidi slovn\u011b provokoval; v\u017edycky se pod tlakem zlosti pro\u0159ekli a \u0159ekli pravdu. Na to, \u017ee mu bylo osmn\u00e1ct, toho v\u011bd\u011bl o lidech spoustu. Byl dobr\u00fd pozorovatel.<\/div>\n
„\u0160patnej film o up\u00edrech?“ zeptal se jej bledule a ho\u0159ce se nahlas zasm\u00e1l. „A v\u011bd\u011bls, \u017ee pr\u00e1v\u011b ty jse\u0161 v tom \u0161patn\u00fdm filmu o up\u00edrech hlavn\u00ed role?“ jeho \u00fasm\u011bv zmizel a Bill nesta\u010dil ani mrknout a st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm. Jeho o\u010di \u017ehnuly zlost\u00ed.<\/div>\n
„Tak to aspo\u0148 dostanu v\u011bt\u0161\u00ed honor\u00e1\u0159,“ odpov\u011bd\u011bl Bill nez\u00e1vazn\u011b a pak se usm\u00e1l. Chlapec stoj\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu vycenil zuby a p\u0159itiskl jej ke dve\u0159\u00edm. C\u00edtil chlad jeho k\u016f\u017ee p\u0159es tri\u010dko a tenkou mikinu. Byl to moment; Bill si ani nev\u0161imnul, \u017ee dve\u0159e zav\u0159el. On s\u00e1m je toti\u017e nechal otev\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„A na co ti ten honor\u00e1\u0159 bude, kdy\u017e bude\u0161 mrtv\u00fd, co?“ zeptal se jej a odhrnul mu vlasy stejn\u00e9 barvy jako ty jeho z krku.<\/div>\n
Teprve te\u010f Billovi do\u0161lo, \u017ee to opravdu bude up\u00edr, \u017ee za\u0161el a\u017e moc daleko. A co bylo na tom hor\u0161\u00edho – nebr\u00e1nil se. Pud sebez\u00e1chovy se nedostavil. V\u011bd\u011bl, c\u00edtil, jak mu v \u017eil\u00e1ch koluje adrenalin z toho, co bude. Jeho srdce tlouklo zb\u011bsile na poplach, a kdyby mohlo, vysko\u010dilo by mu z hrudi a uteklo daleko pry\u010d. Nedok\u00e1zal se br\u00e1nit, prost\u011b to ne\u0161lo.<\/div>\n
Vlastn\u011b se jej ani neb\u00e1l.<\/div>\n
Pocit strachu se nedostavil ani v tu chv\u00edli, kdy\u017e se mu kluk pod\u00edval do o\u010d\u00ed, a on mohl vid\u011bt, jak se m\u011bn\u00ed jejich barva na sv\u011btle modrou. Bled\u00fd chlapec se lehce zasm\u00e1l, \u010d\u00edm\u017e uk\u00e1zal sv\u00e9 perfektn\u011b rovn\u00e9 a b\u00edl\u00e9 zoubky s dlouh\u00fdmi \u0161pi\u010dat\u00fdmi \u0161pi\u010d\u00e1ky.<\/div>\n
Rukou ho chytl pod krkem a p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159ejel palcem po jeho kr\u010dn\u00ed tepn\u011b, snad aby v\u011bd\u011bl, jak zb\u011bsile mu bije srdce; bylo to, jako by se jej dotkl kus ledu. P\u0159ilo\u017eil rty k jeho krku a vy\u010dkal, co bude jeho ob\u011b\u0165 d\u011blat. C\u00edtil jeho horkou krev, u\u017e\u00edval si ten pocit, jak bije do jeho rt\u016f; v\u017edy\u0165 by sta\u010dilo jen m\u00e1lo, jen tro\u0161ku pootev\u0159\u00edt \u00fasta\u2026 O\u010dek\u00e1val, \u017ee se bude vzpouzet, k\u0159i\u010det, je\u010det, kopat kolem sebe. Ale nic takov\u00e9ho se nestalo. Odt\u00e1hl se od n\u011bj a nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
„Co? M\u00e1m snad za\u010d\u00edt d\u011blat sc\u00e9nu? Promi\u0148, ale na tohle nejsem stav\u011bnej. Chce\u0161 m\u011b kousnout, tak si m\u011b pro m\u011b za m\u011b kousni,“ \u0159ekl Bill naoko znud\u011bn\u011b, jeho tep se za\u010dal zpomalovat, jak se up\u00edrovy o\u010di m\u011bnily zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd by se br\u00e1nil,“ podotknul up\u00edr a sundal ruku z jeho krku. Bill si jej p\u00e1rkr\u00e1t promnul, aby zahnal ten chlad, kter\u00fd prostoupil hluboko pod jeho k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Nejsem jako ka\u017ed\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl mu stroze Bill a spustil ruku dol\u016f. „Hele, ty m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 u\u017e jen od pohledu a j\u00e1 t\u011b m\u00e1m dou\u010dovat. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdybychom uzav\u0159eli dohodu.“<\/div>\n
„Dohodu? Odkdy lid\u00e9 smlouvaj\u00ed s up\u00edry o dohod\u011b?“ zasm\u00e1l se trpce up\u00edr.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b odte\u010f,“ \u0159ekl Bill v\u00e1\u017en\u011b a po\u010dkal, a\u017e se uklidn\u00ed. „J\u00e1 t\u011b nebudu nijak otravovat, budu d\u011blat, \u017ee v m\u00edstnosti nejsi, pokud bude\u0161 cht\u00edt, a ty se m\u011b nebude\u0161 pokou\u0161et v\u00edckr\u00e1t zab\u00edt. Ale dou\u010dovat t\u011b budu stejn\u011b, na tom nic nezm\u011bn\u00ed\u0161. Plat\u00ed?“ a nat\u00e1hnul k n\u011bmu ruku. Mo\u017en\u00e1 byl p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00e1hov\u00fd, \u017ee si myslel, \u017ee by na tohle mohl p\u0159istoupit.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl up\u00edr a zalo\u017eil ruce na prsa. Tenhle sopl\u00edk mu p\u0159ece nebude \u0159\u00edkat, co m\u016f\u017ee a co ne. Kdy\u017e dostane hlad, bude prvn\u00ed po ruce, to a\u0165 si nemysl\u00ed, \u017ee ne. Na n\u011bjakou jeho dohodu se m\u016f\u017ee akor\u00e1t tak\u2026<\/div>\n
„To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ usm\u00e1l se neup\u0159\u00edmn\u011b, hran\u011b Bill. „Tak\u017ee tady se schov\u00e1v\u00e1\u0161?“ zkusil se na n\u011bj norm\u00e1ln\u011b promluvit a \u010dekal odpov\u011b\u010f, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee nic kladn\u00e9ho to ur\u010dit\u011b nebude.<\/div>\n
„\u0158\u00edkals, \u017ee m\u011b nebude\u0161 otravovat,“ podotkl up\u00edr a pohodil hlavou. U\u017e by se m\u011bl nechat ost\u0159\u00edhat, chce to zm\u011bnu. Dlouh\u00fd vlasy jsou na nic.<\/div>\n
„Pardon teda\u2026 Jen, zabloudil jsem; kde m\u00e1 tv\u016fj otec pracovnu?“<\/div>\n
„Doleva, rovn\u011b, doprava, pak dlouho rovn\u011b, doleva a prvn\u00ed dve\u0159e naproti tob\u011b,“ \u0159ekl automaticky up\u00edr, jak kdyby nad t\u00edm ani nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let. Vlastn\u011b nad t\u00edm nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let, znal ten d\u016fm nazpam\u011b\u0165. Chodba sem, chodba tam, dve\u0159e sem, dve\u0159e tam.<\/div>\n
„D\u00edk, Tome,“ pod\u011bkoval slu\u0161n\u011b Bill a byl p\u0159ekvapen\u00fd s\u00e1m sebou. Skoro nikdy nikomu ned\u011bkoval. Asi byl z toho zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee se nast\u011bhoval k up\u00edr\u016fm, tro\u0161ku mimo. Vlastn\u011b, kdo by nebyl.<\/div>\n
I up\u00edr z\u016fstal st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd. Skoro nikdy nikdo nevyslovoval jeho jm\u00e9no. Edward mu \u0159\u00edkal Pane, jeho otec Synu, a jeho drah\u00e9 a v\u0161emi milovan\u00e9 sest\u0159i\u010dky pro n\u011bj asi nem\u011bly ani jm\u00e9na.<\/div>\n
Nic ne\u0159ekl, vystr\u010dil kluka p\u0159ed dve\u0159e v\u011b\u017ee a zav\u0159el. Vyhoupl se na jeden z tr\u00e1m\u016f, kter\u00e9 byly nejv\u00fd\u0161, a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Ute\u010de, co nejd\u0159\u00edv. Nedok\u00e1\u017ee se d\u00edvat na n\u011bkoho, kdo je tak podobn\u00fd hrab\u011bnce Alexis. Vzpom\u00ednka jej vr\u00e1tila do t\u00e9 noci, kdy se to stalo. V\u0161echno bylo perfektn\u00ed, tak jak to oba dva cht\u011bli. Sta\u010dil v\u0161ak jen pouh\u00fd \u0161patn\u00fd dotek a v\u0161echno bylo pry\u010d. Nav\u017edy.<\/p>\n<\/div>\n
Bill byl vskutku p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee Tom \u0159ekl cestu do pracovny pana D. tak bezchybn\u011b a bezmy\u0161lenkovit\u011b. Zaklepal a vy\u010dkal, a\u017e jej star\u00fd up\u00edr pust\u00ed.<\/div>\n
Up\u00edr. Teprve te\u010f mu do\u0161lo, co to slovo znamen\u00e1.<\/div>\n
Bo\u017ee, upsal se up\u00edru, cel\u00e9 fam\u00edlii up\u00edr\u016f. On m\u011bl dou\u010dovat jeho dcery? To ony by mohly u\u010dit jej! Na co by je m\u011bl u\u010dit t\u0159eba anatomii? V\u017edy\u0165 ony musely b\u00fdt u prvn\u00ed ve\u0159ejn\u00e9 pitvy! Na co by je m\u011bl u\u010dit d\u011bjiny? To ony byly, kdy\u017e se psaly! Ur\u010dit\u011b si pamatovaly alespo\u0148 Napoleona. T\u0159eba to byly kurtiz\u00e1ny, kdo v\u00ed.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozvalo se zpoza dve\u0159\u00ed a Bill chytnul za kliku. Pan D. sed\u011bl za stolem a \u010detl si n\u011bjak\u00e9 spisy nebo co to bylo. Jakmile chlapce uvid\u011bl, na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u00fasm\u011bv a zahodil pap\u00edr na st\u016fl vedle dal\u0161\u00edho kom\u00ednku. „Bille, pot\u0159ebujete n\u011bco? Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, v\u0161echno je v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku,“ teda a\u017e na to, \u017ee m\u011b cht\u011bl tv\u016fj syn zab\u00edt,<\/em> “ jen jsem se tu ztratil. Nech\u00e1pu, jak se tady m\u016f\u017eete vyznat.“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, u\u017e to je p\u00e1r let, co tady bydl\u00edme. Posa\u010f se,“ uk\u00e1zal na k\u0159eslo p\u0159ed stolem. „\u0158eknu Edwardovi, aby ti ud\u011blal n\u011bjak\u00fd jednoduch\u00fd pl\u00e1nek domu,“ \u0159ekl n\u011bjak duchem mimo a zad\u00edval se do n\u011bjak\u00fdch pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„To nemus\u00ed b\u00fdt. N\u011bjak si porad\u00edm s\u00e1m\u2026 Jen jsem se p\u0159i\u0161el zeptat, jestli bych si mohl zavolat\u2026?“ zeptal se opatrn\u011b up\u00edra a po\u010dkal na jeho odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Pan D. se d\u00edval do pap\u00edru. Sam\u00e9 \u017ev\u00e1sty, pomyslel si, zma\u010dkal pap\u00edr a hodil jej vedle stolu. „Ale ano, samoz\u0159ejm\u011b. Telefon ve va\u0161em pokoji je v\u00e1m pln\u011b k dispozici.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pod\u011bkoval slu\u0161n\u011b a vstal ze \u017eidle. Pan D. se usm\u00e1l, av\u0161ak nevzhl\u00e9dnul od pap\u00edru, kter\u00fd te\u010f t\u0159\u00edmal v ruce.<\/div>\n
D\u016fm se ot\u0159\u00e1sl v z\u00e1kladech, kdy\u017e dole bouchly vchodov\u00e9 dve\u0159e. Cel\u00fdm s\u00eddlem se ozval \u017eensk\u00fd sm\u00edch. B\u011bhem okam\u017eiku se rozl\u00e9tly dve\u0159e do otcovy pracovny a v nich st\u00e1ly t\u0159i d\u00edvky, jedna kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1.<\/div>\n
„Tat\u00ednku, u\u017e jsme doma,“ \u0159ekly z\u00e1rove\u0148 a vrhly se na sv\u00e9ho otce.<\/div>\n
„Nejde si va\u0161eho p\u0159\u00edchodu nev\u0161imnout. Jak se v\u00e1m l\u00edbila \u0161kola?“<\/div>\n
„My tam nechceme!“ zak\u0159i\u010dela blond\u00fdnka Marishka, a zbyl\u00e9 dv\u011b se k n\u00ed p\u0159idaly.<\/div>\n
„Tat\u00ednku, nech n\u00e1s doma. Pros\u00edm! U\u017e nebudeme chodit jen po n\u00e1kupech.“<\/div>\n
Av\u0161ak ta\u0161ky zav\u011b\u0161en\u00e9 na jejich ruk\u00e1ch \u0159\u00edkaly n\u011bco jin\u00e9ho. Nebyly ve \u0161kole. Ud\u011blaly si jenom v\u00fdlet do m\u011bsta. V\u017edy\u0165 dneska m\u011bli dov\u00e9zt novou kolekci bot od Manola Blahnika, to si p\u0159ece nemohly nechat uj\u00edt.<\/div>\n
„Ne!“ zak\u0159i\u010del up\u00edr a d\u00edvky se st\u00e1hly do \u00fastran\u00ed. „Nechci o tom u\u017e nic sly\u0161et!“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zat\u00edm ti\u0161e vypa\u0159il z pokoje. Tak\u017ee bude u\u010dit t\u0159i shopaholi\u010dky a jednoho zakomplexovan\u00fdho bl\u00e1zna. Nemluv\u011b o t\u00e9 skute\u010dnosti, \u017ee jsou v\u0161ichni up\u00ed\u0159i. Nic lep\u0161\u00edho si nikdy nemohl p\u0159\u00e1t. Mo\u017en\u00e1 si te\u010f p\u0159\u00e1l, aby byl doma a nechal si nad\u00e1vat od sv\u00e9 opileck\u00e9 matky do idiot\u016f a b\u016fhv\u00ed \u010deho je\u0161t\u011b. I kdy\u017e zase by p\u0159i\u0161el o tohle, o tu mo\u017enost se poznat s up\u00edry, bydlet u nich a pracovat pro n\u011b. V\u0161echno bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e doma.<\/div>\n
Te\u010f bude \u017e\u00edt v luxusu, bude dost\u00e1vat pen\u00edze, bydlet v dom\u011b kde je uklizeno. Nestarat se o to, jestli se matka vr\u00e1t\u00ed z hospody zdrav\u00e1, jestli Candy n\u00e1hodou nem\u00e1 AIDS a s k\u00fdm ho zrovna podvedla.<\/div>\n
V\u0161echno se zd\u00e1 b\u00fdt v tuhle chv\u00edli jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bajik You don’t know meDon’t ignore meYou don’t want me thereYou just shut me outYou don’t know meDon’t ignore meIf you had your wayYou’d just shut me upMake me go away Pro n\u011bkoho pot\u0159ebn\u00fd, pro n\u011bkoho necht\u011bn\u00fd *~* New York –<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[286],"tags":[],"class_list":["post-12898","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-midnight-star"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12898","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12898"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12898\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12898"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12898"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12898"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}