{"id":12909,"date":"2009-12-07T15:00:00","date_gmt":"2009-12-07T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12878"},"modified":"2009-12-07T15:00:00","modified_gmt":"2009-12-07T14:00:00","slug":"hope-36-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/07\/hope-36-2-2\/","title":{"rendered":"Hope 36. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Milov\u00e1n\u00ed u vodop\u00e1du<\/strong><\/div>\n
\n

„Kdy\u017e jsem tady byl naposled, byl jsem je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b,“ st\u00e1li jsme u mal\u00e9ho jez\u00edrka, na jeho\u017e hladin\u011b se odr\u00e1\u017eelo z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce. I kdy\u017e nebylo p\u0159\u00edli\u0161 teplo, slunce lehk\u00e9mu v\u011btru dod\u00e1valo zvl\u00e1\u0161tn\u011b p\u0159\u00edjemnou atmosf\u00e9ru. Kolem n\u00e1s se proch\u00e1zelo n\u011bkolik lid\u00ed, v\u0161ichni se dr\u017eeli za ruce a obdivovali okoln\u00ed kr\u00e1su. Dokonce i j\u00e1 s\u00e1m jsem si p\u0159ipadal jako v poh\u00e1dce. L\u00edbilo se mi tam \u00fapln\u011b v\u0161echno. P\u0159ipadal jsem si jako mal\u00fd kluk. Jako by mi bylo po\u0159\u00e1d sedm let a bratranec mi nakonec dovolil z toho auta vystoupit. P\u0159esn\u011b takhle jsem se c\u00edtil. Hope se dr\u017eela neust\u00e1le p\u0159i n\u00e1s. Ani byste nev\u011b\u0159ili, jak \u00fa\u017easn\u00fd pejsek z n\u00ed pomalu rostl. M\u011bnila se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako j\u00e1. Ka\u017ed\u00fdm dnem pomalu v\u00edc a v\u00edc p\u0159ekon\u00e1vala sv\u016fj strach z lid\u00ed.<\/p><\/div>\n

Pohledem jsem op\u011bt utkv\u011bl na Billovi, kter\u00fd se \u0161\u0165astn\u011b d\u00edval na z\u00e1\u0159ivou vodn\u00ed hladinu a pevn\u011b tiskl mou zdravou ruku. \u010cern\u00e9 vlasy mu povl\u00e1valy v lehk\u00e9m v\u00e1nku. Byl n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
„Uklouzl jsem a skon\u010dil jsem ve vod\u011b. Od t\u00e9 doby z n\u00ed m\u00e1m strach,“ stiskl mou ruku je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
Byl jsem si jist, \u017ee mu mysl\u00ed prolet\u011bla ta sam\u00e1 vzpom\u00ednka jako mn\u011b. Vzpom\u00ednka, na kterou jsem cht\u011bl co nejd\u0159\u00edve zapomenout. Dote\u010f jsem nad t\u00edm necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let, ale a\u017e tady a te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem jej u\u017e tehdy moc miloval. Ut\u00edkal jsem jak bl\u00e1zen, kdy\u017e jej tehdy Andreas hodil do vody a on se v\u016fbec nevyno\u0159oval. My\u0161lenka na to, \u017ee mi mohl um\u0159\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed, mi zp\u016fsobovala hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se na m\u011b oto\u010dil a zad\u00edval se mi hluboce do o\u010d\u00ed. D\u00edky hloubce jeho o\u010d\u00ed m\u00e9 srdce tlouklo dvojn\u00e1sobn\u011b rychleji.<\/div>\n
\n
„M\u016f\u017eu t\u011b obejmout? Slibuju, \u017ee budu opatrn\u00fd,“ je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem nemohl uv\u011b\u0159it, s jakou n\u011bhou o mn\u011b mluvil. Jako bych byl k\u0159ehkou panenkou z porcel\u00e1nu. Na tu ot\u00e1zku se m\u011b v\u0161ak v\u016fbec nemusel pt\u00e1t. I kdybych byl pol\u00e1man\u00fd \u00fapln\u011b cel\u00fd, jeho objet\u00ed by bylo poka\u017ed\u00e9 t\u00edm jedin\u00fdm, co bych cht\u011bl c\u00edtit. M\u00edsto, kde jsem se tolikr\u00e1t ukr\u00fdval\u2026<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee se b\u00e1l, aby mi neubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc, ale pro tuto chv\u00edli \u0161la v\u0161echna bolest bokem. Nehled\u00edc na zlomenou ruku, jsem jej k sob\u011b pevn\u011b p\u0159ivinul, a op\u011bt, jako u\u017e snad tis\u00edckr\u00e1t, jsem se ukryl v jeho objet\u00ed. Jako bych n\u00e1hle p\u0159estal vn\u00edmat okoln\u00ed sv\u011bt. Dok\u00e1zal jsem vn\u00edmat jenom jedin\u00e9. Jeho n\u00e1dhernou v\u016fni a klidn\u00fd tlukot srdce. C\u00edtil jsem, jak m\u011b jemn\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech a l\u00e1skypln\u011b l\u00edb\u00e1 do vlas\u016f.<\/div>\n
Bylo to na\u0161e prvn\u00ed objet\u00ed od chv\u00edle, co m\u011b bratranec zml\u00e1til.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal p\u0159\u00edmo pla\u010dtiv\u011b. „Ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc,“ nev\u011bdomky jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ odpov\u011bd\u011bl jsem nesm\u011bl\u00fdm hlasem, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem se v\u0161ak od n\u011bj musel odsunout, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b tehdy vy\u0161la z nedalek\u00e9ho obch\u016fdku Simone i s Til\u00ed, kter\u00e1 si v drobn\u00fdch dlan\u00edch nesla n\u011bkolik l\u00edz\u00e1tek. Simone ji pe\u010dliv\u011b dr\u017eela za ruku a Til\u00ed d\u011blala opatrn\u00e9 kr\u016f\u010dky. Opravdu j\u00ed to \u0161lo…<\/p>\n<\/div>\n
Simone pomalu m\u00ed\u0159ila ke kluk\u016fm, u\u017e zd\u00e1lky si v\u0161ak v\u0161imla zamilovan\u00e9ho p\u0159itulen\u00ed a pohled\u016f pln\u00fdch l\u00e1sky. A\u017e tady si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomila, \u017ee to mezi nima z\u0159ejm\u011b nebyl jenom oby\u010dejn\u00fd flirt. Kdykoliv se na jednoho z nich zad\u00edvala, d\u00edval se na toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Tak Til\u00ed, pod\u00edvej, u\u017e jenom kous\u00ed\u010dek,“ povzbuzovala ji, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161li a\u017e ke kluk\u016fm, vzala ji do n\u00e1ru\u010de a otev\u0159ela j\u00ed jedno l\u00edz\u00e1tko.<\/div>\n
„M\u00e1te hlad? Nepot\u0159ebujete n\u011bco?“ oba l\u00e1skypln\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a mile se na n\u011b usm\u00e1la. „Nem\u00e1m hlad, ale d\u011bkuju,“ usm\u00e1l se na ni Tom, naklonil se k n\u00ed bl\u00ed\u017e a pohladil malou Til\u00ed po vlasech.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne. Vlastn\u011b jsem se t\u011b cht\u011bl zeptat, mami, jestli bych nemohl Tomovi uk\u00e1zat jedno m\u00edsto. Je to jenom kousek odtud, za chvilku bychom byli zp\u00e1tky,“ Bill hned v\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm si svou maminku z\u00edskat. Hodil na ni ps\u00ed pohled a Simone nedok\u00e1zala odolat. Krom toho jaksi tu\u0161ila, \u017ee by cht\u011bli b\u00fdt spolu sami.<\/div>\n
V\u011bd\u011bla, \u017ee ned\u011bl\u00e1 spr\u00e1vnou v\u011bc, ale nemohla si pomoct. I kdy\u017e si v\u017edycky p\u0159\u00e1la, aby si Bill na\u0161el skv\u011blou nev\u011bstu, a ona m\u011bla kopu vnou\u010dat, chv\u00edle, kdy spolu l\u00edbaj\u00edc se tancovali, ji p\u0159esv\u011bd\u010dila, \u017ee se maj\u00ed z\u0159ejm\u011b skute\u010dn\u011b r\u00e1di. A krom toho, Toma si skute\u010dn\u011b zamilovala a v\u00e1\u017eila si jej za to, kolik l\u00e1sky a n\u011bhy dok\u00e1zal d\u00e1t jej\u00edmu synovi.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou prol\u00e9tla tv\u00e1\u0159e obou, zavrtala se do jejich nevinn\u00fdch zamilovan\u00fdch pohled\u016f a nakonec p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Ale d\u00e1vejte na sebe pozor, ano? Nechci, abyste \u0161li moc daleko,“ oba poslu\u0161n\u011b k\u00fdvli. „Je to jenom kousek. S\u00e1m bych Tomovi nedovolil j\u00edt daleko. Za chvilku jsme tady, ano?“ usm\u00e1l se a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd se c\u00edtil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, o kter\u00e9ho se v\u0161ichni boj\u00ed. Ale byl to moc p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b vydr\u017e. Je\u0161t\u011b kousek,“ Bill Toma pomalu vedl k m\u00edste\u010dku, kter\u00e9 mu cht\u011bl uk\u00e1zat. Neust\u00e1le jej v\u0161ak podep\u00edral. Od chv\u00edle, co se to Tomovi stalo, mu p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b k\u0159eh\u010d\u00ed a zraniteln\u011bj\u0161\u00ed, a b\u00e1l se, \u017ee by p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 ch\u016fze mohla jeho bolav\u00e9 nohy unavit. Tom m\u011bl poslu\u0161n\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di, nechal se Billem v\u00e9zt a t\u011b\u0161il se jako mal\u00fd kluk na p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 mu cht\u011bl Bill uk\u00e1zat. Naslouchal jenom jeho slov\u016fm a okoln\u00edmu \u0161umu p\u0159\u00edrody. C\u00edtil se opravdu hezky. A\u0165 u\u017e mu cht\u011bl Bill uk\u00e1zat cokoliv, v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude ur\u010dit\u011b n\u00e1dhern\u00e9 m\u00edsto. V hrudi mu mocn\u011b bilo srdce a on se nemohl do\u010dkat chv\u00edle, kterou si budou moct u\u017e\u00edt spole\u010dn\u011b po tak dlouh\u00e9m odlou\u010den\u00ed.<\/div>\n
<\/p>\n

<\/em>„Jsme tady. M\u016f\u017ee\u0161 otev\u0159\u00edt o\u010di,“ na rtech mu p\u0159ist\u00e1l m\u011bkk\u00fd polibek. Je\u0161t\u011b jednou se zhluboka nadechl, zaposlouchal se do siln\u00e9ho zur\u010den\u00ed vody, a a\u017e pot\u00e9 se odhodlal otev\u0159\u00edt o\u010di. Nejd\u0159\u00edv si myslel, \u017ee se mu to v\u0161echno jenom zd\u00e1. P\u0159ed nima se rozprost\u00edral men\u0161\u00ed, um\u011ble vytvo\u0159en\u00fd vodop\u00e1d, ale pro n\u011bj se stal t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b skute\u010dn\u00fdm.<\/div>\n

„Je to n\u00e1dhera,“ opatrn\u011b popo\u0161el bl\u00ed\u017e a zad\u00edval se na siln\u00fd proud tekouc\u00ed vody, kter\u00e1 dopadala na men\u0161\u00ed sk\u00e1ly a vytv\u00e1\u0159ela t\u00edm men\u0161\u00ed jezero. Zav\u0159el o\u010di, vz\u00e1p\u011bt\u00ed je v\u0161ak znovu otev\u0159el. Jako by tomu v\u0161emu nemohl uv\u011b\u0159it. P\u0159i\u0161lo mu to v\u0161echno a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9. Bylo to malinko odlehlej\u0161\u00ed m\u00edsto. D\u00e1l od v\u0161ech t\u011bch obch\u016fdk\u016f, d\u011btsk\u00fdch h\u0159i\u0161\u0165, nebo promen\u00e1d na proch\u00e1zen\u00ed, je\u017e se nach\u00e1zely hned na za\u010d\u00e1tku parku. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee tam z\u016fstali sami dva.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct,“ p\u0159istihl se, \u017ee jej v o\u010d\u00edch \u0161t\u00edpou slzy, ale plakat nedok\u00e1zal. Byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd. Bill se na n\u011bj n\u00e1dhern\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„Jsem moc r\u00e1d, \u017ee se ti tady l\u00edb\u00ed,“ zad\u00edvali se na sebe, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak oba pla\u0161e sklopili pohled. Chv\u00edle, kdy spolu byli naposled, byla u\u017e celkem d\u00e1vno, a oni oba znejist\u011bli. Od t\u00e9 doby se toho stalo tolik, \u017ee jim to p\u0159i\u0161lo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, co spolu byli naposled sami. P\u0159esto se t\u00e9to chv\u00edle nemohli do\u010dkat.<\/div>\n
„Chod\u00ed sem hodn\u011b m\u00e1lo lid\u00ed. V\u011bt\u0161inou v\u016fbec nikdo, proto\u017ee jim ten vodop\u00e1d nah\u00e1n\u00ed strach. Nejsou na to zvykl\u00ed,“ Bill promluvil jako prvn\u00ed.<\/div>\n
„Ty z n\u011bj strach nem\u00e1\u0161?“ Tom jej vzal nesm\u011ble za ruku a zad\u00edval se na tu kr\u00e1su p\u0159ed sebou. „Jsem p\u0159eci s tebou. Kdy\u017e jsi u m\u011b, neboj\u00edm se ni\u010deho,“ naklonil se k n\u011bmu a dlouze jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„J\u00e1 tomu ale nerozum\u00edm. Nejsem siln\u00fd, ani odv\u00e1\u017en\u00fd, v\u011bt\u0161inou chr\u00e1n\u00ed\u0161 ty m\u011b,“ sklonil tv\u00e1\u0159, kterou mu Bill vz\u00e1p\u011bt\u00ed kone\u010dky prst\u016f pohladil a zvedl do \u00farovn\u011b t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Ty nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd, dokonce ani odv\u00e1\u017en\u00fd. Vyvol\u00e1v\u00e1\u0161 ve mn\u011b takov\u00e9 pocity, d\u00edky kter\u00fdm v\u00edm, \u017ee se nemus\u00edm ni\u010deho b\u00e1t. C\u00edt\u00edm se s tebou v bezpe\u010d\u00ed,“ l\u00e1skypln\u011b jej pusinkoval po tv\u00e1\u0159i, na kter\u00e9 z\u016fstaly u\u017e jenom namodral\u00e9 fleky po mod\u0159in\u00e1ch, n\u011bkolik men\u0161\u00edch ran na rtech a monokl pod okem. Jinak se pomalu st\u00e1vala op\u011bt bezchybnou.<\/div>\n
„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ Tom se na n\u011bj posmutn\u011ble usm\u00e1l. „Nikdy jsem neznal pocit bezpe\u010d\u00ed a poznal jsem jej tehdy, kdy\u017e m\u011b jedna neskute\u010dn\u00e1 osoba, m\u00e1lem p\u0159ejela autem,“ neudr\u017eel se, musel se usm\u00e1t.<\/div>\n
„J\u00e1 si t\u011b nev\u0161iml. \u0160el jsi mi rovnou pod kola,“ spole\u010dn\u011b vzpom\u00ednali na moment, kdy se poprv\u00e9 potkali, na tv\u00e1\u0159i obou se zra\u010dil n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to tak m\u011blo b\u00fdt,“ Tom zav\u0159el o\u010di a nosem se ot\u0159el o ten Bill\u016fv. Zhluboka se nadechl jeho v\u016fn\u011b a op\u011bt se zaposlouchal do zur\u010den\u00ed tekouc\u00ed vody. Bylo mu opravdu kr\u00e1sn\u011b.<\/div>\n
„Za chvilku bude\u0161 \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku a v\u0161echno bude tak jako d\u0159\u00edv,“ Bill opatrn\u011b omotal sv\u00e9 ruce kolem Tomova krku, po\u0159\u00e1d se v\u0161ak usm\u00edval.<\/div>\n
Dlouh\u00e9 vlasy mu nyn\u00ed spadaly do tv\u00e1\u0159e, jak se zm\u011bnil sm\u011br v\u011btru.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ne,“ Tom jej jednou rukou chytil kolem bok\u016f a druhou se zad\u00edval do jeho up\u0159\u00edmn\u00fdch o\u010d\u00ed. „Te\u010f si t\u011b v\u00e1\u017e\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Za to v\u0161echno, co jsi pro m\u011b ud\u011blal, ti nikdy nebudu moct dostate\u010dn\u011b pod\u011bkovat. Staral ses o m\u011b, dokonce se o m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d star\u00e1\u0161. Byl jsi prvn\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu na mn\u011b z\u00e1le\u017eelo, a j\u00e1 byl hloup\u00fd, \u017ee jsem cht\u011bl od tebe odej\u00edt v nad\u011bji, \u017ee ti t\u00edm zachr\u00e1n\u00edm \u017eivot,“ smutn\u011b si op\u0159el hlavu o Billovo rameno, nechal se \u0161imrat jeho vlasy. Vn\u00edmal, jak jej Bill pomalounku hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Ty jsi m\u016fj \u017eivot,“ Bill p\u0159\u00edmo nal\u00e9hav\u011b op\u0159el sv\u00e9 \u010delo o to Tomovo. „Nemus\u00ed\u0161 mi za nic d\u011bkovat. To j\u00e1 bych m\u011bl d\u011bkovat nebes\u016fm, \u017ee jsi to p\u0159e\u017eil,“ zapnul si mikinu a\u017e ke krku a tot\u00e9\u017e ud\u011blal i Tomovi. Vzduch kolem nich se malinko zchladil.<\/div>\n
„Ach Bille,“ Tomovi po tv\u00e1\u0159i pomalu st\u00e9kala zbloudil\u00e1 slza, kterou Bill set\u0159el jedin\u00fdm polibkem. „Moc t\u011b miluju,“ zast\u00e9nal mu do tv\u00e1\u0159e a je\u0161t\u011b jednou se k n\u011bmu p\u0159itulil. Jemn\u011b jej pol\u00edbil na ob\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a podr\u017eel jej, kdy\u017e Tom na kr\u00e1tkou chv\u00edli ztratil rovnov\u00e1hu. „A chci ti to dokazovat ka\u017ed\u00fd den. L\u00edbat t\u011b, dot\u00fdkat se t\u011b, milovat se s tebou,“ u posledn\u00edch slov oba dlouze vydechli. „Ale te\u010f m\u00e1m je\u0161t\u011b strach, nechci ti ubl\u00ed\u017eit,“ Tom nesm\u011ble p\u0159ik\u00fdvl a vd\u011b\u010dn\u011b l\u00edbal Billovy dlan\u011b, kter\u00fdmi jej hladil po l\u00edci. P\u0159esn\u011b po tom l\u00edci, na kter\u00e9 n\u011bkolikr\u00e1t dopadla nel\u00edtostn\u00e1 ruka Tomova bratrance.<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ jenom tahle dv\u011b slova dok\u00e1zala vyj\u00e1d\u0159it to, co jsem mu v tu chv\u00edli prost\u011b musel \u0159\u00edct. Sev\u0159el m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zah\u0159\u00edval m\u011b sv\u00fdm teplem, kter\u00e9 z n\u011bj vyza\u0159ovalo. Lid\u00e9 si
v\u011bt\u0161inou mysl\u00ed, \u017ee milovat lze jenom fyzicky. Divoce, prudce a v\u00e1\u0161niv\u011b\u2026<\/div>\n
J\u00e1 bych to v\u0161ak \u0159ekl \u00fapln\u011b jinak. Milov\u00e1n\u00ed znamen\u00e1 mnohem v\u00edc ne\u017e to. A pro m\u011b to znamenalo v tu chv\u00edli jenom jedin\u00e9 – Bill\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Milov\u00e1n\u00ed u vodop\u00e1du „Kdy\u017e jsem tady byl naposled, byl jsem je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b,“ st\u00e1li jsme u mal\u00e9ho jez\u00edrka, na jeho\u017e hladin\u011b se odr\u00e1\u017eelo z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce. I kdy\u017e nebylo p\u0159\u00edli\u0161 teplo, slunce lehk\u00e9mu v\u011btru dod\u00e1valo zvl\u00e1\u0161tn\u011b p\u0159\u00edjemnou atmosf\u00e9ru. Kolem n\u00e1s se proch\u00e1zelo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-12909","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12909","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12909"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12909\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12909"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12909"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12909"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}