{"id":12912,"date":"2009-12-06T17:00:00","date_gmt":"2009-12-06T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12881"},"modified":"2009-12-06T17:00:00","modified_gmt":"2009-12-06T16:00:00","slug":"advent-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/06\/advent-3\/","title":{"rendered":"Advent 3."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Odte\u010f m\u016fj!<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak r\u00e1d bych si prohnul a prot\u00e1hnul zk\u0159ehl\u00e9 t\u011blo. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed od neust\u00e1l\u00e9ho a hlavn\u011b nucen\u00e9ho rovn\u00e9ho dr\u017een\u00ed t\u011bla. Pro\u010d m\u011b nenechal jen tak st\u00e1t? Te\u010f, kdy\u017e mi p\u0159iv\u00e1zal ruce, nohy, a dokonce i pas k ty\u010dce, kter\u00e1 je sou\u010d\u00e1st podstavce, tud\u00ed\u017e m\u011b tak nut\u00ed st\u00e1t rovn\u011b jako sv\u00ed\u010dku, m\u011b bol\u00ed cel\u00e9 t\u011blo. Nemohu si ve\u010der sednout voln\u011b k oknu a pozorovat zasn\u011b\u017een\u00e9 ulice a \u0161\u0165astn\u011b se proch\u00e1zej\u00edc\u00ed lidi. A i kdy\u017e jsem sou\u010d\u00e1st\u00ed davu v\u0161ech hra\u010dek tady, skute\u010dnost je pon\u011bkud jin\u00e1, nebo\u0165 k nikomu z nich nepat\u0159\u00edm – jsem s\u00e1m. Ani k t\u011bm p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm panenk\u00e1m, p\u0159esto\u017ee jsem jeden z nich.<\/div>\n
Cel\u00e1 noc byla tak neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e1. Ka\u017ed\u00e9 pohnut\u00ed m\u00e9ho t\u011bla, by\u0165 to bylo jen pouh\u00e9 mrknut\u00ed v\u00ed\u010dka a n\u00e1hl\u00e9 zat\u0159epot\u00e1n\u00ed \u0159as, bylo dosti bolestiv\u00e9. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee nec\u00edt\u00edm nic, krom\u011b bolesti. Nec\u00edt\u00edm \u017e\u00e1r ani chlad, slzy mi z o\u010d\u00ed nete\u010dou, nev\u00edm, co to je ta chu\u0165 nebo m\u00edt hlad \u010di \u017e\u00edze\u0148. Nikdy jsem nepoc\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00fd cit k ni\u010demu. Mo\u017en\u00e1 jen pouhou n\u00e1klonnost a touhu a zase tu bolest na srdci. Po\u010d\u00edt\u00e1 se to jako pocit?<\/p>\n<\/div>\n
Prozkoum\u00e1m v\u0161echny z\u00e1kout\u00ed tohohle odd\u011blen\u00ed. T\u011blo m\u00e1m jako kus ledu, nem\u016f\u017eu se v\u016fbec pohnout. Nejsp\u00ed\u0161 jsem zatrnul. Takov\u00e9 proudy lid\u00ed se tudy proch\u00e1zej\u00ed a vyb\u00edraj\u00ed si d\u00e1re\u010dky. Kolik panenek u\u017e tady dneska nen\u00ed\u2026 Je sobotn\u00ed noc, ulice u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed potem\u0148ovat. Jeliko\u017e je z\u00edtra prvn\u00ed adventn\u00ed ned\u011ble, za\u010d\u00edn\u00e1 ta prav\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1lada, a tud\u00ed\u017e se cel\u00fdm sv\u011btem u\u017e jistojist\u011b a potvrzen\u011b roznese p\u0159\u00edlivov\u00e1 vlna s v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1ladou a akustikou. Lid\u00e9 u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed propukat v\u00e1no\u010dn\u00edmu, nakupovac\u00edmu \u0161\u00edlenstv\u00ed, nen\u00ed proto divu, \u017ee se za den vyprodalo u\u017e n\u011bkolik velk\u00fdch, porcel\u00e1nov\u00fdch panenek. Nespo\u010detn\u011b moc tv\u00e1\u0159\u00ed jsem ji\u017e sm\u011bl zahl\u00e9dnout. Mnoho bl\u00fdskav\u00fdch o\u010d\u00ed, a a\u010d byly sebekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e9 nepat\u0159ily jemu. Povzdychnu si a sklop\u00edm pohled k zemi, nem\u00e1m n\u00e1ladu, aby si m\u011b pohrdav\u011b prohl\u00ed\u017eela parti\u010dka kluk\u016f, je\u017e si mysl\u00ed, jak nejsou velc\u00ed a jac\u00ed to jsou borci. Vzpomenu si na jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled a jiskru v jeho zlatav\u011b medov\u00fdch o\u010d\u00edch, je\u017e byly tak n\u00e1dhern\u00e9! Po zbytek sv\u00e9ho byt\u00ed na toho chlapce budu vzpom\u00ednat. Budu pouze p\u0159e\u017e\u00edvat a ta p\u016flka m\u00e9ho srdcem, kterou v sob\u011b m\u00e1m, bude bu\u0161it pouze pro n\u011bj\u2026<\/div>\n
Boj\u00edm se, \u017ee skon\u010d\u00edm n\u011bkde vyhozen\u00fd, rozbit\u00fd, na kous\u00ed\u010dky rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00fd a hlavn\u011b necht\u011bn\u00fd a opu\u0161t\u011bn\u00fd n\u011bkde na prohnil\u00e9 skl\u00e1dce. \u017de d\u011bti budou m\u00edt radost z toho, kdy\u017e mi po\u0161lapou a rozbij\u00ed obli\u010dej, nebo kdy\u017e mi vytrhaj\u00ed v\u0161echny vlasy z hlavy.<\/div>\n
B\u00e1zliv\u011b se ot\u0159esu, a\u017e spolu s podstavcem za\u010dnu padat na stranu. Upadnu na bok a nikoho z kolemjdouc\u00edch nenapadne upravit m\u011b. Z\u016fstanu tak le\u017eet na reg\u00e1lu, kousek ode m\u011b dal\u0161\u00ed namy\u0161len\u00e1 panenka, a jedin\u00e9, co m\u00e1m, je pouze vzpom\u00ednka na n\u011bj\u2026<\/div>\n
\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nemohl jsem doma z\u016fstat. Babi\u010dka po\u0159\u00e1d pletla v\u0161echny \u0161ati\u010dky pro sv\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e9 tak zbo\u017e\u0148uje, a mn\u011b u\u017e v\u0161echno lezlo na mozek. M\u011bl jsem m\u00edt sice zkou\u0161ku, domluvili jsme se na dne\u0161ek, ale n\u011bjak na to nem\u00e1m n\u00e1ladu, a proto jsem se jim omluvil. Vzal jsem Scottyho a vydal se do m\u011bsta, pro\u010distit si hlavu. Chci b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m, douf\u00e1m, \u017ee m\u011b tady nikdo neuvid\u00ed. Z\u00edtra za\u010d\u00edn\u00e1 Advent a j\u00e1 nem\u00e1m potuchy, co m\u00e1m za\u010d\u00edt sh\u00e1n\u011bt za d\u00e1rky. Nikdy jsem si s t\u00edmhle hlavu nel\u00e1mal, ale postupem \u010dasu, asi opravdu st\u00e1rnu, je mi blb\u00e9 kupovat n\u011bjak\u00e9 nepodstatn\u00e9 d\u00e1rky. Mysl\u00edm, \u017ee ty d\u00e1rky by m\u011bly zah\u0159\u00e1t u srdce, m\u011bly by pot\u011b\u0161it a nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kolik stoj\u00ed. Hor\u0161\u00ed je v\u0161ak s realizov\u00e1n\u00edm tohohle rozmaru. A taky chci b\u00fdt opravdu s\u00e1m. Ulice u\u017e osv\u011btluj\u00ed pouli\u010dn\u00ed lampy, hodn\u011b brzo se stm\u00edv\u00e1, a v\u0161ude je moc lid\u00ed. Obch\u016fdky, kav\u00e1rni\u010dky a restaurace pukaj\u00ed ve \u0161vech, z\u00e1sluhu na tom jist\u011b maj\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed veletrhy a proudy turist\u016f. Pohlad\u00edm Scottyho a zahled\u00edm se na jeho \u010dernou, hladkou srst. Je jemn\u00e1 a temn\u00e1, to ano, le\u010d v\u010dera jsem uvid\u011bl v\u011bc, kter\u00e9 m\u011bla vlasy snad i \u010dern\u011bj\u0161\u00ed, jak ebenov\u00e9 d\u0159evo. P\u0159ipom\u00ednaly no\u010dn\u00ed oblohu. M\u011bl tak b\u00edlou a jist\u011b ledovou ple\u0165 jako sn\u00edh. A rty rud\u00e9 jako krev\u2026 i kdy\u017e\u2026 to jsem p\u0159ehnal, vi\u010f, Scotty. On nevypadal jako Sn\u011bhurka z poh\u00e1dky. Jeho rty byly tak kr\u00e1sn\u011b vykrojen\u00e9 a pln\u00e9, kdyby nebyly tvrd\u00e9 jako k\u00e1men a on nebyl panenka, jist\u011b by byly m\u011bkou\u010dk\u00e9 jako pol\u0161t\u00e1\u0159ek. A byly tak roztomile nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9! P\u0159er\u00fdvav\u011b si povzdychnu a zastav\u00edm se, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k t\u00e9 magick\u00e9 budov\u011b. Prohledal jsem u\u017e tolik v\u00fdloh a obch\u016fdk\u016f, jen\u017ee nikdy jsem nena\u0161el nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e jsem to, co jsem vid\u011bl v\u010dera. Douf\u00e1m, \u017ee mi ho nikdo nevykoupil\u2026 Stra\u0161n\u011b moc by m\u011b to mrzelo, proto\u017ee jsem je\u0161t\u011b nikde nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou panenku takovou, jako je ON. Tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1snou\u2026 Babi\u010dce by se ur\u010dit\u011b moc l\u00edbil\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Uv\u00e1\u017eu Scottyho o sloup, je zvykl\u00fd a poslu\u0161n\u00fd, sedne si a koul\u00ed o\u010dima po to\u010d\u00edc\u00edch se ku\u0159\u00e1tk\u00e1ch v poj\u00edzdn\u00e9m st\u00e1nku naproti. Ucul\u00edm se.<\/div>\n
„Kdy\u017e bude\u0161 hodn\u00fd, mo\u017en\u00e1 ti pak za to n\u011bco d\u00e1m, hm?!“ pohlad\u00edm jej je\u0161t\u011b po uchu a vejdu do obrovsk\u00e9ho hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed. V\u010dera jsme se tady tak vyblbli. Proto\u010d\u00edm nad t\u00edm o\u010di a suver\u00e9nn\u011b si to jdu do odd\u011blen\u00ed s panenkama a ply\u0161\u00e1kama. Je tu tolik lid\u00ed a hraj\u00edc\u00edch si d\u011bt\u00ed, \u010dtu v nich, jako v otev\u0159en\u00e9 knize. C\u00edt\u00ed se tu jako v r\u00e1ji. Tolik nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch hra\u010dek, od klasiky a\u017e po nejmodern\u011bj\u0161\u00ed novinky na trhu. Pro rodi\u010de je to jist\u011b taky tak trochu p\u00e1lka, kdy\u017e se kouknu na cenu u jedn\u00e9 barbie, nebo u obrovsk\u00e9ho modr\u00e9ho slone\u010dka, okolo kter\u00e9ho te\u010f proch\u00e1z\u00edm.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dnu se, zmate m\u011b n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee se tu hra\u010dky od v\u010derej\u0161ka pom\u011brn\u011b prost\u0159\u00eddaly a jsou tu te\u010f jin\u00e9 kousky. Polije m\u011b vlna horka, srdce se rozbu\u0161\u00ed, ruce rozklepou\u2026 co kdy\u017e tu u\u017e nen\u00ed? Je mi jasn\u00e9, \u017ee tak origin\u00e1ln\u00ed kousek bude jist\u011b \u017e\u00e1dan\u00fd\u2026 Rozeb\u011bhnu se a\u017e k oknu, posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f se klepu jako ratl\u00edk. Nev\u00edm pro\u010d, ale chci ho znovu vid\u011bt, mo\u017en\u00e1 mi ruplo v hlav\u011b, nebo za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt jako babi\u010dka, kdy\u017e tak tou\u017e\u00edm po t\u00e9 panence. V\u0161ude okolo se na m\u011b usm\u00edvaj\u00ed dokonal\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 sle\u010dny, kter\u00e9 nemaj\u00ed \u017e\u00e1dnou chybu, p\u0159esto jsou tak chladn\u00e9\u2026 namy\u0161len\u00e9. Vzpomenu si na Brumlovo slovo a zasm\u011bju se. T\u011bk\u00e1m o\u010dima po v\u0161emo\u017en\u00fdch m\u00edstech a hled\u00e1m jej. Panebo\u017ee\u2026 kde je??<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se snad v\u0161ude, ale mezi tou zm\u011bt\u00ed panenek ho prost\u011b nevid\u00edm. Co kdy\u017e si ho n\u011bkdo koupil? Ka\u017ed\u00fd musel vn\u00edmat tu jedine\u010dnost, originalitu a n\u00e1dhernost. On toti\u017e n\u00e1dhern\u00fd byl. Musel si ho ka\u017ed\u00fd v\u0161imnout. Jak dlouho tu p\u0159eci jen mohl b\u00fdt? Tak dva dny? Nediv\u00edm se, \u017ee ho n\u011bkdo koupil. Ani si to neuv\u011bdomuju, ale moje ruce se tla\u010d\u00ed v p\u011bst. Ti\u0161e si povzdychnu, kdy\u017e v tom m\u016fj pohled upout\u00e1 spadl\u00e1 panenka. Rozbu\u0161\u00ed se mi srdce a rychle se mi za\u010dne nadzved\u00e1vat hrudn\u00edk, kdy\u017e do rukou chyt\u00edm JEHO. Je n\u00e1dhern\u00fd. Tolik kr\u00e1sn\u00fd, jako v\u010dera. Jeho tv\u00e1\u0159 je mnohem b\u011blej\u0161\u00ed, ne\u017e t\u011bch ostatn\u00edch panenek. Jeho tv\u00e1\u0159e nemaj\u00ed ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd n\u00e1dech meru\u0148kov\u00e9 nebo \u010derven\u00e9. Pohlad\u00edm ho po vlasech a sund\u00e1m mu gumi\u010dky. Jist\u011b ho to mus\u00ed tla\u010dit. Zavrt\u00edm nad sebou hlavou. Panenky p\u0159eci ne\u017eij\u00ed!
„Chcete s n\u011b\u010d\u00edm poradit?“ oslov\u00ed m\u011b men\u0161\u00ed pan\u00ed a mile se na m\u011b usm\u011bje. Jen zavrt\u00edm hlavou.
„U\u017e jsem si vybral,“ \u00fasm\u011bv j\u00ed op\u011btuju a obejdu j\u00ed, abych se roze\u0161el k pokladn\u011b.
„M\u00e1me tu na v\u00fdb\u011br lep\u0161\u00ed sortiment. Ur\u010dit\u011b byste si vybral. Pro koho ta panenka bude?“ zept\u00e1 se a j\u00e1 p\u0159eto\u010d\u00edm o\u010di. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tak vlezl\u00fd lidi. Co jim je sakra do toho, co a pro koho kupuju? Ur\u010dit\u011b by jim bylo p\u0159\u00edjemn\u00fd, kdybych k nim chodil a ptal se jich na tot\u00e9\u017e. Naprosto stupidn\u00ed. „M\u00e1me tu r\u016fzn\u00e9 panenky a i v\u011bt\u0161\u00ed velikosti,“ vezme do ruky n\u011bjakou blon\u010fatou, namy\u0161lenou panenku a na\u010dechr\u00e1 j\u00ed \u0161aty. Pod\u00edv\u00e1 se na n\u00ed a pak na m\u011b. „Isabelle, velice \u017e\u00e1dan\u00e9 zbo\u017e\u00ed\u2026“ pousm\u011bje se a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku i s panenkou.
„Omlouv\u00e1m se, ale j\u00e1 u\u017e si vybral, naschle!“ vyt\u00e1hnu ze zadn\u00ed kapsy pen\u011b\u017eenku a postav\u00edm se do fronty. Neust\u00e1le si mus\u00edm prohl\u00ed\u017eet tu n\u00e1dheru. On je v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, nechci tomu uv\u011b\u0159it. Dot\u00fdk\u00e1 se m\u011b. Zbavil m\u011b gumi\u010dek, kter\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u011b svazovaly m\u00e9 kon\u010detiny, a j\u00e1 se c\u00edt\u00edm b\u00fdt voln\u00fd. Sna\u017e\u00edm se tisknout k jeho dlan\u00edm, abych se o n\u011b mohl ot\u00edrat, l\u00edsat se k nim. Cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, jak jsou tepl\u00e9. Jestli moc nebo jsou sp\u00ed\u0161e zmrzl\u00e9. P\u0159iv\u0159u pomalu v\u00ed\u010dka, d\u00e1v\u00e1m si ale pozor, aby si toho nev\u0161iml. Nesm\u00ed si toho v\u0161imnout. Sv\u00fdm pohledem po\u0159\u00e1d p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po jeho naprosto bezchybn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Je kr\u00e1sn\u00fd. Vid\u011bl jsem za celou dobu, co jsem tam st\u00e1l, na tom hloup\u00e9m b\u00edl\u00e9m reg\u00e1lu, tolik tv\u00e1\u0159\u00ed. A\u0165 u\u017e d\u011btsk\u00fdch nebo dosp\u011bl\u00fdch, ale tenhle \u010dlov\u011bk je ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. A v\u00edm jeho jm\u00e9no. TOM! Nikdy jsem takov\u00e9 jm\u00e9no nesly\u0161el. Je tak p\u011bkn\u00e9. L\u00edb\u00ed se mi, ale na n\u011bm se mi l\u00edb\u00ed v\u0161e. Od t\u011bch zvl\u00e1\u0161tn\u00edch cop\u00e1nk\u016f, a\u017e po jeho jm\u00e9no. Tak p\u011bkn\u011b to zn\u00ed. Tom. Cht\u011bl bych si ho \u0159\u00edct nahlas, ale nem\u016f\u017eu, proto\u017ee jsou kolem lid\u00e9, a on m\u011b dr\u017e\u00ed ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Postoup\u00ed o p\u00e1r krok\u016f k pokladn\u011b, a najednou si m\u011b od n\u011bj n\u011bkdo vezme. Nato\u010d\u00ed mi hlavu sm\u011brem k n\u011bmu a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, stejn\u011b tak se on zad\u00edv\u00e1 do t\u011bch m\u00fdch. Moje tv\u00e1\u0159e musely ur\u010dit\u011b z\u010dervenat. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed se na n\u011bj tak d\u00edvat. M\u00e1m chu\u0165 k n\u011bmu vzt\u00e1hnout ruce, aby si m\u011b zase vzal do rukou, ale ani to nem\u016f\u017eu. Str\u010d\u00ed m\u011b do krabice, s velk\u00fdm otvorem, abych byl v n\u00ed vid\u011bt. B\u0159\u00ed\u0161kem prstu mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch, ne\u017e m\u011b d\u00e1 do barevn\u00e9 ta\u0161ky, vezme do rukou a rozejde se z obchodu. Zachr\u00e1nil jsi m\u011b, Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Babi?“ k\u0159iknu z p\u0159eds\u00edn\u011b a ta\u0161ku s krabic\u00ed, v n\u00ed\u017e je ON, se sna\u017e\u00edm zamaskovat svoj\u00ed bundou, kterou jsem si zrovna st\u00e1hnul. Usm\u011bju se, kdy\u017e si v\u0161imnu b\u00edl\u00e9 ob\u00e1lky. Babi\u010dka nen\u00ed doma. V\u017edycky byla moc pe\u010dliv\u00e1 a sna\u017eila se d\u011blat v\u011bci tak, aby byly viditeln\u00e9. Kdykoli odejde z domu, by\u0165 jen na p\u011bt minut, nap\u00ed\u0161e vzkaz, kter\u00fd d\u00e1 do \u00fahledn\u00e9 b\u00edl\u00e9 ob\u00e1lky, kterou polo\u017e\u00ed na stolek, kam se odkl\u00e1daj\u00ed kl\u00ed\u010de. V\u017edy mus\u00ed m\u00edt v\u0161e perfektn\u00ed a j\u00e1 j\u00ed m\u00e1m za to neuv\u011b\u0159iteln\u011b r\u00e1d. Rychle vyt\u00e1hnu l\u00edstek, na kter\u00e9m stoj\u00ed jej\u00ed obl\u00edben\u00e1 v\u011bta – Jsem u Agathy, v ledni\u010dce je ob\u011bd, najez se! Babi\u010dka. Jak typick\u00e9, pro ni. Vyb\u011bhnu schody, polo\u017e\u00edm ta\u0161ku na postel a zmiz\u00edm v koupeln\u011b, abych se mohl um\u00fdt. Pro\u010d jsem m\u011bl takov\u00fd divn\u00fd pocit z t\u00e9 prodava\u010dky? Chovala se tak, jako by \u0159\u00edkala, \u017ee je ON p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b \u0161patn\u00fd v\u00fdb\u011br. M\u016f\u017ee to m\u00edt dv\u011b varianty. Bu\u010f je tak \u00fa\u017easn\u00fd, \u017ee si ho tam cht\u011bj\u00ed nechat, nebo mi cht\u011bla prost\u011b podstr\u010dit panenky, kter\u00fdch m\u00e1 babi\u010dka neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed. St\u00e1hnu si z nohou kalhoty promokl\u00e9 od sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek a c\u00e1kanc\u016f vody, kdy\u017e jsem b\u011b\u017eel p\u0159es b\u0159e\u010dky na silnic\u00edch. Otr\u00e1ven\u011b se na sebe pod\u00edv\u00e1m do zrcadla. Nem\u00e1m r\u00e1d zimu, jako takovou. Vad\u00ed mi, \u017ee je chladno, vad\u00ed mi, \u017ee kdykoli vyjdu ven, a\u0165 u\u017e jen p\u0159ed bar\u00e1k, moje v\u011bci jsou okam\u017eit\u011b mokr\u00e9. Letos sn\u011b\u017e\u00ed v\u00edc jak kdy jindy. Neza\u017eil jsem, aby n\u011bkdy tak kr\u00e1sn\u011b sn\u011b\u017eilo, ale sn\u00edh mi nevad\u00ed. P\u0159et\u00e1hnu si p\u0159es hlavu i tri\u010dko, kter\u00e9 pohod\u00edm na okraj vany, vedle kalhot, a rychle si umyju ruce, obli\u010dej a nast\u0159\u00edk\u00e1m se v\u016fn\u00ed, je to m\u016fj zlozvyk. Kdykoli si stoupnu do koupelny, mus\u00edm si d\u00e1t dal\u0161\u00ed d\u00e1vku v\u016fn\u011b. Lehce se usm\u011bju. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsem ho babi\u010dce koupil. Bude z n\u011bj m\u00edt radost, i kdy\u017e, pro jeho kr\u00e1su bych si ho nechal pro sebe. Je to \u0161koda, \u017ee hra\u010dky nejsou \u017eiv\u00e9. \u017de neo\u017e\u00edvaj\u00ed. \u017de nem\u016f\u017eou c\u00edtit to, co c\u00edt\u00edme my. To, co c\u00edt\u00edm j\u00e1, kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b nad sebou zavrt\u00edm hlavou. Ksakru, co to se mnou provedla jedna panenka?<\/p>\n<\/div>\n
Projdu chodbou do pokoje, otev\u0159u dve\u0159e a znovu houknu na babi\u010dku, jestli u\u017e se nevr\u00e1tila a zalezu zp\u00e1tky do pokoje, kdy\u017e je v\u0161ude kolem ticho. Sednu si na postel vedle ta\u0161ky a vyt\u00e1hnu z n\u00ed krabici. Jeho tv\u00e1\u0159e jsou zvl\u00e1\u0161tn\u011b za\u010dervenal\u00e9, kdy\u017e se mu d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Vyt\u00e1hnu tu k\u0159ehkou n\u00e1dheru z krabice a prsty n\u011b\u017en\u011b obkrou\u017e\u00edm jeho rysy obli\u010deje. Je opravdu tak n\u00e1dhern\u00fd. Je to a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Musela to b\u00fdt d\u0159ina, vyrobit ho. Ka\u017ed\u00e1 panenka je stejn\u00e1, ale on je opravdu\u2026 jedine\u010dn\u00fd. Prsty ho chci znovu pohladit i po \u010dern\u00fdch vlasech, kter\u00e9 m\u00e1 zplihl\u00e9 do obli\u010deje, ale v kapse se mi rozezvon\u00ed telefon a j\u00e1 ho mus\u00edm odlo\u017eit. Jak nerad.<\/p>\n<\/div>\n
„Nazdar, Tome, nem\u00e1\u0161 dneska n\u00e1ladu? Trochu si s kamar\u00e1dama povyrazit.“<\/div>\n
„Ehm\u2026 a v\u00ed\u0161, \u017ee ani ne?!“ zachrapt\u00edm do telefonu.<\/div>\n
„Ale no tak, nebu\u010f p\u0159ece m\u00e1\u010dka!!! P\u0159ece se nebude\u0161 s b\u00e1bi d\u00edvat na ty ujet\u00e9 romantick\u00e9 seri\u00e1ly, kter\u00e9 do nudn\u00fdch a stereotypn\u00edch \u017eivot\u016f ob\u010dan\u016f na\u0161\u00ed vlasti, kte\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b proch\u00e1zej\u00ed do druh\u00e9 m\u00edzy, vn\u00e1\u0161\u00ed pravidelnou d\u00e1vku emoc\u00ed\u2026 a lu\u0161tit p\u0159itom k\u0159\u00ed\u017eovky. To mi nechce\u0161 namluvit, \u017ee ne?!!“ strachuje se Andreas.<\/div>\n
Ml\u010d\u00edm.<\/div>\n
„No tak, Thomasi! M\u011b neodrad\u00ed\u0161, to v\u00ed\u0161! Za \u010dtvrt hodiny zvon\u00edm u tebe na zvonek, dohodnuto…- – -“ Typick\u00fd Andy. Zbyte\u010dn\u011b se m\u011b nikdy nept\u00e1 na to, jestli chci, nebo nechci j\u00edt. V\u017edycky pro jistotu zavol\u00e1 a ubezpe\u010d\u00ed se, kde jsem, a pak pro m\u011b nemilosrdn\u011b p\u0159ijde. \u010castokr\u00e1t zvon\u00ed jako exekutor, tud\u00ed\u017e jsem v\u017edycky nucen\u00fd mu j\u00edt otev\u0159\u00edt. Proto\u010d\u00edm na t\u00edm o\u010di a odhod\u00edm mobil na postel. Je\u0161t\u011b naposledy lehce p\u0159ejedu prsty po chladn\u00e9 a hladk\u00e9 tv\u00e1\u0159i panenky a se sebezap\u0159en\u00edm ho str\u010d\u00edm op\u011bt do t\u00e9 krabice. Nebudu ho \u017e\u00e1dn\u00fdmi um\u011blohmotn\u00fdmi prov\u00e1zky zavazovat ruce ani nohy, to teda ne, nejsem p\u0159eci n\u011bjak\u00fd sadista, abych takhle t\u00fdral hra\u010dky.<\/div>\n
Voln\u00fdmi kroky p\u0159ijdu ke sk\u0159\u00edni, abych si vz\u00e1p\u011bt\u00ed na sebe hodil dal\u0161\u00ed kousky z m\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Babi\u010dka tomu \u0159\u00edk\u00e1 pytle, ale mn\u011b se to l\u00edb\u00ed. Pat\u0159\u00ed to ke mn\u011b a s t\u00edm u\u017e asi nikdo nic nezm\u016f\u017ee. Nasad\u00edm na sebe hu\u0148atou mikinu. Seb\u011bhnu po dvou schody a jdu si pro n\u011bco do kuchyn\u011b. Po\u0159\u00e1d mus\u00edm n\u011bco j\u00edst, nem\u016f\u017eu za to, v\u017edycky jsem m\u011bl pom\u011brn\u011b apetit, ale nikdy mi to nikdo nev\u011b\u0159il, proto\u017ee a\u0165 toho sn\u00edm kolik chci, jsem po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Co se mus\u00edm namakat v posilce a v\u0161ude jinde, abych m\u011bl alespo\u0148 n\u011bjakou korbu t\u011bla a nevypadal jak sle\u010dinka. Tolik potu jsem tam u\u017e vypotil, abych m\u011bl aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd svaly a po p\u0159ekon\u00e1n\u00ed m\u00e9ho odporu ke cvi\u010den\u00ed mi to p\u0159ineslo k\u00fd\u017een\u00e9 ovoce.<\/p>\n<\/div>\n
Babi\u010dka sice psala, \u017ee m\u00e1m ob\u011bd v ledni\u010dce, ale on u\u017e je jaksi \u010das ve\u010de\u0159e, tak\u017ee by mi to mohlo dob\u0159e poslou\u017eit. Vyt\u00e1hnu si z ledni\u010dky p\u0159ipraven\u00fd pokrm, \u0161oupnu to do mikrovlny na dv\u011b minuty a za chv\u00edli u\u017e se m\u016f\u017eu spokojen\u011b l\u00e1dovat. Super. M\u00e1m to v sob\u011b raz dva. \u0160pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed hod\u00edm do my\u010dky, a kdy\u017e proch\u00e1z\u00edm okolo stolu, v\u0161imnu si na n\u011bm pe\u010dliv\u011b nachystan\u00e9ho adventn\u00edho v\u011bnce. Jo, z\u00edtra je prvn\u00ed adventn\u00ed ned\u011ble, \u010das V\u00e1noc se sem opravdu rychle dere. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee je tahleta doba tak stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a emotivn\u00ed? Pro\u010d jsou V\u00e1noce tak magick\u00e9? Pokr\u010d\u00edm nad t\u00edm rameny a nakouknu do ob\u00fdv\u00e1ku, kde m\u00e1 babi\u010dka postupn\u011b rozestav\u011bn\u00e9 v\u0161echny jej\u00ed skvosty. A kdy\u017e si je na chv\u00edli prohl\u00ed\u017e\u00edm, mus\u00edm uznat, \u017ee jsem vybral snad to nejlep\u0161\u00ed, co existuje. T\u00e9 k\u0159ehk\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 panence, kterou m\u00e1m v pokoji, se \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich nevyrovn\u00e1. Po\u0159\u00e1d na ni mysl\u00edm a \u010dasto si i p\u0159ipad\u00e1m jak mal\u00fd kluk, kter\u00fd je \u0161\u0165astn\u00fd z nov\u011b obdr\u017een\u00e9 hra\u010dky, po kter\u00e9 tou\u017eil cel\u00fd rok, a na V\u00e1noce ji kone\u010dn\u011b dostal, s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee j\u00e1 tu hra\u010dku n\u011bkomu daruju. Co m\u011b v\u0161ak udivuje mnohem v\u00edc je to, \u017ee i p\u0159es m\u016fj nevd\u011bk ke v\u0161em hra\u010dk\u00e1m, bych si zrovna jeho s radost\u00ed nechal.<\/p>\n<\/div>\n
Byl bych ale p\u011bkn\u00fd magor. Za\u017eenu tuhle my\u0161lenku zp\u011bt. M\u00edt v pokoji vystavenou porcel\u00e1novou panenku, v\u0161em bych byl akor\u00e1t pro sm\u00edch. Ne. To nen\u00ed m\u016fj styl. Pop\u00e1d\u00ed k babi\u010dce, chlape\u010dek. A je to vy\u0159e\u0161en\u00fd. Te\u010f si p\u016fjdu s n\u011bjakou holkou p\u011bkn\u011b u\u017e\u00edt a z\u00edtra budu dosp\u00e1vat ztracen\u00e9 hodiny, pop\u0159\u00edpad\u011b l\u00e9\u010dit se z kocoviny. Tak.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Odte\u010f m\u016fj! Bill Tak r\u00e1d bych si prohnul a prot\u00e1hnul zk\u0159ehl\u00e9 t\u011blo. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed od neust\u00e1l\u00e9ho a hlavn\u011b nucen\u00e9ho rovn\u00e9ho dr\u017een\u00ed t\u011bla. Pro\u010d m\u011b nenechal jen tak st\u00e1t? Te\u010f, kdy\u017e mi p\u0159iv\u00e1zal ruce, nohy, a dokonce i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12912","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12912","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12912"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12912\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12912"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12912"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12912"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}