{"id":12928,"date":"2009-12-04T15:00:00","date_gmt":"2009-12-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12897"},"modified":"2009-12-04T15:00:00","modified_gmt":"2009-12-04T14:00:00","slug":"hope-36-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/04\/hope-36-1-2\/","title":{"rendered":"Hope 36. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Milov\u00e1n\u00ed u vodop\u00e1du<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
D\u00edval jsem se, jak z\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e se na ni vesele usm\u00edval. I kdy\u017e jej mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nezahojen\u00e9 r\u00e1ny bolely, ned\u00e1val to najevo. Vypadal opravdu \u0161\u0165astn\u011b. S letm\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem sledoval jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a ve chv\u00edl\u00edch, kdy se zasm\u00e1l, musel jsem se zasm\u00e1t s n\u00edm.<\/div>\n
Na n\u011bjakou ve\u010de\u0159i jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. P\u0159estal jsem s kr\u00e1jen\u00edm ovoce a jenom jsem se na n\u011b d\u00edval. Jak\u00e9 by to asi bylo, kdybychom my m\u011bli d\u00edt\u011b? Odpov\u011b\u010f se v\u0161ak dostavila mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem nad t\u00edm stihl tro\u0161i\u010dku zap\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Nijak\u00e9. My dva spolu nem\u016f\u017eeme m\u00edt d\u00edt\u011b. Nikdy jsem se nad t\u00edmhle nezam\u00fd\u0161lel. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jsem se ned\u00edval na n\u00e1s dva jako na rodinu. A najednou to bylo tak kr\u00e1sn\u011b uspokojuj\u00edc\u00ed. J\u00e1 a Tom, rodina\u2026 ta slova mi zp\u016fsobovala n\u00e1dhern\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed v podb\u0159i\u0161ku, opravdu to kr\u00e1sn\u011b zn\u011blo. Op\u011bt jsem utkv\u011bl pohledem na Tomovi, kr\u00e1tce jsem se v\u0161ak zarazil, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee se na m\u011b d\u00edv\u00e1. M\u011bl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Jako by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, na co jsem p\u0159ed chvilkou myslel. Jako by si to dok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst z m\u00e9ho m\u00edrn\u011b provinil\u00e9ho pohledu a jist\u00e9ho z\u010derven\u00e1n\u00ed ve tv\u00e1\u0159i. C\u00edtil jsem se hloup\u011b. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Cht\u011bl jsem odvr\u00e1tit pohled, ale ne\u0161lo to. Nedok\u00e1zal jsem to. Miloval jsem chv\u00edle, kdy se na m\u011b d\u00edval, a tahle nesm\u011bla b\u00fdt v\u00fdjimkou. Proto jsem jeho pohled poslu\u0161n\u011b op\u011btoval a \u010dekal, co se stane. B\u00e1l jsem se, \u017ee zjistil, nad \u010d\u00edm jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, ale ve chv\u00edli, kdy se mu na tv\u00e1\u0159i zjevil l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv, moje srdce zaplesalo radost\u00ed. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj tak\u00e9 a rad\u011bji jsem se op\u011bt vr\u00e1til ke kr\u00e1jen\u00ed ovoce, proto\u017ee Til\u00ed, kter\u00e9 se chvili\u010dku nedost\u00e1valo pozornosti, za\u010dala po \u010dty\u0159ech nah\u00e1n\u011bt Hope, ta rychle p\u0159ib\u011bhla k Tomovi a schovala se pod okraj jeho velik\u00e9ho svetru\u2026<\/div>\n
\n
„Pod\u00edvej, usnula,“ Tom se zad\u00edval na klub\u00ed\u010dko v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ob\u011bma se n\u00e1m v\u00fdrazn\u011b ulevilo. Od ve\u010de\u0159e p\u0159e\u0161ly dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny a n\u00e1m se j\u00ed a\u017e te\u010f povedlo kone\u010dn\u011b uspat.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem mamce \u0159\u00edkal, aby j\u00ed ned\u00e1vala ty kol\u00e1\u010dky,“ opatrn\u011b jsem vstal, popo\u0161el jsem ke gau\u010di a ulo\u017eil jsem ji. Hlavu jsem j\u00ed podlo\u017eil m\u011bkk\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em, p\u0159ikryl jsem ji dekou a \u00fapln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00fd jsem se odplazil zp\u00e1tky k Tomovi. „To bylo stra\u0161n\u00fd,“ hlavu jsem si op\u0159el o jeho rameno. Jeho v\u016fn\u011b a bl\u00edzkost mi dod\u00e1valy energii z\u016fstat vzh\u016fru a u\u017e\u00edt si alespo\u0148 t\u00e9 krati\u010dk\u00e9 chvilky, kter\u00e1 n\u00e1m do p\u0159\u00edchodu mamky je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1vala. I kdy\u017e se mi v\u00ed\u010dka sama od sebe p\u0159iv\u00edrala a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee i Tom je na tom stejn\u011b, ze v\u0161ech sil jsem se sna\u017eil neusnout. Tak dlouho jsem na tuhle chv\u00edli \u010dekal. Dokonce bych se neb\u00e1l \u0159\u00edct, \u017ee jsme se na ni t\u011b\u0161ili oba.<\/div>\n
„Bille?“ Tom se o m\u011b op\u0159el, ve vlasech mi p\u0159ist\u00e1l m\u011bkk\u00fd polibek. Neodpov\u011bd\u011bl jsem, jenom jsem pok\u00fdval hlavou na znak toho, \u017ee jej poslouch\u00e1m. „Jsi unaven\u00fd?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem, jak z\u0159ejm\u011b tak\u00e9 pomalu us\u00ednal.<\/div>\n
„Ne,“ za\u0161eptal jsem smutn\u011b. Opravdu jsem necht\u011bl sp\u00e1t. Cht\u011bl jsem z\u016fstat vzh\u016fru a mluvit s n\u00edm, l\u00edbat jej nebo se na n\u011bj alespo\u0148 d\u00edvat. Na malou chvili\u010dku se mi poda\u0159ilo rozlepit ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka. Pod\u00edval jsem se na Toma, kter\u00fd m\u016fj pohled op\u011btoval. Vy\u010derp\u00e1n\u00ed z n\u011bj s\u00e1lalo na prvn\u00ed pohled. Ani jsem se tomu nemohl divit. Bylo kolem p\u016flnoci a my jsme za celou tu dobu stihli vyst\u0159\u00eddat snad sto her. Tom byl \u00fa\u017easn\u00fd. I kdy\u017e jsem jej spat\u0159il n\u011bkolikr\u00e1t bolestn\u011b stisknout rty, po\u0159\u00e1d si s n\u00ed hr\u00e1l a sna\u017eil se mi pomoct, uspat ji. Hr\u00e1li jsme si na schovku, \u010detli jsme j\u00ed poh\u00e1dky, pustili jsme j\u00ed kazetu, na kterou jsem se r\u00e1d d\u00edval, kdy\u017e mi bylo kolem t\u0159\u00ed let, v nad\u011bji, \u017ee to pom\u016f\u017ee a my se budeme kone\u010dn\u011b moct v\u011bnovat jeden druh\u00e9mu.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto,“ n\u011b\u017en\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel kone\u010dky prst\u016f jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Til\u00ed je \u00fa\u017easn\u00e1 hol\u010di\u010dka, a i kdy\u017e n\u00e1m dala zabrat, byl to moc hezk\u00fd ve\u010der.“ Moc se mi l\u00edbilo, kdy\u017e o n\u00ed mluvil. M\u011bl ten samej v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, jako kdy\u017e mluvil o mn\u011b. Kr\u00e1sn\u011b m\u011bkk\u00fd a pln\u00fd l\u00e1sky.<\/div>\n
„To jo,“ p\u0159ipustil jsem. V\u0161echny ve\u010dery, kter\u00e9 jsem mohl tr\u00e1vit s Tomem, byly kr\u00e1sn\u00e9. Akor\u00e1t jsme na sebe nem\u011bli v\u016fbec \u010das, a to m\u011b tr\u00e1pilo. Oba jsme byli unaven\u00ed natolik, \u017ee jsme si zvl\u00e1dli vym\u011bnit n\u011bkolik dlouh\u00fdch polibk\u016f, a pak mi usnul v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako miminko. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. To slovo se na m\u011b najednou vrhalo ze v\u0161ech stran\u2026<\/div>\n
…<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den jsme jeli na v\u00fdlet. Bill sice slab\u011b protestoval, b\u00e1l se o m\u011b, ale nakonec jsem jej p\u0159esv\u011bd\u010dil. Simone byla z toho tak nad\u0161en\u00e1, \u017ee m\u011b dokonce po\u017e\u00e1dala o pomoc s Billem, a to jsem nemohl odm\u00edtnout. Pod slibem, \u017ee budu po\u0159\u00e1d u n\u011bj a budu se \u0161et\u0159it, nakonec souhlasil.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, kam m\u00e1me nam\u00ed\u0159eno, p\u0159esto mi na tom v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. T\u011b\u0161il jsem se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. \u010cekal m\u011b m\u016fj prvn\u00ed skute\u010dn\u00fd v\u00fdlet s rodinou\u2026 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem si nemohl zvyknout, jak n\u00e1dhern\u011b to zn\u011blo. M\u011bl jsem rodinu. Splnilo se mi m\u00e9 tajn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, ve kter\u00e9 jsem doufal skoro cel\u00fdch devaten\u00e1ct let. To, co se stalo, u\u017e nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. U\u017e nikdy jsem necht\u011bl sly\u0161et o sv\u00e9m bratranci, a na Andrease jsem posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u016f v\u016fbec nepomyslel.<\/div>\n
D\u00edval jsem se na krajinu, m\u00edhaj\u00edc\u00ed se za oknem, a hned jsem si vzpomn\u011bl, kdy jsem tenhle obraz vid\u011bl naposled. Nepamatoval jsem si to \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b, ale na tu bolest a zklam\u00e1n\u00ed bych nedok\u00e1zal zapomenout.<\/div>\n
Mohlo mi b\u00fdt tak sedm let. Bratranec m\u011b posadil do auta a i s jeho p\u0159\u00edtelkyn\u00ed jsme n\u011bkam vyrazili. B\u00e1l jsem se zeptat, kam to jedeme, p\u0159esto jsem byl z toho tak nad\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Myslel jsem, \u017ee m\u011b mo\u017en\u00e1 za\u010dal m\u00edt r\u00e1d, a \u017ee si n\u011bkam zajedeme. Myslel jsem, \u017ee m\u011b vezme t\u0159eba do parku nebo n\u011bkam na zmrzlinu. Bylo mi to \u00fapln\u011b jedno. Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b zastavili na m\u00edst\u011b, p\u0159ik\u00e1zal mi, abych na n\u011b po\u010dkal v aut\u011b. Ani mi nedovolil vystoupit a pod\u00edvat se, kde to vlastn\u011b jsme. Z\u016fstaly mi jenom o\u010di pro pl\u00e1\u010d a velik\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed. Z toho m\u00e9ho vysn\u011bn\u00e9ho v\u00fdletu nakonec nebylo v\u016fbec nic\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a odvr\u00e1til jsem tv\u00e1\u0159 od okna. Pohledem jsem sklouzl k rychlostn\u00ed p\u00e1ce, na kter\u00e9 se vyj\u00edmala Billova bled\u00e1 dla\u0148. M\u011bl jsem neskute\u010dn\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed pohladit ji. Dotknout se j\u00ed, stisknout ji a u\u017e nikdy nepustit. B\u00e1l jsem se ale, \u017ee by to mohla Simone, sed\u00edc\u00ed vzadu, spat\u0159it, a proto jsem necht\u011bl riskovat. Moje ruka se zastavila na p\u016fl cest\u011b k t\u00e9 Billov\u011b. Milimetr po milimetru jsem ji p\u0159isouval bl\u00ed\u017e. Nedok\u00e1zal jsem si pomoct. Pot\u0159eboval jsem jej c\u00edtit.<\/div>\n
„Til\u00ed, pod\u00edvej, jede vl\u00e1\u010dek,“ sly\u0161el jsem Simone \u0159\u00edkat. Kdy\u017e jsem se na ni oto\u010dil, ukazovala dlan\u00ed n\u011bkam do d\u00e1lky a usm\u00edvala se. Til\u00ed, zap\u00e1s\u00e1na v d\u011btsk\u00e9 seda\u010dce, se zv\u011bdav\u011b ohl\u00ed\u017eela sm\u011brem, kam ukazovala, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b spat\u0159ila vlak, vesele si zatleskala. Byla opravdu roztomil\u00e1. Hodn\u011b mi p\u0159ipom\u00ednala Billa. M\u011bla jeho \u00fasm\u011bv a dok\u00e1zala se t\u011b\u0161it z ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti, stejn\u011b jako on.<\/div>\n
Pohledem jsem op\u011bt sklouzl k jeho tv\u00e1\u0159i. Ud\u011blal jsem to. Svou dla\u0148 jsem zlehka polo\u017eil na tu jeho. Na\u0161e pohledy se st\u0159etly ve chv\u00edli, kdy jsem jeho ruku opatrn\u011b stiskl. Chyb\u00ed\u0161 mi<\/em>, vyslal ke mn\u011b zoufal\u00fd pohled. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jsme si porozum\u011bli i beze slov. Ty mn\u011b taky, hrozn\u011b moc<\/em>, na kr\u00e1tkou chv\u00edli jsem stisk dlan\u00ed zes\u00edlil. Dal bych cokoliv, aby m\u011b mohl v tu chv\u00edli pol\u00edbit.<\/p>\n<\/div>\n
Odvr\u00e1til se ode m\u011b a zad\u00edval se op\u011bt na cestu p\u0159ed sebou. Mou dla\u0148 v\u0161ak hladit nep\u0159est\u00e1val a j\u00e1 tu jeho tak\u00e9 ne. Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b zastavili u zalesn\u011bn\u00e9ho parku, do o\u010d\u00ed m\u011b jako prvn\u00ed ude\u0159ila neskute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00e1 p\u0159\u00edroda v\u0161ude kolem. Je\u0161t\u011b nikdy jsem na takov\u00e9m m\u00edst\u011b nebyl\u2026<\/div>\n
V u\u0161\u00edch mi v\u0161ak na malou chv\u00edli zazn\u011bla bratrancova slova: „Z\u016fstane\u0161 tady a ani se nehne\u0161!“<\/em> Bill v\u0161ak nebyl m\u00fdm bratrancem. S \u00fasm\u011bvem se na m\u011b oto\u010dil a pohladil m\u011b po vlasech. „Jdeme?“ za\u0161eptal, pohled mu v\u0161ak sklouzl na Simone, kter\u00e1 u auta skl\u00e1dala Til\u00ed takovou tu malou d\u011btskou motorku, a pot\u00e9 se zad\u00edval op\u011bt na m\u011b. „N\u011bkam se jim ztrat\u00edme, ano?“ o\u010di mu n\u00e1hle z\u00e1\u0159ily jako hv\u011bzdy, pot\u0159eboval m\u011b stejn\u011b, jako j\u00e1 pot\u0159eboval jeho. Proto jsem jenom vesele zak\u00fdval hlavou, lehce jsem jej pol\u00edbil, vzal jsem do n\u00e1ru\u010de Hope, kter\u00e1 mi celou cestu sed\u011bla u nohou a opatrn\u011b jsem vystoupil. Bill byl v\u0161ak hned u m\u011b, podep\u0159el m\u011b a s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se oto\u010dil na Simone\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Jen ten jedin\u00fd, kter\u00fd m\u016f\u017ee hojit jin\u00e9ho,<\/em><\/div>\n
B\u00fdt od sebe a dot\u00fdkat se srdc\u00ed<\/em><\/div>\n
Jen jedna jiskra za\u010dne ohe\u0148!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Milov\u00e1n\u00ed u vodop\u00e1du D\u00edval jsem se, jak z\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e se na ni vesele usm\u00edval. I kdy\u017e jej mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nezahojen\u00e9 r\u00e1ny bolely, ned\u00e1val to najevo. Vypadal opravdu \u0161\u0165astn\u011b. S letm\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem sledoval jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a ve chv\u00edl\u00edch, kdy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-12928","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12928","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12928"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12928\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12928"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12928"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12928"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}