{"id":12937,"date":"2009-12-02T16:00:00","date_gmt":"2009-12-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12906"},"modified":"2009-12-02T16:00:00","modified_gmt":"2009-12-02T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/02\/vylecim-te-laskou-16\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 16."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di p\u0159el\u00e9tly sv\u00fdm pohledem po dvoustr\u00e1nce pln\u00e9 slov a \u010dernovlas\u00fd chlapec si jen s\u00e1m pro sebe povzdychl, up\u00edraj\u00edc o\u010di na text p\u0159ed sebou. Slunce p\u0159\u00edjemn\u011b hladilo jeho tv\u00e1\u0159 h\u0159ejiv\u00fdmi paprsky a tepl\u00fd letn\u00ed v\u00e1nek, vanouc\u00ed do pokoje pootev\u0159en\u00fdm oknem, lehce cuchal Billovy uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, kter\u00e9 si te\u010f Bill zastr\u010dil za ucho, zat\u00edmco jeho my\u0161lenky op\u011bt za\u010daly bloudit n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde, ne\u017e u d\u011bje jeho obl\u00edben\u00e9 kn\u00ed\u017eky…<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo u\u017e n\u011bkolik hodin, stovky des\u00edtek minut od r\u00e1na, kdy se \u010dasn\u011b vzbudil a napjat\u011b o\u010dek\u00e1val Tomovu l\u00e9ka\u0159skou n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Pr\u00e1v\u011b proto si dnes brzy p\u0159ivstal a s pohledem, up\u0159en\u00fdm na dve\u0159\u00edch, Toma netrp\u011bliv\u011b vyhl\u00ed\u017eel. Byl velmi zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e9 bude jejich prvn\u00ed dne\u0161n\u00ed setk\u00e1n\u00ed po spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00e9m v\u010derej\u0161\u00edm odpoledni, jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se m\u00edsto mile se usm\u00edvaj\u00edc\u00edho chlapce s n\u00e1dhern\u00fdma o\u010dima ve dve\u0159\u00edch objevil postar\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159 a s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i jej m\u00edsto Toma za\u010dal prohl\u00ed\u017eet on, ani\u017e by Tomovu nep\u0159\u00edtomnost jakkoli zd\u016fvodnil. Choval se sice k Billovi hezky a mile, p\u0159esto m\u011bl v\u0161ak \u010dernovl\u00e1sek ve sv\u00e9 hlav\u011b dokonal\u00fd zmatek. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, pro\u010d Tom nep\u0159i\u0161el a neprohl\u00e9dl ho on. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl dnes n\u011bjak\u00e9 volno, to by mu v\u0161ak p\u0159eci v\u010dera \u0159ekl? Nebo m\u011bl jen moc pr\u00e1ce?<\/div>\n
\u010cernovlas\u00e1 h\u0159\u00edva se m\u00edrn\u011b zat\u0159\u00e1sla, jak jej\u00ed majitel nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a znova se zamy\u0161len\u011b zahled\u011bl do str\u00e1nky, nevn\u00edmaj\u00edc v\u00fdznam slov na n\u00ed napsan\u00fdch. Od r\u00e1na Toma nevid\u011bl a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 za n\u00edm ani nep\u0159i\u0161el, a mo\u017en\u00e1 to bylo to, co u Billa minutu od minuty vyvol\u00e1valo nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d Tom nep\u0159i\u0161el, a tahle nev\u011bdomost ho u\u017e\u00edrala. Co kdy\u017e nep\u0159i\u0161el ne kv\u016fli pr\u00e1ci, ale kv\u016fli n\u011bmu? Co kdy\u017e bylo v\u010dera n\u011bco \u0161patn\u011b a on se te\u010f na n\u011bj zlob\u00ed? Ale pro\u010d by se m\u011bl zlobit? Je\u0161t\u011b v\u010dera ve\u010der se tady na pokoji p\u0159eci l\u00edbali… Z Billov\u00fdch rt\u016f vy\u0161el hlubok\u00fd v\u00fddech a Bill si nerv\u00f3zn\u011b promnul ruce. Nerozum\u011bl tomu… a z\u00e1rove\u0148 jej tr\u00e1pila my\u0161lenka, \u017ee jej Tom mo\u017en\u00e1 nechce vid\u011bt. Ani v nejmen\u0161\u00edm si neuv\u011bdomoval, jak moc se m\u00fdl\u00ed…<\/div>\n
\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e se rozneslo cel\u00fdm pokojem a p\u0159inutilo tak Billa odtrhnout se od sv\u00fdch, nikam nevedouc\u00edch my\u0161lenek. Pomalu pozvedl pohled od kn\u00ed\u017eky, kdy\u017e usly\u0161el slab\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a…<\/div>\n
„Tome,“ Billovy o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily jako ty nejjasn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy na nebi a Bill \u0161eptem vydechl jm\u00e9no toho, jeho\u017e tv\u00e1\u0159 se te\u010f na n\u011bj usm\u00edvala mezi dve\u0159mi. Rychle knihu zav\u0159el a polo\u017eil ji na no\u010dn\u00ed stolek, o\u010dima putuj\u00edc po vysok\u00e9m \u0161t\u00edhl\u00e9m l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i popo\u0161el.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pousm\u00e1l se a posadil se na okraj Billovy postele, kde mu Bill uvolnil m\u00edsto. Zv\u011bdav\u011b se vy\u0161plhal do sedu a zamrkal na Toma, kter\u00fd si vys\u00edlen\u011b promnul prsty na ruce. Pr\u00e1ce jej dnes p\u011bkn\u011b vy\u010derpala, z\u00e1rove\u0148 byl v\u0161ak r\u00e1d, \u017ee je tady, u sv\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho pacienta. C\u00edtil, \u017ee mu dlu\u017e\u00ed vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Bille, promi\u0148, \u017ee jsem dnes r\u00e1no nep\u0159i\u0161el, ale… Jen co jsem do\u0161el do nemocnice, musel jsem projedn\u00e1vat n\u011bco s t\u00e1tou, a kdy\u017e jsem za tebou cht\u011bl j\u00edt pozd\u011bji, v \u010dek\u00e1rn\u011b to bylo na prasknut\u00ed a j\u00e1 m\u011bl od ob\u011bda co d\u011blat. Proto jsem poprosil pana Hoffmanna, aby se na tebe dneska r\u00e1no pod\u00edval on. Omlouv\u00e1m se…. promi\u0148, m\u011bl jsem ti to po n\u011bm alespo\u0148 d\u00e1t v\u011bd\u011bt,“ zavrt\u011bl hlavou nad svou nev\u011bdomost\u00ed a vzhl\u00e9dl k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na n\u011bj usm\u00e1ly. Billovi spadl ze srdce k\u00e1men tak velk\u00fd, a\u017e si Bill \u00falevn\u011b vydechl.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Tome, jen… Nev\u011bd\u011bl jsem, kde jsi a pro\u010d jsi nep\u0159i\u0161el. U\u017e jsem si myslel, \u017ee dnes nep\u0159ijde\u0161 v\u016fbec. \u017de jsi na m\u011b mo\u017en\u00e1 zapomn\u011bl,“ za\u0161eptal ti\u0161e to, co jej v posledn\u00edch hodin\u00e1ch tr\u00e1pilo nejv\u00edc a ani si neuv\u011bdomoval, jak moc byla tahle jeho obava zbyte\u010dn\u00e1. Tomovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil mal\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se pousm\u00e1l nad t\u00edm hlup\u00e1\u010dkem, sed\u00edc\u00edm p\u0159ed sebou. Byl tak roztomil\u00fd a nevinn\u00fd, a\u017e m\u011bl Tom chu\u0165 uma\u010dkat jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zul\u00edbat jeho dokonalou tv\u00e1\u0159. Jak mohl v\u016fbec n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct, kdy\u017e to byl pr\u00e1v\u011b on, kdo dokonale popletl mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i hlavu?<\/p>\n<\/div>\n
„Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych na tebe dok\u00e1zal zapomenout, Bille? Zapomenout, kdy\u017e… kdy\u017e jsem kv\u016fli jednomu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci v\u010dera ve\u010der nedok\u00e1zal zamhou\u0159it oka, a kdy\u017e ano, v m\u00fdch snech se mi zjevovala jeho dokonal\u00e1 tv\u00e1\u0159, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di a rty, kter\u00e9 se na m\u011b usm\u00edvaly a l\u00edbaly m\u011b tak kr\u00e1sn\u011b, a\u017e jsem si p\u0159\u00e1l, aby m\u016fj sen nikdy neskon\u010dil? Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych na tohle v\u0161echno dok\u00e1zal zapomenout?“ za\u0161eptal a s \u00fasm\u011bvem si Billovu tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017en\u011b nato\u010dil k t\u00e9 sv\u00e9. Srdce mu posko\u010dilo radost\u00ed, kdy\u017e jeho o\u010di spat\u0159ily jisk\u0159i\u010dky v tom hlubok\u00e9m mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 si tolik zamiloval. Opatrn\u011b nato\u010dil svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 Billov\u011b, a zat\u00edmco \u010dernovlas\u00fd chlapec jen s prudce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem vy\u010dk\u00e1val na jeho reakci, on nev\u00e1hal. Pomalu p\u0159itisknul sv\u00e9 rty na ty Billovy a dnes poprv\u00e9 mu v\u011bnoval sv\u016fj polibek, c\u00edt\u00edc, jak se hejno mot\u00fdlk\u016f v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku zatetelilo blahem. Na tohle \u010dekal celou noc a t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den – a toho se do\u010dkal.<\/div>\n
„M\u011bl bych t\u011b pochv\u00e1lit,“ pousm\u00e1l se, jen co se od n\u011bj odt\u00e1hl. „Doktor Hoffmann byl p\u0159ekvapen\u00fd tv\u00fdm v\u00fdborn\u00fdm zdravotn\u00edm stavem. D\u011bl\u00e1\u0161 mi st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed radost,“ dlan\u00ed pohladil po vlasech Billa, kter\u00fd se sebev\u011bdom\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1 r\u00e1d,“ odv\u011btil a nato se dychtiv\u011b p\u0159isunul k Tomov\u00fdm rt\u016fm. Zprvopo\u010d\u00e1tku se l\u00edbali opatrn\u011b, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nesm\u011ble, pozn\u00e1vaj\u00edc rty toho druh\u00e9ho, po chvilce prvn\u00edch polibk\u016f v\u0161ak oba zatou\u017eili po n\u011b\u010dem v\u00edc. Bill pomalu pootev\u0159el sv\u00e9 rty, jen co se v\u0161ak \u0161pi\u010dka jeho jazyka zlehka ot\u0159ela o Tomovy m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, k jejich u\u0161\u00edm se dolinulo dosti sly\u0161iteln\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, co\u017e dokonale p\u0159eru\u0161ilo jejich \u010dinnost. Oba chlapci se od sebe rychle odtrhli a odsunuli do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti – a pr\u00e1v\u011b v\u010das.<\/p>\n<\/div>\n
B\u00edl\u00e9 dve\u0159e se pootev\u00edraly st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce, a\u017e do pokoje nakoukla usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 osoby, kterou by tu te\u010f Bill \u010dekal ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„M-mami,“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a pohledem si m\u011b\u0159il Simone, kter\u00e1 za sebou zav\u0159ela dve\u0159e.<\/div>\n
„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko. Dobr\u00fd den, pane doktore. Mal\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva m\u00e9ho synka. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s tady n\u011bjak neru\u0161\u00edm a nejdu nevhod,“ \u00fasm\u011bv z jej\u00edch rt\u016f na okam\u017eik vymizel a Simone nejist\u00fdm pohledem t\u011bkala po Billovi a mlad\u00e9m l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd by se nejrad\u011bji hanbou propadnul do zem\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s tady n\u011bjak neru\u0161\u00edm… Kdyby jen Simone tu\u0161ila, od \u010deho je vyru\u0161ila. Toma v tu chv\u00edli na okam\u017eik napadlo, jak by se asi tv\u00e1\u0159ila, kdyby j\u00ed \u0159ekl, \u017ee se pr\u00e1v\u011b l\u00edbal s jej\u00edm synem, okam\u017eit\u011b tuto my\u0161lenku v\u0161ak zavrhl.<\/div>\n
„N-ne, to… t-to je v pohod\u011b, To-… tedy pan doktor m\u011b pr\u00e1v\u011b zkontroloval, jestli je mi dob\u0159e a… Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee neru\u0161\u00ed\u0161,“ Bill se nerv\u00f3zn\u011b pousm\u00e1l, pokou\u0161ej\u00edc se tak odleh\u010dit situaci a docela se mu to i povedlo. Zat\u00edmco Tom se souhlasn\u00fdm \u00fasm\u011bvem popo\u0161el ke sv\u00fdm l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm pom\u016fck\u00e1m, aby je mohl zkontrolovat a p\u0159erovnat, ne\u017e odejde, Simone to nejsp\u00ed\u0161 jako odpov\u011b\u010f sta\u010dilo. Popo\u0161la k Billov\u011b posteli a k le\u017e\u00edc\u00edmu Billovi a s \u00fasm\u011bvem si svl\u00e9kla sako, p\u0159ehrabuj\u00edc se ve sv\u00e9 kabelce.<\/div>\n
„M\u011bla jsem p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu p\u0159ij\u00edt pozd\u011bji, ale potom mi n\u011bco odpadlo, pr\u00e1ci jsem m\u011bla pro dne\u0161ek hotovou, a tak jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee…. Bille, poslouch\u00e1\u0161 m\u011b v\u016fbec?“ optala se, a kdy\u017e jej\u00ed o\u010di spat\u0159ily Bill\u016fv zasn\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv a pohled, up\u0159en\u00fd n\u011bkam do nezn\u00e1ma za n\u00ed. Do nezn\u00e1ma, kde se na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce usm\u00edvaly dv\u011b o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di a rty, nab\u011bhl\u00e9 od dokonal\u00fdch, proc\u00edt\u011bn\u00fdch polibk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„C-co\u017ee? N-ne… tedy…. a-a-ano, mami,“ vykoktal Bill zmaten\u011b, sna\u017e\u00edc se si vybavit mam\u010dinu p\u0159ede\u0161lou v\u011btu a vracej\u00edc se zp\u00e1tky do reality. Ta dokonal\u00e1 osoba s n\u00e1dhern\u00fdm \u00fasm\u011bvem a tv\u00e1\u0159\u00ed za n\u00ed, jej dokonale sr\u00e1\u017eela na kolena a on u\u017easle pozoroval ka\u017ed\u00e9 Tomovo gesto \u010di pohyb. Byl j\u00edm okouzlen. Tento mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 si jen pouh\u00fdm pohledem \u010di \u00fasm\u011bvem dok\u00e1zal b\u011bhem vte\u0159iny z\u00edskat ve\u0161ker\u00fd jeho obdiv.<\/div>\n
„Tak… j\u00e1 asi p\u016fjdu, ur\u010dit\u011b chcete b\u00fdt o samot\u011b a j\u00e1 m\u00e1m stejn\u011b je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci,“ odv\u011btil a moc dob\u0159e na sob\u011b c\u00edtil Billovy obdivn\u00e9 pohledy, kter\u00e9 k n\u011bmu \u010dernovl\u00e1sek vys\u00edlal.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, pane doktore. D\u011bkuji za ochotu a starost,“ pousm\u00e1la se Simone a na Tom\u016fv pozdrav se s n\u00edm i ona rozlou\u010dila – stejn\u011b jako \u010dernovlas\u00fd chlapec, le\u017e\u00edc\u00ed v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch.<\/div>\n
„Nashledanou,“ za\u0161eptal ti\u0161e a dal si z\u00e1le\u017eet, aby Tom vid\u011bl jeho dlouh\u00fd, tajemn\u00fd pohled, kter\u00fd k n\u011bmu v posledn\u00ed vte\u0159in\u011b vyslal. A Tom jej opravdu vid\u011bl. Pomalu vy\u0161el ven na chodbu a s\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l. Bill jej okouzloval a z\u00edsk\u00e1val si jej st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. A pr\u00e1v\u011b proto pro n\u011bj chystal mal\u00fd d\u00e1rek v podob\u011b p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 jej dnes napadlo po rozhovoru s doktorem Hoffmannem. Pot\u0159eboval si v\u0161ak je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0159\u00eddit…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, jak se c\u00edt\u00ed\u0161? Simone se posadila na volnou \u017eidli u Billovy postele a pohladila sv\u00e9ho syna po ruce. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, u\u017e dlouho mi nebylo \u0161patn\u011b a dokto\u0159i taky \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee jsem na tom dob\u0159e. A co ty? A Kazim\u00edrek?“ jeho tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na sv\u00e9ho mal\u00e9ho chlupat\u00e9ho mazl\u00ed\u010dka, kter\u00fd mu tu spolu s mamkou chyb\u011bl ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
„Kazim\u00edrek se m\u00e1 dob\u0159e, ale stejn\u011b na n\u011bm vid\u00edm, jak se mu po tob\u011b st\u00fdsk\u00e1. Tebe mu nikdo nedok\u00e1\u017ee nahradit, prost\u011b je po\u0159\u00e1d zvykl\u00fd na to, \u017ee se s n\u00edm jeho p\u00e1n\u00ed\u010dek mazlil,“ dodala s \u00fasm\u011bvem a vid\u011bla, jak Bill pokr\u010dil rameny, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. S kocourkem spolu tr\u00e1vili nejv\u00edce \u010dasu, a kdy\u017e byl jeden bez druh\u00e9ho, ob\u011bma chyb\u011blo jejich mazlen\u00ed a hr\u00e1tky.<\/div>\n
„A co p\u0159ehl\u00eddka, mami? U\u017e je v\u0161echno hotov\u00e9?“ vzpomn\u011bl si Bill na akci, kterou Simone a jej\u00ed t\u00fdm p\u0159ipravovali v\u00edce ne\u017e \u010dtvrt roku. Simone si povzdychla.<\/div>\n
„No, sice kolem toho bylo v\u00edc stresu, starost\u00ed a povinnost\u00ed ne\u017e obvykle, ale nakonec je to v\u0161echno p\u0159ipraveno. I m\u00edsto u\u017e m\u00e1me domluven\u00e9, d\u016fle\u017eit\u00e9 hosty pozvan\u00e9, tak\u017ee p\u0159ehl\u00eddka m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt. Bude tuhle sobotu, tak\u017ee po z\u00edt\u0159ku. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee tam tentokr\u00e1t nebude\u0161,“ smutn\u011b se na Billa zad\u00edvala a stiskla jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Bill j\u00ed byl v\u017edy oporou a nejv\u011bt\u0161\u00edm fanou\u0161kem na ka\u017ed\u00e9 m\u00f3dn\u00ed p\u0159ehl\u00eddce, kterou jejich spole\u010dnost po\u0159\u00e1dala. Tak\u00e9 smutn\u011b zamrkal, nato se v\u0161ak slab\u011b pousm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, to pro jednou nevad\u00ed, ned\u00e1 se nic d\u011blat. Na modely se ale ur\u010dit\u011b potom pod\u00edv\u00e1m, mus\u00ed\u0161 mi je uk\u00e1zat,“ p\u0159ipomn\u011bl rozhodn\u011b a vid\u011bl, jak se Simone tajemn\u011b pousm\u00e1la, natahuj\u00edc se pro svou kabelku.<\/div>\n
„Uk\u00e1\u017eu ti je i te\u010f, pokud bude\u0161 cht\u00edt. M\u00e1m tu katalog,“ dodala a ani ne\u010dekala na Billovu odpov\u011b\u010f. Bill si v\u017edycky r\u00e1d prohl\u00ed\u017eel a obdivoval jej\u00ed modely. V\u017edy\u0165 m\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny jej\u00ed v\u00fdtvory ve sv\u00e9m \u0161atn\u00edku. Podv\u011bdom\u011b zpozorn\u011bl, kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytla z\u00e1lo\u017eka s p\u00e1nskou m\u00f3dou a sta\u010dilo jen p\u00e1r str\u00e1nek, aby mu do oka padly \u0161edohn\u011bd\u00e9 kalhoty, kter\u00e9 mu sv\u00fdm st\u0159ihem a vzhledem dokonale vyrazily dech.<\/div>\n
„Mami, t-to… to je \u00fa\u017easn\u00fd, n\u00e1dhern\u00fd. S t\u00edm \u010dern\u00fdm p\u00e1skem jsou perfektn\u00ed,“ obdivn\u011b p\u011bl jednu chv\u00e1lu za druhou na Simone, kter\u00e1 se pousm\u00e1la. V\u011bd\u011bla, \u017ee se mu budou l\u00edbit.<\/div>\n
„Navrhla jsem je jako posledn\u00ed, v dob\u011b, kdy jsi sem odjel. A rozhodla jsem se v\u011bnovat tenhle model speci\u00e1ln\u011b tob\u011b,“ usm\u00e1la se na Billa, kter\u00fd vykulil o\u010di nad kr\u00e1tk\u00fdm v\u011bnov\u00e1n\u00edm pod obr\u00e1zkem modelu a nato \u0161\u0165astn\u011b objal Simone tak siln\u011b, a\u017e j\u00ed m\u00e1lem vyrazil dech. V\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1. Tyhle kalhoty byly navrhnuty speci\u00e1ln\u011b pro n\u011bj.<\/div>\n
„D\u00edky, mami. Jsi \u00fa\u017easn\u00e1,“ p\u0159iznal \u0161eptem a \u0161\u0165astn\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010di pro n\u011bj tu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed mamku na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
S korunami strom\u016f v parku si pohr\u00e1val ve\u010dern\u00ed v\u00edtr a slunce pomalu za\u010dalo stahovat sv\u00e9 paprsky z modr\u00e9 oblohy. Billovy o\u010di zabloudily n\u011bkam k posledn\u00edm odlesk\u016fm na nebi a Bill se na sv\u00e9 posteli pohodln\u011b uvelebil. Op\u011bt osam\u011bl, najednou mu to v\u0161ak v\u016fbec nep\u0159i\u0161lo smutn\u00e9 ani depresivn\u00ed. Se Simone si popov\u00eddali o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, spole\u010dn\u011b se nasm\u00e1li a on c\u00edtil, \u017ee v t\u00e9hle chv\u00edli u\u017e mu nic nem\u016f\u017ee ud\u011blat v\u011bt\u0161\u00ed radost. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co jej v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvilk\u00e1ch \u010dek\u00e1…<\/div>\n
Tich\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed jej p\u0159inutilo odtrhnout pohled od sv\u00fdch dokonale upraven\u00fdch neht\u016f a Bill zv\u011bdav\u011b vzhl\u00e9dl. Mil\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159el\u00e9tl p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e spat\u0159il Toma, kter\u00fd za sebou s \u00fasm\u011bvem zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Neru\u0161\u00edm?“ optal se tro\u0161ku nejist\u011b, Bill\u016fv \u00fasm\u011bv jej v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010dil o opaku.<\/div>\n
„Ne, neru\u0161\u00ed\u0161. Mamka p\u0159ed chvilkou ode\u0161la. Omlouv\u00e1m se za to odpoledne,“ vzpomn\u011bl si, jak Simone p\u0159i\u0161la v nevhodnou chv\u00edli. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou. Te\u010f m\u011bl v hlav\u011b n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Ne, nemus\u00ed\u0161 se omlouvat, to v\u016fbec nevad\u00ed. A mimochodem – m\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed,“ prohodil naoko ledabyle a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val Billovu reakci. Bill se zv\u011bdav\u011b vy\u0161plhal do sedu a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Tak po\u010dkej, budu h\u00e1dat. Hmm…. z\u00edtra m\u00e1\u0161 volno v pr\u00e1ci,“ vybafl na Toma prvn\u00ed, co jej napadlo, kdy\u017e v\u0161ak spat\u0159il Tom\u016fv \u00fa\u0161klebek, rychle p\u0159em\u00fd\u0161lel nad jinou variantou. Tom se v\u0161ak jen usm\u00e1l a n\u011b\u017en\u011b vzal jeho dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9. T\u00e9hle chvilky se nemohl do\u010dkat, u\u017e od okam\u017eiku, kdy doktor Hoffmann p\u0159istoupil na jeho n\u00e1vrh. A necht\u011bl u\u017e d\u00e9le \u010dekat. Pevn\u011bji stiskl Billovu dla\u0148 a zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pokud z\u00edtra r\u00e1no bude tv\u016fj stav dobr\u00fd a bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, tak… tak t\u011b na v\u00edkend pust\u00edme dom\u016f,“ \u0161eptl polohlasn\u011b a c\u00edtil, jak se Billova dla\u0148 v t\u00e9 jeho zachv\u011bla. Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vykulil o\u010di a pootev\u0159el pusu. Ne, tohle nemohla b\u00fdt pravda. Tohle je jen kr\u00e1sn\u00fd sen.<\/div>\n
„T-to… to znamen\u00e1, \u017ee budu o v\u00edkendu… doma? Budu u m\u011b doma, s mamkou, ve sv\u00e9m pokoji? A… kone\u010dn\u011b uvid\u00edm Kazim\u00edrka?“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byl Tom\u016fv \u00fasm\u011bv a pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou, \u0161\u0165astn\u011b na posteli nadsko\u010dil a vesele se rozesm\u00e1l. Bylo mu jasn\u00e9, kdo za t\u00edm stoj\u00ed a d\u00edky komu se alespo\u0148 na dva dny m\u016f\u017ee vr\u00e1tit dom\u016f.<\/div>\n
„Tome, d\u011bkuju! D\u011bkuju, d\u011bkuju, d\u011bkuju, d\u011bkuju!“ siln\u011b Toma objal a mal\u00fdmi polibky \u0161\u0165astn\u011b pokr\u00fdval celou jeho tv\u00e1\u0159. Jeho my\u0161lenky byly n\u011bkde doma a Bill se se sm\u00edchem pohodln\u011b op\u0159el o sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159. Ani si nev\u0161imnul v\u00fdrazu, kter\u00fd se objevil v Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Tom si nerv\u00f3zn\u011b poposedl a pousm\u00e1l se. Byl moc r\u00e1d a i jej \u010dinila \u0161\u0165astn\u00fdm skute\u010dnost, \u017ee ud\u011blal Billa \u0161\u0165astn\u00fdm, to d\u016fle\u017eit\u00e9 pro n\u011bj v\u0161ak m\u011blo teprve p\u0159ij\u00edt. Tro\u0161ku nejist\u011b zamrkal a zad\u00edval se na st\u00e1le usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ oslovil \u0161eptem \u010dernovl\u00e1ska, a kdy\u017e k n\u011bmu Bill pozvedl sv\u016fj rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled, v duchu se zhluboka nadechl. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Tome.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl jsem…. cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat, jestli… jestli m\u00e1\u0161 na v\u00edkend n\u011bco v pl\u00e1nu?“ dostal ze sebe trochu trhan\u011b a v duchu se modlil. Bill zv\u00e1\u017en\u011bl, zamyslel se a pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm… asi nic,“ dodal zamy\u0161len\u011b a byl velmi zv\u011bdav\u00fd, pro\u010d se Tom pt\u00e1. Tomovo srdce posko\u010dilo radost\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j-j\u00e1… \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee kdy\u017e bude\u0161 doma, tak… m\u00e1m v sobotu volno a… mohl bych se pro tebe stavit a mohli bychom vyrazit n\u011bkam ven,“ \u0161eptl nad\u011bjn\u00fdm hlasem a m\u00edrn\u011b sv\u00fdm pohledem uhnul p\u0159ed t\u00edm Billov\u00fdm. P\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tl \u00fasm\u011bv a Bill se pousm\u00e1l nad t\u00edm sladk\u00fdm l\u00e9ka\u0159em, sed\u00edc\u00edm p\u0159ed sebou. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kam t\u00edm Tom sm\u011b\u0159uje – a v\u016fbec se tomu nebr\u00e1nil.<\/div>\n
„M\u00e1m to br\u00e1t jako pozv\u00e1n\u00ed na rande?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem a b\u011bhem vte\u0159iny mu bylo jasn\u00e9, \u017ee Toma dokonale prokoukl. Tom kr\u00e1tce pok\u00fdval hlavou a nesm\u011ble sklopil sv\u016fj pohled, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc Billovu odpov\u011b\u010f. A Bill nepot\u0159eboval dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let. A ani necht\u011bl.<\/div>\n
„Tak… mysl\u00edm, \u017ee… tuto sobotu m\u00e1m celou volnou,“ opatrn\u011b nazna\u010dil svou odpov\u011b\u010f a pousm\u00e1l se. Tomovo srdce vynechalo jeden \u00fader a Tom up\u0159el sv\u00e9 o\u010di do t\u011bch Billov\u00fdch.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ ot\u00e1zal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Billovy rty se lehce dotkly t\u011bch jeho a Bill jej na d\u016fkaz sv\u00fdch slov dlouze pol\u00edbil.<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed tohle jako odpov\u011b\u010f? Sobotu chci str\u00e1vit s tebou, Tome,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm a pohladil jej po tv\u00e1\u0159i. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd se jeho o\u010d\u00edm naskytl, u\u017e nemohl b\u00fdt z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed. I Tom mu jeho polibek oplatil, kdy\u017e mu v\u0161ak v kapse u kalhot zavibroval mobil jako p\u0159ipom\u00ednka pracovn\u00edch povinnost\u00ed, naposled jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„T-tak dob\u0159e, j-j\u00e1 mus\u00edm u\u017e zase j\u00edt a… z\u00edtra se uvid\u00edme, ano?“ vykoktal rychle a m\u011bl pocit, \u017ee se radost\u00ed snad zbl\u00e1zn\u00ed. Bill mu s \u00fasm\u011bvem uk\u00e1zal sm\u011br dve\u0159\u00ed, a kdy\u017e se za Tomem zav\u0159ely, uvoln\u011bn\u011b se polo\u017eil do pe\u0159in. Tento den u\u017e pro n\u011bj snad ani nemohl b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, ani\u017e by si uv\u011bdomil jednu skute\u010dnost.<\/p>\n<\/div>\n
A neuv\u011bdomil si ji ani l\u00e9ka\u0159, jdouc\u00ed po chodb\u011b sm\u011brem ke sv\u00e9 ordinaci, s nem\u00e9n\u011b \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ani on si neuv\u011bdomil, jak v\u00e1\u017en\u00fd Bill\u016fv zdravotn\u00ed stav doopravdy je. Jako by i on zapomn\u011bl d\u00edky sv\u00e9 zamilovanosti na to, v \u010dem se Bill tolik li\u0161il od ostatn\u00edch. Jako by i on zapomn\u011bl na jeho nemoc a na riziko, s n\u00ed spojen\u00e9. Ona v\u0161ak nezapomn\u011bla… ona ne…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di p\u0159el\u00e9tly sv\u00fdm pohledem po dvoustr\u00e1nce pln\u00e9 slov a \u010dernovlas\u00fd chlapec si jen s\u00e1m pro sebe povzdychl, up\u00edraj\u00edc o\u010di na text p\u0159ed sebou. Slunce p\u0159\u00edjemn\u011b hladilo jeho tv\u00e1\u0159 h\u0159ejiv\u00fdmi paprsky a tepl\u00fd letn\u00ed v\u00e1nek, vanouc\u00ed do pokoje pootev\u0159en\u00fdm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12937","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12937","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12937"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12937\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12937"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12937"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12937"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}