{"id":12943,"date":"2009-12-01T17:00:00","date_gmt":"2009-12-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12912"},"modified":"2009-12-01T17:00:00","modified_gmt":"2009-12-01T16:00:00","slug":"midnight-star-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/12\/01\/midnight-star-3\/","title":{"rendered":"Midnight star 3."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Bajik<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj \u00fachyl\u00e1\u010dci, t\u011b\u0161ili jste se?? Kone\u010dn\u011b p\u0159ijde na \u0159adu odhalen\u00ed postav:) abych pravdu \u0159ekla, va\u0161e odhadov\u00e1n\u00ed se mi hodn\u011b l\u00edbilo, ale u\u017e v\u00e1s nebudu zbyte\u010dn\u011b nap\u00ednat:) tak a schv\u00e1ln\u011b-kdo pozn\u00e1, co to je za p\u00edsni\u010dku??:P<\/em><\/div>\n
Bajik<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
We are, we are the shaken
We are the monsters underneath your bed
Believe what you read
We are, we are mistaken
We are the voices inside your head
Believe what you see<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nemus\u00ed\u0161 v\u011b\u0159it, sta\u010d\u00ed to jen p\u0159edst\u00edrat<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
*~*<\/div>\n
New York – usedlost pana D.<\/p>\n<\/div>\n
Tax\u00edk zastavil p\u0159ed star\u00fdm domem a chlapec se chv\u00edli na n\u011bj d\u00edval se zamhou\u0159en\u00fdma o\u010dima. Nel\u00edbilo se mu to tady. Ponur\u00e9, tajemn\u00e9, a\u017e hororov\u00e9.<\/div>\n
„No tak, mladej, nejse\u0161 jedinej, kdo chce n\u011bkam sv\u00e9st,“ houkl na n\u011bj taxik\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Pardon,“ odv\u011btil chlapec otr\u00e1ven\u011b a dal taxik\u00e1\u0159i pen\u00edze za cestu. Vylezl z tax\u00edku a pod\u00edval se na d\u016fm znovu. Kdy\u017e tam tak te\u010f p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l, zd\u00e1l se mu je\u0161t\u011b stra\u0161liv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e zpoza ok\u00e9nka. Byl to d\u016fm jako vyst\u0159i\u017een\u00fd z n\u011bjak\u00fdho hororu o up\u00edrech. Star\u00e1 za\u0161l\u00e1 up\u00edrsk\u00e1 usedlost.<\/div>\n
Blbost. Up\u00ed\u0159i p\u0159ece neexistuj\u00ed.<\/div>\n
S touto my\u0161lenkou \u0161el po star\u00e9 kamenn\u00e9 cest\u011b a potom po schodech k \u010dern\u00fdm mohutn\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm. Zhluboka se nadechl a vydechl, m\u011bl tro\u0161ku tr\u00e9mu. Potom zaklepal.<\/div>\n
Zpoza dve\u0159\u00ed se po chv\u00edli ozvaly kroky, pak za\u0161ramocen\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku a pot\u00e9 se dve\u0159e s hlasit\u00fdm zavrz\u00e1n\u00edm otev\u0159ely. St\u00e1l v nich mu\u017e s \u010dern\u00fdmi vlasy v cul\u00edku v \u010dern\u00e9m saku.<\/div>\n
„P\u0159ejete si?“ zeptal se jej zdvo\u0159ile a sjel ho pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b.<\/div>\n
„Pr\u00fd tady hled\u00e1te n\u011bjak\u00e9ho dou\u010dovatele nebo tak n\u011bco\u2026“ \u0159ekl mlad\u00edk nesm\u011ble. Byl natolik rozhozen\u00fd tou sv\u011btlou plet\u00ed, kter\u00e1 kontrastovala s \u010dern\u00fdm sakem, \u017ee ani nepozdravil.<\/div>\n
Mu\u017ei se rozz\u00e1\u0159ily o\u010di a na tv\u00e1\u0159i se usadil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ano, poj\u010fte d\u00e1l,“ poodstoupil od dve\u0159\u00ed, aby mohl chlapec proj\u00edt, a rychle za n\u00edm zav\u0159el. Snad aby nemohl ut\u00e9ct.<\/div>\n
„Poj\u010fme do m\u00e9 pracovny,“ pob\u00eddl chlapce a uk\u00e1zal na d\u0159ev\u011bn\u00e9 schody.<\/div>\n
Cel\u00e1 hala byla vybavena velmi stroze; p\u00e1r soch, \u010dern\u00e9 z\u00e1v\u011bsy a nad schodi\u0161t\u011bm nejsp\u00ed\u0161 rodinn\u00fd erb.<\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e na n\u011bj nesp\u011bchal, \u0161el p\u0159ed n\u00edm, aby mu uk\u00e1zal cestu. T\u00edm aspo\u0148 chlapec z\u00edskal tro\u0161ku \u010dasu na okouknut\u00ed, kde by asi tak pracoval. Pot\u00e9, co vy\u0161li schody a zabo\u010dili doleva, \u0161li kr\u00e1tkou chodbou p\u0159\u00edmo k jeho pracovn\u011b. Mu\u017e otev\u0159el a pustil chlapce prvn\u00edho. Zav\u0159el za n\u00edm dve\u0159e a posadil se do k\u0159esla za stolem.<\/div>\n
„Posa\u010fte se,“ pokynul chlapci, ten polo\u017eil ta\u0161ku vedle k\u0159esla, na kter\u00e9 mu\u017e uk\u00e1zal, a posadil se. „Tak\u017ee, vy m\u00e1te z\u00e1jem o tuto pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Samo sebou, \u017ee jo. Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f bych asi vzal i pr\u00e1ci u \u010f\u00e1bla, jen abych se u\u017eivil,“ odpov\u011bd\u011bl bez ostychu mlad\u00edk.<\/div>\n
\n
„S\u00e1m v New Yorku?“ zeptal se pobaven\u011b mu\u017e. Pobaven\u011b kv\u016fli tomu \u010f\u00e1blovi. To je\u0161t\u011b ho\u0161\u00e1nek nev\u00ed, \u017ee vlastn\u011b chce slou\u017eit \u010f\u00e1blovu spole\u010dn\u00edkovi.<\/div>\n
„A taky poprv\u00e9,“ dodal chlapec a pohodil sv\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Honba za lep\u0161\u00edm \u017eivotem?“<\/div>\n
„Jo, n\u011bco na ten zp\u016fsob,“ odv\u011btil mu a d\u00e1l se o tom nehodlal bavit, co\u017e mu\u017e tak n\u011bjak pochopil. V\u017edy\u0165 byl mezi lidmi u\u017e n\u011bjak\u00fd ten rok\u2026<\/div>\n
„Ta pr\u00e1ce\u2026 kdy byste byl schopn\u00fd nastoupit?“ zeptal se jej mu\u017e a vyt\u00e1hnul z \u0161upl\u00edku n\u011bjak\u00fd pap\u00edr.<\/div>\n
„Klidn\u011b hned. Nic m\u011b nikde nedr\u017e\u00ed,“ odv\u011btil mu a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00e9. Tak tedy potom vypl\u0148te tento formul\u00e1\u0159,“ \u0159ekl mu\u017e a str\u010dil mu do ruky pap\u00edr a propisku. „Jak dlouho to je, co jste d\u011blal maturitu?“ zeptal se jej znenad\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Chlapec zvednul zrak od listu pap\u00edru. „Teprve p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f.“<\/div>\n
„O to je to lep\u0161\u00ed\u2026 A v\u00e1\u0161 pr\u016fm\u011br\u2026“<\/div>\n
„1,3. Byl jsem druh\u00fd nejlep\u0161\u00ed ze t\u0159\u00eddy\u2026 Kdybych propadal, asi bych tu nab\u00eddku nevzal,“ upozornil jej jemn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e tedy u\u017e nemluvil a nechal chlapce vyplnit smlouvu. Pozoroval ho, jeho jemn\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 \u017eensk\u00e9 rysy v obli\u010deji, \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, a barvu vlas\u016f, stejnou, jako m\u00e1 on s\u00e1m a jeho syn. Vlastn\u011b si byli docela podobn\u00ed\u2026<\/div>\n
Chlapec odlo\u017eil pero a podal pap\u00edr mu\u017ei. Chv\u00edli si jej \u010detl a pot\u00e9 jej odlo\u017eil. Vstal a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Promi\u0148te, mus\u00edm si n\u011bco vy\u0159\u00eddit,“ omluvil se mu\u017e a ode\u0161el z pokoje. Musel zavolat Edwardovi, aby ty plak\u00e1ty u\u017e nelepil. Mohl po n\u011bm klidn\u011b \u017e\u00e1dat, aby je sundal, ale to p\u0159ece po sluhovi nemohl cht\u00edt, leda by se jej cht\u011bl je\u0161t\u011b na n\u011bjak\u00fd \u010das zbavit.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec mezit\u00edm vstal z k\u0159esla a \u0161el se pod\u00edvat po pokoji. V\u0161echno vypadalo tak\u2026 starobyle, ponu\u0159e, tajemn\u011b. V knihovn\u011b byly u\u017e jen od pohledu stra\u0161n\u011b star\u00e9 knihy ps\u00e1ny v ciz\u00edch jazyc\u00edch. S\u00e1m by nepoznal, co to je za jazyk. Snad n\u011bjak\u00e1 ru\u0161tina nebo tak n\u011bco.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el k oknu a pod\u00edval se ven. Kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdhled na Central park. Za\u010dal podzim, tak\u017ee hr\u00e1l v\u0161emi tepl\u00fdmi barvami. V lehk\u00e9m v\u00e1nku poletovalo list\u00ed a padlo proch\u00e1zej\u00edc\u00edm se lidem do vlas\u016f. Jeho pohled se sto\u010dil k \u010dern\u00e9mu z\u00e1v\u011bsu. Nemohl odolat a s\u00e1hnul na n\u011bj. Byl jemn\u00fd, jako z hedv\u00e1b\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by se ani nedivil, kdyby opravdu z hedv\u00e1b\u00ed byl.<\/div>\n
Usly\u0161el \u0161ramot na chodb\u011b a usoudil, \u017ee mu\u017e se u\u017e vrac\u00ed. Oto\u010dil se, a \u017ee si p\u016fjde sednout, ale upoutal ho velk\u00fd obraz na st\u011bn\u011b naproti oknu. \u0160el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a z\u016fstal na n\u011bj z\u00edrat div ne s otev\u0159enou pusou. Byli\u2026 kr\u00e1sn\u00ed. Av\u0161ak tohle nebyla kr\u00e1sa. Bylo to n\u011bco v\u00edc. Byli\u2026 nepopsateln\u011b kr\u00e1sn\u00ed.<\/div>\n
T\u0159i d\u00edvky, jedna sed\u00edc\u00ed na k\u0159esle, druh\u00e1 stoj\u00edc\u00ed nad n\u00ed a t\u0159et\u00ed kle\u010d\u00edc\u00ed vedle k\u0159esla, a chlapec, kter\u00fd st\u00e1l v pozad\u00ed obrazu, jako by s nimi snad necht\u011bl v\u016fbec nic m\u00edt. Byli od sebe hodn\u011b odli\u0161n\u00ed, ale p\u0159ece jen byli stejn\u00ed. M\u011bli stejn\u00e9 rysy.<\/div>\n
Jeho d\u011bti, pomyslel si a ani si nev\u0161iml, \u017ee mu\u017e ji\u017e ve\u0161el zp\u00e1tky do pokoje. St\u00e1l vedle n\u011bj a d\u00edval se na obraz z\u00e1rove\u0148 s n\u00edm.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9, \u017ee ano?“ \u0159ekl mu\u017e a chlapec se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b oto\u010dil. Lekl se ho, ale sna\u017eil se to na sob\u011b nedat zn\u00e1t.<\/div>\n
„Ach, ano, jsou p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9. V\u0161ichni jsou kr\u00e1sn\u00ed,“ odv\u011btil zad\u00fdchan\u011b a oto\u010dil se zp\u00e1tky k obrazu. „Akor\u00e1t\u2026 Vypadaj\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 dosp\u011ble na to, aby \u0161li teprve do prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku.“<\/div>\n
„Ano, jsou na to tro\u0161ku v\u00edc\u2026 sta\u0159\u00ed, ale to p\u0159ece neznamen\u00e1, \u017ee by se nemohli vzd\u011bl\u00e1vat.“<\/div>\n
„V\u0161ak j\u00e1 nic ne\u0159\u00edk\u00e1m\u2026“<\/div>\n
Mu\u017e si povzdechnul. „Ta zrzka, je to moje nejstar\u0161\u00ed dcera. Jmenuje se Aleera. Ta \u010dernovlas\u00e1 je Verona a blond\u00fdnka je Marishka. A to je m\u016fj n\u00e1sledovn\u00edk, m\u016fj syn Tom,“ ukazoval lehce prstem po obraze.<\/div>\n
„Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jm\u00e9na,“ \u0161pitnul chlapec. Doufal, \u017ee jej mu\u017e nesly\u0161el.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00e9 d\u00edtko m\u00e1m s jinou \u017eenou z jin\u00e9 zem\u011b, to proto ta jm\u00e9na\u2026“ vysv\u011btlil mu\u017e a odml\u010del se. „Jak na v\u00e1s p\u016fsob\u00ed d\u016fm?“<\/div>\n
„Popravd\u011b? Docela stra\u0161ideln\u011b, tak tajemn\u011b, hororov\u011b. A nec\u00edt\u00edm psa, tak\u017ee vlkodlaci tu asi ne\u017eij\u00ed,“ zasm\u00e1l se chlapec a mu\u017e se na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b pod\u00edval. Ihned se sm\u00e1t p\u0159estal; necht\u011bl si p\u0159ece sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa znep\u0159\u00e1telit.<\/div>\n
„Ano, vlkodlaci stra\u0161liv\u011b p\u00e1chnou,“ dodal mu\u017e po chv\u00edli a usm\u00e1l se, aby odleh\u010dil situaci. „Pokud se tady neboj\u00edte, m\u016f\u017eu v\u00e1m nab\u00eddnout dokonce pokoj, proto\u017ee podle toho, co jste \u0159\u00edkal, asi nem\u00e1te zaji\u0161t\u011bn\u00e9 \u017e\u00e1dn\u00e9 ubytov\u00e1n\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Pokud budu m\u00edt st\u0159echu nad hlavou, vezmu klidn\u011b i ps\u00ed boudu nebo kumb\u00e1lek na zahrad\u011b.“<\/div>\n
„Tak tomuhle \u0159\u00edk\u00e1m p\u0159\u00edstup. Poj\u010fte, zavedu v\u00e1s do pokoje,“ \u0159ekl mu\u017e nad\u0161en\u011b a vy\u0161el ven z pracovny. Vedl jej dlouhou chodbou zase zp\u00e1tky ke schod\u016fm, kter\u00e9 minuli. \u0160li po\u0159\u00e1d rovn\u011b a pak zabo\u010dili doprava. \u010clov\u011bk by ani ne\u0159ekl, \u017ee by ten d\u016fm mohl b\u00fdt tak velk\u00fd; zven\u010d\u00ed toti\u017e vypadal podstatn\u011b men\u0161\u00ed. Chlapec vlastn\u011b ani ned\u00e1val pozor, kudy jdou; jeho pozornost upoutaly fotografie a obrazy na st\u011bn\u00e1ch. Musely m\u00edt vysokou cenu.<\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e zastavil u jedn\u011bch dve\u0159\u00ed. „V\u00e1\u0161 pokoj,“ \u0159ekl jen a otev\u0159el dve\u0159e. „Kdybyste, Bille, n\u011bco pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct,“ dodal a pustil jej do pokoje.<\/div>\n
„Pane?“oto\u010dil se na n\u011bj Bill. Mu\u017e se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
„To j\u00e1 d\u011bkuji za to, \u017ee jste tu pr\u00e1ci p\u0159ijal. A\u017e se m\u00e9 dcery vr\u00e1t\u00ed, dojdu za v\u00e1mi. Ehm, koupelna je hned vedle, kdybyste se cht\u011bl um\u00fdt, a kdybyste m\u011bl hlad, \u0159eknu Edwardovi, a\u0165 v\u00e1m n\u011bco p\u0159iprav\u00ed. A\u2026 \u0159\u00edkejte mi pane D.“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 pane D.,“ usm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a vstoupil do pokoje. Pan D. ode\u0161el a nechal jej tam tak samotn\u00e9ho.<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj byl slad\u011bn do kontrastu \u010dern\u00e9 s b\u00edlou. Pokoji dominovala p\u0159edev\u0161\u00edm velk\u00e1 \u010dern\u00e1 postel s b\u00edlou pe\u0159inou a \u010dern\u00fdmi nebesy, modern\u00ed n\u00e1bytek ze d\u0159eva nalakovan\u00e9ho na \u010dernou a b\u00edlou. \u010cern\u011b nat\u0159en\u00e9 st\u011bny, b\u00edl\u00fd hu\u0148at\u00fd koberec a sklen\u011bn\u00fd lustr spu\u0161t\u011bn\u00fd ze stropu. Velk\u00e9 okno zakr\u00fdval b\u00edl\u00fd z\u00e1v\u011bs a\u017e po zem, tak jako asi ve v\u0161ech pokoj\u00edch v dom\u011b.<\/div>\n
Bill za sebou zav\u0159el dve\u0159e a hodil ta\u0161ku na podlahu. Nebude to zas tak hrozn\u00e9, jako to bylo doma. Vlastn\u011b by jej i zaj\u00edmalo, co se d\u011bje doma. M\u00e1ma nejsp\u00ed\u0161 zah\u00e1n\u00ed kocovinu dal\u0161\u00edm alkoholem a Candy si u\u017e\u00edv\u00e1 s jeho druh\u00fdm ‚nejlep\u0161\u00edm‘ kamar\u00e1dem. Nic neobvykl\u00e9ho, nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Prost\u011b den jako ka\u017ed\u00fd druh\u00fd. Co by na to asi \u0159ekl Andy?<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159i my\u0161lence na jeho prvn\u00edho a jedin\u00e9ho opravdov\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, se mu st\u00e1hlo srdce. Jeden pro druh\u00e9ho znamenali v\u0161echno. Ale te\u010f bylo v\u0161echno jinak. Bylo to u\u017e v\u00edc ne\u017e rok, co se to stalo. Neodhadl to, a te\u010f se v\u00e1lel v rakvi na jednom montrealsk\u00e9m h\u0159bitov\u011b. I p\u0159es to, jak velk\u00fd to byl jeho kamar\u00e1d, mu ne\u0161el na poh\u0159eb. Cht\u011bl si jej uchovat v my\u0161lenk\u00e1ch jako \u017eiv\u00e9ho, ne jako mrtvolu. Jeho sm\u00edch, jeho pl\u00e1\u010d, jeho hlas, jeho \u00fasm\u011bv. V\u0161echno na n\u011bm, ka\u017ed\u00e1 my\u0161lenka na n\u011bj, m\u011bla z\u016fstat nav\u017edy \u017eiv\u00e1. Av\u0161ak nemohl tomu nijak zabr\u00e1nit. Tomu, aby se to nestalo. Byla to jeho volba. V\u017edycky se nerad n\u011b\u010deho vzd\u00e1val a i na to doplatil. V\u017edy\u0165 on\u2026 Zat\u0159epal hlavou, aby vyhnal tyhle chmurn\u00e9 my\u0161lenky, a p\u0159e\u0161el k posteli.<\/div>\n
Lehl si do m\u011bkk\u00fdch pe\u0159in a zad\u00edval se do stropu. Netu\u0161il, \u017ee by to \u0161lo tak lehce. Av\u0161ak n\u011bco mu na tom tajemn\u00e9m panu D. a jeho d\u011btech nesed\u011blo. V\u0161echny d\u00edvky vypadaly tak dosp\u011ble, a \u017ee by \u0161ly teprve do prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku na st\u0159edn\u00ed \u0161kole? \u0158ekl by, \u017ee st\u0159edn\u00ed u\u017e mus\u00ed m\u00edt d\u00e1vno za sebou. Jejich bled\u00e1 k\u016f\u017ee a stra\u0161ideln\u00fd d\u016fm? Nedivil by se, kdyby v ka\u017ed\u00e9m pokoji nebo ve sklep\u011b m\u011bl ka\u017ed\u00fd svou rakev, a kdyby v lednici m\u00edsto zeleniny a jogurt\u016f byla krev v s\u00e1\u010dc\u00edch, co se d\u00e1v\u00e1 jako transf\u00faze v nemocnic\u00edch. Mo\u017en\u00e1 bude r\u00e1d, kdy\u017e p\u0159e\u017eije, kdy\u017e ho nikdo p\u0159es noc nevysaje. I kdy\u017e\u2026 kdyby ho prvn\u011b n\u011bkdo vys\u00e1l tam dole, po\u0159\u00e1dn\u011b, mo\u017en\u00e1 by mu to um\u00edr\u00e1n\u00ed potom nemuselo zas tak vadit.<\/p>\n<\/div>\n
Nadr\u017een\u00fd hovado<\/em>, ok\u0159ikl se v duchu. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se s Candy nem\u011bl rozch\u00e1zet hned, i kdy\u017e to je a v\u017edycky byla p\u011bkn\u00e1 d\u011bvka. Mo\u017en\u00e1 si ji m\u011bl pozvat do NY, vz\u00edt ji do n\u011bjak\u00e9ho baru, po\u0159\u00e1dn\u011b si s n\u00ed naposledy u\u017e\u00edt, a a\u017e pak j\u00ed d\u00e1t kopa\u010dky, aby z toho n\u011bco m\u011bl. No, aspo\u0148 si to bude pamatovat pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. A\u2026 ne\u0159\u00edkala n\u00e1hodou ta zrzka n\u011bco o tom, \u017ee jede do NY na st\u00e1\u017e? Mohl by j\u00ed zavolat, aby se se\u0161li\u2026<\/div>\n
Ale a\u017e pozd\u011bji. Te\u010f si p\u0159ece nemohl dovolit volat z ciz\u00edho telefonu. Jemu osobn\u011b by to sice nevadilo, ale jeho \u0161\u00e9fovi by se to nemuselo zrovna l\u00edbit. I kdy\u017e by se jej mohl j\u00edt zeptat. Jo, dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
Vstal z postele a vydal se za z\u00e1hadn\u00fdm panem D., ale byl tu jeden probl\u00e9m. Nev\u011bd\u011bl kudy. D\u016fm byl sple\u0165 chodeb a dve\u0159\u00ed. Nemohl jej naj\u00edt hned. A volat na n\u011bj na chodb\u011b a ud\u011blat ze sebe \u00fapln\u011b neschopn\u00e9ho debila, se mu fakt necht\u011blo. \u0160el tedy rovn\u011b a postupn\u011b zkou\u0161el ka\u017ed\u00e9 dve\u0159e. V\u011bt\u0161ina z nich byla zam\u010den\u00e1. Ale posledn\u00ed dve\u0159e v chodb\u011b byly odemknut\u00e9. Nev\u00e1hal a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
Byla to v\u011b\u017e. Vlastn\u011b si ani nev\u0161iml, \u017ee by tam n\u011bjak\u00e1 v\u011b\u017e byla. Nebyla v\u0161ak obydlen\u00e1 a vlastn\u011b ani nemohla b\u00fdt. Asi slou\u017eila jen jako okrasa. V\u0161ude byly tr\u00e1my, \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed pokoj, \u017e\u00e1dn\u00e9 schody.<\/div>\n
\u0160ero a prach a zima, to v\u0161e jej obklopilo. Musela slou\u017eit jako p\u016fda. Nevypadalo to, \u017ee by tady n\u011bkdo del\u0161\u00ed dobu byl.<\/div>\n
Ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se m\u00fdlil na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Tohle je moje skr\u00fd\u0161,“ ozvalo se a Bill se oto\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bajik Ahoj \u00fachyl\u00e1\u010dci, t\u011b\u0161ili jste se?? Kone\u010dn\u011b p\u0159ijde na \u0159adu odhalen\u00ed postav:) abych pravdu \u0159ekla, va\u0161e odhadov\u00e1n\u00ed se mi hodn\u011b l\u00edbilo, ale u\u017e v\u00e1s nebudu zbyte\u010dn\u011b nap\u00ednat:) tak a schv\u00e1ln\u011b-kdo pozn\u00e1, co to je za p\u00edsni\u010dku??:P Bajik We are, we are<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[286],"tags":[],"class_list":["post-12943","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-midnight-star"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12943","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12943"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12943\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12943"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12943"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12943"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}