{"id":12946,"date":"2009-11-30T18:30:00","date_gmt":"2009-11-30T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12915"},"modified":"2009-11-30T18:30:00","modified_gmt":"2009-11-30T17:30:00","slug":"reinkarnace-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/30\/reinkarnace-17\/","title":{"rendered":"Reinkarnace 17."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ty obrazy prostupovaly cel\u00fdm pokojem. M\u011bly je tak mo\u017enost sledovat v\u0161ichni, co tam byli a do jednoho se jim nad t\u00edm tajil dech. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, d\u00edvat se na ten nedlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, zato pln\u00fd t\u00e9 opravdov\u00e9 l\u00e1sky mezi dv\u011bma du\u0161emi. Cel\u00e9 to trvalo vlastn\u011b jen kr\u00e1tce, ale sta\u010dilo to k tomu, aby se Tom dov\u011bd\u011bl v\u0161echno podstatn\u00e9. A mo\u017en\u00e1 u\u017e to ani v\u011bd\u011bt nepot\u0159eboval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Nyn\u00ed se mu ale po tv\u00e1\u0159\u00edch rozkut\u00e1lela spousta slz. Pln\u011b na n\u011bj dolehla t\u00edha toho, co provedl, a poc\u00edtil nep\u0159edstavitelnou vinu. D\u00edky jeho zabedn\u011bnosti tu te\u010f jeho princ le\u017e\u00ed, p\u0159e\u0161lapuj\u00edc p\u0159ed branami H\u00e1dovy \u0159\u00ed\u0161e, a on si nebyl jist\u00fd, jak odvr\u00e1tit katastrofu a strhnout ho zp\u011bt do sv\u011bta \u017eiv\u00fdch.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko, odpus\u0165 mi.“ \u0160eptal a skl\u00e1n\u011bl se nad n\u00edm. M\u011bl chu\u0165 uv\u011bznit ho ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale b\u00e1l se, \u017ee by ho mohl rozma\u010dkat. V tuhle chv\u00edli by pro n\u011bj ud\u011blal cokoli, aby to cel\u00e9 napravil. Ale kde za\u010d\u00edt, aby to svoj\u00ed neschopnost\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc nezhor\u0161il?<\/div>\n
„Co\u2026 co m\u00e1m te\u010f d\u011blat, \u0159ekn\u011bte?“ Obr\u00e1til se se zoufalou prosbou o pomoc na ty dva.<\/div>\n
Stein jen pokr\u010dil rameny. „V\u0161ak ty na to dozajista p\u0159ijde\u0161 s\u00e1m.“ A s t\u011bmi slovy se zvedl ze \u017eidle. „Poj\u010f, nech\u00e1me je samotn\u00e9.“ Obr\u00e1til se k Elke a nazna\u010dil j\u00ed, \u017ee je \u010das odej\u00edt. Oni u\u017e tu nic platn\u00ed nebyli. Te\u010f byla \u0159ada na Tomovi.<\/div>\n
Ten cht\u011bl zaprotestovat a zarazit je, ne\u017e ze sebe ale sta\u010dil cokoli vypravit, byli pry\u010d.<\/div>\n
„Bille.“ \u0160pitnul znovu n\u011b\u017en\u011b, p\u0159esto nal\u00e9hav\u011b a opatrn\u011b se dotknul jeho tv\u00e1\u0159e. Byla chladn\u00e1. Z\u0159ejm\u011b se nemohl zah\u0159\u00e1t ani pod dekou. Tom ze sebe tedy zcela intuitivn\u011b st\u00e1hl mikinu, kalhoty a vlezl si k n\u011bmu. Natiskl se co nejv\u00edce k jeho t\u011blu a je\u0161t\u011b ho objal pa\u017e\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle je zp\u016fsob, jak n\u011bkoho nejefektivn\u011bji zah\u0159\u00e1t, ale tak\u00e9 cht\u011bl b\u00fdt u n\u011bj. Cht\u011bl, aby ho Bill c\u00edtil, v\u011bd\u011bl, \u017ee je s n\u00edm.<\/div>\n
\n
„Pros\u00edm, prober se. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to pokazil, ale te\u010f u\u017e bude v\u0161echno jenom dobr\u00e9. Sly\u0161\u00ed\u0161. Slibuju ti to.“ Promlouval k n\u011bmu d\u00e1l. Najednou to \u0161lo samo. „M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d. Te\u010f u\u017e to v\u00edm.“ Pokra\u010doval, a p\u0159i tom se jal pokr\u00fdvat jeho obli\u010dej drobn\u00fdmi polibky. „Vzpom\u00edn\u00e1\u0161, cos mi sl\u00edbil? \u017de budeme znovu spolu. Neopou\u0161t\u011bj m\u011b, te\u010f kdy\u017e jsem t\u011b op\u011bt na\u0161el.“ Nep\u0159est\u00e1val mluvit a p\u0159itom vtiskl prvn\u00ed nesm\u011bl\u00e9 polibky na Billovy rty. „U\u017e t\u011b nikdy v\u00edckr\u00e1t nezklamu. Jenom te\u010f mus\u00ed\u0161 otev\u0159\u00edt o\u010di, l\u00e1sko, a j\u00e1 ti vynahrad\u00edm v\u0161echnu tu bolest, kterou jsem ti zp\u016fsobil.“ D\u00e1l se dot\u00fdkal sv\u00fdmi rty t\u011bch jeho. Bylo to jen takov\u00e9 ochutn\u00e1v\u00e1n\u00ed, ale v tuhle chv\u00edli nebylo nic, co by cht\u011bl d\u011blat v\u00edc. Tohle sta\u010dilo. Jen v\u011bd\u011bt, \u017ee mu neubli\u017euje a m\u016f\u017ee k n\u011bmu b\u00fdt i jemn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e tolik nepov\u00eddal. Jen mezi jednotliv\u00fdmi polibky \u0161evelil zdrobn\u011blinky jeho jm\u00e9na a r\u016fzn\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky. Hladil ho po pa\u017e\u00edch, hrudn\u00edku a b\u0159\u00ed\u0161ku a s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamen\u00e1val, \u017ee chlapec u\u017e nen\u00ed tak prok\u0159ehl\u00fd a mnohem hloub\u011bji i d\u00fdch\u00e1. Na prvn\u00ed pohled u\u017e se nezd\u00e1lo, \u017ee mu n\u011bco sch\u00e1z\u00ed. Vypadal te\u010f, jako by sp\u00ed\u0161 spal. Tom si ho vydr\u017eel je\u0161t\u011b dlouho do noci jen tak prohl\u00ed\u017eet, neopom\u00ednaje ho sem tam laskat, ne\u017e se nakonec i on s\u00e1m polo\u017eil na z\u00e1da a sv\u00e9 hlav\u011b dovolil klesnout na pol\u0161t\u00e1\u0159, proto\u017ee c\u00edtil, \u017ee se mu nezadr\u017eiteln\u011b kl\u00ed\u017e\u00ed o\u010di, a on u\u017e se sp\u00e1nku dlouho vzp\u00edrat nebude moci.<\/div>\n
Bill se zavrt\u011bl, oto\u010dil se na bok a v z\u00e1v\u011bru cel\u00e9ho toho jeho hlomozen\u00ed skon\u010dil na Tomov\u011b rameni s rukou ovinutou kolem jeho pasu.<\/div>\n
„Spinkej, brou\u010dku. P\u0159eju kr\u00e1snou noc.“ Vtiskl mu polibek do vlas\u016f a stihl se je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e usnul, usm\u00e1t nad pozn\u00e1n\u00edm toho, \u017ee Bill u\u017e skute\u010dn\u011b jenom sp\u00ed a ze sp\u00e1nku p\u0159itom podv\u011bdom\u011b vyhled\u00e1v\u00e1 jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
To r\u00e1no bylo mnohem v\u00edce prosv\u011btlen\u00e9 ne\u017e mnoh\u00e1 p\u0159ed n\u00edm. Mo\u017en\u00e1 to bylo jen sn\u011bhem, kter\u00e9ho za noc stihlo napadat tolik, \u017ee v\u0161echno zahalil do nad\u00fdchan\u00e9 b\u00edl\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky, spolu se sluncem, kter\u00e9 sv\u00edtilo na modr\u00e9 obloze bez mrak\u016f, a nebo to bylo n\u011bco do\u010dista jin\u00e9ho. Pro dva chlapce, tul\u00edc\u00ed se k sob\u011b na jedn\u00e9 posteli, ten z\u00e1\u0159iv\u00fd den ur\u010dit\u011b nem\u011blo na sv\u011bdom\u00ed po\u010das\u00ed. To oni si byli sob\u011b navz\u00e1jem t\u00edm sv\u011btlem.<\/p>\n<\/div>\n
Tom u\u017e byl n\u011bjakou dobu vzh\u016fru, a te\u010f u\u017e jen vy\u010dk\u00e1val, kdy znovu bude moci spat\u0159it ty h\u0159ejiv\u00e9 duhovky, je\u017e ukr\u00fdvala Billova v\u00ed\u010dka. A p\u0159i tom se op\u011bt vr\u00e1til k jeho jemn\u00e9mu ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00ed. \u0160imrav\u011b ho hladil po z\u00e1dech a tiskl sv\u016fj obli\u010dej co nejbl\u00ed\u017ee k n\u011bmu. N\u00e1dhern\u011b toti\u017e von\u011bl a on nemohl jinak, ne\u017e se pln\u00fdmi dou\u0161ky Billa nadechovat.<\/div>\n
A on p\u0159i tom zamlaskal a zavrt\u011bl se. Bylo to tu. Probouz\u00ed se. Tom snad zatajil i dech o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm a ustal se v\u0161\u00edm, co doposud d\u011blal. Nedok\u00e1zal se ani pohnout. \u0158asy se p\u00e1rkr\u00e1t zat\u0159epetaly a Bill se na n\u011bj kone\u010dn\u011b zad\u00edval. Jeho reakce byla ne\u010dekan\u011b zra\u0148uj\u00edc\u00ed, p\u0159esto naprosto opodstatn\u011bn\u00e1, vzhledem k tomu, \u010d\u00edm u\u017e si s n\u00edm musel proj\u00edt. Kdy\u017e si Bill uv\u011bdomil, vedle koho se probudil, v jeho o\u010d\u00edch se odrazil strach, v\u0161echny svaly ztuhly nap\u011bt\u00edm a on se pokusil od Toma odt\u00e1hnout. A na n\u011bj se ji\u017e podruh\u00e9 sesypala hr\u016fznost \u0161kod, kter\u00e9 nap\u00e1chal. Ranil ho v\u00edc, ne\u017e by si kdy pomyslel, a za to se te\u010f nen\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, Bill\u00ed neboj se. J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm.“ Za\u010dal ho ihned uklid\u0148ovat a p\u0159itahoval si ho zp\u011bt do n\u00e1ru\u010de. Billovy ruce ale op\u011bt tla\u010dily proti jeho hrudn\u00edku, ve snaze ho odstr\u010dit. Usly\u0161el jeho tichoulink\u00e9 na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. „U\u017e nikdy ti neubl\u00ed\u017e\u00edm. \u0160\u0161\u0161, brou\u010dku. Jen klid.“ Chl\u00e1cholil ho a z Billa ten vzdor postupn\u011b vyprch\u00e1val. Dovolil mu, aby si ho stulil zp\u011bt do objet\u00ed, ov\u0161em on mu ho u\u017e neop\u011btoval. Dr\u017eel ruce sepjat\u00e9 mezi jejich trupy, aby tak byly kdykoli p\u0159ipraveny znovu proti n\u011bmu zatla\u010dit.<\/div>\n
M\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a zrychlen\u011b oddechoval. A Tomovi neuniklo, \u017ee se mimo jin\u00e9 tak\u00e9 nosem ot\u0159el o jeho krk a sv\u016fj obli\u010dej v tom m\u00edst\u011b n\u00e1sledn\u011b nechal zabo\u0159en\u00fd.<\/div>\n
„Jak ti to m\u00e1m po tom v\u0161em v\u011b\u0159it?“ Za\u0161eptal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli. Stejn\u011b nejsp\u00ed\u0161 sn\u00ed, a te\u010f si tu mluv\u00ed jen s\u00e1m se sebou. Tom tu nem\u016f\u017ee b\u00fdt a dr\u017eet ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ne potom, co m\u011bl v\u010dera pocit, \u017ee um\u0159el hned na to, co se mu srdce rozl\u00edtlo na tis\u00edc kus\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi se rozt\u0159\u00e1sla brada. Cht\u011blo se mu bre\u010det nad sebou sam\u00fdm, nad Billovou bolest\u00ed. Zanechal \u0161r\u00e1my na jeho du\u0161i, a te\u010f se bude muset ze v\u0161ech sil sna\u017eit je znovu vyl\u00e9\u010dit. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a slzy tak z\u016fstaly skryty za hustou hradbou \u0159as. On na n\u011b nem\u011bl pr\u00e1vo. To Bill tady byl ten, kdo z nich dvou mohl tesknit nad t\u00edm, jak\u00e9ho trpk\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed se mu dostalo, kdy\u017e se setkal s t\u00edm, na koho \u010dekal tolik dlouh\u00fdch let. Jeho povinnost\u00ed je se te\u010f k\u00e1t, prosit za odpu\u0161t\u011bn\u00ed a po ten zbytek nov\u00e9ho \u010dasu, kter\u00fd jim byl d\u00e1n, Billa zahrnovat l\u00e1skou, aby tu bolest nemusel nikdy v\u00edc znovu poc\u00edtit.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille. Promi\u0148 mi. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc toho v\u0161eho lituju. Te\u010f u\u017e\u2026“<\/div>\n
„Miluje\u0161 m\u011b?“ \u0160pitnul tu ot\u00e1zku, ale Tom ji post\u0159ehl.<\/div>\n
„Ano, miluju. Stra\u0161n\u011b moc t\u011b miluju. Sly\u0161\u00ed\u0161, jenom tebe. Miluju t\u011b, l\u00e1sko.“ Opakoval mu to st\u00e1le dokola a l\u00edbal ho na \u010delo, bradu nos, l\u00edce. Bill se usm\u00e1l, nech\u00e1vaje d\u00e1l o\u010di zav\u0159en\u00e9. Vychutn\u00e1val si to. Jeho bl\u00edzkost, n\u011bhu. U\u017e ani nedoufal, \u017ee by to mohl je\u0161t\u011b kdy dostat.<\/div>\n
„Pros\u00edm, obejmi m\u011b.“ Zaprosil Tom. Bill byl u\u017e sice uvoln\u011bn\u00fd a zd\u00e1l se b\u00fdt klidn\u00fd a spokojen\u00fd, p\u0159esto jeho ruce d\u00e1l z\u016fst\u00e1valy mezi nimi.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee si to zaslou\u017e\u00ed\u0161?“ \u0160k\u00e1dliv\u011b Toma pozlobil dredat\u00fd chlapec.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne.“ \u0160pitnul provinile. St\u00e1hl se, p\u0159estal Billa laskat a sklopil pohled. „Nezaslou\u017e\u00edm si \u017e\u00e1dnou pozornost po tom, co jsem provedl.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161.“ Za\u0161evelil mu Bill do ucha. „V\u011bd\u011bl bych o n\u011b\u010dem, co bys mi mohl d\u00e1t na opl\u00e1tku.“ Tom se odv\u00e1\u017eil znovu na n\u011bj pohl\u00e9dnout.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dej cokoli.“<\/div>\n
„Polib m\u011b.“ Bylo Billovo prostink\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Tak p\u0159eci jen se jedna drobn\u00e1 kapka zat\u0159pytila na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Bylo to pocitem \u0161t\u011bst\u00ed a p\u0159\u00edvalem nesm\u00edrn\u00e9ho dojet\u00ed. Bill si ani nedovedl p\u0159edstavit, s jakou radost\u00ed mu Tom tohle p\u0159\u00e1n\u00ed pln\u00ed, kdy\u017e se nakl\u00e1n\u011bl k jeho rt\u016fm a zprvu opatrn\u011b je prozkoum\u00e1val.<\/div>\n
Bill proti n\u011bmu vydechl \u00falevou. Nejsp\u00ed\u0161 se do posledn\u00edho okam\u017eiku b\u00e1l, \u017ee si Tom vezme jeho rty se stejnou razanc\u00ed jako v t\u00e9 \u0161atn\u011b. Nic takov\u00e9ho se ale ned\u011blo a on m\u011bl pocit, \u017ee jeho srdce zp\u00edv\u00e1 a ty \u010dist\u00e9 t\u00f3ny rezonuj\u00ed snad v ka\u017ed\u00e9 bu\u0148ce jeho t\u011bla. Tak moc byl pln\u00fd l\u00e1sky k n\u011bmu. I on tedy ud\u011blal, co sl\u00edbil. Vyjel rukama po Tomov\u011b hrudn\u00edku, a\u017e na jeho ramena, odkud pokra\u010doval d\u00e1l, dokud je nespojil za jeho krkem. Podv\u011bdom\u011b si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a zavinul ho je\u0161t\u011b v pevn\u011bj\u0161\u00edm objet\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Takhle to bylo ono, takhle to Tom cht\u011bl. Aby si nejen on tiskl to \u00fa\u017easn\u00e9 t\u011blo k sob\u011b, ale aby si ho i Bill vt\u00e1hl do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Pokra\u010doval v polibku a nep\u0159est\u00e1val b\u00fdt opatrn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd. Jen zlehka l\u00edbal Billovy rty a neopova\u017eoval se zaj\u00edt d\u00e1l. Ale Bill tou\u017eil po n\u011b\u010dem v\u00edc. Samotn\u00e9ho ho to p\u0159ekvapovalo. Ano, Tom v n\u011bm dok\u00e1zal vzbudit touhu po dotec\u00edch a v\u00e1\u0161e\u0148 ji\u017e v tom baz\u00e9nu. Tohle bylo ale jin\u00e9. Nev\u011bd\u011bl v \u010dem, nedok\u00e1zal by to vysv\u011btlit. Jednodu\u0161e to tak bylo. V lec\u010dem stejn\u00e9, p\u0159esto mnohem lep\u0161\u00ed. Pootev\u0159el \u00fasta a myslel si, \u017ee Tom p\u0159ijme jeho pozv\u00e1nku, ten ale d\u00e1l v\u00e1hal. Neodva\u017eoval se a pokra\u010doval jen v letm\u00e9m ot\u00edr\u00e1n\u00ed jejich rt\u016f. Mo\u017en\u00e1 si z obavy, \u017ee by n\u011bco usp\u011bchal a Billa vyd\u011bsil, ani neuv\u011bdomil, \u017ee ho \u010dernovl\u00e1sek vyb\u00edz\u00ed.<\/div>\n
Ten tedy s\u00e1m vystr\u010dil \u0161pi\u010dku jazyka. Zavadil j\u00ed o Tom\u016fv horn\u00ed ret, a\u017e se hoch s cop\u00e1nky zachv\u011bl. Bylo to jako slab\u00fd v\u00fdboj elektrick\u00e9ho proudu, tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b intenzivn\u00ed pocit j\u00edm projel. Donutilo ho to ud\u011blat to sam\u00e9, a kdy\u017e se ty dva hork\u00e9 jazyky st\u0159etly n\u011bkde na p\u016fli cesty, propadli se oba chlapci n\u011bkam, kde neexistovalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e oni a jejich v\u00e1\u0161niv\u00fd polibek.<\/div>\n
Jen jakoby z d\u00e1lky k nim dolehlo po notn\u00e9 chv\u00edli klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 se sp\u00ed\u0161e za tu dobu, co ho ignorovali, vystup\u0148ovalo do neodbytn\u00e9ho ohlu\u0161uj\u00edc\u00edho bu\u0161en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo\u2026 kdo je?“ Zachrapt\u011bl neochotn\u011b Bill, kdy\u017e se od sebe kone\u010dn\u011b odtrhli. Kdyby jen te\u010f vid\u011bl \u00falevn\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i sv\u00e9 kamar\u00e1dky, kter\u00e1 byla on\u00edm vyru\u0161en\u00edm. Ji\u017e v\u010dera se j\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 nezamlouvalo, kdy\u017e Stein rozhodl, \u017ee tu jej\u00edho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele nechaj\u00ed s t\u00edm fraj\u00edrkem samotn\u00e9. Do z\u00e1vratn\u00e9 m\u00edry ji ani neuklidnilo v\u011bdom\u00ed toho, \u017ee prsten zafungoval, \u010deho\u017e byla sv\u011bdkem, a Tomovo chov\u00e1n\u00ed se skute\u010dn\u011b zm\u011bnilo, co\u017e si d\u0159\u00edv, dokud to nevid\u011bla, ani nedovedla p\u0159edstavit. Celou noc \u0161patn\u011b spala a sp\u00edlala tomu star\u00e9mu bl\u00e1znovi, \u017ee sv\u011b\u0159il Bill\u016fv \u017eivot do tak nezodpov\u011bdn\u00fdch rukou, a dnes r\u00e1no u\u017e to prost\u011b nevydr\u017eela. Pot\u0159ebovala se p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee jde skute\u010dn\u011b v\u0161echno k lep\u0161\u00edmu, jak ji profesor ubezpe\u010doval. A te\u010f ho sly\u0161ela mluvit. Probral se a jeho hlas zn\u011bl tak\u2026 ehm…<\/div>\n
„Bille, to jsem j\u00e1, Elke. M\u016f\u017eu si odemknout a j\u00edt dovnit\u0159? Mn\u011b v\u010dera tvoje kl\u00ed\u010de z\u016fstaly v ta\u0161ce.“ Mluvila nahlas, skoro a\u017e k\u0159i\u010dela, aby ji chlapec na druh\u00e9 stran\u011b dve\u0159\u00ed sly\u0161el. Bill vrhnul pobaven\u00fd, z\u00e1rove\u0148 t\u00e1zav\u00fd pohled na Toma. Ten jen pokr\u010dil rameny, nevzru\u0161en\u011b si lehnul na pol\u0161t\u00e1\u0159 a p\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu bl\u00ed\u017e ke krku.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo.“ K\u0159ikl tedy Bill zp\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Zmi\u0148ovan\u00e9 kl\u00ed\u010de zachrastily v z\u00e1mku a n\u00e1sledn\u011b se mezi nimi objevila zelen\u00e1, takhle po r\u00e1nu je\u0161t\u011b st\u00e1le roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e1 hlava. Elke pomalu nakoukla dovnit\u0159 a na p\u00e1r vte\u0159in z\u016fstala on\u011bm\u011ble z\u00edrat. Vlastn\u011b p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee ho tu s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed najde i s Tomem, ov\u0161em na ten pohled se nedalo p\u0159ipravit. Nav\u00edc j\u00ed dost rozhodilo, \u017ee jsou na sob\u011b oba nalepen\u00ed a v posteli. Mezi zamilovan\u00fdmi p\u00e1ry nic neobvykl\u00e9ho, ale ona m\u011bla mo\u017enost poznat Tomovu stinnou str\u00e1nku a jej\u00ed d\u016fv\u011bru si sportovec tedy prozat\u00edm nez\u00edskal. K tomu toti\u017e nesta\u010dilo t\u011bch p\u00e1r n\u011b\u017en\u00fdch gest a slov, kter\u00e9 mu v\u010dera v\u011bnoval t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ona a Stein ode\u0161li. P\u00e1rkr\u00e1t si musela v hlav\u011b zopakovat, \u017ee v\u0161echno m\u011bly na sv\u011bdom\u00ed ty bl\u00e1zniv\u00e9 egyptsk\u00e9 kletby, kter\u00e9 u\u017e jsou fu\u010d, tud\u00ed\u017e nen\u00ed nejmen\u0161\u00ed d\u016fvod d\u00e1l basketbalistu podez\u0159\u00edvat z toho, \u017ee mu st\u00e1le jde jen o to jedno, jen zm\u011bnil taktiku, kdy\u017e te\u010f tak u Billa le\u017e\u00ed, hlad\u00ed ho na rameni, kter\u00e9 mu vykukovalo zpod p\u0159ikr\u00fdvky, a p\u0159itom se na n\u011bj usm\u00edv\u00e1 tak\u2026 zamilovan\u011b?<\/div>\n
Tr\u00fcmper byl v\u017edycky dobrej herec.<\/em> Prol\u00edtla j\u00ed dal\u0161\u00ed podez\u0159\u00edvav\u00e1 pochybnost mysl\u00ed. Zapudila ji a zkusila za\u010d\u00edt \u00fasm\u011bvem. Tro\u0161ku zk\u0159ivila koutky a p\u0159e\u0161la hloub\u011bji do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ahoj. P\u0159inesla jsem v\u00e1m n\u011bco k sn\u00eddani.“ Ozn\u00e1mila jim, zvedla igelitovou ta\u0161ku, ji\u017e nesla v ruce a polo\u017eila ji na psac\u00ed st\u016fl. To ostatn\u00ed, co sebou p\u0159in\u00e1\u0161ela, postavila na zem.<\/div>\n
„Ahoj.“ Vr\u00e1til j\u00ed Bill pozdrav, a na rozd\u00edl od n\u00ed, se on usm\u00edval s up\u0159\u00edmnou radost\u00ed. „P\u00e1ni, ty jsi poklad. My se p\u0159ed chvilkou vzbudili a je\u0161t\u011b nem\u011bli \u010das j\u00eddlo \u0159e\u0161it.“ P\u0159iznal, odhrnul z nich obou pe\u0159inu a jal se p\u0159el\u00e9zat Toma, aby se mohl j\u00edt s\u00e1m pod\u00edvat, co jim jeho kamar\u00e1dka donesla.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad, Tomi?“ Zeptal se, kdy\u017e byl nad n\u00edm a neopomn\u011bl mu vtisknout malou pusinku na \u010delo. Tom p\u0159ik\u00fdvl, \u017ee ano, a neubr\u00e1nil se pobaven\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. Bill mu p\u0159ipadal v tu chv\u00edli moc roztomil\u00fd. A je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e z n\u011bj \u010dernovlas\u00fd chlapec sta\u010dil sl\u00e9zt, jeho dla\u0148 ho jen tak mimochodem letmo pohladila po z\u00e1dech a sjela a\u017e na zadek. Hned se zase poslu\u0161n\u011b vr\u00e1tila na matraci. Velmi rychl\u00e9 gesto, ov\u0161em Elke neuniklo. Sledovala ty dva, a p\u0159edev\u0161\u00edm Toma, jako ost\u0159\u00ed\u0161. Jedin\u00fd n\u00e1znak toho, \u017ee k Billovi nechov\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 city a pokou\u0161\u00ed se tu jen o postel, tak ho prohod\u00ed oknem ven, a bude j\u00ed v tu chv\u00edli jedno, \u017ee jsou a\u017e v p\u00e1t\u00e9m pat\u0159e.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou ahoj.“ Do\u0161el Bill k n\u00ed, kdy\u017e u\u017e st\u00e1l na nohou, kr\u00e1tce ji objal a dal dva polibky na ob\u011b tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Jak je ti? C\u00edt\u00ed\u0161 se u\u017e fajn?“ Starostliv\u011b se zaj\u00edmala. Vypadal, \u017ee fyzicky u\u017e mu nic nesch\u00e1z\u00ed, ona ale pot\u0159ebovala, aby ji o tom ujistil.<\/div>\n
„Jo. C\u00edt\u00edm se \u00fapln\u011b b\u00e1je\u010dn\u011b.“ Odv\u011btil a strkal p\u0159i tom nos do igelitky. „J\u016f\u016f\u016f, m\u0148am.“ Mlasknul si Bill. „M\u00e1me tu spoustu \u010derstv\u00fdch je\u0161t\u011b tepl\u00fdch housek, m\u00e1slo, s\u00fdr a vaj\u00ed\u010dka. A\u2026 a gumov\u00fd bonb\u00f3ny. Dva pytl\u00edky.“ Vyjmenov\u00e1val s nad\u0161en\u00edm Bill. „Elke, ty jsi naprostej poklad. Hmm, dal bych si je va\u0159en\u00fd. Mohl bych t\u011b poprosit.“ Obr\u00e1til se k zelence a pod\u00e1val j\u00ed pap\u00edrov\u00e9 balen\u00ed s osmi vejci.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Vzala je od n\u011bj, ne\u017e ale poode\u0161la k p\u0159enosn\u00e9mu va\u0159i\u010di, neodpustila si Billovi p\u0159ipomenout. „M\u011bl by ses obl\u00e9knout.“ Chlapec byl toti\u017e st\u00e1le od v\u010dera navle\u010den\u00fd jen v rifl\u00edch. „Venku je zima, spousta sn\u011bhu a v\u00ed\u0161, \u017ee ty okna tady na kolej\u00edch profukujou.“ Pou\u010dovala ho a p\u0159itom do nevelk\u00e9ho kastr\u016flku napou\u0161t\u011bla vodu.<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9\u00e9, on napadl sn\u00edh?“ Zareagoval \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e po n\u011bm cht\u011bla a vrhnul se k oknu. Odhrnul z\u00e1v\u011bs i se z\u00e1clonou a mezi rty mu uniklo jen tich\u00e9 „p\u00e1ni“. Tolik ho na \u00fapln\u00e9m za\u010d\u00e1tku prosince dlouho nepamatoval.<\/div>\n
Kdosi k n\u011bmu zezadu p\u0159istoupil, ovinul mu ruce kolem pasu a bradu polo\u017eil na rameno.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d sn\u00edh?“ Zeptal se Tom a d\u00fdchl mu na tv\u00e1\u0159. Bill se nepatrn\u011b zatetelil, a je\u0161t\u011b v\u00edc se vm\u00e1\u010dkl do jeho objet\u00ed, p\u0159ekr\u00fdvaje jeho ruce t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n
„Ano.“ P\u0159isv\u011bd\u010dil jednodu\u0161e. „A\u010dkoli neum\u00edm \u017e\u00e1dnej zimn\u00ed sport.“ P\u0159iznal. „Zato ale r\u00e1d\u2026“ Vyhrknul, ale nedopov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Co?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Tom, a p\u0159itom si s Billem v objet\u00ed za\u010dal m\u00edrn\u011b kol\u00edbat.<\/div>\n
„Bude\u0161 se mi sm\u00e1t.“ P\u0159ipustil a st\u00e1le se nem\u011bl k tomu to dopov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Slibuju, \u017ee nebudu.“<\/div>\n
„R\u00e1d\u2026 stav\u00edm sn\u011bhul\u00e1ka. Loni jsme jich tu pod oknem s Elke upl\u00e1cali b\u011bhem zimy asi p\u011bt.“ P\u0159iznal Bill svoji infantiln\u00ed lib\u016fstku a c\u00edtil, \u017ee malinko rudne. Tom se ale nerozesm\u00e1l, jak Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, jen se zazubil, \u0159ekl, \u017ee je to fajn z\u00e1bava, a pak se ptal Elke, jestli by letos nemohl stav\u011bt s nimi. D\u00edvka mu to kupodivu povolila.<\/div>\n
„Sn\u00eddan\u011b je hotov\u00e1.“ Ozn\u00e1mila jim, kdy\u017e pokl\u00e1dala na st\u016fl tal\u00ed\u0159ek s \u0161esti vejci, ze kter\u00fdch se je\u0161t\u011b kou\u0159ilo. Kluci si ani nev\u0161imli, \u017ee b\u011bhem toho, co se d\u00edvali z okna a d\u00e1l si polohlasem o n\u011b\u010dem pov\u00eddali, stihla ona rozkr\u00e1jet housky, namazat je m\u00e1slem, p\u0159idat pl\u00e1tek s\u00fdra a v\u0161em t\u0159em tak\u00e9 uva\u0159it hrnek vo\u0148av\u00e9 k\u00e1vy. Ani jeden z nich se nedal dvakr\u00e1t pob\u00edzet a za\u010dali se usazovat ke stolu. Kdy\u017e Bill ale odtahoval svoji \u017eidli, zavadil o jakousi ta\u0161ku, a objemn\u00e1 igelitka se p\u0159evalila. P\u0159i\u0161la s n\u00ed Elke. Ta si toho v\u0161imla a vzpomn\u011bla si, co dal\u0161\u00edho Billovi je\u0161t\u011b donesla. B\u011bhem p\u0159\u00edpravy j\u00eddla to \u00fapln\u011b vypustila.<\/div>\n
„Bille, to jsou tvoje v\u011bci. J\u00e1 si v\u010dera, kdy\u017e jsme odsud ode\u0161li, uv\u011bdomila, \u017ee to muselo v\u0161echno z\u016fstat v t\u00e9 hale.“ Vysv\u011btlovala a tahala v\u0161e ven. Nejprve zimn\u00ed kab\u00e1t, pak svetr a z \u00fapln\u00e9ho dna i jak\u00fdsi \u010dern\u00fd c\u00e1r. Ten zvedla do v\u00fd\u0161ky a v\u00fdznamn\u011b se zahled\u011bla p\u0159edev\u0161\u00edm na Toma. Cht\u011bla ho t\u00edm trochu potr\u00e1pit. U\u017e s t\u00edmhle \u00famyslem to vlastn\u011b odn\u00e1\u0161ela z t\u00e9 \u0161atny, proto\u017ee jinak to mohla s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm rovnou vyhodit do ko\u0161e. To tri\u010dko u\u017e stejn\u011b spravit ne\u0161lo.<\/div>\n
„Eh, j\u00e1\u2026“ Zadrhl se Tom a t\u011bkal pohledem z Billa na to, co b\u00fdvalo jeho oble\u010den\u00edm. Znovu se ho zmocnila provinilost, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee dredat\u00e9mu chlapci p\u0159eb\u011bhl po tv\u00e1\u0159i st\u00edn p\u0159i vzpom\u00ednce na v\u010derej\u0161ek. „Koup\u00edm ti nov\u00fd.“ Nenapadlo ho v tu chv\u00edli \u0159\u00edct nic lep\u0161\u00edho a hlavn\u011b vytrhl Elke ten zpropaden\u00fd kus l\u00e1tky z ruky, proto\u017ee ta j\u00edm nep\u0159est\u00e1vala m\u00e1vat ve vzduchu.<\/div>\n
„To tri\u010dko bylo nov\u00fd.“ Neopustila si je\u0161t\u011b jedovat\u011b r\u00fdpnout.<\/div>\n
Tom na ni nereagoval. Zam\u011b\u0159il se na Billa, kter\u00e9mu zcela o\u010dividn\u011b poklesla n\u00e1lada. M\u011bl sv\u011b\u0161en\u00e1 ramena a d\u00edval se kamsi pod st\u016fl. Labiln\u011b si u toho hryzal spodn\u00ed ret a hr\u00e1l si se slune\u010dn\u00edm prstenem na sv\u00e9m prsten\u00edku.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. U\u017e se to nikdy nebude opakovat.“ Nahnul se k n\u011bmu, v n\u011b\u017en\u00e9m gestu mu dal vlasy za ucho a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159. K jeho rt\u016fm se nedostal. Bill hlavou sm\u011brem k n\u011bmu nepooto\u010dil.<\/div>\n
„Nechejme to u\u017e plavat.“ \u0158ekl po chvilce a zdvihl prst\u00fdnek, kter\u00fd st\u00e1hnul ze sv\u00e9ho prstu dol\u016f. „Kde se to tu vzalo?“ Obr\u00e1til se na n\u011b dva s ot\u00e1zkou. V\u016fbec si ho p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml, a\u017e te\u010f, kdy\u017e se zam\u011b\u0159il na svoje ruce.<\/div>\n
„Je p\u0159eci tv\u016fj, ne?“<\/div>\n
„Stein ti ho v\u010dera p\u0159ivezl.“ Nab\u00eddla Elke m\u00edsto ot\u00e1zky bli\u017e\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu.“ P\u0159iznal Bill.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval d\u00e1l Tom. „Tahle mal\u00e1 \u00fa\u017easn\u00e1 v\u011bc mi uk\u00e1zala, kdo jsme byli, a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, jakej jsem byl celou dobu hlup\u00e1k.“<\/div>\n
„Aha\u2026“ Prot\u00e1hl Bill zamy\u0161len\u011b. „Tak\u017ee to, \u017ee jsi tady, za to m\u016f\u017ee prsten? Neb\u00fdt jeho, tak se tu dnes r\u00e1no probud\u00edm s\u00e1m?“ Elke cht\u011bla podotknout n\u011bco o tom, \u017ee to by se asi z\u0159ejm\u011b neprobudil, ale rad\u011bji to nechala b\u00fdt.<\/div>\n
„Ne.“ Vyvr\u00e1til mu to Tom pohotov\u011b. „J\u00e1 se do tebe zamiloval mnohem d\u0159\u00edv, ale bohu\u017eel mi to za\u010dalo doch\u00e1zet, a\u017e kdy\u017e si omdlel. Musel jsem se o tebe za\u010d\u00edt b\u00e1t, aby mi to secvaklo. Odpust, \u017ee jsem byl tak moc slep\u00fd a nevid\u011bl to, nevid\u011bl tebe.“<\/div>\n
Bill se musel cht\u011b necht\u011b usm\u00e1t. „A te\u010f u\u017e m\u011b vid\u00ed\u0161?“ Optal se s \u0161ibalsk\u00fdmi ohn\u00ed\u010dky v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Jo.“ Uculil se Tom. „Vid\u00edm. A hlavn\u011b te\u010f u\u017e se m\u011b nikdy nezbav\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To se mi l\u00edb\u00ed.“ Sta\u010dil \u0159\u00edct t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e Tom spojil jejich rty v polibku.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Ty obrazy prostupovaly cel\u00fdm pokojem. M\u011bly je tak mo\u017enost sledovat v\u0161ichni, co tam byli a do jednoho se jim nad t\u00edm tajil dech. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, d\u00edvat se na ten nedlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, zato pln\u00fd t\u00e9 opravdov\u00e9 l\u00e1sky mezi dv\u011bma du\u0161emi. Cel\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[265],"tags":[],"class_list":["post-12946","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-reinkarnace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12946","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12946"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12946\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12946"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12946"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12946"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}