{"id":12954,"date":"2009-11-29T18:00:00","date_gmt":"2009-11-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12923"},"modified":"2009-11-29T18:00:00","modified_gmt":"2009-11-29T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/29\/casoprostor-iii-46\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 46."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Prozvo\u0148 m\u011b a za p\u011bt minut na z\u00e1chod\u011b.<\/em> Na\u0165uk\u00e1m po pam\u011bti pod stolem esemesku a ode\u0161lu ji buben\u00edkovi, dokud m\u00e1 je\u0161t\u011b v\u0161ech p\u011bt pohromad\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee jsem tam neud\u011blal moc chyb, ale tuhle tajnou konverzaci m\u00e1me s Billem v\u00fdborn\u011b secvi\u010denou, u\u017e na to v\u016fbec nemus\u00edm koukat. Gustav se n\u00e1m celkem rozjel a konverzuje s holkama o sto \u0161est. Jen\u017ee j\u00e1 pot\u0159ebuju, aby mi pomohl uskute\u010dnit pomstu, kterou jsem si b\u011bhem hovoru napl\u00e1noval.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b na chvilku, d\u016fle\u017eitej hovor,“ zvednu se, kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b rozehraje mobil. Gustavovi to sice chvilku trvalo, ne\u017e pod stolem nahmatal ty spr\u00e1vn\u00fd \u010dudl\u00edky, ale povedlo se. Zvednu se od stolu, a odpochoduju s mobilem u ucha na z\u00e1chod. Mrknu na sebe do zrcadla a \u010dek\u00e1m na buben\u00edka… s holkama je sranda, vypadaj, \u017ee jsou r\u00e1dy za na\u0161i spole\u010dnost, ale posledn\u00ed \u010dtvrthodinu se konverzace sto\u010dila ke Gustavov\u011b a Billov\u011b svatb\u011b, a sklouzli jsme do hol\u010di\u010d\u00edch \u0159e\u010d\u00ed. Paty, ta zrzka, je zasnouben\u00e1, a pl\u00e1nuje svatbu, tak\u017ee se Gustava za\u010dala vypt\u00e1vat na jeho zku\u0161enosti, a m\u00edsto, aby se chud\u00e1k rozpt\u00fdlil n\u00e1hodn\u00fdm sexem, jak to na za\u010d\u00e1tku mohlo vypadat, pod\u00e1v\u00e1 raport novoman\u017eela a zku\u0161en\u00fdho \u017eenicha. Ur\u010dit\u011b bude r\u00e1d, \u017ee ho z toho vyt\u00e1hnu. Kdy\u017e u\u017e jsem tady, dojdu si na malou, vypili jsme toho u\u017e celkem dost. Pivo u\u017e rad\u0161i nepiju, abych mohl \u0159\u00eddit, nerad bych, aby m\u011b cestou dom\u016f zhaftli poldov\u00e9 pro \u0159\u00edzen\u00ed v opilosti. Kdy\u017e si umeju ruce, kone\u010dn\u011b do m\u00edstnosti vraz\u00ed Gustav.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co pot\u0159ebuje\u0161?“ Pt\u00e1 se, zat\u00edmco si z\u00e1dy ke mn\u011b u mu\u0161le rozep\u00edn\u00e1 poklopec, aby si taky ulevil, kdy\u017e u\u017e je tady. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 ke mn\u011b d\u016fv\u011bru, aby p\u0159ede mnou nezalejzal do kabinky jako kdysi Geo, i kdy\u017e si nejsp\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b mysl\u00ed, \u017ee jsem na kluky. Kolikr\u00e1t u\u017e jsem jim ob\u011bma vysv\u011btloval, \u017ee m\u011b je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dnej jinej chlap ne\u017e Bill nep\u0159itahoval, ale je to na nic, stejn\u011b si myslej svoje… Na\u0161t\u011bst\u00ed se zn\u00e1me od d\u011btstv\u00ed, tak\u017ee nejsp\u00ed\u0161 pochopili, \u017ee jim ode m\u011b nic nehroz\u00ed.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju p\u00edchnout. Chyst\u00e1m pomstu, a pot\u0159ebuju, abys m\u011b a Sylvii u stolu nen\u00e1padn\u011b nat\u00e1\u010del. A\u017e budem odch\u00e1zet, hodl\u00e1m se k n\u00ed chovat trochu d\u016fv\u011brn\u011bjc, ne\u017e by se Markovi l\u00edbilo,“ mluv\u00edm na sebe do zrcadla, abych blb\u011b nez\u00edral na Gustava u mu\u0161le.<\/div>\n
„Koleduje\u0161 si o p\u0159esdr\u017eku,“ informuje m\u011b buben\u00edk, zat\u00edmco skon\u010d\u00ed svou misi a jde si um\u00fdt ruce. „V\u00ed\u0161, \u017ee je Mark \u017e\u00e1rlivej kret\u00e9n, rozbije ti hubu, jestli se to dozv\u00ed,“ dod\u00e1, a z\u00edr\u00e1 p\u0159itom na m\u011b do zrcadla.<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b toho chci vyu\u017e\u00edt. A neboj… j\u00e1 u\u017e si s n\u00edm porad\u00edm,“ sd\u011bl\u00edm Gustavovi le\u017e\u00e9rn\u011b. Nebudu mu vypr\u00e1v\u011bt, \u017ee hned potom, co se mu pomst\u00edm, hodl\u00e1m zm\u011bnit minulost, a \u017ee tohle v\u0161echno vlastn\u011b nikdy nenastane.<\/div>\n
„Tak fajn, ale j\u00e1 t\u011b varoval, jasn\u00fd? Na m\u011b to pak neh\u00e1zej,“ je\u0161t\u011b m\u011b upozorn\u00ed, kdy\u017e ode m\u011b p\u0159eb\u00edr\u00e1 mobil a d\u00e1v\u00e1 mi sv\u016fj. Design maj podobnej, ale ten jeho nem\u00e1 tak skv\u011blou kameru, co um\u00ed nat\u00e1\u010det i v p\u0159\u00edtm\u00ed, tak\u017ee je to nutnost. Vysv\u011btl\u00edm mu p\u00e1r trik\u016f, jak to ovl\u00e1dat, aby to vypadalo tak, \u017ee si s mobilem jen pohr\u00e1v\u00e1, a vyraz\u00edme zp\u00e1tky.<\/div>\n
\n
Konverzace plyne d\u00e1l, na\u0161t\u011bst\u00ed jsme svatby a porody opustili, a prob\u00edr\u00e1me filmy, kter\u00fd jsme v posledn\u00ed dob\u011b vid\u011bli. Patricie zrovna vykl\u00e1d\u00e1 d\u011bj n\u011bjak\u00fd nov\u00fd komedie, skoro ji neposlouch\u00e1m, ale usm\u00edv\u00e1m se, aby si toho nev\u0161imla. Sed\u00edm vedle Sylvie jako p\u0159edt\u00edm, ale po n\u00e1vratu ze z\u00e1chodu jsem si p\u0159isunul \u017eidli trochu bl\u00ed\u017e. Nev\u00edm, jestli si toho v\u0161imla, ale nedala to najevo. B\u011bhem mluven\u00ed na ni vrh\u00e1m celkem jednozna\u010dn\u00fd pohledy, v podstat\u011b se ji sna\u017e\u00edm balit. Je to takov\u00e1 klasick\u00e1 hra na o\u010dn\u00ed kontakt a lehk\u00fd doteky rukou, kter\u00fd snad Gustav sv\u011bdomit\u011b nat\u00e1\u010d\u00ed. To je p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159ebuju, a douf\u00e1m, \u017ee se mi to poda\u0159\u00ed korunovat je\u0161t\u011b n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc.<\/div>\n
„Budu v\u00e1s muset opustit,“ \u0159ekne najednou Sylvie, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1 na hodinky. „Man\u017eel,“ vysv\u011btl\u00ed jednodu\u0161e a proto\u010d\u00ed o\u010di v sloup. Tak\u017ee se to nezm\u011bnilo, co\u017e se mi hod\u00ed.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b tak \u017e\u00e1rl\u00ed?“ zept\u00e1 se Gustav a v\u00fdznamn\u011b se p\u0159itom na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Bohu\u017eel, je to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm hor\u0161\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvne Sylvie, mrkne spiklenecky na Patricii, ale d\u00e1l to nerozeb\u00edr\u00e1. Nejsp\u00ed\u0161 o tom byla \u0159e\u010d, ne\u017e jsme se k nim p\u0159idali my.<\/div>\n
„P\u016fjdeme taky, Gustav mus\u00ed dom\u016f,“ vyu\u017eiju Taru jako d\u016fvod ke spole\u010dn\u00e9mu odchodu, sl\u00edznu p\u0159itom buben\u00edk\u016fv na\u0161tvanej \u0161kleb, a m\u00e1vnu na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, \u017ee zaplat\u00edme. Zat\u00e1hnu to v\u0161echno, pro jednou si zahraju na granda… m\u016f\u017eu si to dovolit, tak co bych \u0161kudlil. V \u0161atn\u011b si holky vyzvednou kab\u00e1ty, venku u\u017e je kosa, tak jim ob\u011bma galantn\u011b pom\u016f\u017eu, a douf\u00e1m, \u017ee to v\u0161echno Gustav nat\u00e1\u010d\u00ed. Kdy\u017e pom\u00e1h\u00e1m do kab\u00e1tu Sylvii, naklon\u00edm se k n\u00ed, jako bych j\u00ed zezadu n\u011bco \u0161eptal do ucha, ale p\u0159itom ml\u010d\u00edm a jen se sna\u017e\u00edm n\u00e1s nato\u010dit tak, aby to byl dobrej z\u00e1b\u011br. Gustav mobil neust\u00e1le dr\u017e\u00ed tak, aby nat\u00e1\u010del, a kdy\u017e vezmu ob\u011b holky famili\u00e9rn\u011b kolem ramen, abych je vytla\u010dil do schod\u016f, kter\u00e9 vedou nahoru na ulici, dr\u017e\u00ed se za n\u00e1mi. Nen\u00e1padn\u011b svezu pravou ruku ze Sylviina ramena dol\u016f a\u017e k pasu, a pohlad\u00edm ji po zadku. Sylvie po mn\u011b loupne o\u010dima, co si to dovoluju, ale nemra\u010d\u00ed se, je vid\u011bt, \u017ee j\u00ed moje balen\u00ed nen\u00ed proti srsti. Vypila u\u017e toho taky celkem dost, tak\u017ee jej\u00ed ostra\u017eitost je dost v\u00fdrazn\u011b sn\u00ed\u017een\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Svezu v\u00e1s dom\u016f, d\u00e1my,“ velkoryse jim nab\u00eddnu odvoz, ale Sylvie okam\u017eit\u011b zam\u00edtne mou nab\u00eddku s t\u00edm, \u017ee by ji Mark zabil, kdybych ji p\u0159ivezl j\u00e1, a \u017ee si rad\u0161i m\u00e1vne na taxi. Nic nenam\u00edt\u00e1m, jsem nakonec r\u00e1d, stejn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nevyjde, nerad bych se p\u0159edv\u00e1d\u011bl s t\u00edm sv\u00fdm p\u0159edpotopn\u00edm f\u00e1rem. Je mi jasn\u00fd, \u017ee u\u017e by to bylo moc, ale ve chv\u00edli, kdy tax\u00edk p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed, v\u00fdznamn\u011b mrknu na Gustava, abych ho upozornil, \u017ee te\u010f m\u00e1 to\u010dit zcela ur\u010dit\u011b. Hodl\u00e1m se toti\u017e lou\u010dit polibkem. Nev\u00edm sice, jestli pak nedostanu facku, ale to se d\u00e1 v\u017edycky dodate\u010dn\u011b ze z\u00e1znamu vyst\u0159ihnout.<\/div>\n
„Tak ahoj, holky, d\u00edky moc za hezkej ve\u010der,“ chytnu je ob\u011b kolem ramen, jako kdy\u017e jsem je vedl z vin\u00e1rny, a l\u00edbnu Patricii na tv\u00e1\u0159. Pak se oto\u010d\u00edm k Sylvii a ne\u017e se stihne nadechnout, a zabr\u00e1nit mi v \u010demkoliv, poda\u0159\u00ed se mi ji l\u00edbnout na rty a chvilinku se zdr\u017eet, aby to nebyl jen \u010dist\u011b zdvo\u0159ilostn\u00ed polibek jako s jej\u00ed kamar\u00e1dkou, kter\u00e1 u\u017e mezit\u00edm miz\u00ed na zadn\u00edm sedadle tax\u00edku.<\/div>\n
„Tome!“ zasykne modelka skoro vyd\u011b\u0161en\u011b, a div mi ji v\u00e1\u017en\u011b nevraz\u00ed. „Jsme na ulici, m\u016f\u017ee to n\u011bkdo vid\u011bt,“ vy\u010d\u00edtav\u011b na m\u011b prskne. „Jestli se to donese Markovi, tak ti zp\u0159er\u00e1\u017e\u00ed v\u0161echny kosti,“ upozorn\u00ed m\u011b je\u0161t\u011b. „Ale bylo to fajn, d\u00edky za hezkej ve\u010der,“ sm\u00ed\u0159liv\u011b se rozlou\u010d\u00ed, kdy\u017e nastupuje do tax\u00edku za Patrici\u00ed. N\u011bkde v p\u0159\u00edtm\u00ed by j\u00ed to evidentn\u011b nevadilo, tak\u017ee kdy\u017e j\u00ed pozd\u011bji zavol\u00e1m, tipuju, \u017ee p\u0159ijde. Ale snad to nebude pot\u0159eba, video by m\u011blo sta\u010dit.<\/div>\n
„Taky d\u011bkujem, m\u011bjte se,“ m\u00e1vneme, a pak u\u017e jen z\u00edr\u00e1me za odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm tax\u00edkem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty vole, jestli se to dom\u00e1kne Tara, tak m\u011b zabije,“ ozve se mi hned za z\u00e1dy Gustavova v\u00fd\u010ditka. Bo\u017ee, on u\u017e se boj\u00ed i toho si jen tak pokecat se \u017eenskejma, to ho mus\u00ed Tara nejsp\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b dusit. Ale snad se to nedom\u00e1kne, nev\u0161iml jsem si, \u017ee by n\u00e1s n\u011bkdo sledoval.<\/div>\n
„Prosimt\u011b, \u010deho by se dom\u00e1kla, v\u017edy\u0165 jsi nic nevyv\u00e1d\u011bl… a i kdyby… to vy\u017eehl\u00edme. Budu tv\u016fj sv\u011bdek, \u017ee se nic nestalo,“ sl\u00edb\u00edm mu, ale vid\u00edm na n\u011bm, \u017ee j\u00e1 rozhodn\u011b u nich doma za d\u016fv\u011bryhodn\u00fdho sv\u011bdka v t\u011bchhle p\u0159\u00edpadech neplat\u00edm. No co… tak si aspo\u0148 Tara uv\u011bdom\u00ed, \u017ee ho nem\u016f\u017ee tak omezovat, aby ji nakonec neopustil. Gustav nebyl nikdy \u017e\u00e1dnej svatou\u0161ek, baby po n\u011bm jely a on toho vyu\u017e\u00edval. V\u017edycky byl sp\u00ed\u0161 tich\u00e1 voda, chodil lovit do klub\u016f a nikde nic neroztruboval, jako jsem musel j\u00e1, abych si zachoval pov\u011bst. Snad ho n\u011bjak\u00e1 takov\u00e1 Tara vnit\u0159n\u011b nezlom\u00ed, aby si nechal v\u0161echno l\u00edbit. Jednou ten kotel plnej p\u00e1ry praskne, a on ur\u010dit\u011b vyvede n\u011bjakou blbinu, tak bude lep\u0161\u00ed tomu p\u0159edch\u00e1zet. Kdy\u017e na n\u011bj Tara bude trochu \u017e\u00e1rlit, neu\u0161kod\u00ed jim to.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to v\u0161echno?“ zept\u00e1m se Gustava, kdy\u017e si m\u011bn\u00edme mobily, a on jen p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, ob\u010das to bylo fakt t\u011b\u017ek\u00fd,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b, ale j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee z toho materi\u00e1lu dok\u00e1\u017eu sest\u0159ihat docela slu\u0161n\u00fd video a p\u00e1r screen\u016f, kter\u00fd mil\u00fdmu Markovi po\u0161lu. Bude z\u00edrat, hajzl jeden. Sice to asi Sylvie trochu odnese, ale vzhledem k tomu, \u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed nato, co mu to po\u0161lu, zm\u011bn\u00ed Filip minulost, a tohle se nikdy nestane, bude to OK. Tak… m\u00e1m to vymy\u0161len\u00fd. Pomsta je v\u00e1\u017en\u011b sladk\u00e1, u\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e ten parchant uvid\u00ed, jak mu drze bal\u00edm \u017eenu, a j\u00ed to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevad\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Gustav se rozlou\u010d\u00ed, a vyd\u00e1 se p\u011b\u0161ky dom\u016f, pronajali si byt kousek odtud, tak\u017ee to m\u00e1 bl\u00edzko, a j\u00e1 se rozejdu ke sv\u00fdmu autu. Parkuju o dv\u011b ulice d\u00e1l, v takov\u00fd zapadl\u00fd uli\u010dce, aby m\u011b nikdo nevid\u011bl, jak z n\u011bj vystupuju, tak douf\u00e1m, \u017ee to v t\u00fd tm\u011b najdu. Za\u010d\u00edn\u00e1 bejt docela dost kosa, m\u011bl bych asi vyt\u00e1hnout zimn\u00ed mikinu, tahle sko\u0159\u00e1pka profukuje. Bill si n\u011bkde na druh\u00fd polokouli u\u017e\u00edv\u00e1 letn\u00ed teplo, a j\u00e1 se tady klepu jak ratl\u00edk. Je\u0161t\u011b dva dny a p\u0159ijedou… mus\u00edm zaj\u00edt pro Billovo auto, abych pro n\u011b do Hamburku nejel jako vandr\u00e1k, nem\u00e1m ve Fabii seda\u010dku na kluka, tak\u017ee bych to musel p\u0159ehazovat. Tohle by m\u011bla bejt ta uli\u010dka, kde parkuju… teda douf\u00e1m, \u017ee si to dob\u0159e pamatuju. Kapucu m\u00e1m nasazenou do o\u010d\u00ed, aby mi pod lampou nikdo nevid\u011bl do ksichtu, a kdy\u017e proti mn\u011b vyjde zpoza rohu postava, je\u0161t\u011b hlavu sklon\u00edm, aby to bylo bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
„Panebo\u017ee, to je puch,“ nem\u016f\u017eu si odpustit u\u017e asi podes\u00e1t\u00fd tuhle pozn\u00e1mku. To byl ale n\u00e1pad, jet se pod\u00edvat na pitomej gejz\u00edr. Takovej smrad, co je tady, snad dok\u00e1\u017ee i poleptat sliznici, jak je \u0161tiplavej. Jak tady ty lidi m\u016f\u017eou \u017e\u00edt? Myslela jsem, \u017ee padnu, kdy\u017e jsme vylezli z klimatizovan\u00fdho auta, kde se to poda\u0159ilo aspo\u0148 trochu vyv\u011btrat. Venku je to d\u011bs. Jako by tu bouchla chemick\u00e1 tov\u00e1rna.<\/div>\n
„To vydr\u017e\u00edte, ne?“ u\u0161kl\u00edbne se Bill, „je to jenom kousek do kopce, za chvilku tam dojdeme,“ ut\u011b\u0161uje m\u011b, ale vid\u00edm na n\u011bm, jak p\u0159id\u00e1v\u00e1 do kroku, jako by ho ten smrad popoh\u00e1n\u011bl.<\/div>\n
„Tat\u00ed, po\u010dkej na m\u011b,“ doh\u00e1n\u00ed ho malej, s jeho kr\u00e1tkejma no\u017ei\u010dkama to nem\u00e1 lehk\u00fd. Jsme oba proti n\u011bmu jako \u017eirafy, a n\u00e1\u0161 krok je trojn\u00e1sobek jeho.<\/div>\n
„Chce\u0161 vz\u00edt na kon\u011b?“ nab\u00eddne mu Bill.<\/div>\n
„Jasn\u011b!“ zaj\u00e1s\u00e1 prcek, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e na tat\u00ednkovi del\u0161\u00ed dobu nejel. Bill si ho vyhod\u00ed na ramena, malinko se pod n\u00edm prohne, ale ustoj\u00ed to.<\/div>\n
„N\u011bjak jsi vyrost,“ podotkne, kdy\u017e mu Dejv p\u0159ipl\u00e1cne ruce na \u010delo, a vydaj\u00ed se spolu vp\u0159ed. „Se\u0161 t\u011b\u017ekej jako pytel cementu,“ dod\u00e1 po chvilce fun\u011bn\u00ed, ale u\u017e rad\u0161i ml\u010d\u00ed, aby ten kopec v\u016fbec udejchal. Nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ecenil svoje s\u00edly, a kdy\u017e doraz\u00edme kone\u010dn\u011b k mal\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 tribunce, kter\u00e1 obklopuje z \u010d\u00e1sti m\u00edstn\u00ed atrakci, aby se turist\u016fm l\u00edp sledovala, s \u00falevou kluka shod\u00ed z ramen. „Zp\u00e1tky pude\u0161 po svejch,“ je\u0161t\u011b Dejvovi ozn\u00e1m\u00ed, aby si ned\u011blal u\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd nad\u011bje, a prot\u00e1hne se, a\u017e mu zaprask\u00e1 p\u00e1te\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Sedneme si na seda\u010dky, a z\u00edr\u00e1me na panorama p\u0159ed n\u00e1mi. Kr\u00e1sn\u00fd lesy, divok\u00e1 p\u0159\u00edroda… v\u00e1\u017en\u011b z\u00e1\u017eitek to vid\u011bt takhle \u017eiv\u011b. Na b\u00edl\u00e9m kamenn\u00e9m podklad\u011b se p\u00e1r metr\u016f pod n\u00e1mi ty\u010d\u00ed mal\u00e1 b\u00edl\u00e1 mohyla, ve kter\u00e9 jen tak pobubl\u00e1v\u00e1 voda a stoup\u00e1 z n\u00ed p\u00e1ra. Bill n\u00e1m \u010dte z cedule, \u017ee se tenhle gejz\u00edr jmenuje Lady Knox a rovnou p\u0159ekl\u00e1d\u00e1 do n\u011bm\u010diny, co tam p\u00ed\u0161ou. Mus\u00edme pr\u00fd po\u010dkat, a\u017e si matka zem\u011b ur\u00e1\u010d\u00ed ulevit, tak sed\u00edme s hromadou dal\u0161\u00edch zv\u011bdavc\u016f, fo\u0165\u00e1k a kameru p\u0159ipraven\u00e9, a \u010dek\u00e1me, co se bude d\u00edt. Nejsme tu sami, v\u011bt\u0161inou sam\u00e9 rodinky s d\u011btmi, jako jsme my, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zem\u011b rozbur\u00e1c\u00ed, a do v\u00fd\u0161ky postupn\u011b vystoup\u00e1 obrovsk\u00fd gejz\u00edr hork\u00e9 vody, v\u0161ichni obdivn\u011b hu\u010d\u00ed. Je to v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00fd… hork\u00e1 p\u00e1ra stoup\u00e1 ze zem\u011b, a pokrop\u00ed n\u00e1s spr\u0161ka je\u0161t\u011b tepl\u00e9 mlhy z vody, jak se drobounk\u00e9 kapi\u010dky sn\u00e1\u0161ej\u00ed na okol\u00ed, a my jen z\u00edr\u00e1me, jak se voda postupn\u011b stahuje zp\u00e1tky, a\u017e zase s bubl\u00e1n\u00edm zmiz\u00ed ve sv\u00e9 b\u00edl\u00e9 mohyle.<\/div>\n
„To bylo kr\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1sn\u00fd,“ rozpl\u00fdv\u00e1 se Dejv a radostn\u011b poskakuje. „J\u00e1 chci je\u0161t\u011b\u011b\u011b\u011b,“ hul\u00e1k\u00e1 nad\u0161en\u011b, a my se na sebe s Billem jen \u00fatrpn\u011b pod\u00edv\u00e1me.<\/div>\n
„Ale jenom jednou a pak mus\u00edme zp\u00e1tky, nebo n\u00e1m zav\u0159ou hotel,“ vy\u0159e\u0161\u00ed to Bill otcovskou autoritou, a j\u00e1 si oddechnu, \u017ee se toho smradu brzy zbav\u00edme. Tady na kopci u\u017e to nen\u00ed tak stra\u0161n\u00fd, profukuje tu v\u011bt\u0159\u00edk, tak to snad zvl\u00e1dnem. U\u017e abych se vykoupala a smyla to v\u0161echno ze sebe.<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
V\u010dera k ve\u010deru, kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b dorazili do hotelu, spl\u00e1chli jsme ze sebe prach z cesty a ulo\u017eili mal\u00fdho do postele. Byl utahanej, zrovna tak jako j\u00e1 a Sabine, tak\u017ee jsme brzy zalehli a usnuli, je\u0161t\u011b ani nebylo dev\u011bt hodin. Takhle brzy jsem snad v \u017eivot\u011b sp\u00e1t ne\u0161el, a taky jsem se podle toho vzbudil. Je deset dopoledne, a my u\u017e jsme po sn\u00eddani a p\u0159ipraveni vyrazit na n\u00e1kupy a do m\u00edstn\u00ed ZOO. Dav\u00eddek se nem\u016f\u017ee do\u010dkat, a\u017e uvid\u00ed zv\u00ed\u0159ata, j\u00e1 se t\u011b\u0161\u00edm na n\u00e1kupy a Sabine nejsp\u00ed\u0161 na oboj\u00ed. V\u010derej\u0161ek byl n\u00e1ro\u010dnej, dne\u0161ek bude asi taky hektickej, ale zase jsme o jeden den bl\u00ed\u017e na\u0161emu n\u00e1vratu dom\u016f. Sice n\u00e1s \u010dek\u00e1 \u010dty\u0159icet hodin dlouh\u00e1 cesta letadlem s p\u0159estupem v Lond\u00fdn\u011b, ale to vydr\u017e\u00edm… Mus\u00edm… je\u0161t\u011b dva dny, a uvid\u00edm sv\u00fdho mil\u00e1\u010dka. Co asi te\u010f d\u011bl\u00e1? V N\u011bmecku je te\u010f deset ve\u010der, maj\u00ed tam je\u0161t\u011b v\u010derej\u0161ek, tak douf\u00e1m, \u017ee mi brzy zavol\u00e1. Ten \u010dasovej posun mi d\u011bl\u00e1 ob\u010das pot\u00ed\u017ee, m\u00e1m tendence mu volat ve\u010der, ne\u017e si v\u010das uv\u011bdom\u00edm, \u017ee on nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b sladce sp\u00ed.<\/div>\n
„Tak tat\u00ed, jdeme,“ pob\u00edz\u00ed n\u00e1s kluk, kdy\u017e odevzd\u00e1v\u00e1m kl\u00ed\u010de v recepci na jeho vkus moc pomalu.<\/div>\n
„Nesp\u011bchej, je\u0161t\u011b bude\u0161 skuhrat, jak t\u011b budou bolet nohy, ne\u017e tu zoologickou projdeme celou,“ vyhro\u017euje mu Sabine a vezme ho za ruku, aby se tu nep\u0159erazil o kufry, stoj\u00edc\u00ed uprost\u0159ed. Pr\u00e1v\u011b p\u0159ijel autobus turist\u016f, a je obt\u00ed\u017en\u00fd se jim vyh\u00fdbat. Douf\u00e1m, \u017ee to nejsou N\u011bmci, ty jsou taky v\u0161ude… naraz\u00edm si k\u0161iltovku v\u00edc do \u010dela, kdyby n\u00e1hodou, a vyraz\u00edme ven. Je n\u00e1dhern\u011b, slunce u\u017e h\u0159eje, tak n\u00e1m nic nebr\u00e1n\u00ed v tom si den kr\u00e1sn\u011b vychutnat.<\/p>\n<\/div>\n
„A pro\u010d tady nemaj\u00ed hady?“ zept\u00e1 se Dejv, kdy\u017e stoj\u00edme p\u0159ed klec\u00ed s papou\u0161ky, a pozorujeme, jak chrn\u00ed a nic je nezaj\u00edm\u00e1. Aspo\u0148 pohnout by se mohli, kdy\u017e u\u017e na to tak dlouho \u010dek\u00e1me. Pr\u00e1v\u011b jsem p\u0159e\u010detl z chytr\u00fd cedule zv\u011bdav\u00fdmu syn\u00e1\u010dkovi, \u017ee hady tu nemaj\u00ed, proto\u017ee na cel\u00e9m Nov\u00e9m Z\u00e9land\u011b se tenhle zv\u00ed\u0159ec\u00ed druh v\u016fbec nevyskytuje. Samotn\u00fdho m\u011b to p\u0159ekvapilo, nem\u011bl jsem o tom p\u00e1ru. Kdyby tu nem\u011bli je\u0161t\u011b pavouky, a v\u016fbec ve\u0161kerej hmyz, tak bych se sem klidn\u011b odst\u011bhoval, ale takhle je mi to jedno.<\/div>\n
„Jak to m\u00e1m v\u011bd\u011bt? Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed,“ p\u0159izn\u00e1m synovi, „asi se tady prost\u011b nevyvinuli, no,“ odpov\u00edm vyh\u00fdbav\u011b, takov\u00fd v\u011bci jsem fakt nikdy ne\u0159e\u0161il. „Hele, j\u00e1 si dojdu na z\u00e1chod, tak \u010dekejte, a\u017e se pohnou, za chv\u00edli jsem zp\u00e1tky,“ ozn\u00e1m\u00edm rodince, u\u017e m\u011b tohle zdlouhav\u00fd z\u00edr\u00e1n\u00ed v\u00e1\u017en\u011b nebav\u00ed. Aspo\u0148 budu moct v klidu zkusit zavolat Tomovi. Je divn\u00fd, \u017ee se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b neozval, v\u011bt\u0161inou touhle dobou zavol\u00e1 a chvilku kec\u00e1me. Nejsp\u00ed\u0161 si mysl\u00ed, \u017ee je\u0161t\u011b sp\u00edm, tak ho p\u0159ekvap\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Zkuste to pros\u00edm pozd\u011bji, volan\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk nen\u00ed dostupn\u00fd,“ ozve se mi u\u017e asi po\u010dtvrt\u00fd hl\u00e1\u0161ka z telefonu. Sakra, to je divn\u00fd… co se d\u011bje? Tom p\u0159ece mobil nikdy nevyp\u00edn\u00e1. Leda by ho m\u011bl vybitej, ale to se stalo snad jen dvakr\u00e1t, co ho m\u00e1… v\u017edycky byl na tohle pe\u010dlivej. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… douf\u00e1m, \u017ee se mu nic nestalo… zavol\u00e1m m\u00e1m\u011b, t\u0159eba bude n\u011bco v\u011bd\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, zlato,“ ozve se m\u00e1min hlas, a j\u00e1 si oddychnu, \u017ee zn\u00ed naprosto norm\u00e1ln\u011b. Kdyby s Tomem n\u011bco bylo, nejsp\u00ed\u0161 by se tak neradovala, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, mami, nev\u00ed\u0161, pro\u010d m\u00e1 Tom vypnutej mobil?“ hned se zept\u00e1m.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm, Bille, j\u00e1 s n\u00edm mluvila naposledy p\u0159ed t\u0159emi dny, a radila mu, jak zahustit om\u00e1\u010dku… on se v\u016fbec neozve, jen kdy\u017e n\u011bco pot\u0159ebuje, nevd\u011b\u010dn\u00edk nevd\u011b\u010dn\u00e1, jinak nezavol\u00e1, jak je rok dlouhej,“ post\u011b\u017euje si m\u00e1ma, a j\u00e1 jen obr\u00e1t\u00edm o\u010di v sloup. No jo… z n\u00e1s dvou jsem to v\u017edycky j\u00e1, kdo se m\u00e1m\u011b pravideln\u011b oz\u00fdv\u00e1, Tom na to nen\u00ed zvyklej, tak to ned\u011bl\u00e1 ani te\u010f, kdy\u017e bydl\u00ed jinde. Dokud mu m\u00e1ma nezavol\u00e1 sama, nic o n\u011bm nev\u00ed.<\/div>\n
„Hmmm, je to divn\u00fd, tak kdyby ses n\u011bco dozv\u011bd\u011bla, zavolej mi, jo? Budu to zkou\u0161et. T\u0159eba se mu jenom rozbil,“ ujist\u00edm s\u00e1m sebe, ne\u017e t\u00edpnu hovor. M\u00e1ma nem\u00e1 \u010das, jsou s Gordonem na n\u011bjak\u00fdm ve\u010d\u00edrku, a j\u00e1 taky mus\u00edm za papou\u0161kama. No nic… snad se mi Tom pozd\u011bji s\u00e1m ozve. Co to \u0159\u00edkala? \u017de cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak zahustit om\u00e1\u010dku? Proboha, co tam ten Tom vyv\u00e1d\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule TOM Prozvo\u0148 m\u011b a za p\u011bt minut na z\u00e1chod\u011b. Na\u0165uk\u00e1m po pam\u011bti pod stolem esemesku a ode\u0161lu ji buben\u00edkovi, dokud m\u00e1 je\u0161t\u011b v\u0161ech p\u011bt pohromad\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee jsem tam neud\u011blal moc chyb, ale tuhle tajnou konverzaci m\u00e1me s Billem v\u00fdborn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12954","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12954","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12954"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12954\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12954"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12954"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12954"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}