{"id":12956,"date":"2009-11-29T17:00:00","date_gmt":"2009-11-29T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12925"},"modified":"2009-11-29T17:00:00","modified_gmt":"2009-11-29T16:00:00","slug":"advent-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/29\/advent-1\/","title":{"rendered":"Advent 1."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edme,<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee\u2026 spole\u010dn\u011b jsme cht\u011bly napsat pov\u00eddku u\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho, a v l\u00e9t\u011b se n\u00e1m to umo\u017enilo, jeliko\u017e jsme dostaly n\u00e1pad, kter\u00fd jsme zrealizovaly, a vzniklo z toho p\u00e1r prvn\u00edch d\u00edl\u016f. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b chceme upozornit, \u017ee pov\u00eddka je napsan\u00e1 „poh\u00e1dkov\u00fdm stylem“. Je to hodn\u011b fantastick\u00fd, tak\u017ee s t\u00edm rad\u011bji po\u010d\u00edtejte, ne\u017e to za\u010dnete \u010d\u00edst! Cht\u011bly jsme za\u010d\u00edt s uve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00edm v bl\u00edzkosti Adventu, a douf\u00e1m, \u017ee n\u00e1m to Janul umo\u017en\u00ed! V\u00edc u\u017e ani zat\u00edm dod\u00e1vat nepot\u0159ebujeme a douf\u00e1me, \u017ee se V\u00e1m to bude alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku l\u00edbit, jako se to l\u00edb\u00ed n\u00e1m dv\u011bma! Saj\u00fc<\/em> & Lorett \u2665<\/em>
PS: D\u011bkujeme s Lorry Majce, kter\u00e1 byla ochotn\u00e1 a ud\u011blala n\u00e1m k Adventu mont\u00e1\u017e, vystihuj\u00edc\u00ed Billovu porcel\u00e1novou k\u0159ehkost\u2026 ;o) D\u011aKUJEME!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
U\u017e nejsem mrn\u011b<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Babi\u010dko?“ p\u0159icupit\u00e1m k babi\u010dce, kter\u00e1 sed\u00ed p\u0159ed sv\u00fdm domem na lavi\u010dce, pozoruje zasn\u011b\u017eenou krajinu a ani za m\u00e1k j\u00ed nevad\u00ed, \u017ee je tady venku takov\u00e1 zima. Vys\u00edlen\u011b polo\u017e\u00edm medv\u00eddka Brumlu na jej\u00ed kolena a se v\u0161\u00ed n\u00e1mahou se vyhoupnu na lavi\u010dku za n\u00ed. Usm\u011bje se a nap\u0159\u00e1hne sv\u00e9 ruce ke mn\u011b. Vezme mne do sv\u00e9, v\u017edy h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a bezpe\u010dn\u011b okolo m\u011b obmot\u00e1 sv\u00e9 ruce, je\u017e h\u0159ej\u00ed pleten\u00e9 rukavice. Chyt\u00edm jej\u00ed tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, zakouk\u00e1m se do velk\u00fdch pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed a na \u00fasm\u011bv, jen\u017e zdob\u00ed jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Nikdy nevyhasne z jej\u00edho v\u00fdrazu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Copak, Tomi?“ zept\u00e1 se m\u011b sv\u00fdm mohutn\u00fdm, chraptiv\u00fdm, le\u010d p\u0159\u00edjemn\u00fdm a vl\u00eddn\u00fdm hlasem. Usm\u011bji se na ni a vtisknu j\u00ed vlhkou pusinku na tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
„B-babi, ty jsi tak studen\u00e1!“ popla\u0161n\u011b koul\u00edm o\u010dima po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i, a a\u010d se sna\u017e\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let sebev\u00edc nad t\u00edm, pro\u010d m\u00e1 babi\u010dka tak studen\u00e9 tv\u00e1\u0159e, nep\u0159ijdu na to.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee je zima, Tomi. Vid\u00ed\u0161 ty kr\u00e1sn\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky?“ Zdvihne ruku do v\u00fd\u0161ky. V\u0161ude kolem n\u00e1s dopadaj\u00ed n\u00e1dhern\u00e9 b\u00edle krystalick\u00e9 vlo\u010dky, je\u017e tvo\u0159\u00ed b\u00edlou pe\u0159inu zem\u011b. Zaklon\u00edm hlavu, zadrkot\u00e1m zubama a \u0161trejchnu modrou bambulkou na sv\u00e9 \u010depi\u010dce o babi\u010d\u010dinu bradu. Usm\u011bje se.<\/em><\/div>\n
„\u0160mudlo, p\u016fjdeme dovnit\u0159. Je\u0161t\u011b nastydne\u0161, a to by n\u00e1m maminka dala. Poj\u010f…“ vyzvedne m\u011b do v\u00fd\u0161ky a postav\u00ed na zem. Kdy\u017e dodupnu na b\u00edl\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek sn\u011bhu, zak\u0159upe to pode mnou, a j\u00e1 se o kous\u00ed\u010dek propadnu do zem\u011b.<\/em><\/div>\n
Sp\u00edn\u00e1m sv\u00e9 ru\u010dky a kouk\u00e1m na babi\u010dku prosebn\u00fdma o\u010dima. „P-pros\u00ed\u00ed\u00edm, babi\u010dko, je\u0161t\u011b chv\u00edli.“<\/em><\/div>\n
Zakrout\u00ed hlavou.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne. U\u017e jsme spolu byli venku dlouho. U\u017e je tma a za\u010dne chodit klek\u00e1nice s \u010derty, kter\u00e1 bere neposlu\u0161n\u00e9 d\u011bti s sebou pry\u010d. P\u016fjdeme si uva\u0159it \u010daj\u00ed\u010dek a za chvilku p\u016fjde\u0161 spinkat, ano?“ Zaleknu se, kdy\u017e za\u010dne pov\u00eddat o t\u00e9 klek\u00e1nici. M\u00e1m z n\u00ed strach. Ur\u010dit\u011b je schovan\u00e1 t\u00e1mhle za t\u00edm stromem a \u010dek\u00e1 jen na m\u011b. P\u0159ik\u00fdvnu babi\u010dce a rozb\u011bhnu se k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, kde se mi n\u00e1sledn\u011b podlom\u00ed nohy a j\u00e1 jak dlouh\u00fd, tak \u0161irok\u00fd, spadnu p\u011bkn\u011b na zem. Sly\u0161\u00edm babi\u010d\u010din pobaven\u00fd sm\u00edch, stoupnu si, zadr\u017e\u00edm bolav\u00fd pl\u00e1\u010d a vejdu do domu. Sund\u00e1m si vlhkou \u010depku, babi\u010dka mi ji vezme a polo\u017e\u00ed na tepl\u00fd radi\u00e1tor. \u0160\u00e1lu, rukavi\u010dky, kombin\u00e9zu a botky, jak pro sn\u011bhul\u00e1ka, t\u00e9\u017e.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se na Brumlu a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee mu nejsp\u00ed\u0161 mus\u00ed b\u00fdt zima. „Brumlo, promi\u0148. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ti je zima, d\u00e1m t\u011b sem, koukej.“ Medv\u00eddka, kter\u00fd je t\u00e9m\u011b\u0159 v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, drapnu do rukou a v\u00fdznamn\u011b jej posad\u00edm na tepl\u00fd radi\u00e1tor. „To je m\u00edsto pro tebe. Po\u010dkej chv\u00edli, j\u00e1 si t\u011b pak vezmu do post\u00fdlky,“ mrknu na n\u011bj. Oplat\u00ed mi to a koutky jeho pusinky se nepatrn\u011b zvln\u00ed do v\u00fd\u0161ky. M\u00e1me to nacvi\u010den\u00fd! Je\u0161t\u011b jej stihnu v rychlosti podrbat za uchem, ale to u\u017e se domem rozezn\u00ed babi\u010d\u010din zvoniv\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
\n
„Tome, m\u00e1\u0161 ten \u010daj!! Kde se to zase loud\u00e1\u0161?“ M\u00edstnost potemn\u00ed, jakmile do dve\u0159\u00ed vstoup\u00ed babi\u010d\u010dina postava, oble\u010den\u00e1 ve sv\u011btle modr\u00e9 z\u00e1st\u011brce, ruce v bok. Popla\u0161en\u011b \u0161lehnu pohledem na medv\u00eddka. V pohod\u011b, stihnul to. Musel jsem, prost\u011b musel sl\u00edbit, \u017ee o n\u011bm nikomu nebudu pov\u00eddat, jinak by mi pak u\u017e nepov\u00eddal poh\u00e1dky p\u0159ed span\u00edm a byl by jen oby\u010dejn\u00fd ply\u0161\u00e1k.<\/em><\/div>\n
Str\u010d\u00edm si ruce do kapes a s pokorn\u00fdm v\u00fdrazem jdu k babi\u010dce. Nevn\u00edm\u00e1m jej\u00ed k\u00e1rav\u00e9 pozn\u00e1mky. Zasednu si k tomu obrovsk\u00e9mu stolu a usrknu si z \u010daje. „\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!!!“<\/em><\/div>\n
„Co to prov\u00e1d\u00ed\u0161? V\u017edy\u0165 jsem ti, Tome, \u0159ekla, \u017ee je to hork\u00e9,“ na\u010dep\u00fd\u0159\u00ed se babi\u010dka. Vypl\u00e1znu bolav\u00fd jazyk a s\u00e1hnu si na n\u011bj sv\u00fdma ledov\u00fdma prst\u00edkama. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161, ty \u010dun\u011b? \u017de ty sis neumyl ruce, vi\u010f? A hybaj si to poj\u010f um\u00fdt.“ Pokr\u010d\u00edm rameny a sklouznu ze \u017eidle, jdu za babi\u010dkou a stoupnu si \u00fapln\u011b, jak nejv\u00edc m\u016f\u017eu, na \u0161pi\u010dky, abych si opl\u00e1chnul ruce vla\u017enou vodou. Ot\u0159u si je a za chv\u00edli zase usrk\u00e1v\u00e1m ovocn\u00fd \u010daj.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Babi?“<\/em><\/div>\n
„Copak, brou\u010dku?“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsou zap\u00e1leny jen tyhle sv\u00ed\u010dky?“ kouknu na babi\u010dku a ukousnu si z jable\u010dn\u00e9ho kol\u00e1\u010de.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee je druh\u00e1 adventn\u00ed ned\u011ble, a to znamen\u00e1, \u017ee jsou dva t\u00fddny do V\u00e1noc. V\u017edycky se zap\u00e1l\u00ed po\u010det sv\u00ed\u010dek podle toho, kolik je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 t\u00fddn\u016f. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed ned\u011bli spole\u010dn\u011b zap\u00e1l\u00edme t\u0159et\u00ed, to je tahle sv\u00ed\u010dka,“ uk\u00e1\u017ee mi. „A pak tu dal\u0161\u00ed ned\u011bli posledn\u00ed, a to n\u00e1m budou v\u0161echny \u010dty\u0159i sv\u00ed\u010dky ho\u0159et, jsou tam \u010dty\u0159i, v\u00ed\u0161,“ usm\u011bje se na m\u011b. Pot\u011b\u0161ena m\u00fdm z\u00e1jmem a odpije trochu ze sv\u00e9 k\u00e1vy. To takhle v\u017edycky pij\u00ed s d\u011bde\u010dkem, jen\u017ee j\u00e1 nem\u016f\u017eu, proto\u017ee jsem pr\u00fd moc mal\u00fd. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e vyrostu jako oni, a budu moct p\u00edt k\u00e1vu a to, co pije d\u011bda\u2026 Ne\u0159ekl mi, co to je…<\/em><\/div>\n
„Babi?“<\/em><\/div>\n
„No, copak zase?“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d m\u00e1\u0161 v\u0161ude ty blb\u00fd panenky? Jsou namy\u0161len\u00fd, a kdy\u017e do nich str\u010d\u00ed\u0161, spadnou a rozbijou se\u2026“ Vysko\u010d\u00edm ze \u017eidle a ukazuji babi\u010dce na jednu z mnoha porcel\u00e1nov\u00fdch panenek. Tahle m\u00e1 bohat\u00e9 zelen\u00e9 \u0161aty, kter\u00e9 j\u00ed lad\u00ed k o\u010d\u00edm, sv\u011btle hn\u011bd\u00e9 vlnit\u00e9 a hust\u00e9 vlasy a zelen\u00fd klobouk. Sed\u00ed si na seda\u010dce u pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
„U\u017e nikdy nechci sly\u0161et, abys o nich tahle mluvil, Thomasi,“ zlob\u00ed se na m\u011b babi\u010dka a urychlen\u011b p\u0159isko\u010d\u00ed ke mn\u011b. Pohlad\u00ed tu porcel\u00e1novou panenku po sv\u011btl\u00fdch vlasech a l\u00e1skypln\u011b se na ni usm\u011bje. „M\u00e1m je moc r\u00e1da, v\u00ed\u0161. Jsou n\u00e1dhern\u00e9 a k\u0159ehk\u00e9. Mus\u00ed\u0161 se o n\u011b starat a ope\u010dov\u00e1vat je. Jsou kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny princezny a v\u00edly sv\u011bta, Tome. Nevinn\u00e9 a tak k\u0159ehk\u00e9\u2026“ povzdychne si a pohlad\u00ed druhou panenku. Tentokr\u00e1t \u010dernovl\u00e1sku s pomn\u011bnkov\u00fdma o\u010dima a \u0161atama ve stejn\u00e9 barv\u011b.<\/em><\/div>\n
„To je Emily,“ pozn\u00e1m ji. Pamatuji si, \u017ee jsme ji dovezli babi\u010dce jako d\u00e1re\u010dek.<\/em><\/div>\n
„Ano, p\u0159esn\u011b. Pamatuj si, \u017ee k panenk\u00e1m mus\u00ed\u0161 m\u00edt \u00factu. Jsou vzne\u0161en\u00e9 a n\u00e1dhern\u00e9, v\u017edycky ti zvednou n\u00e1ladu, sta\u010d\u00ed jen pod\u00edvat se na n\u011b. Nen\u00ed na sv\u011bt\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, ne\u017e ony. Pod\u00edvej\u2026“ P\u0159istoup\u00ed ke sk\u0159\u00ed\u0148ce, na n\u00ed\u017e sed\u00ed blon\u010fat\u00e1 panenka v kan\u00e1rkov\u00fdch \u0161atech s \u010dern\u00fdmi punt\u00edky a stu\u017ekou ve vlasech. „Tuhle m\u00e1m nejrad\u0161i\u2026 S\u00e1ru\u2026 dostala jsem ji, kdy\u017e mi bylo asi sedmn\u00e1ct let. Tolik let ub\u011bhlo\u2026 a p\u0159eci je po\u0159\u00e1d tak n\u00e1dhern\u00e1, vid\u00ed\u0161 ji, vi\u010f? Jednou mo\u017en\u00e1 pozn\u00e1\u0161, jak\u00e9 to je milovat panenky, Tomi\u2026“ babi\u010dka pohlad\u00ed panenku rozechv\u011blou rukou se zasn\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem.<\/em><\/div>\n
„Budu si to pamatovat, babi,“ p\u0159ik\u00fdvnu, le\u010d stejn\u011b v\u011b\u0159\u00edm Brumlovi. Panenky jsou namy\u0161len\u00e9 holky, a kdy\u017e do nich str\u010d\u00ed\u0161, rozbij\u00ed se.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hnu se pro zlatavou plechovku piva, ze kter\u00e9 se hltav\u011b napiju. Prsty n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejedu po sn\u00edma\u010di kytary a vyjedu prsty v\u00fd\u0161, hlad\u00edc tak struny. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e pomalu za\u010dnu vybrnk\u00e1vat melodii, kdy\u017e odlo\u017e\u00edm pivo na stolek a kol\u00edkem za\u010dnu ladit kytaru, aby to m\u011blo ten spr\u00e1vn\u00fd zvuk. Leonie za\u010dne bubnovat prsty do mikrofonu a Georg s Gustavem o n\u011b\u010dem horliv\u011b diskutuj\u00ed. Rozhl\u00e9dnu se kolem sebe, v\u0161ude jsou pov\u011b\u0161en\u00e9 plak\u00e1ty, nah\u00fd holky. Ob\u010das se div\u00edm, \u017ee Leonii na\u0161e kecy o sexu nevad\u00ed, ale j\u00ed je to v\u0161echno n\u011bjak jedno. Chov\u00e1 se sp\u00ed\u0161 jako kluk, ne\u017e jako norm\u00e1ln\u00ed ko\u010dka. Nenos\u00ed minisukn\u011b, ani top\u00edky pod prsa. Prost\u011b oby\u010dejn\u00e1 holka. Znovu se hltav\u011b napiju piva a odlo\u017e\u00edm ho zp\u00e1tky.
„P\u0159ipraven\u00fd!“ postav\u00edm se, pouprav\u00edm si kalhoty, kdy\u017e se postav\u00edm za mikrofon vedle Leonie, a za\u010dnu podup\u00e1vat nohou do rytmu, dokud se nep\u0159em\u00edst\u00ed na svoje m\u00edsta i ob\u011b G\u00e9\u010dka. „D\u00e1me teda Quietly?“ p\u0159ejedu znovu prsty po strun\u011b kytary, a kdy\u017e mi je to lehk\u00fdm souhlasn\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm schv\u00e1leno, za\u010dnu rychle vybrnk\u00e1vat na kytaru. V tu chvilku se dost\u00e1v\u00e1m do pomysln\u00e9 ext\u00e1ze. V\u0161echno se se mnou v jednu chvilku zato\u010d\u00ed, kdy\u017e za\u010dnu beze v\u0161eho hr\u00e1t na kytaru moji obl\u00edbenou p\u00edsni\u010dku. Podup\u00e1v\u00e1m ob\u010das do rytmu nohou a vy\u017e\u00edv\u00e1m se v ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm drsn\u011bj\u0161\u00edm pohybu trs\u00e1tkem po strun\u00e1ch. P\u0159iv\u0159u slastn\u011b v\u00ed\u010dka a zaklon\u00edm hlavu. V\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee hran\u00ed na kytaru je lep\u0161\u00ed ne\u017e sex, a Gustavovu v\u011btu, \u017ee jsem „opravdov\u00fd sex je\u0161t\u011b nikdy nepoznal“, excelentn\u011b ignoruju.<\/p>\n<\/div>\n
Popl\u00e1c\u00e1m Georga po z\u00e1dech, kdy\u017e si schov\u00e1 svoji basovku do pouzdra, a s omluvou, \u017ee m\u00e1 rande, odejde z gar\u00e1\u017ee. Postav\u00edm se p\u0159ed gar\u00e1\u017e, ve kter\u00e9 hrajeme. Up\u0159\u00edmn\u011b se div\u00edm babi\u010dce, \u017ee j\u00ed ta hlasit\u00e1 hudba neleze na mozek. Prok\u0159ehl\u00e9 prsty si promnu mezi sebou. Z nebe se sn\u00e1\u0161ej\u00ed drobn\u00e9 vlo\u010dky, kter\u00e9 dopadaj\u00ed na moji tv\u00e1\u0159. P\u0159et\u00e1hnu si kapuci p\u0159es hlavu a zabo\u0159\u00edm prsty do hebou\u010dk\u00e9 mikiny, kter\u00e1 m\u011b dokonale chr\u00e1n\u00ed p\u0159ed chladem. Je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, jak ten \u010das let\u00ed. U\u017e zase je zima, u\u017e zase se bl\u00ed\u017e\u00ed V\u00e1noce. Jako mal\u00fd jsem je miloval a te\u010f? P\u0159ijdou mi otravn\u00e9, po\u0159\u00e1d to sam\u00fd dokola. Cht\u011bl bych poznat znovu ty kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce. Od doby, co p\u0159ed dv\u011bma lety zem\u0159el d\u011bda na rakovinu plic, V\u00e1noce u\u017e nejsou to, co b\u00fdv\u00e1valy. V\u017edycky se sna\u017e\u00edm rozveselit babi\u010dku, kter\u00e1 cel\u00fd dny str\u00e1v\u00ed nad \u0161it\u00edm \u0161at\u016f pro jej\u00ed porcel\u00e1nov\u00e9 panenky.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ ozve se za mnou, pro m\u011b a\u017e moc zn\u00e1m\u00fd hlas, a na rameni uc\u00edt\u00edm lehk\u00fd dotyk. Oto\u010d\u00edm se za babi\u010dkou a usm\u011bju se na ni. Je to p\u00e1r let, co jsem se vyt\u00e1hnul a p\u0159erostl jsem ji. U\u017e d\u00e1vno nejsem ten mal\u00fd kluk, ale ona m\u011b za n\u011bj po\u0159\u00e1d m\u00e1 a j\u00e1 j\u00ed to nezazl\u00edv\u00e1m. Pohlad\u00edm ji jemn\u011b po ledov\u00e9 tv\u00e1\u0159i a usm\u011bju se. „Uva\u0159ila jsem ti \u010daj, tak hybaj do kuchyn\u011b,“ zasm\u011bje se a rychle odejde do domu. Je\u0161t\u011b p\u00e1r minut kouk\u00e1m na dve\u0159e, kter\u00e9 za sebou zav\u0159ela, a kone\u010dn\u011b se vr\u00e1t\u00edm do gar\u00e1\u017ee, zav\u0159u po\u0159\u00e1dn\u011b gar\u00e1\u017eov\u00e9 dve\u0159e, v\u0161echno vypnu a po tm\u011b dojdu do kuchyn\u011b, kde se rychle posad\u00edm na \u017eidli. Spokojen\u011b se zasm\u011bju, kdy\u017e babi\u010dka zavrt\u00ed hlavou. „Zase jsi cht\u011bl b\u00fdt rychlej\u0161\u00ed, co?“ vyt\u00e1hne z trouby bor\u016fvkov\u00fd kol\u00e1\u010d, kter\u00fd mi ukroj\u00ed k hork\u00e9mu \u010daji. Kolem hrnku obemknu dlan\u011b, aby se mi alespo\u0148 trochu zah\u0159\u00e1ly, a okam\u017eit\u011b si od n\u00ed vezmu sv\u016fj bor\u016fvkov\u00fd p\u0159\u00edd\u011bl, kter\u00fd tolik miluju. Pohled mi padne na t\u0159i panenky, kter\u00e9 jsou posazen\u00e9 na kredenci, a znovu se pod\u00edv\u00e1m na babi\u010dku, kter\u00e1 si je z\u00e1libn\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Nikdy jsem stejn\u011b nepochopil, pro\u010d jsou pro babi\u010dku tolik d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bdo, nee!“ rozk\u0159i\u010d\u00edm se po cel\u00fdm bar\u00e1ku, kdy\u017e za mnou d\u011bde\u010dek rozeb\u011bhne a oba k\u0159i\u010d\u00edme jako ti indi\u00e1ni v tom filmu. Ob\u011bhnu rychle seda\u010dku a vypl\u00e1znu na d\u011bdu jazyk. Pevn\u011b sev\u0159u Brumlu ve sv\u00fdch dlan\u00edch a v\u00edt\u011bzn\u011b se za\u010dnu sm\u00e1t, kdy\u017e se d\u011bde\u010dek zastav\u00ed a se sm\u00edchem se za\u010dne vzd\u00e1vat. Za\u010dnu hopsat snad po cel\u00e9m ob\u00fdvac\u00edm pokoji a \u0161\u0165astn\u011b k\u0159i\u010det. Kone\u010dn\u011b jsem vyhr\u00e1l a d\u011bde\u010dek se vzdal. Ani si neuv\u011bdom\u00edm, jak bl\u00edzko stoj\u00edm u vitr\u00edny s babi\u010d\u010din\u00fdmi porcel\u00e1nov\u00fdmi panenkami. Rozp\u0159\u00e1hnu v z\u00e1palu radosti ruce a jednu z t\u011bch namy\u0161len\u00fdch panenek shod\u00edm na zem. R\u00e1zem se uklidn\u00edm, moje ruka vyst\u0159el\u00ed k puse a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem vyhled\u00e1m d\u011bde\u010dka, kter\u00fd spr\u00e1skne, ve chv\u00edli dopadu panenky na zem, ruce. Babi\u010dka se okam\u017eit\u011b objev\u00ed mezi dve\u0159mi a p\u0159i pohledu na rozbitou panenku ve smetanov\u00fdch \u0161atech, se sv\u011btle zelen\u00fdm klobou\u010dkem na hlav\u011b, se t\u00e9m\u011b\u0159 sveze k zemi. Rychle p\u0159ib\u011bhne ke mn\u011b.
„Cos to, Thomasi, proboha provedl?“ rozk\u0159i\u010d\u00ed se, kdy\u017e za\u010dne sb\u00edrat kousky tv\u00e1\u0159e ze zem\u011b. Se slzami v o\u010d\u00edch se na sebe oba zad\u00edv\u00e1me.
„Agens, to j\u00e1!“ za\u010dne rychle d\u011bde\u010dek, ale j\u00e1 zavrt\u00edm hlavou. Sh\u00fdbnu se k n\u00ed na zem, Brumlu polo\u017e\u00edm vedle sebe a za\u010dnu j\u00ed pom\u00e1hat, ale jej\u00ed ruka m\u011b r\u00e1zn\u011b zastav\u00ed.
„Upaluj do pokoje!“ \u0159ekne tvrd\u00fdm, p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem a mn\u011b po tv\u00e1\u0159i skane jedna slza, dokud nevyb\u011bhnu schody, zav\u0159u za sebou i s Brumlou dve\u0159e, a zabo\u0159\u00edm ubre\u010den\u00fd obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e s medv\u00eddky.
„J\u00e1 tu namy\u0161lenou panenku necht\u011bl shodit, v\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi, Brumlo?“ \u0161ept\u00e1m m\u00fdmu medv\u00eddkovi do ucha a posad\u00edm si ho na zem. Lehce se na m\u011b usm\u011bje. „J-j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem, aby m\u011b babi\u010dka te\u010f nem\u011bla r\u00e1da!“ set\u0159u si h\u0159betem ruky slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed a hlasit\u011b zavzlyk\u00e1m.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b si pohlad\u00edm rukou koleno, kdy\u017e se posad\u00edm na \u00fapln\u00fd kraj a spust\u00edm nohy dol\u016f. Za\u010dnu jimi pohupovat a pohled zvednu k velk\u00e9mu lv\u00ed\u010dkovi. Smutn\u011b si povzdychnu a rukou si pohlad\u00edm vlasy. Jsou po\u0159\u00e1d stejn\u00e9. Nic se na nich nezm\u011bnilo a j\u00e1 si stejn\u011b mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd den jsou jin\u00e9. V\u0161ude okolo je tma, jen p\u00e1r sv\u011btel sv\u00edt\u00ed ve vitr\u00edn\u00e1ch. Znovu si povzdechnu, tentokr\u00e1t v\u0161ak o n\u011bco hlasit\u011bji, a m\u016fj pohled se zastav\u00ed na n\u011bkolika d\u00edvk\u00e1ch,<\/em> kter\u00e9 o n\u011b\u010dem horliv\u011b vypr\u00e1v\u00ed. Taky bych cht\u011bl b\u00fdt jako ony. Tak p\u011bkn\u00fd a \u017e\u00e1dan\u00fd. P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych tu byl zbyte\u010dn\u00fdm tovarem a nikdo po mn\u011b nemrkne ani o\u010dkem. Podep\u0159u si hlavu dlan\u011bmi, kdy\u017e se zap\u0159u o sv\u00e1 kolena a pohledem sklouznu na obrovsk\u00e9 kachli\u010dky. Bol\u00ed m\u011b z\u00e1da, ostr\u00e1 bolest vyst\u0159eluje a\u017e do kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159e, ale sna\u017e\u00edm se b\u00fdt state\u010dn\u00fd. Narovn\u00e1m se a pohledem zavad\u00edm o mal\u00e9ho kr\u00e1l\u00ed\u010dka vedle m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Chico, je mi z-zima,“ p\u0159it\u00e1hnu si kolena k brad\u011b, obepnu je rukama a polo\u017e\u00edm si na n\u011b ze\u0161ikma hlavu. Ulev\u00ed se mi, kdy\u017e si nahrb\u00edm z\u00e1da. Nohy mi cel\u00e9 brn\u00ed, paty t\u00e9m\u011b\u0159 nec\u00edt\u00edm a dok\u00e1zal bych vyjmenovat v\u0161echny r\u016fzn\u00e9 tup\u00e9 a pronikav\u00e9 bolesti m\u00fdch obratl\u016f na p\u00e1te\u0159i. „Ka\u017ed\u00fd den mus\u00edm st\u00e1t ve stejn\u00e9 poloze se stejn\u00fdm v\u00fdrazem\u2026 Pro\u010d nem\u016f\u017eu sed\u011bt jako ona\u2026 nebo ona\u2026 \u010di tahle?“ k\u00fdvu hlavou sm\u011brem k t\u011bm nafint\u011bn\u00fdm nanynk\u00e1m.<\/div>\n
Ucul\u00ed se. „Proto\u017ee prost\u011b mus\u00ed\u0161, je to tv\u016fj \u00fakol a z\u00e1rove\u0148 i t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno, kter\u00e9 mus\u00ed\u0161 s \u00fasm\u011bvem sn\u00e1\u0161et do konce tv\u00e9 etapy,“ p\u0159ik\u00fdvne, aby sv\u00fdm slov\u016fm dodal n\u00e1le\u017eitou v\u00e1hu.<\/div>\n
Rozho\u0159\u010den\u011b si stoupnu, a\u017e se police zat\u0159ese, jej\u00ed ostatn\u00ed obyvatelky na m\u011b zlostn\u011b zak\u0159i\u010d\u00ed p\u00e1r ne zrovna p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdch slov a oslov\u00ed m\u011b nemil\u00fdmi n\u00e1zvy. Sklop\u00edm hlavu a vlasy, kter\u00e9 mi dr\u017e\u00ed neust\u00e1le stejn\u00fd tvar, se pokorn\u00e9mu pohybu p\u0159izp\u016fsob\u00ed. Odevzdan\u011b se op\u0159u o okno a zahled\u00edm se na vlo\u010dky sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se z nebe. Na lampy, je\u017e osv\u011btluj\u00ed tlumen\u00fdm sv\u011btlem ulice m\u011bsta. Na lidi, kte\u0159\u00ed s pobaven\u00fdmi \u00fasm\u011bvy \u0161tr\u00e1duj\u00ed vst\u0159\u00edc sousedn\u00ed hospod\u011b, kter\u00e1 je naproti tohohle kr\u00e1mu. Na lidi, co se chumlaj\u00ed do tepl\u00fdch kab\u00e1t\u016f, kter\u00e9 j\u00e1 chr\u00e1n\u00ed p\u0159ed mrazy, a se zachmu\u0159en\u00fdmi v\u00fdrazy miz\u00ed v d\u00e1lk\u00e1ch. Na odch\u00e1zej\u00edc\u00ed a p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed. Na d\u011bti, kter\u00e9 ponocuj\u00ed, a s fantastick\u00fdmi grimasami hled\u00ed do v\u00fdloh. A\u010d u\u017e jsou lidi, jac\u00ed cht\u011bj\u00ed, v\u0161echny ovl\u00e1dla tradi\u010dn\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1lada. Projevuj\u00ed si l\u00e1sku, ukazuj\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed. Kolik\u00e1t\u00e9 V\u00e1noce jsem u\u017e sta\u010dil za\u017e\u00edt\u2026 kolikr\u00e1t jsem u\u017e tou\u017eil c\u00edtit ten mr\u00e1z, c\u00edtit slzy v o\u010d\u00edch nebo se um\u011bt zasm\u00e1t, kolikr\u00e1t jsem si p\u0159\u00e1l c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed teplo\u2026 n\u011bkomu pat\u0159it. Pevn\u011b semknu rty a zahled\u00edm se na sv\u00e9 boty.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d?“ \u0161eptnu. „Nechci tohle. Tou\u017e\u00edm b\u00fdt jako oni. Tolik V\u00e1noc p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak sem p\u0159ich\u00e1z\u00ed nov\u00e9 zbo\u017e\u00ed a odch\u00e1z\u00ed to star\u00e9. Tolik obli\u010dej\u016f si pamatuji\u2026 A nikdo nikdy\u2026“ smutn\u011b vydechnu, nejsem schopen do\u0159\u00edct v\u011btu, p\u0159esto dob\u0159e v\u00edm, \u017ee m\u011b ch\u00e1pe. Srdce mi bije o sto \u0161est. Kleknu si na kolena a hled\u00edm kr\u00e1l\u00ed\u010dkovi do pln\u00fdch a v\u00fdrazn\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsi v\u00fdjime\u010dn\u00fd\u2026 nejsi jako ony,“ nakr\u010d\u00ed o\u010di k t\u011bm princezn\u00e1m. Rozhl\u00e9dnu se, jak hlasit\u011b \u0161t\u011bbetaj\u00ed o sv\u00fdch z\u00e1\u017eitc\u00edch, o tom, odkud poch\u00e1zej\u00ed a podobn\u011b…<\/div>\n
P\u0159iv\u0159u o\u010di. „D\u011bkuji, Chico, ale nepom\u016f\u017ee mi to. U\u017e ne. Z\u00edtra bude op\u011bt stejn\u00fd den a j\u00e1 tu budu op\u011bt s\u00e1m se stejn\u00fdm v\u00fdrazem st\u00e1t a \u010dekat. Tak s\u00e1m a s\u00e1m\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hod\u00edm medv\u00eddka do sk\u0159\u00edn\u011b. Nech\u00e1pu, pro\u010d si ho babi\u010dka u\u017e nevezme do toho sv\u00e9ho posv\u00e1tn\u00e9ho pokoje, kde m\u00e1 ty sv\u00e9 l\u00e1sky. Mohla by mu upl\u00e9st n\u011bjak\u00fd slu\u0161n\u00fd oble\u010dek, t\u0159eba jak krtek nosil kalhotky ze lnu\u2026 Trpce se za\u0161kleb\u00edm a ironicky pousm\u011bji nad vzpom\u00ednkou na mou obl\u00edbenou d\u011btskou poh\u00e1dku. M\u011bl jsem kr\u00e1sn\u00e9 d\u011btstv\u00ed pln\u00e9 pestr\u00fdch poh\u00e1dek a vypr\u00e1v\u011bn\u00ed babi\u010dky \u010di d\u011bde\u010dka. V\u0161echny poh\u00e1dkov\u00e9 postavi\u010dky jsem m\u011bl p\u0159e\u010dten\u00e9 od A do Z. Kr\u00e1sn\u00e9 hra\u010dky, kter\u00e9 jsem m\u011bl pe\u010dliv\u011b srovnan\u00e9 v pokoj\u00ed\u010dku (babi\u010dka je po\u0159\u00e1dn\u00fd perfekcionista, odmala m\u011b u\u010dila \u010distot\u011b\u2026), mi z\u00e1vid\u011bli kluci ze \u0161irok\u00e9ho okol\u00ed. Nejrad\u0161i jsem m\u011bl v\u0161ak medv\u00eddka Brumlu. Stoupnu si k oknu a op\u0159u se o ze\u010f, zad\u00edv\u00e1m se na vlo\u010dky sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se z nebe a zaksicht\u00edm se sv\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl jsem nejrad\u0161i Brumlu a tak\u00e9 nikdy nech\u00e1pal, co babi\u010dka na t\u011bch panenk\u00e1ch z porcel\u00e1nu vid\u00ed. Pravda je, \u017ee to nech\u00e1pu dodnes. Postupem \u010dasu jsem ale na poh\u00e1dky v\u011b\u0159it p\u0159estal a p\u0159estal jsem se schov\u00e1vat v kouzeln\u00e9m sv\u011bt\u011b hra\u010dek. V\u0161echny jsem rozdal nebo vyhodil, co s t\u00edm, \u017ee?! Jen ten malej Brumla mi z\u016fstal dodnes ve sk\u0159\u00edni, le\u010d d\u011bl\u00e1 tam akor\u00e1t bordel, nejsp\u00ed\u0161 \u0159eknu babi\u010dce, aby se ho zbavila, nebo aby si ho vzala tam k t\u011bm panenk\u00e1m. Tri\u010dko chyt\u00edm za jeho lem a p\u0159et\u00e1hnu si ho p\u0159es hlavu, hod\u00edm ho pod postel, z\u00edtra ho d\u00e1m babi\u010dce do pr\u00e1dla. Kouknu na sv\u00e9 pom\u011brn\u011b vypracovan\u00e9 svaly\u2026 hmm\u2026 tak\u017ee m\u011bl Geo p\u0159eci jen pravdu. To fitko fakt pom\u00e1h\u00e1, i kdy\u017e je to maka\u010dka. Rozepnu si p\u00e1sek a voln\u00e9 kalhoty rychlost\u00ed blesku spadnou na zem, taky je \u010dek\u00e1 stejn\u00e1 cesta voln\u00fdm p\u00e1dem pod moji postel jako to \u010dern\u00e9 tri\u010dko. Lehnu si do postele a oto\u010d\u00edm se na bok k oknu, sleduji kontrast vlo\u010dek s temnou no\u010dn\u00ed oblohou. M\u011bl bych u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bkde sbalit n\u011bjakou ko\u010dku, kruci. Kluci si ze m\u011b za\u010dnou za chv\u00edli utahovat, a to p\u0159ece nen\u00ed moje image. A je\u0161t\u011b ty d\u00e1rky, kruci! Nem\u00e1m pro nikoho \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, a to u\u017e v\u0161ichni podl\u00e9haj\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed nakupovac\u00ed m\u00e1nii. Mus\u00edm n\u011bco vymyslet, hlavn\u011b pro babi\u010dku\u2026 n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho. A ta holka by se taky \u0161ikla… Georg si mysl\u00ed, \u017ee kdy\u017e je star\u0161\u00ed, \u017ee je king, ale to se chlape\u010dek m\u00fdl\u00ed, uk\u00e1\u017eu mu, kdo je prav\u00fd Tom Kaulitz.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e prost\u011b holt nejsem tem mal\u00fd kluk, kter\u00fd \u017evanil ply\u0161ov\u00e9mu medv\u00eddkovi jeho tr\u00e1pen\u00ed a \u017eadonil o imagin\u00e1rn\u00ed poh\u00e1dky. Fantazii jsem m\u011bl v\u017edycky velkou na to, abych si p\u0159edstavil, \u017ee mi je n\u011bkdo opravdu pov\u00edd\u00e1. No jo, d\u011bti\u2026 Taky nech\u00e1pu, pro\u010d kruci zrovna dneska mus\u00edm myslet na m\u00e9 d\u011btstv\u00ed, poh\u00e1dky a hra\u010dky. Bylo to sice p\u011bkn\u00fd, ale j\u00e1 u\u017e jsem dosp\u011bl\u00fd a m\u00e1m kupu jin\u00fdch starost\u00ed. Nev\u011b\u0159\u00edm na n\u011b\u2026 tak\u017ee dobrou, Tome.<\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Zdrav\u00edme, Tak\u017ee\u2026 spole\u010dn\u011b jsme cht\u011bly napsat pov\u00eddku u\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho, a v l\u00e9t\u011b se n\u00e1m to umo\u017enilo, jeliko\u017e jsme dostaly n\u00e1pad, kter\u00fd jsme zrealizovaly, a vzniklo z toho p\u00e1r prvn\u00edch d\u00edl\u016f. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b chceme upozornit, \u017ee pov\u00eddka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12956","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12956","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12956"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12956\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12956"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12956"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12956"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}