{"id":12964,"date":"2009-11-28T15:30:00","date_gmt":"2009-11-28T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12933"},"modified":"2009-11-28T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-28T14:30:00","slug":"hope-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/28\/hope-34\/","title":{"rendered":"Hope 34."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Send it on-Po\u0161li to d\u00e1l…<\/strong><\/div>\n
\n

(Bill)<\/p>\n<\/div>\n

Ud\u011blal bych pro n\u011bj cokoliv na sv\u011bt\u011b. \u00dapln\u011b cokoliv, ale spole\u010dn\u00e9 sprchov\u00e1n\u00ed mi nep\u0159i\u0161lo jako nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. I p\u0159es v\u0161echny ty r\u00e1ny a mod\u0159iny to byl po\u0159\u00e1d kluk, kter\u00e9ho jsem miloval a po kter\u00e9m jsem tou\u017eil. Proto jsem odm\u00edtl. U\u017e takhle to nebylo lehk\u00e9. Pohled na jeho nah\u00e9 t\u011blo mi zp\u016fsoboval zvl\u00e1\u0161tn\u011b rozdvojen\u00e9 pocity. Na jednu stranu byl p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd a dokonal\u00fd, ale na druhou stranu, se mi cht\u011blo p\u0159i pohledu na jeho t\u011blo plakat. Necht\u011bl jsem ani pomyslet, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm si musel proj\u00edt za t\u011bch devaten\u00e1ct let, kdy\u017e takhle dopadnul po necel\u00fdch p\u011bti minut\u00e1ch.<\/div>\n
„Dr\u017e se m\u011b, ano?“ pohladil jsem jej po zdrav\u00e9 ruce a vlezl jsem k n\u011bmu. Tom nejist\u011b p\u0159ik\u00fdvl, chytil se m\u011b za ramena a smutn\u00fdma o\u010dima sledoval proud hork\u00e9 vody, kter\u00e1 vyst\u0159elila ze sprchy. Pomalu jsem jej um\u00fdval a m\u00fdm jedin\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm bylo, abych mu nezp\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest. L\u00e1skypln\u011b jsem se dot\u00fdkal jeho bled\u00e9 k\u016f\u017ee. Opatrn\u011b jsem jezdil namydlenou houbi\u010dkou po jeho t\u011ble. Necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit, ale m\u00e1 snaha byla p\u0159esto marn\u00e1.<\/div>\n
Ze za\u010d\u00e1tku jenom zhluboka d\u00fdchal a mocn\u011b zalapal po dechu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se voda dotkla bolav\u00e9ho m\u00edsta, po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch v\u0161ak sv\u016fj boj vzdal. P\u0159itulil se ke mn\u011b a ti\u0161e se rozplakal. T\u0159\u00e1sl se mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako Hope. A p\u0159esn\u011b j\u00ed mi tak\u00e9 p\u0159ipom\u00ednal. K\u0159ehk\u00e9, zran\u011bn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 jsem tolik miloval…<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00e1sko, vydr\u017e… U\u017e to bude,“ v\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, \u017ee i m\u011b samotn\u00e9mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i slzy. Bylo mi jej tak l\u00edto. Tom byl t\u00edm nejzraniteln\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u00ed\u010dkem na sv\u011bt\u011b a pohled na jeho uplakanou tv\u00e1\u0159 plnou skryt\u00e9 bolesti, byl p\u0159\u00edmo zni\u010duj\u00edc\u00ed. „Tomi, u\u017e jenom chvili\u010dku,“ sna\u017eil jsem se co nejrychleji sm\u00fdt v\u0161echnu p\u011bnu, kter\u00e1 ulp\u011bla na jeho z\u00e1dech.<\/div>\n
\n
„Bol\u00ed to,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. U\u017e to bude,“ \u00fasta jsem mu p\u0159ilo\u017eil na sp\u00e1nek, kam jsem vlo\u017eil n\u011bkolik letm\u00fdch polibk\u016f\u2026<\/div>\n
Byly to pro n\u00e1s oba ty nejstra\u0161n\u011bj\u0161\u00ed minuty, jak\u00e9 si lze p\u0159edstavit. On trp\u011bl, trp\u011bl bolest\u00ed, kterou jsem mu zp\u016fsoboval j\u00e1, a i kdy\u017e jsem nem\u011bl jinou mo\u017enost, bolelo m\u011b ubli\u017eovat mu. Na druhou stranu jsem byl r\u00e1d, \u017ee jsem to mohl ud\u011blat j\u00e1. Kdyby to d\u011blala sest\u0159i\u010dka, mohlo jej to bolet je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se jej pot\u00e9, co jsem jej ulo\u017eil do postele a dal jsem mu nap\u00edt ovocn\u00e9 \u0161\u0165\u00e1vy, kterou mu sem p\u0159inesla mamka.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady,“ za\u0161eptal zesl\u00e1bl\u00fdm hlasem. Opatrn\u011b se ke mn\u011b naklonil a jemn\u011b mi kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejel po \u010delisti.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abych t\u011b mohl t\u00e9 bolesti zbavit. Poslat ji n\u011bkam pry\u010d,“ op\u0159el jsem se do jeho doteku. Tak moc mi to chyb\u011blo. Jeho nesm\u011bl\u00e9 polibky, nejist\u00e9 doteky. Jeho n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b\u2026<\/div>\n
„Nechci j\u00edt dom\u016f. Chci tady z\u016fstat,“ vydechl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt. Jsi unaven\u00fd. U\u017e takhle jsi pro m\u011b ud\u011blal dost, Bille. Mus\u00ed\u0161 si taky odpo\u010dinout. J\u00e1 to tady zvl\u00e1dnu,“ je\u0161t\u011b jednou jsem nejist\u011b zavrt\u011bl hlavou. Byl jsem si jist, \u017ee to doma nevydr\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Bille,“ zvedl jsem k n\u011bmu ne\u0161\u0165astn\u00fd pohled. „Mus\u00edme to vydr\u017eet. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik dn\u00ed a pak budeme jenom spolu,“ zlehka se dot\u00fdkal m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V o\u010d\u00edch se mu t\u0159pytily drobn\u00e9 slzy, stejn\u011b jako mn\u011b.<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ l\u00e1skypln\u011b jsem l\u00edbal jeho prsty. Nedok\u00e1zal jsem jej pustit.<\/div>\n
„Slibuju,“ zad\u00edval se mi hluboce do o\u010d\u00ed a pot\u00e9 smutn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. Byl ne\u0161\u0165astn\u00fd, a j\u00e1 to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, proto\u017ee jsem se c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b. Necht\u011bl jsem od n\u011bj odej\u00edt. Kdybych mohl, byl bych u n\u011bj po\u0159\u00e1d. S neskute\u010dn\u00fdmi v\u00fd\u010ditkami sv\u011bdom\u00ed, jsem v\u0161ak nakonec musel jeho pokoj opustit. P\u0159\u00edchoz\u00ed l\u00e9ka\u0159 m\u011b o to po\u017e\u00e1dal a mn\u011b nez\u016fst\u00e1valo nic jin\u00e9ho, ne\u017e rozlou\u010dit se a odej\u00edt\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dom\u016f, v\u0161echno mi p\u0159i\u0161lo zvl\u00e1\u0161tn\u011b ciz\u00ed a pr\u00e1zdn\u00e9. C\u00edtil jsem se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako tehdy, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el o S\u00e1ru. \u00dapln\u011b stejn\u00fd pocit nicoty a mu\u010div\u00e9 pr\u00e1zdnoty. D\u016fm byl pono\u0159en do ticha, mamka z\u0159ejm\u011b vzala Hope na proch\u00e1zku. Chodbou se nesla v\u016fn\u011b \u010derstv\u00fdch vafl\u00ed a hork\u00e9 k\u00e1vy, ale m\u011b to p\u0159esto nep\u0159inutilo j\u00edt se do kuchyn\u011b naj\u00edst. Nem\u011bl jsem hlad.<\/div>\n
M\u00e9 kroky sm\u011b\u0159ovaly do m\u00e9ho pokoje. Sta\u010dilo otev\u0159\u00edt dve\u0159e a to ticho mi m\u00e1lem vyrazilo dech. Chyb\u011bl mi. Tak moc mi chyb\u011bl. Cht\u011bl jsem vej\u00edt do koupelny a naj\u00edt jej nad\u0161en\u011b koupaj\u00edc\u00edho se v mo\u0159i p\u011bny. Cht\u011bl jsem sly\u0161et jeho hlas. C\u00edtit jeho bl\u00edzkost\u2026 tomuhle m\u00edstu dodal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energii. Bez n\u011bj u\u017e nic nem\u011blo smysl. V\u0161echno bylo zvl\u00e1\u0161tn\u011b v\u0161edn\u00ed.<\/div>\n
V\u0161ude, kam jsem se pod\u00edval, mi jej n\u011bco p\u0159ipom\u00ednalo. Jeho oble\u010den\u00ed v m\u00e9 sk\u0159\u00edni. Jeho ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek na m\u00e9 posteli a drobn\u00e9 aut\u00ed\u010dko na no\u010dn\u00edm stolku. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Hrdlo se mi st\u00e1hlo \u00fazkost\u00ed, a j\u00e1 u\u017e te\u010f necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e jet zp\u00e1tky za n\u00edm\u2026<\/div>\n
\n

(Tom)<\/p>\n<\/div>\n

Od chv\u00edle, co Bill ode\u0161el, mohlo ub\u011bhnout n\u011bkolik hodin, j\u00e1 je v\u0161ak sotva vn\u00edmal.<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. To bylo toti\u017e to jedin\u00e9, co jsem mohl d\u011blat. Jedin\u00e1 \u010dinnost, p\u0159i kter\u00e9 jsem nec\u00edtil p\u00e1livou bolest. Jedin\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm bylo to, co mi \u0159ekl l\u00e9ka\u0159. Byl ke mn\u011b velmi mil\u00fd, ostatn\u011b jako ke v\u0161em pacient\u016fm, ale mn\u011b to p\u0159i\u0161lo jin\u00e9. V\u00e1\u017eil jsem si laskavosti lid\u00ed mnohem v\u00edc, ne\u017e kdokoliv jin\u00fd. Nebyl jsem na ni zvykl\u00fd, a proto byla pro m\u011b tolik vz\u00e1cn\u00e1.<\/div>\n
\u0158ekl, \u017ee kdy\u017e p\u016fjde v\u0161echno hladce, z\u00edtra by m\u011b mohli pustit do dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de. Od t\u00e9 chv\u00edle jsem nemyslel na nic jin\u00e9ho. Nemohl jsem se do\u010dkat, a\u017e tu zpr\u00e1vu \u0159eknu Billovi.<\/div>\n
Byla za mnou dokonce i Simone. P\u0159inesla mi n\u011bjak\u00e9 ovoce, a pak jsme si pov\u00eddali. Mluvila o Hope a o Billovi a j\u00e1 ji poslouchal. Nem\u011bl jsem sice s\u00edlu moc mluvit, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee za mnou p\u0159i\u0161la. C\u00edtil jsem se s n\u00ed v bezpe\u010d\u00ed, stejn\u011b jako s Billem. Dokonce m\u011b nakrmila dal\u0161\u00ed p\u0159esn\u00edd\u00e1vkou, proto\u017ee j\u00ed to nak\u00e1zal Bill. Bylo sladk\u00e9 vn\u00edmat, jak se o m\u011b boj\u00ed a staraj\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e jsem se nad\u00e1l, bylo kolem p\u016fl dev\u00e1t\u00e9. Bill tady byl mezit\u00edm snad p\u011btkr\u00e1t, ale p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b mi sl\u00edbil, \u017ee u\u017e nep\u0159ijde. Ujistil m\u011b o tom tak\u00e9 tuctem n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f. Kdybyste jej vid\u011bli. Nic roztomilej\u0161\u00edho a kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho jsem nevid\u011bl. Kdy\u017e jsem mu ozn\u00e1mil, \u017ee u\u017e mo\u017en\u00e1 z\u00edtra p\u016fjdu dom\u016f, byl nad\u0161en\u00fd. Kone\u010dn\u011b se usm\u00edval a slzy vyst\u0159\u00eddal jeho n\u00e1dhern\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd jsem na n\u011bm tolik miloval.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem ale z\u016fstal s\u00e1m, bylo mi najednou smutno. Nikdy jsem nem\u011bl r\u00e1d nemocnice a tohle prost\u0159ed\u00ed m\u011b celkov\u011b d\u011bsilo. Venku byla bou\u0159ka a j\u00e1 se nemohl ani pohnout. L\u00e9ka\u0159 mi p\u0159ik\u00e1zal le\u017eet a odpo\u010d\u00edvat, a tak jsem se jej sna\u017eil poslechnout. Cht\u011bl jsem ud\u011blat v\u0161echno proto, abych u\u017e z\u00edtra mohl jet dom\u016f\u2026<\/div>\n
Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… to sl\u016fvko jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nepou\u017e\u00edval a najednou n\u00e1dhern\u011b h\u0159\u00e1lo u srdce.<\/div>\n
Pobaven\u011b jsem proto\u010dil o\u010dima, kdy\u017e se klika na dve\u0159\u00edch opatrn\u011b prohnula. Tu\u0161il jsem, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ijde.<\/div>\n
I kdy\u017e mi dote\u010f v\u016fbec nebylo do sm\u00edchu, musel jsem se usm\u00e1t. Bolest jsem v\u016fbec nevn\u00edmal. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e budu moct spat\u0159it jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
\u00dasm\u011bv mi v\u0161ak zmrzl na tv\u00e1\u0159i t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. \u0160okovan\u011b jsem se d\u00edval na p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed osobu. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it, necht\u011bl jsem. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem pon\u00ed\u017een\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 a odvr\u00e1til jsem se. „A-hoj,“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed slab\u00fdm hlasem. Neodpov\u011bd\u011bl jsem.<\/div>\n
Smutn\u00fdm pohledem jsem sledoval s\u00e1dru, ve kter\u00e9 jsem m\u011bl ruku a z cel\u00e9ho srdce jsem si p\u0159\u00e1l jenom jedin\u00e9, aby ode\u0161el. „J-j\u00e1\u2026 nev\u00edm, co bych ti m\u011bl \u0159\u00edct,“ popo\u0161el bl\u00ed\u017e k m\u00e9 posteli, bled\u00e9 vlasy se mu zat\u0159pytily v z\u00e1\u0159i mal\u00e9 lampi\u010dky, kterou jsem m\u011bl u postele. C\u00edtil jsem na sob\u011b jeho provinil\u00fd pohled.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat,“ za\u0161eptal jsem. Myslel jsem, \u017ee odejde.<\/div>\n
Chvilku bylo ticho. „To j\u00e1 jsem to ud\u011blal,“ z t\u00f3nu jeho hlasu jsem poznal, \u017ee pl\u00e1\u010de. Kone\u010dn\u011b jsem k n\u011bmu zvedl svou tv\u00e1\u0159. Pohled na ni z\u0159ejm\u011b nebyl moc p\u0159\u00edjemn\u00fd, jeliko\u017e ve tv\u00e1\u0159i je\u0161t\u011b v\u00edce zbledl a ne\u010dekan\u011b rychle vyvalil o\u010di. „Ud\u011blal jsi co?“ rad\u011bji jsem se na n\u011bj ned\u00edval. Andreas nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b. Bylo vid\u011bt, \u017ee je zoufal\u00fd. Akor\u00e1t jsem nerozum\u011bl tomu pro\u010d.<\/div>\n
„To j\u00e1 jsem mu \u0159ekl, kde t\u011b najde,“ \u0159ekl to tak ti\u0161e, \u017ee jsem m\u011bl probl\u00e9m mu porozum\u011bt, p\u0159esto se mi ta slova nel\u00edtostn\u011b vyr\u00fdvala do srdce.<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ na kr\u00e1tkou chv\u00edli, jako bych zapomn\u011bl d\u00fdchat. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed, ale tohle jsem ne\u010dekal. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee t\u011b odvede pry\u010d. Cht\u011bl jsem jenom, abys ode\u0161el. Tohle ne,“ hlas se mu zasekl a jen se na m\u011b zni\u010den\u011b d\u00edval.<\/div>\n
„Odejdi,“ slzy se mi draly do o\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo raketovou rychlost\u00ed. St\u00e9kaly po dobit\u00e9m l\u00edci a rtech. V\u0161echno m\u011b bolelo desetin\u00e1sobn\u011b v\u00edc. I p\u0159es v\u0161echnu tu bolest jsem se k n\u011bmu oto\u010dil z\u00e1dy, tv\u00e1\u0159 jsem zabo\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e a p\u0159\u00e1l jsem si jedin\u00e9 – aby tady byl se mnou Bill. Bylo mi jedno, \u017ee tam Andreas po\u0159\u00e1d st\u00e1l. Byl jsem ochoten po\u010dkat tak dlouho, dokud by neode\u0161el. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch se za n\u00edm kone\u010dn\u011b zav\u0159ely dve\u0159e, a j\u00e1 propukl v tich\u00fd pl\u00e1\u010d\u2026<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159e\u0161lo sotva dvacet \u010dty\u0159i hodin a v\u0161echno se tak zm\u011bnilo. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed prost\u0159ed\u00ed bylo n\u00e1hle pry\u010d a j\u00e1 le\u017eel v Billov\u011b pokoji, v jeho posteli a vedle n\u011bj. Hope si vesele hr\u00e1la se sv\u00fdm m\u00ed\u010dkem. Nevid\u011bl jsem ji t\u0159i dny, ale hned na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee u\u017e to nen\u00ed to rozt\u0159esen\u00e9 a vyd\u011b\u0161en\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko. Byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nejist\u00e1, ale bylo vid\u011bt, \u017ee zna\u010dn\u011b p\u0159ibrala na v\u00e1ze. Te\u010f u\u017e jsme nem\u011bli jedin\u00e9 pochyby, \u017ee by z n\u00ed nemohl vyr\u016fst zdravej pejsek.<\/div>\n
„Jsi unaven\u00fd?“ Bill se nade mnou skl\u00e1n\u011bl, na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Bylo vid\u011bt, \u017ee je op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd. Hladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 si se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima u\u017e\u00edval ka\u017ed\u00e9ho doteku. Na to, co mi v nemocnici \u0159ekl Andreas, jsem v\u016fbec nemyslel a Billa jsem t\u00edm zat\u011b\u017eovat ani necht\u011bl.<\/div>\n
Po dlouh\u00e9 dob\u011b mi bylo op\u011bt tak kr\u00e1sn\u011b. I kdy\u017e jsem mohl zat\u00edm jenom le\u017eet, byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem u n\u011bj. T\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u016f,“ \u0161eptal, zat\u00edmco l\u00e1skypln\u011b hladil m\u00e9 rty. „A budeme se moct l\u00edbat,“ roztomile si skousl rty a lehce m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Moc se na tu chv\u00edli t\u011b\u0161\u00edm,“ jednou rukou jsem jej pohladil po vlasech, zat\u00edmco tu druhou jsem ani nec\u00edtil.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ n\u00e1dhern\u011b se na m\u011b usm\u00e1l a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee nikdy nikoho nebudu moct milovat tak jako jeho.<\/div>\n
Prsty sklouzl z m\u00e9 tv\u00e1\u0159e na m\u016fj hrudn\u00edk a v p\u0159\u00edm\u00e9m o\u010dn\u00edm kontaktu pomalounku rozep\u00ednal jeden knofl\u00ed\u010dek m\u00e9 bled\u00e9 ko\u0161ile za druh\u00fdm. Jakmile rozepl i posledn\u00ed knofl\u00edk, rty se p\u0159itiskl k m\u00e9 obna\u017een\u00e9 k\u016f\u017ei a zlehka l\u00edbal ka\u017edi\u010dk\u00fd jej\u00ed milimetr. Ot\u00edral se tv\u00e1\u0159\u00ed o m\u00e9 b\u0159icho, ka\u017edou mod\u0159inu
mi n\u011bkolikr\u00e1t pofoukal. Nakonec se ke mn\u011b p\u0159itulil a jenom se na m\u011b d\u00edval. Nic ne\u0159\u00edkal a j\u00e1 tak\u00e9 ne. Nech\u00e1val jsem jeho o\u010di klouzat po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Slovo, jen slovo, m\u00e1\u0161 na mysli to, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161,<\/em><\/div>\n
L\u00e1ska, nen\u00ed l\u00e1ska, d\u00e1\u0161 j\u00ed pry\u010d.<\/em><\/div>\n
V\u0161ichni mus\u00edme d\u00e1t<\/em><\/div>\n
Dej n\u011bjak\u00fd d\u00e1rek, aby se to zm\u011bnilo!<\/em><\/div>\n
Poslat to d\u00e1l, d\u00e1l a d\u00e1l<\/em><\/div>\n
Jen ten jedin\u00fd, kter\u00fd m\u016f\u017ee hojit jin\u00e9ho,<\/em><\/div>\n
B\u00fdt od sebe a dot\u00fdkat se srdci<\/em><\/div>\n
Jen jedna jiskra za\u010dne ohe\u0148!<\/em><\/div>\n
S jednou malou akc\u00ed, \u0159et\u011bzov\u00e1 reakce nikdy nep\u0159estane!<\/em><\/div>\n
A\u0165 je to siln\u00e9,<\/em><\/div>\n
Lehk\u00fd svit a poslat to d\u00e1l!<\/em><\/div>\n
Jen \u00fasm\u011bv<\/em><\/div>\n
A sv\u011bt se bude usm\u00edvat spolu s v\u00e1mi,<\/em><\/div>\n
\u017de mal\u00fd<\/em> akt l\u00e1sky<\/em><\/div>\n
znamen\u00e1 jeden mo\u017en\u00e1 dva!<\/em><\/div>\n
Pokud budeme m\u00edt \u0161anci<\/em><\/div>\n
pro zm\u011bnu okolnost\u00ed<\/em><\/div>\n
P\u0159edstavte si, v\u0161ichni, co m\u016f\u017eeme d\u011blat<\/em><\/div>\n
Pokud bychom,<\/em><\/div>\n
poslat to d\u00e1l, d\u00e1l a d\u00e1l<\/em><\/div>\n
Jen ten jedin\u00fd, kter\u00fd m\u016f\u017ee hojit jin\u00e9ho,<\/em><\/div>\n
B\u00fdt od sebe a dot\u00fdkat se srdci<\/em><\/div>\n
Jen jedna jiskra za\u010dne ohe\u0148!<\/em><\/div>\n
S jednou malou akc\u00ed, \u0159et\u011bzov\u00e1 reakce nikdy nep\u0159estane!<\/em><\/div>\n
A\u0165 je to siln\u00e9,<\/em><\/div>\n
Lehk\u00fd svit a poslat to d\u00e1l!<\/em><\/div>\n
Poslat to d\u00e1l<\/em><\/div>\n
A tam je s\u00edla ve v\u0161ech rozhodnut\u00edch co d\u011bl\u00e1me,<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee za\u010d\u00edn\u00e1m te\u010f, tohle nen\u00ed chv\u00edle pro odpad!<\/em><\/div>\n
Slovo, jen slovo, m\u00e1\u0161 na mysli to, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161,<\/em><\/div>\n
L\u00e1ska, nen\u00ed l\u00e1ska, d\u00e1\u0161 j\u00ed pry\u010d.<\/em><\/div>\n
V\u0161ichni mus\u00edme d\u00e1t<\/em><\/div>\n
Dej n\u011bjak\u00fd d\u00e1rek, aby se to zm\u011bnilo!<\/em><\/div>\n
Poslat to d\u00e1l, d\u00e1l a d\u00e1l<\/em><\/div>\n
Jen ten jedin\u00fd, kter\u00fd m\u016f\u017ee hojit jin\u00e9ho,<\/em><\/div>\n
B\u00fdt od sebe a dot\u00fdkat se srdci<\/em><\/div>\n
Jen jedna jiskra za\u010dne ohe\u0148!<\/em><\/div>\n
S jednou malou akc\u00ed, \u0159et\u011bzov\u00e1 reakce nikdy nep\u0159estane!<\/em><\/div>\n
A\u0165 je to siln\u00e9,<\/em><\/div>\n
Lehk\u00fd svit a poslat to d\u00e1l<\/em><\/div>\n
d\u00e1l a d\u00e1l<\/em><\/div>\n
Poslat to,<\/em><\/div>\n
Jen ten jedin\u00fd, kter\u00fd m\u016f\u017ee hojit jin\u00e9ho,<\/em><\/div>\n
B\u00fdt od sebe a dot\u00fdkat se srdci<\/em><\/div>\n
Jen jedna jiskra za\u010dne ohe\u0148!<\/em><\/div>\n
S jednou malou akc\u00ed, \u0159et\u011bzov\u00e1 reakce nikdy nep\u0159estane!<\/em><\/div>\n
A\u0165 je to siln\u00e9…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Send it on-Po\u0161li to d\u00e1l… (Bill) Ud\u011blal bych pro n\u011bj cokoliv na sv\u011bt\u011b. \u00dapln\u011b cokoliv, ale spole\u010dn\u00e9 sprchov\u00e1n\u00ed mi nep\u0159i\u0161lo jako nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. I p\u0159es v\u0161echny ty r\u00e1ny a mod\u0159iny to byl po\u0159\u00e1d kluk, kter\u00e9ho jsem miloval a po kter\u00e9m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-12964","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12964","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12964"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12964\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12964"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12964"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12964"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}