{"id":12976,"date":"2009-11-26T16:00:00","date_gmt":"2009-11-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12945"},"modified":"2009-11-26T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-26T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/26\/vylecim-te-laskou-14\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 14."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Na sluncem oz\u00e1\u0159en\u00e9 v\u011b\u017ei odbily hodiny p\u016fl t\u0159et\u00ed a zvuk zvonu se roznesl cel\u00fdm m\u011bstem – a\u017e k ordinaci mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, stoj\u00edc\u00edho p\u0159ed velk\u00fdm, nale\u0161t\u011bn\u00fdm zrcadlem. Tom se zhluboka nadechl a t\u00e9m\u011b\u0159 polonah\u00fd se nat\u00e1hnul pro \u010dern\u00e9 XXL tri\u010dko s b\u00edl\u00fdmi n\u00e1pisy a pro vestu, kter\u00e1 m\u011bla dnes b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho oble\u010den\u00ed. Rychle si na sebe tri\u010dko obl\u00e9kl, a zat\u00edmco si pe\u010dliv\u011b upravoval a urovn\u00e1val ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb, o\u010dima zkoumal sv\u016fj odraz v zrcadle.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho \u00fapravy za\u010daly u\u017e p\u0159ed p\u016flhodinou, p\u0159esto m\u011bl v\u0161ak Tom pocit, \u017ee t\u011bch n\u011bkolik minut ub\u011bhlo mrknut\u00edm oka a on nestihl v\u016fbec nic. Do prst\u016f si vzal svou obl\u00edbenou \u010derno\u0161edou k\u0161iltovku a ot\u00e1\u010dej\u00edc ji k\u0161iltem dozadu, nasadil si ji na \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek, kter\u00fd mu \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zahaloval jeho \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky. Dne\u0161n\u00ed den byl pro n\u011bj velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a Tom by mohl p\u0159\u00edsahat, \u017ee jeho dne\u0161n\u00ed koncentrace na pr\u00e1ci byl nadlidsk\u00fd v\u00fdkon. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit v\u016fbec na nic, u\u017e od r\u00e1na, kdy jej po tv\u00e1\u0159i pohladily prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, a on se rychl\u00fdmi kroky vydal ke sv\u00e9 velk\u00e9 sk\u0159\u00edni, vyb\u00edraj\u00edc si tak sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed. Nebylo to sice nic lehk\u00e9ho, po n\u011bkolika des\u00edtk\u00e1ch minut si v\u0161ak p\u0159eci jen vybral sv\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed outfit a s my\u0161lenkami n\u011bkde u dne\u0161n\u00edho odpoledne, se vydal do nemocnice. Netu\u0161il pro\u010d, ale dne\u0161n\u00ed den v nemocnici mu ub\u00edhal pomaleji, mnohem pomaleji, ne\u017e ty p\u0159ed n\u00edm. Jako by se minuty najednou neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho vlekly, ne\u017e odbila druh\u00e1 hodina a Tom kone\u010dn\u011b pro dne\u0161ek odlo\u017eil sv\u00e9 pracovn\u00ed povinnosti stranou. Te\u010f byl \u010das na n\u011bco jin\u00e9ho, na n\u011bco mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho a p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e zdravotn\u00ed probl\u00e9my jednotliv\u00fdch pacient\u016f…<\/div>\n
\n
Tomovy prsty pomalu obemkly malou lahvi\u010dku s jeho obl\u00edbenou v\u016fn\u00ed a Tom si p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159evon\u011bl krk, usm\u00edvaj\u00edc se na sebe do zrcadla. Odlo\u017eil lahvi\u010dku na mal\u00fd stolek a tentokr\u00e1t se na sebe zad\u00edval je\u0161t\u011b pozorn\u011bji. Musel se s\u00e1m sob\u011b usm\u00e1t. Pocity z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch okam\u017eik\u016f se v n\u011bm b\u011bhem nast\u00e1vaj\u00edc\u00edch minut st\u0159\u00eddaly a on nedok\u00e1zal potla\u010dit nervozitu, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak i vzru\u0161en\u00ed. S\u00e1m sebe nech\u00e1pal. Na rande s d\u00edvkami byl u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, nikdy p\u0159edt\u00edm se v\u0161ak nec\u00edtil tak jako te\u010f. Mo\u017en\u00e1 to bylo i t\u00edm, \u017ee u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f nikoho nem\u011bl, Tom v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm to je. Bill toti\u017e nebyl jen tak n\u011bkdo. Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chlapec, jak\u00e9ho Tom kdy vid\u011bl a kter\u00e9ho v\u010dera pozval na proch\u00e1zku parkem. A jeho odpov\u011b\u010f v podob\u011b souhlasu u Toma vyvolala mnoho my\u0161lenek, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak i nervozitu. To kv\u016fli n\u011bmu si Tom snad hodinu vyb\u00edral spr\u00e1vn\u00e9 oble\u010den\u00ed, to kv\u016fli n\u011bmu se n\u011bkolik des\u00edtek minut \u0161lechtil a kv\u016fli n\u011bmu te\u010f post\u00e1val p\u0159ed velk\u00fdm zrcadlem a nerv\u00f3zn\u011b se s\u00e1m na sebe culil. Cht\u011bl se Billovi l\u00edbit a ud\u011blat na n\u011bj dojem a ani to nepop\u00edral. S\u00e1m sob\u011b si p\u0159iznal, \u017ee tou\u017e\u00ed po Billov\u011b obdivu a hlavn\u011b – p\u0159\u00e1l si, aby dne\u0161n\u00ed odpoledne bylo pro oba kr\u00e1sn\u00e9 a oba sbl\u00ed\u017eilo o n\u011bco v\u00edc. Po ni\u010dem jin\u00e9m te\u010f netou\u017eil. Naposled se zhl\u00e9dnul ve velk\u00e9m zrcadle a sebev\u011bdom\u011b se na sebe pousm\u00e1l. Slu\u0161\u00ed ti to, Tome.<\/em> P\u0159es rameno si p\u0159ehodil sv\u016fj batoh, narychlo zkontroloval stav sv\u00e9 pen\u011b\u017eenky a s kl\u00ed\u010di v ruce vyklouznul ven na chodbu, s my\u0161lenkami na svou \u010dernovlasou kr\u00e1sku.<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty ud\u011blaly posledn\u00ed tah \u0159asenkou a \u010dernovlas\u00fd chlapec se nerv\u00f3zn\u011b nahnul pro svou obl\u00edbenou vo\u0148avku, aby mohl vzduch v nemocni\u010dn\u00edm pokoji naplnit jej\u00ed nezam\u011bnitelnou v\u016fn\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di, kdy\u017e mu lahvi\u010dka m\u00e1lem vyklouzla z dlan\u011b a narychlo p\u0159id\u00e1val d\u016fle\u017eit\u00e9 nezbytnosti do sv\u00e9 mini kabelky. Jako by ani nevn\u00edmal nic kolem sebe. A on opravdu nevn\u00edmal. Nic pro n\u011bj v tuto chv\u00edli nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jeho vzhled, jeho\u017e \u00fapravy za\u010daly u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed dv\u011bma hodinami.<\/div>\n
Ano, opravdu to bylo u\u017e n\u011bkolik des\u00edtek minut, kdy se Bill, vracej\u00edc\u00ed se z ob\u011bda, poprv\u00e9 postavil p\u0159ed velk\u00e9 zrcadlo, jeho\u017e pohled do n\u011bj mu stanovil jasn\u00fd c\u00edl – ud\u011blat ze sebe toho nejdokonalej\u0161\u00edho kluka pod sluncem. A opravdu se sna\u017eil. Snad dvakr\u00e1t se sprchoval, um\u00fdval si vlasy, su\u0161il, foukal, l\u00ed\u010dil se a snad p\u011btkr\u00e1t se p\u0159evl\u00e9kal. V\u00fdb\u011br oble\u010den\u00ed byl podle Billa velmi d\u016fle\u017eit\u00fd a z\u00e1rove\u0148 mu t\u00edm v\u017edycky zabral nejv\u00edce \u010dasu. \u010cernovlas\u00fd chlapec si d\u00e1val poka\u017ed\u00e9 z\u00e1le\u017eet, dnes v\u0161ak jeho \u00fapravy a st\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch outfit\u016f nebralo konce. V jednu chv\u00edli se nemohl rozhodnout v\u016fbec a st\u0159\u00eddav\u011b se obl\u00e9kal i p\u0159evl\u00e9kal, i p\u0159esto v\u0161ak v duchu chv\u00e1lil mamku, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b v\u010dera odpoledne p\u0159ivezla z domu jeho nejlep\u0161\u00ed kousky. Sice se v\u010dera malinko divila, kdy\u017e ji Bill v telefonu poprosil o sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, kdy\u017e to v\u0161ak \u0161ikovn\u011b zd\u016fvodnil t\u00edm, \u017ee by cht\u011bl j\u00edt odpoledne ven, nedivila se v\u016fbec ni\u010demu a sama se pokusila strefit se do m\u00f3dn\u00edho stylu sv\u00e9ho synka. A opravdu se j\u00ed to povedlo!<\/p>\n<\/div>\n
Billovy rty se zvlnily do mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, zat\u00edmco na n\u011b jejich majitel nanesl vo\u0148av\u00fd, jahodov\u00fd balz\u00e1m. Nat\u00e1hnul se je\u0161t\u011b pro pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky a lehce dopnul svou malou kabelku, stav\u011bj\u00edc se p\u0159ed zrcadlo. Kone\u010dn\u011b! Kone\u010dn\u011b byl hotov. Jeho nekone\u010dn\u00e9 \u00fapravy kone\u010dn\u011b m\u011bly sv\u016fj konec, ale tak\u00e9 v\u00fdsledek, na kter\u00fd se te\u010f Billovy o\u010di up\u00edraly. Nikdy nebyl py\u0161n\u00fd, ani namy\u0161len\u00fd, tentokr\u00e1t se v\u0161ak musel pochv\u00e1lit. S\u00e1m sob\u011b se l\u00edbil, moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, jak nepodstatn\u00e1 ta skute\u010dnost je. Cht\u011bl se l\u00edbit jemu, jeho cht\u011bl okouzlit, u n\u011bj cht\u011bl vyvolat obdiv a \u00fa\u017eas, co na tom, \u017ee on sv\u016fj vzhled shled\u00e1val v\u00edce, ne\u017e dobr\u00fdm. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 byl objekt jeho z\u00e1jmu, pro n\u011bj Bill str\u00e1vil hodinu a p\u016fl v koupeln\u011b. S v\u00fdsledkem byl v\u0161ak v\u00edce ne\u017e spokojen\u00fd a u\u017e se moc t\u011b\u0161il, z\u00e1rove\u0148 jej v\u0161ak p\u0159edstava n\u011bkolika n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvil \u010dinila pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u00edm. Tohle m\u011blo b\u00fdt jeho prvn\u00ed rande a jen nad tou skute\u010dnost\u00ed se Billovo b\u0159\u00ed\u0161ko malinko sev\u0159elo strachy. Nejen, \u017ee to bude jeho prvn\u00ed rande v\u016fbec, ale tak\u00e9 to bude poprv\u00e9, co spolu s Tomem n\u011bkam vyraz\u00ed. Dote\u010f se v\u00eddali jen v nemocnici a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto Bill p\u0159ijal Tomovu nab\u00eddku s neskr\u00fdvanou radost\u00ed. Tak\u00e9 jej cht\u011bl poznat bl\u00ed\u017e a b\u00fdt s n\u00edm \u010dast\u011bji, a u\u017e te\u010f se na n\u011bj a na to v\u0161echno moc t\u011b\u0161il. Tom mu r\u00e1no prozradil cel\u00fd sv\u016fj n\u00e1pad a t\u00edm byla proch\u00e1zka v rozkvetl\u00e9m parku pobl\u00ed\u017e nemocnice, ve kter\u00e9m Bill je\u0161t\u011b nikdy nebyl. O to v\u00edc se v\u0161ak t\u011b\u0161il, a\u017e si ho s Tomem cel\u00fd projdou. Pokud m\u011blo m\u00edt jeho prvn\u00ed rande podobu romantick\u00e9 proch\u00e1zky, pak u\u017e nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. A Bill to v\u011bd\u011bl. S mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a slabou nervozitou si vzal do dlan\u011b svou \u010dernou kabelku a s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed pokoje ven.<\/p>\n<\/div>\n
Chladn\u011bj\u0161\u00ed vzduch z chodby ovanul Billovu tv\u00e1\u0159 a Bill lehce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Celou chodbou se oz\u00fdvalo n\u011bkolik hlas\u016f a celkov\u011b na n\u00ed bylo l\u00e9ka\u0159\u016f i pacient\u016f mnohem v\u00edc, co\u017e v\u0161ak Billa jen sotva znateln\u011b odradilo. Tom mu toti\u017e sl\u00edbil, \u017ee na n\u011bj po\u010dk\u00e1 n\u011bkde na t\u00e9to chodb\u011b a \u010dernovlas\u00fd chlapec pochyboval o tom, \u017ee by jej nepoznal. Byly p\u0159esn\u011b t\u0159i hodiny a Tom by tu na n\u011bj u\u017e m\u011bl \u010dekat, alespo\u0148 Bill si to tak myslel. Rychl\u00fdmi kroky se vydal nemocni\u010dn\u00ed chodbou, ani\u017e by si uv\u011bdomil jednu skute\u010dnost…. Srdce se mu rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, kdy\u017e m\u00edjel jeho ordinaci. Malinko zamrkal, kdy\u017e se v\u0161ak jeho o\u010d\u00edm naskytl n\u011bjak\u00fd nepov\u011bdom\u00fd mlad\u00edk, sed\u00edc\u00ed na lavi\u010dce, nev\u011bnoval mu pozornost a cht\u011bl j\u00edt d\u00e1l, ale…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille? Bille, tady jsem,“ pln\u00e9 rty s kovov\u00fdmi kuli\u010dkami v tom spodn\u00edm se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom rychle vysko\u010dil na nohy, d\u00edvaj\u00edc se do o\u010d\u00ed chlapce, kter\u00fd k n\u011bmu sto\u010dil sv\u016fj pohled a….<\/div>\n
On\u011bm\u011bl \u00fa\u017easem. Pohled, kter\u00fd se jeho o\u010d\u00edm naskytl ani v nejmen\u0161\u00edm neodpov\u00eddal jeho p\u0159edstav\u00e1m, p\u0159esto v\u0161ak Billovo p\u0159ekvapen\u00ed u\u017e nemohlo b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed. U\u017e p\u0159ed n\u00edm nest\u00e1l mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 v zelen\u00e9m oble\u010den\u00ed a v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Te\u010f p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l kr\u00e1sn\u00fd, vysok\u00fd mlad\u00edk s t\u00edm nejkouzeln\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem na sv\u011bt\u011b a s t\u011bmi nejrozz\u00e1\u0159en\u011bj\u0161\u00edmi \u010dokol\u00e1dami, kter\u00e9 se na Billa usm\u00edvaly, zat\u00edmco jejich majitel nechal \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, aby si jej prohl\u00ed\u017eel sv\u00fdmi p\u0159ekvapen\u00fdmi pohledy.<\/p>\n<\/div>\n
A Bill byl opravdu p\u0159ekvapen\u00fd. U\u017easle up\u00edral o\u010di na XXL tmav\u00e9 d\u017e\u00edny, zna\u010dkov\u00e9 boty, XXL \u010dern\u00e9 tri\u010dko a vestu, jak jinak, ne\u017e tak\u00e9 ob\u0159\u00ed. Jeho pohled doputoval a\u017e k \u0161\u00e1tku s k\u0161iltovkou a \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky, kter\u00e9 se pod n\u00ed ukr\u00fdvaly a voln\u011b spl\u00fdvaly na Tomova ramena a ke dv\u011bma u\u0161n\u00edm lal\u016f\u010dk\u016fm, kter\u00e9 zdobily st\u0159\u00edbrn\u00e9 n\u00e1u\u0161nice. C\u00edtil, \u017ee jeho p\u0159ekvapen\u00ed u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed. P\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 se postupn\u011b za\u010dalo m\u011bnit v obdiv a v \u00fa\u017eas, se kter\u00fdm Bill k tomu mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i vzhl\u00ed\u017eel. Nev\u011bd\u011bl a ani netu\u0161il, \u017ee Tom\u016fv styl je hiphopersk\u00fd, dokonce jej vlastn\u011b je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl v civilu, u\u017e te\u010f, po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch, se mu v\u0161ak Tom l\u00edbil v\u00edc, mnohem v\u00edc, ne\u017e p\u0159edt\u00edm a Bill si musel p\u0159iznat jednu skute\u010dnost. Pokud si myslel, \u017ee n\u011bkdo, kdo je nejp\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b neexistuje, m\u00fdlil se. On st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm!<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ z Billov\u00fdch \u00fast unikl v\u00fddech, pln\u00fd obdivu a Bill znova vzhl\u00e9dnul k n\u00e1dhern\u00fdm mandlov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 si jej prohl\u00ed\u017eely. A Bill nebyl jedin\u00fd, u koho vyvolal vzhled toho druh\u00e9ho \u00fa\u017eas. I Tomovo srdce se prudce rozbu\u0161ilo p\u0159i pohledu na \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed sebou a Tom c\u00edtil, jak se mu zatajil dech. Sta\u010dil jen jedin\u00fd pohled do t\u00e9 kouzeln\u00e9 tv\u00e1\u0159e a on poznal a vid\u011bl, kolik \u010dasu a pr\u00e1ce nad sv\u00fdm vzhledem Bill str\u00e1vil. A dos\u00e1hl sv\u00e9ho – Tom byl v\u00edce ne\u017e okouzlen. Podv\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l a popo\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si lid\u00ed kolem sebe.<\/div>\n
„Bille…. U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee nep\u0159ijde\u0161. A te\u010f u\u017e v\u00edm, co t\u011b tolik zdr\u017eelo,“ \u0161eptl a odhrnul p\u00e1r \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f z Billovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. Byla odpov\u011bd\u00ed na Tomovu ot\u00e1zku a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Moc ti to slu\u0161\u00ed,“ za\u0161eptal s neskr\u00fdvan\u00fdm obdivem a vid\u011bl, jak Billova l\u00ed\u010dka zr\u016f\u017eov\u011bla a Bill s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem sklopil pohled. Tak\u017ee se mu p\u0159eci jen l\u00edbil – a Tom se l\u00edbil jemu.<\/div>\n
„Tob\u011b… tob\u011b taky, Tome, j-j\u00e1… v\u016fbec jsem t\u011b nepoznal,“ vykoktal st\u00e1le p\u0159ekvapen\u011b, a kdy\u017e mu byl odpov\u011bd\u00ed Tom\u016fv \u00fasm\u011bv, i on se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak, p\u016fjdeme?“ Tomova dla\u0148 n\u011b\u017en\u011b pohladila Billovu tv\u00e1\u0159 a Tom vid\u011bl, jak Bill souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou. Nemohl se na n\u011bj vynad\u00edvat. Bill si dal opravdu z\u00e1le\u017eet v\u00edce ne\u017e obvykle a o\u010daroval Toma tak, jako je\u0161t\u011b nikdo jin\u00fd. Jen jeho kr\u00e1sn\u011b pln\u00e9, leskl\u00e9 rty Toma l\u00e1kaly a neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc p\u0159itahovaly ty jeho, Tom v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee by to pr\u00e1v\u011b tady nebylo moc vhodn\u00e9. Necht\u011bl, aby se tu na n\u011b v\u0161ichni d\u00edvali a n\u00e1sledn\u011b z toho podle sebe vyvozovali ty nejnepravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1v\u011bry.<\/p>\n<\/div>\n
Proto rad\u011bji gentlemantsky p\u0159idr\u017eel Billovi dve\u0159e a po jeho boku s n\u00edm kr\u00e1\u010del po schodech dol\u016f, kdy\u017e je v\u0161ak ovanul tepl\u00fd, sv\u011b\u017e\u00ed v\u00e1nek l\u00e9ta, nedovedl u\u017e sv\u00e9 pocity d\u00e9le skr\u00fdvat v sob\u011b. Jemn\u011b si k sob\u011b Billa p\u0159ivinul a spojil jejich rty v dlouh\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku, kter\u00fd ani jednoho z nich nenechal chladn\u00fdm. Billovy p\u0159ekvapen\u00e9 o\u010di mu byly jasnou odpov\u011bd\u00ed, kdy\u017e se od n\u011bj odtrhl a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Promi\u0148, ale… j\u00e1 u\u017e jsem to nemohl vydr\u017eet,“ za\u0161eptal ti\u0161e, Billova reakce v\u0161ak byla \u00fapln\u011b jin\u00e1, ne\u017e jakou ji o\u010dek\u00e1val. Ani \u010dernovlas\u00fd chlapec u\u017e necht\u011bl v tuto chv\u00edli na nic \u010dekat a odep\u00edrat si to, po \u010dem te\u010f tou\u017eil nejv\u00edc.<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9 ne,“ p\u0159iznal a te\u010f to byl on, kdo vtiskl sv\u016fj polibek na rty toho druh\u00e9ho. Oba se na sebe mile usm\u00edvali a v\u016fbec nevn\u00edmali skute\u010dnost, \u017ee pr\u00e1v\u011b stoj\u00ed p\u0159ed nemocnic\u00ed. Dokonce ani Tom, jeho\u017e pr\u00e1v\u011b m\u00edjeli jeho kolegov\u00e9 i pacienti a zv\u011bdav\u011b se na n\u011bj ot\u00e1\u010deli. Vn\u00edmal jen tu kr\u00e1su p\u0159ed sebou a nic jin\u00e9ho ani vn\u00edmat necht\u011bl. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, kdy\u017e se jeho prsty lehce dotkly t\u011bch Billov\u00fdch…<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1skov\u00fdm t\u011blem projel z\u00e1chv\u011bv \u0161imraj\u00edc\u00edho pocitu a Bill t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159estal d\u00fdchat. Zd\u00e1lo se mu to, nebo ne? Sta\u010dil v\u0161ak jen jedin\u00fd pohled dol\u016f a on si byl jist\u00fd, \u017ee pr\u00e1v\u011b nesn\u00ed. \u017de to, na co sv\u016fj pohled up\u00edr\u00e1, nen\u00ed jen sen. Jejich spojen\u00e9 ruce – to bylo to, co se Billov\u00fdm o\u010d\u00edm naskytlo a nad \u010d\u00edm te\u010f Bill u\u017easle vydechl. Ten n\u00e1dhern\u00fd dotyk, teplo Tomovy dlan\u011b, kter\u00e9 c\u00edtil na t\u00e9 sv\u00e9, bylo n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho, n\u011bco, \u010demu se v\u0161ak b\u00e1l uv\u011b\u0159it, aby mu to n\u00e1hodou nezmizelo.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl ti\u0161e a vzhl\u00e9dl k t\u011bm o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 te\u010f \u0161\u0165astn\u011b z\u00e1\u0159ily a jejich\u017e majitel b\u0159\u00ed\u0161kem palce p\u0159ejel po h\u0159betu jeho ruky. V\u011bd\u011bl, co chce te\u010f ud\u011blat.<\/div>\n
„Sm\u00edm si t\u011b v\u00e9st?“ optal se opatrn\u011b a tro\u0161ku zav\u00e1hal. Netu\u0161il, jestli se to bude Billovi l\u00edbit a jestli i on bude cht\u00edt napoprv\u00e9 uk\u00e1zat sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele na ve\u0159ejnosti tak jako on, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu v\u0161ak dostalo, mu byla jasn\u00fdm sign\u00e1lem. Sta\u010dilo jen uc\u00edtit na sv\u00e9 dlani jemn\u00fd stisk ze strany \u010dernovl\u00e1ska a i Tomovy rty rozjasnil kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. Je\u0161t\u011b naposled se n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbili, a potom u\u017e vy\u0161li vst\u0159\u00edc dne\u0161n\u00edmu odpoledni a rozkvetl\u00e9mu parku.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Pov\u011bz mi n\u011bco o sob\u011b. Skoro v\u016fbec nic o tob\u011b nev\u00edm,“ Bill\u016fv hlas protrhl ticho mezi nimi, naru\u0161en\u00e9 jen bubl\u00e1n\u00edm mal\u00e9ho jez\u00edrka a Bill t\u00e1zav\u011b sto\u010dil pohled k Tomovi. Proch\u00e1zeli \u00fazkou cesti\u010dkou pod\u00e9l vysazen\u00fdch z\u00e1honk\u016f, pln\u00fdch kv\u011btin a oba si tu \u00fa\u017easnou atmosf\u00e9ru vychutn\u00e1vali pln\u00fdmi dou\u0161ky. Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„A co bys cht\u011bl v\u011bd\u011bt o tajemn\u00e9m, mlad\u00e9m l\u00e9ka\u0159i?“ zeptal se t\u00e1zav\u011b, moc dob\u0159e v\u0161ak o\u010dek\u00e1val Billovu odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„V\u0161echno! \u00dapln\u011b v\u0161echno,“ dodal Bill nad\u0161en\u00fdm hlasem a s pohledem, up\u0159en\u00fdm na Toma, za\u010dal naslouchat jeho poutav\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Za celou dobu, kdy mu Tom vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m \u017eivot\u011b, se neodva\u017eoval \u0159\u00edci ani slovo, a to u\u017e bylo co \u0159\u00edct. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e Tom na konci pokr\u010dil rameny a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Tak, a te\u010f jsem tady. M\u00e1m sv\u016fj vlastn\u00ed d\u016fm a \u017eiju si podle sv\u00e9ho,“ dodal a vid\u011bl, jak Bill, a\u017e dote\u010f pohledem vis\u00edc\u00ed na jeho rtech, vykulil o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, ty vlastn\u011b \u017eije\u0161 s\u00e1m? \u00dapln\u011b s\u00e1m? Bez tat\u00ednka? A nen\u00ed ti smutno?“ posledn\u00ed v\u011btu za\u0161eptal zvl\u00e1\u0161tn\u011b smutn\u00fdm hlasem, \u010d\u00edm\u017e vykouzlil na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed. T\u00e1ta bydl\u00ed s\u00e1m a j\u00e1 taky. Smutno mi nen\u00ed a ani nem\u00e1m \u010das nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Stejn\u011b tr\u00e1v\u00edm v\u011bt\u0161inu \u010dasu v nemocnici,“ odml\u010del se, nato v\u0161ak pozvedl sv\u016fj pohled k tomu hlubok\u00e9mu mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 k n\u011bmu st\u00e1le vzhl\u00ed\u017eelo.<\/div>\n
„Ale dost u\u017e o mn\u011b. Te\u010f bych cht\u011bl v\u011bd\u011bt n\u011bco j\u00e1 o tob\u011b,“ pousm\u00e1l se a n\u011b\u017en\u011b stisknul Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Bill\u016fv pohled se m\u00edrn\u011b sklopil dol\u016f a Bill se nesm\u011ble pousm\u00e1l, bedliv\u011b se zam\u00fd\u0161lej\u00edc. Byla to pravda – te\u010f je \u0159ada na n\u011bm.<\/div>\n
„No, tak j\u00e1 m\u00e1m taky jenom jednoho rodi\u010de, ale mamku. Pracuje u jedn\u00e9 m\u00f3dn\u00ed firmy jako m\u00f3dn\u00ed n\u00e1vrh\u00e1\u0159ka, a je v tom opravdu dobr\u00e1. Tak\u017ee j\u00e1 \u017eiju s mamkou a s Kazim\u00edrem,“ vysv\u011btlil, nato jej v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila Tomova ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Kdo to je? Ten Kazim\u00edr?“ dodal t\u00e1zav\u011b, kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill nech\u00e1pav\u011b svra\u0161til \u010delo, kter\u00e9 se v\u0161ak hned vyjasnilo, jakmile Billovi do\u0161lo, koho m\u00e1 Tom na mysli.<\/div>\n
„Ach, tak. Kazim\u00edrek, tak to je m\u016fj mal\u00fd \u010dern\u00fd kocourek. N\u011bkdy mu s mamkou \u0159\u00edk\u00e1me chlupat\u00e1 kuli\u010dka,“ vysv\u011btlil a zvoniv\u011b se rozesm\u00e1l p\u0159i my\u0161lence na sv\u00e9ho mazl\u00ed\u010dka, a z\u00e1rove\u0148 nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, nato se v\u0161ak znova zamyslel.<\/div>\n
„Jinak… nev\u00edm, co bych ti o sob\u011b pov\u011bd\u011bl. Moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed j\u00eddlo je pizza, jak\u00e1koli,“ vzpomn\u011bl si, n\u00e1sledn\u011b byl v\u0161ak Tomem p\u0159eru\u0161en.<\/div>\n
„Hmm, to moje taky,“ pousm\u00e1l se Tom a d\u00e1l Billovi naslouchal.<\/div>\n
„Moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed pit\u00ed je Coca Cola,“ pokra\u010doval, to v\u0161ak nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee mu Tom op\u011bt sko\u010d\u00ed do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Moje taky,“ vykulil o\u010di, a u\u017e p\u0159edem tu\u0161il, jak bude zn\u00edt Billova n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed v\u011bta.<\/div>\n
„A moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed kv\u011btiny jsou rud\u00e9 r\u016f\u017ee,“ dodal d\u016fle\u017eitou informaci, to u\u017e se v\u0161ak Tom pl\u00e1cl do nohy.<\/div>\n
„To snad nen\u00ed mo\u017en\u00e9, moje taky!“ vykoktal nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak na jeho rtech z\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv. Stejn\u011b, jako na Billov\u00fdch, jejich\u017e majitel te\u010f mile zamrkal v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? My toho teda m\u00e1me spole\u010dn\u00e9ho,“ poznamenal a uvoln\u011bn\u011b se rozesm\u00e1l spolu s Tomem. Kdyby jen tu\u0161ili, jak nedaleko jsou od pravdy a jak krut\u00e1 ve skute\u010dnosti je. M\u011bli toho spole\u010dn\u00e9ho – dokonce v\u00edce, ne\u017e by si oba mohli myslet.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Na sluncem oz\u00e1\u0159en\u00e9 v\u011b\u017ei odbily hodiny p\u016fl t\u0159et\u00ed a zvuk zvonu se roznesl cel\u00fdm m\u011bstem – a\u017e k ordinaci mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, stoj\u00edc\u00edho p\u0159ed velk\u00fdm, nale\u0161t\u011bn\u00fdm zrcadlem. Tom se zhluboka nadechl a t\u00e9m\u011b\u0159 polonah\u00fd se nat\u00e1hnul pro \u010dern\u00e9 XXL tri\u010dko s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12976","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12976","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12976"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12976\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12976"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12976"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12976"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}