{"id":12983,"date":"2009-11-25T15:30:00","date_gmt":"2009-11-25T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12952"},"modified":"2009-11-25T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-25T14:30:00","slug":"hope-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/25\/hope-33\/","title":{"rendered":"Hope 33."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
O necelou hodinu pozd\u011bji se dve\u0159e jeho pokoje op\u011bt otev\u0159ely. Tom, kter\u00fd zaznamenal ten zvuk t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, si v duchu p\u0159\u00e1l, dokonce se modlil, aby to nebyl Bill. \u017d\u00e1dal p\u0159eci Simone, aby mu za n\u00edm nedovolila j\u00edt. Necht\u011bl, aby jej v tomhle stavu vid\u011bl. Bill jist\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd vid\u011bt \u010dlov\u011bka, na kter\u00e9m mu tolik z\u00e1le\u017eelo, v tomhle stavu.<\/div>\n
Tom, kter\u00fd dostal p\u0159ed n\u011bkolika minutama analgetika proti bolesti, nedok\u00e1zal otev\u0159\u00edt o\u010di. A nebylo to jenom kv\u016fli bolesti, kterou c\u00edtil. B\u00e1l se je otev\u0159\u00edt. Necht\u011bl v\u011bd\u011bt, kdo za n\u00edm p\u0159i\u0161el. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Alespo\u0148 na chvilku uv\u011bzn\u011bn jenom ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Osoba, kter\u00e1 se na n\u011bj p\u0159i\u0161la pod\u00edvat, v\u0161ak nepromluvila jedin\u00e9 slovo. To, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed k jeho posteli, poznal jenom d\u00edky tich\u00fdm krok\u016fm, kter\u00e9 se oz\u00fdvaly po bled\u00e9 podlaze. Cht\u011bl se posadit a otev\u0159\u00edt o\u010di, po\u017e\u00e1dat osobu, kter\u00e1 za n\u00edm p\u0159i\u0161la, aby jej nechala samotn\u00e9ho, ale nedok\u00e1zal to. L\u00e9ky je\u0161t\u011b nestihly po\u0159\u00e1dn\u011b zabrat a on c\u00edtil nep\u0159\u00edjemnou bolest p\u0159i ka\u017ed\u00e9m sebemen\u0161\u00edm pohybu. Zhluboka d\u00fdchal, v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se najednou rozlinula v\u0161ude kolem n\u011bj, zp\u016fsobila, \u017ee mu srdce tlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Mohl tu\u0161it, \u017ee Simone neposlechne.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d,“ za\u0161eptal se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Pro\u010d jsem v\u011b\u0159il v to, \u017ee bys jednou mohl poslechnout?“ i p\u0159es v\u0161echnu tu bolest, se dok\u00e1zal trpce pousm\u00e1t. Bill v\u0161ak ne\u0159ekl ani slovo. „Bille,“ Tom mohl i p\u0159es Billovu velikou snahu sly\u0161et, jak se sna\u017e\u00ed v\u0161emo\u017en\u011b tlumit sv\u00e9 vzlyky. Opatrn\u011b zvedl svou zdravou ruku sm\u011brem, odkud vn\u00edmal tich\u00fd pl\u00e1\u010d, a \u010dekal. Najednou byl r\u00e1d, \u017ee je u n\u011bj. Nedok\u00e1zal si ani p\u0159edstavit, \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt jinak. Ve chv\u00edli, kdy uc\u00edtil na dlani h\u0159ejiv\u00e9 pohlazen\u00ed a n\u011bkolik l\u00e1skypln\u00fdch pusinek, smutn\u011b vydechl. Takhle to nem\u011blo dopadnout\u2026<\/div>\n
\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
Takhle to nem\u011blo b\u00fdt. V na\u0161ich snech a p\u0159edstav\u00e1ch bylo v\u0161echno r\u016f\u017eov\u00e9 a hezk\u00e9. M\u011bli jsme spolu ut\u00e9ct od v\u0161ech ostatn\u00edch\u2026 ut\u00e9ct cel\u00e9mu sv\u011btu n\u011bkam, kde bychom mohli b\u00fdt spolu. Naj\u00edt m\u00edsto, kter\u00e9 by pat\u0159ilo jenom n\u00e1m\u2026 Byl jsem hloup\u00fd, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee bych jednou mohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Tak hloup\u00fd\u2026 Naivn\u011b jsem v\u011b\u0159il, \u017ee jsem se zlob\u011b a krutosti bratrance u\u017e nav\u017edy zbavil. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee jsem p\u0159i z\u00e1chran\u011b Hope vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159 naposled. Z\u0159ejm\u011b jsem se spletl.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem pomalu zamrkal. Musel jsem se na n\u011bj pod\u00edvat. Musel jsem jej vid\u011bt, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jenom na n\u011bkolik vte\u0159in. Pohled, kter\u00fd se mi naskytl ve chv\u00edli, kdy se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo otev\u0159\u00edt ob\u011b o\u010di, mi v\u0161ak vyrazil dech.<\/div>\n
Bill sed\u011bl u m\u00e9 postele. Bled\u00fd, vyd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
O\u010di m\u011bl opuchl\u00e9 a zarudl\u00e9. Po tv\u00e1\u0159i mu neust\u00e1le st\u00e9kaly slzy, t\u0159\u00e1sl se a j\u00e1 jej p\u0159esto nemohl obejmout. Nemohl jsem jej pohladit a ut\u011b\u0161it. Jedin\u00e9, co jsem dok\u00e1zal, bylo op\u011btov\u00e1n\u00ed h\u0159ejiv\u00e9ho stisku jeho dlan\u00ed. V o\u010d\u00edch se mu zra\u010dil neskute\u010dn\u00fd strach a l\u00edtost. Kdy\u017e jsem se na n\u011bj l\u00e9pe pod\u00edval, zjistil jsem, \u017ee je oble\u010den\u00fd ve v\u011bcech, ve kter\u00fdch mi je\u0161t\u011b v\u010dera us\u00ednal v n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 plakat,“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e, zlehka jsem jej pohladil po uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159i a zad\u00edval jsem se mu hluboce do o\u010d\u00ed. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho, jsem v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. Jeho tv\u00e1\u0159, v\u016fn\u011b, z\u00e1\u0159e a nad\u011bje, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se v jeho o\u010d\u00edch\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Mohl bych p\u0159em\u00fd\u0161let hodiny, nena\u0161el bych na n\u011bm nic o\u0161kliv\u00e9ho. Nic, z \u010deho bych m\u011bl strach, nic, co by mi dok\u00e1zalo ubl\u00ed\u017eit. Byl dokonal\u00fd a j\u00e1 dostal ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dar, \u017ee jsem jej mohl milovat.<\/div>\n
„J-jak\u2026 j-jak,“ pohled na n\u011bj mi rval srdce. Cht\u011bl mi n\u011bco \u0159\u00edct, ale ne\u0161lo to. Vzlyky a po\u0159\u00e1d nar\u016fstaj\u00edc\u00ed pl\u00e1\u010d, mu to prost\u011b nedovolily. V\u011bd\u011bl jsem, jak se c\u00edtil. P\u0159esn\u011b takhle jsem se c\u00edtil j\u00e1, kdy\u017e jsem jej vyt\u00e1hl z vody. Ned\u00fdchaj\u00edc\u00edho a pomalu modraj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsi m\u011b takhle vid\u011bt,“ navlh\u010dil jsem si bolav\u00e9 rty jazykem.<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct? Zbl\u00e1znil bych se. Nevydr\u017e\u00edm bez tebe ani minutu. Jak ti to mohl ud\u011blat?!“ p\u0159ed chvilkou nedok\u00e1zal vyslovit jedin\u00e9 sl\u016fvko a najednou? Najednou jako by na\u0161el ztracenou s\u00edlu a \u0159\u00edkal v\u0161echno, co mu p\u0159i\u0161lo na jazyk.<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ ne\u0161\u0165astn\u011b se zad\u00edval na p\u0159\u00edstroje u m\u00e9 postele a pot\u00e9 se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Fajn,“ musel jsem mu zalhat. Nedok\u00e1zal bych mu \u0159\u00edct pravdu a d\u00edvat se na jeho dal\u0161\u00ed slzy. Ka\u017ed\u00e1 jeho slza, vyron\u011bn\u00e1 kv\u016fli mn\u011b, m\u011b bolela mnohem v\u00edc ne\u017e bratrancovy r\u00e1ny.<\/div>\n
„Z\u016fstane\u0161 tady se mnou?“ v\u00edm, \u017ee jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutama tou\u017eil po tom b\u00fdt s\u00e1m. Ale kdy\u017e jsem jej uvid\u011bl, necht\u011bl jsem tady z\u016fstat s\u00e1m. Pot\u0159eboval jsem jej m\u00edt u sebe.<\/div>\n
„Ano,“ pomalu se sklonil k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a vlo\u017eil n\u011bkolik l\u00e1skypln\u00fdch polibk\u016f do m\u00fdch vlas\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinama jsem si p\u0159ipadal jako v n\u00e1dhern\u00e9m snu, a te\u010f se m\u016fj sen nel\u00edtostn\u011b rozplynul. Bezmocn\u011b jsem se d\u00edval na Tomovu tv\u00e1\u0159, dobitou, nar\u016f\u017eov\u011blou, n\u011bkdy dokonce posetou mod\u0159inama. Ruku m\u011bl v s\u00e1d\u0159e… nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Jenom zv\u00ed\u0159e by dok\u00e1zalo ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho. Byl tak bezbrannej a k\u0159ehkej. Bolelo m\u011b d\u00edvat se na n\u011bj. Proto\u017ee to bylo to jedin\u00e9, co jsem mohl ud\u011blat. D\u00edvat se na n\u011bj a b\u00fdt s n\u00edm. Nic v\u00edc jsem pro n\u011bj nemohl ud\u011blat. I kdybych dal cokoliv za to, abych jej mohl zbavit t\u00e9 bolesti, nebylo to v m\u00fdch sil\u00e1ch.<\/div>\n
Neum\u00edte si ani p\u0159edstavit, jak jsem se c\u00edtil. \u010clov\u011bk, kter\u00e9ho jste si cht\u011bli vz\u00edt, ne\u010dekan\u011b zem\u0159e p\u0159i autonehod\u011b, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b pozn\u00e1te l\u00e1sku a zapomenete na minulost v n\u00e1ru\u010d\u00ed milovan\u00e9 osoby, m\u00e1lem p\u0159ijdete i o ni. Kdybych ztratil i Toma, nep\u0159e\u017eil bych to.<\/div>\n
U\u017e takhle to bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9. P\u0159es den se u n\u011bj n\u011bkolikr\u00e1t st\u0159\u00eddaly sestry, p\u0159ed chvilkou mu dokonce daly n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky, po kter\u00fdch usnul.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jsem sed\u011bl u jeho postele, dr\u017eel jsem jej za ruku a d\u00edval jsem se, jak sp\u00ed. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee p\u0159ed dvaceti hodinama jsem se na n\u011bj taky takhle d\u00edval. Tehdy v\u0161ak byla jeho tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b spokojen\u00e1 a bez jedin\u00e9 chybi\u010dky. Te\u010f ji zdobilo nespo\u010det ran, ale m\u011b p\u0159esto v\u0161echno p\u0159i\u0161el n\u00e1dhernej. Tom byl kr\u00e1sn\u00fdm a n\u011b\u017en\u00fdm klukem a ani ty r\u00e1ny to nijak neovlivnily\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Prudce jsem sebou trhl, kdy\u017e se za mnou ozvalo tich\u00e9 vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159inesla jsem mu n\u011bjak\u00e9 v\u011bci,“ omlouvala se mamka okam\u017eit\u011b. Z\u0159ejm\u011b si v\u0161imla, \u017ee jsem se polekal. Kr\u00e1tce jsem se na ni pod\u00edval a bez odpov\u011bdi jsem se op\u011bt obr\u00e1til k Tomovi. Necht\u011bl jsem s n\u00ed mluvit. „Bille, mrz\u00ed m\u011b to. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ti nem\u011bla lh\u00e1t, ale jinak to ne\u0161lo. Tom by ur\u010dit\u011b nebyl r\u00e1d, kdyby se ti n\u011bco stalo,“ polo\u017eila velikou ta\u0161ku vedle postele a posadila se ke mn\u011b. Po\u0159\u00e1d jsem ml\u010del. Byl jsem ze v\u0161eho neskute\u010dn\u011b vy\u010derpan\u00fd a zoufal\u00fd.<\/div>\n
„Hope sn\u011bdla plnou misti\u010dku,“ \u0159ekla mil\u00fdm hlasem. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b cht\u011bla rozveselit, ale ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Byl by r\u00e1d,“ m\u011bkce jsem Toma pohladil po studen\u00e9 dlani. V o\u010d\u00edch se mi op\u011bt t\u0159pytily slzy.<\/div>\n
„Bude r\u00e1d. Dostane se z toho a v\u0161echno bude zase jako p\u0159edt\u00edm,“ trpce jsem stiskl rty. Jako p\u0159edt\u00edm\u2026<\/div>\n
„Nem\u011blo se to st\u00e1t. Nezaslou\u017eil si nic z toho v\u0161eho, co mu ten odpornej chlap ud\u011blal!“ mamka m\u011b konej\u0161iv\u011b objala kolem ramen a pol\u00edbila m\u011b do vlas\u016f.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt dom\u016f, Bille. Byl jsi tady cel\u00fd den. Nic jsi nejedl, mus\u00ed\u0161 se j\u00edt vyspat. P\u0159ijde\u0161 zase brzy r\u00e1no, a\u017e se Tom probud\u00ed,“ j\u00e1 v\u00edm, \u017ee o m\u011b m\u011bla starost, ale doma bych se zbl\u00e1znil. „Chci tady z\u016fstat. Chci b\u00fdt u n\u011bj, a\u017e se probud\u00ed,“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e. Mamku z\u0159ejm\u011b m\u016fj pohled p\u0159esv\u011bd\u010dil. P\u0159ik\u00fdvla, pol\u00edbila m\u011b na tv\u00e1\u0159 a ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem prol\u00e9tla Tom\u016fv obli\u010dej. „Je mi to l\u00edto Bille.“ Neodpov\u011bd\u011bl jsem. Skousl jsem si rty a tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se op\u0159el o Tomovu p\u0159ikr\u00fdvku.<\/div>\n
Tady jsme v\u016fbec nem\u011bli b\u00fdt. Nem\u011blo to takhle skon\u010dit. Zav\u0159el jsem o\u010di. Ani nev\u00edm, po kolika minut\u00e1ch jsem je otev\u0159el. Mohly ub\u011bhnout i hodiny mezit\u00edm, co jsem usnul.<\/div>\n
Unaven\u011b jsem si prot\u0159el tv\u00e1\u0159 a posadil jsem se. Pokojem se rozl\u00e9valo jemn\u00e9 sv\u011btlo. Vych\u00e1zelo slunce.<\/div>\n
„Bille,“ na tv\u00e1\u0159i jsem uc\u00edtil n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed. Zvedl jsem o\u010di k jeho tv\u00e1\u0159i a pousm\u00e1l jsem se. „B\u011b\u017e dom\u016f. Byl jsi tady cel\u00fd den. Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b,“ mluvil ti\u0161e, jeho bolav\u00e9 rty se jenom zlehka h\u00fdbaly\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
„Ne. Chci tady z\u016fstat. Mluvil jsem se sest\u0159i\u010dkou. Sl\u00edbil jsem j\u00ed, \u017ee t\u011b nakrm\u00edm a pom\u016f\u017eu ti osprchovat se,“ dal\u0161\u00ed slova jsem u\u017e nevn\u00edmal. D\u00edval jsem se na jeho tv\u00e1\u0159, ale v\u0161echna slova mi unikala. Byl tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n
„M\u011bl jsem ti to \u0159\u00edkat ka\u017ed\u00fd den,“ za\u0161eptal jsem, opatrn\u011b jsem se nadzvedl na loktu, ve snaze posadit se. Bolest zlomen\u00e9 ruky a n\u011bkolik mod\u0159in na stehnech, mi to ale nedovolily. Podlomila se mi ruka a j\u00e1 bych jist\u011b bolestiv\u011b p\u0159ist\u00e1l na z\u00e1dech, ale Bill m\u011b zachytil a pomalu mi pomohl posadit se.<\/div>\n
„Co jsi mi m\u011bl \u0159\u00edkat?“ zeptal se p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e m\u011b starostliv\u011b p\u0159ikryl a podlo\u017eil mi z\u00e1da n\u011bkolika pol\u0161t\u00e1\u0159ky.<\/div>\n
„\u017de t\u011b miluju. M\u011bl jsem ti to \u0159\u00edkat \u010dast\u011bji. B\u00e1l jsem se, \u017ee by se pak mohlo st\u00e1t n\u011bco zl\u00e9ho, ale te\u010f je to v\u0161echno jedno. Ty jsi v po\u0159\u00e1dku a na ni\u010dem jin\u00e9m, mi nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu dla\u0148. Na\u0161e prsty se propletly \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako i na\u0161e pohledy.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b bude\u0161 m\u00edt \u0161anci \u0159\u00edkat mi to. Proto\u017ee j\u00e1 to chci poslouchat. V\u0161echno bude zase jako d\u0159\u00edv,“ po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem op\u011bt spat\u0159il jeho n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv. Vzal do dlan\u00ed p\u0159esn\u00edd\u00e1vku pro miminka, otev\u0159el ji a pono\u0159il do n\u00ed l\u017ei\u010dku. „Zkus otev\u0159\u00edt \u00fasta,“ za\u0161eptal a j\u00e1 jej uposlechl. Bolest jsem se sna\u017eil nevn\u00edmat. Jeho doteky a jemn\u00e1 pohlazen\u00ed mi pom\u00e1haly zapom\u00ednat na bolest, kter\u00e1 proudila m\u00fdm t\u011blem. Krmil m\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. I tohle se mi stalo \u00fapln\u011b poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Tvoje mamka m\u011b zachr\u00e1nila,“ \u0159ekl jsem, kdy\u017e Bill odkl\u00e1dal na nemocni\u010dn\u00ed stolek pr\u00e1zdnou skleni\u010dku. Zad\u00edval se na m\u011b a smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Nechci p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co se mohlo st\u00e1t, kdyby to neud\u011blala.“<\/div>\n
„Tak na to nemysli.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill rychle p\u0159ik\u00fdvl. Opatrn\u011b ze m\u011b st\u00e1hl p\u0159ikr\u00fdvku a vstal. „Osprchuju t\u011b ano? Jen se m\u011b pevn\u011b dr\u017e a \u0159ekni, kdyby t\u011b n\u011bco bolelo,“ ne\u010dekal jsem, \u017ee by to ud\u011blal. Sklonil se ke mn\u011b a co nejn\u011b\u017en\u011bji pol\u00edbil m\u00e1 bolav\u00e1 \u00fasta. Pomohl mi vst\u00e1t. Podep\u0159el m\u011b a pomalu se mnou kr\u00e1\u010del a\u017e k mal\u00e9 koupeln\u011b, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zela jedna sprcha, z\u00e1chod a drobn\u00e9 umyvadlo.<\/div>\n
Postavil m\u011b ke sprchov\u00e9mu koutu a rozt\u0159esen\u00fdmi prsty rozep\u00ednal b\u00edl\u00e9 knofl\u00ed\u010dky na nemocni\u010dn\u00edm oble\u010den\u00ed. Kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm zjevilo m\u00e9 nah\u00e9 t\u011blo, smutn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Sklonil jsem tv\u00e1\u0159 dol\u016f-nohy jsem m\u011bl poset\u00e9 mod\u0159inama. „Budu se sna\u017eit, aby t\u011b nic nebolelo, ano?“ \u0159ekl ti\u0161e a je\u0161t\u011b jednou m\u011b zlehka pol\u00edbil.<\/div>\n
„Vysprchuj se se mnou. Pros\u00edm, Bille,“ vyslovil jsem ti\u0161e. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee po tom oba skryt\u011b tou\u017e\u00edme a jedin\u00e9, co by mi mohlo skute\u010dn\u011b pomoct, byla jeho bl\u00edzkost, kter\u00e1 mi nev\u00fdslovn\u011b chyb\u011bla. Kdyby m\u011b dr\u017eel, byl bych jist\u011bj\u0161\u00ed. Ostatn\u011b tak, jako poka\u017ed\u00e9\u2026 Bill beze slova sklonil tv\u00e1\u0159, neznateln\u011b j\u00ed zavrt\u011bl a j\u00e1 pochopil. Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy a s potla\u010den\u00fdm bolestiv\u00fdm v\u00fddechem, jsem se sna\u017eil do sprchov\u00e9ho koutu dostat s\u00e1m.<\/div>\n
„Tome,“ na z\u00e1dech jsem uc\u00edtil h\u0159ejiv\u00e9 pohlazen\u00ed, jak m\u011b pohotov\u011b podep\u0159el sv\u00fdm t\u011blem a pomalu mi pomohl vej\u00edt dovnit\u0159\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u0158ekni mi, jak m\u00e1m d\u00fdchat bez vzduchu
Jestli um\u0159u d\u0159\u00edv, ne\u017e se vzbud\u00edm
Je to proto, \u017ee jsi m\u011b p\u0159ipravil o vzduch
Ztratit t\u011b je stejn\u00e9
Jako bych \u017eil ve sv\u011bt\u011b bez vzduchu<\/em><\/div>\n
Ale jak bych podle tebe mohl \u017e\u00edt s\u00e1m
Jen s\u00e1m se sebou?
Proto\u017ee m\u016fj sv\u011bt se to\u010d\u00ed kolem tebe
Hrozn\u011b t\u011b\u017ece se mi d\u00fdch\u00e1<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nemohu \u017eit, nemohu d\u00fdchat bez vzduchu
Tak si p\u0159ipad\u00e1m v\u017edycky, kdy\u017e tu nejsi
Nen\u00ed tu vzduch, nen\u00ed tu vzduch
Stoj\u00edm a\u017e po krk ve vod\u011b
\u0158ekni mi, jak to m\u00e1m bez tebe zvl\u00e1dnout
Kdy\u017e tu nejsi, nem\u016f\u017eu d\u00fdchat<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay O necelou hodinu pozd\u011bji se dve\u0159e jeho pokoje op\u011bt otev\u0159ely. Tom, kter\u00fd zaznamenal ten zvuk t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, si v duchu p\u0159\u00e1l, dokonce se modlil, aby to nebyl Bill. \u017d\u00e1dal p\u0159eci Simone, aby mu za n\u00edm nedovolila j\u00edt. Necht\u011bl, aby jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-12983","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12983","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12983"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12983\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12983"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12983"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12983"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}