{"id":12984,"date":"2009-11-24T18:30:00","date_gmt":"2009-11-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12953"},"modified":"2009-11-24T18:30:00","modified_gmt":"2009-11-24T17:30:00","slug":"midnight-sun-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/24\/midnight-sun-5\/","title":{"rendered":"Midnight Sun 5."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Dcera?“ zeptal se \u0161eptem Bill, a p\u0159itom nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl na Vaniin obli\u010dej zkroucen\u00fd zoufalstv\u00edm. Ozv\u011bna jeho tich\u00e9ho hlasu se vr\u00e1tila zp\u011bt k jeho u\u0161\u00edm a umocnila tak prvotn\u00ed zd\u011b\u0161en\u00fd dojem ze skute\u010dnosti, \u017ee d\u016fv\u011b\u0159oval d\u00edvce, kter\u00e1 je vlastn\u00ed krv\u00ed jeho v\u011bznitele. Na pouh\u00fd zlomek sekundy doufal, \u017ee se p\u0159eslechl, \u017ee jeho dokonal\u00fdm smysl\u016fm uniklo slovo, kter\u00e9 by tomu v\u0161emu dalo jin\u00fd v\u00fdznam, ale ob\u011bma jim vid\u011bl na o\u010d\u00edch, \u017ee to, co bylo \u0159e\u010deno, bylo i my\u0161leno v\u00e1\u017en\u011b. Couvl o krok vzad a z\u00e1dy se p\u0159itiskl k chladn\u00e9 zdi. Massen a Vania ho pozorovali. Massen pobaven, jak dok\u00e1zal zlomit tak d\u016fv\u011brn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed a Vania zni\u010den\u00e1 t\u00edm, co doopravdy je a \u010d\u00edm tak moc ubl\u00ed\u017eila jedin\u00e9mu p\u0159\u00edteli.<\/div>\n
„\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda,“ zaprosil Bill a v kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00edch se mu zaleskly slzy. „Pros\u00edm, Vanio.“<\/div>\n
Vania na n\u011bho ml\u010dky hled\u011bla. Nenach\u00e1zela slova omluvy, nebo prosby o milost. Jej\u00ed hlas se ztr\u00e1cel v jej\u00edm nitru, hrdlo m\u011bla bolestiv\u011b sev\u0159en\u00e9. U\u017e od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bla, \u017ee pravdu se dozv\u00ed d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji, ale ani v t\u011bch nej\u010dern\u011bj\u0161\u00edch snech neo\u010dek\u00e1vala, \u017ee to bude takhle brzy, kdy jsou oba nep\u0159ipraven\u00ed na zkou\u0161ku, kter\u00e1 by rozervala pouto jejich bl\u00edzkosti.<\/div>\n
Jen jedna jedin\u00e1 slza, podobaj\u00edc\u00ed se z\u00e1\u0159iv\u00e9 perle, unikla z Billova oka, p\u0159enesla se p\u0159es jemnou k\u016f\u017ei na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch a zem\u0159ela na jeho rtech. A Vanie neuniklo, co se odehr\u00e1v\u00e1 v jeho srdci. V cel\u00e9m sv\u00e9m \u017eivot\u011b nepoc\u00edtila tolik zmatku, ned\u016fv\u011bry a strachu, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. Znovu j\u00ed bodly ty zn\u00e1m\u00e9 emoce, kter\u00e9 ukazovaly bolest a touhu vr\u00e1tit se dom\u016f. Bill op\u011bt tou\u017eil po slunci, po bratrovi, kter\u00fd mu tolik sch\u00e1zel. V tuhle chv\u00edli v\u00edc, ne\u017e kdy jindy.<\/p>\n<\/div>\n
„Varoval jsem t\u011b, Vanio. Nebrala si m\u00e1 slova v\u00e1\u017en\u011b a zde je to, \u010demu jsi v\u011b\u0159ila nejm\u00e9n\u011b,“ protnul mrtv\u00e9 ticho Massen\u016fv hlas. Jeho ledov\u00e1 dla\u0148 se zlehka dotkla Vaniina z\u00e1tylku. D\u00edvka se ani nepohnula, jen zadr\u017eovala pl\u00e1\u010d. Jej\u00ed o\u010di se nedok\u00e1zaly vymanit z Billova zklaman\u00e9ho pohledu.<\/div>\n
\n
„Bille,“ vy\u0159kla jeho jm\u00e9no a jej\u00ed hlas se zd\u00e1l tak vzd\u00e1len\u00fd a tlumen\u00fd, jako kdyby se topila hluboko pod hladinou. „Nelhala jsem ti. Jen jsem ne\u0159ekla celou pravdu.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ zamumlal Bill.<\/div>\n
Do hovoru se vlo\u017eil Massen. „Mali\u010dk\u00fd, nikdo tu nem\u00e1 p\u0159\u00e1tele.“<\/div>\n
Vania neudr\u017eela svoje emoce za silnou bari\u00e9rou. Nel\u00edbilo se j\u00ed to, co se Massen sna\u017eil vtlouct do hlavy Billovi, kter\u00fd nev\u011bd\u011bl, jak tenhle sv\u011bt vypad\u00e1 hloub\u011bji, ne\u017e jak ho doposud poznal. Cht\u011bla ho nechat \u017e\u00edt ve sladk\u00e9 a po\u017eehnan\u00e9 nev\u011bdomosti. Oto\u010dila k Massenovi obli\u010dej, vycenila zuby a ost\u0159e zavr\u010dela.<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161, co jsem ti \u0159\u00edkala v pokoji?“ pod\u00edvala se zp\u011bt na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. „\u017divot nen\u00ed o tom, jak si ho ty vytvo\u0159\u00ed\u0161, ale o tom, jak ti ostatn\u00ed zni\u010d\u00ed tv\u016fj sen.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill ch\u00e1pal jej\u00ed slova, kter\u00e1 m\u011bla dva smysly, ov\u0161em jen jeden se t\u00fdkal situace, kter\u00e1 je oba nep\u0159\u00edjemn\u011b drtila sv\u00fdm nap\u011bt\u00edm. Vn\u00edmal na sob\u011b Massen\u016fv \u017e\u00e1dostiv\u00fd pohled a tak na star\u0161\u00edho vamp\u00fdra pohl\u00e9dl. Massen ho pozoroval s jistou d\u00e1vkou obez\u0159etnosti.<\/div>\n
„Jsi jeho krev,“ \u0159ekl najednou, hlasem studen\u00fdm jako led. „Nebude\u0161 jin\u00e1, dokud bude\u0161 jeho dcerou.“<\/div>\n
Vanie se na n\u011bkolik vte\u0159in zastavilo srdce. „Bille, j\u00e1 si tenhle \u017eivot nevybrala! J\u00e1 nejsem jako on!“ br\u00e1nila se hlasit\u00fdm zoufal\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Billovo srdce se najednou uzamklo. Sklopil hlavu a \u0161pitl: „U\u017e t\u011b nechci vid\u011bt, Vanio.“ S t\u011bmito slovy se jeho drobn\u00e9 t\u011blo dalo do pohybu a on b\u011bhem chv\u00edle zmizel v \u00fatrob\u00e1ch \u010dern\u00fdch chodeb. Spolu s n\u00edm zmizel i Massen a Vania z\u016fstala v \u010dernot\u011b \u00fapln\u011b sama, zlomen\u00e1, se srdcem na kusy.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cas p\u0159estal m\u00edt smysl ve chv\u00edli, kdy se Tom probral, a slunce se schylovalo k z\u00e1padu. V cel\u00e9m dom\u011b bylo st\u00e1le nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a chladn\u00e9 \u0161ero. Chlapec nech\u00e1val spu\u0161t\u011bn\u00e9 \u017ealuzie pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by se Bill vr\u00e1til. Doufal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed a \u017ee u\u017e mu ho nikdy nikdo nevezme. Jakmile dostane bratra znovu do n\u00e1ru\u010de, nepust\u00ed ho, ani kdyby ho to st\u00e1lo \u017eivot.<\/div>\n
Pomalu vstal z gau\u010de a m\u011bl dojem, \u017ee sed\u00ed na koloto\u010di. Cel\u00fd sv\u011bt se s n\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u011b to\u010dil, st\u011bny se mu pohupovaly, co\u017e zp\u016fsobovalo lehkou nevolnost jeho \u017ealudku. Tom musel znovu zav\u0159\u00edt o\u010di a vydr\u017eet n\u011bkolik vte\u0159in, dokud se sv\u011bt neuklidnil. Pot\u00e9 pomalu vstal a postavil se k oknu. Sledoval, jak se posledn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky ztr\u00e1cej\u00ed za obzorem. Bl\u00ed\u017eila se noc, dal\u0161\u00edch n\u011bkolik hodin, b\u011bhem kter\u00fdch se bude toulat po ztemn\u011bl\u00fdch ulic\u00edch, a doufat, \u017ee Massen p\u0159ijde a vyd\u00e1 mu Billa. Tu\u0161il, \u017ee to nebude snadn\u00e9, ale byl schopen d\u00e1t cokoliv, aby m\u011bl to drobn\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed op\u011bt ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/div>\n
Tom se nemusel nutit a hned, jakmile se slunce cel\u00e9 ztratilo, vyb\u011bhl do tmy. Zam\u00ed\u0159il na m\u00edsto, kde na\u0161el Billa polomrtv\u00e9ho a u\u017e tehdy jin\u00e9ho, ne\u017e byl d\u0159\u00edve\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vania byla ka\u017edou minutu zoufalej\u0161\u00ed a zoufalej\u0161\u00ed a jej\u00ed zoufalost ji dohnala a\u017e na pokraj vlastn\u00ed hlubok\u00e9 propasti. Massen zni\u010dil jej\u00ed chvilku \u0161t\u011bst\u00ed, po\u0161tval proti n\u00ed p\u0159\u00edtele, kter\u00fd znamenal v\u00edc, ne\u017e tenhle zni\u010den\u00fd \u010dern\u00fd \u017eivot. Ona pot\u0159ebovala z\u00edskat Billa zp\u011bt na svou stranu, ale ten j\u00ed moment\u00e1ln\u011b nemohl ani vid\u011bt. Vania v\u011bd\u011bla, \u017ee se te\u010f n\u011bkde v s\u00eddle top\u00ed ve vlastn\u00edch slz\u00e1ch a v my\u0161lenk\u00e1ch na bratra, a tud\u00ed\u017e ze sv\u00e9 situace vid\u011bla jen jedin\u00e9 v\u00fdchodisko. Donutila se k n\u011b\u010demu, co se j\u00ed ze srdce p\u0159\u00ed\u010dilo. Hrubou psychickou silou se vloudila Billovi do jeho lidsk\u00fdch my\u0161lenek a obraz\u016f, vyhledala v nich Toma, a pot\u00e9 jeho mysl zase opustila. V\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, co ud\u011bl\u00e1, ale mohla jenom doufat, \u017ee se do\u010dk\u00e1 vysn\u011bn\u00e9ho c\u00edle.<\/div>\n
Kdy\u017e si byla t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e1, \u017ee by Toma, star\u0161\u00edho bratra Billa, poznala mezi tis\u00edci, vydala se nepozorovan\u011b ven, aby chlapce na\u0161la. Aby v sob\u011b sam\u00e9 vzbudila odvahu postavit se \u010dlov\u011bku, neust\u00e1le si opakovala, \u017ee d\u011bl\u00e1 spr\u00e1vnou v\u011bc. Je to u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch desetilet\u00ed, co spat\u0159ila lidskou bytost. Doufala, \u017ee ji nezlom\u00ed touhy, kter\u00e9 pro\u017e\u00edvaj\u00ed \u010distokrevn\u00ed vamp\u00fd\u0159i p\u0159i pohledu na \u010dlov\u011bka.<\/p>\n<\/div>\n
Bill post\u00e1val u krbu ve sv\u00e9m pokoji a uslzen\u00fdma o\u010dima se d\u00edval do ostr\u00e9ho sv\u011btla plamen\u016f. Srdce mu nepravideln\u011b bilo v hrudi a jeho dech se zd\u00e1l trhan\u00fd. Ruce m\u011bl voln\u011b spu\u0161t\u011bn\u00e9 pod\u00e9l t\u011bla a nohy sotva udr\u017eely jeho mu\u0161\u00ed v\u00e1hu. C\u00edtil se slab\u00fd a bezmocn\u00fd jako nikdy. Dokonce i v ty chv\u00edle, kdy mu Massen ubli\u017eoval, nepoci\u0165oval tolik strasti, jako te\u010f. Na p\u00e1r chvil uv\u011b\u0159il, \u017ee s Vaniou po boku za\u010d\u00edn\u00e1 sv\u00edtat na lep\u0161\u00ed \u010dasy, ale jeho sen se zbo\u0159il p\u0159esn\u011b podle jej\u00edch slov. Znovu byl s\u00e1m jako na po\u010d\u00e1tku, nikomu nemohl d\u016fv\u011b\u0159ovat.<\/p>\n<\/div>\n
Vania rychle proch\u00e1zela mrtv\u00fdmi ulicemi m\u011bsta. M\u00edjela pouli\u010dn\u00ed lampy, jejich\u017e sv\u011bteln\u00e9 ku\u017eely oza\u0159ovaly jej\u00ed bledou tv\u00e1\u0159. Jej\u00ed kroky se hlasit\u011b rozl\u00e9haly po okol\u00ed a ztr\u00e1cely se ve ztemn\u011bl\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch. Dech m\u011bla zrychlen\u00fd, ale srdce j\u00ed bilo m\u011bkce a pravideln\u011b. Nem\u011bla strach, nehrozilo j\u00ed nebezpe\u010d\u00ed, jen si nebyla jist\u00e1, zda d\u011bl\u00e1 tu opravdovou spr\u00e1vnou v\u011bc. M\u016f\u017ee se zm\u00fdlit, m\u016f\u017ee ud\u011blat chybu a nikdy ji u\u017e nenaprav\u00ed. Ale nejv\u011bt\u0161\u00edm nejist\u00fdm bodem byla ona sama. V \u017eivot\u011b nebyla bl\u00edzko \u010dlov\u011bku, nev\u011bd\u011bla, co s n\u00ed ud\u011bl\u00e1 hlasit\u00fd tep v lidsk\u00fdch \u017eil\u00e1ch. \u010c\u00edm v\u00edce nad t\u00edm uva\u017eovala, t\u00edm v\u00edce se ob\u00e1vala, \u017ee nedok\u00e1\u017ee poru\u010dit vlastn\u00edm smysl\u016fm.<\/div>\n
Jej\u00ed kroky najednou utichly, kdy\u017e spat\u0159ila vysok\u00e9ho chlapce post\u00e1vat u star\u00e9 lavi\u010dky, nad n\u00ed\u017e poblik\u00e1vala \u017e\u00e1rovka pouli\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed. Chlapec se rozhl\u00ed\u017eel a jeho v\u00fdraz jasn\u011b vypov\u00eddal o tom, \u017ee na n\u011bkoho \u010dek\u00e1. A podle jeho my\u0161lenek \u010dekal na Massena. Hlup\u00e1\u010dek ani netu\u0161\u00ed, jakou chybu d\u011bl\u00e1. Kdyby se Massen opravdu objevil, neu\u0161et\u0159il by jeho mlad\u00fd \u017eivot, a ani by z n\u011bj neud\u011blal vamp\u00fdra, u\u017e jen kv\u016fli tomu, \u017ee v s\u00eddle dr\u017e\u00ed jeho mlad\u0161\u00edho bratra.<\/div>\n
Vania chv\u00edli st\u00e1la ve tm\u011b a pozorovala ho. Byl opravdu neskute\u010dn\u011b hezk\u00fd, i kdy\u017e v \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch byl zn\u00e1t strach a ne\u0161t\u011bst\u00ed. D\u00edvka se na n\u011bho nedok\u00e1zala vynad\u00edvat. Mo\u017en\u00e1, \u017ee nadp\u0159irozen\u00e9 bytosti jsou p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, ale lidsk\u00e9 kr\u00e1se se nic nevyrovn\u00e1. T\u00edm sp\u00ed\u0161 by si m\u011bla posp\u00ed\u0161it, pokud chce, aby bylo v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Ud\u011blala n\u011bkolik rychl\u00fdch krok\u016f a ocitla se u Tomova boku. Tom posko\u010dil zd\u011b\u0161en\u00edm a rychle ucouvl.<\/div>\n
„Neboj se, j\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit,“ sna\u017eila se ho uklidnit d\u0159\u00edv, ne\u017e propadl panice. „P\u0159i\u0161la jsem ti \u0159\u00edct o bratrovi.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Bill? Ty v\u00ed\u0161 o Billovi? Kde je? Je v po\u0159\u00e1dku?“ Tom\u016fv strach z nezn\u00e1m\u00e9 a d\u011bsiv\u011b hezk\u00e9 d\u00edvky zmizel, jakmile byla zm\u00edn\u011bna slova t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se jeho mlad\u0161\u00edho bratra. Ka\u017ed\u00e1 v\u011bta o tom, \u017ee je na\u017eivu, mu do srdce a my\u0161lenek vnesla klid.<\/div>\n
Vania p\u0159ik\u00fdvla. „Nem\u011bj o n\u011bj strach, je mu dob\u0159e a \u017eije.“<\/div>\n
„A kde je?“ zopakoval Tom jednu ze sv\u00fdch ot\u00e1zek.<\/div>\n
„To ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ st\u00e1hla d\u00edvka obo\u010d\u00ed a smutn\u011b se na n\u011bho pod\u00edvala.<\/div>\n
Tom se o\u0161kliv\u011b zamra\u010dil. „Massen ho n\u011bkde dr\u017e\u00ed, \u017ee jo? A ty v\u00ed\u0161, kde to je. \u0158ekni mi to. A kdo vlastn\u011b jsi?“ sk\u00e1kal od jedn\u00e9 v\u011bci ke druh\u00e9, mluvil p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9, sotva mu bylo rozum\u011bt.<\/div>\n
„U\u017e jsem ti \u0159ekla, \u017ee ti to nesm\u00edm pov\u011bd\u011bt. A j\u00e1 jsem Vania, Massenova dcera,“ \u0159ekla up\u0159\u00edmn\u011b hned, co k tomu dostala \u0161anci. Necht\u011bla za\u017e\u00edt dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed, a\u010dkoliv si byla jist\u00e1, \u017ee to pro Toma nebude p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Dcera?“ zopakoval Tom stejn\u00fdm hlasem jako Bill, kdy\u017e se to dozv\u011bd\u011bl. Vania si rychle uv\u011bdomila, jak moc jsou si podobn\u00ed, a p\u0159itom ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Jak se vz\u00e1jemn\u011b dopl\u0148uj\u00ed a jsou sou\u010d\u00e1st\u00ed toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Tome,“ pronesla d\u016fle\u017eit\u011b jeho jm\u00e9no. „Bill zat\u00edm nen\u00ed v nebezpe\u010d\u00ed, ale doba, kter\u00e1 ho od n\u011bj d\u011bl\u00ed, je jenom na Massenovi. Bill netou\u017e\u00ed po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e se vr\u00e1tit k tob\u011b.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d mi nepom\u016f\u017ee\u0161 dostat ho dom\u016f?“ zanal\u00e9hal Tom. S\u00e1m si nebyl jist, o co p\u0159esn\u011b d\u00edvku \u017e\u00e1d\u00e1, ale n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee pokud j\u00ed v\u011b\u0159\u00ed Bill, m\u016f\u017ee j\u00ed d\u016fv\u011b\u0159ovat i on. A pokud mu \u0159ekla, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku, ale v nebezpe\u010d\u00ed, je to pravda. Snad slep\u011b doufal, \u017ee to v\u0161echno bude mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdy\u017e ona je stejn\u00e1, jako Massen, a p\u0159esto tak odli\u0161n\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nezm\u016f\u017eu nic proti Massenovi, ale ty m\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„Jak?“<\/div>\n
„Kousnut\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bla\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Massen se vkradl do Billova pokoje. Na\u0161el chlapce sp\u00edc\u00edho na ko\u017ee\u0161in\u011b u krbu, unaven\u00e9ho a zmo\u017een\u00e9ho pl\u00e1\u010dem. Pro toho, kdo m\u011bl city, by to byl srdceryvn\u00fd pohled, ale pro star\u0161\u00edho vamp\u00fdra to byla dokonal\u00e1 situace, jak Billovi o\u0161kliv\u011b ubl\u00ed\u017eit. P\u0159esto, \u017ee si \u010dernovlas\u00e9ho chlapce udr\u017eoval pod kontrolou, proto\u017ee se stal jeho nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm pokladem, p\u0159in\u00e1\u0161elo mu pot\u011b\u0161en\u00ed, kdy\u017e ho vid\u011bl plakat a trp\u011bt. A proto ho te\u010f nemilosrdn\u011b vzal pod krkem a zvedl ho na nohy. Bill se prudce probudil, o\u010di m\u011bl \u0161iroce otev\u0159en\u00e9, byl p\u0159ipraven\u00fd na vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, ale Massen ho povalil na matraci. S Billem se pohupoval cel\u00fd sv\u011bt a trvalo mu p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e se rozkoukal. Ale jakmile pochopil, jak nebezpe\u010dn\u00e1 situace pro n\u011bj nastala, jeho reakce byla neo\u010dek\u00e1van\u00e1 pro n\u011bj samotn\u00e9ho, ale i pro Massena, kter\u00fd netu\u0161il, kolik potenci\u00e1lu v sob\u011b chlapec m\u016f\u017ee m\u00edt. Bill ho najednou prudce odstr\u010dil a hlasit\u011b zavr\u010del. Vysko\u010dil na nohy a na\u0161tvan\u011b se na Massena pod\u00edval.<\/div>\n
Massen neo\u010dek\u00e1val, \u017ee se Bill takhle vzep\u0159e, ale ani mu to nem\u00ednil tolerovat. A jakmile kousek od jeho krku cvakly Billovy ostr\u00e9 zuby, nap\u0159\u00e1hl se a uhodil chlapce do obli\u010deje. Bill, kter\u00fd byl st\u00e1le zborcen\u00fd vy\u010derp\u00e1n\u00ed, upadl na podlahu, kde z\u016fstal bezvl\u00e1dn\u011b le\u017eet. A dokud nevn\u00edmal okoln\u00ed sv\u011bt, Massen vyt\u00e1hl dva siln\u00e9 provazy a p\u0159iv\u00e1zal chlapcovy \u00fatl\u00e9 pa\u017ee ke konstrukci d\u0159ev\u011bn\u00e9 postele. M\u011bl pro n\u011bj p\u0159ipraven\u00e9 mnohem v\u00edc, ne\u017e jen potrest\u00e1n\u00ed za jeho zbrklost a nerozv\u00e1\u017enost\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly „Dcera?“ zeptal se \u0161eptem Bill, a p\u0159itom nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl na Vaniin obli\u010dej zkroucen\u00fd zoufalstv\u00edm. Ozv\u011bna jeho tich\u00e9ho hlasu se vr\u00e1tila zp\u011bt k jeho u\u0161\u00edm a umocnila tak prvotn\u00ed zd\u011b\u0161en\u00fd dojem ze skute\u010dnosti, \u017ee d\u016fv\u011b\u0159oval d\u00edvce, kter\u00e1 je vlastn\u00ed krv\u00ed jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[281],"tags":[],"class_list":["post-12984","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-midnight-sun"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12984","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12984"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12984\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12984"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12984"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12984"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}