{"id":12985,"date":"2009-11-24T18:00:00","date_gmt":"2009-11-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12954"},"modified":"2009-11-24T18:00:00","modified_gmt":"2009-11-24T17:00:00","slug":"reinkarnace-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/24\/reinkarnace-16\/","title":{"rendered":"Reinkarnace 16."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Elke vrazila do n\u011bjak\u00e9ho vysok\u00e9ho kluka, kter\u00fd zrovinka otev\u00edral dve\u0159e do sportovn\u00ed haly. Neobt\u011b\u017eovala se s omluvou a vecpala se tam d\u0159\u00edve ne\u017e on. N\u011bco na ni zahudral, ale nev\u0161\u00edmala si ho. Pot\u0159ebovala se nutn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee Bill ne\u0161el zrovinka sem, ba co h\u016f\u0159, \u017ee se tady s t\u00edm b\u00edd\u00e1kem ji\u017e nesta\u010dil potkat. Bohu\u017eel. Nav\u00edc obr\u00e1zek, kter\u00fd se j\u00ed naskytl, vypadal skute\u010dn\u011b d\u011bsiv\u011b. Jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d le\u017eel na studen\u00e9 chodb\u011b v p\u0159eds\u00e1l\u00ed haly, do p\u016fl t\u011bla svle\u010den\u00fd a nad n\u00edm se skl\u00e1n\u011blo p\u00e1r kluk\u016f a jeden p\u0159es druh\u00e9ho radili tomu\u2026 tomu\u2026 nedok\u00e1zala ho ani ozna\u010dit jm\u00e9nem, a dostate\u010dn\u011b sprost\u00fd v\u00fdraz ji nenapadal, jak ho nej\u00fa\u010dinn\u011bji vzk\u0159\u00edsit.<\/p>\n<\/div>\n
Idioti!<\/em> Otitulovala je v duchu. Co taky ale jin\u00e9ho \u010dekat od steroidov\u00fdch svalovc\u016f bez mozku. Rozeb\u011bhla se k nim a doslova si rozrazila cestu mezi nimi a\u017e k Tomovi, kter\u00fd nad Billem kle\u010del a vypadal dost vypla\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Cos mu ud\u011blal, ty jeden hajzle?!“ V\u0159\u00edskla na n\u011bj a ruka j\u00ed vyst\u0159elila do v\u00fd\u0161ky s \u00famyslem Tomovi jednu po\u0159\u00e1dnou ubalit, pak si ale uv\u011bdomila, \u017ee Bill tu le\u017e\u00ed a nejev\u00ed zn\u00e1mky \u017eivota. Basketbalistu m\u016f\u017ee zml\u00e1tit pozd\u011bji, te\u010f bylo d\u016fle\u017eit\u00e9 pomoci \u010dernovl\u00e1skovi.<\/p>\n<\/div>\n
Tom cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct na svoji obhajobu, ale nakonec jen napr\u00e1zdno zav\u0159el pusu. Mo\u017en\u00e1 to bylo i t\u00edm, \u017ee ho ta holka dost vykolejila, kdy\u017e mu docvaklo, kdo to vlastn\u011b je. Loni to na ni zkou\u0161el. P\u0159i\u0161la mu zaj\u00edmav\u00e1 a hlavn\u011b se mu l\u00edbila jej\u00ed nespoutanost. Ona byla ale jedin\u00e1, kter\u00e1 se ho kdy odv\u00e1\u017eila odm\u00edtnout. Sp\u00ed\u0161e ho tedy dost hust\u011b odp\u00e1lkovala, \u017ee u\u017e se k n\u00ed v\u00edckr\u00e1t rad\u011bji nepokusil p\u0159ibl\u00ed\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed.“ P\u0159iklekla si k n\u011bmu a nahnula sv\u016fj obli\u010dej a\u017e nad jeho rty. Na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtila jeho slab\u00e9 v\u00fddechy. Malinko se uklidnila. Pohyby hrudn\u00edku byly toti\u017e tak nepatrn\u00e9, \u017ee neb\u00fdt toho, \u017ee c\u00edtila jeho dech, myslela by si, \u017ee u\u017e je v\u0161echno ztraceno. Te\u010f zb\u00fdvalo jen zachovat klid a za\u010d\u00edt n\u011bjak efektivn\u011b jednat. Potla\u010dila v sob\u011b touhu podrobit Toma k\u0159\u00ed\u017eov\u00e9mu v\u00fdslechu, kterak je mo\u017en\u00e1, \u017ee tu Bill le\u017e\u00ed v mr\u00e1kot\u00e1ch, a nav\u00edc je\u0161t\u011b nah\u00fd. I kdy\u017e ona si o tom vlastn\u011b dok\u00e1zala ud\u011blat n\u011bjak\u00fd ten obr\u00e1zek, a to ji dopalovalo je\u0161t\u011b v\u00edc. Ov\u0161em te\u010f nebyl \u010das nech\u00e1vat pr\u016fchod vzteku a vskutku zna\u010dn\u00fdm antipati\u00edm, kter\u00e9 chovala k Tomov\u011b osob\u011b. Pot\u0159ebovala ho donutit spolupracovat.<\/div>\n
\n
„OK.“ Odt\u00e1hla se od Billa. „Vy,“ uk\u00e1zala na p\u00e1r jedinc\u016f, kte\u0159\u00ed tu st\u00e1le okoun\u011bli. „Vypadn\u011bte a hle\u010fte si sv\u00fdho, tady nen\u00ed nic k vid\u011bn\u00ed.“ P\u00e1r z nich n\u011bco nesouhlasn\u011b mru\u010delo, ale kdy\u017e se ozval jejich kapit\u00e1n s t\u00edm, aby padali do \u0161atny a p\u0159ipravili se na tr\u00e9nink, loudav\u011b se vzd\u00e1lili.<\/div>\n
„A ty,“ zabodla prst do Toma, „mi te\u010f pom\u016f\u017ee\u0161!“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt taky na\u2026“ Pokusil se zaprotestovat. Moment\u00e1ln\u011b si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho v\u00edc, ne\u017e se kone\u010dn\u011b zbavit tohohle b\u0159emene a m\u00edt toho kluka hezky daleko od sebe.<\/div>\n
„Na tv\u016fj zkurvenej tr\u00e9nink ti seru!“ Vpadla mu do toho Elke, ne\u017e sta\u010dil dokon\u010dit v\u011btu. Z\u016fstat v klidu bylo v bl\u00edzkosti tohohle individua t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e by si kdo pomyslel. P\u00e1rkr\u00e1t se nadechla a pokra\u010dovala u\u017e na oko p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji. „Tohle jsi Billovi sp\u00edskal ty, tak\u017ee te\u010f mi pom\u016f\u017ee\u0161 to d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Co? J\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, \u017ee je to citli\u2026“<\/div>\n
„Ticho!“ Utnula ho znovu a vrhla na n\u011bj takov\u00fd pohled, \u017ee m\u011bl pocit, \u017ee kdyby dok\u00e1zal zab\u00edjet, je na m\u00edst\u011b tuhej. Rad\u011bji se u\u017e ani nepokou\u0161el cokoli nam\u00edtat.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle dol\u016f!“ Vydala Elke dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edkaz a zatahala sportovce za c\u00edp jeho velk\u00e9 zimn\u00ed bundy. „No, ne\u010dum na m\u011b tak! Chce\u0161 aby tu zmrznul?“ Tom ji tedy rad\u011bji vysvl\u00e9kl a pomohl j\u00ed do n\u00ed bezvl\u00e1dn\u00e9ho chlapce zabalit. „Zvedni ho. Odneseme ho na jeho pokoj. Je to odtud p\u00e1r krok\u016f.“ Huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko se tedy op\u011bt ocitlo v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zd\u00e1l se mu najednou tak moc k\u0159ehk\u00fd. M\u011bl dojem, \u017ee kdyby si toho byl b\u00fdval v\u0161iml d\u0159\u00edv, ne\u017e po n\u011bm tak nevyb\u00edrav\u011b vystartoval, rad\u011bji se mu obloukem vyhne. Tohle toti\u017e opravdu nem\u011bl za pot\u0159eb\u00ed. Kdo ale mohl tu\u0161it, \u017ee to ten kluk neustoj\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
\u0160li svi\u017en\u011b a ml\u010dky. Trvalo to snad jen t\u0159i minutky, a u\u017e ho ukl\u00e1dal do postele v pokoji, kam ho zelenovl\u00e1ska zavedla.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, co mu je? Probere se?“ Dovolil si kone\u010dn\u011b Tom vyslovit ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho u\u017e del\u0161\u00ed dobu svrb\u011bla na jazyku. Tohle se mu toti\u017e p\u0159est\u00e1valo zd\u00e1t jako oby\u010dejn\u00e9 mdloby. To u\u017e by se p\u0159eci jinak d\u00e1vno probral.<\/div>\n
„V to doufej!“ Odsekla mu Elke a zpra\u017eila ho dal\u0161\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00fdm pohledem. Vztek a suver\u00e9nnost, kterou d\u00e1vala najevo p\u0159ed t\u00edmhle fraj\u00edrkem, ale rozhodn\u011b nebylo to, co c\u00edtila uvnit\u0159. Ve skute\u010dnosti byla neskute\u010dn\u011b vystra\u0161en\u00e1. V\u016fbec neznala na Tomovu ot\u00e1zku odpov\u011b\u010f. Netu\u0161ila, jestli se z toho Bill dostane, jestli u\u017e nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. V\u0161echno uvnit\u0159 n\u00ed se sv\u00edralo a neskute\u010dn\u011b se j\u00ed cht\u011blo bre\u010det. Te\u010f se tomu ale je\u0161t\u011b nesm\u011bla poddat. Dokud Bill d\u00fdch\u00e1, je pot\u0159eba bojovat.<\/p>\n<\/div>\n
„OK. A m\u016f\u017eu teda v\u011bd\u011bt, na co jsem ti tady platnej? Docela bych toti\u017e \u0161el.“<\/div>\n
„Tak na to rovnou zapome\u0148!“ Prskla na n\u011bj, a pak ji nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e p\u0159isko\u010dit ke dve\u0159\u00edm, oto\u010dit kl\u00ed\u010dem a str\u010dit si ho do kapsy kalhot. Tom se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee tohle by mi zabr\u00e1nilo v odchodu?“ Sp\u00ed\u0161e ne\u017e ot\u00e1zka, to bylo zkonstatov\u00e1n\u00ed. Nav\u00edc on s\u00e1m nem\u011bl p\u0159edstavu o tom, co by cht\u011bl ud\u011blat. Na jednu stranu si p\u0159\u00e1l odtud vypadnout, a kone\u010dn\u011b tak moci tuhle nep\u0159\u00edjemnost hodit za hlavu, na str\u00e1nku druhou cht\u011bl z\u016fstat. Prost\u011b jen sed\u011bt na kraji postele vedle toho kluka, kam se usadil, kdy\u017e ho sem ulo\u017eil, \u010dekat, a\u017e se probere, a ujistit se tak, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. P\u0159ipisoval to jen v\u00fd\u010ditk\u00e1m sv\u011bdom\u00ed. Nic jin\u00e9ho ho k tomu p\u0159eci nutit nemohlo.<\/p>\n<\/div>\n
Elke se zarazila. Vlastn\u011b m\u011bl pravdu. Kdyby se rozhodl odej\u00edt, nebyl by pro n\u011bj probl\u00e9m j\u00ed ten kl\u00ed\u010d vz\u00edt a nebo jednodu\u0161e vyrazit dve\u0159e. Ten papundekl, co m\u011bli tady na kolej\u00edch, by mu asi moc dlouho odol\u00e1vat nevydr\u017eel. Bylo pot\u0159eba spolknout v\u0161echnu nen\u00e1vist, kter\u00e9 byla v\u016f\u010di n\u011bmu pln\u00e1, a za\u010d\u00edt s n\u00edm trochu mluvit.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159ejela si dlan\u00ed po obli\u010deji a hlasit\u011b vydechla. „Pot\u0159ebuju jen, abys tu u n\u011bj vydr\u017eel, ne\u017e p\u0159ijede jeden zn\u00e1m\u00fd a p\u0159iveze pro Billa l\u00e9k.“<\/div>\n
„Fajn.“ Op\u00e1\u010dil Tom. „Za jak dlouho to bude?“<\/div>\n
„Za chv\u00edli. Moment. Brnknu mu a \u0159eknu ti to p\u0159esn\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Elke vylovila ze dna sv\u00e9 mal\u00e9 kabelky telefon a m\u011bla se k odchodu do koupelny. Necht\u011bla, aby ji sly\u0161el. D\u0159\u00edve, ne\u017e se tam ale sta\u010dila zav\u0159\u00edt, napadlo ji je\u0161t\u011b n\u011bco. Ud\u011blala p\u00e1r krok\u016f zp\u011bt a oto\u010dila s k Tomovi.<\/div>\n
„Mohl\u2026 mohl bys, pros\u00edm zat\u00edm\u2026 eee\u2026 dr\u017eet ho t\u0159eba za ruku a mluvit na n\u011bj. Ech\u2026 prost\u011b mu jen \u0159\u00edkej, \u017ee jsi u n\u011bj. Hele, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to divn\u00fd.“ Dodala, kdy\u017e si v\u0161imla, \u017ee na ni z\u00edr\u00e1, jak kdyby se pr\u00e1v\u011b pom\u00e1tla. „\u017de je ti v podstat\u011b volnej. Ale tak to zkus vydr\u017eet. T\u0159eba to pom\u016f\u017ee.“ Tom se zatv\u00e1\u0159il malinko znechucen\u011b nad p\u0159edstavou toho, co tu po n\u011bm cht\u011bla, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„D\u00edk. Hned jsem zp\u011bt.“ Elke se znovu vydala do koupelny, ale je\u0161t\u011b ji stihnul zadr\u017eet Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Po\u010dkej. Jak\u2026 jak \u017ee se jmenuje?“<\/div>\n
„Bill.“ Podala mu informaci, kter\u00e9 se do\u017eadoval a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se nep\u0159\u00edjemn\u011b o\u0161il, kdy\u017e v m\u00edstnosti s Billem osam\u011bl. Podrbal se v z\u00e1tylku a zauva\u017eoval, jestli by se na to, co po n\u011bm cht\u011bla, nem\u011bl rad\u011bji vyka\u0161lat. V\u017edy\u0165 bude p\u0159eci vypadat sm\u011b\u0161n\u011b. Zvl\u00e1dl se ale nakonec uchl\u00e1cholit faktem, \u017ee ho tady stejn\u011b nikdo nevid\u00ed, a ten kluk dozajista nevn\u00edm\u00e1, tak\u017ee ten to nikomu nevyzvon\u00ed. V\u00e1hav\u011b p\u0159isunul svou ruku po matraci k t\u00e9 Billov\u011b, kter\u00e1 mu nete\u010dn\u011b le\u017eela pod\u00e9l t\u011bla a vykukovala zpod jeho bundy. Nejd\u0159\u00edve se zlehka dotkl prst\u016f. Byly zk\u0159ehl\u00e9.<\/div>\n
„Je ti zima, mali\u010dk\u00fd?“ Zabrumlal si sp\u00ed\u0161 pro sebe a osm\u011blil se schovat celou chlapcovu drobnou ru\u010dku ve sv\u00e9 dlani. Udivilo ho, \u017ee to nebyl zase a\u017e takov\u00fd probl\u00e9m, a \u017ee to p\u016fsob\u00ed docela p\u0159irozen\u011b.<\/div>\n
„Ehm.“ Odka\u0161lal si. „Bille.“ Zkusil vyslovit to jm\u00e9no. „Jsem u tebe.“ Pracn\u011b procedil skrz zuby, ve snaze vyhov\u011bt zelence i v dal\u0161\u00edm jej\u00edm po\u017eadavku. Tohle u\u017e mu tak p\u0159irozen\u00e9 nep\u0159ipadalo. Rad\u011bji d\u00e1l nepokra\u010doval. Nemohl si pomoct, ale c\u00edtil se trapn\u011b. To mluven\u00ed holt bude muset vynechat.<\/p>\n<\/div>\n
Mezit\u00edm Elke vyt\u00e1\u010dela Steinovo \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Profesore.“ Vyhrkla do mluv\u00edtka, kdy\u017e byl na druh\u00e9 stran\u011b jej\u00ed hovor p\u0159ijat. „Kde jste? Jste u\u017e bl\u00edzko? Jak dlouho v\u00e1m to je\u0161t\u011b potrv\u00e1?“ Chrlila na n\u011bj.<\/div>\n
„Klid. Jsem tam tak do deseti minut. Po\u010dkej na m\u011b na vr\u00e1tnici a m\u016f\u017eeme j\u00edt rovnou za t\u00edm klukem.“<\/div>\n
„Ne!“ Vyhrkla o p\u0159ekot. „Chci \u0159\u00edct. Zm\u011bna pl\u00e1nu. On je tu se mnou. P\u0159ij\u010fte rovnou k Billovi na pokoj.“ To Steina donutilo se nad t\u00edm malinko pozastavit. To je tam Bill s nimi tak\u00e9? N\u011bjak se mu to cel\u00e9 neslu\u010dovalo dohromady.<\/div>\n
„Ono se n\u011bco stalo?“<\/div>\n
„Jo.“ P\u0159isv\u011bd\u010dila zmu\u010den\u011b Elke. „Bill m\u011b poslal do m\u011bsta a mezit\u00edm za n\u00edm utekl. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, co se mezi nima odehr\u00e1lo, ale j\u00e1 u\u017e ho na\u0161la s Tomem jen v bezv\u011bdom\u00ed. Pomohl mi ho odn\u00e9st zp\u011bt a p\u0159esv\u011bd\u010dila jsem ho, aby tu s n\u00edm na v\u00e1s po\u010dkal. Bo\u017ee, profesore, posp\u011b\u0161te. Ani si nedovede p\u0159edstavit, jakej m\u00e1m o n\u011bj p\u0159\u00ed\u0161ernej strach.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Vydr\u017ete. Hlavn\u011b a\u0165 nikam neodch\u00e1z\u00ed.“<\/div>\n
„To se spolehn\u011bte.“ S t\u00edm zav\u011bsila a vr\u00e1tila se do m\u00edstnosti.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r vte\u0159in z\u016fstala jen ohromen\u011b z\u00edrat. On ho skute\u010dn\u011b dr\u017eel za ruku. A bylo to tak\u2026 p\u0159esn\u011b nev\u011bd\u011bla, ale skoro by a\u017e \u0159ekla, \u017ee ji to doj\u00edmalo. Jako p\u00e1r by vypadali n\u00e1dhern\u011b, kdyby nebyl Tom takovej pitomec.<\/div>\n
„Ehm.“ Upozornila na sebe a p\u0159e\u0161la k nim bl\u00ed\u017e. Tom odlepil o\u010di z Billovy tv\u00e1\u0159e, kterou si podrobn\u011b prohl\u00ed\u017eel, a zvedl je k d\u00edvce. „Bude tu do deseti minut.“<\/div>\n
„OK.“ Vzal to na v\u011bdom\u00ed a pohledem se vr\u00e1til zp\u011bt. „Co mu teda vlastn\u011b je?“ Zeptal se znovu.<\/p>\n<\/div>\n
Elke si s odpov\u011bd\u00ed d\u00e1vala na \u010das. Prozat\u00edm si k Billov\u011b posteli p\u0159it\u00e1hla \u017eidli a p\u0159isedla si k nim ob\u011bma. Pohladila Billa po tv\u00e1\u0159i a neuniklo j\u00ed, \u017ee se mu na \u010dele perl\u00ed p\u00e1r kapek studen\u00e9ho potu.<\/div>\n
„Je nemocn\u00fd.“ Za\u0161eptala nakonec prost\u011b. Nemocn\u00fd z l\u00e1sky k tob\u011b. A ty jsi jedin\u00fd l\u00e9k pro n\u011bj a to, co m\u00e1 don\u00e9st ten zn\u00e1m\u00fd, m\u00e1 jen zp\u016fsobit, abys za\u010dal spr\u00e1vn\u011b fungovat. A v\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee si ty kecy o tom, \u017ee bys cht\u011bl odej\u00edt, potom hodn\u011b rychle rozmysl\u00ed\u0161.<\/em> B\u011b\u017eelo j\u00ed hlavou. Svoje my\u0161lenky si ale nech\u00e1vala pro sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„A ten \u010dlov\u011bk, co m\u00e1 p\u0159ijet, je doktor?“<\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho.“ Po tomhle p\u00e1r minut nemluvili, a\u017e to ticho mezi nimi p\u0159eru\u0161il Tom.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee tepleji by mu bylo pod pe\u0159inou, ne\u017e v t\u00e9 bund\u011b.“<\/div>\n
„Asi m\u00e1\u0161 pravdu. Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ Oba se zvedli. Tom s nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed nadzvedl Bill\u016fv trup, p\u0159idr\u017euj\u00edc mu hlavu, a Elke z pod n\u011bj vysoukala bundu. A kupodivu Tom se s\u00e1m ujal zbytku. P\u0159ehodil p\u0159es Billa pe\u0159inu a pe\u010dovatelsky ji upravil tak, aby v n\u00ed byl „nemocn\u00fd“ chlapec co nejl\u00e9pe zachumlan\u00fd. Posadil se zp\u011bt na kraj postele a vsunul ruku pod p\u0159ikr\u00fdvku, aby mohl vyhledat tu, je\u017e dote\u010f sv\u00edral. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm. Prost\u011b to ud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b si to neuv\u011bdomoval, ale jeho srdce rozt\u00e1valo. To Elke nev\u011bdomky p\u0159i\u0161la na to, jak je znovu spojit bez jak\u00fdchkoli kouzeln\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f. Ano, cosi tu nad nimi viselo, ale to n\u011bco nem\u011blo s\u00edlu p\u016fsobit tak moc siln\u011b, kdy\u017e byli ti dva ve sv\u00e9 bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti. V podstat\u011b se po\u010d\u00edtalo s t\u00edm, \u017ee to pomstychtiv\u00e9 za\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed t\u00e9 ubl\u00ed\u017een\u00e9 \u017eensk\u00e9 povede k tomu, \u017ee se ti dva spolu pomiluj\u00ed a n\u00e1sledn\u011b Tom Billa po\u0161le ke v\u0161em \u010dert\u016fm, a ten to neunese. V\u0161echno m\u011blo skon\u010dit velmi rychle. Tom byl ale te\u010f u n\u011bj. Vn\u00edmal ho dlouh\u00e9 minuty, a to siln\u00e9, co kdysi v minulosti k tomuhle chlapci c\u00edtil, se probouzelo. P\u0159ich\u00e1zelo to pomalu, ale p\u0159eci. Sta\u010dilo tak m\u00e1lo. Jen je prost\u011b udr\u017eet n\u011bjakou dobu spolu, a p\u0159esn\u011b to br\u010d\u00e1lov\u00e1 v\u00edla ud\u011blala. Dostala je do jedn\u00e9 m\u00edstnosti a donutila Toma, aby mu z\u00e1le\u017eelo na tom, jestli se ten kluk probere nebo ne. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby te\u010f po n\u011bm cht\u011bla, aby ode\u0161el, \u017ee u\u017e ho tu nepot\u0159ebuje, neud\u011blal by to. Prsten poskytne jen vzpom\u00ednky na minul\u00fd \u017eivot. Nevzk\u0159\u00eds\u00ed l\u00e1sku.<\/p>\n<\/div>\n
Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Elke se k nim p\u0159ihnala a zalomcovala klikou. Pak j\u00ed do\u0161lo, \u017ee vlastn\u011b zamkla.<\/div>\n
„Vydr\u017ete.“ K\u0159ikla skrz n\u011b a hm\u00e1tla do kalhot pro kl\u00ed\u010d.<\/div>\n
„Tak jsem tady.“ Vydechl zad\u00fdchan\u011b Stein, kdy\u017e vpadl dovnit\u0159. P\u0159i\u0161lo mu zdlouhav\u00e9 \u010dekat na v\u00fdtah, tak se pustil po schodech, co\u017e te\u010f zp\u016fsobilo, \u017ee mocn\u011b odfukoval a sna\u017eil se svou tepovou frekvenci dostat do norm\u00e1lu.<\/p>\n<\/div>\n
To mu ov\u0161em nezabr\u00e1nilo u toho tahat z ta\u0161ky to, co tu bylo tak netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1no. Prst\u00fdnek se zat\u0159pytil sev\u0159en\u00fd mezi jeho palcem a ukazov\u00e1kem a on s n\u00edm p\u0159istoupil k chlapci sed\u00edc\u00edmu vedle Billa. Za\u0161ermoval j\u00edm Tomovi p\u0159ed nosem.<\/div>\n
„Tak hochu. Dob\u0159e si to prohl\u00e9dni a procitni.“ Pronesl a zn\u011blo to skoro jako n\u011bjak\u00e9 za\u0159\u00edkadlo. Tom povyt\u00e1hl jedno obo\u010d\u00ed v \u00fadivu.<\/div>\n
„Tak je to doktor nebo bl\u00e1zen?“ Obr\u00e1til se s tou ot\u00e1zkou na Elke. Ta mu ale moc pozornosti nev\u011bnovala a se Steinem si vym\u011bnila prohry pln\u00fd a zna\u010dn\u011b zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Nem\u011bl si te\u010f n\u00e1hodou vzpomenout a padnout Billovi do n\u00e1ru\u010de?<\/p>\n<\/div>\n
„To\u2026 tob\u011b to nic nep\u0159ipom\u00edn\u00e1?“ Po chvilce se ho byla schopn\u00e1 optat. Tohle u\u017e bylo jako \u0161patn\u00fd vtip. Co jenom mohlo b\u00fdt zase \u0161patn\u011b?<\/div>\n
„A m\u011blo by snad?“ Odv\u011btil Tom ot\u00e1zkou. Steinovi pora\u017eenecky vyklouzl prsten z rukou a zakut\u00e1lel se k Tomov\u00fdm noh\u00e1m. Star\u00fd p\u00e1n z v\u00fd\u0161ky dosedl na \u017eidli, kter\u00e1 st\u00e1la hned vedle n\u011bj. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee v\u0161echno ud\u011blal tak, jak m\u011bl. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee v\u0161echny ty roky, kter\u00e9 tomu v\u011bnoval, byly prost\u011b k ni\u010demu.<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e9\u010dit se tady z\u0159ejm\u011b nebude.<\/em> Pomyslel si Tom a sh\u00fdbl se pro ten leskl\u00fd \u0161perk. Vyt\u00e1hl Billovu ruku zpod pe\u0159iny a nat\u00e1hl mu ho na prsten\u00edk. Neuva\u017eoval o tom, pro\u010d n\u011bco podobn\u00e9ho d\u011bl\u00e1, p\u0159ipadalo mu, \u017ee tam jednodu\u0161e pat\u0159\u00ed, a v moment\u011b, kdy byl prsten na princov\u011b prst\u011b, vy\u0161lo z n\u011bj z\u00e1\u0159iv\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 ude\u0159ilo Toma do o\u010d\u00ed. Zprvu p\u0159ed n\u00edm cht\u011bl p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka a chr\u00e1nit si tak zrak, velmi rychle tomu ale p\u0159ivykl a do\u0161lo mu, \u017ee to nen\u00ed jen sv\u011btlo. Byly to cel\u00e9 obrazy, p\u0159\u00edb\u011bhy. Vid\u011bl s\u00e1m sebe a svoji l\u00e1sku, a v tom okam\u017eiku pochopil, co bylo to cosi, co ho nutilo tady s t\u00edm chlapcem setrv\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Elke vrazila do n\u011bjak\u00e9ho vysok\u00e9ho kluka, kter\u00fd zrovinka otev\u00edral dve\u0159e do sportovn\u00ed haly. Neobt\u011b\u017eovala se s omluvou a vecpala se tam d\u0159\u00edve ne\u017e on. N\u011bco na ni zahudral, ale nev\u0161\u00edmala si ho. Pot\u0159ebovala se nutn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee Bill ne\u0161el zrovinka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[265],"tags":[],"class_list":["post-12985","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-reinkarnace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12985","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12985"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12985\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12985"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12985"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12985"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}