{"id":12992,"date":"2009-11-23T18:00:00","date_gmt":"2009-11-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12961"},"modified":"2009-11-23T18:00:00","modified_gmt":"2009-11-23T17:00:00","slug":"krev-jako-cokolada-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/23\/krev-jako-cokolada-7\/","title":{"rendered":"Krev jako \u010dokol\u00e1da 7."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Druh\u00fd den bylo obzvl\u00e1\u0161\u0165 kr\u00e1sn\u00e9 po\u010das\u00ed. V\u0161ichni mohli b\u00fdt r\u00e1di, kdy\u017e se dostali na \u010derstv\u00fd vzduch. Jen Tom sed\u011bl ve sv\u00e9m byt\u011b a dod\u011bl\u00e1val dal\u0161\u00ed svou kresbu. Z pap\u00edru p\u0159ed n\u00edm na n\u011bj hled\u011bly dv\u011b vl\u010d\u00ed o\u010di. Tom se ale nemohl po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit. Musel myslet na p\u0159ede\u0161l\u00fd den. Pro\u010d jen p\u0159ed n\u00edm ten nezn\u00e1m\u00fd \u010dernovl\u00e1sek ut\u00edk\u00e1? Tomovy o\u010di se odtrhly od pap\u00edru p\u0159ed n\u00edm a zad\u00edvaly se na prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f. M\u011bl tam vylepen\u00e9 v\u0161echny svoje kresby. A mezi nimi\u2026 i Bill\u016fv portr\u00e9t. Tak moc se mu jeho tv\u00e1\u0159 zal\u00edbila, \u017ee byl schopn\u00fd si zapamatovat v\u0161echny detaily a pak je p\u0159ev\u00e9st na kus pap\u00edru. Tom cht\u011bl ale v\u00edc. Necht\u011bl jen obr\u00e1zek. Cht\u011bl jeho. A rozhodl se to jen tak rychle nevzd\u00e1vat. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se v\u011bnoval sv\u00e9mu obr\u00e1zku a rozhodl se taky vyj\u00edt do ulic. Seb\u011bhl schody a zastavil se u domovn\u00ed recepce.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der. Nem\u00e1m tady po\u0161tu nebo bal\u00ed\u010dek?“ oslovil recep\u010dn\u00edho, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b pro\u010d\u00edtal novinov\u00fd pl\u00e1tek. „Pokoj 483,“ up\u0159esnil a vy\u010dk\u00e1val na odpov\u011b\u010f. Recep\u010dn\u00ed se ani neobt\u011b\u017eoval zvednout hlavu od novin.<\/div>\n
„Nic nep\u0159i\u0161lo,“ odpov\u011bd\u011bl a v klidu oto\u010dil na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku.<\/div>\n
„A pod\u00edval jste se?“ nedal se jen tak odb\u00fdt Tom.<\/div>\n
„Nikomu nic nep\u0159i\u0161lo.“ Pod\u00edval se kone\u010dn\u011b recep\u010dn\u00ed na Toma. Tom se jen u\u0161kl\u00edbl a u\u017e se chystal odej\u00edt, kdy\u017e mu v tom zabr\u00e1nil pohled na krabi\u010dku \u010dokol\u00e1dov\u00fdch bonbon\u016f, kter\u00e9 m\u011bl recep\u010dn\u00ed pole\u017een\u00e9 na stole. Srdce mu posko\u010dilo radost\u00ed a nad\u011bj\u00ed z\u00e1rove\u0148. Byly ov\u00e1zan\u00e9 tou stuhou, kter\u00e1 mu v\u010dera sl\u00e9tla do dlan\u011b, kdy\u017e mu objekt jeho touhy op\u011bt utekl.<\/div>\n
„Odkud to m\u00e1te?“ zeptal se recep\u010dn\u00edho a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zat\u00edm op\u011bt v\u011bnoval svoj\u00ed pr\u00e1ci. Byl v \u010dokol\u00e1dovn\u011b a chystal dal\u0161\u00ed bonbony.<\/div>\n
„\u010cokol\u00e1dov\u00e9 prou\u017eky mus\u00ed b\u00fdt velmi tenk\u00e9.“ Komandovala ho majitelka kr\u00e1mu. U\u017e na to byl zvykl\u00fd, ale i tak ho to roz\u010dilovalo. Po\u0159\u00e1d mu n\u011bco vyt\u00fdkala.<\/div>\n
\n
„Ano, j\u00e1 si d\u00e1v\u00e1m pozor. D\u00edky,“ odpov\u011bd\u011bl Bill sarkasticky a d\u00e1l se v\u011bnoval pr\u00e1ci. „Co kdybyste \u0161la chv\u00edli prod\u00e1vat?“ dodal, ani\u017e by se na ni pod\u00edval.<\/div>\n
„Stra\u0161n\u00e9. Marnost nad marnost.“ Post\u011b\u017eovala si je\u0161t\u011b pan\u00ed majitelka, ale p\u0159eci jen ode\u0161la.<\/div>\n
Bill odlo\u017eil dal\u0161\u00ed plech hotov\u00fdch bonbon\u016f a p\u0159ipravoval se na dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nebude to chutnat o nic l\u00edp, kdy\u017e se na m\u011b budete d\u00edvat.“ Dodal pozn\u00e1mku sp\u00ed\u0161 u\u017e jen pro sebe a chopil se zdobi\u010dky. Jen\u017ee to u\u017e ho vyru\u0161il jin\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ahoj vlku.“ Ozval se hlas za jeho z\u00e1dy a Bill zkoprn\u011bl. Prudce oto\u010dil hlavu ke dve\u0159\u00edm, odkud hlas p\u0159ich\u00e1zel, a setkal se tak tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 s Tomem. Jak ho tu jenom na\u0161el.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkejte mi tak.“ Hlesnul a sna\u017eil se d\u00e1l d\u011blat svou pr\u00e1ci, ale Tomova p\u0159\u00edtomnost ho v\u00edc ne\u017e znerv\u00f3z\u0148ovala.<\/div>\n
„A jak v\u00e1m m\u00e1m tedy \u0159\u00edkat?“ pokr\u010dil Tom m\u00edrn\u011b rameny, ale bez pohnut\u00ed z\u016fstal st\u00e1t op\u0159en\u00fd o st\u011bnu.<\/div>\n
„Jak jste m\u011b na\u0161el?“ Pod\u00edval se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b Bill a na Tomovu ot\u00e1zku v\u016fbec nereagoval. Tom se ale nehodlal jen tak lehce vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Na\u0161el? Koho?“ zatv\u00e1\u0159il se nech\u00e1pav\u011b. Bill u\u017e nem\u011bl na vybranou. Chvilku zav\u00e1hal, ale p\u0159eci jen promluvil.<\/div>\n
„Bill.“ Prozradil kone\u010dn\u011b sv\u00e9 jm\u00e9no a Tom se v\u00edt\u011bzn\u011b a spokojen\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Pracuju tu. Nem\u00e1m \u010das.“ Sna\u017eil se Bill rozhovor ukon\u010dit, ale i jemu samotn\u00e9mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se to nepoda\u0159\u00ed. Te\u010f u\u017e ne. „Nav\u00edc sem ciz\u00ed lidi nesm\u00ed.“ Dodal a zdobil dal\u0161\u00ed v\u00e1rku bonbon\u016f.<\/div>\n
Tom se odlepil od st\u011bny a p\u0159e\u0161el k Billovi.<\/div>\n
„Tak \u0159ekn\u011bte, abych \u0161el\u2026“ zad\u00edval se na n\u011bj. Bill zvedl hlavu a s m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00fdmi rty se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Jd\u011bte.“ Odv\u011btil, ale rychle uhnul pohledem. Rozhodn\u011b nezn\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a ani on s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, zda cht\u011bl b\u00fdt p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd. Tom se zasm\u00e1l a z\u00e1dy se op\u0159el o linku.<\/div>\n
„Zn\u011blo to skoro v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
Bill jenom zavrt\u011bl hlavou. Tenhle rozhovor byl nebezpe\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„Jak je to dlouho? Dva… t\u0159i t\u00fddny? Co je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1te v Rumunsku?“ zeptal se a odlo\u017eil stranou hrnec s roztopenou \u010dokol\u00e1dou, do kter\u00e9 Tom pr\u00e1v\u011b namo\u010dil sv\u016fj mal\u00ed\u010dek a pln\u011b si ji vychutn\u00e1val.<\/div>\n
„Mmm, sna\u017e\u00edm se pracovat.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom jako by se nejednalo o nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho a v klidu si p\u0159i tom pomlask\u00e1val.<\/div>\n
„To nem\u00e1te \u017e\u00e1dn\u00fd domov?“ sna\u017eil se Bill d\u00e1l hovor ukon\u010dit a p\u0159im\u011bt tak Toma odej\u00edt.<\/div>\n
„Ne, to nem\u00e1m.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a Bill se na n\u011bj jen \u0161okovan\u011b pod\u00edval. „Za p\u00e1r dn\u00ed odj\u00ed\u017ed\u00edm, a tak jsem doufal, \u017ee bych s v\u00e1mi mohl str\u00e1vit trochu \u010dasu.“ Pokra\u010doval Tom. Te\u010f u\u017e se nehodlal vzd\u00e1t. Ne, kdy\u017e ho kone\u010dn\u011b na\u0161el.<\/div>\n
„Jo no\u2026 to by se p\u0159\u00edteli moc nel\u00edbilo.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill a snad i doufal, \u017ee to pom\u016f\u017ee.
„Aha\u2026“ pok\u00fdval Tom ch\u00e1pav\u011b hlavou, „\u2026byl byste ve dv\u011b v noci v kostele, kdybyste m\u011bl p\u0159\u00edtele?“ v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee Bill l\u017ee. A jeho reakce ho tak\u00e9 prozradila. Jen se na Toma up\u0159en\u011b pod\u00edval, ale nic u\u017e ne\u0159\u00edkal. Rad\u011bji vzal m\u00edsu s \u010dokol\u00e1dou a nesl ji do kr\u00e1mu. Tom se jen zasm\u00e1l. V\u011bd\u011bl to.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d p\u0159ede mnou v\u017edycky prch\u00e1te. U\u017e dvakr\u00e1t jste mi utekl? To v\u00e1\u017en\u011b kresl\u00edm tak \u0161patn\u011b?“ vy\u0161el Tom za Billem. Bill polo\u017eil bonbony do vitr\u00edny a zkoprn\u011bl. Za oknem zrovna z auta vych\u00e1zel Georg. Ten tu tak sch\u00e1zel.<\/div>\n
„Mus\u00edte j\u00edt,“ oto\u010dil se na Toma a znovu za\u0161el do kuchyn\u011b. Tentokr\u00e1t to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Jen\u017ee Tom tohle sly\u0161et necht\u011bl.<\/div>\n
„U\u017e to zase zn\u00ed skoro v\u00e1\u017en\u011b.“ Zareagoval a ve\u0161el za Billem. Georg mezit\u00edm p\u0159e\u0161el silnici a vch\u00e1zel do \u010dokol\u00e1dovny.<\/div>\n
„Co ode m\u011b chcete?“ oto\u010dil se Bill na Toma. Tom se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Chci jenom v\u011bd\u011bt, kdo jste. Nebo co m\u00e1te r\u00e1d. O \u010dem sn\u00edte a co jste tam tu noc d\u011blal.“ Za\u010dal Tom sv\u016fj v\u00fd\u010det, ale Bill neust\u00e1le t\u011bkal pohledem za n\u011bj. Na dve\u0159e od kuchyn\u011b. Georg se nebezpe\u010dn\u011b bl\u00ed\u017eil, a u\u017e se nedalo zabr\u00e1nit tomu, aby tu Toma vid\u011bl.<\/div>\n
„A co chcete sly\u0161et?“ pokr\u010dil Bill rameny. Nesm\u011bl s n\u00edm mluvit. „To mi \u0159ekne n\u011bkdo, kdo se ani nepodepisuje pod svoje komixy?“ Bill cht\u011bl Toma odradit. A je pravda, \u017ee tohle Toma p\u0159ekvapilo, ale nebyl to d\u016fvod, aby se vzdal.<\/div>\n
„\u010cetl jste ji? V knihovn\u011b u\u017e nic jin\u00e9ho nem\u011bli?“ Tom cht\u011bl pokra\u010dovat, ale Bill ho p\u0159eru\u0161il. Z prodejny u\u017e do kuchyn\u011b koukal Georg a rozhodn\u011b ho zaj\u00edmalo, co se to uvnit\u0159 d\u011bje.<\/div>\n
„Mus\u00edte j\u00edt hned.“<\/div>\n
„Jenom jeden ve\u010der. Jinak tu budu post\u00e1vat ka\u017ed\u00fd den a kupovat va\u0161e bonbony.“ Nevzd\u00e1val se Tom. Bill si jen povzdychl.<\/div>\n
„Piaza Romana. Z\u00edtra ve\u010der v sedm.“ Odsouhlasil nakonec. Tom se jen usm\u00e1l a oto\u010dil se k odchodu. U\u017e m\u011bl to, kv\u016fli \u010demu p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„V sedm hodin.“ Potvrdil je\u0161t\u011b a chystal se odej\u00edt. V p\u016flce kroku se ale je\u0161t\u011b zarazil. M\u00e1lem by zapomn\u011bl. Vyndal z kapsy smotan\u00fd pap\u00edr a podal ho Billovi.<\/div>\n
„A to je pro v\u00e1s.“ Bill si pap\u00edr vzal a Tom se kone\u010dn\u011b vydal k odchodu. Jak\u00e1 sm\u016fla, \u017ee to u\u017e se mezi dve\u0159e postavil Georg.<\/div>\n
„Ahoj. Vy jste hygienik?“ u\u0161kl\u00edbl se a ve\u0161el do kuchyn\u011b. Tom na n\u011bj m\u00edrn\u011b nech\u00e1pav\u011b koukal a ode\u0161el.<\/div>\n
„Co to je?“ kouknul Georg na pap\u00edr, co dr\u017eel Bill v ruce a pohrdav\u011b se u\u0161kl\u00edbl. Bill se na pap\u00edr pod\u00edval.<\/div>\n
„Odpad.“ Pronesl jako by nic a odhodil d\u00e1rek do ko\u0161e. P\u0159esto ale se ho necht\u011bl vzd\u00e1t. Po p\u00e1r minut\u00e1ch, kdy u\u017e m\u011bl stejn\u011b kon\u010dit, vzal odpadkov\u00fd ko\u0161 a vyn\u00e1\u0161el ho na dv\u016fr k vysyp\u00e1n\u00ed. Georg mu ale k\u0159\u00ed\u017eil pl\u00e1ny. Celou dobu ho n\u00e1sledoval a\u017e na dv\u016fr. Bill polo\u017eil ko\u0161 na zem a otev\u0159el popelnici. Kdy\u017e se ale oto\u010dil zp\u00e1tky, srolovan\u00fd pap\u00edr u\u017e tam nebyl. Georg zav\u0159el popelnici a vysko\u010dil na jej\u00ed v\u00edko. V\u00edt\u011bzoslavn\u011b dr\u017eel pap\u00edr v ruce a d\u00edval se na Billa.<\/div>\n
„Dej mi to.“ Nat\u00e1hl po tom Bill ruku, ale Georg ucuknul.<\/div>\n
„Ty odpadky?“ u\u0161kl\u00edbl se Georg a pap\u00edr rozbalil. „Odpadky od lid\u00ed? A pro\u010d?“ r\u00fdpal d\u00e1l do Billa a na pap\u00edr se zad\u00edval. Jeho v\u00fdraz se zm\u011bnil na je\u0161t\u011b v\u00edt\u011bzn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e dosud. Bill ho jen pozoroval.<\/div>\n
„Ale pod\u00edvejme.“ V\u00fdznamn\u011b se na Billa pod\u00edval.<\/div>\n
„On nic nev\u00ed.“ \u0158ekl d\u016frazn\u011b Bill a sledoval Georga. Georg se u\u0161kl\u00edbl a obr\u00e1zek Billovi uk\u00e1zal.
„A jak to chce\u0161 vysv\u011btlit?“ poznamenal. Na obr\u00e1zku byl Bill obklopen sme\u010dkou vlk\u016f.<\/div>\n
„Kresl\u00ed obr\u00e1zky do knih o Lugaru. Projevil jsem z\u00e1jem.“ Vysv\u011btlil Bill. Georg si ho d\u00e1l v\u00fdznamn\u011b prohl\u00ed\u017eel. U\u017e zase ho m\u011bl.<\/div>\n
„A jdi\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Ne takhle.“ Zaprotestoval Bill d\u016frazn\u011b.<\/div>\n
„Ne? Ne\u0159\u00edkej, \u017ee t\u011b to nenapadlo.“ Popichoval d\u00e1l Georg.<\/div>\n
„On v\u00e1\u017en\u011b nic nev\u00ed. Dej mu pokoj.“ Sna\u017eil se Bill d\u00e1l sv\u00e9ho bratrance p\u0159esv\u011bd\u010dit. Georg se jen zasm\u00e1l.<\/div>\n
„No, bratran\u010de, pro\u010dpak ne\u2026“ Georg sesko\u010dil z popelnice. Bill jen popla\u0161en\u011b ustoupil, ale Georg stejn\u011b do\u0161el a\u017e k n\u011bmu. „Chce\u0161 m\u00edt smrteln\u00edka? No pro\u010d ne. M\u011bj si jich t\u0159eba stovky. Jen ne\u0159\u00edkej nic, co bys nem\u011bl.“ Syknul Georg a Bill cht\u011bl rad\u011bji zam\u00ed\u0159it k odchodu. Georg ho ale je\u0161t\u011b chytil za ruku. Kdy\u017e u\u017e m\u016f\u017ee, chce si svoj\u00ed nadvl\u00e1du u\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Je to s nima moc faj. S t\u011bma p\u011bkn\u00fdma. Jen se s nima mus\u00edme p\u0159etva\u0159ovat.“ U\u0161kl\u00edbl se. Bill se na n\u011bj zhnusen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Proto jsi ji zabil?“ prop\u00e1lil ho Bill pohledem. „Jestli zjist\u00ed, \u017ee si to byl ty\u2026“ Bill cht\u011bl pokra\u010dovat, ale Georg ho v tom r\u00e1zn\u011b zarazil.<\/div>\n
„Jednou to bude m\u00e1 sme\u010dka. M\u00e9 z\u00e1kony. Moje pravidla. Budu d\u011blat, co budu cht\u00edt a jak budu cht\u00edt. A tu svoj\u00ed pusinku nech laskav\u011b zav\u0159enou.“ Procedil skrz zuby a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee Geo znovu vyhr\u00e1l. „Tak u\u017e b\u011b\u017e, Bille. Sv\u011bt pot\u0159ebuje sladkosti.“ Bill se jen zamra\u010dil, vytrhl Georgovi z ruky sv\u016fj obr\u00e1zek a zam\u00ed\u0159il dovnit\u0159 do kuchyn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Odpoledne se Georg v\u011bnoval sv\u00fdm kamar\u00e1d\u016fm. Ve star\u00e9 d\u00edln\u011b hr\u00e1li \u0161ipky, kdy\u017e je z vesel\u00ed vyru\u0161il p\u0159\u00edchod Andrease.<\/div>\n
„Ty, promluvme si.“ Pokynul sv\u00e9mu synovi s novinami v ruce a zam\u00ed\u0159il stranou. Georg ho jen neochotn\u011b n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161, Andreasi? K\u0161efty jdou?“ sna\u017eil se Georg zachovat chladnou hlavu, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, o co p\u016fjde. „Jak se m\u00e1 ta \u010dubka, kv\u016fli kter\u00fd jsi nechal moj\u00ed m\u00e1mu?“ u\u0161kl\u00edbl se a sledoval, jak se Andreasovy rysy zm\u011bnily. Rozhodn\u011b se t\u00edmhle ale Andy necht\u011bl nechat zm\u00e1st.<\/div>\n
„Lov\u00ed\u0161 s kamar\u00e1dy na vlastn\u00ed p\u011bst?“ pod\u00edval se p\u0159\u00edsn\u011b na sv\u00e9ho syna<\/div>\n
„Nikdy,“ zakroutil Georg hlavou a r\u00e1doby \u0161okovan\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem to,“ uk\u00e1zal Andy tituln\u00ed str\u00e1nku novin s t\u011blem zavra\u017ed\u011bn\u00e9 turistky. „A vid\u011bli t\u011b s n\u00ed.“ Georg se jen zamra\u010dil.<\/div>\n
„To \u0159\u00edkal Bill?“<\/div>\n
„Nestopoval jsi ji?“ pokra\u010doval Andy a Georgovy ot\u00e1zky si nev\u0161\u00edmal.<\/div>\n
„Ne pro lov. Byla to hra.“ Odpov\u011bd\u011bl Georg.<\/div>\n
„Hra?“ zatv\u00e1\u0159il se Andreas p\u0159\u00edsn\u011b. „Georgu, jsi m\u016fj syn, ale jestli je to pravda, neochr\u00e1n\u00edm t\u011b. Nem\u016f\u017eu,“ sna\u017eil se d\u016frazn\u011b p\u0159im\u011bt sv\u00e9ho syna k rozumu.<\/div>\n
„Bill je lh\u00e1\u0159.“ Syknul Georg. Andreas prudce odhodil noviny na zem.<\/div>\n
„S Billem to sakra nesouvis\u00ed. Tak lovili jste ji nebo ne?“ Zv\u00fd\u0161il Nadras hlas, a\u017e se zti\u0161ili i Georgovi kump\u00e1ni.<\/div>\n
„Nezk\u0159ivil jsem j\u00ed ani vl\u00e1sek na hlav\u011b.“ Odpov\u011bd\u011bl Georg. Andreas si sv\u00e9ho syna chv\u00edli prohl\u00ed\u017eel, ale nakonec mu uv\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Kdy\u017e bude m\u00edt \u010dlov\u011bk podez\u0159en\u00ed, \u017ee tu jsme, tak n\u00e1s vyhlad\u00ed. My mus\u00edme m\u011bstu vl\u00e1dnout ze st\u00ednu.“ Vysv\u011btloval Andy zvyky sv\u00e9mu synovi. Sv\u00e9mu n\u00e1stupci.<\/div>\n
„Kdy\u017e se jich boj\u00edme.“ Poznamenal pohrdliv\u011b Georg.<\/div>\n
„U\u017e n\u00e1s nejsou miliony.“ Vyjel Andy a postavil se t\u011bsn\u011b p\u0159ed Georga. „Pros\u00edm. Chci t\u011b varovat.“ Zti\u0161il Andy hlas a sv\u00e9 \u010delo op\u0159el o to Georgovo. „Lov\u00ed\u0161 li mimo sme\u010dku. Pak k n\u00ed\u2026 nepat\u0159\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill mezit\u00edm ve sv\u00e9m pokoji prohrabal snad celou sk\u0159\u00ed\u0148 a vyb\u00edral, co si vz\u00edt na sebe. Byl nerv\u00f3zn\u00ed. Jako snad je\u0161t\u011b nikdy. V\u011bd\u011bl, \u017ee by j\u00edt nem\u011bl, ale nemohl si pomoct. P\u0159ed zrcadlem si zkou\u0161el v\u0161emo\u017en\u00e9 oble\u010den\u00ed, ne\u017e se kone\u010dn\u011b pro jedno rozhodl. Upravil se a kriticky se na sebe pod\u00edval. Byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das j\u00edt. Do\u0161el a\u017e na zm\u00edn\u011bn\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed a zpoza rohu pozoroval Toma, jak si hraje s mal\u00fdmi d\u011btmi. Musel se usm\u00e1t. P\u0159ipadalo mu to rozko\u0161n\u00e9. Tom byl v\u00e1\u017en\u011b mil\u00fd. Bill se nadechl a vy\u0161el na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Tom\u016fv zrak se okam\u017eit\u011b zastavil na n\u011bm a na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Proch\u00e1zel se s Billem ulicemi i uli\u010dkami.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee N\u011bmec skon\u010d\u00ed v Rumunsku?“ zeptal se Tom. Bill se jen usm\u00e1l.<\/div>\n
„Narodil jsem se tu. V komunit\u011b cizinc\u016f ze v\u0161ech mo\u017en\u00fdch kout\u016f sv\u011bta. A kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, rodi\u010de odjeli do st\u00e1t\u016f. J\u00e1 se pak vr\u00e1til zp\u00e1tky.“ Vysv\u011btlil Bill a d\u00e1l kr\u00e1\u010del po Tomov\u011b boku.<\/div>\n
„A bez rodi\u010d\u016f?“ udivil se Tom a odhrnul \u010derstv\u011b pov\u011b\u0161en\u00e9 pr\u00e1dlo na \u0161\u0148\u016fr\u00e1ch mezi domy, aby mohl Bill proj\u00edt.<\/div>\n
„Zem\u0159eli ve st\u00e1tech, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd. Od t\u00e9 doby bydl\u00edm u tety.“ Tom se na chv\u00edli odml\u010del. Tohle bylo netaktn\u00ed.<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 na n\u011b?“ rad\u011bji se te\u010f na Billa ned\u00edval. C\u00edtil se trochu provinile.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd den.“ P\u0159ik\u00fdvl Bill. „Teta mi vypr\u00e1v\u011bla, \u017ee m\u011b pr\u00fd \u010dasto brali do kostela. „Bill se usm\u00edval, ale po chv\u00edli mu \u00fasm\u011bv ze rt\u016f zmizel. To kdy\u017e kolem nich pro\u0161lo p\u00e1r lid\u00ed.<\/div>\n
„Kdo t\u011b vlastn\u011b tak hl\u00edd\u00e1?“ usm\u00e1l se Tom, kter\u00e9mu Bill\u016fv v\u00fdraz neunikl. „\u017de nesm\u00ed\u0161 na proch\u00e1zku s hezk\u00fdm, hladov\u011bj\u00edc\u00edm um\u011blcem,“ dodal Tom a pod\u00edval se na Billa.<\/div>\n
„S t\u00edm, kter\u00fd m\u00e1 na sv\u00fdch knih\u00e1ch jen inici\u00e1ly.“ Nedal se Bill. „P\u0159ed \u010d\u00edm se schov\u00e1v\u00e1 on?“ Tom se jen zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Kdy\u017e to \u0159eknu, mus\u00edm t\u011b zab\u00edt.“ Bill u\u017e rad\u011bji nic ne\u0159\u00edkal. Konec konc\u016f ani on neprozradil svoje tajemstv\u00ed. Proto\u017ee nem\u016f\u017ee. U\u017e se d\u00e1vno bl\u00ed\u017eilo pozdn\u00ed odpoledne a oni se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nezastavili.<\/div>\n
„Co ta nov\u00e1 kniha?“ projevil z\u00e1jem Bill. „Co t\u011b m\u011bsto nau\u010dilo?“<\/div>\n
„\u017de poh\u00e1dky o vlkodlac\u00edch jsou jenom poh\u00e1dky.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom. Tohle t\u00e9ma mu bylo sympatick\u00e9. Tak jako Bill s\u00e1m.<\/div>\n
„Ve star\u00fdch legend\u00e1ch nebyli proklet\u00ed. Ale sp\u00ed\u0161 po\u017eehnan\u00ed.“ Vysv\u011btloval Tom s \u00fasm\u011bvem. Bill mu pozorn\u011b naslouchal. „\u017de je m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo m\u011bn\u00ed ve vlky, to se z toho ud\u011blalo a\u017e pozd\u011bji. Lugaru se m\u016f\u017ee prom\u011bnit kdykoliv chce. Duch v\u00edt\u011bz\u00ed nad hmotou. Transcendence. On v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee se prom\u011bn\u00ed a v tu chv\u00edli se to stane. Z \u010dlov\u011bka je vlk.“ Dokon\u010dil Tom sv\u016fj v\u00fdklad a Bill se jen usm\u00edval. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Poslouchal tu v\u0161echno, co u\u017e d\u00e1vno v\u00ed. A nesm\u011bl nic \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Zn\u00ed to n\u00e1dhern\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl. Tom se jen usm\u00edval.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu.“ Lugaru ho fascinovali. A pr\u00e1v\u011b proto ho fascinoval Bill. I kdy\u017e o tom nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„\u00dadajn\u011b se pr\u00fd daj\u00ed zab\u00edt st\u0159\u00edbrem. Nebo snad taky ohn\u011bm.“ Pokra\u010doval Tom a Bill d\u00e1l p\u0159edst\u00edral, \u017ee tohle sly\u0161\u00ed prvn\u011b.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zad\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Ale nestane se z tebe Lugaru, kdy\u017e t\u011b n\u011bkter\u00fd kousne. Zkr\u00e1tka bu\u010f se tak narod\u00ed\u0161 a nebo ne.“<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a sna\u017eil se nevn\u00edmat ten divn\u00fd pocit.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee kdy\u017e pr\u00fd Lugaru nap\u0159\u00edklad zran\u00ed\u0161 a on pak krv\u00e1c\u00ed, tak se na chvilku uk\u00e1\u017ee ve sv\u00e9 prav\u00e9 podob\u011b. Zjevn\u011b je to jenom iluze.“ Dokon\u010dil Tom sv\u016fj proslov.<\/div>\n
Bill jen v tichosti kr\u00e1\u010del vedle n\u011bj. Na okam\u017eik snad i litoval, \u017ee s Tomem \u0161el. Nakonec ale zvedl hlavu a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Druh\u00fd den bylo obzvl\u00e1\u0161\u0165 kr\u00e1sn\u00e9 po\u010das\u00ed. V\u0161ichni mohli b\u00fdt r\u00e1di, kdy\u017e se dostali na \u010derstv\u00fd vzduch. Jen Tom sed\u011bl ve sv\u00e9m byt\u011b a dod\u011bl\u00e1val dal\u0161\u00ed svou kresbu. Z pap\u00edru p\u0159ed n\u00edm na n\u011bj hled\u011bly dv\u011b vl\u010d\u00ed o\u010di. Tom se ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[257],"tags":[],"class_list":["post-12992","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-krev-jako-cokolada"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12992","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12992"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12992\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12992"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12992"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12992"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}