{"id":13003,"date":"2009-11-22T15:30:00","date_gmt":"2009-11-22T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12972"},"modified":"2009-11-22T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-22T14:30:00","slug":"hope-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/22\/hope-32\/","title":{"rendered":"Hope 32."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159el jsem o\u010di. Sna\u017eil jsem se usnout, ale ne\u0161lo to. Hlavou se mi honily r\u016fzn\u00e9 my\u0161lenky, v\u011bt\u0161inou sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k tomu, jak\u00e9 to bylo p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem Toma poznal. T\u011bch n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f jsem v\u011bt\u0161inou prosed\u011bl v tomhle pokoji v domn\u011bn\u00ed, \u017ee mi to n\u011bjak pom\u016f\u017ee. Odm\u00edtal jsem k sob\u011b kohokoliv pustit. S nik\u00fdm jsem nemluvil. V\u0161echno mi p\u0159i\u0161lo n\u00e1hle bezv\u00fdznamn\u00e9 a bezcenn\u00e9. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomuju, jak moc jsem musel mamku tr\u00e1pit. Poc\u00edtil jsem to dokonce na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei. Poznal jsem ten pocit, jak\u00e9 to je, kdy\u017e se n\u011bkomu zoufale sna\u017e\u00edte pomoct, ale ten doty\u010dn\u00fd o to nestoj\u00ed. Odm\u00edt\u00e1 v\u00e1s a vzd\u00e1v\u00e1 se bez boje\u2026<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, \u017ee by to i Tom vzdal, kdybychom se nesbl\u00ed\u017eili. M\u016fj nesm\u011bl\u00fd polibek z\u0159ejm\u011b odstartoval n\u011bco, d\u00edky \u010demu tady se mnou z\u016fstal. D\u00edky tomu polibku se v n\u00e1s zrodilo mal\u00e9 sem\u00ednko v\u00e1h\u00e1n\u00ed a l\u00e1sky. To obdob\u00ed bylo tak nejist\u00e9. Dny, kdy jsem tajn\u011b doufal, \u017ee c\u00edt\u00edme to sam\u00e9. Dny, kter\u00e9 jsem str\u00e1vil nesmysln\u00fdm p\u0159emlouv\u00e1n\u00edm sebe sam\u00e9ho, \u017ee to, co jsem k n\u011bmu poc\u00edtil, nen\u00ed l\u00e1ska.<\/div>\n
A te\u010f le\u017e\u00ed vedle m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Klidn\u011b odpo\u010d\u00edv\u00e1 a nic jej netr\u00e1p\u00ed. C\u00edtil jsem dotek jeho dlan\u00ed na b\u0159i\u0161e, hork\u00fd dech mi ovanul tv\u00e1\u0159 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se hloub\u011bji nadechl. Byl n\u00e1dhern\u00fd. Sledoval jsem jeho m\u011bkk\u00e9 rysy, bledou ple\u0165 a n\u00e1dhern\u011b pln\u00e9 malinov\u00e9 rty. \u0158asy se mu lehce chv\u011bly a v\u00ed\u010dka ukr\u00fdvala ten nejhlub\u0161\u00ed oce\u00e1n. Popravd\u011b jsem nev\u011bd\u011bl jist\u011b, kdy jsem se do n\u011bj zamiloval. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo hned, co jsem uvid\u011bl jeho vystra\u0161en\u00fd a nesm\u011bl\u00fd pohled. Nebo kdy\u017e jsem usly\u0161el jeho hlas. \u0158ekl mi jedno jedin\u00e9 slovo, pouze sv\u00e9 jm\u00e9no, a m\u011b i p\u0159esto fascinoval. Nikdy jsem mu o tomhle ne\u0159\u00edkal. Mo\u017en\u00e1 jsem nena\u0161el odvahu p\u0159iznat se k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu. Pravdou v\u0161ak bylo, \u017ee m\u011b ten \u0161pinav\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd kluk naprosto pobl\u00e1znil. Touha pomoct mu, se pomalu m\u011bnila v touhu b\u00fdt s n\u00edm, milovat jej a b\u00fdt n\u00edm milov\u00e1n.<\/div>\n
\n
P\u0159itulil jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc. Hned jsem v\u011bd\u011bl, co mus\u00edm ud\u011blat, abych mohl usnout. Opatrn\u011b, abych jej neprobudil, jsem se op\u0159el hlavou o jeho hrudn\u00edk. Mo\u017en\u00e1 se budu opakovat, ale tlukot jeho srdce byl zvukem, kter\u00fd m\u011b jako jedin\u00fd ujistil, \u017ee je skute\u010dn\u011b v bezpe\u010d\u00ed, a \u017ee se mu nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Na rozd\u00edl od Hope, kter\u00e9 srdce jist\u011b sl\u00e1blo ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc. Je\u0161t\u011b jednou jsem se na ni pod\u00edval, jej\u00ed poloha v\u0161ak byla po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Le\u017eela na dece nedaleko postele, dvou misek p\u0159ed sebou si v\u016fbec nev\u0161\u00edmala a d\u00edvala se na m\u011b. Jej\u00ed pohled mi n\u011bkolikr\u00e1t probodl srdce. Jako by mi \u0159\u00edkala Pomoz mi<\/em>, ale j\u00e1 to nedok\u00e1zal. S Tomem jsme se sna\u017eili ud\u011blat pro to mal\u00e9 klub\u00ed\u010dko v\u0161echno. Opravdu jsme se sna\u017eili, ale nevy\u0161lo to. Cht\u011bl jsem j\u00ed pomoct. Opravdu jsem se necht\u011bl jenom tak sm\u00ed\u0159it s my\u0161lenkou, \u017ee ji utrat\u00ed. Bylo to \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako tehdy, kdy jsem se necht\u011bl sm\u00ed\u0159it s my\u0161lenkou, \u017ee se Tom ze sv\u00e9 bolesti a tr\u00e1pen\u00ed nedostane… Ale tady mi bylo pro\u0161en\u00ed, nal\u00e9h\u00e1n\u00ed a ti\u0161\u00edc\u00ed slova, \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1.<\/div>\n
Op\u011bt jsem c\u00edtil, jak se mi do o\u010d\u00ed derou slzy, proto jsem od n\u00ed odvr\u00e1til pohled a tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se zavrtal do Tomova tri\u010dka. Sna\u017eil jsem se myslet na cokoliv jin\u00e9ho, jenom ne na z\u00edt\u0159ek, kter\u00fd mohl b\u00fdt pro Hope rozhoduj\u00edc\u00edm\u2026<\/div>\n
\n

(Tom)<\/p>\n<\/div>\n

Kdy\u017e jsem se brzo r\u00e1no probudil, zmaten\u011b jsem se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. V\u016fbec jsem si nepamatoval, kdy jsem usnul. Skrz bled\u00e9 z\u00e1v\u011bsy do pokoje pronikalo chladn\u00e9 sv\u011btlo. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee je je\u0161t\u011b moc brzy, aby venku sv\u00edtilo slunce. Unaven\u011b jsem si prot\u0159el o\u010di a zad\u00edval jsem se na Billa, sp\u00edc\u00edho hned vedle m\u011b. Na bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch se mu vyj\u00edmaly stopy po slz\u00e1ch. Nemusel jsem v\u016fbec h\u00e1dat, pro\u010d plakal. Ti\u0161e jsem se sklonil k jeho tv\u00e1\u0159i, l\u00e1skypln\u011b jsem jej pol\u00edbil do vlas\u016f a s letm\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem pozoroval, jak se v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159 m\u011bnil z posmutn\u011bl\u00e9ho
na uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed. Necht\u011bl jsem, aby se tr\u00e1pil. U\u017e bylo toho tr\u00e1pen\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Tr\u00e1pil jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd \u017eivot, a najednou jsem dostal \u0161anci b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Cht\u011bl jsem, aby byl i on. Mysl\u00ed mi prol\u00e9tla vzpom\u00ednka na to, jak jsme si slibovali \u00fat\u011bk. Jak roztou\u017een\u011b jsme mluvili o tom, \u017ee spolu ute\u010deme hodn\u011b daleko, a\u017e se to v\u0161echno n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vylezl jsem z postele, n\u011bkolika kroky jsem popo\u0161el a\u017e k dece, na kter\u00e9 spala Hope, a pomalu jsem si klekl na kolena hned vedle n\u00ed. V t\u00e9 chv\u00edli se vzbudila a rozt\u0159\u00e1sla se. Pohled na ni byl p\u0159\u00edmo zoufal\u00fd. C\u00edtil jsem takov\u00fd hn\u011bv a \u00fazkost. Nen\u00e1vid\u011bl jsem bratrance za to, jak nelidsky s n\u00ed zach\u00e1zel. Nen\u00e1vid\u011bl jsem sebe, \u017ee jsem se neodv\u00e1\u017eil p\u0159ijet d\u0159\u00edv. Nen\u00e1vid\u011bl jsem svou zbab\u011blost, sv\u016fj strach. Mo\u017en\u00e1 mohlo b\u00fdt v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak, kdybych jej v sob\u011b dok\u00e1zal potla\u010dit.<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem ji vzal do dlan\u00ed a posadil jsem si ji na kl\u00edn. V jej\u00edch o\u010d\u00edch jako by se odr\u00e1\u017eel m\u016fj pohled. Tenhle pohled jsem potk\u00e1val poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem se jako mal\u00fd kluk pod\u00edval do zrcadla. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na m\u011b k\u0159i\u010del\u2026 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi ubl\u00ed\u017eil\u2026 Rozum\u011bl jsem j\u00ed. Pro\u0161el jsem si p\u0159esn\u011b t\u00edm, \u010d\u00edm i ona\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Beze slova jsem ji pohladil za krkem. Nemluvil jsem. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee na ni neust\u00e1le k\u0159i\u010del, stejn\u011b jako na m\u011b. Lidsk\u00fd hlas, to mohlo b\u00fdt to, co ji nejv\u00edce d\u011bsilo. Proto jsem z\u016fstal potichu, ne\u0159ekl jsem jedin\u00e9 slovo. Namo\u010dil jsem prst do misky s vodou a p\u0159ilo\u017eil jsem ho k n\u00ed. D\u00edval jsem se na ni klidn\u00fdma o\u010dima, necht\u011bl jsem ji vyd\u011bsit. Trp\u011bliv\u011b jsem \u010dekal, dokud se sama nesklonila k m\u00e9mu prstu a nejist\u011b jej ol\u00edzla. S \u00fasm\u011bvem na rtech jsem to zopakoval hned n\u011bkolikr\u00e1t. Hope se v m\u00fdch dlan\u00edch pomalu p\u0159est\u00e1vala t\u0159\u00e1st, sama se natahovala po m\u00e9m prstu, a kdy\u017e jsem ji polo\u017eil vedle misky s vodou, za\u010dala p\u00edt \u00fapln\u011b samotn\u00e1. „Ty jsi \u0161ikulka,“ pochv\u00e1lil jsem ji \u0161eptem. Nev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d, ale srdce mi posko\u010dilo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed radost\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jej\u00ed stav se nijak v\u00fdznamn\u011b nezlep\u0161il, p\u0159esto jsem si byl jist, \u017ee ud\u011blala velik\u00fd pokrok, kdy\u017e se napila \u00fapln\u011b sama.<\/div>\n
Jakmile jsem si vzpomn\u011bl na vodu, dostal jsem i j\u00e1 \u017e\u00edze\u0148. Je\u0161t\u011b jednou jsem se ohl\u00e9dl na kr\u00e1sn\u011b sp\u00edc\u00edho Billa a vy\u0161el jsem z pokoje nad\u0161en\u00fd, a\u017e mu budu moct \u0159\u00edct, \u017ee Hope pila sama\u2026<\/div>\n
Cestu do kuchyn\u011b jsem v\u016fbec nevn\u00edmal. My\u0161lenkama jsem byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b probral a\u017e zvuk zvonku a n\u00e1sledn\u00e9 tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. Nejist\u011b jsem popo\u0161el ke dve\u0159\u00edm, pomalu jsem je otev\u0159el a z\u016fstal jsem zd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bt p\u0159ed sebe. Cht\u011bl jsem dve\u0159e zase rychle zav\u0159\u00edt, ale byl jsem vyd\u011b\u0161en\u00fdm a mnohem slab\u0161\u00edm soupe\u0159em. Nevn\u00edmal jsem jeho k\u0159ik. Nevn\u00edmal jsem ani r\u00e1ny, kter\u00e9 mi u\u0161t\u011bd\u0159il. B\u00e1l jsem se jenom o bezpe\u010d\u00ed Billa a jeho m\u00e1my. Nic jin\u00e9ho pro m\u011b v tu chv\u00edli nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. C\u00edtil jsem, jak m\u011b n\u00e1sil\u00edm vle\u010de ze dve\u0159\u00ed, cel\u00e9 t\u011blo m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lilo, tv\u00e1\u0159 jsem nec\u00edtil. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, jsem dok\u00e1zal rozeznat osobu, rychle b\u011b\u017e\u00edc\u00ed ke mn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pak u\u017e jsem si nepamatoval v\u016fbec nic. Sv\u011bt se se mnou zato\u010dil a j\u00e1 z\u0159ejm\u011b v bezv\u011bdom\u00ed klesl k zemi\u2026 Ani nev\u00edm, jak dlouho jsem byl mimo. Kdy\u017e jsem se v\u0161ak kone\u010dn\u011b probral, uc\u00edtil jsem, jak m\u011b n\u011bkdo dr\u017eel za ruku a hladil po tv\u00e1\u0159i. Sna\u017eil jsem se zhluboka nadechnout, ale pichlav\u00e1 bolest byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 prudk\u00e1. Ne\u0161lo to. Kdy\u017e jsem se pokusil rozlepit v\u00ed\u010dka, zjistil jsem, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou s\u00edlu.<\/div>\n
„Tome,“ sly\u0161el jsem jakoby z d\u00e1lky. „Tome,“ najednou jsem si za\u010dal vzpom\u00ednat na to, koho jsem uvid\u011bl za dve\u0159ma. Tak moc jsem se b\u00e1l otev\u0159\u00edt o\u010di. Kdybych mohl zvednout ruce, ukryl bych si tv\u00e1\u0159 p\u0159ed dal\u0161\u00edmi \u00fadery, kter\u00e9 m\u011b jist\u011b \u010dekaly. „Tome, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/div>\n
M\u00edstnost, ve kter\u00e9 jsem se nach\u00e1zel, jsem nepozn\u00e1val. V\u0161echno kolem m\u011b bylo b\u00edl\u00e9 a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 z\u00e1\u0159iv\u00e9. Le\u017eel jsem na posteli, neschopen pohybu, p\u0159esto neskonale \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nejsem u bratrance. Oto\u010dil jsem se na osobu le\u017e\u00edc\u00ed vedle m\u011b.<\/div>\n
„P-pani Kaulitzov\u00e1?“ sv\u016fj hlas jsem nepozn\u00e1val. Nem\u011bl jsem s\u00edlu vyslovit jedin\u00e9 slovo.<\/div>\n
„Ano, jsem tady,“ i p\u0159es slzy, kter\u00e9 j\u00ed st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i, se na m\u011b usm\u00e1la a pohladila m\u011b po l\u00edci.<\/div>\n
„J-jak,“ navlh\u010dil jsem si opuchl\u00e9 rty jazykem. „Jak jsem se sem dostal?“ nemluvil jsem. Sp\u00ed\u0161 to byl jenom vys\u00edlen\u00fd \u0161epot.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el si pro tebe. O\u0161kliv\u011b t\u011b zbil. Sed\u011bla jsem v kuchyni, a kdy\u017e jsem usly\u0161ela jeho k\u0159ik, vzala jsem p\u00e1nev,“ p\u0159isahal bych, \u017ee se za\u010dervenala. „A pra\u0161tila jsem jej s n\u00ed po hlav\u011b. Pak jsem zavolala policii a rychle jsem t\u011b p\u0159ivezla sem,“ po\u0159\u00e1d m\u011b hladila a neust\u00e1le plakala.<\/div>\n
„D\u011bkuju v\u00e1m,“ c\u00edtil jsem neskute\u010dnou bolest v prav\u00e9 ruce, kterou jsem m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 zlomenou. „P\u0159i\u0161la jsem p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b,“ zad\u00edvala se mi hluboce do o\u010d\u00ed. „Je mi to tak l\u00edto,“ bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
„To nemus\u00ed,“ trpce jsem se pousm\u00e1l. Jedno oko jsem m\u011bl m\u00edrn\u011b natekl\u00e9, ka\u017ed\u00fd pohled, ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed pohyb, neskute\u010dn\u011b bolel.<\/div>\n
„A co Bill? Je v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal jsem se ti\u0161e. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee tady te\u010f nebyl, i kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, kde vlastn\u011b je. Simone kr\u00e1tce sklopila pohled.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b to nev\u00ed. Volal mi, ale j\u00e1 jsem mu \u0159ekla, \u017ee jsme \u0161li nakoupit. Zbl\u00e1znil by se. Kdy\u017e m\u00e1 strach, \u0159\u00edd\u00ed jako \u0161\u00edlen\u00fd a j\u00e1 necht\u011bla, aby si ubl\u00ed\u017eil i on,“ p\u0159iznala smutn\u011b. Oba jsme moc dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee se to stejn\u011b proval\u00ed. N\u00e1kupy p\u0159eci nikdy netrvaly d\u00e9le ne\u017e dv\u011b hodiny. Ale byl jsem klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e mi \u0159ekla, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku. Jenom na tom jedin\u00e9m skute\u010dn\u011b z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, koupila jsem ti n\u011bjak\u00e9 ovoce a d\u011btsk\u00e9 p\u0159esn\u00edd\u00e1vky. Te\u010f, kdy\u017e m\u00e1\u0161 bolav\u00e9 rty, se ti budou j\u00edst dob\u0159e, proto\u017ee nebude\u0161 muset kousat. A krom toho, jsou skv\u011bl\u00e9. Ta prodava\u010dka mi je doporu\u010dila. Tak\u00e9 jsem ti koupila n\u011bjak\u00e9 d\u017eusy a ve\u010der bychom ti s Billem p\u0159inesli n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed,“ byla tak moc hodn\u00e1. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak bych j\u00ed m\u011bl za to v\u0161echno pod\u011bkovat. Oby\u010dejn\u00e9 sl\u016fvko d\u011bkuji, by ani z poloviny nevystihovalo to, co jsem c\u00edtil. Zachr\u00e1nila m\u011b…<\/p>\n

<\/div>\n

Simone v tu chv\u00edli absolutn\u011b nepomyslela na to, co se stalo minulou noc. A i kdy\u017e j\u00ed to n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159i\u0161lo na mysl, bylo j\u00ed to jedno. Te\u010f pro ni byl d\u016fle\u017eit\u00fd jenom \u017eivot toho chlapce a \u017eivot jej\u00edho syna. Kone\u010dn\u011b si dok\u00e1zala p\u0159iznat, \u017ee \u017eila jenom pro ty dva.<\/div>\n
„Bol\u00ed t\u011b n\u011bco? Nem\u00e1m zavolat sestru?“ opravdu se sna\u017eila. C\u00edtila se l\u00e9pe. Jako by t\u00edm v\u0161\u00edm cht\u011bla od\u010dinit to, jak se k n\u011bmu p\u0159edt\u00edm zachovala.<\/div>\n
„Bol\u00ed, ale d\u00e1 se to zvl\u00e1dnout. Jak dlouho tady budu muset z\u016fstat?“ zeptal se smutn\u011b a zad\u00edval se na ni ne\u0161\u0165astn\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„To nev\u00edm. L\u00e9ka\u0159 \u0159\u00edkal, \u017ee n\u011bkolik dn\u00ed. Jsi slab\u00fd, po cel\u00e9m t\u011ble m\u00e1\u0161 jenom mod\u0159iny a podlitiny. Tady ti bude l\u00e9pe a budu i j\u00e1 klidn\u011bj\u0161\u00ed. Akor\u00e1t Bill bude zoufalej,“ povzdechla si. Um\u011bla si p\u0159edstavit, jak Bill zareaguje, kdy\u017e mu pov\u00ed skute\u010dnou pravdu.<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, j\u00e1\u2026 nechci, aby m\u011b vid\u011bl v tomhle stavu,“ vydechl zt\u011b\u017ekle a kv\u016fli
bolesti, kter\u00e1 se mu valila cel\u00fdm t\u011blem, kr\u00e1tce stiskl v\u00ed\u010dka. Simone uplakan\u011b p\u0159ik\u00fdvla, je\u0161t\u011b jednou jej l\u00e1skypln\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a pol\u00edbila do vlas\u016f.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se a p\u0159inesu ti n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed, ano?“ slibovala u dve\u0159\u00ed. Tom neznateln\u011b k\u00fdvl, a kdy\u017e ode\u0161la, zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu steklo n\u011bkolik slz. Pro\u010d se to muselo st\u00e1t? \u010c\u00edm si to zaslou\u017eil, \u017ee mus\u00ed takhle trp\u011bt? Kdov\u00ed jak dlouho te\u010f neuvid\u00ed Billa\u2026 Kdo jej vlastn\u011b prozradil?<\/div>\n
Tolik ot\u00e1zek mu v\u00ed\u0159ilo hlavou. Nedok\u00e1zal v\u0161ak d\u011blat v\u016fbec nic. Nem\u011bl s\u00edlu bojovat d\u00e1l\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e nic v\u00edc nep\u016fjde
stanem se and\u011blem-jen pro tebe
a zjev\u00edm se ti v ka\u017ed\u00e9 tmav\u00e9 noci
a potom odlet\u00edme daleko odtud
u\u017e nikdy se navz\u00e1jem neztrat\u00edme<\/em><\/div>\n
kdy\u017e se mi zjev\u00ed\u0161 poprv\u00e9
p\u0159edstavuji si, \u017ee naho\u0159e
s obl\u00e1\u010dkama pro m\u011b pl\u00e1\u010de\u0161
\u010dek\u00e1m na tebe nekone\u010dn\u011b dlouho,
ale zas tak nekone\u010dn\u00e9 to nen\u00ed,
proto\u017ee jsi \u0159ekl:<\/em><\/div>\n
mysli jen na mn\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed
mysli jen na n\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Zav\u0159el jsem o\u010di. Sna\u017eil jsem se usnout, ale ne\u0161lo to. Hlavou se mi honily r\u016fzn\u00e9 my\u0161lenky, v\u011bt\u0161inou sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k tomu, jak\u00e9 to bylo p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem Toma poznal. T\u011bch n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f jsem v\u011bt\u0161inou prosed\u011bl v tomhle pokoji v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13003","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13003","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13003"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13003\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13003"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13003"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13003"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}