{"id":13023,"date":"2009-11-19T16:00:00","date_gmt":"2009-11-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12992"},"modified":"2009-11-19T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-19T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/19\/vylecim-te-laskou-13\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 13."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u0160t\u00edhl\u00e9 prsty sjely sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky po l\u00e1tce oble\u010den\u00ed a Tom se naposled zhl\u00e9dnul v zrcadle, poupravuj\u00edc si sv\u016fj zelen\u00fd l\u00e9ka\u0159sk\u00fd svr\u0161ek. Bylo \u010dasn\u011b r\u00e1no, kdy\u017e dnes vst\u00e1val, te\u010f, kdy\u017e se v\u0161ak za n\u00edm p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e ordinace, m\u011bl pocit, jako by uplynulo nezm\u011brn\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u010dasu od okam\u017eiku, kdy vy\u0161el z domu. Paprsky slunce, tehdy je\u0161t\u011b za kopcem, rozz\u00e1\u0159ily celou oblohu sv\u00fdm jasem a m\u011bstsk\u00e9 ulice se pomalu za\u010daly zapl\u0148ovat lidmi.<\/div>\n
Odb\u00edjen\u00ed hodin na kosteln\u00ed v\u011b\u017ei p\u0159inutilo Toma pozvednout zrak a mrknout na sv\u00e9 hodinky na lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bylo teprve kr\u00e1tce po sedm\u00e9 a on moc dob\u0159e odtu\u0161il, \u017ee pr\u00e1ce i povinnosti s n\u00ed spojeny, na n\u011bj u\u017e netrp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed. Naposled se zad\u00edval na sv\u016fj odraz v zrcadle a poupravuj\u00edc si sv\u00e9 \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky vy\u0161el ze sv\u00e9 mal\u00e9 kabinky ven. Pohled mu okam\u017eit\u011b padl na malou misku, pokrytou b\u00edl\u00fdm ubrouskem na stole a Tom k n\u00ed p\u0159e\u0161el, berouc ji do rukou. S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l nad jej\u00edm obsahem, a nad t\u00edm, pro koho je ur\u010den\u00e1, a lehce ubrousek nadzvedl. Do nosu mu okam\u017eit\u011b vl\u00e9tla \u010derstv\u00e1, v\u00e1biv\u00e1 v\u016fn\u011b a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jen s velk\u00fdm p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00edm ubrousek zase st\u00e1hnul. Nemohl to j\u00edst, on ne. Obsah misky nebyl ur\u010den\u00fd pro n\u011bj, ale pro n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho….<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se podv\u011bdom\u011b pousm\u00e1l nad sv\u00fdm v\u010derej\u0161\u00edm dnem. Jen, co Billa prohl\u00e9dl a dod\u011blal v\u0161echnu pr\u00e1ci, jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly k sob\u011b dom\u016f. Nebyla to v\u0161ak televize, ani nic podobn\u00e9ho, \u010demu se Tom v\u010dera doma v\u011bnoval. Jen co se za n\u00edm zabouchly dve\u0159e jeho domku, u\u017e se p\u0159evl\u00e9kal a sund\u00e1val ze sebe sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. Jen velmi narychlo si vzal n\u011bco k j\u00eddlu a jen ve sv\u00fdch modrob\u00edl\u00fdch t\u0159i\u010dtvr\u0165\u00e1c\u00edch vy\u0161el ven na svou malou, p\u0159esto v\u0161ak \u00fatulnou zahr\u00e1dku. Nemusel ani dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u010d\u00edm si zkr\u00e1t\u00ed voln\u00fd \u010das. Ke\u0159 pln\u00fd sladk\u00fdch \u010derven\u00fdch malin v tom nejzaz\u0161\u00edm kout\u011b jeho zahrady rozhodl o Tomov\u011b \u010dinnosti v n\u011bkolika dal\u0161\u00edch minut\u00e1ch, Tomovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. R\u00e1d si pochutn\u00e1val na malin\u00e1ch, a i p\u0159esto, \u017ee jej jejich sb\u011br moc nel\u00e1kal, te\u010f trhal maliny s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a s takov\u00fdm nad\u0161en\u00edm, jako by jej nikdy nic nebavilo v\u00edc. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee si tentokr\u00e1t na nich nebude pochutn\u00e1vat on, ale n\u011bkdo \u00fapln\u011b jin\u00fd. A pr\u00e1v\u011b to bylo to, co Toma hnalo d\u00e1l a d\u00e1l. My\u0161lenka na ten nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv na sv\u011bt\u011b a na p\u0159ekvapen\u00e9, p\u0159esto v\u0161ak rozz\u00e1\u0159en\u00e9, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di – to bylo to, kv\u016fli \u010demu te\u010f Tom sv\u00edral misku, plnou mal\u00fdch sladk\u00fdch kousk\u016f v ruce a jeho rty zdobil mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Ud\u011blal by cokoli, aby u n\u011bj vyvolal radost, ud\u011blal by cokoli, aby jej p\u0159ekvapil. Ud\u011blal by cokoli, aby na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i alespo\u0148 na zlomek vte\u0159iny mohl spat\u0159it ten n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
\n
Bill. Tomovo srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a Tom znova mrknul na sv\u00e9 hodinky, sm\u011b\u0159uj\u00edc i se sv\u00fdm mal\u00fdm d\u00e1rkem v ruce ke dve\u0159\u00edm ordinace. V\u011bd\u011bl, \u017ee je \u010das Billovy prohl\u00eddky a on ji necht\u011bl zme\u0161kat. U\u017e takhle m\u011bl p\u00e1r minut zpo\u017ed\u011bn\u00ed a necht\u011bl ztratit ani vte\u0159inku. Ani vte\u0159inku, kterou by mohl str\u00e1vit s t\u00edm neoby\u010dejn\u00fdm \u010dernovlas\u00fdm chlapcem, kter\u00fd jej v\u010dera nev\u011bdomky sv\u00fdmi p\u00e1r v\u011btami p\u0159inutil p\u0159em\u00fd\u0161let – a dal tak vzniknout n\u00e1padu, nad kter\u00fdm se te\u010f mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 spokojen\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
Ano, Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. P\u0159em\u00fd\u0161lel a to hodn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. I kdy\u017e se jeho my\u0161lenky toulaly a honily v jeho mysli a ka\u017ed\u00e1 z nich si p\u0159\u00e1la z\u00edskat Tomovu pozornost, zat\u00edm se to v\u017edycky povedlo jen t\u00e9 jedn\u00e9, jedin\u00e9. A Tom to v\u011bd\u011bl. Billova v\u010derej\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f mu ne\u0161la z hlavy a on se k n\u00ed neust\u00e1le ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch vracel – i te\u010f, kdy\u017e jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly k nemocni\u010dn\u00edmu pokoji \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Za posledn\u00ed dny jsem venku nebyl ani jednou.<\/em><\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b to bylo to, nad \u010d\u00edm Tom v\u010dera p\u0159em\u00fd\u0161lel cel\u00fd zbytek dne. Netu\u0161il, \u017ee si Bill v t\u011bchto tepl\u00fdch \u010dervnov\u00fdch dnech nekr\u00e1t\u00ed sv\u016fj \u010das r\u016fzn\u00fdmi vych\u00e1zkami po venku. M\u011bl na n\u011b pln\u00e9 pr\u00e1vo a mo\u017en\u00e1 to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Toma tolik p\u0159ekvapilo. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nechod\u00ed v\u016fbec ven, alespo\u0148 za dobu sv\u00e9ho pobytu v nemocnici, od okam\u017eiku, kdy se tuhle informaci v\u0161ak dozv\u011bd\u011bl, c\u00edtil, \u017ee to nem\u016f\u017ee nechat jen tak. Zdrav\u00fd, \u010derstv\u00fd vzduch je\u0161t\u011b nikdy nikomu neubl\u00ed\u017eil a podle Toma nebylo dobr\u00e9 jen z\u016fst\u00e1vat uvnit\u0159. Cht\u011bl Billa p\u0159eci jen tro\u0161ku rozpt\u00fdlit, odtrhnout jej od stereotypu a vyt\u00e1hnout z pokoje, kde tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das, ale hlavn\u011b – cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm. P\u0159edstava, \u017ee by spolu byli i jinde ne\u017e v nemocnici, a tr\u00e1vili spolu v\u00edce \u010dasu, Toma p\u0159\u00edmo okouzlila. Cht\u011bl Billa poznat bl\u00ed\u017e a ze v\u0161eho nejv\u00edce se s n\u00edm cht\u011bl v\u00eddat i \u010dast\u011bji, ne jen r\u00e1no a ve\u010der. V nemocnici m\u011bl sice pr\u00e1ce dost a dost, ani to jej v\u0161ak neodradilo od n\u00e1padu, kter\u00fd se v\u010dera zrodil v jeho hlav\u011b a nad kter\u00fdm si te\u010f Tom v duchu tleskal. Sice to nebylo jen tak, up\u0159\u00edmn\u011b v\u0161ak doufal, \u017ee se jeho kr\u00e1sn\u00e1 p\u0159edstava stane skute\u010dnost\u00ed, pot\u0159eboval k tomu v\u0161ak je\u0161t\u011b spoustu v\u011bc\u00ed. Svou pracovn\u00ed dobu tomu u\u017e p\u0159izp\u016fsobil, te\u010f zb\u00fdv\u00e1 jen domluvit se s panem Hoffmannem, coby prim\u00e1\u0159em odd\u011blen\u00ed – a s \u010dernovlas\u00fdm chlapcem, jeho\u017e rozhodnut\u00ed se Tom b\u00e1l nejv\u00edce, dokonce i te\u010f, kdy\u017e stanul p\u0159ede dve\u0159mi jeho pokoje. V duchu pop\u0159\u00e1l s\u00e1m sob\u011b hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a s malou, sotva znatelnou nervozitou, dlan\u00ed spo\u010dinul na klice dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00e1 m\u00edstnost se koupala v z\u00e1\u0159i vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce, kdy\u017e do n\u00ed Tom vstoupil a ti\u0161e za sebou zav\u0159el. Pomalu odlo\u017eil misku na pomocn\u00fd stolek u dve\u0159\u00ed a a\u017e te\u010f se po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dl po pokoji, zabr\u00e1nily mu v tom v\u0161ak dv\u011b dlan\u011b, kter\u00e9 se zezadu zlehka polo\u017eily na jeho o\u010di, a\u017e Tom m\u00e1lem vyk\u0159ikl \u00falekem. Nejd\u0159\u00edv jej to tro\u0161ku polekalo, netrvalo v\u0161ak ani p\u00e1r vte\u0159in a jemu do\u0161lo, kdo za n\u00edm stoj\u00ed. Tomovy rty ozdobil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom st\u00e1l st\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, nech\u00e1vaj\u00edc bez jedin\u00e9ho gesta odporu dlan\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho na sv\u00fdch o\u010d\u00ed. Nikdo jin\u00fd krom\u011b jeho tu p\u0159eci b\u00fdt ani nemohl.<\/div>\n
„Kdopak to je?“ zeptal se automaticky, odpov\u011b\u010f v\u0161ak byla za\u0161ept\u00e1na t\u00edm nejtajemn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, jak\u00fd kdy sly\u0161el.<\/div>\n
„H\u00e1dej,“ ozvalo se mu n\u011bkde u ucha a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho, ani si nad t\u00edm l\u00e1mat hlavu. Sta\u010dila mu n\u00e1dhern\u00e1, kv\u011btinov\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se za n\u00edm a v\u0161ude kolem n\u011bj vzn\u00e1\u0161ela v sladk\u00e9m oparu a dv\u011b dlan\u011b, kter\u00e9 zakr\u00fdvaly jeho o\u010di a na nich\u017e te\u010f Tom spo\u010dinul t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n
„Bille,“ za\u0161eptal s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fasm\u011bvem a nato uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i jemn\u00fd polibek. Sta\u010dilo se jen pooto\u010dit a jeho o\u010di se setkaly s t\u011bmi mandlov\u00fdmi, kter\u00e9 z\u00e1\u0159ily jako ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy na nebi. I on se pousm\u00e1l a v\u011bnoval sv\u016fj polibek rt\u016fm \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd jej pohladil po tv\u00e1\u0159i hned, co se od sebe odtrhli.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee u\u017e nep\u0159ijde\u0161, Tome. Nemohl… nemohl jsem se t\u011b do\u010dkat,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm s lehk\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159i a c\u00edtil na sob\u011b Tom\u016fv pohled, kter\u00fdm na n\u011bj Tom obdivn\u011b vzhl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne. Jak se dnes c\u00edt\u00ed\u0161?“ optal se starostliv\u011b a lehce se sv\u00fdmi prsty dotknul Billovy dlan\u011b. Setkal se s dal\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mu Bill v\u011bnoval.<\/div>\n
„No… te\u010f u\u017e dob\u0159e, kdy\u017e je pan doktor u m\u011b,“ p\u0159iznal s lehk\u00fdm zamihot\u00e1n\u00edm \u0159as a i on stiskl Tomovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, opl\u00e1cej\u00edc mu tak dotek. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee se prohl\u00eddce nevyhne, v\u016fbec mu to ale nevadilo.<\/div>\n
„Rad\u011bji bychom to m\u011bli zkontrolovat,“ pousm\u00e1l se Tom a s dlouh\u00fdm polibkem se spole\u010dn\u011b s Billem posadil na jeho postel.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, zat\u00edm op\u011bt v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Zd\u00e1 se mi to, nebo je tv\u016fj stav den ode dne lep\u0161\u00ed a lep\u0161\u00ed?“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tl jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom odlo\u017eil sv\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 pom\u016fcky. V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e je nebude pot\u0159ebovat. Sto\u010dil pohled zp\u011bt k Billovi, kter\u00fd jen s \u00fasm\u011bvem pokr\u010dil rameny a p\u0159isedl si k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„M\u00e1lem bych zapomn\u011bl, Bille. N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ tajemn\u011b se pousm\u00e1l a ignoruj\u00edc Bill\u016fv zv\u011bdav\u00fd pohled, oto\u010dil se pro misku a podal ji p\u0159ekvapen\u00e9mu \u010dernovl\u00e1skovi, v jeho\u017e o\u010d\u00edch se te\u010f zra\u010dil \u00fa\u017eas.<\/div>\n
„To… to je pro m\u011b?“ vykoktal nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, Tomovo kr\u00e1tk\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed jej v\u0161ak ujistilo o tom, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co by pro n\u011bj mohl Tom m\u00edt, rozhodl se to v\u0161ak zjistit. Pomalu nadzvedl ubrousek, odkryl sv\u00fdm o\u010d\u00edm to, co se jim doposud ukr\u00fdvalo a – jeho tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv nad spoustou \u010derven\u00fdch plod\u016f, po kter\u00fdch se u\u017e jako mal\u00fd mohl utlouci. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal a vzhl\u00e9dl k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i.<\/div>\n
„Maliny… Ty \u00fapln\u011b zbo\u017e\u0148uju, Tome. Jak to v\u00ed\u0161? A kde jsi k nim p\u0159i\u0161el?“ zv\u011bdav\u011b chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou a kone\u010dn\u011b vlo\u017eil do \u00fast prvn\u00ed kousek, kter\u00fd se mu b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in t\u00e9m\u011b\u0159 rozplynul na jazyku. Tom se vesele pousm\u00e1l.<\/div>\n
„No, m\u00e1m jich na zahrad\u011b pln\u00fd ke\u0159 a tak jsem si \u0159\u00edkal… cht\u011bl jsem t\u011b p\u0159ekvapit,“ p\u0159iznal a nato uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptl Bill a s \u00fasm\u011bvem si vychutn\u00e1val neoby\u010dejnou sladkost \u010derstv\u00fdch, zral\u00fdch malin. Necht\u011bl v\u0161ak myslet jen na sebe. Jeho prsty uchopily dal\u0161\u00ed na\u010dervenal\u00fd kousek a pomalu jej vlo\u017eily mezi Tomovy pootev\u0159en\u00e9 rty, lehce se jich dot\u00fdkaj\u00edc sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky. Oba chlapci se nepatrn\u011b zachv\u011bli a ti\u0161e vydechli nad t\u00edm letm\u00fdm dotykem.<\/div>\n
Tom zamrkal a pousm\u00e1l se nad Billovou \u0161t\u011bdrost\u00ed, a zat\u00edmco smysly \u010dernovlas\u00e9ho chlapce \u00fapln\u011b om\u00e1mila ta sladk\u00e1 pochoutka, on se kone\u010dn\u011b zamyslel nad t\u00edm, na co se chystal u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera a k \u010demu se te\u010f pomalu nadechoval. V\u011bd\u011bl, \u017ee to mo\u017en\u00e1 nebude lehk\u00e9, p\u0159esto si v\u0161ak dodal odvahu a kone\u010dn\u011b se odhodlal.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm… Bille?“ oslovil ti\u0161e Billa, sed\u00edc\u00edho na posteli a vy\u010dk\u00e1val, kdy\u017e se v\u0161ak do jeho o\u010d\u00ed up\u0159ely ty Billovy, kter\u00e9 jej svou zv\u011bdavost\u00ed vyb\u00eddly, v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, v\u010dera jsem tak… tak trochu p\u0159em\u00fd\u0161lel a… a n\u011bco m\u011b napadlo,“ za\u010dal opatrn\u011b a vid\u011bl, jak o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch je\u0161t\u011b zes\u00edlilo.<\/div>\n
„Co t\u011b napadlo?“ zeptal se Bill automaticky a byl velmi zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e1 bude Tomova odpov\u011b\u010f. Netu\u0161il, co jej mohlo napadnout, mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 to v\u0161ak tu\u0161il a v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f to nesm\u00ed pokazit.<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, j-j\u00e1… \u0159\u00edkal jsem si… j-j\u00e1 tedy… no… vlastn\u011b…“ slova, ned\u00e1vaj\u00edc\u00ed dohromady \u017e\u00e1dn\u00fd smysl, se linula z Tomov\u00fdch \u00fast, a Tom se jen v duchu fackoval za sv\u00e9 bezv\u00fdznamn\u00e9 kokt\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 jej u\u010dinilo je\u0161t\u011b v\u00edce nerv\u00f3zn\u00edm. Jsi opravdu neskute\u010dn\u00fd hlup\u00e1k, Tome. Nedok\u00e1\u017ee\u0161 mu \u0159\u00edct ani jedinou v\u011btu, nedok\u00e1\u017ee\u0161 jej ani pozvat na rande. Tak se kone\u010dn\u011b vzchop, proboha!<\/em><\/div>\n
„Tak u\u017e se vym\u00e1\u010dkni,“ Billovy rty ozdobil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill zamrkal nad Tomov\u00fdm kokt\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 mu v\u017edycky vykouzlilo na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. N\u011bkomu by to mohlo p\u0159ij\u00edt d\u011btinsk\u00e9 a trapn\u00e9, Bill v\u0161ak najednou poc\u00edtil touhu toho koktu p\u0159ed sebou uma\u010dkat a upusinkovat. Jsi tak sladk\u00fd, kdy\u017e kokt\u00e1\u0161.<\/em> Tomovy prsty se u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 nerv\u00f3zn\u011b zapletly do sebe a Tom se kone\u010dn\u011b zhluboka nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee… \u017de bychom se t\u0159eba z\u00edtra mohli j\u00edt spolu n\u011bkam pod\u00edvat, j\u00edt t\u0159eba na n\u011bjakou proch\u00e1zku, kdybys cht\u011bl,“ za\u0161eptal a c\u00edtil, jak mu ze srdce pad\u00e1 velk\u00fd k\u00e1men. Bill k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl a p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal. Tohle tedy opravdu ne\u010dekal.<\/div>\n
„A… ono by to u m\u011b \u0161lo?“ nam\u00edtl ti\u0161e prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej tro\u0161ku zm\u00e1tla a vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„No, pro\u010d ne? Ty m\u00e1\u0161 vych\u00e1zky od t\u0159\u00ed hodin do \u0161esti odpoledne a j\u00e1 si m\u016f\u017eu vz\u00edt volno. J\u00e1 jen… p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm a napadlo m\u011b to, tak jsem ti to cht\u011bl nab\u00eddnout. J\u00e1 jen… nechci, abys byl po\u0159\u00e1d zav\u0159en\u00fd tady, jako ve v\u011bzen\u00ed a ani nevy\u0161el ven. Ur\u010dit\u011b by ti to ud\u011blalo dob\u0159e a nav\u00edc… Nechci se s tebou v\u00eddat jen r\u00e1no a ve\u010der, chci t\u011b v\u00eddat \u010dast\u011bji a b\u00fdt ti nabl\u00edzku. Chci b\u00fdt s tebou…“ za\u0161eptal a vid\u011bl, jak Bill nesm\u011ble uhnul pohledem p\u0159ed t\u00edm jeho. P\u0159es jeho rty se mihl \u00fasm\u011bv a Bill se malinko zamyslel. I on cht\u011bl tr\u00e1vit s Tomem v\u00edce \u010dasu a b\u00fdt s n\u00edm \u010dast\u011bji, proto mu jeho nab\u00eddka v\u016fbec nep\u0159i\u0161la \u0161patn\u00e1. Z jeho my\u0161lenek jej vytrhl a\u017e Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Ale z\u00e1le\u017e\u00ed to jen na tob\u011b, Bille. Nemus\u00ed\u0161 j\u00edt, pokud nechce\u0161. Tak se alespo\u0148, pros\u00edm, rozmysli a ve\u010der mi d\u00e1\u0161 v\u011bd\u011bt,“ dodal a u\u017e u\u017e se chystal vst\u00e1t z postele, jeho \u010dinnost v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila Billova ot\u00e1zka.<\/div>\n
„A to bychom \u0161li na proch\u00e1zku jen my dva? Spolu?“ optal se ti\u0161e, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byl Tom\u016fv souhlas, v\u011bd\u011bl u\u017e p\u0159esn\u011b, jak\u00e9 bude jeho rozhodnut\u00ed. Nemusel se ani rozm\u00fd\u0161let a uva\u017eovat o tom, jak, kde a hlavn\u011b s k\u00fdm str\u00e1v\u00ed z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed odpoledne.<\/div>\n
„Tak… v tom p\u0159\u00edpad\u011b se rozm\u00fd\u0161let nemus\u00edm. Odpov\u011b\u010f u\u017e d\u00e1vno v\u00edm,“ tich\u00fdm hlasem protrhl ticho v pokoji, a kdy\u017e k n\u011bmu vzhl\u00e9dl p\u00e1r o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, n\u011b\u017en\u011b pohladil svou dlan\u00ed jejich majitele po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„V\u00edm a… A tv\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fasm\u011bvem a setkal se s \u00fa\u017easem v t\u011bch dvou \u010dokol\u00e1d\u00e1ch.<\/div>\n
„V-v\u00e1\u017en\u011b?“ Tom tro\u0161ku nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pootev\u0159el \u00fasta a t\u00e9m\u011b\u0159 zapomn\u011bl d\u00fdchat. St\u00e1le tomu nemohl uv\u011b\u0159it, Billova n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f v\u0161ak sta\u010dila k tomu, aby si uv\u011bdomil, \u017ee jeho p\u0159edstava se stane skute\u010dnost\u00ed.<\/div>\n
„Ano, jen… V kolik hodin p\u016fjdeme?“ zeptal se prvn\u00ed d\u016fle\u017eitou ot\u00e1zku, ke kter\u00e9 se mu dostalo Tomovy odpov\u011bdi, st\u00e1le je\u0161t\u011b se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u0159ekvapen\u00edm v jeho hlase.<\/div>\n
„Ve t\u0159i hodiny odpoledne,“ za\u0161eptal ti\u0161e a p\u0159i pohledu do Billovy rozz\u00e1\u0159en\u00e9 tv\u00e1\u0159e ani on nedovedl d\u00e9le skr\u00fdvat sv\u016fj \u00fasm\u011bv. Nedovedl a ani necht\u011bl. Oplatil Billovi jeho kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, a kone\u010dn\u011b ud\u011blal to, po \u010dem te\u010f tou\u017eil ze v\u0161eho nejv\u00edc. Jejich rty se setkaly v dlouh\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku, do kter\u00e9ho se oba jejich majitel\u00e9 \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1li.<\/div>\n
„U\u017e se moc t\u011b\u0161\u00edm,“ Billovy rty se odpojily od t\u011bch Tomov\u00fdch a Bill se pousm\u00e1l, prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po Tomov\u011b l\u00edci.<\/div>\n
„J\u00e1 taky a moc. Ve\u010der ti je\u0161t\u011b d\u00e1m v\u011bd\u011bt,“ dodal Tom a s \u00fasm\u011bvem stisknul Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Jen s nesm\u011bl\u00fdmi \u00fasm\u011bvy si vym\u011bnili p\u00e1r dal\u0161\u00edch polibk\u016f, ne\u017e se Tom rozlou\u010dil a vyklouznul na chodbu, nech\u00e1vaj\u00edc tak za sebou \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
Billovy rty rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a Bill se uvoln\u011bn\u011b polo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in, s \u0161imraj\u00edc\u00edm pocitem u b\u0159\u00ed\u0161ka. U\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee se z\u00edt\u0159ka nedo\u010dk\u00e1, z\u00e1rove\u0148 si v\u0161ak tak\u00e9 uv\u011bdomil jednu skute\u010dnost. S neskr\u00fdvanou radost\u00ed se nat\u00e1hnul pro sv\u016fj mobil na no\u010dn\u00edm stolku a rychle za\u010dal vy\u0165uk\u00e1vat text nov\u00e9 zpr\u00e1vy.<\/p>\n<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e z\u00e1\u0159ila radost\u00ed a Tom netu\u0161il, jestli se m\u00e1 sm\u00e1t, nebo plakat \u0161t\u011bst\u00edm. Povedlo se mu to, jemu se to povedlo! Nejrad\u011bji by se radoval hned te\u010f, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee je\u0161t\u011b nem\u00e1 \u00fapln\u011b vyhr\u00e1no, proto zrychlil sv\u00e9 kroky. Te\u010f jej \u010dekala je\u0161t\u011b jedna d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc. D\u016frazn\u011b zaklepal na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a na vyzv\u00e1n\u00ed vstoupil dovnit\u0159.<\/div>\n
„Jen jsem se cht\u011bl zeptat, jestli by to z\u00edtra \u0161lo a mohl bych m\u00edt od t\u0159\u00ed volno. S pacienty bych to za\u0159\u00eddil, jde o to, jestli byste mi to volno dal,“ Tomovy ruce se nervozitou m\u00edrn\u011b t\u0159\u00e1sly a Tom se zad\u00edval na star\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159ed sebou, kter\u00fd m\u011bl o z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm dni rozhodnout. Pan Hoffmann zamy\u0161len\u011b pok\u00fdval hlavou, nato se v\u0161ak pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Volno. \u017de ty se z\u00edtra pot\u0159ebuje\u0161 v\u011bnovat t\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1sce, o kter\u00e9 jsi mi tuhle pov\u00eddal?“ vyzv\u00eddal a jasn\u011b vid\u011bl, \u017ee trefil do \u010dern\u00e9ho. Tom s \u00fasm\u011bvem sklopil pohled a c\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed hrne \u010derve\u0148.<\/div>\n
„Tak, uvoln\u00edte m\u011b tedy, pros\u00edm?“ zaprosil, ignoruj\u00edc l\u00e9ka\u0159ovu p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku. Doktor Hoffmann se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, p\u0159eci ti to nezkaz\u00edm. Kdykoli bude\u0161 pot\u0159ebovat uvolnit, nen\u00ed probl\u00e9m, v\u00ed\u0161, \u017ee se na m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 se v\u0161\u00edm obr\u00e1tit. U\u017eij si to,“ dodal a vid\u011bl, jak se Tom cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il, zvedaj\u00edc se ze sv\u00e9 \u017eidle.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pod\u011bkoval s \u00fasm\u011bvem a s neskr\u00fdvanou radost\u00ed vyb\u011bhnul ze dve\u0159\u00ed ordinace ven.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel \u0160t\u00edhl\u00e9 prsty sjely sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky po l\u00e1tce oble\u010den\u00ed a Tom se naposled zhl\u00e9dnul v zrcadle, poupravuj\u00edc si sv\u016fj zelen\u00fd l\u00e9ka\u0159sk\u00fd svr\u0161ek. Bylo \u010dasn\u011b r\u00e1no, kdy\u017e dnes vst\u00e1val, te\u010f, kdy\u017e se v\u0161ak za n\u00edm p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e ordinace, m\u011bl pocit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13023","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13023","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13023"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13023\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13023"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13023"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13023"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}