{"id":13030,"date":"2009-11-17T18:30:00","date_gmt":"2009-11-17T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12999"},"modified":"2009-11-17T18:30:00","modified_gmt":"2009-11-17T17:30:00","slug":"so-naive","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/17\/so-naive\/","title":{"rendered":"So naive"},"content":{"rendered":"<div style=\"false\">\n<div><strong>autor: Axyk<\/strong><\/p>\n<\/div>\n<div><em>Ahoj,<\/em><\/div>\n<div><em>tohle je moje prvn\u00ed pov\u00eddka, kterou na tento blog pos\u00edl\u00e1m. Je to v\u00edcem\u00e9n\u011b na zkou\u0161ku, jak\u00fd to bude m\u00edt ohlas&#8230; \ud83d\ude09 Pokud budete m\u00edt chu\u0165, tak mi k tomu napi\u0161te n\u011bjak\u00e9 hodnocen\u00ed, co se v\u00e1m l\u00edbilo a co ne, co byste napsali jinak atd. Budu za to r\u00e1da. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n<div><em>K t\u00e9 pov\u00eddce&#8230; je to takov\u00e1 tich\u00e1, nevy\u0159\u010den\u00e1 promluva Toma k Billovi, psala jsem to u\u017e zhruba p\u0159ed rokem a te\u010f jsem to jenom upravila, byl to spont\u00e1nn\u00ed n\u00e1pad, a kdy\u017e jsem to psala, m\u011bla jsem p\u0159ed o\u010dima kluky ne tak jak vypadaj\u00ed te\u010f, ale sp\u00ed\u0161 t\u0159eba za 10, 15 let&#8230; To\u0165 asi v\u0161e. Axyk<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div><\/div>\n<div><em>Br\u00e1\u0161ko, byl jsi moje v\u0161echno, ale nevid\u011bl jsi to.<\/em><\/div>\n<div><em>\u010cekal jsem &#8211; m\u011bl jsem \u010dasu dost.<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>A taky jsem se do\u010dkal. My dva jsme spolu pro\u017eili spoustu n\u00e1dhern\u00fdch chvil. Ka\u017ed\u00e1 chv\u00edle, kterou jsme tr\u00e1vili spolu, byla n\u00e1dhern\u00e1 a neopakovateln\u00e1. Myslel jsem si, \u017ee to takhle bude nav\u017edy, \u017ee cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot bude perfektn\u00ed, a my dva budeme st\u00e1le spolu, jak jsme byli zvykl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n<div><em>In mir<\/em><\/div>\n<div><em>Wird es langsam kalt<br \/>Wie lang<\/em><\/div>\n<div><em>K\u00f6nnen wir beide hier noch sein?<br \/>Bleib hier<br \/>Die Schatten wollen mich holen<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Ale jednoho dne na sklonku jara jsi v\u0161e pokazil. Jednou jedinou v\u011btou. \u00dapln\u011b p\u0159esn\u011b si ten okam\u017eik pamatuji. St\u00e1l jsi naproti mn\u011b, c\u00edtil jsem, jak se boj\u00ed\u0161 m\u00e9 reakce, a z\u00e1rove\u0148 jsem c\u00edtil tv\u00e9 obrovsk\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed. Nepochybuji o tom, \u017ee ti to trvalo n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u016f, vlastn\u011b asi sp\u00ed\u0161 dokonce t\u00fddn\u016f, ne\u017e ses definitivn\u011b rozhodl, \u017ee mi to \u0159ekne\u0161. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mi n\u011bco taj\u00ed\u0161, a taky v\u00edm, \u017ee to pro tebe nebylo v\u016fbec lehk\u00e9 mi to \u0159\u00edct, ale odhodlal jsi se. Ani ses mi v ten moment nepod\u00edval do o\u010d\u00ed. V\u00edm, \u017ee kdyby ses mi do nich pod\u00edval, nebyl bys schopn\u00fd ta dv\u011b slova vyslovit. V tomhle jsme oba stejn\u00ed. Taky bych se ti v takov\u00e9 situaci nedok\u00e1zal d\u00edvat do o\u010d\u00ed. St\u00e1l jsi, pohledem jsi provrt\u00e1val podlahu v kuchyni a jenom jsi potichu \u0159ekl:<\/div>\n<div>&#8222;M\u00e1m p\u0159\u00edtelkyni.&#8220;<\/div>\n<hr \/>\n<div>N\u011bjakou chv\u00edli jsme tam oba st\u00e1li, tys st\u00e1le koukal do zem\u011b, j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na tebe a st\u00e1le jsem nemohl pochopit prav\u00fd v\u00fdznam tv\u00fdch slov. Necht\u011bl jsem si je p\u0159ipustit. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, co znamenaj\u00ed. V\u00edm, nikdy jsme si nic neslibovali, ale stejn\u011b nech\u00e1pu, pro\u010d jsi to ud\u011blal. Je dost mo\u017en\u00e9, \u017ee jsi se necht\u011bl zamilovat, a\u010dkoli jsi to tak \u010dasto tvrdil v rozhovorech pro v\u0161elijak\u00e1 m\u00e9dia. Myslel jsem si, \u017ee to je sp\u00ed\u0161 kli\u0161\u00e9, ptali se n\u00e1s na to celkem \u010dasto. Ale ono to asi prost\u011b jednou muselo p\u0159ij\u00edt. Jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe.<\/div>\n<div>Nev\u00edm, jak dlouho jsme tam takhle st\u00e1li, jedin\u00e9, co jsem ze sebe byl schopn\u00fd po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b vydat, bylo bezduch\u00e9:<\/div>\n<div>&#8222;Hmmm&#8230;&#8220;<\/p>\n<\/div>\n<div>Opatrn\u011b ses odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat se mi do o\u010d\u00ed, ale okam\u017eit\u011b jsi pohled zase sklopil. Chytil jsem t\u011b za bradu a donutil t\u011b d\u00edvat se mi do o\u010d\u00ed. Nahlas jsem ne\u0159ekl ani slovo, ale v duchu jsem na tebe chrlil jednu v\u011btu za druhou. V\u00edm, \u017ee jsi v\u011bd\u011bl, co ti \u0159\u00edk\u00e1m, v\u017edycky jsme si rozum\u011bli i beze slov. Ale tv\u016fj pohled byl podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Jako bys mi u\u017e nem\u011bl co \u0159\u00edct. Nevydr\u017eel jsem takov\u00fd pohled a ode\u0161el jsem. Zat\u00edm jen do sv\u00e9ho pokoje, ale o p\u00e1r des\u00edtek minut pozd\u011bji i z tv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n<div>Mezit\u00edm, co jsi byl kdesi venku, respektive kdesi s n\u00ed, jsem si sbalil v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 budu v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b pot\u0159ebovat. Bylo to celkem jednoduch\u00e9, skoro v\u0161echno bylo je\u0161t\u011b v kufrech, minul\u00fd den jsme se toti\u017e vr\u00e1tili z tour, a to posledn\u00ed, co se mi ve\u010der po n\u00e1vratu dom\u016f cht\u011blo, bylo vybalovat si v\u011bci. Te\u010f jsem byl r\u00e1d, \u017ee jsem v\u011bt\u0161inu \u010dasu tak l\u00edn\u00fd.<\/div>\n<div>Tolik jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e budeme doma a nebudeme nic d\u011blat. Koncerty jsou sice super, stejn\u011b jako ty bych nevym\u011bnil tuhle pr\u00e1ci za \u017e\u00e1dnou jinou na sv\u011bt\u011b. Miluji, kdy\u017e m\u016f\u017eu b\u00fdt na podiu p\u0159ed tis\u00edci fanynek a hr\u00e1t na kytaru, ale je to tak\u00e9 dost vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Ka\u017ed\u00fd den v jin\u00e9m m\u011bst\u011b, bydlen\u00ed v tourbuse, v\u011b\u010dn\u00e9 d\u00e1v\u00e1n\u00ed rozhovor\u016f a focen\u00ed. Ale je to n\u00e1\u0161 \u017eivot.<\/div>\n<div>T\u011b\u0161il jsem se, \u017ee se budeme cel\u00e9 dny v\u00e1let u televize, setk\u00e1vat se s na\u0161imi spole\u010dn\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, d\u011blat party a prost\u011b si u\u017e\u00edvat p\u00e1r vz\u00e1cn\u00fdch t\u00fddn\u016f volna.<\/div>\n<div>Ale te\u010f to budu j\u00e1, kdo na\u0161e cesty rozd\u011bl\u00ed. Napadlo t\u011b v\u016fbec n\u011bkdy, \u017ee by se n\u011bco takov\u00e9ho mohlo st\u00e1t?<\/p>\n<\/div>\n<div>Zavolal jsem si na\u0161eho \u0159idi\u010de, kter\u00fd je tu pro n\u00e1s 24 hodin denn\u011b a nechal se odv\u00e9zt do Berl\u00edna. Zarezervoval jsem si tam na p\u00e1r dn\u016f pokoj v jednom z hotel\u016f a za\u010dal si hledat podn\u00e1jem. Alespo\u0148 na dobu, ne\u017e se zase vr\u00e1t\u00edme do studia nebo vyjedeme na turn\u00e9.<\/div>\n<div>Sice jsem nev\u011bd\u011bl, jak to v\u0161echno s\u00e1m zvl\u00e1dnu, v\u016fbec jsem nem\u011bl p\u0159edstavu, co v\u0161echno budu muset za\u0159\u00eddit a co budu s\u00e1m v tom ciz\u00edm velkom\u011bst\u011b, kde nikoho nezn\u00e1m, d\u011blat, ale prost\u011b jsem nemohl z\u016fstat ve stejn\u00e9m dom\u011b jako ty, byla by to je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed muka, ne\u017e b\u00fdt od tebe daleko. Kdy\u017e tak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, je\u0161t\u011b nikdy jsme nebyli v\u00edc jak p\u00e1r hodin bez sebe.<\/p>\n<\/div>\n<div><em>Ich will da nicht allein sein<br \/>Lass uns gemeinsam<br \/>In die Nacht<br \/>Irgendwann werd es Zeit sein<br \/>Lass uns gemeinsam<br \/>In die Nacht<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Najednou jsem byl bez toho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka v m\u00e9m \u017eivot\u011b, i bez v\u0161ech ostatn\u00edch. V\u00edm, \u017ee to bylo moje rozhodnut\u00ed, ale tys m\u011b k n\u011bmu sv\u00fdm zp\u016fsobem vlastn\u011b donutil. Necht\u011bl jsem vid\u011bt tu holku, necht\u011bl jsem se s n\u00ed sezn\u00e1mit a d\u011blat, \u017ee mi nevad\u00ed a nebo dokonce p\u0159edst\u00edrat p\u0159\u00e1telstv\u00ed. To by bolelo je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc.<\/div>\n<div>Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem odjel, tak jsem z tisk\u00e1rny vyt\u00e1hl \u010dist\u00fd b\u00edl\u00fd pap\u00edr, vzal do ruky pero a napsal ti kr\u00e1tk\u00fd vzkaz.<\/p>\n<\/div>\n<div><em>V\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee jsi m\u011b tou v\u011btou ranil v\u00edc, ne\u017e kdybys m\u011b zast\u0159elil?<\/em><\/div>\n<div><em>Nem\u00e1 smysl tu d\u00e9le z\u016fst\u00e1vat. Jestli bude\u0161 cht\u00edt, na\u0161e cesty se zase st\u0159etnou. Ale kdy a kde &#8211; to z\u00e1le\u017e\u00ed jen na tob\u011b. Neodch\u00e1z\u00edm nav\u017edy.<\/em><\/div>\n<div><em>Tom<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Zanesl jsem ho k tob\u011b do pokoje. Po cel\u00e9m pokoji byly rozh\u00e1zen\u00e9 pootv\u00edran\u00e9 ta\u0161ky a kufry, taky sis je\u0161t\u011b nevybalil. Dal\u0161\u00ed z t\u00e9 obrovsk\u00e9 spousty v\u011bc\u00ed, ve kter\u00e9 jsme stejn\u00ed.<\/div>\n<div>Naposledy jsem se rozhl\u00e9dl mezi t\u011bmi \u010dty\u0159mi st\u011bnami, ve kter\u00fdch se ukr\u00fdv\u00e1 tv\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed, a naposledy jsem poc\u00edtil tvou jemnou v\u016fni, kter\u00e1 je t\u00edmto pokojem odjak\u017eiva prostoupena. Potichu jsem zav\u0159el dve\u0159e, se\u0161el ze schod\u016f a \u0161el \u010dekat na auto, kter\u00e9 za chv\u00edli, poprv\u00e9 v na\u0161em \u017eivot\u011b, rozd\u011bl\u00ed na\u0161e cesty.<\/div>\n<div>A\u010dkoli jsi je\u0161t\u011b v\u010dera na z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9m koncert\u011b na\u0161\u00ed tour tvrdil, \u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se na\u0161e cesty nikdy nerozd\u011bl\u00ed.<\/div>\n<div>Kolikr\u00e1t jsi mi tuhle v\u011btu opakoval? Je naprosto jedno, jestli to bylo na koncert\u011b, ve\u010der v tourbuse nebo doma. I j\u00e1 jsem v\u011b\u0159il, \u017ee my dva budeme po\u0159\u00e1d a nav\u017edy spolu. \u017de bude jedno, co budeme d\u011blat, kam pojedeme, a \u017ee bude jedno, jestli jsme st\u00e1le slavn\u00ed nebo ne. Myslel jsem si, \u017ee i kdyby se na\u0161e \u017eivoty od z\u00e1kladu zm\u011bnily, tak ta jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 se nikdy nezm\u011bn\u00ed a bude st\u00e1le stejn\u00e1, bude to, \u017ee my dva budeme st\u00e1le spolu.<\/p>\n<\/div>\n<div><em>Doch wenn wir gehen<br \/>Dann gehen wir nur zu zweit<br \/>Du bist alles was ich bin<br \/>Und alles was durch meine Adern flie\u00dft<br \/>Immer<\/em><\/div>\n<div><em>Werden wir uns tragen<br \/>Egal wohin wir fahren<br \/>Egal wie tief<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>A kr\u00e1tce na to, co jsi tuhle my\u0161lenku vyslovil poprv\u00e9, jsme spole\u010dn\u011b slo\u017eili In die Nacht. Bylo to tak spont\u00e1nn\u00ed a emotivn\u00ed. Sed\u011bli jsme vedle sebe na gau\u010di ve studiu, j\u00e1 m\u011bl na kl\u00edn\u011b kytaru a jen tak jsem si vybrnk\u00e1val. Sed\u00e1vali jsme takto \u010dasto, r\u00e1d ses na m\u011b d\u00edval, kdy\u017e hraju. Po chvilce jsem na\u0161el melodii, kter\u00e1 se mi docela l\u00edbila, tak jsem si ji hr\u00e1l a tys najednou za\u010dal zp\u00edvat slova, kter\u00e1 ti sama od sebe naskakovala v hlav\u011b. Tak vznikl ten song mluv\u00edc\u00ed za v\u0161e.<\/div>\n<div><em>A p\u0159ece se spletl&#8230;!<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div><em>Br\u00e1\u0161ko, jsi moje v\u0161echno, ale nevid\u00ed\u0161 to.<\/em><\/div>\n<div><em>M\u016fj \u010das vypr\u0161el &#8211; odch\u00e1z\u00edm&#8230;<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div><strong>autor: Axyk<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Axyk Ahoj, tohle je moje prvn\u00ed pov\u00eddka, kterou na tento blog pos\u00edl\u00e1m. Je to v\u00edcem\u00e9n\u011b na zkou\u0161ku, jak\u00fd to bude m\u00edt ohlas&#8230; \ud83d\ude09 Pokud budete m\u00edt chu\u0165, tak mi k tomu napi\u0161te n\u011bjak\u00e9 hodnocen\u00ed, co se v\u00e1m l\u00edbilo a co ne,<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/17\/so-naive\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13030","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13030","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13030"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13030\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13030"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13030"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13030"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}