{"id":13035,"date":"2009-11-17T16:00:00","date_gmt":"2009-11-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13004"},"modified":"2009-11-17T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-17T15:00:00","slug":"nemelo-se-to-stat-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/17\/nemelo-se-to-stat-7\/","title":{"rendered":"Nem\u011blo se to st\u00e1t 7."},"content":{"rendered":"
autor: Tenshi88<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Neodj\u00ed\u017ed\u011bj.“ Zak\u0148oural mu Bill zoufale do hol\u00e9 k\u016f\u017ee na krku.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee mus\u00edm.“ Odv\u011btil Tom stejn\u011b ti\u0161e, a je\u0161t\u011b v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Z\u016fstane\u0161 tu se mnou? Celou noc.“ Bill ho cht\u011bl m\u00edt u sebe ty posledn\u00ed okam\u017eiky. Pot\u0159eboval c\u00edtit jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1vali ve stejn\u00e9m souso\u0161\u00ed a ani jeden se necht\u011bl pohnout.<\/div>\n
„Tome…“ Bill \u0161eptal a sna\u017eil se vyj\u00e1d\u0159it slovy, co c\u00edtil. „Je to na\u0161e posledn\u00ed noc…“<\/div>\n
„Jo.“ Bil c\u00edtil, jak se bratrovo t\u011blo chv\u011bje a on s\u00e1m na tom nebyl jinak. „Nem\u016f\u017eeme…“ Tom se sna\u017eil z posledn\u00edch sil odolat kouzeln\u00e9 a\u017e t\u00ed\u017eiv\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e kolem nich.<\/div>\n
„Ka\u0161lu na to.“ P\u0159eru\u0161il bratr\u016fv pokus Bill a potichu dodal: „Dot\u00fdkej se m\u011b, Tome…“ A s\u00e1m vzal jeho dlan\u011b do sv\u00fdch.<\/p>\n<\/div>\n
Tom v\u00e1hav\u011b hladil Billovu tv\u00e1\u0159 a p\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe, \u017ee to nejde. To, \u017ee je jeho snaha marn\u00e1, pochopil v okam\u017eiku, kdy uc\u00edtil Billovy rty tak moc bl\u00edzko sv\u00fdm. Bill jako by c\u00edtil jeho v\u00e1h\u00e1n\u00ed, je nespojil v jedny. Po\u010dkal, a\u017e se bratr\u016fv dech zklidn\u00ed a nechal to rozhodnut\u00ed na n\u011bm. Tom se mu zahled\u011bl hluboce do o\u010d\u00ed a jemn\u011b sv\u00e9 rty ot\u0159el o ty jeho. Sly\u0161el to nap\u016fl \u00falevn\u00e9, a nap\u016fl slastn\u00e9 vydechnut\u00ed. Nic dal\u0161\u00edho Tom ned\u011blal, pomalu se odt\u00e1hl, po\u0159\u00e1d mu hled\u00edc do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“ Bill jen k\u00fdvl a p\u0159ekvapen\u011b zakn\u00edkal, kdy\u017e ho Tom prudce povalil do pe\u0159in. Te\u010f u\u017e bez z\u00e1bran a ostychu, si Tom probojov\u00e1val cestu do hlubin Billov\u00fdch \u00fast. A Bill se rozhodn\u011b nebr\u00e1nil. Vychutn\u00e1val si ka\u017edi\u010dk\u00fd dotek jeho jazyka a v\u00e1hav\u00fdch dlan\u00ed na sv\u00fdch z\u00e1dech. Tom se znovu odt\u00e1hl a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu tri\u010dko. To sam\u00e9 ud\u011blal Billovi. Ten se pousm\u00e1l.<\/div>\n
\n
„Chci, aby to jedin\u00e9, co bude\u0161 m\u00edt na sob\u011b, bylo tohle…“ Rukou p\u0159ejel po hladk\u00e9m povrchu medail\u00f3nku, a c\u00edtil, jak Tomovi prudce bije srdce.<\/div>\n
„A j\u00e1 chci tot\u00e9\u017e…“ zast\u0159en\u011b mu odpov\u011bd\u011bl Tom a pomalu sv\u00e9 ruce posouval k p\u00e1sku dr\u017e\u00edc\u00edmu Billovy kalhoty. P\u0159itom nech\u00e1val druhou dla\u0148 putovat po jeho hebk\u00e9 k\u016f\u017ei na b\u0159i\u0161e. „Bo\u017ee, jsi tak n\u00e1dhern\u00fd…“ Tom se zaj\u00edkal a pozoroval svou dla\u0148. Pot\u0159eboval se ho dot\u00fdkat. Dr\u00e1\u017ediv\u011b pomalu stahoval \u00fazk\u00e9 kalhoty z Billov\u00fdch bok\u016f. Bill ho p\u0159i tom po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed up\u0159en\u011b pozoroval a neubr\u00e1nil se slastn\u00e9mu vydechnut\u00ed, kdy\u017e jeho kalhoty skon\u010dily na zemi, Tom zam\u011b\u0159il pozornost na jeho \u010dernou hv\u011bzdu. V\u011bd\u011bl, \u017ee Toma fascinovala u\u017e tehdy. A Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je tam jeho k\u016f\u017ee citliv\u011bj\u0161\u00ed, proto ji neust\u00e1le dr\u00e1\u017edil sv\u00fdmi rty.<\/p>\n<\/div>\n
„Sundej mi to…“ Bill se netrp\u011bliv\u011b zavrt\u011bl a Tom mu pomal\u00fdm pohybem st\u00e1hl posledn\u00ed kousek oble\u010den\u00ed. M\u011bl chu\u0165 l\u00edbat ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho t\u011bla. To u\u017e se ale nenechav\u00e9 dlan\u011b dob\u00fdvaly pod jeho vlastn\u00ed kalhoty s jedin\u00fdm c\u00edlem. A za chv\u00edli u\u017e oba chlapci le\u017eeli na boku a propalovali se chtiv\u00fdmi pohledy. Te\u010f to byl Tom, kdo vzal bratrovu dla\u0148 do sv\u00fdch. Polo\u017eil si ji na ploch\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko a pomal\u00fdmi pohyby ji posouval n\u00ed\u017e. Bill vydechl, kdy\u017e dos\u00e1hla sv\u00e9ho c\u00edle. Tom\u016fv pohled byl te\u010f spaluj\u00edc\u00ed. Stiskl ho a Tom\u016fv tlumen\u00fd vzdech zachytil sv\u00fdmi \u00fasty.<\/div>\n
„U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, jak \u00fa\u017easn\u011b l\u00edb\u00e1\u0161?“ Tomovy boky sebou \u0161kubly, kdy\u017e vydechoval jednotliv\u00e1 slova a z\u00e1rove\u0148 c\u00edtil, jak se Billova nenechav\u00e1 dla\u0148 pohybuje pravideln\u011b v jeho kl\u00edn\u011b. Bill se mu d\u00edval hluboce do o\u010d\u00ed, v\u011bdom si, \u017ee Tom ztr\u00e1c\u00ed sebekontrolu. L\u00edbilo se mu to. Sklonil hlavu a dr\u00e1\u017ediv\u00fdm pohybem jazyka ol\u00edzl bratrovu bradavku. Z\u0159eteln\u011b sly\u0161el, jak sebou Tomovu t\u011blo cuklo, a kdy\u017e to zopakoval s druhou, kterou dr\u00e1\u017edil piercingem, stiskl ho pevn\u011bji. Tom to nevydr\u017eel. Jeho t\u011blo prohr\u00e1lo v boji s Billov\u00fdm jazykem a \u0161ikovnou dlan\u00ed. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 bolestiv\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, sta\u010dil Tom zaregistrovat, jak se druh\u00e1 Billova dla\u0148 dostala do oblasti vlastn\u00edho vzru\u0161en\u00e9ho kl\u00edna a Bill uspokojuj\u00edc s\u00e1m sebe, tlumen\u011b vydechl, ne\u017e se pevn\u011b stiskl a i jeho v\u00ed\u010dka poklesla pod siln\u00fdm n\u00e1porem slasti. Jejich t\u011bla se t\u0159\u00e1sla a t\u00e9m\u011b\u0159 lepila k sob\u011b. Bill se automaticky natiskl je\u0161t\u011b v\u00edce k bratrovu t\u011blu a v\u00ed\u010dka u\u017e neotev\u0159el. Tom c\u00edtil na sv\u00e9 k\u016f\u017ei lehk\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Z\u016fstal celou noc vzh\u016fru, aby si zapamatoval tenhle okam\u017eik. Ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb Billovy k\u016f\u017ee a ka\u017ed\u00e9 jeho zamuml\u00e1n\u00ed ze span\u00ed. Vr\u00fdval si jeho kr\u00e1su pod k\u016f\u017ei, aby byl schopen si vybavit ka\u017ed\u00fd detail. Tohle bylo na dlouhou dobu naposledy, co ho vid\u00ed. Po tv\u00e1\u0159i se mu skoulelo p\u00e1r drobn\u00fdch slzi\u010dek, kdy\u017e naposledy pol\u00edbil bratrovo odhalen\u00e9 rameno. Potichu na\u010dm\u00e1ral na kousek pap\u00edrku kr\u00e1tk\u00fd vzkaz a s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem opustil pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ zamumlal Bill je\u0161t\u011b rozespale pomalu otev\u0159el o\u010di. Nech\u00e1pav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co je dnes za den. Pod\u00edval se na hodiny. „Ne.“ Vydechl \u0161okovan\u011b a nech\u00e1pal, pro\u010d ho Tom nevzbudil. My\u0161lenka na to, \u017ee se s n\u00edm ani nerozlou\u010dil, byla skli\u010duj\u00edc\u00ed. N\u011bkolik okam\u017eik\u016f sed\u011bl na posteli, ne\u017e mu pohled padl na mal\u00fd pap\u00edrek na stolku. Kdy\u017e ho p\u0159el\u00e9tl o\u010dima, ruce se mu t\u0159\u00e1sly. „Necht\u011bl jsem t\u011b budit. Spal jsi tak sladce, nesnesl bych to lou\u010den\u00ed. Promi\u0148, br\u00e1\u0161ko…“<\/em> P\u0159i posledn\u00edch slovech se mu rozt\u0159\u00e1sla brada a on musel prudce mrkat. U\u017e necht\u011bl bre\u010det, ale p\u00e1r zbloudil\u00fdch slzi\u010dek si na\u0161lo cestu a\u017e ke koutk\u016fm jeho rt\u016f.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se po pokoji. Bylo tu tak pr\u00e1zdno. Naplno na n\u011bj dolehla skute\u010dnost, \u017ee je zase s\u00e1m. V\u00e1hav\u011b zvedl pohled a ten mu padl na telefon le\u017e\u00edc\u00ed na stolku. Pohl\u00e9dl na hodiny a uv\u011bdomil si, \u017ee te\u010f u\u017e Tom bude v letadle. Vy\u0165ukal automaticky dv\u011b slova, ne\u017e je smazal a nahradil je t\u0159emi. Bolelo to.<\/p>\n<\/div>\n
Tom nasedal do letadla s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem. Uvid\u00ed ho a\u017e za takovou dobu. Povzdechl si a v jednu chv\u00edli m\u011bl chu\u0165 se obr\u00e1tit a prost\u011b se vr\u00e1tit. Vr\u00e1tit se a… v hlav\u011b se mu m\u00edhaly my\u0161lenky a on v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed zapomenout. Za n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f to bude jen jeho bratr. Zb\u011b\u017en\u011b otev\u0159el p\u0159ijatou zpr\u00e1vu a slova m\u00e1m t\u011b r\u00e1d<\/em> jedn\u00edm stiskem smazal. S p\u0159edsevzet\u00edm nastoupil do letadla.<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edt\u00e1n\u00ed odbyl slovem „Ahoj“ a vpadnul do sv\u00e9ho pokoje. Hlavu schoval pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a sna\u017eil se probrat z t\u00e9 letargie. P\u0159ipadal si najednou pr\u00e1zdn\u00fd.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit…“ Jeho matka vpadla do pokoje bez zaklep\u00e1n\u00ed, jako v\u017edycky.<\/div>\n
„Mami, nech m\u011b b\u00fdt… sta\u010d\u00ed, \u017ee jste m\u011b i Billovi zni\u010dili \u017eivot, tak m\u011b u\u017e nech…“ A po tv\u00e1\u0159i se mu spustily slzy. Jeho matka si sedla k n\u011bmu na postel a pohladila ho po sev\u0159en\u00e9 ruce. Tom se zachv\u011bl, nebylo tak \u010dast\u00e9, aby mu projevovala takov\u00e9 emoce.<\/div>\n
„Jak\u00fd je?“ Tomovi chvilku trvalo, ne\u017e pochopil, na co se ho pt\u00e1. Up\u0159el na ni sv\u016fj zni\u010den\u00fd pohled.<\/div>\n
„Naprosto \u00fa\u017easn\u00fd.“ A j\u00e1 ho asi miluju<\/em>, dodal v duchu, ne\u017e mu v\u00ed\u010dka unaven\u011b klesla.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Tenshi88<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tenshi88 „Neodj\u00ed\u017ed\u011bj.“ Zak\u0148oural mu Bill zoufale do hol\u00e9 k\u016f\u017ee na krku. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee mus\u00edm.“ Odv\u011btil Tom stejn\u011b ti\u0161e, a je\u0161t\u011b v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itiskl. „Z\u016fstane\u0161 tu se mnou? Celou noc.“ Bill ho cht\u011bl m\u00edt u sebe ty posledn\u00ed okam\u017eiky.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[278],"tags":[],"class_list":["post-13035","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nemelo-se-to-stat"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13035","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13035"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13035\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13035"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13035"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13035"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}