{"id":13040,"date":"2009-11-16T17:00:00","date_gmt":"2009-11-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13009"},"modified":"2009-11-16T17:00:00","modified_gmt":"2009-11-16T16:00:00","slug":"za-stesti-zaplatis-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/16\/za-stesti-zaplatis-12\/","title":{"rendered":"Za \u0161t\u011bst\u00ed zaplat\u00ed\u0161! 12."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Ti\u0161e jako st\u00edn se pl\u00ed\u017eil nemocni\u010dn\u00edmi chodbami. Nik\u00fdm nevid\u011bn, dostal se a\u017e ke vchodu, av\u0161ak kdy\u017e u\u017e se radoval, jak se mu to v\u0161echno povedlo, dopadla mu na rameno \u010d\u00edsi ruka.<\/div>\n
„Kampak, mlad\u00fd pane?“<\/div>\n
V Billovi by se krve nedo\u0159ezal. Polekan\u011b sebou trhnul a oto\u010dil se, aby spat\u0159il dv\u011b podez\u0159\u00edvav\u00e9 o\u010di doktora, kter\u00fd m\u011bl na vr\u00e1tnici no\u010dn\u00ed. Jeho v\u011bci mu \u0161okem vypadly ze slabou\u010dk\u00fdch rukou a do tv\u00e1\u0159e se mu vhrnula provinil\u00e1 \u010derve\u0148.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1…“<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, jdeme zase zp\u00e1tky,“ promluvil doktor laskav\u00fdm, le\u010d d\u016frazn\u00fdm a pomal\u00fdm hlasem, jako by mluvil k p\u011btilet\u00e9mu d\u00edt\u011bti, chytil Billa pevn\u011b za ruku a zam\u00ed\u0159il s n\u00edm \u010delem vzad, vst\u0159\u00edc nemocni\u010dn\u00edm chodb\u00e1m. „Hezky jste se pro\u0161el, a te\u010f se vr\u00e1t\u00edte zp\u00e1tky, ano?“<\/div>\n
Bill se prudce zastavil.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl rozhodn\u011b hlavou. „P\u016fjdeme. Ale tam,“ oto\u010dil se na podpatku k v\u00fdchodu. Sebral v\u0161echny s\u00edly, kter\u00e9 v jeho hube\u0148ou\u010dk\u00e9m t\u011bl\u00ed\u010dku zb\u00fdvaly, a pokusil se doktorovi vytrhnout. Ale nepovedlo se mu to.<\/div>\n
„Ale no tak, pane Kaulitzi,“ sna\u017eil se mu doktor domluvit. „M\u011bjte p\u0159ece rozum. Nenu\u0165te m\u011b, abych v\u00e1m p\u00edchal uklid\u0148uj\u00edc\u00ed injekci nebo si na v\u00e1s zavolal posily. M\u011bl byste z toho mal\u00e9r, v\u011b\u0159te mi.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm v\u00e1m,“ p\u00edpl krotce Bill. „Ale mus\u00edm j\u00edt… Tom m\u00e1 poz\u00edt\u0159\u00ed soud a j\u00e1 tam mus\u00edm b\u00fdt s n\u00edm- „<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdychl si doktor a soucitn\u011b na Billa pohl\u00e9dl. V\u011bd\u011bl, s k\u00fdm m\u00e1 tu \u010dest, a co t\u00edm soudem Bill myslel. Bylo mu u\u017e t\u0159ia\u010dty\u0159icet let, av\u0161ak za to, \u017ee poslouch\u00e1 Tokio Hotel, a \u017ee je povzbuzuje, \u017ee jim pos\u00edl\u00e1 hlasy v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch sout\u011b\u017e\u00edch a chod\u00ed na jejich koncerty, se nestyd\u011bl. S\u00e1m hr\u00e1val v kapele, kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed, a rovn\u011b\u017e m\u00edval dvoj\u010de, dokud ho ten opilej \u010d\u016fr\u00e1k p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bti lety nep\u0159ejel. Sice ten kripl dodnes sed\u00ed ve v\u011bzen\u00ed, ale jeho o dv\u011b minuty mlad\u0161\u00edmu Michaelovi to \u017eivot nikdy nevr\u00e1t\u00ed. S\u00e1m z toho m\u011bl kolikr\u00e1t dodnes trauma, ale u\u017e se sebral z nejhor\u0161\u00edho a v jeho kari\u00e9\u0159e \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho psychiatra mu to pomohlo k tomu, aby se je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm dok\u00e1zal vc\u00edtit do lidsk\u00e9ho utrpen\u00ed.<\/div>\n
\n
Proto te\u010f Billovi rozum\u011bl tak dob\u0159e. Jemn\u011b, ale d\u016frazn\u011b ho dovedl do m\u00edstnosti vr\u00e1tnice, kde ho usadil do k\u0159esla. Neb\u00e1l se, \u017ee by jeho ost\u0159\u00ed\u017e\u00edmu zraku proklouzl n\u011bkdo, kdo se chce dostat do nemocnice, v noci tam nikdo nechodil. Hl\u00eddalo se sp\u00ed\u0161 kv\u016fli pokus\u016fm pacient\u016f o \u00fat\u011bk, jako se dnes o to pokusil Bill.<\/div>\n
„Dal by sis \u010daj?“ zeptal se. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee podv\u011bdom\u011b p\u0159e\u0161el na tyk\u00e1n\u00ed a ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f, postavil p\u0159ed Billa b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in \u0161\u00e1lek hork\u00e9ho siln\u00e9ho a hodn\u011b oslazen\u00e9ho \u010dern\u00e9ho \u010daje. Jemu sam\u00e9mu to pom\u00e1halo na nervy, p\u0159esto v\u0161ak pro jistotu do Billovy porce nen\u00e1padn\u011b k\u00e1pl p\u00e1r kapek utlumuj\u00edc\u00edho roztoku. Necht\u011bl Billa uspat, cht\u011bl v\u0161ak, aby pod vlivem p\u0159\u00edjemn\u00e9ho klidu zapomn\u011bl na sv\u016fj pl\u00e1n na \u00fat\u011bk. Skute\u010dn\u011b netrvalo dlouho a Bill se po p\u00e1r loc\u00edch tro\u0161ku uvolnil. Rozvalil se v k\u0159esle a m\u011bl pocit, \u017ee se ho zmoc\u0148uje p\u0159\u00edjemn\u00e1 mal\u00e1tnost. Ale \u010delo mu st\u00e1le br\u00e1zdila utr\u00e1pen\u00e1 vr\u00e1ska, jak si d\u011blal o Toma obavy.<\/div>\n
„Neboj, dopadne to dob\u0159e,“ ujistil ho doktor, jako by mu \u010detl my\u0161lenky.<\/div>\n
Bill smutn\u011b zavrt\u011bl svou kr\u00e1snou hlavou.<\/div>\n
„Ne… ur\u010dit\u011b se jim n\u011bjak povede soudce zmanipulovat,“ nam\u00edtl. „Maj\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost ubl\u00ed\u017eit zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159i jen proto, \u017ee to vyvol\u00e1 medi\u00e1ln\u00ed poprask!“ vyjekl rozzloben\u011b.<\/div>\n
„Ten u\u017e se d\u00e1vno spustil,“ pousm\u00e1l se chmurn\u011b doktor, a zazubil se, kdy\u017e vid\u011bl Billovo nech\u00e1pav\u011b zdvi\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed. „No co, nemus\u00ed v\u00e1s poslouchat jenom t\u0159in\u00e1cti a\u017e patn\u00e1ctilet\u00e9 sle\u010dny,“ dodal na vysv\u011btlenou. „M\u00e1m doma v\u0161echna va\u0161e c\u00e9d\u00e9\u010dka a nevynechal jsem jedin\u00fd koncert v N\u011bmecku,“ zamrkal spiklenecky a m\u011bl co d\u011blat, aby se nerozesm\u00e1l nahlas p\u0159i pohledu na Bill\u016fv vykulen\u00fd obli\u010dej, kde se po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed \u0161okov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed za\u010dalo m\u011bnit v nepokrytou radost.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d, \u017ee n\u00e1s poslouch\u00e1 v\u00edc lid\u00ed!“ vyjekl s nepokryt\u00fdm nad\u0161en\u00edm, pak ale zase posmutn\u011bl. „V tom p\u0159\u00edpad\u011b asi v\u00edte, pro\u010d tady jsem, i kdyby v\u00e1m to ta pan\u00ed doktorka, co byla dnes u m\u011b, ne\u0159ekla.“<\/div>\n
„V\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl smutn\u011b l\u00e9ka\u0159. „Pokou\u0161el ses o sebevra\u017edu kv\u016fli t\u011bm holk\u00e1m. Rozum\u00edm ti, taky m\u00e1m leckdy chu\u0165 se v\u0161\u00edm t\u00edm tady prost\u011b seknout a m\u00edt sv\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd klid. Jen\u017ee pak si uv\u011bdom\u00edm, co v\u0161echno bych t\u00edm zp\u016fsobil, komu v\u0161emu bych chyb\u011bl. Mamce, ta\u0165kovi, p\u0159\u00e1tel\u016fm… nem\u016f\u017eu to prost\u011b ud\u011blat, mus\u00edm v sob\u011b naj\u00edt s\u00edlu, kter\u00e1 mi pom\u016f\u017ee se s t\u00edm v\u0161\u00edm vyrovnat. A ty ji v sob\u011b taky m\u00e1\u0161, v\u011b\u0159 mi. Tady,“ dodal a zlehka se dotkl dlan\u00ed m\u00edsta, kde bu\u0161ilo Billovo srdce.<\/div>\n
Bill si smutn\u011b povzdychl.<\/div>\n
„Kdy\u017e ale… j\u00e1 chci b\u00fdt u Toma… je mi bez n\u011bj tak smutno… a mus\u00edm b\u00fdt u toho sly\u0161en\u00ed,“ rozhodil rukama. „Mus\u00edm tam b\u00fdt, jako jeho opora! Jinak to nedopadne dob\u0159e.“<\/div>\n
„Neboj se, Bille,“ polo\u017eil mu doktor ruku na rameno. „Ur\u010dit\u011b to bude dobr\u00fd. Na Toma toho bylo moc, jednal v afektu… A David je dobr\u00fd mana\u017eer, za\u0159\u00edd\u00ed dobr\u00e9ho pr\u00e1vn\u00edka. V\u011b\u0159 mi… Ch\u00e1pu t\u011b, ale mus\u00ed\u0161 tady z\u016fstat. Alespo\u0148 dokud neusoud\u00edme, \u017ee je \u010das t\u011b propustit k dom\u00e1c\u00edmu l\u00e9\u010den\u00ed. Nerad ti to \u0159\u00edk\u00e1m, ale n\u011bkolik dn\u00ed tady z\u016fstat je\u0161t\u011b mus\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill zdrcen\u011b sklopil hlavu. U\u017e se nebr\u00e1nil, ze zarudl\u00fdch o\u010d\u00ed mu v\u0161ak za\u010daly zvolna kanout slzy. Za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, \u017ee odsud se nedostane. A to si v jednu chv\u00edli myslel, \u017ee tenhle soucitn\u00fd doktor by mu nakonec mohl k \u00fat\u011bku dopomoci. Jen\u017ee jak to vypad\u00e1, nem\u00e1 tady sebemen\u0161\u00ed \u0161anci…<\/div>\n
„Ale jestli chce\u0161… asi ti to zas tolik nepom\u016f\u017ee, ale… m\u016f\u017eu na ten soud j\u00edt j\u00e1,“ navrhl doktor. „V kapse bych m\u011bl mobil. Na za\u010d\u00e1tku soudu bych ho zapnul, vyto\u010dil bych hovor pro tebe… ty bys to vzal a mohl bys poslouchat. Asi toho moc sly\u0161et nebude, ale – „<\/div>\n
Zbytek jeho slov umlknul v Billov\u011b prudk\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„To… to mysl\u00edte… v\u00e1\u017en\u011b?“ \u0161pitl nejist\u011b a v\u00e1hav\u011b up\u0159el na doktora nesm\u011bl\u00fd pohled sv\u00fdch temn\u011b hn\u011bd\u00fdch uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm,“ pousm\u00e1l se l\u00e9ka\u0159. Za ty roky, co Tokio Hotel poslouchal, mu Bill p\u0159irostl k srdci ze v\u0161ech nejv\u00edc. Snad to bylo t\u00edm, \u017ee mu tak moc p\u0159ipom\u00ednal jeho sam\u00e9ho v mlad\u0161\u00ed podob\u011b… „Nev\u00edm ale, jestli bude n\u011bco sly\u0161et, proto\u017ee ofici\u00e1ln\u011b to takhle odposlouch\u00e1vat nesm\u00edm a v t\u00fd kapse to asi nebude to prav\u00e9 o\u0159echov\u00e9, ale t\u0159eba n\u011bco usly\u0161\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„A pokud ne, tak mi to hned po n\u00e1vratu budete vypr\u00e1v\u011bt,“ vydechl Bill a na rtech mu p\u0159itom u\u017e m\u00edsto smutku pohr\u00e1val jeho typick\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e d\u011btsky nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Tedy… \u017ee ano?“ ujistil se.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano,“ p\u0159ik\u00fdvl mu\u017e a dopil zbytek \u010daje. Nevydr\u017eel a musel se usm\u00e1t, kdy\u017e vid\u011bl, jak se v Billov\u011b obli\u010deji objevila up\u0159\u00edmn\u00e1 radost a i cosi jako n\u00e1znak uklidn\u011bn\u00ed se, kter\u00fd v\u0161ak nem\u011bly na sv\u011bdom\u00ed kapky, n\u00fdbr\u017e \u0161\u0165astn\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Bude to dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli je\u0161t\u011b Billa zamy\u0161len\u011b pozoroval, ne\u017e kone\u010dn\u011b zaznamenal, \u017ee se chlapci za\u010d\u00ednaj\u00ed kl\u00ed\u017eit o\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu jeho zaje\u010d\u00ed \u00famysly u\u017e definitivn\u011b rozmluvil. Necht\u011bl, aby to vyzn\u011blo egoisticky nebo tak n\u011bjak podobn\u011b, ale byl hrd\u00fd na to, \u017ee se mu povedlo vzbudit v jeho tolikalet\u00e9m obl\u00edbenci takovouhle d\u016fv\u011bru. Ano, vid\u011bl v t\u011bch sametov\u00fdch o\u010d\u00edch, \u017ee mu Bill v\u011b\u0159\u00ed. A to ho h\u0159\u00e1lo u srdce snad ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ promluvil ti\u0161e a m\u011bkce Billa uchopil kolem ramen. Nechal ho, aby na n\u011bj p\u0159enesl skoro celou svoji mu\u0161\u00ed v\u00e1hu a vedl ho temn\u00fdmi chodbami na pokoj. Byl p\u0159itom velice r\u00e1d, \u017ee cestou nepotkali sestru. Dnes m\u011bla no\u010dn\u00ed sle\u010dna K\u00fchnov\u00e1, a jak ji doktor znal, ur\u010dit\u011b sed\u00ed v sestern\u011b u no\u0165asu a bu\u0161\u00ed si n\u011bco do icq. V tomhle sm\u011bru byla celkem nespolehliv\u00e1, proto\u017ee byla je\u0161t\u011b dost mlad\u00e1 a byla tu teprve kr\u00e1tce, tak\u017ee ji v duchu ani nenapadlo, \u017ee by n\u011bkdo z pacient\u016f mohl m\u00edt my\u0161lenky na \u00fat\u011bk. Ale jinak byla mil\u00e1 a p\u0159\u00edjemn\u00e1.<\/div>\n
L\u00e9ka\u0159 si \u00falevn\u011b vydechl, kdy\u017e za nimi nesly\u0161n\u011b zaklaply dve\u0159e pokoje, a opatrn\u011b Billa ulo\u017eil do postele. V\u0161iml si, \u017ee chlapec jej u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1. Pe\u010dliv\u011b ho zakutal do pe\u0159iny, kterou mu vyt\u00e1hl a\u017e po bradu, a naslouchaj\u00edc klidn\u00e9mu oddechov\u00e1n\u00ed, chvilku Billa pozoroval.<\/div>\n
„Neboj, dopadne to dob\u0159e,“ ujistil ho \u0161eptem, ne\u017e nik\u00fdm nevid\u011bn opustil pokoj a vr\u00e1til se zp\u011bt do vr\u00e1tnice…<\/p>\n<\/div>\n
„Tom\u00ed\u00ed\u00ed!“ vyjekl Bill \u0161tastn\u011b n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne. Zrovna dosn\u00eddal, venku sv\u00edtilo slun\u00ed\u010dko a jemu docela i chutnalo, a po v\u010derej\u0161ku za\u010d\u00ednal m\u00edt pocit, \u017ee se snad v\u0161echno skute\u010dn\u011b obr\u00e1t\u00ed k lep\u0161\u00edmu. Pomohl mu jak rozhovor s Meredith, tak no\u010dn\u00ed rozhovor s on\u00edm star\u0161\u00edm l\u00e9ka\u0159em, jeho\u017e jm\u00e9no dosud nezjistil. Poslu\u0161n\u011b spolykal p\u00e1r tabletek, bez probl\u00e9m\u016f si nechal zm\u011b\u0159it krevn\u00ed tlak a pak u\u017e jen vy\u010dk\u00e1val, dokud se mu nesplnilo to, o \u010dem se mu t\u011bsn\u011b p\u0159ed probuzen\u00edm zd\u00e1lo. A skute\u010dn\u011b to p\u0159i\u0161lo, netrvalo toti\u017e dlouho a dve\u0159e pokoje se otev\u0159ely a v nich st\u00e1l Tom. Bill vysko\u010dil z postele a radostn\u011b se mu vrhl do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„L\u00e1sko moje… tolik se mi st\u00fdskalo,“ vydechl mu radostn\u011b do ucha.<\/div>\n
„Mn\u011b taky, brou\u010dku,“ ujistil ho Tom a pevn\u011b ho objal. Hodlal tady s Billem str\u00e1vit cel\u00fd den, nev\u011bd\u011bl, jestli to toti\u017e nen\u00ed naposledy. Z\u00edtra bude soud a jak m\u00e1 on v\u011bd\u011bt, \u017ee se to v\u0161echno neobr\u00e1t\u00ed ve prosp\u011bch t\u00e9 zrzav\u00e9 \u010dubky a \u017ee on s\u00e1m z\u00edtra touhle dobou nebude sed\u011bt za m\u0159\u00ed\u017eemi?<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd den si spokojen\u011b pov\u00eddali. Tom s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak Billova po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed v\u010derej\u0161\u00ed vzpurnost v\u016f\u010di doktor\u016fm \u00fapln\u011b vymizela a nahradila ji a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 krotkost, hlavn\u011b, kdy\u017e se na n\u011b p\u0159i\u0161el pod\u00edvat jeden star\u0161\u00ed mu\u017e. Tom ho v\u016fbec neznal, jenom zjistil, \u017ee se podle jmenovky jmenuje Manfred Schwarz, ale Bill vypadal, jako by mu p\u0159i\u0161el mnohalet\u00fd kamar\u00e1d. Rad\u0161i se rozhodl to ne\u0159e\u0161it, v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e p\u0159ijde ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das, tak mu jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka ur\u010dit\u011b vysv\u011btl\u00ed, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se na postavu v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti a titulem MUDr, tv\u00e1\u0159\u00ed tak mile a p\u0159\u00e1telsky. Ten doktor mu dokonce i povolil z\u016fstat o skoro celou hodinu d\u00e9le, ne\u017e jsou povolen\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 dnes ve\u010der no\u010dn\u00ed a \u017ee mu pocit, \u017ee m\u00e1 Bill spole\u010dnost, rozhodn\u011b vadit nebude. Naopak, ve chv\u00edli, kdy Tom u\u017e pl\u00e1noval odej\u00edt, se doktor vr\u00e1til k nim do pokoje s voz\u00edkem, na n\u011bm\u017e byla konvice s \u010dajem, t\u0159i hrn\u00ed\u010dky a tal\u00ed\u0159ek se su\u0161enkami. Spole\u010dn\u011b si pov\u00eddali je\u0161t\u011b dost dlouhou dobu a Tom kone\u010dn\u011b zjistil, \u017ee se jedn\u00e1 o jejich dlouholet\u00e9ho fanou\u0161ka, kter\u00fd je sice zbo\u017e\u0148oval, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak ji\u017e m\u011bl ve sv\u00fdch letech hrdost, kter\u00e1 mu, spolu se \u017eivotn\u00edmi zku\u0161enostmi, br\u00e1nila vyv\u00e1d\u011bt fanaticko hysterick\u00e9 sc\u00e9ny, co\u017e z n\u011bj d\u011blalo neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. Nakonec Tom ode\u0161el a\u017e ve chv\u00edli, kdy mu Bill bezstarostn\u011b usnul na rameni, a Manfred ho \u0161el doprovodit a\u017e k v\u00fdchodu, p\u0159i\u010dem\u017e se nakonec mezi dve\u0159mi je\u0161t\u011b na del\u0161\u00ed dobu zakecali, a ani jednoho z nich to neunavovalo.<\/p>\n<\/div>\n
V Billov\u011b pokoji se v\u0161ak mezit\u00edm d\u011bla zm\u011bna. Jeho pln\u00e9 rty, zvln\u011bn\u00e9 do \u00fasm\u011bvu, zp\u016fsoben\u00e9ho blahod\u00e1rn\u00fdm odpo\u010dinkem, se najednou st\u00e1hly v jednu p\u0159\u00edmou linku a p\u016fvabn\u00e1 hlava se n\u011bkolikr\u00e1t trhan\u011b p\u0159eto\u010dila ze strany na stranu. \u0158asy, sp\u00e1nkem slepen\u00e9 k sob\u011b, se n\u011bkolikr\u00e1t zachv\u011bly a kdo by dok\u00e1zal vid\u011bt skrz v\u00ed\u010dko, vid\u011bl by, jak se Billovy o\u010di prot\u00e1\u010dej\u00ed v sloup, a\u017e to vypadalo, \u017ee m\u00e1 jenom b\u011blmo a \u017e\u00e1dn\u00e9 duhovky. Posl\u00e9ze za\u010dal \u0161kubat i cel\u00fdm t\u011blem, na jeho \u010dele vyra\u0161il hork\u00fd pot a ze rt\u016f unikl tich\u00fd n\u00e1\u0159ek, kter\u00fd se posl\u00e9ze za\u010dal m\u011bnit v prosebn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky.<\/div>\n
„Ne… pros\u00edm… pros\u00edm, ne… Tomi!“<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l v p\u0159epln\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti. Vedle n\u011bj st\u00e1l s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem doktor Schwarz, v kapse n\u011bco zap\u00ednal… a vep\u0159edu, na lavici ob\u017ealovan\u00fdch, sed\u011bl Tom. Bylo vid\u011bt, jak je nerv\u00f3zn\u00ed, byl bled\u00fd jako sama Smrt, ruce se mu klepaly. A vedle soudce sed\u011bla d\u00edvka s dlouh\u00fdmi, zrzav\u00fdmi vlasy, pronikav\u00fdma zelen\u00fdma o\u010dima, z nich\u017e j\u00ed \u0161lehala posm\u011b\u0161n\u00e1 \u0161kodolibost, kdykoliv pohl\u00e9dla Tomov\u00fdm sm\u011brem, a na rtech m\u011bla strupy po r\u00e1n\u011b p\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ vydechl ti\u0161e Bill. Cht\u011bl j\u00edt za bratrem, ale kolem n\u011bj bylo stra\u0161n\u011b moc lid\u00ed a on se skrz ten dav nedok\u00e1zal prorvat. Na okam\u017eik ho napadlo, jak\u00e9 to mus\u00ed b\u00fdt pro fanynky, kter\u00e9 doraz\u00ed na koncert mezi posledn\u00edmi a cht\u011bj\u00ed tak\u00e9 n\u011bco vid\u011bt, p\u0159ipadal si te\u010f jako jedna z nich.<\/em><\/div>\n
„…a t\u00edmto rozhoduji,“ zah\u0159m\u011bl soudc\u016fv hlas, a Bill s hr\u016fzou zjistil, \u017ee mu vlasy n\u00e1hle zrudly, a\u017e je m\u011bl ve stejn\u00e9m odst\u00ednu, jako obvi\u0148uj\u00edc\u00ed d\u00edvka. „\u017de ob\u017ealovan\u00fd Tom Kaulitz je odsouzen na deset let za m\u0159\u00ed\u017eemi z d\u016fvodu ubl\u00ed\u017een\u00ed na zdrav\u00ed s trval\u00fdmi n\u00e1sledky! Proti soudn\u00edmu verdiktu nelze podat \u017e\u00e1dn\u00e9 odvol\u00e1n\u00ed, a pokud zdravotn\u00ed probl\u00e9my posti\u017een\u00e9 p\u0159etrvaj\u00ed, lze trest prodlou\u017eit a\u017e na do\u017eivot\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„NEEEEE!“ zaje\u010del Bill a do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy. Tolik se cht\u011bl rozeb\u011bhnout za bratrem, ale lidi kolem n\u011bj byli nepropustn\u00ed a doktor ho chytil za loket.<\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 tam j\u00edt… te\u010f ne… ale bude to dobr\u00fd, v\u011b\u0159 mi…“<\/em><\/div>\n
„Ne… ne… Tome!“ za\u010dal sebou Bill divoce \u0161kubat, ale marn\u011b, mohl pouze bezmocn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak Tom s pokorn\u011b sklopenou hlavou natahuje v sev\u0159en\u00ed dvou policist\u016f ruce, aby se mu kolem \u00fatl\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00ed zacvakla mraziv\u011b studen\u00e1 pouta.<\/em><\/div>\n
„Tome, ne! J\u00e1 jsem tady! Dopadne to dob\u0159e, n\u011bkde se stala chyba, tohle nem\u016f\u017eou…“<\/em><\/div>\n
M\u00edstnost v\u0161ak pro\u0165al zvuk kovu o kov, jak pouta do sebe zaklapla, a Bill vid\u011bl, jak Tom poslu\u0161n\u011b kr\u00e1\u010d\u00ed mezi policajty vst\u0159\u00edc v\u011bzen\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„NEEEEE!“<\/div>\n
Bill vylet\u011bl a\u017e do sedu. P\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal, vlasy se mu lepily do obli\u010deje a na prost\u011bradle byla znateln\u00e1 kalu\u017e jeho vlastn\u00edho potu. Trvalo n\u011bkolik minut, ne\u017e si dok\u00e1zal uv\u011bdomit, \u017ee se jednalo o pouh\u00fd sen. Tak neskute\u010dn\u011b \u017eiv\u00fd, tak neskute\u010dn\u011b re\u00e1ln\u00fd… A kdy\u017e se venku oslepiv\u011b zablesklo a vzduchem se rozlehl v\u00fdhru\u017en\u00fd zvuk hromu, Bill se boj\u00e1cn\u011b schoulil co nejbl\u00ed\u017e ke zdi a p\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu p\u0159es hlavu. B\u00e1l se jako nikdy. Naslouchal s\u00edl\u00edc\u00edmu \u0159evu bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se bou\u0159ky a jeho hlavou nev\u00ed\u0159ilo nic jin\u00e9ho, ne\u017e d\u011bsiv\u00e9 v\u00fdjevy ze snu a podle jeho podlomen\u00e9 psychiky krut\u00fd fakt, \u017ee Tom z\u00edt\u0159ek neustoj\u00ed. \u017de prohraje.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa & Bitter Ti\u0161e jako st\u00edn se pl\u00ed\u017eil nemocni\u010dn\u00edmi chodbami. Nik\u00fdm nevid\u011bn, dostal se a\u017e ke vchodu, av\u0161ak kdy\u017e u\u017e se radoval, jak se mu to v\u0161echno povedlo, dopadla mu na rameno \u010d\u00edsi ruka. „Kampak, mlad\u00fd pane?“ V Billovi by se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[262],"tags":[],"class_list":["post-13040","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-za-stesti-zaplatis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13040","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13040"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13040\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13040"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13040"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13040"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}