{"id":13043,"date":"2009-11-16T15:30:00","date_gmt":"2009-11-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13012"},"modified":"2009-11-16T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-16T14:30:00","slug":"hope-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/16\/hope-30\/","title":{"rendered":"Hope 30."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ za\u0161eptal mi do vlas\u016f, jak m\u011b po\u0159\u00e1d siln\u011b obj\u00edmal. Tulil si m\u011b k sob\u011b, l\u00edbal mou tv\u00e1\u0159, neust\u00e1le se m\u011b m\u011bkce dot\u00fdkal. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly drobn\u00e9 slzy. Lhal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee mn\u011b do pl\u00e1\u010de nebylo. Stalo se to v\u0161echno tak stra\u0161n\u011b rychle. P\u0159\u00edmo neskute\u010dnou rychlost\u00ed se m\u016fj \u017eivot \u00fapln\u011b obr\u00e1til, a mn\u011b to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pln\u011b nedoch\u00e1zelo.<\/div>\n
„\u010cemu?“ zeptal jsem se ti\u0161e. Bill se mi zad\u00edval hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tomuhle v\u0161emu. Jsi tady, tady se mnou. Nikdy jsem nev\u011b\u0159il, \u017ee by to mohlo takhle dopadnout. Byl jsem sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee odejde\u0161 a j\u00e1 z\u016fstanu s\u00e1m,“ smutn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 k m\u00fdm ramen\u016fm a op\u0159el se o m\u011b.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee z\u016fstanu,“ pohladil jsem jej po mokr\u00fdch vlasech. St\u00e1li jsme pod sprchou u\u017e n\u011bkolik minut, k myt\u00ed jsme se v\u0161ak zat\u00edm v\u016fbec nedostali. A ani jednomu n\u00e1m to nep\u0159ek\u00e1\u017eelo. Nepot\u0159ebovali jsme se m\u00fdt. Oba jsme byli vykoupan\u00ed. Sprcha byla jenom jakousi z\u00e1minkou, abychom mohli b\u00fdt spolu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ mumlal proti m\u00e9 k\u016f\u017ei. „Akor\u00e1t jsem m\u011bl strach, \u017ee t\u011b ztrat\u00edm,“ bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 sly\u0161et, \u017ee na v\u00e1s n\u011bkomu skute\u010dn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
Tyhle pocity jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nepoznal. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak\u00e9 to je, kdy\u017e m\u00e1 o v\u00e1s n\u011bkdo strach. Jak\u00e9 to je, kdy\u017e n\u011bkdo pot\u0159ebuje b\u00fdt s v\u00e1ma, proto\u017ee v\u00e1s m\u00e1 r\u00e1d. Jak\u00e9 to je, kdy\u017e c\u00edt\u00edte skute\u010dnou l\u00e1sku\u2026<\/div>\n
Pohled mi padl na vodn\u00ed kohoutek.<\/div>\n
Bylo to tak d\u00e1vno… p\u0159esto p\u0159esn\u011b v\u00edm, jak jsem se tehdy c\u00edtil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bratranec m\u011bl taky takov\u00fd kout. Akor\u00e1t m\u011bl kohoutek na vodu mnohem v\u00fd\u0161 a j\u00e1 na n\u011bj jako malej nemohl dos\u00e1hnout. Stav\u011bl jsem se na \u0161pi\u010dky, sk\u00e1kal jsem, ve snaze zato\u010dit n\u00edm, ale ne\u0161lo to. Byl jsem tak zoufal\u00fd. Zoufalstv\u00ed v\u0161ak bylo mnohem men\u0161\u00ed ne\u017e strach, kter\u00fd jsem c\u00edtil. Nem\u011bl jsem odvahu j\u00edt za bratrancem a po\u017e\u00e1dat jej, aby mi tu vodu pustil. Rad\u011bji jsem si p\u0159inesl z pokoje malou \u017eidli\u010dku, na kterou jsem nemotorn\u011b vylezl a tu vodu jsem si pustil s\u00e1m. Kdy\u017e jsem ji cht\u011bl vr\u00e1tit zp\u00e1tky, na vlhk\u00fdch dla\u017edi\u010dk\u00e1ch mi uklouzla noha a j\u00e1 jsem upadl. O\u0161kliv\u011b jsem se ude\u0159il do nohy. Nebyl tam nikdo, kdo by mi pomohl vst\u00e1t a pofoukal mou bol\u00edstku. Nikdo, kdo by m\u011b p\u0159itulil a sv\u00fdmi slovy m\u011b ujistil, \u017ee bude zase v\u0161echno dobr\u00e9. Nikdo\u2026<\/div>\n
Je\u0161t\u011b pevn\u011bji jsem se p\u0159itulil k Billovu h\u0159ejiv\u00e9mu t\u011blu. Tak moc jsem jej pot\u0159eboval m\u00edt u sebe. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, jak\u00fd by byl m\u016fj \u017eivot bez n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„T\u0159ese\u0161 se,“ sly\u0161el jsem jeho hlas, jakoby z d\u00e1lky. Byl jsem natolik zamy\u0161len\u00fd, \u017ee jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na to, \u017ee jsme je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ve spr\u0161e. „Po\u010dkej,“ Bill vypnul vodu, opatrn\u011b vy\u0161el z prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed a vzal do dlan\u00ed \u017eupan a velik\u00fd ru\u010dn\u00edk. „Zvedni ruce,“ popo\u0161el zp\u00e1tky ke mn\u011b s n\u011b\u017en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i,a kdy\u017e jsem tak ud\u011blal, pe\u010dliv\u011b m\u011b zabalil do \u017eupanu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „Je ti zima?“ vlhkou dlan\u00ed m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a omotal si kolem bok\u016f ru\u010dn\u00edk. Byla mi zima, ale ne takov\u00e1, abych to nezvl\u00e1dl. Necht\u011bl jsem mu p\u0159id\u011bl\u00e1vat zbyte\u010dn\u00fd starosti, a tak jsem jenom zavrt\u011bl hlavou. „Mamka by se m\u011bla ka\u017edou chvilku vr\u00e1tit. Pom\u016f\u017ee\u0161 mi s ve\u010de\u0159\u00ed?“ na kr\u00e1tkou chv\u00edli posmutn\u011bl, vz\u00e1p\u011bt\u00ed si v\u0161ak v\u0161iml m\u00e9ho ustaran\u00e9ho pohledu, a proto se usm\u00e1l. Bylo mi jasn\u00e9, pro\u010d byl najednou tak smutn\u00fd. M\u011bl strach o Hope…<\/div>\n
J\u00e1 jsem se c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b, dokonce mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, proto\u017ee jsem si d\u00e1val za vinu to, \u017ee jsme p\u0159i\u0161li p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Mo\u017en\u00e1 kdybych se osm\u011blil d\u0159\u00edv, nemusela by dopadnout takhle. Mo\u017en\u00e1, kdyby m\u011bla taky \u0161anci ut\u00e9ct, jako jsem m\u011bl i j\u00e1, ud\u011blala by tak… Oba jsme byli zav\u0159eni v kleci. Zat\u00edmco ona m\u011bla klec skute\u010dnou, pro m\u011b se klec\u00ed stal bratranc\u016fv d\u016fm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Simone se vr\u00e1tila asi o dv\u011b hodiny pozd\u011bji. S Billem jsme zat\u00edm stihli ud\u011blat ve\u010de\u0159i, dokonce n\u00e1m z\u016fstala chvilka i pro sebe. Sed\u011bli jsme na gau\u010di v ob\u00fdv\u00e1ku a jemn\u011b jsme se l\u00edbali. A\u017e p\u0159\u00edchod Simone, p\u0159eru\u0161il na\u0161i spole\u010dnou chvilku a ne p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159i\u0161la posmutn\u011bl\u00e1 s nejist\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Hope nesla v mal\u00e9m ko\u0161\u00ed\u010dku. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled do jejich o\u010d\u00ed, abych zjistil, \u017ee to z\u0159ejm\u011b nedopadlo dob\u0159e.<\/div>\n
„Tak co? Bude v po\u0159\u00e1dku, \u017ee ano?“ Bill se k n\u00ed p\u0159i\u0159\u00edtil s optimistick\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a l\u00e1skypln\u011b k sob\u011b mal\u00e9ho pejska p\u0159itulil. Jako by ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. Vzal ji do kuchyn\u011b a cestou j\u00ed \u0161eptal, \u017ee j\u00ed d\u00e1 nap\u00edt. Kdy\u017e jsme se Simone osam\u011bli, smutn\u011b jsem sklonil hlavu a \u010dekal jsem. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to necht\u011bla \u0159\u00edkat p\u0159ed Billem.<\/div>\n
„Doktor \u0159ekl, \u017ee to nevypad\u00e1 dob\u0159e. Je slab\u00e1, odm\u00edt\u00e1 jakoukoli potravu, dokonce nechce ani p\u00edt. \u0158ekl, \u017ee by jenom trp\u011bla. Je pr\u00fd velmi mal\u00e1 \u0161ance, \u017ee by se z toho dostala. \u0158ekl, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed ji\u2026“ najednou p\u0159estala mluvit a zhluboka si povzdechla.<\/div>\n
„Jak mal\u00e1 \u0161ance?“ zeptal jsem se ne\u0161\u0165astn\u011b. C\u00edtil jsem se za to v\u0161echno zodpov\u011bdn\u00fd. M\u011bl jsem to ud\u011blat d\u0159\u00edv. Kdybych jen tu\u0161il\u2026<\/div>\n
„To nev\u00edm. \u0158ekl, \u017ee malink\u00e1. Dal ji n\u011bjak\u00e9 injekce, ale tv\u00e1\u0159il se tak, jako by to d\u011blal jenom kv\u016fli tomu, \u017ee jsem tam byla s n\u00ed,“ smutn\u011b pohl\u00e9dla sm\u011brem ke kuchyni, odkud se oz\u00fdval Bill\u016fv hlas. „Nem\u016f\u017eu mu to \u0159\u00edct,“ op\u011bt pohl\u00e9dla na m\u011b. Nebyl jsem si jist\u00fd, zdali to zvl\u00e1dnu. Bylo mi z toho v\u0161eho na nic.<\/div>\n
Sklopil jsem pohled, ramena mi povadla a j\u00e1 stal p\u0159ed n\u00ed jako hromada ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edte, kdy\u017e m\u011b Bill na\u0161el, byl jsem na tom podobn\u011b jako Hope. Odm\u00edtal jsem s n\u00edm mluvit, necht\u011bl jsem se na n\u011bj ani pod\u00edvat. B\u00e1l jsem se \u00fapln\u011b v\u0161eho. V\u0161echno bylo pro m\u011b nov\u00e9, a tak jin\u00e9. Ale on to nevzdal. Nevzdal to se mnou, proto\u017ee mi cht\u011bl pomoct. M\u016f\u017eete mi v\u011b\u0159it, \u017ee ud\u011bl\u00e1 pro toho pejska cokoliv, jako to ud\u011blal i pro m\u011b, aby mi bylo l\u00edp. J\u00e1 mu tu nad\u011bji nevezmu. Je mi to l\u00edto, ale nem\u016f\u017eu,“ c\u00edtil jsem, jak se mi do o\u010d\u00ed derou slzy. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee alespo\u0148 te\u010f mus\u00edm b\u00fdt t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00edm, ale ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Tome,“ chytila m\u011b za ruku a lehk\u00fdm pohybem mi set\u0159ela slzu, kter\u00e1 mi st\u00e9kala po l\u00edci. „Nev\u00edm, kde ses tady vzal, ale pro m\u011b jsi z\u00e1zrakem,“ nic v\u00edc ne\u0159ekla, jenom m\u011b l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbila do vlas\u016f, je\u0161t\u011b jednou m\u011b pohladila po uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159i a \u0161la za Billem. Nedok\u00e1zal jsem se hnout. Po\u0159\u00e1d jsem \u0161okovan\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou st\u00e1la \u017eena, kter\u00e1 m\u011b je\u0161t\u011b ned\u00e1vno nedok\u00e1zala vyst\u00e1t\u2026 Jsi pro m\u011b z\u00e1zrakem\u2026<\/em><\/div>\n
„To ne,“ za\u0161eptal jsem sp\u00ed\u0161 pro sebe. „V\u00e1\u0161 syn je m\u00fdm z\u00e1zrakem…“<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Po ve\u010de\u0159i jsme se je\u0161t\u011b chvilku spole\u010dn\u011b d\u00edvali na televizi, ne\u017e n\u00e1m mamka pop\u0159\u00e1la dobrou noc a \u0161la si nahoru lehnout. Vypnul jsem televizi a nechal jsem pu\u0161t\u011bn\u00e9 jenom r\u00e1dio, ze kter\u00e9ho se ti\u0161e linuly pomal\u00e9 t\u00f3ny n\u011bjak\u00e9 p\u00edsn\u011b. Bylo \u00fapln\u011b jedno, co to bylo za p\u00edse\u0148, d\u016fle\u017eit\u00e9 bylo jenom to, \u017ee jsem se mohl kone\u010dn\u011b k Tomovi p\u0159itulit a naplno si u\u017e\u00edvat jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
„Sn\u011bdla n\u011bco?“ zeptal se m\u011b sp\u00ed\u0161 opatrn\u011b. Pohledem jsem sklouzl na mal\u00e9 klub\u00ed\u010dko, t\u0159esouc\u00ed se na Tomov\u011b b\u0159i\u0161e a bezmocn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nedok\u00e1zal j\u00ed pomoct, \u017ee?“ zeptal jsem se smutn\u00fdm hlasem. Tom m\u011b konej\u0161iv\u011b pol\u00edbil do vlas\u016f, a je\u0161t\u011b v\u00edce si m\u011b k sob\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n
„Nesm\u00edme to vzd\u00e1t,“ byl tak skv\u011bl\u00fd. Cht\u011bl m\u011b uklidnit a dodat mi s\u00edlu, abych v\u011b\u0159il, \u017ee to v\u0161echno dob\u0159e dopadne. Ale p\u0159i pohledu na Hope, kter\u00e1 zt\u011b\u017eka d\u00fdchala a neust\u00e1le se neklidn\u011b t\u0159\u00e1sla, mi bylo akor\u00e1t tak do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
„Chce\u0161 tancovat?“ p\u0159ekvapen\u011b jsem zvedl tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 jeho.<\/div>\n
„Myslels to v\u00e1\u017en\u011b?“ odpov\u011bd\u00ed mi bylo vesel\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou. Opatrn\u011b polo\u017eil Hope vedle sebe, vstal a nat\u00e1hl ke mn\u011b dlan\u011b. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. \u00dapln\u011b vyveden\u00fd z m\u00edry jsem jej n\u00e1sledoval doprost\u0159ed ob\u00fdv\u00e1ku. Chytil m\u011b kolem bok\u016f a j\u00e1 jsem se k n\u011bmu t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky p\u0159itulil. Dlan\u011b jsem polo\u017eil na jeho z\u00e1da a hlavou jsem se op\u0159el o jeho rameno. Nechal jsem se j\u00edm v\u00e9zt. Nem\u011bl jsem dost s\u00edly, a tak jsem jenom vn\u00edmal, jak m\u011b lehce houpe do rytmu p\u00edsn\u011b. Jeho v\u016fn\u011b a teplo, kter\u00e9 z n\u011bj vych\u00e1zelo, bylo t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, stra\u0161n\u011b moc t\u011b miluju, l\u00e1sko,“ vydechl mi do ucha a m\u011b v tu chv\u00edli steklo n\u011bkolik slz. Jak dlouho jsem na tuhle chv\u00edli \u010dekal?<\/div>\n
<\/div>\n
Simone ti\u0161e kr\u00e1\u010dela dol\u016f do kuchyn\u011b. Ne\u010dekan\u011b ji p\u0159epadl hlad, a tak se do kuchyn\u011b vkr\u00e1dala jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se boj\u00ed, \u017ee by ji mohli p\u0159istihnout rodi\u010de. Jako my\u0161ka proch\u00e1zela kolem ob\u00fdv\u00e1ku a rychle p\u0159ib\u011bhl k lednici, ze kter\u00e9 si vyt\u00e1hla hned n\u011bkolik dobrot. Spokojen\u00e1 a nesm\u00edrn\u011b nad\u0161en\u00e1 se vracela zp\u00e1tky nahoru, a u\u017e te\u010f se t\u011b\u0161ila, jak moc si pochutn\u00e1. V\u011bd\u011bla, \u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9, ale t\u011bmihle stavy si jist\u011b pro\u0161li snad v\u0161ichni.<\/div>\n
U dve\u0159\u00ed ob\u00fdv\u00e1ku v\u0161ak ne\u010dekan\u011b zastavila. Televize byla vypnuta, cel\u00fd pokoj osv\u011btlovalo jenom n\u011bkolik sv\u00ed\u010dek. Cel\u00fdm pokojem se nesla romantick\u00e1 melodie jist\u00e9 p\u00edsni\u010dky, do kter\u00e9 se pomalounku pohupovala dv\u011b t\u011bla. Simone m\u00e1lem vyk\u0159ikla p\u0159ekvapen\u00edm, kdy\u017e je uvid\u011bla. Byli k sob\u011b pevn\u011b p\u0159itulen\u00ed, tan\u010dili a l\u00edbali se. Myslela si, \u017ee se j\u00ed to v\u0161echno jenom zd\u00e1. O to v\u00edc, kdy\u017e spat\u0159ila Hope, kter\u00e1 sed\u011bla u sv\u00e9 misti\u010dky s j\u00eddlem a spokojen\u011b si hr\u00e1la s keksem ve tvaru kosti\u010dky\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem se, jako bych se vzn\u00e1\u0161el. Tom m\u011b dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, tan\u010dil se mnou a l\u00edbal m\u011b\u2026 Ach bo\u017ee, jak kr\u00e1sn\u011b l\u00edbal. P\u0159\u00e1l jsem si, aby ta chv\u00edle nikdy neskon\u010dila. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem op\u011btoval v\u0161echny jeho polibky. Byly tak lehk\u00e9. Ledva jsme se dot\u00fdkali rty.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee m\u011b u\u017e nikdy nepust\u00ed\u0161,“ zast\u00e9nal jsem do jeho rt\u016f.<\/div>\n
„Nikdy,“ vydechl, a j\u00e1 c\u00edtil, jak m\u011b zvedl do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Tan\u010dit v\u0161ak nep\u0159est\u00e1val. „Nikdy,“ zopakoval a n\u00e1dhern\u011b se usm\u00e1l. Musel jsem se usm\u00e1t taky. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd. V tu chv\u00edli pro m\u011b neexistovalo nic jin\u00e9ho. Jenom my dva a na\u0161e l\u00e1ska\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Uv\u011b\u0159il bys, \u017ee na n\u011bco \u010dek\u00e1m?
Uv\u011b\u0159il bys, \u017ee dr\u017e\u00edm noc pevn\u011b v rukou?
S\u00e1m v temnot\u011b
C\u00edt\u00edm ve sv\u00e9m nitru bolest
Jen ty m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 uzdravit<\/p>\n

Je to n\u011bco, co nem\u016f\u017eu sn\u00e9st
C\u00edt\u00edm se tak ochromen\u00fd
Nem\u016f\u017eu myslet na nic jin\u00e9ho
Ne\u017e na tebe
Ovl\u00e1d\u00e1\u0161 ka\u017ed\u00fd okam\u017eik
Jsi vzduch kolem m\u011b<\/p>\n

L\u00e1ska je ob\u010das osam\u011bl\u00e1 cesta
Jdu po\u0159\u00e1d d\u00e1l
A\u017e k okam\u017eiku, kdy bude\u0161 m\u016fj
Je to dlouh\u00e1 cesta
Tam, kde k sob\u011b pat\u0159\u00edme
Ale dojdeme tam brzo…<\/em><\/p>\n<\/div>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ za\u0161eptal mi do vlas\u016f, jak m\u011b po\u0159\u00e1d siln\u011b obj\u00edmal. Tulil si m\u011b k sob\u011b, l\u00edbal mou tv\u00e1\u0159, neust\u00e1le se m\u011b m\u011bkce dot\u00fdkal. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly drobn\u00e9 slzy. Lhal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee mn\u011b do pl\u00e1\u010de nebylo.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13043","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13043","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13043"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13043\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13043"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13043"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13043"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}