{"id":13060,"date":"2009-11-13T17:00:00","date_gmt":"2009-11-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13029"},"modified":"2009-11-13T17:00:00","modified_gmt":"2009-11-13T16:00:00","slug":"der-letzte-song-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/13\/der-letzte-song-2-2\/","title":{"rendered":"Der letzte song 2\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jako v\u00fdsm\u011bch na m\u011b v tu chvilku p\u016fsobilo moje \u017eivotn\u00ed heslo – \u017dij ka\u017edou vte\u0159inu.<\/div>\n
Ironie, ale to jsem tenkr\u00e1t p\u0159e\u0161el a opravdu \u017eil jen pro tu chv\u00edli. D\u00e1val jsem do ka\u017ed\u00e9ho polibku a doteku naprosto v\u0161echno a pod Andreasov\u00fdm veden\u00edm to \u0161lo samo…<\/p>\n<\/div>\n
Leb die sekunde<\/em><\/strong><\/div>\n
V\u00fdtah cinknul a vy\u0159\u00edtila se z n\u011bj v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbaj\u00edc\u00ed se dvojice, kter\u00e1 se pomalu prol\u00edbala a\u017e k Billovu pokoji. Na chvilinku p\u0159estali, ale jen proto, aby Bill mohl otev\u0159\u00edt. Jen co se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e, byl blon\u010f\u00e1\u010dek nekompromisn\u011b natla\u010den na st\u011bnu a Bill se znovu vrhl na jeho rty.<\/em><\/div>\n
„Nevzbud\u00edme Toma?“ Zeptal se mezi jednotliv\u00fdmi polibky a st\u00e1hnul z toho mal\u00fdho \u010f\u00e1bl\u00edka bundi\u010dku.<\/em><\/div>\n
„Ne… \u0159\u00edkal, \u017ee n\u011bkam jde…“ Vydechl Bill a vysko\u010dil na Andrease tak, \u017ee ho nohama obj\u00edmal kolem bok\u016f a ruce m\u011bl spojen\u00e9 za jeho krkem.<\/em><\/div>\n
„Nepozn\u00e1v\u00e1m t\u011b…“ Vydechl Andreas a zad\u00edval se do jeho touhou ztmavl\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 sebe taky ne.“ P\u0159iznal se Bill a znovu uv\u011bznil blon\u010f\u00e1\u010dkovy rty ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m polibku. Andreas si ho vyhoupl tro\u0161ku v\u00fd\u0161 a vykro\u010dil s n\u00edm sm\u011brem k lo\u017enici, kde ho opatrn\u011b polo\u017eil na postel.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159est\u00e1vej…“ Za\u0161eptal Bill, kdy\u017e se Andy trochu odt\u00e1hl a za lem tri\u010dka si ho p\u0159it\u00e1hl zp\u011bt k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tohle nem\u016f\u017eu…“ \u0160pitl omluvn\u011b Andreas a odvr\u00e1til pohled stranou.<\/em><\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se ti to snad?“ Podivil se Bill a jeho obo\u010d\u00ed vyl\u00e9tlo nahoru.<\/em><\/div>\n
„O to nejde, ale… Nem\u016f\u017eu…“<\/em><\/div>\n
„Bude\u0161 muset.“ \u0160eptl Bill a\u017e v\u00fdhru\u017en\u011b a povalil blon\u010f\u00e1\u010dka vedle sebe.<\/em><\/div>\n
„A kde jsou tvoje z\u00e1sady, co?“ Zkusil je\u0161t\u011b Andreas, ale Bill u\u017e byl o sv\u00e9m \u010dinu naprosto rozhodnut\u00fd. Te\u010f nen\u00ed \u010das na jeho z\u00e1sady. Pry\u010d s nimi, k \u010demu vlastn\u011b jsou?<\/em><\/div>\n
„Vypa\u0159ily se.“ Za\u0161eptal Andreasovi v\u00e1biv\u011b do ucha a ol\u00edzl mu u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. „Moje z\u00e1sady jsou toti\u017e naprosto pitom\u00fd.“ Dodal a vrhl se na Andreasovo b\u00edl\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 mu p\u0159ek\u00e1\u017eelo. Ten p\u0159edra\u017eenej b\u00edlej had\u0159\u00edk od Dol\u010deho zapraskal ve \u0161vech, kdy\u017e mu ho stahoval, ale to ho netr\u00e1pilo. Kdy\u017etak mu koup\u00ed nov\u00fd, no…<\/em><\/div>\n
„Kdo by si jen pomyslel, \u017ee jsi tak n\u00e1dhernej.“ Vydechl a jazykem se vydal na pr\u016fzkum Andreasov\u00fdch bradavek.<\/em><\/div>\n
„Kdo by si jen pomyslel, co ty dok\u00e1\u017ee\u0161…“ Vzdychl Andreas a zvr\u00e1til hlavu dozadu, kdy\u017e Billova dla\u0148 zalovila pod jeho kalhotama.<\/em><\/div>\n
„Hodn\u011b lid\u00ed m\u011b podce\u0148uje, z toho si nic ned\u011blej.“<\/em><\/div>\n
„A nem\u00e1\u0161 bejt n\u00e1hodou \u010distej jak lilie?“ U\u0161kl\u00edbl se Andreas a za\u010dal stahovat Billovo tri\u010dko.<\/em><\/div>\n
„Ale lilie nejsou jen b\u00edl\u00fd.“ Zap\u0159edl Bill, kdy\u017e mu Andreas dlan\u011bmi p\u0159ejel od ramen a\u017e k bok\u016fm, kter\u00e9 p\u00e1rkr\u00e1t prohn\u011btl a znovu jel p\u0159es b\u0159\u00ed\u0161ko nahoru.<\/em><\/div>\n
„B\u00edl\u00e1 je nudn\u00e1.“ Vydechl Andreas a prudce st\u00e1hnul Billa pod sebe, v\u00e1\u0161niv\u011b se vpil do jeho rt\u016f, a kdy\u017e Bill semkl stehny jeho boky a vyz\u00fdvav\u011b se ot\u0159el o jeho kl\u00edn, najednou se vypa\u0159ily i jeho z\u00e1brany. \u017dije p\u0159ece jen jednou. O t\u00e9hle chv\u00edli snil tak moc, moc dlouho, tolik slz, co pro n\u011bj skanulo, tolik \u017ealu, kdy\u017e ho vid\u011bl s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, a te\u010f najednou je tady, le\u017e\u00ed pod n\u00edm, chtiv\u011b se o n\u011bj t\u0159e a st\u00e9n\u00e1 jeho jm\u00e9no poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jeho rty dotknou jeho krku… Kdo by odolal sv\u00e9mu vysn\u011bn\u00e9mu princi? Nen\u00ed p\u0159ece z kamene.<\/em><\/div>\n
\n
Andreas p\u0159ejel jazykem po cel\u00e9 d\u00e9lce Billova krku a zastavil se na rtech, kter\u00e9 p\u00e1rkr\u00e1t obkrou\u017eil, a pot\u00e9 se do nich v\u00e1\u0161niv\u011b vpil. To u\u017e bral Bill iniciativu zase do sv\u00fdch rukou. Jeho t\u011bsn\u00e9 jeansy se u\u017e nedaly sn\u00e9st a ty Andreasovy u\u017e v\u016fbec ne. Rozhodn\u011b sjel dlan\u011bmi k p\u0159ezce p\u00e1sku, se kterou by si poradil jen m\u00e1lokdo, je\u0161t\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ho m\u00e1 Andy od n\u011bj p\u016fj\u010denej, bejt jeho, tak ho klidn\u011b roztrhne, a v\u016fbec by se s tou kovovou zbyte\u010dnost\u00ed nep\u00e1ral. Spona cvakla, ozval se hv\u00edzdav\u00fd zvuk zipu a Andreas se trochu zvednul, aby se Billovi jeho jeansy sund\u00e1valy l\u00edp. Hned jak byly dole, byly na \u0159ad\u011b ty Billovy.<\/em><\/div>\n
Andreas Billa znova strhnul pod sebe a jen co rozepnul Bill\u016fv p\u00e1sek, dal se do rozep\u00edn\u00e1n\u00ed jeho zipu, ov\u0161em ne prsty, dy\u0165 tak to um\u00ed ka\u017edej, on mus\u00ed b\u00fdt origin\u00e1ln\u00ed, proto se k zipu sehnul a razepnul ho zubama.<\/em><\/div>\n
Pomali\u010dku za\u010dal Billovi stahovat nohavice a rty l\u00edbal ka\u017ed\u00e9 odhalen\u00e9 m\u00edsto, u kolene se zastavil a jazykem se vracel. Bill se jen zap\u0159el na loktech a se zatajen\u00fdm dechem sledoval, jak jedna z Andreasov\u00fdch dlan\u00ed jede st\u00e1le v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161, a\u017e zmizela v nohavici. Nal\u00e9hav\u011b vzdychnul, kdy\u017e se \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty obemkly kolem jeho mu\u017estv\u00ed a pevn\u011b stiskly.<\/em><\/div>\n
„Bo\u017ee Any… sundej mi to, sakra…“ Za\u00fap\u011bl a Andreas se jen pousm\u00e1l. Vyndal ruku, znovu se nad Billem zap\u0159el a pomalou\u010dku kolenem roztahoval jeho nohy.<\/em><\/div>\n
„A\u017e popros\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
„Toho se ne… bo\u017ee!“ Ani nedo\u0159ekl, kdy\u017e se Andreasovo koleno ocitlo a\u017e v jeho rozkroku, kde s n\u00edm blon\u010f\u00e1\u010dek za\u010dal pomalinku a siln\u011b krou\u017eiv\u00fdmi pohyby t\u0159\u00edt jeho rozkrok.<\/em><\/div>\n
„Popros\u00ed\u0161?“ Zeptal se znova Andreas a sklouzl k Billovu rozkroku dlan\u00ed a pevn\u011b stiskl. Bill jen vyhrkl a padl na postel. Nem\u011bl s\u00edlu se na loktech udr\u017eet. Ne za takov\u00fdch podm\u00ednek.<\/em><\/div>\n
„Ne…“ Vydechl a zaklonil hlavu nad p\u0159\u00edvalem slasti, kdy\u017e se k Andreasovu kolenu napevno p\u0159idala i jeho dla\u0148.<\/em><\/div>\n
„Bez t\u00fd l\u00e1tky by to bylo je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed…“ \u0160pitl mu Andreas smysln\u011b do ucha a kousl ho t\u011bsn\u011b pod ou\u0161ko.<\/em><\/div>\n
„Andy, tak d\u011blej…“ Za\u00fap\u011bl Bill, ale Andreas se doslova kochal t\u00edm, jak dokonale ho m\u00e1 ve sv\u00e9 moci.<\/em><\/div>\n
„To t\u011b doma neu\u010dili, \u017ee se maj star\u0161\u00ed poslouchat?“<\/em><\/div>\n
„To mi \u0159ek Tom… jednou… a naposled… zbil jsem ho \u010dasopisem.“ Vyrazil ze sebe Bill mezi jednotliv\u00fdmi vzdechy a Andreas zavrt\u011bl hlavou.<\/em><\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 blb\u00fd, tady \u017e\u00e1dnej \u010dasopis nen\u00ed…“ Uchichtl se a znova pevn\u011b stiskl Bill\u016fv rozkrok.<\/em><\/div>\n
„To si pak odsk\u00e1\u010de\u0161…. bo\u017ee…. sundej to ze m\u011b…. Any, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm.“ Vzdychl Bill a Andreas ho l\u00edbnul na nos.<\/em><\/div>\n
„\u0160ikulka.“<\/em><\/div>\n
„Ml\u010d a d\u011blej…“ Vydechl znova Bill a slast\u00ed p\u0159iv\u0159el o\u010di. Kone\u010dn\u011b se dostal na vzduch. Netrp\u011bliv\u011b nadzdvihl p\u00e1nev a Andreas pomalu sunul dla\u0148 od kolene v\u00fd\u0161.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 m\u011b zab\u00edt?“ Vydechl zt\u011b\u017eka Bill, kdy\u017e se Andreas zastavil t\u011bsn\u011b p\u0159ed c\u00edlem a zase sjel dol\u016f.<\/em><\/div>\n
„Ne… chci si t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017e\u00edt… dokud m\u016f\u017eu…“ \u0160pitl blon\u010f\u00e1\u010dek a ne\u017e stihl Bill cokoli \u0159\u00edct, jeho penis se ocitl uv\u011bzn\u011bn\u00fd v blon\u010f\u00e1\u010dkov\u00fdch rtech. T\u00e1hle zast\u00e9nal a prohnul se v z\u00e1dech, \u010deho\u017e Andreas vyu\u017eil a p\u0159ejel nehty po Billov\u011b p\u00e1te\u0159i, tomu pod t\u00edm dotekem nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille!!“ Ozvalo se najednou z chodby a doprov\u00e1zeno bouch\u00e1n\u00edm na dve\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Otev\u0159i! Ztratil jsem kartu! Tak Bille!“ Jmenovan\u00fd se vymr\u0161til do sedu a zmaten\u011b se rozhl\u00e9dl. No jist\u011b, cel\u00fd Tom, jeho karta le\u017eela na no\u010dn\u00edm stolku.<\/em><\/div>\n
Naprosto vykolejen\u011b se za\u010dal zvedat a obl\u00edkat, stejn\u011b jako Andreas.<\/em><\/div>\n
„Sakra, m\u011bl bejt na t\u00fd pa\u0159b\u011b…“ Zaklel a rozb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 hned jak otev\u0159el, tak zase zav\u0159el.<\/em><\/div>\n
Andreas se na n\u011bj jen nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval a Tom se do\u017eadoval vstupu dovnit\u0159.<\/em><\/div>\n
„Ty ho nepust\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Je tot\u00e1ln\u011b na\u0161rot… proboha, jak se dok\u00e1zal zt\u0159\u00edskat za takovou chv\u00edli?“ Za\u00fap\u011bl Bill a kone\u010dn\u011b otev\u0159el. Tom se jen p\u0159iblble zak\u0159enil a vpadl dovnit\u0159.<\/em><\/div>\n
„No to ti to trvalo… br\u00e1\u0161ko.“ Zamumlal a op\u0159el se o k\u0159eslo. „Ta podlaha se n\u011bjak klou\u017ee…“ uculil se, a dobelhal se do lo\u017enice.<\/em><\/div>\n
„Bo\u017ee, za co?“ Proto\u010dil Bill o\u010di, kdy\u017e se z lo\u017enice ozvala r\u00e1na. Okam\u017eit\u011b se tam i s Andreasem rozb\u011bhl a na\u0161li Toma na zemi pod postel\u00ed. S n\u00e1mahou ho vyt\u00e1hli na postel, p\u0159evl\u00edkli a potichu se od\u0161ourali do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Asi bych m\u011bl j\u00edt.“ Rozhodl rychle Andy a u\u017e u\u017e se chystal odej\u00edt, kdy\u017e ho Bill chytnul za ruku.<\/em><\/div>\n
„Necho\u010f…“ \u0160pitl Bill a prosebn\u011b se na n\u011bj zad\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Tohle se nem\u011blo st\u00e1t, nechal jsem se un\u00fdst a… bo\u017ee, d\u00edky bohu, \u017ee Tom p\u0159i\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„Nelituju toho.“<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 jo.“ Osekl Andreas prud\u010deji, ne\u017e cht\u011bl a Bill malinko ucouvl.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? J\u00e1 myslel, \u017ee… \u0159\u00edkal jsi…“<\/em><\/div>\n
„Bille, nechci, aby to posledn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1m, je, \u017ee ubl\u00ed\u017e\u00edm n\u011bkomu, koho… miluju…“ Povzdychl si blon\u010f\u00e1\u010dek a Bill si zni\u010den\u011b sedl do k\u0159esla.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee… to te\u010f budem d\u011blat, \u017ee… \u017ee se nic nestalo, dokud…“<\/em><\/div>\n
„Ne, j\u00e1… hned zejtra odjedu pry\u010d… bude to tak lep\u0161\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Jo… pro tebe.“<\/em><\/div>\n
„A co po mn\u011b chce\u0161? Co m\u00e1m podle tebe d\u011blat? J\u00e1 um\u00edr\u00e1m, ch\u00e1pe\u0161? Nem\u00e1m moc \u010dasu a rozhodn\u011b ho nechci tr\u00e1vit…“<\/em><\/div>\n
„S n\u011bk\u00fdm, koho miluje\u0161?“ Sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Bill a tvrd\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ne… nechci ho ztr\u00e1cet t\u00edm, \u017ee budu chodit na n\u011bjak\u00fd pitom\u00fd l\u00e9\u010den\u00ed, kter\u00fd m\u00e1 jen minim\u00e1ln\u00ed nad\u011bji… nechci bejt troska, u\u017e takhle je to t\u011b\u017ek\u00fd. Tob\u011b to te\u010f ned\u00e1v\u00e1 smysl, ale v\u011b\u0159, \u017ee je to tak lep\u0161\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Jo, to m\u00e1\u0161 pravdu, ned\u00e1v\u00e1 mi to smysl, proto\u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed \u010dtvrt hodinkou bys tohle ne\u0159ek.“<\/em><\/div>\n
„Bille, uv\u011bdom si, v jak\u00fd situaci jsme se nach\u00e1zeli p\u0159ed \u010dtvrt hodinou a uznej, \u017ee m\u00e1lokdo by se br\u00e1nil.“<\/em><\/div>\n
„Jo, jasn\u011b… tak\u017ee dokud jsme le\u017eeli v posteli, \u0161lo v\u0161echno, a te\u010f najednou nejde nic? Andreasi, j\u00e1 nejsem d\u011bvka, tak se ke mn\u011b tak laskav\u011b nechovej.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 se k tob\u011b nechov\u00e1m jak k d\u011bvce! Jen prost\u011b nechci, aby se stalo n\u011bco, \u010deho bude\u0161 litovat, jen kv\u016fli mn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b… V\u00ed\u0161 co, bude to lep\u0161\u00ed… kdy\u017e odejde\u0161…“<\/em><\/div>\n
„Co?“<\/em><\/div>\n
„Jak\u00fd co? Cht\u011bl jsi to, tak jdi, nebudu t\u011b p\u0159emlouvat, k \u010demu taky? Dy\u0165 j\u00e1 ti p\u0159ece jen z l\u00edtosti l\u017eu… tak jdi! Nic t\u011b nedr\u017e\u00ed!“ K\u0159ikl Bill a prudce se zvedl, v\u011bnoval Andreasovi posledn\u00ed zklaman\u00fd pohled a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159mi lo\u017enice.<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

Bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, probudit se, j\u00edt na sn\u00eddani a b\u00fdt tam bez n\u011bj… Vyhnal jsem ho a on ode\u0161el, nebral mi mobil, ani mn\u011b, ani Tomovi. Tomu jsem pochopiteln\u011b ne\u0159ekl nic z toho, co se stalo, teda to, co se stalo mezi n\u00e1mi, jen jsem mu \u0159ekl, jak na tom Andy je, a \u017ee ode\u0161el, tak to cht\u011bl a tak jsem to ud\u011blal, a\u010d m\u011b to trhalo na kusy.<\/div>\n
Je to sm\u011b\u0161n\u00fd, j\u00e1 v\u00edm, chodili jsme spolu p\u00e1r minut, ale… nev\u00edm, jak to popsat… byl pro m\u011b po Tomovi nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osoba na sv\u011bt\u011b. V\u011bd\u011bl o mn\u011b v\u0161echno, v\u011bd\u011bl, co m\u00e1m r\u00e1d a co ne, v\u017edycky m\u011b chr\u00e1nil, kdy\u017e nebyl nabl\u00edzku Tom, a v\u011bd\u011bl i v\u011bci, co Tom ne a najednou… byl pry\u010d a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo naposled, ale osud si to p\u0159\u00e1l jinak.<\/p>\n<\/div>\n
Ich bin da<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill hodil po Tomovi nejbli\u017e\u0161\u00edm \u010dasopisem, kter\u00fd na\u0161el a ura\u017een\u011b civ\u011bl p\u0159ed sebe. Nejrad\u0161i by ho na m\u00edst\u011b se\u0159val, ale to by nesm\u011bl b\u00fdt po operaci s hlasivkami. Nesm\u011bl ani p\u00edpnout a v kombinaci s jeho bratrem to bylo nemo\u017en\u00e9. Rozlad\u011bn\u011b se zvedl a odkr\u00e1\u010del na z\u00e1chody. Na\u0161tvan\u011b t\u0159\u00edsknul ta\u0161kou na pult\u00edk p\u0159ed zrcadlem a hodil na sebe na\u0161tvanej pohled.<\/em><\/div>\n
Pitomej doktor, pitom\u00e1 nemocnice, pitom\u00fd v\u0161ecko! K\u0159i\u010del v duchu a sjel pohledem kluka v \u0161ed\u00e9 mikin\u011b a kapuci, co pr\u00e1v\u011b vy\u0161el z kabinky. Byl divn\u011b nakr\u010den\u00fd a ot\u00edral si rty. Billovi n\u011bkoho p\u0159ipom\u00ednal, ale nev\u011bd\u011bl koho. Zjevn\u011b mu bylo hodn\u011b zle a norm\u00e1ln\u011b u\u017e by se ptal, jestli mu nem\u00e1 zavolat doktora, ale copak mohl?<\/em><\/div>\n
Kluk se zap\u0159el o pult\u00edk a Billa si nev\u0161iml. Motala se mu hlava a m\u011bl pocit, \u017ee co nevid\u011bt bude zase zvracet. St\u00e1hnul si kapucu, \u010d\u00edm\u017e odhalil svou holou hlavu a opl\u00e1chl si obli\u010dej.<\/em><\/div>\n
Bill rychle vylovil fix a blok a napsal jednoduchou ot\u00e1zku – nepot\u0159ebuje\u0161 pomoct? Chytl ho za rameno a nato\u010dil ho k sob\u011b. V tu chv\u00edli oba strnuli a Billovi vypadl blok z ruky. Rychle si p\u0159ikryl \u0161okem otev\u0159en\u00e1 \u00fasta a Andreas si rychle nasadil kapucu a sklopil hlavu. Je\u0161t\u011b chvilku naproti sob\u011b st\u00e1li, ne\u017e Bill v\u00e1hav\u011b zvedl blok, cht\u011bl n\u011bco napsat, ale najednou nev\u011bd\u011bl co a jak… Andreas jen rozhodil rukama a kone\u010dn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jsi na kontrole s hlasivkama?“ \u0160pitl p\u0159idu\u0161en\u011b a Bill jen k\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„\u010cet jsem o tom… jak to vypad\u00e1?“ Vydal ze sebe dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a sledoval, jak Bill rychle \u010dm\u00e1\u0159e na pap\u00edr – budu v po\u0159\u00e1dku… a co ty?<\/em><\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d stejn\u00fd… um\u00edr\u00e1m, jen te\u010f u\u017e je to vid\u011bt…“ U\u0161kl\u00edbl se ho\u0159ce a vzal Billovi z rukou jak blok, tak i fix.<\/em><\/div>\n
„Chod\u00edm na chemo… lhal jsem ti… necht\u011bl jsem s tebou b\u00fdt, abys m\u011b nevid\u011bl takhle…“<\/em><\/div>\n
Bill\u016fv v\u00fdraz v tu chv\u00edli \u0159\u00edkal v\u00edc, ne\u017e miliony zbyte\u010dn\u00fdch slov.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148…“<\/em><\/div>\n
Bill jen zakroutil hlavou a p\u0159istoupil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, Andy couvl, ale zastavila ho ze\u010f.<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1…“ Nedo\u0159ekl, proto\u017ee mu Bill polo\u017eil na rty ukazov\u00e1\u010dek a bedliv\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Um\u00edral a opravdu to bylo vid\u011bt. Byl skoro pr\u016fhledn\u00fd, pohubl\u00fd a jeho o\u010di… byly tak pr\u00e1zdn\u00e9, a\u017e to d\u011bsilo.<\/em><\/div>\n
Se slzami na kraj\u00ed\u010dku chytl Andrease za ramena a p\u0159itiskl ho k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
P\u0159ipadal si najednou jako idiot… nem\u011bl ho nechat odej\u00edt, m\u011bl b\u00fdt s n\u00edm, m\u011bl ho dr\u017eet za ruku a b\u00fdt mu p\u0159i tom v\u0161em oporou, a ne ho prakticky vyhnat.<\/em><\/div>\n
Pevn\u011b dr\u017eel Andrease kolem krku a ten ho sev\u0159el kolem pasu. Tolik si p\u0159\u00e1l ho je\u0161t\u011b jednou vid\u011bt, ale copak to \u0161lo? Nemohl za n\u00edm jen tak nakr\u00e1\u010det, ne v tomhle stavu a ne, kdy\u017e mu lhal, \u017ee nep\u016fjde na l\u00e9\u010den\u00ed, ale on jen necht\u011bl, aby si Bill d\u011blal fale\u0161n\u00e9 nad\u011bje a zbyte\u010dn\u011b se tr\u00e1pil… necht\u011bl ni\u010dit \u017eivot je\u0161t\u011b jemu…<\/em><\/div>\n
………..<\/em><\/div>\n
\u2026<\/div>\n
Z\u016fstal jsem, z\u016fstal jsem tam s n\u00edm, a s n\u00edm jsem taky ode\u0161el. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, zda to byl za\u010d\u00e1tek nebo konec, ale byl jsem s n\u00edm… a zase budu… jen je\u0161t\u011b chvilku… je\u0161t\u011b posledn\u00ed song a za\u010dne nov\u00fd za\u010d\u00e1tek, za\u010dne konec. Konec, kter\u00fd za\u010dal posledn\u00edm dnem.<\/p>\n<\/div>\n
Zoom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Jak dlouho?“<\/em><\/div>\n
„Bille, sly\u0161el jsi doktora, operace potrv\u00e1 \u010dty\u0159i hodiny a pt\u00e1\u0161 se ka\u017edejch deset minut.“ Odsekl Billovi Tom a nerv\u00f3zn\u011b se po\u0161oupnul na ko\u017een\u00e9 seda\u010dce.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148…“ \u0160eptl \u010dernovl\u00e1sek a zad\u00edval se k opera\u010dn\u00edm s\u00e1l\u016fm. M\u011bl pocit, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00ed… U\u017e dv\u011b a p\u016fl hodiny je tady… tady v \u010dek\u00e1rn\u011b na kardiochirurgii a vlastn\u011b je to jedno, i kdyby byl v \u010dek\u00e1rn\u011b u zuba\u0159e, nevn\u00edmal by to. V\u0161echny zdi byly stejn\u011b b\u00edl\u00e9 a tich\u00e9. Nah\u00e1n\u011bly mu hr\u016fzu. Vysm\u00edvaly se jeho tich\u00fdm modlitb\u00e1m a prosb\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Bille, sedni si.“ Napomenul ho Tom m\u011bkce, kdy\u017e kolem n\u011bj Bill znova pro\u0161el. Ten jen zavrt\u011bl hlavou a d\u00e1l po \u010dek\u00e1rn\u011b p\u0159ech\u00e1zel sem tam jako tygr v kleci. Musel n\u011bco d\u011blat, musel alespo\u0148 chodit… Zamy\u0161len\u011b si za\u010dal hryzat nehet.<\/em><\/div>\n
„Jak dlouho?“ Oto\u010dil se s ot\u00e1zkou na Toma a ten si jen povzdychl.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jen hodinu a \u010dtvrt.“ Pousm\u00e1l se na n\u011bj povzbudiv\u011b a Bill si kone\u010dn\u011b sedl.<\/em><\/div>\n
\u2026………..<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill \u017emoulal v ruce pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek od kafe a Tom u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 spal, kdy\u017e se dve\u0159e od s\u00e1l\u016f otev\u0159ely. Okam\u017eit\u011b byli oba na nohou, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se m\u00e1lem zase slo\u017eili. Doktor vzteky odhodil rou\u0161ku a beze slova pro\u0161el kolem nich. Bill si dal ruce p\u0159ed pusu, aby zadr\u017eel hlasit\u00fd vzlyk, a kdy\u017e vy\u0161el dal\u0161\u00ed doktor, u\u017e se chv\u011bl v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Je mi to l\u00edto… jeho t\u011blo u\u017e bylo na transplantaci p\u0159\u00edli\u0161 zesl\u00e1bl\u00e9…“<\/em><\/div>\n
\u2026…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
U\u017e jen posledn\u00ed krok m\u011b od tebe d\u011bl\u00ed, l\u00e1sko. Jsem tady, vid\u00ed\u0161 m\u011b? Jsem tady, na st\u0159e\u0161e, tam, kde to v\u0161echno za\u010dalo a skon\u010dilo z\u00e1rove\u0148, te\u010f to skon\u010d\u00edm definitivn\u011b. Chci b\u00fdt s tebou tam, kdy\u017e tady jsem nemohl… chci se k tob\u011b zase p\u0159ibl\u00ed\u017eit, dotknout se, pol\u00edbit, milovat t\u011b…<\/div>\n
U\u017e jen posledn\u00ed n\u00e1dech…<\/p>\n<\/div>\n
Dalek\u00e1 cesta odtud<\/div>\n
Prostorem a \u010dasem<\/div>\n
P\u0159ibli\u017e se ke mn\u011b<\/div>\n
P\u0159ibli\u017e se ke mn\u011b<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k tob\u011b<\/div>\n
Bou\u0159\u00ed<\/div>\n
Chladem noci<\/div>\n
A obavy v tob\u011b<\/div>\n
Dalek\u00e1 cesta odtud<\/div>\n
M\u00edstnost\u00ed a \u010dasem<\/div>\n
P\u0159ibli\u017e se ke mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Jako v\u00fdsm\u011bch na m\u011b v tu chvilku p\u016fsobilo moje \u017eivotn\u00ed heslo – \u017dij ka\u017edou vte\u0159inu. Ironie, ale to jsem tenkr\u00e1t p\u0159e\u0161el a opravdu \u017eil jen pro tu chv\u00edli. D\u00e1val jsem do ka\u017ed\u00e9ho polibku a doteku naprosto v\u0161echno a pod Andreasov\u00fdm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13060","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13060\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}