{"id":13069,"date":"2009-11-12T15:30:00","date_gmt":"2009-11-12T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13038"},"modified":"2009-11-12T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-12T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/12\/vylecim-te-laskou-12\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 12."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj v\u00e1\u017een\u00ed a mil\u00ed,
zazvonil zvonec, pov\u00eddky je konec:-D N\u00e9, sranda… konec je\u0161t\u011b b\u00fdt nem\u016f\u017ee, ale ur\u010dit\u011b v\u00e1m nep\u00ed\u0161u jenom tak, z dlouh\u00e9 chv\u00edle. Jde o zve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00ed pov\u00eddky v dal\u0161\u00edch \u010dtrn\u00e1cti dnech. Ned\u011blala bych to, kdybych k tomu nem\u011bla d\u016fvod. Ten d\u016fvod se jmenuje povinn\u00e1 praxe. Mysl\u00edm, \u017ee v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s v\u00ed, o co jde a kv\u016fli \u010demu te\u010f budou d\u00edly omezen\u00e9. Budu pry\u010d \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, bez po\u010d\u00edta\u010de, bez internetu a pravd\u011bpodobn\u011b i bez \u010dasu na psan\u00ed, a proto jsem se domluvila s Ja\u0148ulkou na jin\u00e9m zve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00ed po dobu t\u011bch dvou t\u00fddn\u016f. Tak\u017ee: Na blogu bude jeden d\u00edl t\u00fddn\u011b a to VE \u010cTVRTEK. Proto\u017ee jsem o p\u00e1r d\u00edl\u016f dop\u0159edu a pot\u0159ebuju st\u00e1le b\u00fdt. Dom\u016f se vrac\u00edm 30.11., a hned, jak p\u0159ijedu, slibuju, \u017ee se d\u00e1m do psan\u00ed a vy budete m\u00edt od toho prosince d\u00edly v t\u0159\u00eddenn\u00edm intervalu, jak jste zvykl\u00ed…
Zat\u00edmco moje k\u00e1mo\u0161ka stresuje, jak vydr\u017e\u00ed \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed bez rodi\u010d\u016f a bez domova, m\u011b \u0161tve to, \u017ee \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed nenap\u00ed\u0161u ani \u010d\u00e1rku. Nen\u00ed vylou\u010den\u00e9, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd d\u00edl nenap\u00ed\u0161u, ale jenom p\u0159itom, co n\u00e1m v\u0161echno dala \u010de\u0161tin\u00e1\u0159ka, m\u00e1m pocit, \u017ee se tam jedu sp\u00ed\u0161 opalovat a ne pracovat. Mrz\u00ed m\u011b to, proto\u017ee se to pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 rozj\u00ed\u017ed\u011bt a i kdy\u017e je to zat\u00edm hezk\u00fd, docela u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm na z\u00e1pletku xD V pov\u00eddce budu tedy pokra\u010dovat, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee by o n\u011bjak\u00e9m tom volnu mohla vzniknout alespo\u0148 jednod\u00edlovka, pap\u00edry beru s sebou a ne jen na rozbor povinn\u00e9 \u010detby:-D
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Z\u00e1rove\u0148 V\u00e1m chci pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e, i kdy\u017e to v posledn\u00ed dob\u011b trochu v\u00e1zne. Nev\u00edm, kdo to \u010dte a kdo ne, mo\u017en\u00e1 je to t\u00edm, \u017ee je \u010dvrtlet\u00ed, asi proto… Douf\u00e1m, \u017ee se to aspo\u0148 tro\u0161ku sprav\u00ed, \u017ee budete koment\u00e1\u0159e ps\u00e1t i u toho jednoho d\u00edlu t\u00fddn\u011b, a \u017ee na m\u011b nezanev\u0159ete kv\u016fli tomu, \u017ee mus\u00edm dodr\u017eovat n\u011bjak\u00fd nemo\u017en\u00fd u\u010debn\u00ed pl\u00e1n. Budu doufat, \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, uvid\u00edm tam alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 ohlasy na to, jak se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed, \u010di ne. Zat\u00edm za n\u011b d\u011bkuju, moc m\u011b podporuj\u00ed.
Taky chci pod\u011bkovat Ja\u0148ulce za betaread a hlavn\u011b za to, \u017ee mi s t\u00edmhle vyhov\u011bla. A v\u00e1m d\u011bkuju taky za pochopen\u00ed. Budu se t\u011b\u0161it na koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 si pak p\u0159e\u010dtu a\u017e se vr\u00e1t\u00edm. Zat\u00edm se m\u011bjte kr\u00e1sn\u011b, u\u017e\u00edvejte si pana doktora a jeho pacienta a j\u00e1 se jdu pomalu balit – B\u00c9\u00c9\u00c9:-D Pa, Va\u0161e Rachel xD<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd nemocni\u010dn\u00ed pokoj oza\u0159ovaly u\u017e od r\u00e1na zlatav\u00e9 paprsky rozz\u00e1\u0159en\u00e9ho slunce a svou n\u00e1ru\u010d\u00ed mu dod\u00e1valy jas a p\u0159\u00edjemn\u00e9 letn\u00ed teplo dal\u0161\u00edho \u010dervnov\u00e9ho dne. Rozjasnily svou z\u00e1\u0159\u00ed ka\u017edou jeho skulinku – a vykouzlily na rtech \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, le\u017e\u00edc\u00edho na posteli, mil\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Bill se dnes u\u017e asi pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159eto\u010dil na druh\u00fd bok sm\u011brem k oknu a nastavil svou usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 dv\u011bma h\u0159ejiv\u00fdm dlan\u00edm, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc tak slune\u010dn\u00e9 pohlazen\u00ed. Netrvalo dlouho a on opravdu poc\u00edtil na tv\u00e1\u0159i lehk\u00e9 za\u0161imr\u00e1n\u00ed. Za\u0161imr\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se v\u0161ak ani nedalo srovn\u00e1vat s t\u00edm, kter\u00e9 c\u00edtil ve sv\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku, a kter\u00e9 jej znova p\u0159inutilo usm\u00e1t se nad n\u00edm. Pomalu odlo\u017eil roze\u010dtenou kn\u00ed\u017eku na sv\u016fj no\u010dn\u00ed stolek k ovoci, kter\u00e9 mu tady v\u010dera mamka nechala a pohledem spo\u010dinul na \u017eidli u sv\u00e9 postele. P\u0159i\u0161lo mu to jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, kdy jej Tom znova prohl\u00ed\u017eel a kontroloval jeho zdravotn\u00ed stav.<\/p>\n<\/div>\n
A nejen to. Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill poc\u00edtil, jak se jeho srdce rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod p\u0159i vzpom\u00ednce na n\u011b\u017en\u00e9 rann\u00ed polibky, kter\u00fdmi jej Tom dnes zasyp\u00e1val. Bylo jich sice jen p\u00e1r, i p\u0159esto v\u0161ak Billa dok\u00e1zaly zah\u0159\u00e1t u srd\u00ed\u010dka a ud\u011blaly mu dne\u0161n\u00ed proslun\u011bn\u00e9 r\u00e1no je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm. Jako by i te\u010f, v t\u00e9to chv\u00edli poc\u00edtil n\u011bhu, kterou do nich Tom d\u00e1val. S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l nad sv\u00fdm sn\u011bn\u00edm, kdy\u017e mu v\u0161ak pohled znova padl na te\u010f u\u017e pr\u00e1zdnou \u017eidli, \u00fasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e tro\u0161ku vymizel. R\u00e1no to bylo naposled, co Toma spat\u0159il. Tajn\u011b se t\u011b\u0161il na poledne a ob\u011bd, kde se op\u011bt ur\u010dit\u011b uvid\u00ed, jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytl pohled na Tomovu pr\u00e1zdnou \u017eidli u stolu l\u00e9ka\u0159\u016f. V\u0161ichni l\u00e9ka\u0159i z cel\u00e9 nemocnice spole\u010dn\u011b ob\u011bdvali u jednoho stolu, sm\u00e1li se, nebo p\u0159es st\u016fl zaujat\u011b diskutovali se sv\u00fdmi kolegy z jin\u00fdch odd\u011blen\u00ed, po Tomovi v\u0161ak jako by se slehla zem. Nebyl nikde, ani u jin\u00e9ho stolu, ani na chodb\u011b jej Bill nezahl\u00e9dl. Bylo to sice teprve p\u00e1r minut, co se z ob\u011bda vr\u00e1til, i p\u0159esto v\u0161ak od chv\u00edle, kdy z j\u00eddelny vy\u0161el, nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho. Dokonce se nedok\u00e1zal soust\u0159edit ani na d\u011bj sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 kn\u00ed\u017eky. Hlavou mu vrtalo, kde asi Tom mohl b\u00fdt. Na ob\u011bdy p\u0159eci chodil pravideln\u011b a ka\u017ed\u00fd den, jak to, \u017ee byl dne\u0161ek v\u00fdjimkou? Nebo m\u011bl snad jin\u00e9 starosti a povinnosti?<\/div>\n
\n
Bill nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a pomalu se na posteli posadil. Tyhle ot\u00e1zky mu v hlav\u011b vrtaly u\u017e n\u011bkolik minut, odpov\u011b\u010f na n\u011b se v\u0161ak jen marn\u011b pokou\u0161el nal\u00e9zt. Napadlo jej, \u017ee by mohl za Tomem zaj\u00edt, hned nato to v\u0161ak zam\u00edtl. Nev\u011bd\u011bl ani, kde m\u00e1 ordinaci, a jestli v n\u00ed te\u010f v\u016fbec je. \u010c\u00edm d\u00e9le v\u0161ak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edce se mu ta my\u0161lenka zamlouvala. Za zkou\u0161ku by p\u0159eci nic nedal, a nav\u00edc, nemocnice ur\u010dit\u011b nen\u00ed tak velik\u00e1, aby v n\u00ed nena\u0161el jednoho jedin\u00e9ho doktora. P\u0159inejhor\u0161\u00edm by se mohl zeptat n\u011bkoho z person\u00e1lu, nebo se \u0159\u00eddit tabulemi u jednotliv\u00fdch pater. Cht\u011bl jej p\u0159eci vid\u011bt…<\/div>\n
Tolik tajn\u011b doufal, \u017ee se uvid\u00ed alespo\u0148 u ob\u011bda, prohod\u00ed spolu p\u00e1r slov a vym\u011bn\u00ed si n\u011bkolik \u00fasm\u011bv\u016f a dlouh\u00fdch pohled\u016f, kdy\u017e se v\u0161ak opak stal pravdou a on nikde nezahl\u00e9dl \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky, rozz\u00e1\u0159en\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di a rty, vln\u00edc\u00ed se v okouzluj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvu se dv\u011bma kovov\u00fdmi kuli\u010dkami v tom spodn\u00edm, n\u011bkolik hodin do Tomovy ve\u010dern\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy mu p\u0159i\u0161lo jako nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e1 doba, ne\u017e jej zase uvid\u00ed. U\u017e od r\u00e1na a od okam\u017eiku, kdy jeho pokoj s n\u011b\u017en\u00fdm polibkem a \u00fasm\u011bvem opustil, se Bill t\u011b\u0161il na dal\u0161\u00ed chv\u00edli, kterou spolu str\u00e1v\u00ed. A my\u0161lenka, \u017ee by na tu chv\u00edli m\u011bl \u010dekat je\u0161t\u011b n\u011bkolik dal\u0161\u00edch hodin, jej donutila jednat hned, te\u010f a tady. I p\u0159esto, \u017ee byl trochu ost\u00fdchav\u011bj\u0161\u00ed, stydliv\u011bj\u0161\u00ed a pla\u0161\u0161\u00ed p\u0159ed ostatn\u00edmi l\u00e9ka\u0159i a lidmi v nemocnici, Tom mu za to st\u00e1l.<\/div>\n
Pomalu spustil nohy ze sv\u00e9 postele a poode\u0161el do koupelny, poupravit si l\u00ed\u010den\u00ed a \u00fa\u010des. Po chvilce se na sebe do zrcadla opravdu spokojen\u011b usm\u00e1l a p\u0159ehodil si p\u0159es sebe sv\u016fj obl\u00edben\u00fd modr\u00fd \u017eupan, nazouvaj\u00edc si p\u0159\u00edjemn\u00e9 ply\u0161ov\u00e9 pantofle, lad\u00edc\u00ed k n\u011bmu. Je\u0161t\u011b narychlo o\u010dima p\u0159ejel po sv\u00e9m odrazu v zrcadle a nato tro\u0161ku ost\u00fdchav\u011b vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed sv\u00e9ho pokoje ven.<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e1 chodba byla ztichl\u00e1 a t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e1 pr\u00e1zdn\u00e1, a\u017e na p\u00e1r pacient\u016f, kte\u0159\u00ed se po n\u00ed proch\u00e1zeli. Bill za sebou dve\u0159e zase zav\u0159el a rozhl\u00e9dl se kolem. Byl tu vlastn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b jen jednou, kdy\u017e ho sem Simone vezla a to byl v takov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed, \u017ee ani nevn\u00edmal a nesta\u010dil se d\u00edvat, kde co je. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde by mohly b\u00fdt jednotliv\u00e9 ordinace l\u00e9ka\u0159\u016f, rozhodl se v\u0161ak vsadit na sv\u016fj instinkt a na n\u011bco, co se p\u0159i my\u0161lence na Toma prudce rozbu\u0161ilo v jeho hrudi. Nechal se v\u00e9st sv\u00fdm zamilovan\u00fdm srdcem…<\/div>\n
A opravdu, za p\u00e1r minut proch\u00e1zel pod\u00e9l jednotliv\u00fdch dve\u0159\u00ed se jm\u00e9ny l\u00e9ka\u0159\u016f, s ordina\u010dn\u00edmi hodinami a s jejich l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm zam\u011b\u0159en\u00edm. O\u010dima prozkoum\u00e1val jednotliv\u00e1 jm\u00e9na a srdce mu radost\u00ed posko\u010dilo, kdy\u017e se jeho pohledu naskytlo tolik milovan\u00e9 jm\u00e9no. Tom Kaulitz. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l, nato jej v\u0161ak tro\u0161ku zamrazilo. Netu\u0161il, jak se Tom jmenuje p\u0159\u00edjmen\u00edm, i p\u0159esto se v\u0161ak rozhodl to risknout. V cel\u00e9 nemocnici je ur\u010dit\u011b jen jeden Tom – a to ten, za kter\u00fdm te\u010f Bill jde. Je\u0161t\u011b jednou se pozorn\u011b zam\u011b\u0159il na cedulku a na dve\u0159e, kter\u00e9 byly m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9, av\u0161ak zvuky zevnit\u0159 skrz malou \u0161kv\u00edru dol\u00e9haly ven jen sotva sly\u0161iteln\u011b. I p\u0159esto si v\u0161ak \u010dernovlas\u00fd chlapec dodal odvahy, vzt\u00e1hnul ruku a lehce zaklepal…<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty pozvedly jeden z n\u011bkolika dal\u0161\u00edch stoh\u016f pap\u00edru a jejich majitel pe\u010dliv\u011b za\u010dal vypisovat d\u016fle\u017eit\u00e9 \u00fadaje na dal\u0161\u00ed asi ze sta karet, kter\u00e9 mu dnes pro\u0161ly pod rukama. Pozorn\u011b se zad\u00edval do monitoru sv\u00e9ho po\u010d\u00edta\u010de a nato se znova sehnul ke sv\u00e9 pr\u00e1ci, pln\u011b se soust\u0159ed\u00edc. Dne\u0161ek byl pro n\u011bj jedn\u00edm z dal\u0161\u00edch n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00edch dn\u016f a Tom pohledem p\u0159elet\u011bl po hodin\u00e1ch na st\u011bn\u011b. Zb\u00fdvala mu necel\u00e1 hodina poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vky, kterou se dnes rozhodl str\u00e1vit prac\u00ed. Na j\u00eddlo nem\u011bl \u010das ani pomy\u0161len\u00ed kv\u016fli nov\u00fdm pracovn\u00edm povinnostem, kter\u00e9 cht\u011bl m\u00edt za ty dv\u011b hodinky p\u0159est\u00e1vky spln\u011bny. \u0160lo mu to sice pomalu a nebyla to b\u016fhv\u00edjak\u00e1 z\u00e1bava, p\u0159esto se j\u00ed v\u0161ak Tom rozhodl v\u011bnovat sv\u016fj voln\u00fd \u010das, aby ji m\u011bl co nejd\u0159\u00edve za sebou. Zhluboka se nadechl, je\u0161t\u011b ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil my\u0161lenkami pono\u0159it do textu, pln\u00e9ho odborn\u00fdch n\u00e1zv\u016f, vyru\u0161ilo jej tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, po kter\u00e9m se Tom oto\u010dil.<\/div>\n
„Je poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vka, p\u0159ij\u010fte, pros\u00edm, pozd\u011bji,“ rychle odbyl klep\u00e1n\u00ed p\u00e1r slovy a znova se pokou\u0161el pln\u011b se soust\u0159edit na text. \u010cernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed pohledem spo\u010dinulo na cedulce s ordina\u010dn\u00edmi hodinami na dve\u0159\u00edch, i p\u0159es pravdivost slov mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e v\u0161ak za\u0165ukalo je\u0161t\u011b jednou a o n\u011bco d\u016frazn\u011bji. Ale j\u00e1 nechci p\u0159ijit pozd\u011bji, Tome.<\/em> Tomovy prsty opustila propiska a Tom vys\u00edlen\u011b u\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem chvilky sto\u010dil pohled ke dve\u0159\u00edm. Netu\u0161il, kdo za nimi je, i p\u0159esto v\u0161ak proto\u010dil o\u010di v sloup nad neodbytnost\u00ed nezn\u00e1m\u00e9ho.<\/div>\n
„Po\u010dkejte si, pros\u00edm, a\u017e po poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vce. Te\u010f neordinuji,“ tro\u0161ku zv\u00fd\u0161il hlas, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Billovy prsty spo\u010dinuly na b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch a Bill se o n\u011b dlan\u00ed lehce zap\u0159el, mile se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Tak… j\u00e1 p\u0159ijdu jindy,“ za\u0161eptal tich\u00fdm hlasem, kter\u00fd se v\u0161ak dolinul a\u017e k l\u00e9ka\u0159i, sed\u00edc\u00edmu na druh\u00e9 stran\u011b ordinace. T\u00e1zav\u011b pozvedl hlavu, nev\u011b\u0159\u00edc sv\u00fdm vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. Zd\u00e1lo se mu to… nebo ne? \u017de by to opravdu byl… Tomova \u017eidle se prudce odsunula od stolu a Tom se zv\u011bdavost\u00ed, nedo\u010dkavost\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nad\u011bj\u00ed poode\u0161el k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdmi se mo\u017en\u00e1 skr\u00fdvala osoba, ke kter\u00e9 se dnes v\u0161echny jeho my\u0161lenky st\u00e1\u010dely. Sta\u010dilo je pootev\u0159\u00edt a…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ Tomovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a p\u0159ekvapen\u011b o\u010dima t\u011bkal po \u010dernovlas\u00e9m stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 mu \u00fasm\u011bv jen nesm\u011ble oplatilo. Jeho o\u010di se okam\u017eit\u011b st\u0159etly s t\u011bmi Tomov\u00fdmi a Bill c\u00edtil, jak mu jejich hlubok\u00fd pohled na okam\u017eik vyrazil dech.<\/div>\n
„Promi\u0148, netu\u0161il jsem, kdo je za dve\u0159mi, myslel jsem, \u017ee n\u011bjak\u00fd pacient. Ale v\u016fbec by m\u011b nenapadlo, \u017ee to bude\u0161 ty. Jak jsi v\u011bd\u011bl, kde m\u011b najde\u0161?“ optal se zv\u011bdav\u011b prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, a neuniklo mu, jak na Billov\u00fdch rtech za\u010d\u00edn\u00e1 pohr\u00e1vat tajemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Opatrn\u011b za n\u00edm zav\u0159el dve\u0159e a znova se zad\u00edval do jeho usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„No, nevid\u011bl jsem t\u011b na ob\u011bd\u011b, tak jsem se b\u00e1l… \u0159\u00edkal jsem si, co se ti asi stalo. A… proto\u017ee bych se na pokoji asi stejn\u011b nudil, tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee se t\u011b alespo\u0148 pokus\u00edm naj\u00edt. Promi\u0148, nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vku,“ dodal omluvn\u011b, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co svou prvn\u00ed v\u011btou Tomovi, stoj\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou, zp\u016fsobil. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zaz\u00e1\u0159ily jisk\u0159i\u010dky radosti a Tom c\u00edtil, jak mu srdce posko\u010dilo radost\u00ed a \u0161t\u011bst\u00edm nad kr\u00e1sou Billov\u00fdch slov. On se o m\u011b b\u00e1l. B\u00e1l se o m\u011b, proto\u017ee m\u011b nevid\u011bl na ob\u011bd\u011b. Ach, Bille, kdybys jen v\u011bd\u011bl… Jak \u0161\u0165astn\u00fdm jsi m\u011b te\u010f ud\u011blal.<\/em> S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l nad t\u00edm n\u00e1dhern\u00fdm pocitem, kter\u00fd na okam\u017eik poc\u00edtil, nato se mu v\u0161ak v mysli vyno\u0159ila Billova posledn\u00ed v\u011bta.<\/p>\n<\/div>\n
„No, p\u0159est\u00e1vku m\u00e1m, ale na ob\u011bd\u011b jsem nebyl, nem\u011bl jsem \u010das. Myslel jsem si, \u017ee mi to vyjde a \u017ee se potk\u00e1me, ale dopoledne se mi nakupilo tolik pr\u00e1ce, \u017ee nev\u00edm, kam d\u0159\u00edv,“ odv\u011btil, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Bill ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou a m\u00edrn\u011b se pooto\u010dil.<\/div>\n
„Aha, tak… tak to t\u011b nesm\u00edm zdr\u017eovat,“ p\u00edpl ti\u0161e a nedovedl potla\u010dit zklam\u00e1n\u00ed ve sv\u00e9m hlase. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee je tu Tom kv\u016fli pr\u00e1ci a ne proto, aby tr\u00e1vil \u010das s n\u00edm, i kdy\u017e by si to mohl p\u0159\u00e1t, jak cht\u011bl. Smutn\u011b se pooto\u010dil zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00e9 dlani lehk\u00fd dotyk. Tomovy prsty se jemn\u011b dotkly jeho dlan\u011b a Tom si jej opatrn\u011b oto\u010dil zp\u00e1tky k sob\u011b. I kdyby m\u011bl pr\u00e1ce nekone\u010dn\u011b mnoho, to nejmen\u0161\u00ed, co cht\u011bl, bylo, aby Bill te\u010f ode\u0161el.<\/div>\n
„Po\u010dkej, neodch\u00e1zej. J\u00e1 chci… chci, abys tu z\u016fstal se mnou,“ za\u0161eptal prosebn\u00fdm hlasem a setkal se s p\u00e1rem dvou \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dly. Odhodlal se a popo\u0161el p\u00e1r krok\u016f k Billovi, opatrn\u011b vztahuj\u00edc dla\u0148, aby jej mohl pohladit po sametov\u011b hebk\u00fdch vlasech. Jeho srdce zaplesalo radost\u00ed, kdy\u017e spat\u0159il na \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„A co kdybych ti s n\u011b\u010d\u00edm pomohl?“ Billova ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Bill zv\u011bdav\u011b mrknul na Toma. Kdy\u017e u\u017e tady mohl b\u00fdt s n\u00edm, necht\u011bl jen tak napr\u00e1zdno sed\u011bt a d\u00edvat se, jak Tom pracuje. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 se zamyslel.<\/div>\n
„A ty bys cht\u011bl?“ za\u0161eptal, a kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill vesele pok\u00fdval hlavou, i on jeho n\u00e1pad s radost\u00ed p\u0159ijal. „Tak dob\u0159e, p\u0159ij\u00edm\u00e1m. \u010c\u00edm d\u0159\u00edv budeme hotovi, t\u00edm v\u00edce \u010dasu n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1 na n\u011bco jin\u00e9ho,“ dodal, a kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed bylo zaz\u00e1\u0159en\u00ed v tom n\u00e1dhern\u00e9m mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, u\u017e te\u010f se nemohl do\u010dkat, a\u017e budou m\u00edt v\u0161echnu pr\u00e1ci za sebou.<\/p>\n<\/div>\n
A opravdu. Netrvalo dlouho a oba se do sv\u00e9 pr\u00e1ce v\u017eili natolik, \u017ee \u00fapln\u011b zapomn\u011bli na skute\u010dnost, \u017ee je j\u00ed tolik moc. Zat\u00edmco Tom d\u011blal tu n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jako pro\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch posudk\u016f, Bill pe\u010dliv\u011b ukl\u00e1dal v\u00fdsledky r\u016fzn\u00fdch vy\u0161et\u0159en\u00ed do karet jednotliv\u00fdch pacient\u016f. Tomovi tahle pr\u00e1ce mo\u017en\u00e1 p\u0159i\u0161la nudn\u00e1, proto\u017ee ji d\u011blal ka\u017ed\u00fd den, Billa to v\u0161ak po n\u011bkolika minut\u00e1ch za\u010dalo bavit. Netrvalo dlouho a on odlo\u017eil posledn\u00ed slo\u017eku na vysokou hrom\u00e1dku, ot\u00e1\u010dej\u00edc se k Tomovi.<\/div>\n
„Hotovo, pane doktore,“ ozn\u00e1mil s \u00fasm\u011bvem a vid\u011bl, jak i Tom dod\u011bl\u00e1v\u00e1 posledn\u00ed \u00fapravy k dokon\u010den\u00ed sv\u00e9 pr\u00e1ce. Pe\u010dliv\u011b si p\u0159e\u010detl posledn\u00ed posudek, p\u0159ipsal n\u011bkolik d\u016fle\u017eit\u00fdch informac\u00ed a s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159e\u0161el k stoj\u00edc\u00edmu Billovi. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc se mu dnes l\u00edbil v bled\u011bmodr\u00e9m \u017eupanu a pantofl\u00edch, kter\u00e9 spolu ladily, a musel uznat, \u017ee to jeho \u010dernovlas\u00e9mu pacientovi moc slu\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Posa\u010f se,“ nab\u00eddnul mu okraj sv\u00e9 postele, na kter\u00e9 p\u0159esp\u00e1val, kdy\u017e m\u011bl no\u010dn\u00ed slu\u017ebu. Bill si tro\u0161ku ost\u00fdchav\u011b sedl na okraj postele, a kdy\u017e si k n\u011bmu st\u00e1le usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se Tom p\u0159isedl, m\u00edrn\u011b sklopil pohled.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… jestli ti tu n\u011bjak p\u0159ek\u00e1\u017e\u00edm, tak… tak klidn\u011b p\u016fjdu k sob\u011b na pokoj,“ za\u0161eptal, po n\u011bkolika slovech byl v\u0161ak p\u0159eru\u0161en Tomov\u00fdm nesouhlasn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, Bille. J\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tu a \u017ee t\u011b tu m\u00e1m. Pomohl jsi mi a za to jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd. D\u011bkuju,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem a sv\u00e1 slova stvrdil n\u011b\u017en\u00fdm polibkem sv\u00fdch rt\u016f, jen na okam\u017eik je ochutn\u00e1vaj\u00edc, aby se od nich mohl odtrhnout a nechat se ut\u00e1p\u011bt v tom mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 jej tolik fascinovalo a o\u010darov\u00e1valo z\u00e1rove\u0148. Po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee je tu Bill kv\u016fli n\u011bmu, \u017ee p\u0159i\u0161el za n\u00edm. N\u011b\u017en\u011b se usm\u00e1l a znova se zad\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik zn\u00e1m\u00fdch a p\u0159esto tolik tajemn\u00fdch.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm… v\u00edm, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el kv\u016fli mn\u011b,“ za\u010dal opatrn\u011b a ti\u0161e vy\u010dk\u00e1val na Billovu reakci. Bill m\u00edrn\u011b sklopil hlavu a pousm\u00e1l se. Ov\u0161em, \u017ee p\u0159i\u0161el jen kv\u016fli Tomovi. V\u017edy\u0165 od r\u00e1na nemyslel na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na dv\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di, ve kter\u00fdch se m\u00edsila l\u00edskoo\u0159\u00ed\u0161kov\u00e1 n\u00e1pl\u0148 s \u010dokol\u00e1dou, na m\u00edrn\u011b pln\u00e9 rty s t\u00edm nejkouzeln\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem a na p\u0159ita\u017elivou v\u016fni, kter\u00e1 o\u010darovala jeho smysly poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu byl mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 nabl\u00edzku. O ni\u010dem jin\u00e9m od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na nesnil. C\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed vl\u00e9v\u00e1 rum\u011bnec, proto jen kr\u00e1tce pok\u00fdval hlavou, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak uc\u00edtil, jak n\u011b\u010d\u00ed prsty n\u011b\u017en\u011b nadzvedly jeho tv\u00e1\u0159 a o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di v\u011bnovaly t\u011bm jeho dlouh\u00fd pohled. Podv\u011bdom\u011b z\u010dervenal je\u0161t\u011b v\u00edc – \u010d\u00edm\u017e vyvolal na rtech mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e mil\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Za to se nemus\u00ed\u0161 styd\u011bt, Bille. Ani nev\u00ed\u0161, jakou radost jsi mi ud\u011blal,“ p\u0159iznal a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val Billovu reakci. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, po \u010dem te\u010f tou\u017e\u00ed a co chce ud\u011blat.<\/div>\n
Ani nesta\u010dil zachytit Bill\u016fv pohled. Jemn\u011b spojil sv\u00e9 rty s t\u011bmi jeho a kone\u010dn\u011b ochutnal jejich p\u0159\u00edchu\u0165, po kter\u00e9 prahnul v\u00edc, ne\u017e po \u010demkoli jin\u00e9m. Nech\u00e1val se j\u00ed un\u00e1\u0161et, pomalu ji ochutn\u00e1val a pozn\u00e1val – a s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal i Billovy prvn\u00ed nesm\u011bl\u00e9 kr\u016f\u010dky z jeho strany. Polibk\u016f si vym\u011bnili sice teprve jen p\u00e1r, v\u017edy to byl v\u0161ak on, kdo ud\u00e1val jejich sm\u011br a tempo, tentokr\u00e1t v\u0161ak cht\u011bl nechat iniciativu na Billovi. Naposled jej jemn\u011b pol\u00edbil a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc jeho reakci. A Bill se odhodlal. Opatrn\u011b a jen velmi nesm\u011ble mapoval a pozn\u00e1val Tomovy rty mal\u00fdmi, sotva znateln\u00fdmi polibky, Tom je v\u0161ak dob\u0159e c\u00edtil. C\u00edtil, a tak\u00e9 si je u\u017e\u00edval. Nechal se jimi un\u00e1\u0161et a dal Billovi prostor, \u010deho\u017e ani na vte\u0159inu nezalitoval. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 c\u00edtit a vn\u00edmat, jak se z Billov\u00fdch lehk\u00fdch a nesm\u011bl\u00fdch polibk\u016f st\u00e1vaj\u00ed odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed a proc\u00edt\u011bn\u011bj\u0161\u00ed a jak kr\u00e1sn\u00e9 pocity Tomovi p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed. Vn\u00edmal je s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky – i ten posledn\u00ed, po kter\u00e9m se od n\u011bj Bill odpojil a tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b o\u010dek\u00e1val jeho reakci. Jakmile mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byl obdivn\u00fd pohled dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, m\u00edrn\u011b p\u0159ed n\u00edm ucuknul t\u00edm sv\u00fdm, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Tak\u017ee, tohle je tvoje ordinace?“ protrhl ticho mezi nimi svou ot\u00e1zkou, a kdy\u017e vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou, nespou\u0161t\u011bj\u00edc z n\u011bj o\u010di, nerv\u00f3zn\u011b si promnul prsty.<\/div>\n
„A… co tady pan doktor d\u011bl\u00e1?“ optal se tro\u0161ku bli\u017e\u0161\u00ed ot\u00e1zku a kone\u010dn\u011b se odv\u00e1\u017eil zad\u00edvat se do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj usm\u00edvaly. Tom s \u00fasm\u011bvem sklopil pohled a zap\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„No… kdy\u017e m\u00e1 ordina\u010dn\u00ed hodiny, tak p\u0159ij\u00edm\u00e1 pacienty, pom\u00e1h\u00e1 jim a prohl\u00ed\u017e\u00ed je, nebo si d\u011bl\u00e1 svou pr\u00e1ci, kdy\u017e je nemocn\u00fdch m\u00e1lo. A kdy\u017e je odpoledn\u00ed p\u0159est\u00e1vka, tak jde na ob\u011bd a odpo\u010d\u00edv\u00e1… nebo ji tr\u00e1v\u00ed ve spole\u010dnosti jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho pacienta,“ pousm\u00e1l se a za p\u00e1r vte\u0159in si u\u017e\u00edval dal\u0161\u00edho Billova polibku.<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhlo n\u011bkolik minut, kter\u00e9 str\u00e1vili l\u00edb\u00e1n\u00edm a tich\u00fdm pov\u00edd\u00e1n\u00edm. Bl\u00ed\u017eila se doba konce Tomova chvilkov\u00e9ho volna, proto i Bill usoudil, \u017ee by m\u011bl j\u00edt k sob\u011b. Nechal se Tomem doprovodit ke dve\u0159\u00edm a vychutn\u00e1val si dal\u0161\u00ed polibek, kter\u00fd mu Tom v\u011bnoval.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1… d\u011bkuju ti, \u017ee jsi mi pomohl, a \u017ee jsi tu byl. Bylo to n\u00e1dhern\u00fd… a ty taky,“ za\u0161eptal s neskr\u00fdvan\u00fdm obdivem k Billovi, kter\u00e9mu se u srdce okam\u017eit\u011b rozlil h\u0159ejiv\u00fd pocit. „A\u017e mi skon\u010d\u00ed hodiny, p\u0159ijdu t\u011b prohl\u00e9dnout, dnes ale o tro\u0161ku d\u0159\u00edv. Chci j\u00edt dom\u016f pomalu a nesp\u011bchat, kdy\u017e je dnes venku tak n\u00e1dhern\u011b,“ sto\u010dil pohled k rozz\u00e1\u0159en\u00e9mu slunci za oknem a nato k Billovi, kter\u00fd ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, budu na tebe \u010dekat. Dnes je venku ur\u010dit\u011b kr\u00e1sn\u011b. Za posledn\u00ed dny jsem venku ani nebyl, vlastn\u011b od doby, co jsem tady,“ na okam\u017eik se zamyslel, nato se v\u0161ak rychle rozlou\u010dil s Tomem a vyklouznul ze dve\u0159\u00ed ven na chodbu, m\u00ed\u0159\u00edc ke sv\u00e9mu pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
Ani netu\u0161il, \u017ee za sebou nechal zamy\u0161len\u00e9ho Toma, st\u00e1le stoj\u00edc\u00edho naproti dve\u0159\u00edm. A u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, kolik my\u0161lenek se vyno\u0159ilo v hlav\u011b mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e nad v\u00fdznamem n\u011bkolika jeho v\u011bt. Tom pomalu p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu psac\u00edmu stolu a st\u00e1le zamy\u0161len\u011b se posadil na \u017eidli, hled\u00edc na rozz\u00e1\u0159enou krajinu za oknem. \u010cas, ta mal\u00e1 chvilka, kterou s Billem str\u00e1vil, pro n\u011bj byla n\u011bco n\u00e1dhern\u00e9ho. N\u011bco, p\u0159i \u010dem si Tom uv\u011bdomil jednu jedinou v\u011bc. Necht\u011bl u\u017e se s Billem v\u00eddat jen r\u00e1no a ve\u010der, a jen kv\u016fli tomu, \u017ee bylo jeho povinnost\u00ed jej prohl\u00e9dnout. Za t\u011bch p\u00e1r minut, co byli spolu, se p\u0159eci jen o n\u011bco sbl\u00ed\u017eili. A Tom netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m. Uvoln\u011bn\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle a zad\u00edval se n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Mo\u017en\u00e1 mu Bill p\u00e1r sv\u00fdmi posledn\u00edmi v\u011btami dal d\u016fvod k tomu, aby se te\u010f na okam\u017eik zamyslel – a pousm\u00e1l se nad sv\u00fdm prvn\u00edm n\u00e1padem.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Ahoj v\u00e1\u017een\u00ed a mil\u00ed,zazvonil zvonec, pov\u00eddky je konec:-D N\u00e9, sranda… konec je\u0161t\u011b b\u00fdt nem\u016f\u017ee, ale ur\u010dit\u011b v\u00e1m nep\u00ed\u0161u jenom tak, z dlouh\u00e9 chv\u00edle. Jde o zve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00ed pov\u00eddky v dal\u0161\u00edch \u010dtrn\u00e1cti dnech. Ned\u011blala bych to, kdybych k tomu nem\u011bla d\u016fvod. Ten<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13069","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13069","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13069"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13069\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13069"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13069"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13069"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}