{"id":13083,"date":"2009-11-10T14:30:00","date_gmt":"2009-11-10T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13052"},"modified":"2009-11-10T14:30:00","modified_gmt":"2009-11-10T13:30:00","slug":"hope-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/10\/hope-28\/","title":{"rendered":"Hope 28."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolik minut potom, co jsem dovolil Billovi, aby \u0161el se mnou, m\u011b p\u0159emohla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed beznad\u011bj. C\u00edtil jsem neovladateln\u00fd strach a \u00fazkost, \u017ee se op\u011bt vr\u00e1t\u00edm na m\u00edsto, kter\u00e9 jsem z cel\u00e9 du\u0161e nesn\u00e1\u0161el. Na m\u00edsto, kde jsem byl tak osam\u011bl\u00fd. M\u00edsto, kde jsem pro\u017eil ty nejhor\u0161\u00ed a nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle. I kdybych se zamyslel, nedok\u00e1zal bych si vzpomenout na jedinou hezkou p\u0159\u00edhodu, kter\u00e1 se mi v dom\u011b bratrance stala. Mo\u017en\u00e1 by j\u00ed byla moje kouzeln\u00e1 padaj\u00edc\u00ed hv\u011bzda, kter\u00e1 m\u011b alespo\u0148 na chvili\u010dku ud\u011blala \u0161\u0165astn\u00fdm. Nic jin\u00e9ho m\u011b nenapad\u00e1.<\/div>\n
Te\u010f to v\u0161ak bude hor\u0161\u00ed, proto\u017ee m\u011b ni\u010d\u00ed i strach, kter\u00fd c\u00edt\u00edm v\u016f\u010di Billovi. Kdyby se mu n\u011bco stalo, nikdy bych si to neodpustil. Nedok\u00e1zal bych s t\u00edm pocitem \u017e\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a op\u011bt vydechl. Sed\u011bl jsem na p\u0159edn\u00edm sedadle, s hlavou op\u0159enou o op\u011bradlo za mnou a zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Sna\u017eil jsem se uklidnit a povzbudit se my\u0161lenkou, \u017ee tam jedu naposled. \u017de si tam jedu jenom pro v\u011bci a u\u017e nikdy nebudu muset spat\u0159it bratrancovu tv\u00e1\u0159. Jedin\u00fdm sv\u011bt\u00fdlkem m\u00e9 bezmoci byla nad\u011bje, \u017ee to s Billem spole\u010dn\u011b zvl\u00e1dneme.<\/div>\n
„Jsem tady,“ najednou prudce otev\u0159el dve\u0159e a promluvil zvl\u00e1\u0161tn\u011b jin\u00fdm hlasem. Kdy\u017e jsem se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b zad\u00edval, sna\u017eil se rychle spolknout velik\u00fd kus rohl\u00edku, zat\u00edmco druh\u00fd dr\u017eel v ruce. „M\u011bl jsem hlad,“ zamrkal jako miminko a pod\u00e1val mi druh\u00fd rohl\u00edk. Musel jsem se usm\u00e1t. Byl jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Z\u0159ejm\u011b si zat\u00edm moc neuv\u011bdomoval, do \u010deho se to se mnou \u0159\u00edt\u00ed, za co\u017e jsem byl moc r\u00e1d. Takhle m\u011b dob\u00edjel \u00fa\u017easnou energi\u00ed a dod\u00e1val mi s\u00edlu bojovat d\u00e1l. \u010cekala n\u00e1s p\u0159eci posledn\u00ed takov\u00e1 velik\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka, za kterou mohlo b\u00fdt u\u017e v\u0161echno jenom hezk\u00e9.<\/div>\n
\n
„D\u011bkuju,“ vzal jsem si od n\u011bj nab\u00edzen\u00fd rohl\u00edk. „Bille,“ ozval jsem se je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil nastartovat. Pod\u00edval se na m\u011b s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch. „C\u00edtil bych se l\u00e9pe, kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi v bezpe\u010d\u00ed. Tady ti nic nehroz\u00ed. Promysli si to je\u0161t\u011b, pros\u00edm,“ bylo to nesnesiteln\u00e9. Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat. Pot\u0159eboval jsem jej m\u00edt u sebe, p\u0159esto m\u011b d\u011bsila p\u0159edstava, \u017ee by se mu mohlo n\u011bco st\u00e1t. „Zapni si p\u00e1sy, Tome,“ za\u0161eptal s pusou plnou j\u00eddla, p\u0159esto m\u011b jeho pohled t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee to mysl\u00ed skute\u010dn\u011b v\u00e1\u017en\u011b a \u017ee nehodl\u00e1 vycouvat. Poslechl jsem jej. Zapnul jsem si p\u00e1sy a pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Tv\u00e1\u0159il se smutn\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Zad\u00edval se kolem sebe a nastartoval. Dla\u0148 polo\u017eil na rychlostn\u00ed p\u00e1ku a chystal se za\u0159adit spr\u00e1vnou rychlost. D\u0159\u00edv ne\u017e tak v\u016fbec stihl ud\u011blat, jsem jej po n\u00ed n\u011b\u017en\u011b pohladil.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jede\u0161 se mnou. Jenom m\u00e1m strach,“ kone\u010dky prst\u016f jsem hladil h\u0159ejivou k\u016f\u017ei jeho dlan\u011b a vn\u00edmal jsem lehk\u00fd t\u0159es, kter\u00fd j\u00edm prostupoval.<\/div>\n
„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd kluk, Tome. Zvl\u00e1dne\u0161 to, t\u00edm jsem si jist\u00fd,“ je\u0161t\u011b jednou jsme se hluboce pol\u00edbili, ne\u017e jsme kone\u010dn\u011b vyrazili.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159es ramena jsem m\u011bl p\u0159ehozenou Billovu cestovn\u00ed ta\u0161ku, kter\u00e1 byla prozat\u00edm pr\u00e1zdn\u00e1. Jak jsme se bl\u00ed\u017eili k domu m\u00e9ho bratrance, za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nejistotu a ned\u016fv\u011bru v\u016f\u010di sob\u011b sam\u00e9mu. Najednou m\u011b p\u0159epadl pocit, \u017ee to prost\u011b nedok\u00e1\u017eu. Nikdy jsem neb\u00fdval odv\u00e1\u017en\u00fd, b\u00e1l jsem se ho. U\u017e jako mal\u00fd kluk jsem se na noc rad\u011bji zamykal, proto\u017ee jsem necht\u011bl, aby za mnou p\u0159i\u0161el a znovu na m\u011b jenom k\u0159i\u010del. Hlavu jsem m\u011bl op\u0159enou o okno a d\u00edval jsem se na bubnuj\u00edc\u00ed kapky de\u0161t\u011b, kter\u00e9 na n\u011bm vytv\u00e1\u0159ely r\u016fzn\u00e9 obrazce. U\u017e to, \u017ee pr\u0161elo, nebylo dobr\u00fdm znamen\u00edm. A nebyl to jenom oby\u010dejnej d\u00e9\u0161\u0165. Byl to doslova nep\u0159\u00edjemn\u00fd lij\u00e1k. Smutn\u00fdm hlasem jsem Billa navigoval sm\u011brem, kter\u00fdm m\u011bl jet, p\u0159esto\u017ee bych mu v t\u00e9 chv\u00edli nejrad\u011bji \u0159ekl \u00fapln\u011b opa\u010dn\u00fd. Kdy\u017e jsme po n\u011bkolika minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b zastavili opod\u00e1l domu m\u00e9ho bratrance, p\u0159epadlo m\u011b zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed doma,“ \u0159ekl jsem po chvilce ti\u0161e. „Nem\u00e1 tady auto. V\u017edycky jezdil pry\u010d jenom autem,“ rozhl\u00e9dl jsem se kolem. Tohle m\u00edsto mi nah\u00e1n\u011blo hr\u016fzu.<\/div>\n
„P\u016fjdu s tebou?“ Bill se na m\u011b oto\u010dil s n\u011b\u017en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ne, to ne. M\u011bl bych o tebe strach. Rad\u011bji p\u016fjdu s\u00e1m,“ pohladil jsem jej po tv\u00e1\u0159i. „Ale d\u011bkuju,“ sklonil jsem se k jeho rt\u016fm, abych je mohl zlehka pol\u00edbit.<\/div>\n
„Boj\u00edm se,“ zavzdychal proti m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a nal\u00e9hav\u011b se ke mn\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n
„V\u0161echno dob\u0159e dopadne,“ sna\u017eil jsem se jej ut\u011b\u0161it. C\u00edtil jsem na tv\u00e1\u0159i vlhk\u00e9 stopy, jak plakal. „Hned jsem zp\u00e1tky,“ je\u0161t\u011b jednou jsem jej pol\u00edbil a vyb\u011bhl jsem do de\u0161t\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
\n

Sledoval jsem, jak rychle ut\u00edkal ke stromu, po kter\u00e9m se opatrn\u011b vy\u0161plhal tak, \u017ee dos\u00e1hl p\u0159esn\u011b do nejbli\u017e\u0161\u00edho okna, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b pat\u0159ilo jeho pokoji. Mo\u017en\u00e1 se mu pr\u00e1v\u011b t\u00edmhle zp\u016fsobem poda\u0159ilo od bratrance ut\u00e9ct. \u010cekal jsem dlouh\u00fdch n\u011bkolik minut v nejistot\u011b a ve strachu, doufaj\u00edc, \u017ee se jeho bratranec tak brzy nevr\u00e1t\u00ed. P\u0159es divok\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 jsem kolem sebe ani po\u0159\u00e1dn\u011b nevid\u011bl, av\u0161ak dvou sv\u011btel, kter\u00e9 se pomalu bl\u00ed\u017eily k domu, jsem si v\u0161iml t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Srdce jako by mi n\u00e1hle p\u0159estalo tlouct. Ve tv\u00e1\u0159i jsem \u00fapln\u011b zbledl a vyd\u011b\u0161en\u011b jsem sledoval, jak auto pomalu zpomaluje, a\u017e zastavilo \u00fapln\u011b. P\u0159es zadn\u00ed zrc\u00e1tko jsem si v\u0161iml vysok\u00e9ho zdatn\u00e9ho chl\u00e1pka, kter\u00fd pracn\u011b vystoupil a zad\u00edval se m\u00fdm sm\u011brem. Z\u0159ejm\u011b mu bylo n\u00e1padn\u00e9, \u017ee stoj\u00ed ciz\u00ed auto pr\u00e1v\u011b u jeho domu. T\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble a ve chv\u00edli, kdy vykro\u010dil sm\u011brem ke mn\u011b, jsem m\u00e1lem ze\u0161\u00edlel strachy. Kdy\u017e byl dostate\u010dn\u011b bl\u00edzko, abych mu vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e, poznal jsem, \u017ee byl nejsp\u00ed\u0161 rozzloben\u00fd. Nev\u011bd\u011bl jsem, co ud\u011blat. D\u011blilo jej ode m\u011b sotva n\u011bkolik metr\u016f.<\/p><\/div>\n

„Tome,“ za\u0161eptal jsem zoufale. P\u0159ikr\u010dil jsem se a opatrn\u011b jsem z auta vystoupil druhou stranou. Jedin\u00fdm m\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm bylo, \u017ee jsme st\u00e1li hned u tr\u00e1vnat\u00e9ho kopce. Po \u010dty\u0159ech jsem se opatrn\u011b p\u0159iplazil k nejbli\u017e\u0161\u00edmu stromku u kopce, ve snaze ukr\u00fdt se. Tvrd\u00e1 zem\u011b se v\u0161ak pod neutichaj\u00edc\u00edm de\u0161t\u011bm m\u011bnila v lepkav\u00e9 bl\u00e1to a j\u00e1 jsem uklouzl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
\n

Rychle jsem do ta\u0161ky h\u00e1zel v\u0161echny nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Nerozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem sebe. Necht\u011bl jsem vzpom\u00ednat na to, co bylo. Tohle m\u00edsto mi bylo n\u00e1hle \u00fapln\u011b ciz\u00edm a nic pro m\u011b neznamenalo. P\u0159\u00edmo raketovou rychlost\u00ed jsem si sbalil oble\u010den\u00ed, vzal jsem si doklady a v\u011bci, na kter\u00fdch mi z\u00e1le\u017eelo. U okna jsem uvid\u011bl mal\u00e9 um\u011blohmotn\u00e9 aut\u00ed\u010dko, se kter\u00fdm jsem si jako mal\u00fd kluk hr\u00e1val. Vzal jsem jej do dlan\u011b a sbalil do ta\u0161ky. Myslel jsem, \u017ee u\u017e m\u00e1m v\u0161echno, a tak jsem cht\u011bl kone\u010dn\u011b vypadnout. To, co jsem uvid\u011bl, mi ale m\u00e1lem vyrazilo dech. Bratranec st\u00e1l u Billova auta, jedovat\u011b nahl\u00ed\u017eel dovnit\u0159 a klepal na okna. „Panebo\u017ee,“ nic v\u00edc jsem nedok\u00e1zal \u0159\u00edct. Najednou jako by m\u011b n\u011bkdo polil ledovou vodou. Ud\u011blal jsem tu nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, kdy\u017e jsem ho tam nechal. Najednou jsem se rozt\u0159\u00e1sl mnohem v\u00edc ne\u017e dote\u010f.<\/p><\/div>\n

V\u016fbec jsem nevn\u00edmal promo\u010den\u00e9 vlasy a oble\u010den\u00ed. Jedin\u00e9, na \u010dem mi te\u010f z\u00e1le\u017eelo, byl Bill. Bylo mi \u00fapln\u011b jedno, co se stane. Rychle jsem ut\u00edkal dol\u016f po schodech, vy\u0161el jsem zadn\u00edm vchodem na zanedbanou p\u0159edz\u00e1hr\u00e1dku a pod\u00edval jsem se sm\u011brem, kde st\u00e1lo Billovo auto. Bratranec tam v\u0161ak u\u017e nebyl. Cht\u011bl jsem rychle ut\u00edkat k autu, kdy\u017e jsem najednou usly\u0161el zoufal\u00e9 k\u0148u\u010den\u00ed a p\u0159\u00edmo bezmocn\u00e9 \u0161kr\u00e1b\u00e1n\u00ed. Pod\u00edval jsem se za sebe a uvid\u011bl jsem v \u017eelezn\u00e9 kleci mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, vyhubl\u00e9, cel\u00e9 promo\u010den\u00e9 a nadm\u00edru vyd\u011b\u0161en\u00e9. Misku na j\u00eddlo m\u011blo pr\u00e1zdnou a tu na vodu plnou jenom d\u00edky de\u0161ti. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem ani vte\u0159inu. Rychle jsem jej vyt\u00e1hl z klece, schoval jsem si jej pod mikinu a ut\u00edkal jsem zp\u00e1tky k autu. To \u0161t\u011bn\u011b m\u011bl z\u0159ejm\u011b stejn\u011b r\u00e1d, jako m\u011b. I p\u0159es hrubou promo\u010denou mikinu jsem c\u00edtil, jak se t\u0159ese.<\/div>\n
„Bille!“ zak\u0159i\u010del jsem ve chv\u00edli, kdy jsem nahl\u00e9dl do pr\u00e1zdn\u00e9ho auta. Bylo mi \u00fapln\u011b jedno, \u017ee by m\u011b mohl bratranec sly\u0161et. „Bille,“ slzy mi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i v zoufalstv\u00ed a bezmoci, kter\u00e1 se stup\u0148ovala s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou bez n\u011bj.<\/div>\n
„Tady jsem,“ strom p\u0159ede mnou se malinko zat\u0159\u00e1sl a j\u00e1 jej kone\u010dn\u011b uvid\u011bl. Byl cel\u00fd promo\u010den\u00fd a \u0161pinav\u00fd od bl\u00e1ta, ale byl v po\u0159\u00e1dku a \u0161\u0165astn\u011b se na m\u011b usm\u00edval. Ne\u010dekal jsem ani chvilku. Rozb\u011bhl jsem se za n\u00edm a bezmocn\u011b jsem jej pol\u00edbil. Nal\u00e9hav\u011b jsem l\u00edbal jeho studenou tv\u00e1\u0159. Bylo mi \u00fapln\u011b jedno, \u017ee budu taky \u0161pinavej. „Rychle do auta,“ vzal m\u011b za ruku a spole\u010dn\u011b jsme nastoupili.<\/div>\n
„Tome!“ bratranec si nejsp\u00ed\u0161 uv\u011bdomil, co se stalo, proto\u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed a k\u0159i\u010del jako smysl\u016f zbaven\u00fd. To u\u017e jsme ale my dva byli d\u00e1vno na cest\u011b dom\u016f. K n\u00e1m dom\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsme zastavili u jejich domu, nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Bylo to naposled, co jsem se tam vr\u00e1til. Naposled, co jsem vid\u011bl bratrancovu tv\u00e1\u0159. Byl to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit. Bill se na m\u011b n\u00e1dhern\u011b usm\u00e1l a horliv\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dli jsme to,“ za\u0161eptal proti m\u00fdm rt\u016fm. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd. I kdy\u017e byl cel\u00fd \u0161pinav\u00fd, p\u0159esto byl kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Ud\u011blal pro m\u011b tu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc. Byl se mnou v t\u00e9 nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed chv\u00edli, i kdy\u017e t\u00edm ohro\u017eoval i s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ opatrn\u011b jsem jej objal, abych t\u00edm neubl\u00ed\u017eil i pejskovi, na kter\u00e9ho jsem m\u00e1lem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl a kter\u00e9ho jsem po\u0159\u00e1d pe\u010dliv\u011b skr\u00fdval pod mikinou. „Pod\u00edvej,“ za\u0161eptal jsem nejist\u011b a pomalu jsem si odepnul dlouh\u00fd zip, ze kter\u00e9ho nesm\u011ble vykouklo vyd\u011b\u0161en\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. „Nemohl jsem jej tam nechat,“ dodal jsem smutn\u011b, jakmile jsem uvid\u011bl Bill\u016fv \u0161okovan\u00fd pohled.<\/div>\n
„Boj\u00ed se. Pod\u00edvej, jak je huben\u00fd,“ opatrn\u011b si jej vzal do n\u00e1ru\u010de a pohladil jej na hlav\u011b. „Pardon, huben\u00e1. Je to hol\u010di\u010dka,“ usm\u00e1l se na ni a p\u0159ivinul si ji k sob\u011b. „P\u0159esn\u011b takhle ses na m\u011b d\u00edval i ty. A j\u00e1 se do toho pohledu okam\u017eit\u011b zamiloval,“ za\u0161eptal s pohledem up\u0159en\u00fdm do m\u00fdch o\u010d\u00ed. „Miluju t\u011b, Bille. Tak moc, \u017ee to nedok\u00e1\u017eu ani \u0159\u00edct,“ nechal jsem se j\u00edm m\u011bkce pol\u00edbit.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tome,“ je\u0161t\u011b jednou m\u011b pol\u00edbil a pot\u00e9 sklouzl pohledem k mal\u00e9mu pejskovi. L\u00e1skypln\u011b ji pohladil po b\u0159\u00ed\u0161ku, vz\u00e1p\u011bt\u00ed zoufale vzdychl nad jej\u00edm uboh\u00fdm stavem. Bylo to \u0161t\u011bn\u011b nejsp\u00ed\u0161 labradora. Stav, ve kter\u00e9m se v\u0161ak nach\u00e1zela, byl p\u0159\u00edmo ot\u0159esn\u00fd. Byla \u00fapln\u011b vyhubl\u00e1, na z\u00e1dech m\u011bla dokonce n\u011bkolik \u0161kr\u00e1banc\u016f.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d se sice t\u0159\u00e1sla, ale jako by c\u00edtila, \u017ee Bill j\u00ed neubl\u00ed\u017e\u00ed. Ch\u00e1pal jsem to \u0161t\u011bn\u011b. U bratrance si jist\u011b pro\u0161lo peklem a najednou se dostalo do rukou t\u00e9 nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed osoby. Najednou nec\u00edtilo ni\u010d\u00ed hn\u011bv ani nen\u00e1vist. C\u00edtilo nad\u011bji a l\u00e1sku, p\u0159esn\u011b tak, jako jsem to c\u00edtil i j\u00e1. P\u0159esn\u011b takhle jsem se c\u00edtil i j\u00e1, kdy\u017e m\u011b na\u0161el. Byl jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale c\u00edtil jsem, \u017ee mi neubl\u00ed\u017e\u00ed. Zachr\u00e1nil m\u011b. \u00dapln\u011b stejn\u011b, jako zachr\u00e1nil i ji…<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku?“ ustaran\u011b se zad\u00edval na mal\u00e9ho pejska ve sv\u00fdch rukou.<\/div>\n
„Je jenom vystra\u0161en\u00e1 a hladov\u00e1. Mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e se zah\u0159eje a naj\u00ed, bude j\u00ed l\u00edp,“ zlehka jsem ji po\u0161kr\u00e1bal za uchem. Bill ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„J\u00e1 ji vezmu. Vezmi si ta\u0161ku a poj\u010f, proto\u017ee nal\u00e9hav\u011b pot\u0159ebuju sprchu,“ s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch se zad\u00edval na sv\u00e9 zabl\u00e1cen\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Co se vlastn\u011b stalo?“ ptal jsem se, kdy\u017e jsme pomalu m\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Sna\u017eil jsem se n\u011bkde ukr\u00fdt a uklouzl jsem. Ale jsme oba v po\u0159\u00e1dku, a to je hlavn\u00ed. Mamka bude m\u00edt radost,“ opatrn\u011b otev\u0159el dve\u0159e a spole\u010dn\u011b jsme ve\u0161li dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich d\u016fm byl naproti tomu bratrancovu jako z jin\u00e9ho sv\u011bta. V\u0161ude se rozl\u00e9halo ticho a klid se m\u00edsil s p\u0159\u00edjemnou v\u016fn\u00ed. Cel\u00fd d\u016fm byl zalit\u00fd sv\u011btlem slunce, kter\u00e9 pomalu odehnalo nep\u0159\u00edjemn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165. A p\u0159esn\u011b tak jsem se c\u00edtil i j\u00e1. Jakoby ze m\u011b najednou opadlo n\u011bco hrozn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9ho a bolestiv\u00e9ho. C\u00edtil jsem se opravdu hezky. Bill se na m\u011b \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l, polo\u017eil pejska na zem a sladce m\u011b pol\u00edbil. Bylo to neskute\u010dn\u00e9. P\u0159idr\u017eel jsem si jeho tv\u00e1\u0159 u sebe, abych t\u00edm nep\u0159eru\u0161il bl\u00edzkost jeho rt\u016f, a d\u00e1l jsem jej l\u00edbal. Oba jsme byli mok\u0159\u00ed a \u0161pinav\u00ed, p\u0159esto jsem se toho pocitu nedok\u00e1zal vzd\u00e1t. A\u017e kdy\u017e jsem uc\u00edtil na nohou dotek, sklonil jsem pohled a Bill se mnou. Pejsek se ani nepohnul z m\u00edsta, kam jej Bill polo\u017eil. Sed\u011bl u na\u0161ich nohou a smutn\u011b se na n\u00e1s d\u00edval. „P\u0159inesu j\u00ed n\u011bco dobr\u00e9ho,“ dloubl m\u011b Bill do nosu a vesele odb\u011bhl do kuchyn\u011b.<\/div>\n
J\u00e1 jsem si mezit\u00edm klekl na kolena a opatrn\u011b jsem ji vzal do n\u00e1ru\u010de. I kdy\u017e to bylo jenom zv\u00ed\u0159e, m\u011blo tak\u00e9 svoje city. Jej\u00ed pohled dokazoval, jak moc si musela vytrp\u011bt. „U\u017e je to dobr\u00e9,“ zlehka jsem j\u00ed pohladil bolav\u00e9 m\u00edsto na z\u00e1dech a sna\u017eil jsem se potla\u010dit zlost v\u016f\u010di bratranci.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se tak na ni d\u00edval, napadlo m\u011b n\u00e1dhern\u00e9 jm\u00e9no, kter\u00fdm bychom ji mohli pojmenovat. Jm\u00e9no, kter\u00e9 nevystihovalo konkr\u00e9tn\u00ed osobu ani v\u011bc. Jm\u00e9no, kter\u00e9 pojmenovalo n\u011bco, d\u00edky \u010demu jsem v\u011b\u0159il, \u017ee jednou budu i j\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fd\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
N\u011bkdy si p\u0159eju, abych t\u011b mohl zachr\u00e1nit
A je tu tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 chci, abys v\u011bd\u011bl
Nebudu se vzd\u00e1vat, dokud nebude po v\u0161em
Jestli to potrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b, chci abys v\u011bd\u011bl<\/p>\n

\u017de pokud spadne\u0161, zakopne\u0161
Zvednu t\u011b ze zem\u011b
Pokud ztrat\u00ed\u0161 v\u00edru v sebe
D\u00e1m ti s\u00edlu dostat se p\u0159es to
\u0158ekni mi, \u017ee se nebude\u0161 vzd\u00e1vat, proto\u017ee
Budu \u010dekat, a\u017e spadne\u0161
Ty v\u00ed\u0161, \u017ee tu budu pro tebe…<\/em><\/div>\n

(Simple Plan-Save you)<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay N\u011bkolik minut potom, co jsem dovolil Billovi, aby \u0161el se mnou, m\u011b p\u0159emohla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed beznad\u011bj. C\u00edtil jsem neovladateln\u00fd strach a \u00fazkost, \u017ee se op\u011bt vr\u00e1t\u00edm na m\u00edsto, kter\u00e9 jsem z cel\u00e9 du\u0161e nesn\u00e1\u0161el. Na m\u00edsto, kde jsem byl tak osam\u011bl\u00fd.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13083","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13083","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13083"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13083\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13083"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13083"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13083"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}