{"id":13086,"date":"2009-11-09T17:00:00","date_gmt":"2009-11-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13055"},"modified":"2009-11-09T17:00:00","modified_gmt":"2009-11-09T16:00:00","slug":"za-stesti-zaplatis-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/09\/za-stesti-zaplatis-11\/","title":{"rendered":"Za \u0161t\u011bst\u00ed zaplat\u00ed\u0161! 11."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj Bille, j\u00e1 jsem Meredit,“ usm\u00e1la se na Billa mlad\u00e1 hn\u011bdovlas\u00e1 doktorka a podala mu ruku. Bill ji jen sjel pohledem a pak se zad\u00edval z okna. \u017dena si ti\u0161e povzdychla. Na to, kolik j\u00ed bylo, pracovala v t\u00e9hle bran\u017ei u\u017e dost dlouho a v\u011bd\u011bla, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed pacienti jsou skute\u010dn\u011b tvrd\u00fdm o\u0159\u00ed\u0161kem. Bill byl evidentn\u011b jedn\u00edm z nich.<\/div>\n
„Aha… tak\u017ee hodl\u00e1\u0161 trucovat… dob\u0159e, ale nemysl\u00ed\u0161, \u017ee na trucov\u00e1n\u00ed u\u017e jsi moc star\u00fd?“<\/div>\n
„Co je v\u00e1m po tom?“ \u0161eptl Bill ti\u0161e, ale ost\u0159e, a zavrtal se je\u0161t\u011b v\u00edc pod deku.<\/div>\n
„Mn\u011b? Popravd\u011b, je mi to \u00fapln\u011b jedno, ale je to moje pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd.“<\/div>\n
„Ani ne… je to nuda… lidi nemaj psychology r\u00e1di… ned\u00e1v\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd autogramy, nep\u00f3zuju pro \u010dasopisy, nezp\u00edv\u00e1m pro p\u0159epln\u011bn\u00fd haly… nuda.“<\/div>\n
„A co j\u00e1 s t\u00edm?“ zavr\u010del Bill nete\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Ty? No mohl bys mi t\u0159eba vypr\u00e1v\u011bt o tom, jak\u00fd to je. B\u00fdvaly doby, kdy jsem taky cht\u011bla n\u011bco podobn\u00fdho d\u011blat, ale na\u0161i pro to nem\u011bli pochopen\u00ed a d\u00edky jejich v\u016fli jsem tam, kde jsem te\u010f,“ pousm\u00e1la se Meredit.<\/div>\n
„Jasn\u011b, budem si pov\u00eddat o m\u00fdm d\u011btstv\u00ed a nakonec vyplyne, \u017ee za to, \u017ee jsem tady, m\u016f\u017ee rozvod m\u00fdch rodi\u010d\u016f, \u017ee jo? To si str\u010dte n\u011bkam.“<\/div>\n
„Ty tu nejsi kv\u016fli rodi\u010d\u016fm, ale kv\u016fli pokusu o sebevra\u017edu a celkov\u00fdmu psychick\u00fdmu kolapsu, a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To je snad moje v\u011bc. D\u011bje se to ka\u017ed\u00fdmu druh\u00fdmu, tak co?“ odsekl Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a m\u011bl sto chut\u00ed na ni za\u0159vat, ale st\u011b\u017e\u00ed mluvil, nato\u017e aby k\u0159i\u010del. Od h\u00e1dky s Tomem uplynuly \u010dty\u0159i dny. \u010cty\u0159i dlouh\u00e9 dny a on se tady ani neuk\u00e1zal. Ani m\u00e1ma, ani t\u00e1ta, ani kluci… nikdo. Nikoho nezaj\u00edmal. Vyka\u0161lali se na n\u011bj a on chudinka mus\u00ed trp\u011bt. Alespo\u0148 tak si to do sv\u00e9 hlavy vsugerov\u00e1val a podle toho \u017eil… p\u0159e\u017e\u00edval.<\/div>\n
To, \u017ee ho Tom i m\u00e1ma cel\u00e9 hodiny pozoruj\u00ed p\u0159es sklo, nev\u011bd\u011bl, proto\u017ee od n\u011bj z pokoje p\u0159es n\u011bj nen\u00ed vid\u011bt. A i kdyby to v\u011bd\u011bl, nep\u0159iznal by si to.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, \u010d\u00edm d\u0159\u00edv tohle vy\u0159e\u0161\u00edme, t\u00edm d\u0159\u00edv ti povol\u00edme n\u00e1v\u0161t\u011bvy, a t\u00edm d\u0159\u00edv bude\u0161 moct dom\u016f… zase bude\u0161 slavn\u00fd, bude\u0161 p\u00f3zovat a bude\u0161 z – „<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nechci!“ k\u0159ikl Bill najednou a rozka\u0161lal se. Pro jeho hlasivky to bylo moc nahlas.<\/div>\n
„A co teda chce\u0161?“<\/div>\n
„Ticho… nic v\u00edc… j\u00e1 chci jen ticho, abych mohl sp\u00e1t a odpo\u010dinout si.“<\/div>\n
„Ale to tady m\u00e1\u0161,“ nam\u00edtla doktorka.<\/div>\n
„Ne… jsou tady v\u0161ude… kolem m\u011b,“ \u0161pitl Bill a ustra\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dl. „Jsou tady… v\u00edm to.“<\/div>\n
„Kdo, Bille, kdo tady je?“<\/div>\n
„Ony… nedaj\u00ed mi pokoj… cht\u011bj\u00ed m\u011b zni\u010dit.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 fanynky?“ ujistila se Meredit v tom, co si celou dobu myslela.<\/div>\n
Bill jen k\u00fdvl a rezignovan\u011b se posadil, aby mohl na doktorku vid\u011bt.<\/div>\n
„Ne… ne\u0159eknete to nikomu, \u017ee ne?“<\/div>\n
\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„To… to, co v\u00e1m \u0159eknu.“<\/div>\n
„Ty mi chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct?“<\/div>\n
Bill jenom znovu k\u00fdvl a sklopil pohled k zemi.<\/div>\n
„Neboj se, ne\u0159eknu to nikomu. Nechci a ani nesm\u00edm.“<\/div>\n
„A budu pak moct opravdu dom\u016f, kdy\u017e v\u00e1m v\u0161echno \u0159eknu?“<\/div>\n
„To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed, ale povol\u00edm ti n\u00e1v\u0161t\u011bvy, co ty na to?“<\/div>\n
„Dob\u0159e… j\u00e1… \u010d\u00edm m\u00e1m za\u010d\u00edt?“<\/div>\n
„Za\u010dneme t\u00edm po\u0159ez\u00e1n\u00edm a od toho se pomalu doberem konce, nesm\u00ed se to usp\u011bchat… Tak\u017ee… pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ zeptala se doktorka a nen\u00e1padn\u011b zm\u00e1\u010dkla tla\u010d\u00edtko na diktafonu, kter\u00fd m\u011bla v kapse.<\/div>\n
„J\u00e1… cht\u011bl jsem, aby ode\u0161ly… aby mi daly pokoj,“ za\u010dal Bill a ruce se mu za\u010daly jemn\u011b klepat. „J\u00e1… j\u00e1 je prosil, ale ony tam po\u0159\u00e1d st\u00e1ly, ukazovaly si na m\u011b a k\u0159i\u010dely… po\u0159\u00e1d k\u0159i\u010dely, po\u0159\u00e1d dokola. Zase se po m\u011b s\u00e1paly a cht\u011bly m\u011b mezi sebe… j\u00e1 jsem jen cht\u011bl, aby m\u011b u\u017e nechaly.“<\/div>\n
„To t\u011b nenapadlo, \u017ee t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 n\u011bkomu jin\u00fdmu?“<\/div>\n
„Jsem sobec… v\u017edycky mysl\u00edm jen na sebe… Tom m\u011bl pravdu,“ povzdychl si Bill a o\u010di se mu m\u00edrn\u011b zaleskly.<\/div>\n
„\u0158ekl ti, \u017ee se chov\u00e1\u0161 sobecky? Poh\u00e1dali jste se?“ vyzv\u00eddala Meredit.<\/div>\n
„Jo… ani se nezeptal, jak mi je… k\u0159i\u010del a\u2026 a m\u011bl pravdu, m\u011bl pr\u00e1vo na to se zlobit… ale to j\u00e1 m\u00e1m taky!“<\/div>\n
„Ty se na n\u011bj zlob\u00ed\u0161? Pro\u010d?“<\/div>\n
„J\u00e1… po\u0159\u00e1d m\u011b kontroluje, rad\u00ed mi, kdy\u017e to nechci, a kdy\u017e to pot\u0159ebuju, tak ne… Kdy\u017e se n\u011bco stane, tak jednodu\u0161e ud\u011bl\u00e1 v\u0161ecko podle n\u011bj a mn\u011b nic ne\u0159ekne… j\u00e1 nejsem mal\u00fd d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
„To ne, ale pochop, \u017ee o tebe m\u00e1 starost… po tom, co se stalo…“<\/div>\n
„Tak ale pro\u010d se m\u011b nezept\u00e1? Pro\u010d se nezept\u00e1, co chci?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi se zab\u00edt, Bille,“ p\u0159ipomn\u011bla mu ti\u0161e, ale d\u016frazn\u011b Meredit.<\/div>\n
„Ne, to necht\u011bl!“ \u0161t\u011bkl Bill prudce, ale ve vte\u0159in\u011b se zarazil. „Cht\u011bl jsem ticho… cht\u011bl jsem n\u011bkam odjet… n\u011bkam pry\u010d, kde nikdo nev\u00ed, kdo jsem, a kde budu m\u00edt klid… J\u00e1 necht\u011bl do nemocnice, necht\u011bl jsem psychiatra… ale ne, Tom mysl\u00ed, \u017ee je to pro m\u011b nejlep\u0161\u00ed, tak\u017ee to Tom taky ud\u011bl\u00e1. K \u010dertu s n\u00edm!“ k\u0159ikl Bill a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu rozkut\u00e1lely ji\u017e n\u011bkolik minut snadno p\u0159edv\u00eddateln\u00e9 slzy.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se na n\u011bj?“<\/div>\n
„Vy byste se na n\u011bj nezlobila?“ op\u00e1\u010dil protiot\u00e1zkou. „J\u00e1 teda jo, j\u00e1 v\u00edm, m\u00e1 pravdu, jen\u017ee ji m\u00edt nemusel. Kdyby se m\u011b zeptal, t\u0159eba by se to nestalo a j\u00e1 bych te\u010f nebyl tady!“<\/div>\n
Doktorka jen k\u00fdvla a n\u011bco si zapsala.<\/div>\n
„Tak\u017ee, kdyby se Tom zeptal, p\u0159iznal bys, \u017ee je ti zle, a \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 vypadnout?“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ k\u00fdvl Bill a zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e doktorka nadzdvihla obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Opravdu?“<\/div>\n
Bill znovu k\u00fdvl a Meredit si zalo\u017eila ruce na prsou.<\/div>\n
„Bille, jestli bude\u0161 lh\u00e1t, nikam se nedostaneme. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee chce\u0161 dom\u016f, ale takhle si jen p\u0159it\u00ed\u017e\u00ed\u0161… Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou, p\u0159iznal bys to?“<\/div>\n
„Ne…“ rezignoval Bill se sklopenou hlavou a zad\u00edval se k velk\u00e9mu zrcadlu.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Neposlechl by t\u011b snad? Nepomohl by ti?“<\/div>\n
„Jo to jo, jen… nem\u016f\u017eu… j\u00e1 prost\u011b nem\u016f\u017eu… nem\u016f\u017eu jen tak vysadit. Mus\u00edm zp\u00edvat, vystupovat, fotit a po\u0159\u00e1d dokola… v\u017edycky jsem to takhle cht\u011bl… j\u00e1 to nesm\u00edm ztratit!“ \u0161eptl Bill a slzy na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch p\u0159ibyly.<\/div>\n
„V\u0161echno se to hrout\u00ed… v\u0161echno, na \u010dem jsme tak tvrd\u011b makali… miz\u00ed to a je to moje vina… j\u00e1… tady nejde o m\u011b, ale co Gustav, Georg, Tom a co ostatn\u00ed? V\u00edte, kolik lid\u00ed je z\u00e1vislejch na tom, abychom byli \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 fanou\u0161ky?“<\/div>\n
„Jo, ty taky… prost\u011b v\u0161echny, a to, jestli se to nepokaz\u00ed, z\u00e1le\u017e\u00ed jen na mn\u011b… kdy\u017e j\u00e1 n\u011bco zkaz\u00edm, zkaz\u00edm to i kluk\u016fm.“<\/div>\n
„Ale te\u010f nemluv\u00ed\u0161 o Tomovi, ani o strachu z fanou\u0161k\u016f, vi\u010f, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Ne…“<\/div>\n
„Tak o \u010dem?“<\/div>\n
„O tom… o tom, pro\u010d jsem se na tom koncert\u011b zhroutil.“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161… tady je ten probl\u00e9m,“ vysv\u011btlila mu tich\u00fdm, ale pevn\u00fdm hlasem doktorka.<\/div>\n
„Jak\u00fd? Moje kari\u00e9ra?“<\/div>\n
„Ne… bere\u0161 toho na sebe prost\u011b moc,“ ujasnila mu to Meredit. „Mus\u00ed\u0161 p\u0159estat br\u00e1t ohledy na ostatn\u00ed a myslet taky trochu na sebe. To dote\u010f d\u011blal Tom za tebe, ale i kdy\u017e jste dvoj\u010data, tak do hlavy ti nevid\u00ed a logicky se jen domn\u00edv\u00e1, co je dobr\u00fd a co ne.“<\/div>\n
„M\u011bl bych se mu asi omluvit, co?“ ku\u0148kl sotva sly\u0161iteln\u011b Bill.<\/div>\n
„To nemus\u00ed\u0161, hlavn\u011b mu \u0159ekni, jak to je… jak to c\u00edt\u00ed\u0161, pochop\u00ed to, nikdo ti to nebude vy\u010d\u00edtat.“<\/div>\n
„A pak u\u017e se p\u0159estanu b\u00e1t lid\u00ed kolem sebe?“<\/div>\n
„Ne… tohle je daleko slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Pro\u0161el jsi velik\u00fdm \u0161okem, a m\u016f\u017ee to v tob\u011b z\u016fstat a\u017e do konce \u017eivota.“<\/div>\n
„Ne! To ne… pros\u00edm,“ vydechl ti\u0161e Bill a up\u0159el na ni sv\u00e9 o\u010di, v nich\u017e chyb\u011bla pro n\u011bj typick\u00e1 jiskra.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, ale nikdo, ani j\u00e1, nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, jak se s t\u00edm popere\u0161,“ povzdychla si Meredit a soucitn\u011b mu stiskla pa\u017ei. „To u\u017e je na tob\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee a\u017e t\u011b pust\u00edme, bude\u0161 doch\u00e1zet na terapie, kter\u00e9 ti ur\u010dit\u011b pomohou, ale to z\u00e1le\u017e\u00ed hlavn\u011b na tob\u011b. Jenom ty mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, nakolik jsi siln\u00fd… nakolik to dok\u00e1\u017ee\u0161.“<\/div>\n
Bill se smutn\u011b zahled\u011bl do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, kolik jsi mi toho nakonec \u0159ekl,“ pousm\u00e1la se Meredit. Vypnula diktafon, zaklapla desky s pozn\u00e1mkami a zvedla se.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 si odpo\u010dinout. Zase brzo p\u0159ijdu, ano?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl slab\u011b Bill, pot\u00e9 ji ale nal\u00e9hav\u011b chytil za ruku. „Pros\u00edm… ne\u0159\u00edkejte to nikomu… hlavn\u011b ne Tomovi.“<\/div>\n
Meredit mu pevn\u011b stiskla ruku.<\/div>\n
„Ne\u0159eknu… slibuju. Dr\u017e se,“ pousm\u00e1la se a nechala Billa o samot\u011b. Chlapec je\u0161t\u011b chv\u00edli zmaten\u011b koukal na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, dokud se mu neza\u010dala kl\u00ed\u017eit v\u00ed\u010dka a nezmocnil se ho sp\u00e1nek…<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e Billova pokoje se otev\u0159ely, ale to \u010dernovlas\u00fd chlapec neregistroval. Spal. Ti\u0161e, beze sn\u016f, ale p\u0159esto mu ze rt\u016f unikaly v\u00fdk\u0159iky pln\u00e9 hr\u016fzy. Sem tam sebou cukl a trhan\u011b p\u0159et\u00e1\u010del hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159i z jedn\u00e9 strany na druhou, ob\u010das se v\u00fdk\u0159iky zm\u011bnily na ne\u0161\u0165astn\u00e9 n\u00e1\u0159ky.<\/div>\n
Dve\u0159e se zase zav\u0159ely a pokojem se rozlehly tich\u00e9 pl\u00ed\u017eiv\u00e9 kroky. Bill se mali\u010dko zavrt\u011bl, spal ale d\u00e1l.<\/div>\n
Hork\u00e1 dla\u0148 se zlehka dotkla jeho chladn\u00fdch l\u00edc\u00ed a Bill si povzdychl.<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptla jeho \u00fasta prosebn\u011b a \u0159asy se zachv\u011bly. Za chvilku vyst\u0159\u00eddalo chv\u011bn\u00ed pomrk\u00e1v\u00e1n\u00ed a za chvilku se jeho o\u010di otev\u0159ely \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptla jeho \u00fasta znovu, tentokr\u00e1t ale p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e Bill ve tm\u011b nad sebou spat\u0159il pov\u011bdomou tv\u00e1\u0159..<\/div>\n
„Tome, co…“<\/div>\n
Ukazov\u00e1\u010dek na rtech ho zastavil a on jen nech\u00e1pav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Ti\u0161e, nebo m\u011b tady najdou a bude pr\u016f\u0161vih. N\u00e1v\u0161t\u011bvy m\u00e1\u0161 furt je\u0161t\u011b zak\u00e1zan\u00fd,“ za\u0161eptal Tom a sedl si na kraj postele. Bill pot\u00e9, co si uv\u011bdomil, \u017ee Tom je skute\u010dn\u011b tady, \u017ee to nen\u00ed jenom sen nebo v\u00fdplod jeho fantazie, se mu beze slova pov\u011bsil kolem krku a p\u0159itiskl se k n\u011bmu, co to \u0161lo.<\/div>\n
„Tome, mrz\u00ed m\u011b to… tolik m\u011b to mrz\u00ed… necht\u011bl jsem…“ \u0161eptal a znova se rozbre\u010del.<\/div>\n
„To nic… j\u00e1 v\u00edm, l\u00e1sko… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne,“ konej\u0161il ho Tom a pevn\u011b jej k sob\u011b tiskl. „Neboj se, u\u017e t\u011b nebudu do ni\u010deho tla\u010dit, a\u017e t\u011b pust\u011bj, tak odjedem do L.A, tam se ti p\u0159ece tolik l\u00edbilo, pronajmem si n\u011bjakej byt a d\u00e1\u0161 se tam do kupy… co ty na to? Jestli ne, tak \u0159ekni…“<\/div>\n
„Ne… je to skv\u011blej n\u00e1pad,“ pousm\u00e1l se Bill a zad\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Jak to, \u017ee se na m\u011b u\u017e nezlob\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee vybuchuju… nezlobil jsem se, jen jsem m\u011bl strach,“ odpov\u011bd\u011bl mu Tom, ale pravdu o tom, \u017ee mluvil s doktorkou, zaml\u010del. Krom toho mu sta\u010dilo vid\u011bt p\u0159es sklo Bill\u016fv v\u00fdraz, bylo mu ho tolik l\u00edto. Te\u010f teprve pochopil, co mus\u00ed ud\u011blat.<\/div>\n
„Tome, a co ten soud? P\u016fjde\u0161 kv\u016fli mn\u011b do v\u011bzen\u00ed?“ pod\u00edval se na n\u011bj bratr smutn\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Ne… soud je\u0161t\u011b nebyl… bude poz\u00edt\u0159\u00ed, ale David \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to snad uhrajem na afekt a zaplat\u00edme j\u00ed tak maxim\u00e1ln\u011b l\u00e9ka\u0159sk\u00fd v\u00fddaje… jen lidi z toho d\u011blaj af\u00e9ru. \u017de jsem j\u00ed prej b\u016fhv\u00edjak zml\u00e1til,“ m\u00e1vl nad t\u00edm Tom rukou a p\u0159it\u00e1hl si Billa bl\u00ed\u017e k sob\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 tam chci j\u00edt s tebou,“ \u0161pitl Bill a narovnal se. „Stalo se to, proto\u017ee jsi m\u011b br\u00e1nil, m\u011bl bych tam b\u00fdt.“<\/div>\n
„Ne, to nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu, bude tam moc lid\u00ed, a nav\u00edc, ty mus\u00ed\u0161 odpo\u010d\u00edvat… dy\u0165 n\u00e1v\u0161t\u011bvy ti povolej nejd\u0159\u00edv p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed tejden, nato\u017e aby t\u011b n\u011bkam pustili,“ povzdychl si Tom a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„To nic… netrap se t\u00edm, tak zaplat\u00edme a hotovo, ned\u00e1 se sv\u00edtit. Ud\u011blal jsem pitomost, ale nelituju toho a ud\u011blal bych to klidn\u011b zas… pro tebe,“ ujistil ho Tom naprosto klidn\u00fdm t\u00f3nem a pal set\u0159el Billovi slzy.<\/div>\n
„A chodit sem taky budu… ve\u010der, ano? Kdy\u017e u\u017e budou dokto\u0159i pry\u010d a bude tady jen sestra, co m\u00e1 hl\u00eddat, aby v\u0161ichni spali, jestli teda bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Ano… chci…“ p\u0159ik\u00fdvl Bill rychle a znova se k Tomovi p\u0159itulil.<\/div>\n
„Chci, abys tady byl… nechci, abys v\u016fbec ode\u0161el… Slibuju, \u017ee se co nejd\u0159\u00edv uzdrav\u00edm, ale mus\u00ed\u0161 tady b\u00fdt… Miluju t\u011b, Tome.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 tebe taky… necht\u011bl jsem p\u0159edt\u00edm tak k\u0159i\u010det, ale m\u011bl jsem o tebe strach.“<\/div>\n
„Neomlouvej se, m\u011bl jsi pravdu,“ odtu\u0161il Bill a nesm\u011ble se rty ot\u0159el o ty Tomovy.<\/div>\n
Tom se jen pousm\u00e1l a s\u00e1m za\u010dal Billa n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat…<\/p>\n<\/div>\n
Tom po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli ode\u0161el a Bill znova usnul. Tentokr\u00e1t ale nebyl jeho sp\u00e1nek bezesn\u00fd, naopak. Sen byl jako realita. Soudn\u00ed s\u00ed\u0148, v\u0161ude plno lid\u00ed s fo\u0165\u00e1ky, soudce, p\u0159ek\u0159ikuj\u00edc\u00ed se pr\u00e1vn\u00edci, jejich matka a… Tom. St\u00e1l se sklopenou hlavou a poslu\u0161n\u011b p\u0159ij\u00edmal rozsudek. Najednou se odn\u011bkud objevili dva str\u00e1\u017en\u00edci, jeden Tomovi nasadil pouta a pak ho odv\u00e1d\u011bli pry\u010d. Lidi k\u0159i\u010deli, cht\u011bli vid\u011bt, co se d\u011bje a Bill na Toma nevid\u011bl. S odporem se protla\u010doval davem co nejbl\u00ed\u017e, a\u017e ho zastavily z\u00e1tarasy. Tom ho pr\u00e1v\u011b m\u00edjel. Nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku s \u010dernob\u00edl\u00fdmi nehty, zavolal na n\u011bj… nic. Tom jen odevzdan\u011b kr\u00e1\u010del a pohled up\u00ednal k zemi.<\/div>\n
„Tome!“ k\u0159ikl znova Bill, ale zase nic.<\/div>\n
„Tome! Tome! Jsem tady! Tome! To jsem j\u00e1! Tak Tome! N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9!!!“<\/div>\n
Bill se ud\u00fdchan\u011b posadil a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. Nic, nikde nikdo, jen on a p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroje.<\/div>\n
„Tome…“ \u0161pitl ti\u0161e a zad\u00edval se k zrcadlu.<\/div>\n
„J\u00e1 tam p\u016fjdu… p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ za\u0161eptal odhodlan\u011b a vstal z postele. Jeho kroky vedly na sesternu, do sk\u0159\u00edn\u011b s v\u011bcmi pacient\u016f. Potichu na\u0161el ty svoje a s nimi v n\u00e1ru\u010d\u00ed ut\u00edkal k v\u00fdtah\u016fm. Obl\u00edkne se pak, te\u010f mus\u00ed pry\u010d…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa & Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa & Bitter „Ahoj Bille, j\u00e1 jsem Meredit,“ usm\u00e1la se na Billa mlad\u00e1 hn\u011bdovlas\u00e1 doktorka a podala mu ruku. Bill ji jen sjel pohledem a pak se zad\u00edval z okna. \u017dena si ti\u0161e povzdychla. Na to, kolik j\u00ed bylo, pracovala v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[262],"tags":[],"class_list":["post-13086","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-za-stesti-zaplatis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13086","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13086"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13086\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13086"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13086"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13086"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}