{"id":13093,"date":"2009-11-08T16:00:00","date_gmt":"2009-11-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13062"},"modified":"2009-11-08T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-08T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/08\/vylecim-te-laskou-11\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 11."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty pozvedly mal\u00fd \u0161\u00e1lek k pootev\u0159en\u00fdm rt\u016fm a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 se po\u017eitk\u00e1\u0159sky napil sv\u00e9 rann\u00ed k\u00e1vy, kter\u00e1 mu rozproudila krev v \u017eil\u00e1ch a donutila jeho mozek p\u0159ipravit se na n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch hodin pr\u00e1ce. Uvoln\u011bn\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle a s t\u00edm, \u017ee za deset minut za\u010dne pracovat, p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka…<\/p>\n<\/div>\n
Na jeho rtech se b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in us\u00eddlil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se uvolnil je\u0161t\u011b v\u00edce, pono\u0159uj\u00edc se do sv\u00fdch my\u0161lenek. Bylo sice teprve p\u016fl sedm\u00e9 a on vst\u00e1val u\u017e v p\u011bt, od r\u00e1na mu v\u0161ak \u00fasm\u011bv z jeho rt\u016f nevymizel. A nejen od r\u00e1na. U\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy m\u00ed\u0159il dom\u016f z nemocnice, kdy se pokl\u00e1dal do sv\u00fdch pe\u0159in a nechal sp\u00e1nek, aby mu sv\u00fdm kouzlem semknul v\u00ed\u010dka, mu na tv\u00e1\u0159i za\u010d\u00ednal pohr\u00e1vat \u00fasm\u011bv. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd se na n\u00ed objevil i dnes r\u00e1no, kdy\u017e rozespal\u00fd Tom s\u00e1hl po bud\u00edku a nato vysko\u010dil z postele jako raketa. Do nemocnice a za svou prac\u00ed se t\u011b\u0161il ka\u017ed\u00fd den, dnes r\u00e1no mu v\u0161ak p\u0159i\u0161lo, \u017ee se j\u00ed nem\u016f\u017ee do\u010dkat. A on v\u011bd\u011bl pro\u010d. Sta\u010dila jen jedin\u00e1 my\u0161lenka na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der a Tom zatou\u017eil po tom, aby mohl cel\u00fd sv\u011bt radost\u00ed obejmout. I to v\u0161ak bylo nic v porovn\u00e1n\u00ed s n\u00e1ladou, do jak\u00e9 se dnes r\u00e1no probudil. Od r\u00e1na jen z\u00e1\u0159il a usm\u00edval se, v\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. On m\u011bl k tomu sv\u016fj d\u016fvod, nezaj\u00edmalo jej, \u017ee ostatn\u00ed ho neznaj\u00ed a ani o n\u011bm nic nev\u00ed. On ho znal, v\u011bd\u011bl o n\u011bm a nic v\u00edc u\u017e nepot\u0159eboval.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec – to byl d\u016fvod Tomova z\u00e1\u0159iv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd te\u010f znova, dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 rozjasnil tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. S\u00e1m sebe nech\u00e1pal. Noci mu v\u017edycky, jako velk\u00e9mu sp\u00e1\u010di p\u0159i\u0161ly kr\u00e1tk\u00e9, tato mu v\u0161ak p\u0159i\u0161la jako dvakr\u00e1t del\u0161\u00ed, ne\u017e obvykle. A u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal sv\u00e9 dne\u0161n\u00ed vst\u00e1v\u00e1n\u00ed. Obvykle mu brzk\u00e1 r\u00e1na d\u011blala velk\u00e9 pot\u00ed\u017ee a Tom se musel nutit, aby se z postele nakonec vyhrabal, dnes r\u00e1no mu v\u0161ak p\u0159i\u0161lo, \u017ee se mu nikdy nevst\u00e1valo l\u00e9pe a nav\u00edc s takovou radost\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to bylo kv\u016fli jasn\u00fdm a h\u0159ejiv\u00fdm paprsk\u016fm, Tom v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, na co se dnes do nemocnice t\u011b\u0161\u00ed. Nebo sp\u00ed\u0161e na koho?<\/div>\n
\n
Jeho \u0159asy se m\u00edrn\u011b zachv\u011bly a v Tomov\u011b mysli se okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila jemn\u00e1 tv\u00e1\u0159, hlubok\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di a nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty, kter\u00e9 v\u010dera poprv\u00e9 l\u00edbal. L\u00edbal! Jen to jedin\u00e9 slovo p\u0159inutilo Toma znovu se pousm\u00e1t a Tom uvoln\u011bn\u011b vydechl nad tou kr\u00e1snou p\u0159edstavou jeho rt\u016f na t\u011bch Billov\u00fdch, kter\u00e1 jej nyn\u00ed \u010dinila \u0161\u0165astn\u00fdm. A on v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e dlouho nez\u016fstane jen p\u0159edstavou. Zm\u011bn\u00ed se v n\u00e1dhernou skute\u010dnost b\u011bhem n\u011bkolika n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut. Sta\u010d\u00ed u\u017e jen popohnat \u010das…<\/p>\n<\/div>\n
Celou ztichlou ordinac\u00ed se rozneslo hlasit\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a dokonale tak Toma probralo ze v\u0161ech jeho sn\u016f a p\u0159edstav. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 t\u00e1zav\u011b up\u0159el pohled na druhou stranu ordinace, a kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed bylo dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed, vstal ze sv\u00e9 \u017eidle a popo\u0161el k b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm. Sta\u010dilo je jen pootev\u0159\u00edt a jeho o\u010d\u00edm se naskytl pohled na mladou, av\u0161ak r\u00e1znou sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 se na n\u011bj usm\u00e1la sv\u00fdm hran\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane doktore. Omlouv\u00e1m se, \u017ee ru\u0161\u00edm, ale… Pan Hoffmann m\u011b za v\u00e1mi pos\u00edl\u00e1 se seznamem n\u011bjak\u00fdch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch pom\u016fcek a pros\u00ed v\u00e1s, jestli byste mu je na toto dopoledne nep\u016fj\u010dil,“ vysv\u011btlila d\u016fvod sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy a vid\u011bla, jak si Tom seznam proj\u00ed\u017ed\u00ed o\u010dima, k\u00fdvaj\u00edc hlavou.<\/div>\n
„Dob\u0159e, po\u0161lu mu je. Jsou na pokoji u m\u00e9ho pacienta, te\u010f jej p\u016fjdu prohl\u00e9dnout, tak mu je donesu, ano?“ navrhl a v duchu se modlil, aby sestra souhlasila. Pom\u016fcky, o kter\u00e9 jej doktor Hoffmann prosil, byly v Billov\u011b pokoji – a on by v n\u011bm p\u0159i sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u Billa jen nerad trp\u011bl p\u0159\u00edtomnost tolik v\u0161ete\u010dn\u00e9 a v\u0161\u00edmav\u00e9 sestry, jako byla pr\u00e1v\u011b tahle. V\u0161echna jeho p\u0159\u00e1n\u00ed a nad\u011bje v\u0161ak zanikly s n\u011bkolika jej\u00edmi slovy.<\/div>\n
„Tak to j\u00e1 p\u016fjdu s v\u00e1mi, pokud v\u00e1m to nebude vadit. Jenom si je vezmu, a\u0165 t\u00edm nemus\u00edte ztr\u00e1cet \u010das,“ dodala a u\u017e se sh\u00e1n\u011bla po \u010d\u00edslu pokoje. Tom jen v duchu proto\u010dil o\u010dima nad jej\u00ed neodbytnost\u00ed a poode\u0161el zp\u011bt ke sv\u00e9mu stolu pro kl\u00ed\u010de, nen\u00e1padn\u011b upravuj\u00edc sv\u016fj vzhled v mal\u00e9m zrcadle. Pomal\u00fdmi kroky vy\u0161el ze sv\u00e9 ordinace, zamknul ji a spole\u010dn\u011b se sestrou se vydal sm\u011brem k Billovu pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
Celou m\u00edstnost zal\u00e9valo h\u0159ejiv\u00e9 teplo vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce, kdy\u017e do n\u00ed oba vstoupili a zat\u00edmco sest\u0159iny kroky sm\u011b\u0159ovaly k pomocn\u00e9mu stolku a ke sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m pod n\u00edm, ty Tomovy m\u00ed\u0159ily \u00fapln\u011b jinam. Zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl po cel\u00e9m pokoji, o\u010dima hledaj\u00edc jen to jedin\u00e9, jakmile se to v\u0161ak naskytlo jeho o\u010d\u00edm, jako by do n\u011bj ude\u0159il blesk.<\/div>\n
V b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, pln\u00fdch n\u011bkolika z\u00e1hyb\u016f, pod\u0159imovalo \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed a ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161ilo, co se kolem n\u011bj d\u011bje. Spokojen\u011b se proch\u00e1zelo v \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f a v\u016fbec si neuv\u011bdomovalo, \u017ee se te\u010f na n\u011bj up\u00edr\u00e1 p\u00e1r o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed. Tom\u016fv hlas se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma a Tom okouzlen\u011b o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po t\u00e9 dokonalosti p\u0159ed sebou, nemoci se j\u00ed naba\u017eit. Pohled na sp\u00edc\u00edho Billa se mu naskytl u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, te\u010f v\u0161ak p\u0159i\u0161el Tomovi mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee tenkr\u00e1t je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl a nebyl si jist\u00fd t\u00edm, co c\u00edt\u00ed. Te\u010f si t\u00edm v\u0161ak jist\u00fd byl – a proto se nechal bez jak\u00fdchkoli v\u00fd\u010ditek un\u00e1\u0161et kr\u00e1sou, k\u0159ehkost\u00ed a jemnost\u00ed t\u00e9 neoby\u010dejn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dil \u00fa\u017eas a Tom by jen t\u011b\u017eko hledal n\u011bco, co jej kdy okouzlilo v\u00edc, ne\u017e pohled p\u0159ed sebou. M\u011bl pocit, \u017ee nic dokonalej\u0161\u00edho a obdivuhodn\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, nesouc\u00ed t\u0159pyt vych\u00e1zej\u00edc\u00edch slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, chv\u011bj\u00edc\u00ed se dlouh\u00e9 \u0159asy a pevn\u011b semknut\u00e9 rty, nevid\u011bl. Byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby se jej v tuto chv\u00edli n\u011bkdo zeptal, jak se jmenuje, nejsp\u00ed\u0161 by nev\u011bd\u011bl. Nev\u011bd\u011bl a nevydal by ze sebe ani hl\u00e1sku. \u010cernovlas\u00fd chlapec jej jedin\u00fdm pohledem b\u011bhem vte\u0159iny dok\u00e1zal p\u0159ipravit o v\u0161echny smysly i o hlas, ani\u017e by si to v tuto chv\u00edli s\u00e1m uv\u011bdomoval…<\/p>\n<\/div>\n
„Pane doktore, u\u017e v\u0161echno m\u00e1m, jenom nev\u00edm, jestli tu m\u00e1te tohle a… pane doktore?“ mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka nech\u00e1pav\u011b svra\u0161tila \u010delo a lehce poklepala na rameno Tomovi, kter\u00fd ji u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut nevn\u00edmal. P\u0159ipadal j\u00ed jako v transu, na jej\u00ed d\u016frazn\u00e9 osloven\u00ed se v\u0161ak po n\u00ed oto\u010dil a rychle zamrkal, vracej\u00edc se zp\u00e1tky do reality.<\/div>\n
„N-ne… t-tedy ano…“ vykoktal, ani\u017e by si uv\u011bdomil jej\u00ed p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku, kdy\u017e k n\u011bmu v\u0161ak t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dla, rychle si v hlav\u011b promyslel pl\u00e1n, jak ji odsud alespo\u0148 na p\u00e1r minut vystrnadit. „Ehm… dob\u0159e, j\u00e1 zkontroluju, jestli jste na n\u011bco nezapomn\u011bla, ale pot\u0159eboval bych kartu tohoto pacienta. Zapomn\u011bl jsem ji na m\u00e9m psac\u00edm stole. Byla byste tak laskav\u00e1 a donesla mi ji?“ po\u017e\u00e1dal ji zdvo\u0159ile, pod\u00e1vaj\u00edc j\u00ed sv\u00e9 kl\u00ed\u010de a v duchu se modl\u00edc, aby souhlasila.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, hned se s n\u00ed vr\u00e1t\u00edm,“ p\u0159itakala a ne\u017e se Tom nad\u00e1l, m\u00ed\u0159ila u\u017e dlouhou chodbou k jeho ordinaci, netu\u0161\u00edc Tom\u016fv z\u00e1m\u011br.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom si v duchu zatleskal nad sv\u00fdm n\u00e1padem. Te\u010f m\u011bl alespo\u0148 chvilku \u010dasu b\u00fdt tu o samot\u011b s \u010dernovlas\u00fdm sp\u00edc\u00edm stvo\u0159en\u00edm – a sv\u00e9ho \u010dasu se rozhodl vyu\u017e\u00edt. Pomal\u00fdmi a tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky obe\u0161el celou postel a nakonec se s \u00fasm\u011bvem posadil na jeden jej\u00ed okraj. Byl \u010das tu sp\u00edc\u00ed kr\u00e1sku probudit a Tom se toho ujal s neskr\u00fdvanou radost\u00ed. Opatrn\u011b, aby jej nepolekal, vzt\u00e1hl sv\u00e9 prsty a lehce se dotknul p\u00e1r \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f, neust\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. Sta\u010dilo jen, aby se b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f jen na okam\u017eik sezn\u00e1mila s jejich hebkost\u00ed a on m\u011bl pocit, \u017ee ani nejjemn\u011bj\u0161\u00ed samet a hedv\u00e1b\u00ed by se jim nemohlo vyrovnat.<\/div>\n
„Bille… Bille, vst\u00e1vej. U\u017e je r\u00e1no,“ za\u0161eptal t\u00edm nejti\u0161\u0161\u00edm hlasem, jak\u00e9ho byl schopen a za p\u00e1r vte\u0159in opravdu spat\u0159il lehk\u00e9 zamihot\u00e1n\u00ed hust\u00fdch \u010dern\u00fdch \u0159as. Billovo t\u011blo se pod pe\u0159inou m\u00edrn\u011b o\u0161ilo a Bill se jen protestn\u011b p\u0159eto\u010dil na druh\u00fd bok.<\/div>\n
„Hmm… je\u0161t\u011b ne,“ zamumlal ti\u0161e, \u010d\u00edm\u017e nev\u011bdomky vykouzlil na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Zd\u00e1l se mu n\u00e1dhern\u00fd sen a on se jej necht\u011bl jen tak vzd\u00e1t. Na okam\u017eik p\u0159eci jen tro\u0161ku procitnul, nato v\u0161ak znova semknul v\u00ed\u010dka, jeho sn\u011bn\u00ed v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo tich\u00e9 odka\u0161l\u00e1n\u00ed. Tomovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv a Tom zv\u011bdav\u011b nakoukl na dv\u011b v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 kone\u010dn\u011b poodhalila to, co jeho pohledu tolik dlouho skr\u00fdvala. \u010cokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di jen ospale zam\u017eouraly po pokoji, ne\u017e si jejich majitel zvykl na slune\u010dn\u00ed jas, sta\u010dil v\u0161ak jen pohled p\u0159ed sebe a ony p\u0159ekvapen\u011b zaz\u00e1\u0159ily.<\/div>\n
„Tome,“ Billovy rty ti\u0161e vyslovily \u010dty\u0159i p\u00edsmena a Bill okouzlen\u011b vzhl\u00e9dnul k usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159i, v duchu poci\u0165uj\u00edc zn\u00e1m\u00fd, t\u0159epetav\u00fd pocit. „C-co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na jazyk, ani\u017e by si uv\u011bdomil ka\u017edodenn\u00ed \u00fa\u010del Tomovy n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Tom si v\u0161ak jen poposedl na m\u00edst\u011b a znova se pousm\u00e1l p\u0159i pohledu na rozcuchan\u00e9ho Billa.<\/div>\n
„No… jdu si prohl\u00e9dnout m\u00e9ho sp\u00edc\u00edho pacienta,“ za\u0161eptal ti\u0161e a mohl vid\u011bt, jak p\u0159ekvapen\u00ed v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch vyst\u0159\u00eddal v\u00fdraz, pln\u00fd zd\u011b\u0161en\u00ed. Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily a Bill se a\u017e te\u010f vr\u00e1til do reality. Bylo mu neskute\u010dn\u011b trapn\u011b, \u017ee si tu p\u0159ed Tomem op\u011bt vysp\u00e1val a on ho musel budit, proto se rychle vy\u0161plhal do sedu a popla\u0161en\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Promi\u0148, j-j\u00e1… je to moje vina, \u017ee jsem vysp\u00e1val. M\u011bl jsem se vzbudit d\u0159\u00edv. Omlouv\u00e1m se…“ rychle chrlil jednu omluvu za druhou, dokonale jej v\u0161ak uml\u010del Tom\u016fv mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou a znova pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b rozespal\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nemohl se na ni vynad\u00edvat.<\/div>\n
„U\u017e jednou jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee se mi za tohle omlouvat nemus\u00ed\u0161. J\u00e1 jsem t\u011b probudil r\u00e1d,“ pousm\u00e1l se, d\u00edvaj\u00edc se do mo\u0159e t\u00e9 nejlahodn\u011bj\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dlo. Tolik se do n\u011bj cht\u011bl pono\u0159it, tolik se v n\u011bm cht\u011bl topit…<\/div>\n
Jejich dlouh\u00fd pohled v\u0161ak p\u0159eru\u0161ily kroky, nesouc\u00ed se chodbou, a Tom se od Billa m\u00edrn\u011b odsunul, spiklenecky na n\u011bj mrkaj\u00edc. A pr\u00e1v\u011b v\u010das. Za p\u00e1r vte\u0159in u\u017e si od sest\u0159i\u010dky bral te\u010f k ni\u010demu nepot\u0159ebnou kartu a s naoko v\u00e1\u017enou a klidnou tv\u00e1\u0159\u00ed se pustil do prohl\u00eddky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, d\u011bkuju za p\u016fj\u010den\u00ed, pane doktore. Nashledanou,“ rozlou\u010dila se mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka a pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi vy\u0161la z pokoje ven se v\u0161\u00edm, co pot\u0159ebovala. Tom j\u00ed jen n\u011bco odv\u011btil na pozdrav a \u00falevn\u011b si vydechl. Kone\u010dn\u011b, kone\u010dn\u011b tu byl s Billem o samot\u011b. Jak dlouho \u010dekal na ten okam\u017eik, a\u017e se za n\u00ed kone\u010dn\u011b zav\u0159ou dve\u0159e? Skute\u010dnost se podobala sice jen p\u00e1r minut\u00e1m, i ty v\u0161ak pro n\u011bj byly v\u011b\u010dnost\u00ed. Te\u010f v\u0161ak skon\u010dily a on s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal, \u017ee tu krom\u011b n\u011bj a Billa nikdo nen\u00ed. Jen on a \u010dernovlas\u00fd chlapec – a to jej rozhodn\u011b nenech\u00e1valo chladn\u00fdm.<\/div>\n
Ani jej a ani Billa, sed\u00edc\u00edho naproti mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i. Sta\u010dil okam\u017eik a on pochopil Tomovu strategii. Ani on necht\u011bl, aby je tu kdejak\u00e1 sest\u0159i\u010dka okukovala a potom z toho d\u011blala b\u016fhv\u00edco, by\u0165 by to byla i tahle, kterou je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami sta\u010dil zahl\u00e9dnout. Ta tu v\u0161ak te\u010f nebyla – a to znamenalo, \u017ee te\u010f u\u017e jim nic nebr\u00e1n\u00ed. Billovy o\u010di sklouzly na Tomovy rty a Bill po nich p\u0159ejel sv\u00fdm zasn\u011bn\u00fdm pohledem, nevn\u00edmaj\u00edc slova, kter\u00e1 vyslovovala.<\/div>\n
„Tak, mysl\u00edm, \u017ee nikde nen\u00ed probl\u00e9m. Tlak v po\u0159\u00e1dku, srdce taky a…“ Tomovy o\u010di zachytily Bill\u016fv pohled a Tom jen s neskr\u00fdvan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm zji\u0161\u0165oval, kam sm\u011b\u0159uje, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee i jeho o\u010di putuj\u00ed po dvou nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159c\u00edch. Ani on u\u017e si necht\u011bl nic odep\u00edrat, ne te\u010f, kdy\u017e tu spolu byli o samot\u011b a nic jim nebr\u00e1nilo.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich tv\u00e1\u0159e se pomalu p\u0159ibli\u017eovaly jedna ke druh\u00e9, zat\u00edmco si jejich majitel\u00e9 op\u011btov\u00e1vali dlouh\u00e9 pohledy a \u00fasm\u011bvy. V okam\u017eiku, kdy uc\u00edtili na sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch dech toho druh\u00e9ho, jejich srdce se rozbu\u0161ila jako o z\u00e1vod. Ani jeden z nich u\u017e necht\u011bl nic oddalovat. Jejich rty splynuly v prvn\u00edm, kr\u00e1sn\u00e9m dne\u0161n\u00edm polibku a vz\u00e1jemn\u011b pozn\u00e1valy p\u0159\u00edchu\u0165 t\u011bch druh\u00fdch. Jakoby pro n\u011b b\u011bhem vte\u0159iny p\u0159estalo v\u0161echno existovat, ov\u0161em a\u017e do doby, kdy jejich plic\u00edm do\u0161ly z\u00e1soby kysl\u00edku a oni byli nuceni se od sebe odtrhnout. I p\u0159esto v\u0161ak byla vzd\u00e1lenost mezi jejich obli\u010deji t\u00e9m\u011b\u0159 milimetrov\u00e1 a \u0161pi\u010dky jejich nos\u016f se o sebe lehce ot\u0159ely.<\/div>\n
„Ahoj,“ za\u0161eptal Bill zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zast\u0159en\u00fdm hlasem a pousm\u00e1l se, top\u00edc se v Tomov\u00fdch hlubok\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil mu Tom nem\u00e9n\u011b kouzeln\u00fdm hlasem a kochal se ka\u017ed\u00fdm, by\u0165 sebemen\u0161\u00edm milimetrem t\u00e9 dokonal\u00e9 pleti. Takhle bl\u00edzko j\u00ed je\u0161t\u011b nikdy nebyl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku, ale… Co hlava? Nebol\u00ed t\u011b? Nen\u00ed ti kv\u016fli n\u00ed \u0161patn\u011b?“ rychle chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou, vzpom\u00ednaj\u00edc si, \u017ee Billovu prohl\u00eddku je\u0161t\u011b nedokon\u010dil. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou a mile se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, nebol\u00ed. M\u00e1m pocit, \u017ee mi je\u0161t\u011b nikdy nebylo l\u00e9pe, Tome. D\u011bkuju. Jsi na m\u011b tak hodn\u00fd, starostliv\u00fd a…“ Billovy rty se zasekly v p\u016fli v\u011bty a Bill tro\u0161ku vyd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bl na to, co pr\u00e1v\u011b m\u00e1lem ud\u011blal. Ani netu\u0161il, \u017ee b\u011bhem sv\u00fdch slov vzt\u00e1hnul svou dla\u0148, kter\u00e1 m\u00e1lem spo\u010dinula na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Uv\u011bdomil si to a\u017e te\u010f, kdy\u017e ji od n\u00ed d\u011blilo sotva p\u00e1r centimetr\u016f a nato ji okam\u017eit\u011b polekan\u011b st\u00e1hnul zp\u00e1tky. Tam se Toma je\u0161t\u011b nikdy nedotkl, je\u0161t\u011b nikdy jej nepohladil, ani mu nebyl bl\u00edzko. Nejen, \u017ee se b\u00e1l Tomovy reakce, ale ani nev\u011bd\u011bl, jestli sm\u00ed. Tom to takhle v\u0161ak v\u016fbec nevid\u011bl. Poznal, po \u010dem Bill tou\u017e\u00ed, co chce, a co m\u00e1lem ud\u011blal – a ani v nejmen\u0161\u00edm se tomu necht\u011bl br\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, ne, Bille. J\u00e1 chci, abys to ud\u011blal,“ za\u0161eptal prosebn\u011b a jemn\u011b vzal do sv\u00e9 dlan\u011b tu Billovu, v tv\u00e1\u0159i jej\u00edho\u017e majitele se zra\u010dilo neskr\u00fdvan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Bill udiven\u011b pootev\u0159el \u00fasta, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byl Tom\u016fv vyz\u00fdvav\u00fd \u00fasm\u011bv, p\u0159eci jen se tro\u0161ku osm\u011blil.<\/div>\n
„M-m\u016f\u017eu?“ za\u0161eptal sotva sly\u0161iteln\u011b, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Tom s \u00fasm\u011bvem pok\u00fdval hlavou a nato si Billovu dla\u0148 jemn\u011b p\u0159ilo\u017eil na svou tv\u00e1\u0159, nech\u00e1vaj\u00edc tak b\u0159\u00ed\u0161ka jej\u00edch prst\u016f, aby ji za\u010daly pozn\u00e1vat. A ony ji opravdu pozn\u00e1valy. Lehce po n\u00ed putovaly a seznamovaly se s jej\u00edmi rysy, kter\u00e9 pro n\u011b byly dosud nezn\u00e1m\u00e9 a kter\u00e9 vykouzlily na Billov\u00fdch rtech \u00fasm\u011bv. Jemn\u011b p\u0159ejel prsty po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a nechal se un\u00e1\u0161et dal\u0161\u00edm polibkem jeho sametov\u011b hebk\u00fdch rt\u016f. Jako by jeho rty i tv\u00e1\u0159 byly t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co kdy v \u017eivot\u011b vid\u011bl a \u010deho se dot\u00fdkal.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 dnes moc pr\u00e1ce?“ za\u0161eptal proti Tomov\u00fdm rt\u016fm, kter\u00e9 se od n\u011bj odpojily, a vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„M\u00e1m, ale… Ani nev\u00edm, jestli je j\u00ed moc nebo m\u00e1lo. Dopoledne a po poledni p\u00e1r pacient\u016f, a potom pro r\u016fzn\u00e9 v\u00fdsledky test\u016f a rentgenu. A co ty? Co bude\u0161 dnes d\u011blat?“ optal se zv\u011bdav\u011b a oplatil \u00fasm\u011bv Billovi, kter\u00fd se zamyslel.<\/div>\n
„Te\u010f dopoledne si asi budu \u010d\u00edst, a potom za mnou p\u0159ijde n\u00e1v\u0161t\u011bva. Mamka mi v\u010dera volala, \u017ee se dnes stav\u00ed. U\u017e se na ni t\u011b\u0161\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd tro\u0161ku sklopil pohled.<\/div>\n
„A… kdy t\u011b zase uvid\u00edm?“ za\u0161eptal ti\u0161e, jako by se b\u00e1l, \u017ee mu Bill p\u0159i hlasit\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nu jeho hlasu zmiz\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee ve\u010der jej uvid\u00ed ur\u010dit\u011b, t\u011bch p\u00e1r hodin do dal\u0161\u00ed prohl\u00eddky mu v\u0161ak p\u0159i\u0161lo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Dny str\u00e1ven\u00e9 v nemocnici mu sice ub\u00edhaly rychle, Tom v\u0161ak spr\u00e1vn\u011b odtu\u0161il, \u017ee dnes se budou hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky nekone\u010dn\u011b vl\u00e9ci. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se zabl\u00fdsklo p\u0159ekvapen\u00ed a Bill k Tomovi u\u017easle vzhl\u00e9dl. Jeho ot\u00e1zka jej dokonale zbavila v\u0161ech smysl\u016f.<\/div>\n
„No… tak co t\u0159eba na ob\u011bd\u011b?“ navrhl s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem a c\u00edtil, jak se mu srdce rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, kdy\u017e jeho o\u010di spat\u0159ily ten n\u00e1dhern\u00fd, dechberouc\u00ed \u00fasm\u011bv. Tom se pousm\u00e1l a pok\u00fdval hlavou. U\u017e te\u010f v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude tepl\u00e9 j\u00eddlo, na kter\u00e9 bude soust\u0159e\u010fov\u00e1na jeho pozornost.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b ani nebudu v\u011bd\u011bt, co m\u00e1m na tal\u00ed\u0159i a co j\u00edm,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem, a u\u017e te\u010f se nemohl do\u010dkat poledne. Billova tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila nad v\u00fdznamem Tomov\u00fdch slov a Bill se jen nesm\u011ble pokou\u0161el skr\u00fdt sv\u00e9 r\u016f\u017eol\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e p\u0159ed Tomov\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tak… v poledne,“ dodal a nechal sv\u00e9 rty, aby se naposled lehce ot\u0159ely o ty Tomovy…<\/p>\n<\/div>\n
„Mami, kone\u010dn\u011b! U\u017e jsem si myslel, \u017ee nep\u0159ijde\u0161,“ Billovy ruce rychle odlo\u017eily roze\u010dtenou kn\u00ed\u017eku a Bill je vzt\u00e1hnul k usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se Simone, kter\u00e1 za sebou zav\u0159ela dve\u0159e pokoje a rychle sv\u00e9ho syna objala.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, promi\u0148, ale m\u011bla jsem je\u0161t\u011b n\u011bco neodkladn\u00e9ho v pr\u00e1ci, a potom jsem rychle sp\u011bchala za tebou. Tolik se toho za posledn\u00ed dny stalo, v\u0161echno ti mus\u00edm povypr\u00e1v\u011bt. Ale nejd\u0159\u00edv mi \u0159ekni, jak se m\u00e1\u0161 ty? B\u00fdv\u00e1 ti dob\u0159e, nebo je to \u0161patn\u00e9? A co pan doktor? Mus\u00edm za n\u00edm dneska zaj\u00edt,“ zavrt\u011bla hlavou nad sv\u00fdm nedostatkem \u010dasu a ani si nev\u0161imla, jak Billovu tv\u00e1\u0159 projasnil \u00fasm\u011bv. Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l a nesm\u011ble sklopil pohled. Mot\u00fdlci v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku se dnes u\u017e asi post\u00e9 roztan\u010dili a jeho srdce se rozbu\u0161ilo je\u0161t\u011b prud\u010deji, kdy\u017e se mu v mysli vybavila vzpom\u00ednka na dne\u0161n\u00ed ob\u011bd. Pousm\u00e1l se a znova k Simone vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Ne, to ne. Je mi dob\u0159e, u\u017e mi dlouho nebylo \u0161patn\u011b. V\u0161ichni jsou tady na m\u011b mil\u00ed a hodn\u00ed a hlavn\u011b To-… tedy, pan doktor, jsem cht\u011bl \u0159\u00edct,“ nerv\u00f3zn\u011b si odka\u0161lal a sna\u017eil se zatv\u00e1\u0159it klidn\u011b p\u0159ed Simone, kter\u00e1 v\u0161ak jeho p\u0159e\u0159eknut\u00ed ani nepost\u0159ehla. M\u00edsto toho polo\u017eila na Bill\u016fv no\u010dn\u00ed stolek dal\u0161\u00ed ovoce a jej\u00ed rty ozdobil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, u\u017e od za\u010d\u00e1tku jsem \u0159\u00edkala, \u017ee na tebe bude pan doktor hodn\u00fd,“ poznamenala s \u00fasm\u011bvem a p\u0159ivinula si k sob\u011b Billa, kter\u00fd pot\u011b\u0161en\u011b zabo\u0159il nos do jej\u00ed ko\u0161ile a zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. V\u00edc, ne\u017e hodn\u00fd. A v\u00edc, ne\u017e jen doktor…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty pozvedly mal\u00fd \u0161\u00e1lek k pootev\u0159en\u00fdm rt\u016fm a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 se po\u017eitk\u00e1\u0159sky napil sv\u00e9 rann\u00ed k\u00e1vy, kter\u00e1 mu rozproudila krev v \u017eil\u00e1ch a donutila jeho mozek p\u0159ipravit se na n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch hodin pr\u00e1ce. Uvoln\u011bn\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13093","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13093","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13093"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13093\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13093"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13093"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13093"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}