{"id":13094,"date":"2009-11-08T15:30:00","date_gmt":"2009-11-08T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13063"},"modified":"2009-11-08T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-08T14:30:00","slug":"je-ne-regrette-rien-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/08\/je-ne-regrette-rien-3\/","title":{"rendered":"Je ne regrette rien 3."},"content":{"rendered":"
autor: Iw\u010da<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„P-promi\u0148,“ vy\u017ebleptnul Bill po chv\u00edli.<\/div>\n
„V pohod\u011b, ale p\u0159\u00ed\u0161t\u011b koukej na cestu.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b promi\u0148, mrz\u00ed m\u011b to,“ zopakoval svou omluvu. Tom zakroutil hlavou, Bill byl opravdu sladkej.<\/div>\n
„V pohod\u011b.“<\/div>\n
„U\u017e si budu-„
„Bille!“ kouknul na n\u011bj dred\u00e1\u010d razantn\u011b a \u0161el ke dve\u0159\u00edm, vzal za kliku a ve\u0161el do t\u0159\u00eddy. U\u010ditelka jeho pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod p\u0159e\u0161la, jako v\u017edycky, kdy\u017e se za n\u00edm ale vyno\u0159il Bill, nev\u011b\u0159ila sv\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Pane Kaulitz? Kde jste se zdr\u017eel?“
„N-na… z\u00e1chod\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e a koukal zase do zem\u011b. Tom u\u017e sed\u011bl v lavici, se zal\u00edben\u00edm ho pozoroval. Slu\u0161elo mu to, kdy\u017e se styd\u011bl, nemohl na n\u011bj nekoukat.
„Kdy\u017e m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt na z\u00e1chod\u011b i po zvon\u011bn\u00ed, tak z\u0159ejm\u011b rozum\u00ed\u0161 l\u00e1tce. V tom p\u0159\u00edpad\u011b poj\u010f k tabuli.“<\/div>\n
Bill na ni kouknul. Tomu se \u0159\u00edk\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b sm\u016fla. Povzdechl si a \u0161el k tabuli, vzal k\u0159\u00eddu.<\/div>\n
„Tak\u017ee si pi\u0161. Vezmeme-li 5. odmocninu z nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla a p\u0159i\u010dteme k n\u00ed mocninu poloviny p\u00e1t\u00e9ho n\u00e1sobku osmn\u00e1cti, vyjde n\u00e1m zlomek 4xy\/5x. Jak\u00e9 je nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo?“ \u010cernovl\u00e1sek vykulil o\u010di. Matika mu nikdy ne\u0161la. A nav\u00edc v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, co mu u\u010ditelka pr\u00e1v\u011b \u0159ekla. Jen st\u00e1l, dloubal nehtem do k\u0159\u00eddy a koukal na tabuli.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak co bude?“ ozvala se za n\u00edm star\u0161\u00ed d\u00e1ma, kter\u00e1 vyu\u010dovala.<\/div>\n
„Nevim,“ p\u00edpnul.<\/div>\n
„Tak si sedni a m\u00e1\u0161 za p\u011bt. Tohle bys na st\u0159edn\u00ed \u0161kole m\u011bl zvl\u00e1dnout. Takov\u00e9 probl\u00e9my si hned prvn\u00ed den d\u011blat. \u017de ti to za to stoj\u00ed.“ Bill k\u00fdvnul, polo\u017eil k\u0159\u00eddu a \u0161el na svoje m\u00edsto. Sednul si na \u017eidli a na sv\u00e9ho souseda se ani nepod\u00edval. V\u017edy\u0165 za to vlastn\u011b mohl on. Kdyby mu nedal tu cigaretu, tak by byl ve t\u0159\u00edd\u011b d\u00e1vno p\u0159ed zvon\u011bn\u00edm. Bill za to nemohl, on byl v\u017edycky vzorn\u00fd.<\/div>\n
\n
„Sorry,“ \u0161eptnul Tom po chv\u00edli a naklonil se k n\u011bmu. Bill nic ne\u0159ekl, jen si pro sebe zavr\u010del.<\/div>\n
„Hele j\u00e1 za to nem\u016f\u017eu!“ syknul dred\u00e1\u010d a koukal na sv\u00e9ho souseda. Ten se na n\u011bj kone\u010dn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„A kdo? Nem\u011bl si mi d\u00e1vat tu cigaretu.“<\/div>\n
„Nem\u011bl sis j\u00ed br\u00e1t, tohle na m\u011b nehod\u00ed\u0161!“<\/div>\n
To bylo posledn\u00ed, co si za dobu ve \u0161kole \u0159ekli. Poprv\u00e9 se vid\u011bli, skamar\u00e1dili se a poh\u00e1dali. Bill \u00fapln\u011b nech\u00e1pal, jak to mohli za hodinu v\u0161echno stihnout. Mo\u017en\u00e1 ho to trochu mrzelo, ale on se nebude omlouvat. On nic neud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
T\u0159i dny spolu nemluvili. Bill u\u017e z toho byl nesv\u016fj, ve \u0161kole nem\u011bl co d\u011blat. Nav\u00edc na n\u011bj to t\u0159et\u00ed r\u00e1no za\u010dali pok\u0159ikovat i nad\u00e1vky. To u\u017e bylo na Billa moc. O velk\u00e9 p\u0159est\u00e1vce k n\u011bmu p\u0159i\u0161el Marcus. Sice vedle \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka po\u0159\u00e1d sed\u011bl dred\u00e1\u010d, ale Marcus u\u017e se ho neb\u00e1l. Ne, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee si ti dva spolu nepov\u00eddaj\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, kot\u011b,“ zazubil se a sedl si Billovi na lavici. Ten se na n\u011bj ani nepod\u00edval… rad\u0161i. „Ty se se mnou nebav\u00ed\u0161, co?“ str\u010dil mu do ramene. Bill po\u0159\u00e1d nereagoval. „N\u011bjakej namy\u0161lenej p\u00e1n, ne?“ k\u0159iknul a znovu do n\u011bj str\u010dil. Tom to v\u0161echno po o\u010dku sledoval. \u010cekal, a\u017e to Marcus p\u0159e\u017eene. Co\u017e se stalo ve chv\u00edli, kdy Billa nazval d\u011bvkou. Prudce se zvednul a chytil Marcuse za l\u00edmec, sm\u00fdknul s n\u00edm o ze\u010f. Marcus zalapal po dechu, vystra\u0161en\u011b se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 ty si namy\u0161lenej, ne?“ syknul a hlavou mu lehce bouchnul o st\u011bnu.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se,“ p\u00edpnul Marcus, n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se dostal z Tomova sev\u0159en\u00ed a rychle odb\u011bhl pry\u010d. Kluk s k\u0161iltovkou se lehce usm\u00e1l a sedl si zp\u00e1tky vedle Billa. Ten na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koukal.<\/div>\n
„Pro\u010d si to ud\u011blal?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Ani nevim. Si slabej, \u010dlov\u011bk t\u011b hned za\u010dne litovat,“ zazubil se Tom a kouknul na sv\u00e9ho spolused\u00edc\u00edho.<\/div>\n
„Ty si blb!“ Bill se zasm\u00e1l a koukal na Toma. Na rtech se mu najednou usadil \u00fasm\u011bv, ani si neuv\u011bdomil, jak moc ho takov\u00e1 mali\u010dkost pot\u011b\u0161ila.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee m\u00e1\u0161 kv\u016fli m\u011b p\u011btku. M\u016f\u017eu t\u011b to dou\u010dit, jestli chce\u0161.“<\/div>\n
„No, asi by to \u0161lo, ale kdy?“
„Co hned dneska?“<\/div>\n
„Tak… jo, asi by to \u0161lo,“ usm\u00e1l se \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk a u\u017e te\u010f se nemohl do\u010dkat odpoledne str\u00e1ven\u00e9ho s Tomem. N\u011bco ho na n\u011bm prost\u011b… p\u0159itahovalo. Mo\u017en\u00e1 to, \u017ee byli \u00fapln\u011b jin\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Zazvonilo po posledn\u00ed hodin\u011b. Bill se zvednul, dal si v\u011bci rychle do ta\u0161ky a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„M\u016f\u017eem?“ usm\u00e1l se. Mlad\u00edk s dredy k\u00fdvnul a oba \u0161li do \u0161atny. Vzali si boty, Bill je\u0161t\u011b kab\u00e1t a vy\u0161li ven ze \u0161koly.<\/div>\n
„Kde bydl\u00ed\u0161?“ kouknul \u010dernovl\u00e1sek na kluka vedle sebe, po\u0159\u00e1d se p\u0159iblble usm\u00edval.<\/div>\n
„V centru, mus\u00edme metrem.“ Bill jen p\u0159ikyvoval. P\u0159ipadal Tomovi tak sladk\u00fd. Po\u0159\u00e1d dokola si to opakoval a pozoroval ka\u017edou v\u011bc, kterou ud\u011blal. Sebrali se a \u0161li spolu na metro. Po p\u016fl hodin\u011b cesty byli v centru, do\u0161li do n\u011bjak\u00e9… \u010dtvrti. Bill u\u017easle pozoroval v\u0161echno kolem. Bylo tam tolik lid\u00ed a v\u0161ichni vypadali tak uvoln\u011bn\u00ed a \u0161\u0165astn\u00ed. Do\u0161li k n\u011bjak\u00e9 bytovce, vylezli do druh\u00e9ho poschod\u00ed a Tom otev\u0159el dve\u0159e. M\u011bl men\u0161\u00ed byt, gau\u010d, o kousek d\u00e1l postel, n\u011bco jako kuchy\u0148…<\/div>\n
„\u017dije\u0161 tu s\u00e1m?“<\/div>\n
„Jo. A odlo\u017e si,“ zasm\u00e1l se Tom, kdy\u017e vid\u011bl Billa po\u0159\u00e1d v kab\u00e1t\u011b. Stoupnul si za n\u011bj a opatrn\u011b mu sundal kab\u00e1t. Necht\u011b mu p\u0159i tom zavadil o ruku. M\u011bl tak jemn\u00e9 ruce. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee ho po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00ed. Jen si u\u017e\u00edval pocitu m\u00edt n\u011bco tak jemn\u00fdho ve svoj\u00ed dlani.<\/div>\n
„T-Tome?“ vyru\u0161il ho z rozj\u00edm\u00e1n\u00ed tich\u00fd hlas.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ dred\u00e1\u010d se probral a hned Billa pustil. „Tak si sednem.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Iw\u010da<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iw\u010da „P-promi\u0148,“ vy\u017ebleptnul Bill po chv\u00edli. „V pohod\u011b, ale p\u0159\u00ed\u0161t\u011b koukej na cestu.“ „V\u00e1\u017en\u011b promi\u0148, mrz\u00ed m\u011b to,“ zopakoval svou omluvu. Tom zakroutil hlavou, Bill byl opravdu sladkej. „V pohod\u011b.“ „U\u017e si budu-„„Bille!“ kouknul na n\u011bj dred\u00e1\u010d razantn\u011b a \u0161el ke<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[280],"tags":[],"class_list":["post-13094","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-je-ne-regrette-rien"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13094","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13094"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13094\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13094"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13094"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13094"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}