{"id":13100,"date":"2009-11-07T16:00:00","date_gmt":"2009-11-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13069"},"modified":"2009-11-07T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-07T15:00:00","slug":"hope-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/07\/hope-27\/","title":{"rendered":"Hope 27."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Simone nemohla dlouho do noci usnout. Po\u0159\u00e1d ji hlodal \u010derv\u00ed\u010dek sv\u011bdom\u00ed. Nemohla si odpustit, jak o\u0161kliv\u011b se k Tomovi zachovala. Uv\u011b\u0159ila Andreasovi ka\u017ed\u00e9 slovo, ka\u017ed\u00e9 hloup\u00e9 obvin\u011bn\u00ed v\u016f\u010di Tomovi. Ve chv\u00edli, kdy jej poprv\u00e9 spat\u0159ila na chodb\u011b, prost\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lela. Jednal za ni pud vyd\u011b\u0161en\u00e9 matky. B\u00e1la se, \u017ee by byl schopn\u00fd Billovi ubl\u00ed\u017eit. Oba si tehdy pro\u0161li t\u011b\u017ek\u00fdm obdob\u00edm a oba byli lehce ovlivniteln\u00ed, a pr\u00e1v\u011b proto v\u011b\u0159ila, \u017ee jej cht\u011bl Tom jenom sprost\u011b vyu\u017e\u00edt\u2026<\/div>\n
Najednou bylo ale v\u0161echno jin\u00e9. V jeho o\u010d\u00edch nedok\u00e1zala naj\u00edt zlobu ani hrubost. D\u00edval se na ni p\u0159esn\u011b t\u00edm pohledem, kter\u00fd znala u sv\u00e9ho syna. Bill se na ni d\u00edval \u00fapln\u011b stejn\u011b, kdy\u017e mu bylo smutno a byl ne\u0161\u0165astn\u00fd. Tenhle pohled ji dostal ze v\u0161eho nejv\u00edc. Tom nebyl \u017e\u00e1dn\u00fdm n\u00e1siln\u00edkem, ani podvodn\u00edkem, kter\u00fd si na n\u011bco hr\u00e1l. Nebyl ani chud\u00e1kem, nebo tul\u00e1kem, jak o n\u011bm s radost\u00ed rozhla\u0161oval Andreas. Byl pro ni chlapcem, kter\u00fd si v \u017eivot\u011b pro\u0161el spoustou zl\u00fdch v\u011bc\u00ed, a to jej poznamenalo. Byl nesm\u011bl\u00fd, ve v\u0161em nejist\u00fd a utr\u00e1pen\u00fd. O\u010di mu v\u0161ak z\u00e1\u0159ily l\u00e1skou a dobrotou. Nebyl zl\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ach bo\u017ee,“ za\u0161eptala, zdrcen\u011b si p\u0159ikryla dlan\u00ed \u00fasta, aby t\u00edm zastavila zoufal\u00e9 vzlyknut\u00ed. V\u0161echno to na ni jaksi dolehlo. Po\u0159\u00e1d m\u011bla p\u0159ed o\u010dima jeho uplakanou tv\u00e1\u0159. D\u011bsil ji pocit, \u017ee jej cht\u011bla sev\u0159\u00edt ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a ujistit jej, \u017ee bude zase v\u0161echno dobr\u00e9. Za\u010d\u00ednala se b\u00e1t sama sebe a sv\u00fdch cit\u016f. Byla na n\u011bj p\u0159eci tak zl\u00e1, ignorovala jej, dokonce se na n\u011bj odm\u00edtala i pod\u00edvat. Ubli\u017eovala mu a najednou sta\u010dila chvilka, aby bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Co se to s n\u00ed stalo? Pro\u010d na n\u011bj u\u017e nedok\u00e1zala b\u00fdt takov\u00e1? Pro\u010d ji najednou hryzalo sv\u011bdom\u00ed za to, jak se k n\u011bmu d\u0159\u00edve chovala?!<\/div>\n
\n
Prudce zavrt\u011bla hlavou, p\u0159ehodila p\u0159es sebe \u017eupan a vstala. U\u017e by to d\u00e9le nevydr\u017eela. Musela n\u011bco d\u011blat. Kdy\u017e se zad\u00edvala na hodinky a zjistila, \u017ee je teprve p\u016fl t\u0159et\u00ed, vzdala se n\u00e1padu, \u017ee by jim mohla j\u00edt p\u0159ipravit sn\u00eddani. Do postele se v\u0161ak necht\u011bla vr\u00e1tit za \u017e\u00e1dnou cenu. V\u00fd\u010ditky by na ni dolehly stejn\u011b tak, jako i p\u0159ed chvilkou.<\/div>\n
Nejist\u011b vy\u0161la ze sv\u00e9ho pokoje a pomalu m\u00ed\u0159ila chodbou ke schod\u016fm. Kdy\u017e m\u00edjela Bill\u016fv pokoj, nedalo j\u00ed to a oto\u010dila se zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm. Cht\u011bla jej j\u00edt zkontrolovat a p\u0159ikr\u00fdt, stejn\u011b tak, jako to d\u011bl\u00e1vala, kdy\u017e byl mal\u00fd kluk. Bill se toti\u017e skoro poka\u017ed\u00e9 odkopal a skopnul p\u0159ikr\u00fdvku n\u011bkam na podlahu. Na chvilku zadr\u017eela dech a pomalu pootev\u0159ela dve\u0159e. Necht\u011bla jej vzbudit. Pohled, kter\u00fd se j\u00ed naskytl, ji v\u0161ak tro\u0161i\u010dku vykolejil. Noha zastala v p\u016fli pohybu a ona z\u016fstala p\u0159ekvapen\u011b hled\u011bt na klidn\u011b sp\u00edc\u00ed dvojici. Se zatajen\u00fdm dechem pozorovala Billa, kter\u00fd se i ze snu lehce usm\u00edval, s dlan\u00ed zabo\u0159enou n\u011bkde v Tomov\u00fdch vlasech. Tomovi do tv\u00e1\u0159e nevid\u011bla, jeliko\u017e byl p\u0159itulen\u00fd k Billovi a oto\u010den k n\u00ed z\u00e1dy. Mohla jenom sly\u0161et jeho tich\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Nev\u011bd\u011bla, co m\u00e1 d\u011blat. Jejich objet\u00ed ji z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu p\u0159\u00edmo dojalo, z druh\u00e9 strany v\u0161ak tro\u0161i\u010dku vyd\u011bsilo. Nebylo zvykem, aby se dva p\u0159\u00e1tel\u00e9 k sob\u011b tulili t\u00edmhle zp\u016fsobem. Ve chv\u00edli, kdy se Bill za\u010dal nepatrn\u011b vrt\u011bt, poznala, \u017ee by m\u011bla rad\u011bji odej\u00edt. Proto za sebou pe\u010dliv\u011b zav\u0159ela dve\u0159e a s jistotou, \u017ee dnes neusne, kr\u00e1\u010dela pomalu do kuchyn\u011b. V\u00fd\u010ditky najednou vyst\u0159\u00eddalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed podez\u0159en\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, co m\u011b vzbudilo. Nejist\u011b jsem se nadzvedl na loktech, opatrn\u011b, abych nevzbudil Toma, a rozespal\u00fdma o\u010dima jsem se sna\u017eil rozhl\u00e9dnout po tmav\u00e9m pokoji. Z post\u00fdlky se neoz\u00fdval pl\u00e1\u010d, mamka z\u0159ejm\u011b taky je\u0161t\u011b spala, tak\u017ee jsem uznal, \u017ee to muselo b\u00fdt n\u011bco zvenku. „Co se stalo?“ Tom pomalu zvedl tv\u00e1\u0159, prot\u0159el si o\u010di a kr\u00e1tce zaz\u00edval.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b vzbudit, jenom se mi zazd\u00e1lo \u017ee,“ pohled mi padl ke dve\u0159\u00edm. „Ale nic. Spinkej d\u00e1l. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem t\u011b vzbudil,“ l\u00e1skypln\u011b jsem jej pohladil po tv\u00e1\u0159i a tentokr\u00e1t jsem to byl j\u00e1, kdo le\u017eel na hrudn\u00edku toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. U\u017e se mi nechce sp\u00e1t,“ kr\u00e1tce m\u011b pol\u00edbil a pot\u00e9 op\u011bt klesl hlavou na pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. Nen\u00ed ti zima?“ m\u011bl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pot\u0159ebu se o n\u011bj po\u0159\u00e1d starat. Cht\u011bl jsem, aby mu bylo dob\u0159e. On se na m\u011b v\u0161ak jenom n\u011b\u017en\u011b usm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi na m\u011b po\u0159\u00e1d tak hodn\u00fd?“ ta ot\u00e1zka m\u011b tro\u0161ku p\u0159ekvapila. Kdyby se kolem n\u00e1s nerozl\u00e9hala jenom tma, mohl by vid\u011bt, jak se \u010derven\u00e1m. „Proto\u017ee t\u011b miluju a m\u00e1m o tebe strach,“ op\u011bt jsem jej pol\u00edbil. „J\u00e1 se sp\u00ed\u0161 boj\u00edm o tebe Bille. To, \u017ee jsi se mnou, t\u011b vystavuje nebezpe\u010d\u00ed a nem\u011blo by to tak b\u00fdt,“ rozhodn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e se op\u011bt nadechoval, aby pokra\u010doval. „T\u00edmhle jsme si p\u0159eci u\u017e pro\u0161li. Je mi to jedno. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co se stane z\u00edtra, nebo poz\u00edt\u0159\u00ed, nebo mo\u017en\u00e1 a\u017e pak. Jsem s tebou, a ty jsi t\u00edm jedin\u00fdm, na \u010dem mi skute\u010dn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed,“ usm\u00e1l jsem se a on mi \u00fasm\u011bv op\u011btoval.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ vzal mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a je\u0161t\u011b jednou ti\u0161e za\u0161eptal sv\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed p\u0159edt\u00edm, ne\u017e m\u011b hluboce pol\u00edbil. Mo\u017en\u00e1 mi cht\u011bl v\u011bnovat jenom jeden zamilovan\u00fd polibek na znamen\u00ed vd\u011b\u010dnosti, j\u00e1 se v\u0161ak jeho rt\u016f u\u017e nepustil.<\/div>\n
Nemohl jsem. Byly pro m\u011b drogou. Sta\u010dil jedin\u00fd jeden polibek a j\u00e1 jsem \u0161\u00edlel. Bezmocn\u011b jsem se do nich vp\u00edjel tak dlouho, dokud jsem z jejich strany neuc\u00edtil spolupr\u00e1ci. A najednou jsem se ocitl na z\u00e1dech s Tomem nesm\u011ble dob\u00fdvaj\u00edc\u00edm se pod m\u016fj \u017eupan. Polibky jsme se jednu chv\u00edli m\u00e1lem dusili. Tom v\u0161ak z m\u00fdch rt\u016f pomalu sklouzl na m\u016fj krk a prol\u00edbal si cesti\u010dku a\u017e na moje hol\u00e9 b\u0159icho. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co to se mnou ud\u011bl\u00e1. Jakmile se jeho rty dotkly m\u00e9ho b\u0159icha, rozesm\u00e1l jsem se. A on se mnou.<\/p>\n<\/div>\n
Tohle se mi na na\u0161em vztahu moc l\u00edbilo. Byli jsme jako d\u011bti. N\u00e1\u0161 vztah mi nep\u0159ipadal jako ty ostatn\u00ed. Nebyl zalo\u017een jenom na sexu, \u017e\u00e1rliv\u00fdch sc\u00e9n\u00e1ch a duchapln\u00fdch rozhovorech. Byl jsem s n\u00edm tak uvoln\u011bn\u00fd a sv\u016fj, \u017ee to ani nedok\u00e1\u017eu popsat. D\u00edky jeho n\u00e1dhern\u00e9 zranitelnosti, jsem jej m\u011bl chu\u0165 jenom obj\u00edmat a l\u00edbat jej. I kdy\u017e bylo milov\u00e1n\u00ed s n\u00edm dokonal\u00e9, nepot\u0159eboval jsem to ka\u017ed\u00fd den. Necht\u011bl jsem jej do ni\u010deho tla\u010dit a takhle se mi to stra\u0161n\u011b moc l\u00edbilo. Kdy\u017e jsme si cht\u011bli pov\u00eddat, tak jsme si prost\u011b pov\u00eddali, kdy\u017e n\u00e1m sch\u00e1zelo l\u00edb\u00e1n\u00ed, l\u00edbali jsme se, a kdy\u017e se n\u00e1m cht\u011blo hr\u00e1t a bl\u00e1znit se, \u0161imrali jsme se a d\u011blali r\u016fzn\u00fd blbosti. A pr\u00e1v\u011b to se mi na tom v\u0161em moc l\u00edbilo. Byl jsem s klukem, kter\u00e9ho miluju a mohl jsem b\u00fdt s\u00e1m sebou. S\u00e1ra byla na rozd\u00edl od Toma mnohem v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed. N\u00e1\u0161 vztah brala jako n\u011bco hodn\u011b z\u00e1vazn\u00e9. Po\u0159\u00e1d mluvila o tom, \u017ee bychom se mohli vz\u00edt a zkusit spolu \u017e\u00edt. A j\u00e1 to opravdu cht\u011bl ud\u011blat\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e jsem pohl\u00e9dl na Toma, n\u00e1dhern\u011b sm\u011bj\u00edc\u00edho se a po dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt vesel\u00e9ho, napadlo m\u011b, jak\u00e9 by to bylo, kdyby se S\u00e1\u0159e nic nestalo. Mo\u017en\u00e1 bych nikdy Toma nepotkal… Tyhle my\u0161lenky m\u011b malinko rozesmutnily. Bez varov\u00e1n\u00ed jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a omotal jsem mu ruce kolem krku.<\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zeptal se malinko p\u0159ekvapen\u011b, p\u0159esto m\u00e9 objet\u00ed s l\u00e1skou op\u011btoval. „Stra\u0161n\u011b moc jsi mi v m\u00e9m \u017eivot\u011b chyb\u011bl.“ Snad poprv\u00e9 jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. To bylo to jedin\u00e9, co jsem ze sebe dok\u00e1zal dostat.<\/div>\n
„Te\u010f se c\u00edt\u00edm jako v jedn\u00e9 z poh\u00e1dek. Nikdy mi sice \u017e\u00e1dnou nikdo nep\u0159e\u010detl, ale jako mal\u00fd kluk jsem si prohl\u00ed\u017eel obr\u00e1zky a sna\u017eil jsem se je pochopit. V\u00edm, \u017ee m\u011bly v\u0161echny dobr\u00e9 konce.“ Ti\u0161e jsem mu naslouchal.<\/div>\n
„I ta na\u0161e bude m\u00edt,“ doplnil jsem jej, jakmile jsem uc\u00edtil jeho nejistotu. „Slibuju,“ oddan\u011b jsem jej pol\u00edbil a pomalu jsem klesl hlavou na jeho rameno. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di, nadechl jsem se jeho v\u016fn\u011b a nechal jsem se un\u00e1\u0161et pouze jeho jemn\u00fdmi pohlazen\u00edmi, kter\u00e9 mi v\u011bnoval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d nem\u016f\u017eu j\u00edt s tebou?“ Bill se m\u011b na tuhle ot\u00e1zku ptal snad po p\u00e1t\u00e9. Sed\u011bl na posteli, skl\u00ed\u010den\u00fd, a smutn\u00fdma o\u010dima sledoval, jak se obl\u00e9k\u00e1m. Nedok\u00e1zal jsem se na n\u011bj pod\u00edvat. S\u00e1m jsem m\u011bl hr\u016fzu z toho, co jsem se chystal ud\u011blat, ale nem\u011bl jsem jinou mo\u017enost. Pokud jsem cht\u011bl skute\u010dn\u011b zapomenout a za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot, musel jsem to ud\u011blat.<\/div>\n
„Nechci, aby ti ubl\u00ed\u017eil,“ odpov\u011bd\u011bl jsem ti\u0161e s pohledem up\u0159en\u00fdm stranou.<\/div>\n
„A co kdy\u017e ubl\u00ed\u017e\u00ed tob\u011b?“ hlas se mu t\u0159\u00e1sl. Bylo mu do pl\u00e1\u010de. C\u00edtil jsem to.<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a otev\u0159el jsem \u00fasta, kter\u00e1 jsem v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed napr\u00e1zdno zav\u0159el. Ubli\u017eoval mi p\u0159eci cel\u00fd \u017eivot. Zvykl jsem si na to. Nedok\u00e1zal jsem to nijak zm\u011bnit.<\/div>\n
„Bille,“ klekl jsem si k n\u011bmu, vzal jsem jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a hluboce jsem jej pol\u00edbil. „Vezmu si v\u0161echny m\u00e9 v\u011bci, abych se tam u\u017e nikdy nemusel vracet. A pak u\u017e budeme jenom spolu,“ cht\u011bl jsem jej ut\u011b\u0161it, z\u0159ejm\u011b to v\u0161ak nezabralo, proto\u017ee mu po tv\u00e1\u0159i neust\u00e1le st\u00e9kaly drobn\u00e9 slzy. „Budeme spolu bydlet tak, jak jsme to cht\u011bli. Nebo bychom klidn\u011b mohli kamkoliv odjet. Prost\u011b od v\u0161eho ut\u00e9ct a b\u00fdt spolu. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co bude\u0161 cht\u00edt, jenom u\u017e pros\u00edm neplakej,“ st\u00e1hl jsem si jej na kl\u00edn. Bill m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pevn\u011b objal kolem krku.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 m\u00e1m strach, \u017ee se nevr\u00e1t\u00ed\u0161. Vezmi m\u011b s sebou, pros\u00edm,“ tak moc jsem jej cht\u011bl vz\u00edt s sebou. U\u017e te\u010f jsem se b\u00e1l, co se stane. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee bez n\u011bj nedok\u00e1\u017eu odej\u00edt. „Pros\u00edm,“ vzlykal mi do vlas\u016f a dr\u017eel se m\u011b tak pevn\u011b, jako jeho mal\u00e1 sest\u0159enka. „Jenom t\u011b odvezu. Po\u010dk\u00e1m v aut\u011b, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, jen m\u011b tady nenech\u00e1vej,“ vyslovil to tak zoufale, \u017ee jsem u\u017e nedok\u00e1zal v\u00edce odm\u00edtat.<\/div>\n
„Tak se rychle obl\u00e9kni ano?“ Bill se na m\u011b n\u00e1dhern\u011b usm\u00e1l, rychle m\u011b pol\u00edbil a vysko\u010dil na nohy jako blesk. Rychle hledal po zemi poh\u00e1zen\u00e9 kusy oble\u010den\u00ed, pob\u00edhal tam kolem m\u011b skoro nah\u00fd, p\u0159esto byl b\u011bhem chvilky hotov\u00fd.<\/div>\n
„Ale po\u010dk\u00e1\u0161 v aut\u011b, slibuje\u0161?“ zastavil jsem jej je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil vyb\u011bhnout ze dve\u0159\u00ed. „Slibuju,“ odv\u011btil poslu\u0161n\u011b a spojil dlan\u011b jako and\u00edlek.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, a i kdy\u017e jsem se b\u00e1l toho, co n\u00e1s \u010dek\u00e1, byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee p\u016fjde se mnou.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b taky miluju, ale mus\u00ed\u0161 mi sl\u00edbit, \u017ee spolu pak n\u011bkam ute\u010dem,“ netu\u0161ili jsme, co n\u00e1s \u010dek\u00e1, p\u0159esto jsme to oba dva pot\u0159ebovali sly\u0161et.<\/div>\n
„Slibuju, jenom my dva…“<\/div>\n
<\/div>\n
\u0158ekni mi, jak m\u00e1m d\u00fdchat bez vzduchu
Jestli um\u0159u d\u0159\u00edv, ne\u017e se vzbud\u00edm
Je to proto, \u017ee jsi m\u011b p\u0159ipravil o vzduch
Ztratit t\u011b je stejn\u00e9
Jako bych \u017eil ve sv\u011bt\u011b bez vzduchu<\/em><\/div>\n
Ale jak bych podle tebe mohl \u017e\u00edt s\u00e1m
Jen s\u00e1m se sebou?
Proto\u017ee m\u016fj sv\u011bt se to\u010d\u00ed kolem tebe
Hrozn\u011b t\u011b\u017ece se mi d\u00fdch\u00e1<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nemohu \u017e\u00edt, nemohu d\u00fdchat bez vzduchu
Tak si p\u0159ipad\u00e1m v\u017edycky, kdy\u017e tu nejsi
Nen\u00ed tu vzduch, nen\u00ed tu vzduch
Stoj\u00edm a\u017e po krk ve vod\u011b
\u0158ekni mi, jak to m\u00e1m bez tebe zvl\u00e1dnout
Kdy\u017e tu nejsi, nem\u016f\u017eu d\u00fdchat<\/em><\/div>\n
\u0160el jsem, b\u011b\u017eel jsem, sk\u00e1kal jsem, let\u011bl jsem
Vznesl jsem se a doplul p\u0159\u00edmo k tob\u011b
Nen\u00ed tu zemsk\u00e1 t\u00ed\u017ee, aby m\u011b udr\u017eela p\u0159i zemi…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Simone nemohla dlouho do noci usnout. Po\u0159\u00e1d ji hlodal \u010derv\u00ed\u010dek sv\u011bdom\u00ed. Nemohla si odpustit, jak o\u0161kliv\u011b se k Tomovi zachovala. Uv\u011b\u0159ila Andreasovi ka\u017ed\u00e9 slovo, ka\u017ed\u00e9 hloup\u00e9 obvin\u011bn\u00ed v\u016f\u010di Tomovi. Ve chv\u00edli, kdy jej poprv\u00e9 spat\u0159ila na chodb\u011b, prost\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lela. Jednal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13100","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13100","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13100"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13100\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13100"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13100"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13100"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}