{"id":13101,"date":"2009-11-07T15:30:00","date_gmt":"2009-11-07T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13070"},"modified":"2009-11-07T15:30:00","modified_gmt":"2009-11-07T14:30:00","slug":"critical-moment-5-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/07\/critical-moment-5-konec\/","title":{"rendered":"Critical moment 5. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Tomi<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tv\u016fj polibek kou\u0161e i hlad\u00ed jak v\u00edtr\u2026 Spout\u00e1\u0161 m\u011b provazy na lo\u017ei l\u00e1sky\u2026 Zbo\u0159\u00edme hradby zvr\u00e1cen\u00fdch her\u2026<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju si zavolat.“<\/div>\n
„Vlade, pros\u00edm. M\u00e1m strach.“<\/div>\n
„P\u00e1r minut to u\u017e vydr\u017e\u00ed.“ Vrazil mi do ruky fale\u0161nej pas.<\/div>\n
<\/div>\n
Vzal jsem do ruky mobil a na\u0161el si klidnej koutek. V leti\u0161tn\u00ed hale byl neuve\u0159itelnej hluk a zmatek. „Ahoj, to jsem j\u00e1. Cht\u011bl jsem ti pod\u011bkovat na pomoc, Bechsteine.“<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. To nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed t\u011b teprve \u010dek\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm. M\u00e1\u0161 to u m\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Dr\u017e se.“ V t\u011bch chv\u00edl\u00edch jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak to myslel. V\u0161echno mi p\u0159i\u0161lo \u00fa\u017easn\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nikdy jsem nelet\u011bl, a taky jsem byl vyklepanej z toho, jestli n\u00e1s na posledn\u00ed chv\u00edli nezastav\u00ed Mathysovi lidi a nebo zjist\u00ed, \u017ee pap\u00edry nejsou prav\u00fd. Na\u0161t\u011bst\u00ed, m\u00fd obavy se nenaplnily a j\u00e1 kone\u010dn\u011b stanul na palub\u011b letadla. Vlad si sedl vedle m\u011b. Za\u017eil jsem p\u0159\u00edjemnej pocit jako u\u017e dlouho ne. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu to popsat. Mo\u017en\u00e1 radost z bl\u00edzkosti.<\/div>\n
„A jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161?“<\/div>\n
„Vladim\u00edr. To p\u0159ece v\u00ed\u0161.“ Usm\u00e1l se na m\u011b.<\/div>\n
„A d\u00e1l?“<\/div>\n
„Davidoff.“<\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f, jako ty cig\u00e1ra.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b.“<\/div>\n
Sotva jsme se dostali do hotelu a vybalili si v\u011bci, musel jsem se pod\u00edvat na mo\u0159e. Nikdy jsem se v n\u011bm nekoupal. Znal jsem ho jenom z televize a nebo z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se m\u011b prvn\u00ed dny dr\u017eel jako kl\u00ed\u0161t\u011b. Jako by se chud\u00e1\u010dek b\u00e1l, \u017ee ho opust\u00edm. V\u0161ude cht\u011bl b\u00fdt se mnou a zd\u00e1lo se mi, \u017ee se lid\u00ed boj\u00ed. Byl to obrovskej \u00fasp\u011bch, \u017ee mi alespo\u0148 tro\u0161ku d\u016fv\u011b\u0159oval. Ne\u0159\u00edkal jsem mu ‚miluju t\u011b‘ a nebo ‚m\u00e1m t\u011b r\u00e1d‘. M\u00edsto toho jsem ho vzal do n\u00e1ru\u010de a hladil. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by mi automaticky \u0159ekl ‚j\u00e1 tebe taky‘, ale nemyslel by to tak. Byl tak vycvi\u010denej. Zn\u00ed to hnusn\u011b jako by byl pes. Znal des\u00edtky zp\u016fsob\u016f, jak uspokojit mu\u017ee, ale o l\u00e1sce nev\u011bd\u011bl zhola nic. Musel si zvyknout na moji p\u0159\u00edtomnost, i jin\u00fd prost\u0159ed\u00ed. Ka\u017edodenn\u00ed realita bude tou nejv\u011bt\u0161\u00ed zkou\u0161kou pro n\u00e1s oba. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy se to v n\u011bm zlom\u00ed a poc\u00edt\u00ed l\u00e1sku, ale tohle v\u0161echno bylo ve hv\u011bzd\u00e1ch. Mo\u017en\u00e1 u\u017e nav\u017edy bude tam n\u011bkde uvnit\u0159 sebe chladnej. V\u011bd\u011bl jsem to od za\u010d\u00e1tku, a p\u0159esto bych mezi tis\u00edci cht\u011bl pr\u00e1v\u011b jeho. C\u00edtil jsem od prvn\u00edho momentu, co jsem ho uvid\u011bl, \u017ee pat\u0159\u00edme k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
\n
Je\u0161t\u011b tejden jsem si mohl u\u017e\u00edvat b\u00e1je\u010dnou dovolenou, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky. Tro\u0161ku jsem se op\u00e1lil. Cel\u00fd dny jsem chodil jenom v triku a v kra\u0165asech. Blbnul jsem ve vod\u011b. Stav\u011bl jsem si s p\u00edsku hrady na soukrom\u00fd pl\u00e1\u017ei. Nezvl\u00e1dl bych ty spousty lid\u00ed, co se v\u011bt\u0161inou v takovejch letovisk\u00e1ch motaj\u00ed. „Hmmm ned\u011blej.“ Kle\u010del jsem a akor\u00e1t jsem zpev\u0148oval hradby. M\u011bl jsem ruce olepen\u00fd mokr\u00fdm p\u00edskem. „Hmmm\u2026“ Vlad se nade mne sklonil a zajel mi dlan\u00ed za kra\u0165asy a boxerky a bl\u00ed\u017eil se k m\u00fd d\u00edrce. „Jsi protivnej. Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Nic, vyu\u017e\u00edv\u00e1m situace.“<\/div>\n
„Bo\u017ee\u2026“ M\u011bl jsem co d\u011blat, abych se ovl\u00e1dl a neza\u010dal nahlas vzdychat. P\u0159esto mi lehk\u00fd zak\u0148ournut\u00ed uniklo. „To nen\u00ed f\u00e9r.“ Jsem na zade\u010dek docela dost citlivej. Sta\u010d\u00ed po n\u011bm p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159ejet rukou a jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b vzru\u0161enej. N\u011bkdy je to nev\u00fdhoda jako zrovna te\u010f. Oto\u010dil jsem se a vstal. M\u00fd zapatlan\u00fd ruce nech\u00e1valy stopy na Vladovu \u017elut\u00fdm triku. „Chci t\u011b.“ Ut\u00edkali jsme z pl\u00e1\u017ee do hotelu a milovali se. Takhle n\u011bjak vypad\u00e1 r\u00e1j.<\/p>\n<\/div>\n
Zjistil jsem, \u017ee Bill m\u00e1 probl\u00e9my se \u010dten\u00edm. Psan\u00ed byla dal\u0161\u00ed katastrofa, kdy\u017e mi zanechal vzkaz na stole. No, nebylo divu, prozradil mi, \u017ee nem\u00e1 dokon\u010denou ani z\u00e1kladku. Hrozn\u011b se styd\u011bl, ale nebyla to jeho vina. Dv\u011b v\u011bci, kter\u00fd zvl\u00e1dal perfektn\u011b, bylo kreslen\u00ed a soulo\u017een\u00ed. Dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed akrobatick\u00fd polohy, za kter\u00fd by se nemusel styd\u011bt ani nejlep\u0161\u00ed pornoherec. Cht\u011bl se proj\u00edt. Na chv\u00edli cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Asi za hodinu mi volal, a\u0165 si ho vyzvednu u baz\u00e9nu. Neodv\u00e1\u017eil se opustit hotel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Malorca byla fajn. D\u011blali jsme si v\u00fdlety lod\u00ed. R\u00e1no jsme chodili po pl\u00e1\u017ei a dejchali sv\u011b\u017e\u00ed vzduch, kterej je prej l\u00e9\u010divej. Co j\u00e1 v\u00edm? \u017dil jsem v prost\u0159ed\u00ed, kde je neust\u00e1le \u0161ero, kde se kou\u0159\u00ed a ve dne sp\u00ed a v noci mak\u00e1. Nechci na to myslet. Je to pry\u010d.<\/div>\n
„J\u00e1 se boj\u00edm. Nechci se vr\u00e1tit. Co kdy\u017e m\u011b najde?“<\/div>\n
„Neboj se. V\u0161echno jsem za\u0159\u00eddil.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Ud\u011blal jsem na n\u011bj smutnej obli\u010dej. Op\u011bt jsem dostal hroznej strach, co m\u011b \u010dek\u00e1. Nastal okam\u017eik n\u00e1vratu, odpoledn\u011b u\u017e budeme v na\u0161em byt\u011b. „Douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1m v\u0161echno.“<\/div>\n
„Co sis zabalil, to m\u00e1\u0161, zlato.“<\/div>\n
„Hmm.“ Celej let jsem rad\u0161i prospal. Uv\u00edtal n\u00e1s d\u00e9\u0161\u0165. Snad n\u00e1m pr\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed do na\u0161eho spole\u010dn\u00fdho \u017eivota. Vzpomn\u011bl jsem si na d\u011btstv\u00ed a na m\u00e1mu. Proklet\u00e1 asociace. R\u00e1d jsem b\u011bhal v de\u0161ti a sk\u00e1kal do lou\u017e\u00ed. Odhodlal jsem se zavolat dom\u016f, i kdy\u017e m\u011b od toho Vlad zrazoval a hlavn\u011b od n\u00e1v\u0161t\u011bvy.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, Billy, mohlo by to bejt nebezpe\u010dn\u00fd. V\u00ed\u0161, jak t\u011b m\u00e1 nevlastn\u00ed t\u00e1ta r\u00e1d. Mathyas by si t\u011b u nich akor\u00e1t vyzvedl.“<\/div>\n
Vzal to on.<\/div>\n
„Kdo vol\u00e1?“ Polo\u017eil jsem. M\u00e9 t\u011blo na okam\u017eik ovl\u00e1dl smutek. Asi je to tak dob\u0159e\u2026 Mus\u00ed to b\u00fdt. T\u0159eba je m\u00e1ma beze m\u011b \u0161\u0165astn\u00e1. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to nen\u00ed pravda, ale musel jsem uklidnit s\u00e1m sebe. Lhal jsem si.<\/p>\n<\/div>\n
Bill nech\u00e1val v\u011bci, kde mu od ruky odpadly. Tro\u0161ku jsme se kv\u016fli tomu poh\u00e1dali, ale necht\u011bl jsem na n\u011bj k\u0159i\u010det nebo bejt zlej. Chud\u00e1k za to nem\u016f\u017ee. T\u00edm bych ho nav\u017edy ztratil. Spole\u010dn\u011b jsme ukl\u00edzeli. Musel jsem ho nau\u010dit mejt n\u00e1dob\u00ed, pr\u00e1t pr\u00e1dlo, nakupovat. Kdy\u017e jsme spolu poprv\u00fd \u0161li nakupovat do marketu, musel jsem se sm\u00e1t tomu jeho pohledu. P\u0159ipadal si, jako by \u017eil v jin\u00fdm sv\u011bt\u011b. Nemohl se vynad\u00edvat na nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed obaly a m\u00e1my s d\u011btma v ko\u010d\u00e1rk\u00e1ch. Pak jsem zkusil, aby \u0161el nakoupit s\u00e1m. Za chv\u00edli se vr\u00e1til a omlouval se mi, \u017ee nebyl schopnej vyj\u00edt z bar\u00e1ku. Taky m\u011bl strach z Mathyase. Po\u0159\u00e1d jsem ho musel uklid\u0148ovat, \u017ee bydl\u00edme skoro na druh\u00fdm konci zem\u011b. Sta\u010dilo, aby na chodb\u011b bouchly dve\u0159e a k\u0159i\u010del, \u017ee si pro n\u011bj p\u0159i\u0161el. Sna\u017eil jsem se ho nau\u010dit hospoda\u0159it s pen\u011bzma. Utratil je za hadry a p\u0159i\u0161el s pros\u00edkem, \u017ee by pot\u0159eboval p\u016fj\u010dit. Sna\u017eil se mnou manipulovat. „Ty u\u017e m\u011b nem\u00e1\u0161 r\u00e1d.“ Byla jeden \u010das jeho obl\u00edben\u00e1 v\u011bta. Mohl jsem povolit, ale t\u00edm bych mu ubli\u017eoval do budoucna.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, \u017ee spoustu v\u011bc\u00ed nejsem schopnej zvl\u00e1dnout. Bylo toho na m\u011b moc. Hned po p\u0159\u00edjezdu mi Vlad ukazoval, jak rozt\u0159\u00eddit hadry a nacpat je do pra\u010dky. Tolik novech v\u011bc\u00ed, kter\u00fd jsem nev\u011bd\u011bl. P\u0159ipadal jsem si jako tot\u00e1ln\u00ed blbec. Byt byl kr\u00e1snej. Sv\u011btlej. Miloval jsem modern\u00ed n\u00e1bytek. Musel jsem se u\u010dit tolik novejch v\u011bc\u00ed. K zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed. Stl\u00e1t postel, ut\u00edrat n\u00e1dob\u00ed a prach, n\u011bco jednoduch\u00e9ho uva\u0159it. Tolik v\u011bc\u00ed jsem zni\u010dil. Cloumal se mnou vztek, ale necht\u011bl jsem bejt nevd\u011b\u010dn\u011bj. Spolehliv\u011b m\u011b uklidnily d\u011btsk\u00fd obr\u00e1zkov\u00fd kn\u00ed\u017eky, Vladovo objet\u00ed a sex. Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee d\u0159\u00edv jsem se o nic nestaral. Budoucnost m\u011b nezaj\u00edmala. V\u0161echno jsem m\u011bl napl\u00e1novan\u00fd.<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161 Bille co je tohle?“<\/div>\n
„Co jako?“ Pokr\u010dil jsem rameny. „Pokou\u0161el jsem se vyt\u00edrat.“<\/div>\n
„Podej mi hadr. Vyt\u00edr\u00e1n\u00ed nen\u00ed co nejv\u00edc vody vylejt na podlahu.“<\/div>\n
„Promi\u0148, nev\u011bd\u011bl jsem.“ C\u00edtil jsem se trapn\u011b. Necht\u011bl jsem Vlada vyt\u00e1\u010det. Byl u\u017e tak dost unavenej. J\u00e1 se celej den fl\u00e1kal a on l\u00edtal b\u016fhv\u00edkde, abysme m\u011bli dost pen\u011bz.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe n\u00e1vrh.“<\/div>\n
„Jakej?“ To se mi nel\u00edbilo.<\/div>\n
„Nech\u00e1m ti u Ivanova ud\u011blat vysv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee jsi alespo\u0148 absolvoval z\u00e1kladku a za p\u016fl roku t\u011b p\u0159ihl\u00e1s\u00edm do n\u011bjak\u00fd \u0161koly.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Zbl\u00e1znil ses? Co jim tam jako \u0159eknu?“<\/div>\n
„Co jim \u0159ekne\u0161? Jednoduchou v\u011bc? \u017de jsi byl dlouho nemocnej.“<\/p>\n<\/div>\n
Moc dob\u0159e jsem si uv\u011bdomoval Billovy katastrof\u00e1ln\u00ed znalosti. Cht\u011bl jsem mu sehnat n\u011bkoho na dou\u010dov\u00e1n\u00ed, ale rozmyslel jsem se. Nikoho vhodn\u00fdho bych asi nena\u0161el. On byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edpad. Tak to zbylo na m\u011b. Ka\u017edej den jsem se s n\u00edm nejm\u00ed\u0148 dv\u011b hodiny u\u010dil. Ze za\u010d\u00e1tku vyv\u00e1d\u011bl. „Ty m\u011b u\u017e nem\u00e1\u0161 r\u00e1d.“ Jeho tak obl\u00edben\u00e1 v\u011bta a smutn\u00fd pohledy. „Chce\u0161, abych trp\u011bl.“ Tolikr\u00e1t jsem mu \u0159\u00edkal, \u017ee je to pro jeho dobro. „Co bude\u0161 d\u011blat, a\u017e se mi n\u011bco stane? Hmmm. Bude\u0161 znova \u0161lapat, Bille?“ Sv\u011bsil hlavu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No, zejtra chci j\u00edt ke kade\u0159n\u00edkovi. Tak se holt budu u\u010dit na n\u011bj, no. Kdy\u017e m\u011b tak t\u00fdr\u00e1\u0161.“ Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Bude to dobr\u00fd. Budu se s tebou u\u010dit.“ Vzal m\u011b do n\u00e1ru\u010de. „Mysl\u00edm na tvoje dobro. Nikomu bych t\u011b nedal. Jsi moje slun\u00ed\u010dko, i kdy\u017e te\u010f zlob\u00ed\u0161.“ To, \u017ee jsem utekl s Vladem, pro m\u011b byl velkej krok do nezn\u00e1ma. Na za\u010d\u00e1tku jsem si myslel, \u017ee se m\u016fj \u017eivot moc nezm\u011bn\u00ed. Bude se o m\u011b starat. Dob\u0159e – zav\u00e1n\u011blo to vydr\u017eov\u00e1n\u00edm. Myslel jsem si, \u017ee sta\u010d\u00ed, kdy\u017e mu to splat\u00edm sv\u00fdm t\u011blem. To mi \u0161lo dob\u0159e. T\u00edm, \u017ee budu milej a budu d\u011blat, co bude cht\u00edt, ale on m\u011bl pravdu. Bylo by to to sam\u00fd jak p\u0159ed t\u00edm. Byl bych zase vydr\u017eovan\u00e1 d\u011bvka. Vlad cht\u011bl, abych se um\u011bl starat s\u00e1m o sebe. Abych se stal znova \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd rozhoduje o sv\u00e9m \u017eivot\u011b a n\u00e9 kr\u00e1snou luxusn\u00ed v\u011bc\u00ed, o kter\u00fd rozhodujou ostatn\u00ed. Hodn\u011b jsem d\u0159\u00edv tajn\u011b bre\u010del, aby m\u011b nevid\u011bl. Styd\u011bl jsem se p\u0159ed n\u00edm. Bylo to t\u011b\u017ek\u00fd. Tolikr\u00e1t jsem se cht\u011bl sebrat a ut\u00e9ct, ale nebylo kam. Pen\u00edze jsem nem\u011bl a k Mathyasovi bych se dobrovoln\u011b nevr\u00e1til. Copak asi d\u011bl\u00e1 Tommy? Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee je nav\u017edy ztracenej v \u010dase. \u017dil jenom v m\u00fd pam\u011bti. Ob\u010das mi ukl\u00edzel pokoj a ob\u010das jsme blbli. \u0160koda, \u017ee jsem si nevzal psan\u00ed\u010dka od n\u011bj. V tom zmatku jsem si na to nevzpomn\u011bl. Tolik jsem se b\u00e1l, aby v\u0161echno klaplo. Tak si m\u016f\u017ee Mathyas po ve\u010derech \u010d\u00edst. \u0160kodolib\u011b jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
Kru\u0161n\u00fd chv\u00edle jsem pro\u017e\u00edval p\u0159i u\u010den\u00ed. Nevyd\u017eel jsem se dlouho soust\u0159edit. Nelezlo mi to do hlavy. U\u010dili jsme se tak patn\u00e1ct minut a pak si chv\u00edli pov\u00eddali, a tak to \u0161lo n\u011bkolik hodin. „Jsem blbej\u2026 Jsem osel. Nech m\u011b bejt.“ Vlad m\u011b pohladil po rameni.<\/div>\n
„Neber si to tak. Bude to lep\u0161\u00ed. Uvid\u00ed\u0161.“ A m\u011bl pravdu. Moje tr\u00e1pen\u00ed se zase vyrovn\u00e1valo, kdy\u017e jsem se ka\u017ed\u00fd r\u00e1no probudil vedle n\u011bj, a nebo kdy\u017e jsme chodili do kina na d\u011btsk\u00fd p\u0159edstaven\u00ed. Bylo to z\u00e1bavn\u00fd. P\u00e1r dosp\u011bl\u00fdch mezi sam\u00fdma d\u011btma a nebo jsme sedli do auta a jeli za m\u011bsto na kopec pou\u0161t\u011bt draka. Moc se n\u00e1m to neda\u0159ilo, chv\u00edli l\u00edtal a pak se vyv\u00e1lel v bahn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Za\u017eil jsem i humorn\u00fd p\u0159\u00edhody, kdy\u017e za mnou do ob\u00fdv\u00e1ku p\u0159i\u0161el a v ruce dr\u017eel velkej pytl\u00edk s koksem a ptal se m\u011b: „Vlade, tohle je prac\u00ed pr\u00e1\u0161ek?“<\/em><\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161, Bille, kdes to sebral?“<\/em><\/div>\n
„V koupeln\u011b ve sk\u0159\u00ednce.“<\/em><\/div>\n
„N\u00e9\u00e9 to nen\u00ed.“ Divil se, \u017ee jsem tak vyk\u0159ikl a dal\u0161\u00ed z\u00e1bavnej moment p\u0159i\u0161el p\u0159i na\u0161em u\u010den\u00ed. „N\u00e9\u00e9\u00e9 j\u00e1 ti to po\u010d\u00edtat nebudu. Bys to neum\u011bl. V\u00ed\u0161 v\u016fbec, co je to geometrie?“ Cht\u011bl jsem ho jen tak vyzkou\u0161et. Zavrt\u011bl hlavou.<\/em><\/div>\n
„Asi n\u011bjak\u00e1 hnusn\u00e1 pohlavn\u00ed nemoc.“ Musel jsem p\u0159em\u00e1hat sm\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Tak tos m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ees j\u00ed nechytil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille, poj\u010f sem. To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b. Jdi se p\u0159evl\u00edknout. To fakt nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.“ Zlobil se na m\u011b. Co se mu na m\u00fdm oble\u010den\u00ed nel\u00edb\u00ed. No bo\u017ee, tak jsem m\u011bl na prdeli roz\u0159ezan\u00fd d\u017e\u00edny. Sekly mi. Byly vid\u011bt m\u00fd kr\u00e1sn\u00fd boxerky s b\u00edl\u00fdm lemem, na kter\u00fdm bylo naps\u00e1no Kiss me.<\/div>\n
„Nejde\u0161 do pr\u00e1ce, ale do \u0161koly.“ S \u0159evem jsem se \u0161el p\u0159evl\u00edknout.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, vypad\u00e1m jako roztomilej student\u00edk.“ M\u011bl jsem obavy z prvn\u00edho dne. Ty d\u011bcka budou o tolik mlad\u0161\u00ed. V\u00fdmluva s nemoc\u00ed nebyl \u0161patnej n\u00e1pad, a kdy\u017e jsem se po\u0159\u00e1d tak u\u010dil, tak to snad nebude takov\u00e1 hr\u016fza. P\u0159inejhor\u0161\u00edm budu opakovat rok. \u010cekala na m\u011b cesta autobusem. Tolikr\u00e1t to se mnou Vlad cvi\u010dil. Nad\u00e1val jsem mu, pro\u010d m\u011b tam nem\u016f\u017ee vozit autem. Jasn\u011b, \u017ee ve \u0161kole na m\u011b koukali jak na exota, ale mysl\u00edm, \u017ee to bylo moj\u00ed viz\u00e1\u017e\u00ed, ne v\u011bkem. Ten se na m\u011b nedal poznat. Cestu tam jsem jak\u017e tak\u017e zvl\u00e1dl. P\u0159i vyu\u010dov\u00e1n\u00ed si sv\u00fdm \u0161krabopisem zapsal, co budu dal\u0161\u00ed den pot\u0159ebovat. Zjistil jsem, co a jak tam chod\u00ed. Dokonce se mi n\u011bkter\u00fd holky sna\u017eily pom\u00e1hat. No mo\u017en\u00e1 budu m\u00edt i n\u011bjak\u00fd kamar\u00e1dky. Ov\u0161em zp\u00e1tky jsem se ztratil, a tak jsem volal Vladovi, aby m\u011b vyzvedl.<\/p>\n<\/div>\n
Jsem ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed chlap na sv\u011bt\u011b. Bill mi s\u00e1m od sebe \u0159ekl „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d“, kdy\u017e jsem pro n\u011bho p\u0159ijel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi Tv\u016fj polibek kou\u0161e i hlad\u00ed jak v\u00edtr\u2026 Spout\u00e1\u0161 m\u011b provazy na lo\u017ei l\u00e1sky\u2026 Zbo\u0159\u00edme hradby zvr\u00e1cen\u00fdch her\u2026 „Pot\u0159ebuju si zavolat.“ „Vlade, pros\u00edm. M\u00e1m strach.“ „P\u00e1r minut to u\u017e vydr\u017e\u00ed.“ Vrazil mi do ruky fale\u0161nej pas. Vzal jsem do ruky mobil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[279],"tags":[],"class_list":["post-13101","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-critical-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13101","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13101"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13101\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13101"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13101"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13101"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}